Apple Itunes
Spotify
Stitcher
RSS1 konzervativní strategie, 15 náročných let a čistý zisk 158 %
natočil Josef Podlipný 
Co kdyby vám někdo řekl, že i bez extrémního rizika můžete za 15 let zhodnotit majetek o 158 %?
V této epizodě Mezi Rentiéry se Vladimír Fichtner a Josef Podlipný ohlížejí zpět. Ne na pár měsíců nebo let. Ale na celých 15 let zkušeností, výkyvů trhu a proměn v přístupu k ochraně bohatství.
Vše vychází z podrobné analýzy výsledků portfolií klientů Fichtner a.s., která ukázala jedno: strategie Wealth Protection funguje.
Klienti Fichtner a.s. dosáhli za 15 let v průměru zhodnocení 158 % (tj. 6,52 % p.a.), a to po odečtení všech poplatků – díky konzistentní strategii a důrazu na ochranu bohatství.
(Jedná se o celková agregovaná data 1/2010 –12/2024 za všechny privátní klienty, kde akciová složka dosahovala průměrně kolem 70 – 75 % portfolia. Konkrétní výnosy se pak mohou pohybovat výše nebo níže podle skutečného rozložení portfolia.)
Dozvíte se, proč dlouhodobá disciplína a stabilní filozofie dokážou překonat nejen inflaci, ale i emoční pasti.
Jak se vyvíjela skladba portfolií?
Proč z nich zmizela kontinentální Evropa?
Jak se lépe připravit na poklesy?
Pokud přemýšlíte o tom, jak investovat s klidem – i v těžkých časech – tato epizoda je právě pro vás.
Textový přepis
Josef Podlipný
Dnešní téma je Jak 15 let přineslo pro rentiéry nejen ochranu bohatství, ale i 158 % zhodnocení.
Vláďo, v lednu (2025), kdy vycházel o tomto článek napsaný šéf analytikem Tomášem Tylem do časopisu Rentiér, jsme za sebou měli dva krásné roky, kdy rostla všechna aktiva. Vše bylo zalité sluncem. V mezičase ale přišly i měsíce, které nás přesvědčily o tom, že ne všechno roste do nebes. Především v těch posledních měsících to bylo vidět v portfoliích všech investorů na celém světě. Když Tomáš ten článek připravoval, chtěli jsme se podívat na delší historii a schválně jsme se dívali na to, jak si portfolia našich klientů vedla za 15 let. Vyšlo nám z toho, že si vedla rozumně, a dokonce přinesla investorům 158 procent výnosu. Přepočteno na roční výkonnost to vychází na 6,52 % po odečtu našich poplatků. Co tě nejvíc překvapilo, pokud tě něco překvapilo, při pohledu do zpětného zrcátka na portfolia našich klientů.
Vladimír Fichtner
Neřekl bych, že mě něco překvapilo, ale chci uvést dvě věci.
- Protože jsme vždycky říkali, že chceme dvě až tři procenta nad inflaci, když inflace bude dvě tři procenta, tak abychom byli po odečtení poplatků relativně vysoko. 6,5 procenta tomu odpovídá. A to mě těší.
- Protože jsme vycházeli z výsledků našich jednotlivých klientů, hodně záleží na individuálním nastavení, na individuální velikosti majetku. Čím větší majetek, tím vyššího výnosu se dá v principu dosahovat, protože člověk může mít více akcií. Když jsme dělali tuto analýzu, rozlišovali jsme v ní jednotlivé složky. Tou nejzajímavější složkou, kterou měli naši klienti obsaženou v těch portfoliích, byla složka akciová. Ta za těch 15 let přinesla ne 158 %, ale 357 %, protože to je složené úročení. Takže to je 10,7 %. A to byl vlastně základ toho výnosu. Ale každý je v trošku jiné situaci, každý má trošku jiný investiční profil a každý má jiný majetek. Když mám majetku tak akorát na rentu, tak nesmím moc riskovat, abych nepřišel o všechno. A proto byl můj výnos třeba 6,5 procenta ročně. Pokud mám ale majetku mnohem víc, jako naši největší klienti, je výnos vyšší. Zrovna minulý týden jsme se potkali s jedním naším velkým klientem a povídali jsme si o výkonnosti a předávali jsme mu informaci, že pro něj za dobu spolupráce to bylo 8,7 %. Bylo to někdy od roku 2013. Důvod byl především v tom, že on má akciové složky více, protože má majetku tolik, že na rentu v hotovosti musí být zvlášť uložena jenom relativně malá částka v porovnání s objemem majetku. Nemá tolik byznysových projektů, do kterých by dával další peníze a potřeboval by tu likviditu držet v ne úplně produktivních instrumentem. A tomu odpovídá výkonnost.
