3 oblasti rodinného bohatství

natočil Josef Podlipný

 

Bohatství není jen majetek.

S klienty Fichtner Wealth Managers se v poslední době bavíme vedle finančních aktiv také o dalších rozměrech rodinného bohatství.

Po dlouhém přemýšlení a sbírání zkušeností i inspirace od našich klientů i ze zahraničí přicházíme s konceptem 3 oblastí rodinného bohatství.

Vladimír Fichtner a Josef Podlipný sdílí na co je možné se soustředit, když už se člověk nemusí hnát jen za majetkem.

 

 

Textový přepis

Josef Podlipný

Vláďo, ty jsi zhruba před dvěma lety začal publikovat v měsíčníku Rentiér mnohem větší šíři rodinného bohatství. Začal ses s větší mírou věnovat vztahům v rodině, majetkovým strukturám a v neposlední řadě i charitě a filantropii.

Vzpomeneš si, co bylo před těmi zhruba dvěma lety spouštěčem této změny?

 

Vladimír Fichtner

Tím velkým spouštěčem byla naše osobní zkušenost s prodejem části firmy. Začali jsme se trochu více majetku věnovat stejně jako ostatní lidé, kteří prodají.

Druhá věc je, že máme už nějaký věk a začali jsme si uvědomovat, že majetek má více rozměrů. To byl důvod, proč jsem v našem časopisu pro klienty začal sdílet naše zkušenosti nejenom s investicemi, které byly dlouhou dobu primárním tématem, o kterém jsme se bavili. Ale i zkušenosti s dalšími oblastmi, které jsme postupně všichni prožívali.
Naši klienti jsou podobného věku, jako jsme my dva, a postupně do toho věku dorůstají, a také své majetky postupně budují. Když jsme s někým začínali s třiceti miliony, dnes má třeba půl miliardy. Člověk se prostě dostává k jiným oblastem než jen k tomu, jak vydělat a ochránit peníze.

 

Josef Podlipný

Na úvod jsme řekli, že se budeme věnovat třem oblastem. Třem oblastem rodinného bohatství. Teď je dobré asi říct, jaké oblasti to jsou, když se podíváme trošku zjednodušeným pohledem na úspěšné podnikatele.

 

Vladimír Fichtner

Nejdřív se věnujeme budování majetku, to všichni známe. Začínali jsme od nuly a dneska, poté, co jsme měli nějaké štěstí a dařilo se nám, je majetku třeba o něco více. Je přirozené, že budování a následně správě majetku, respektive růstové fázi majetku, se věnujeme nejvíc na začátku.

 

Pak přichází v rámci majetku druhá věc – pohled ochrany bohatství. To je něco, co jsme řešili hodně a dodnes řešíme se všemi klienty. Když už člověk něco má, je dobré, aby o to úplně nepřišel.

Ale s postupem času najednou člověk zjišťuje, že rodinné bohatství není jen o penězích. Že si „půjde zaplavat do trezoru s penězi“, jako strýček Skrblík, asi většinu lidí neláká a šťastnějšími je to neudělá. Štěstí je v něčem jiném. Začínáme objevovat štěstí mnohem víc v rodině, v našich dětech, našich přátelích, v komunitách, které máme kolem sebe.

Tam začíná vykukovat lidský rozměr rodinného bohatství. A jak řekla jednou jedna stará paní

„Naše rodina byla vždycky bohatá a občas jsme měli i peníze.“

Tomu jsme se začali věnovat i s Radkou a přemýšleli jsme se, co nás dělá šťastnými. Zjistili jsme, že když k nám jezdí děti a fungují nám rodinné vztahy.

Když děti řeknou, že přijedou na grilování a v osm půjdou do kina, a je jedenáct večer a oni ještě jsou s námi a povídáme si a je nám dobře společně.

To byl asi spouštěč. Přišlo to s věkem i finančně, že začíná nová oblast.

 

Josef Podlipný

Rozumím. Máme za sebou dvě oblasti ze tří. Jaká je tedy ta třetí?

 

Vladimír Fichtner

Ta třetí se vlastně do naší rodiny začala postupně vkrádat už před dlouhou dobou.

Je to dobročinnost. Dobročinnost, kterou jsme řešili spíš jednorázově. Asi by se dalo říct charita, protože v dobročinnosti se používají pojmy charita anebo filantropie.