Je hrozně důležité vždycky vědět, co si mohu dovolit jako poradce anebo jako klient nebo co mohu klientovi doporučit. Když bych mu doporučil příliš agresivní, příliš dynamickou, příliš akciovou strategii, mohlo by se stát, že někde chybí třeba renta, nebo chybí likvidita na nějaké projekty, které člověk potřebuje financovat. Takže je potřeba dívat se individuálně. A čísla, která jsi říkal, je průměr za všechny naše klienty.
Josef Podlipný
Mě velmi potěšilo, když Tomáš napsal ten článek, že v žádném z 15 uplynulých let nepokleslo portfolio v nominálním vyjádření o více než 10 %. Bez ohledu na velikost portfolií, která investoři spravují, všichni procházejí obdobími třeba vyšší inflace s určitou emoční náloží. A čím menší jsou poklesy v jejich portfoliích, myslím tím hloubku poklesů, více je to uklidňuje. Protože na trzích se prostě stále něco děje a dít bude. Těch uplynulých 15 let ukázalo, že strategie funguje v dobrých, ale i v horších časech. Bez ohledu na to, že těch 15 let nezasáhly historicky nejhorší časy jako splasknutí internetové bubliny nebo finanční krize. To samozřejmě není v těch 15 letech vidět, ale i přesto, celé portfolio nepokleslo o více jak 10 % v nominálním vyjádření. To ukazuje i určitou míru stability. A to mi udělalo velkou radost a myslím si, že nejenom mně, ale drtivé většině klientů Fichtner Wealth Managers. Protože to je jeden z důvodů, proč ta spolupráce začala a probíhá.
Vladimír Fichtner
Mám jen jednu krátkou technickou poznámku. V průměru to nepokleslo o víc jak deset procent, souhlasím. Ale zase to záleží. Když je akciová složka větší, tak samozřejmě došlo k většímu poklesu, stejně jako u klienta, o kterém jsem mluvil. Protože má vyšší výnos směrem nahoru. Ale když přijde na trhy volatilita, poklesy jsou vyšší, samozřejmě. Na druhou stranu, i když se díváme třeba na data z finanční krize nebo ze splasknutí dotcom bubliny v letech 2000 až 2003, tak se dokážeme podívat, jak by reagovala portfolia, kdybychom je měli v té době.
Víme, že když akcie klesly o 50 %, pokles našich portfolií by byl v tu chvíli nějakých 20-22 %, což není málo. Ale v okamžiku, kdy veškerý majetek na finančních trzích uložený v akciích je o 50 % níže, nebo některé trhy byly o 60 nebo 70, Nasdaq byl o 80 %, tak tak si myslíme, že to je dobře nastaveno. A to je to důležité. Hodně lidí se dívá na výnos, ale my víme, že mnohem důležitější než skvělý výnos každý rok (nebo 20 % každý rok nebo 10 % každý rok) je vidět i to riziko, o kterém se tolik nemluví. A jsem rád, že jsi ho zvedl, protože to riziko je vyjádřeno poklesy. Mnohem důležitější než absolutní nebo co nejvyšší výnos je konzistence dosahování výsledků. Ta je možná jenom v okamžiku, kdy v těch investicích vydržím. Ne po jednom roce, který byl skvělý, když přijde špatný rok, pak ještě druhý rok špatný a já z té investice uteču. Což se stává v okamžiku, kdy člověk nepřemýšlí o strategii ochrany bohatství, kterou my propagujeme a doporučujeme našim klientům. To pak má špatné konce.
Prostě když nevydržím v dlouhodobém investování, nemůžu mít dlouhodobé výsledky. Ty jsi začal číslem 158 % a někdo si řekl „jo, to je dobré, když si to vydělím jednoduše, a ne složeným úročením, tak je to 158 děleno 15 let = 10 % ročně. To je dobré.“ Složené úročení, jak říkal Albert Einstein, je takový zázrak. Ve skutečnosti je to v uvozovkách jenom 6,5 procenta, ale to krásně ukazuje sílu té konzistence a dlouhodobosti. Jenom vydržte! Když to bude v akciích, tak to bylo přes 10 %, bylo to přes 350 % kumulovaně. To je hezké za takové období. Ale jak tam navážit ty jiné složky majetku a jak být v těch akciích, které nezmizí ze dne na den? Jak nemít něco, co co mi neumožní pokračovat v té investiční strategii? To jsou ty „často opomíjené maličkosti“, které když člověk přehlédne, může zjistit, že nemá žádný výnos. Nebo že přišel o peníze v Arce nebo v nějakém dalším nesmyslném schématu nebo v nějakých korporátních dluhopisech.
A tam už jsou ty ztráty nevratné. Z toho už se člověk ne úplně jednoduše dostane pryč.
Josef Podlipný
Vláďo, ty jsi mluvil o rizicích. Tento podcast je především pro české investory a proto připomínám, že za těch 15 analyzovaných let české ceny stouply o cca 67 %, což nám jednoznačně ukazuje na období, které připomnělo, že může být také vyšší inflace. Průměrná tím pádem za 15 let vychází na tři a půl procenta. My dlouhodobě říkáme, že inflace je jedno z hlavních rizik, které by měl mít investor pod kontrolou. Právě proto naši klienti a investoři, především ti dlouhodobí, ocenili, že jsme zavedli inflační doložku. Vždycky, když o ní čtou nebo o ní mluvíme, jsou nadšení. A to nejen stávající klienti. Musím říct, že především ti, kteří o té dlouhodobé spolupráci teprve uvažují, říkají „To jste asi jediní na trhu, především tedy v ČR, kteří něco takového nabízejí“. Pojďme připomenout, proč inflační doložka vůbec vznikla a jak funguje.
Myslím si, i přesto, že už jsme tomuto tématu věnovali jednu nebo dvě epizody, stojí to za připomenutí.
Vladimír Fichtner
Inflační doložka je důležitá, souhlasím. Já bych ještě vypíchnul jednu věc, kterou jsem si uvědomil teď, když jsi to řekl. A to je prezentace 158 % neboli 6,5 % ročně, že je po poplatcích. To je nejen po našich poplatcích, ale po všech poplatcích, které klient má ve spojitosti s finančními investicemi. A to je nesmírně důležitý koncept, který sledovat. Protože poplatky mohou uříznout z výnosů významnou část. Existují různé vstupní poplatky, existují ne úplně malé, tzv. custody fee, to znamená poplatky z toho, že peníze máte na účtu a držíte je tam. Někdy můžou být třeba půl procenta ročně, to není úplně malé číslo. To má velký vliv na to, jak potom vypadají výsledky. Takže z našeho pohledu je důležité prezentovat vše po poplatcích, očištěné do maximální možné míry, ideálně i o inflaci.
My jsme inflační doložku zavedli právě pro všechny naše klienty v okamžiku, kdy jsme začínali vnímat, že se přibližuje doba vysoké inflace.
To bylo odrazem toho, že my jsme vždy klientům říkali „V našich modelech jsme vám vždycky říkali, že pracujeme s tím, že máme zvládnout prostředí, kdy je inflace 3 %.“ Takže jsme ukazovali klientům, kolik budou mít za 15 let majetku v reálném vyjádření a modelově jsme uváděli inflaci 3 %. Považovali jsme za naprosto zásadní v okamžiku, kdy inflace začínala překonávat 3 %, klientům dát na vědomí, že my se vyšší inflace nebojíme. A o cokoliv ta inflace překoná 3 %, my si o to odřízneme náš poplatek ze zisků.