Filantropie už je systematičtější přístup k dobročinnosti. My jsme se hodně věnovali charitativní části, ale postupně se objevuje i ta systematičtější poloha. Té se obvykle říká filantropie nebo strategická filantropie.

Vlastně pohled na bohatství krásně doplňuje. Člověk má majetek, s nímž je propojená rodina, ale s ním je také propojená chuť dávat zpátky. O štěstí se také rozdělit s někým dalším.

 

Proto tři oblasti.

 

Josef Podlipný

Vypadá to jako hezký systém. My se vzájemně inspirujeme a máme to štěstí, že nám je inspirací i celá řada úspěšných rentiérů. Zároveň se díváme i do světa a necháváme se inspirovat těmi nejbohatšími na světě.

Vláďo, od samého začátku se bavíme o třech oblastech rodinného bohatství. V podstatě třech fázích, kterými prochází úspěšní podnikatelé.

Pojďme si tyto oblasti, nebo říkejme tomu klidně i fáze, které jednou ukazují na jednu oblast, podruhé na druhou, představit jako kruhy, které se vzájemně překrývají. Možná některý z kruhů v určitém okamžiku hraje dominantní roli.

Mně se teď vybavilo setkání s jedním rentiérem, velmi úspěšným podnikatelem, který v této souvislosti vzpomněl na doktora Plzáka.

 

Vladimír Fichtner

Člověk, se kterým jsme se bavili, říkal, že je starší generace. Odkojená doktorem Plzákem, který řešil manželské vztahy. Tam se řešil muž a žena, jak on to říkal „Jsou to dva kruhy a je dobře, když se protínají, ale nesmí se příliš zastiňovat.“ Protože potom je tam dominance, která vede k tomu, že něco přestává fungovat.

Když jsem přemýšlel o tom, jak znázornit různé věci, se kterými se v životě a v rodinném bohatství potýkáme, říkal jsem si, že princip těch kruhů je hrozně zajímavý.

Když si vezmeme kruh majetku – kruh rodiny a kruh filantropie – dáme je k sobě tak, aby se částečně překrývaly jako olympijské kruhy. Zjišťujeme, že kdybychom je dali do sebe, tak se dají navzájem trošinku oddálit, ale je tam nějaké pnutí. Někdy je můžeme přesunout jinak, a to zase nejsou vidět některé věci.

Znázornění v kruzích pro mě ukazuje zajímavou dynamiku, kterou ta struktura má. Protože když mám majetek, když ho buduji, možná potlačuji jiné kruhy.

Rodina není úplně na prvním místě při budování majetku, co si budeme povídat! Kolik času strávíme v práci při budování majetku a kolik s rodinou?

Snažíme se to nějak vynahradit, ale ta energie není úplně stejná, je tam nějaká křeč.

 

Josef Podlipný

Vzpomínám si na repliku vlastní dcery, která říkala „Majetek je dalším rodinným příslušníkem. Je to náš nechtěný brácha, nebo ségra, kterému jste věnovali jako rodiče možná víc času, než který jste mohli věnovat nám.“

 

Vladimír Fichtner

Majetek je jeden kruh, rodina druhý kruh a je tam nějaká dynamika. Někdy to jde proti sobě a někdy zase mají něco společného. Třeba jednoho dne umřeme! Mezi rodinou a majetkem se bude řešit pozůstalost. Je tam nějaký průnik, který se bude muset dát dohromady.

Nebo se majetek dá využívat v rodinné bance. Členové rodiny mohou využívat přístup k majetku přes institut, o kterým jsme si už povídali několikrát. To je třeba rodinná banka.

Nebo může být mezi majetkem a rodinou nástupnictví. To nás také čeká. Když ale člověk zvládne majetek a rodinu, objeví se tam ještě třetí kruh. Filantropie. K té v Americe nebo ve světě hodně z nejbohatších lidí k směřuje. Protože všichni víme, že rakev kapsy prostě nemá, a můžeme udělat nějaké dobro. Můžeme řešit něco, co nás trápí a pomoct někomu, kdo neměl takové štěstí.

Mezi těmi kruhy – majetek, rodina, filantropie – je zase nějaké pnutí. Protože ne vždycky je to jednoduše tříditelné. Můžeme si říct „Aha, tak to nedám rodině, dám to do filantropie. Jak to udělat, aby to rodinu bavilo? Aby jí to pomohlo posunout se dál z hlediska rodinného bohatství, i když přijde o majetek? „
To jsou nesmírně zajímavé vazby, které si člověk začne uvědomovat až když vidí tu systematičnost. Pak mu některé věci dojdou.