Pojďme si to ukázat na konkrétním příkladu. Pokud jsme v roce 2024 klientům vydělali 20 % za rok v průměru, to jsou reálná čísla, tak by normálně platili náš poplatek ze zisku. Z tohoto čísla. Ale pokud by byla inflace v tomto roce řekněme o 12 % vyšší než námi stanovená hranice 3 %, takže by byla 3 +12, inflační doložka způsobí to, že si budeme účtovat zisk ne z 20 %, ale z 20 minus 12. Jen z toho rozdílu, který je vyšší než ta původně modelovaná tříprocentní inflace. To znamená, že klienti vydělávají mnohem více, než kdybychom tuto inflační doložku neuplatnil. Nás to jako firmu stálo za ty doby vysoké inflace přes 150 milionů korun, což není úplně málo. Ale pro nás je to jasná ukázka toho, že to myslíme s klienty korektně. Přemýšlíme o tom, jak vyděláváme peníze pro ně, a víme, že vždycky musíme vydělávat nad inflaci. Když je inflace vysoká a byla by inflace vysoká dlouhodobě a my bychom nedokázali s těmi portfolii zvládnout tuhle inflaci, tak si nezasloužíme žádnou odměnu ze zisku. Já doporučuji každému, ať to zavede ve svých odměnách, ve svých modelech odměňování, protože si myslím, že to je velmi korektní přístup, který pomáhá tomu, abychom dokázali všichni klientům vydělávat peníze dlouhodobě a reálně, ne nominálně.
Josef Podlipný
Transparentní model odměňování určitě buduje důvěru. Stejně tak důvěru posiluje to, když diskutujeme s klientem o jeho potřebách, o jeho cílech a průběžně analyzujeme, jak má být portfolio složeno. Já si vzpomínám na to, že v portfoliích před rokem 2012 byla třeba zastoupena Evropa. Teď už Evropa v portfoliích, po roce 2020, zastoupena buď vůbec není, anebo tam má úplně zlomkově malý podíl. Co bylo hlavním spouštěčem této změny?
Vladimír Fichtner
To je obecnější věc. V našem přístupu jsme se postupem času naučili, že není možné vytvořit portfolio a zapomenout, že existuje, a nic s ním nedělat. Je potřeba neustále přemýšlet, jak se vyvíjí prostředí kolem nás, jak se vyvíjí finanční trhy, jak se vyvíjí finanční instrumenty. A je potřeba nová poznání v tom portfoliu reflektovat. Takže my dneska říkáme: „máme peníze rozložené podle toho, jak je rozložený kapitál ve světě“. Někdy v roce 2012 jsme měli v portfoliu nepřiměřeně více „domácího trhu“ kontinentální Evropy. Měli jsme kontinentální Evropy zhruba stejně jako amerických akcií. A v letech 2011, 2012 jsme zpozorovali, že Amerika se s následky finanční krize potýká mnohem lepším způsobem, mnohem chytřejším způsobem, mnohem praktičtějším způsobem než Evropa. A to nás vedlo k tomu, že jsme začali přemýšlet o tom, že kontinentální Evropy máme v portfoliu možná zbytečně moc.
Měli jsme ten „home bias“ – domácí zaměření převážené, což bývá typická věc, kterou investoři dělají. My jsme si uvědomovali, že k tomu není moc důvodů, že Amerika je mnohem šikovnější na některé věci. Tak jsme začali postupem času Ameriku v portfoliích posilovat. Potom jsme si zase uvědomili další věc. Někdy v roce 2015 nebo 16 jsme zjistili, že emerging markets / rozvíjející se trhy, přestože se o nich často mluví, že to je ten růstový potenciál, tak zdaleka nemají takový růstový potenciál. Respektive vlastně nenaplňují vůbec svá očekávání a nám v portfoliích zbytečně přináší rizika, která nechceme. Dneska je každému jasné, že ruské akcie nechce mít. Ale mluvím o roce 2015/2016. Nebo Čína. Najednou tam mizí podnikatelé ze dne na den a jejich firmy mají nejistou budoucnost, a uvažuje se, co se vůbec bude dít.
Takže my jsme z našeho portfolia vyškrtli akcie emerging markets, protože máme pocit, že nestojí za to. Respektive jsme měli pocit, že nestojí za to podstupovat potenciální rizika vyššího výnosu a tak dále. V roce 2020 jsme viděli u našich klientů a vidíme to u sebe, že všichni máme majetky v ČR, často v Evropě nebo v kontinentální Evropě. Z celkového pohledu na majetek většině chybí investice do dolaru a do americké ekonomiky, ne z pohledu jenom našich portfolií. A i proto, že jsme nevnímali Evropu, že jde úplně správným směrem, jsme se rozhodli, že kontinentální Evropu, znovu podotýkám kontinentální, úplně vyškrtneme z portfolií, protože to bude vlastně vhodné pro celkové nastavení portfolií našich klientů. Z pohledu celkového majetku, protože finanční aktiva jsou jen součást majetku. Naše nemovitosti a byznys máme často tady, máme je v koruně, máme je v euru a dolarová složka tam chybí. I když někteří už se dneska přemisťují do Ameriky atd. To je něco, co možná budeme muset reflektovat u některých našich klientů v příštích letech, že najednou je Ameriky třeba příliš. Pokud tam budou mít všechno jako nemovitosti, finanční aktiva i byznys. Co chci říct je, že z našeho pohledu je potřeba neustále přemýšlet o tom, co v tom portfoliu existuje. Dívat se na to z globálního pohledu, ne jenom z pohledu nějakého výřezu. Přemýšlet o souvislostech a portfolio případně přizpůsobovat, pokud dojdu k tomu, že se situace změnila. To je asi to nejdůležitější.