Máš pravdu, že před dvěma lety jsem v Rentiérovi začal psát o dalších tématech rodinného bohatství. Občas jsem se potkal s tím, že klienti říkali „No Vladimíre, to je dobrý. Ale my jsme zvyklí na to, že tomu dáváte systém. Máte systém Ochrany bohatství, máte nějaký přístup k investicím. Má to nějakou hlavu a patu. Tak nemohli byste nám ukázat trošku systematičtější pohled na ten majetek?“

Takhle vlastně vznikl koncept těch tří kruhů.

 

Josef Podlipný

S konceptem tří kruhů už jsme absolvovali diskuze s několika rentiéry.

Zpravidla výsledkem bylo poznání, že se rentiéři a jejich rodiny nacházejí v první fázi. Pro někoho to bylo trošku překvapení, ale pro většinu to bylo poznání, že je třeba vykročit k té druhé a třetí fázi.

 

Vladimír Fichtner

Mluvíš o fázích, protože jsme o nich mluvili s těmi klienty. Tady jsme ale neřekli, že budování bohatství má nějaké fáze.

První fáze je ta, kdy majetek utlačuje ostatní kruhy, protože se buduje. Je to prostě budování majetku, růst majetku. Ostatní kruhy, rodinný a filantropický, jsou trošku v pozadí a samozřejmě malinko trpí, jak už evidentně říkal doktor Plzák. I když já ho tolik načteného nemám.

 

Josef Podlipný

Před nějakou dobou jste se svou rodinou, s Radkou a s dětmi, vykročili ke druhé fázi.

Vláďo, vzpomeneš si, co bylo tím hlavním impulsem, který vám pomohl vykročit z první fáze k té druhé?

 

Vladimír Fichtner

Bylo to zamyšlení, co nás dělá šťastnými. To bylo asi to nejpodstatnější, ale o tom už jsme si trošku povídali. Nechci se k tomu úplně vracet, ale bylo to přesně tohle.
Zjistili jsme „aha, on tam je další rozměr.“

Není to jenom o budování, ale o ochraně majetku, protože to k majetku patří. A na to člověk přijde docela rychle, že je potřeba ho chránit. Druhá je rodina, vztahy, přátelé.

Dalším faktorem, který jsem nezmínil je, že jsem začal mít víc času. Prostě se mi uvolnily ruce. Firmu převzal nový generální ředitel, mladší, šikovnější. „A ten už se nezakecá,“ jak se říká v Cimrmanovi. Já jsem začal mít prostor tyhle věci řešit v rodině, ale i je zkoumat a studovat, a číst si o nich.

Pro mě to otevřelo úplně nový obzor, který mě hodně naplňuje – přemýšlení o rodinném bohatství jako celku.

Tam vlastně začaly ty tři kruhy vznikat, i když jsem ještě nevěděl, že to budou tři kruhy.

 

Josef Podlipný

Bavíme se stále o třech kruzích, nově i o třech fázích, kde první fáze ukazuje na dominanci prvního kruhu – majetku.

A pak v druhé fázi se už přeci jenom začíná vynořovat druhý kruh. To znamená rodina, blízcí, přátelé a vlastně i my jako zakladatelé a spoluzakladatelé rodinného bohatství.

Ty už se díváš, a hodně z našich klientů a rentiérů, které známe, na ten třetí kruh. V podstatě prahnete po třetí fázi, která umožní vyváženost mezi těmi všemi kruhy. Postupem času se vynořuje i kruh charity a filantropie.

Co by mělo být, krom toho, že můžeme dělat svět lepším, takovou hlavní motivací nechat vynořit tento kruh?

 

Vladimír Fichtner

Co to je pro Tebe?

 

Josef Podlipný

U nás, když jsme diskutovali o charitě a filantropii, jsme zjistili, že to dává možnost stmelit rodinu k jednomu tématu, k jednomu směru. Navíc to má ještě jeden velmi silný benefit – přesouvá to vlastníky do role správců. Více se dívají na rodinné bohatství jako na něco, co přináší užitek a tím pádem jsou snáz schopni a připraveni pomoci někomu, ať už je z rodiny, osobám blízkým nebo vzdáleným, kdo to potřebuje.