Josef Podlipný
Vláďo, součástí těch změn v čase, o kterých jsi hovořil, je rebalancování a likvidita v portfoliích, kterou naši klienti velmi oceňují. Co by k tomu mohlo být důležité pro naše posluchače?
Vladimír Fichtner
Co je rebalancování, řeknu jenom pro ty, kdo neslyšel nikdy ten výraz. Zjednodušeně, když rostou ceny akcií, zároveň může růst podíl akcií v portfoliu. Když jich mám v nějaký okamžik 50 % a vyrostou o 20, a dluhopisy nebo hotovost nevyroste, tak najednou mám váhu portfolia 60 % akcií. Ale já vím, že pro moji rentu a pro moje nastavení mám mít 50. Tak rebalancuji. To znamená, když akcie vyrostou, tak je trošku prodám. Když naopak akcie klesají, tak je nakupuju, abych si udržoval těch 50 %. Tomu se říká rebalancování a hezky to zajišťuje to, že kupuji při poklesech a prodávám při růstu, což je logická věc. Každý si říká, že to tak každý dělá, ale není to tak. Většina lidí to dělá obráceně. Kupuje, když jsou věci nahoře a prodává, když je to dole. Protože média nás psychologicky velmi ovlivňují, velmi dramaticky. Rebalancování je jedna důležitá věc a udržování likvidity v hotovosti a na spořicích účtech nebo na dluhopisech je také důležitá věc. Sice má negativní dopad na dlouhodobou výkonnost, protože hotovost nebo dluhopisy nesou méně než akcie dlouhodobě. Proto je výnos „jenom“ 6,5 % dlouhodobě po odečtení všech poplatků, a v akciích to bylo přes 10 % – když si vzpomenete, jak jsem o tom před chvilkou mluvil. Ale když nebudu mít dostatečnou likviditu, můžu mít problém s čerpáním renty. Můžu mít problém s penězi na různé projekty, které potřebuji a můžu mít problém s nákupy při poklesech. Třeba že nemám dostatečnou likviditu. Zjednodušeně i tahle složka do portfolia patří. I tuhle složku je potřeba vyhodnocovat, její váhu v portfoliích, protože s čím dál tím větším majetkem může ta složka být více potlačována. Můžou se tam začít používat třeba tzv. lombardní úvěry, ale to už je na někdy jindy. Prostě je potřeba neustále o tom portfoliu přemýšlet, pracovat s ním a budovat know how pro sebe a svoji rodinu, jak se o majetek a o portfolio starat.
Josef Podlipný
Vláďo, kdybys měl shrnout jednou lekcí těch uplynulých 15 let, co si myslíš, že je nejjasněji vidět?
Vladimír Fichtner
Že je potřeba mít jasný plán na začátku a jasnou filozofii, jak budu k investování přistupovat. Ale zároveň na tom netrvat dogmaticky v nějakém prostředí. To prostředí sledovat v rámci filozofie a plánu, dívat se na realitu a přizpůsobovat věci tomu, co se děje. Ale ne dramaticky to postavit na hlavu.
Musím říct, že mě těší, že od začátku existence firmy máme pořád stejnou filozofii, pořád stejný přístup. Pořád chceme, aby klienti vydělávali i po našich poplatcích. Pořád chceme, aby naše odměna byla postavená z velké části na tom, že klienti opravdu vydělají. Ne že vyděláme jenom na oko, ale aby to byl reálný výdělek. A na to je potřeba myslet. Takže mít plán, strategii a oči otevřené na to, co se děje.
Josef Podlipný
Přátelé, a proto vám za nás oba přeji, abyste měli stále oči otevřené a dařilo se vám rodinná bohatství chránit i pro budoucí generace.