Tím se vlastně vytváří prostředí, které nevynucuje rovnost. Není tím pádem nutné, aby každý z rodiny spravoval stejně velký dílek se stejně velkým efektem a důležitostí v rodinném bohatství.

Mnohem více se skrze filantropii a charitu mohou naučit nastupující generace, ale ruku na srdce, i my jako naše generace, pracovat se správou a s tím benefitem, s tím prospěchem.

 

Vladimír Fichtner

Určitě. To je moc příjemné, dělat takové věci. To jsme s rodinou poznali už před mnohými lety. Je tam ale určitě i ten prvek učení rozdělit se. Učí to pomoc někomu dalšímu a snižuje to do budoucna, a to je známé ze západních zemí, tlaky mezi nastupující generací. To pnutí mezi nimi navzájem. Protože každý, kdo má víc než jedno dítě, ví, že být spravedlivý vůči dětem úplně nejde.

Na korunu přesně, na hodinu přesně, každému dát stejně – tak to nefunguje.

Každé vyrostlo v jiném prostředí, my jsme byli v jiné fázi života, v jiné fázi budování majetku. Každé má jiné preference, jiné věci, které ho baví nebo nebaví. A tak dát každému stejně úplně nejde.

Ale pokud se dáváme dohromady a učíme se i rozdávat radost, pomáhá nám to vlastně ve věcech, které potom můžou zjednodušit nástupnictví. Zjednodušit diskusi o budoucím majetku, zjednodušit diskusi o dědictví, protože si děti uvědomí, že to není to nejpodstatnější.

To je moc důležité!

 

Josef Podlipný

Určitě. Taková diskuse je ta nejlepší možná, která umožňuje i nastupujícím generacím tvořit odkaz. Tvořit něco, na co jsou pyšní, co rádi vypráví jako příběhy.

A upřímně, správa rodinného bohatství je hodně o příbězích. O tom, na co můžeme být hrdi, zároveň i o touze získat dobrý pocit, mít dobrý pocit, z toho, co děláme.

Prahnu-li pouze po spravedlnosti, tak to nemusí být nutně vždy spojeno s dobrým pocitem.

Může to být naopak spojeno s určitou mírou obavy, jestli opravdu spravedliví jsme. Jestli to je přijatelné řešení pro všechny zúčastněné strany.

 

Vláďo, my se celou dobu bavíme o třech oblastech, pak jsme říkali tři kruhy, pak tři fáze. Celé se to točí kolem toho, udělat určitý odstup. Podívat se z deseti tisíc metrů, jak jsme diskutovali nedávno s jedním z rentiérů, na naše rodinné bohatství. Získat nadhled. Dobře si vzpomínám, jak na to zmíněný rentiér reagoval. Říkal „To je skvělý. Připomíná mi to, že získávám kontrolu.“ Nakonec jeho hodnocení bylo, že
„je to boží“. Něco, co mu dalo možnost vytvořit podmínky, aby se mohli zapojit všichni. Ať už do správy majetku, do diskuse v rodině nebo s blízkými, tak do filantropie.

 

Vladimír Fichtner

Mně přijde, že pro nás jako podnikatele je důležitý rozměr vize, strategie. Vědět, kam vlastně směřujeme.

Když člověk buduje majetek nebo firmu, tak také ví, kam by to chtěl dovést. Samozřejmě nevíme přesně, jaký bude ten závěr, kam až se nám to podaří vybudovat.

Ale víme, co chceme a víme, co nás naplňuje. Proč to děláme, proč naše klienty chceme opečovávat a podobně. Protože je to něco, co k nám patří.

Když se začneme věnovat jenom dennodenním starostem, i ve firmě, najednou to ztratí směr. V budování rodinného bohatství pro mě systematizace těch tří oblastí, o kterých se bavíme, dostává úplně nový rozměr, bližší realitě života. Ukázáním i v grafické podobě a povídáním si o tom, co vlastně má dneska větší roli, co by mělo mít větší roli do budoucna, kam to člověk chce směřovat. Jestli tam bude kruh rodiny a filantropie, nebo nebude. Nebo už tam je filantropie a zatím tam není tolik ta rodina. Nebo jak to funguje. V tom si myslím, že je to důležité.

Samozřejmě, když jsme začínali s někým, kdo měl třicet milionů, tak jsme se bavili o investicích. Tam ještě budoval svoje bohatství, ale dneska už jsme ve fázi jiné. Potřebujeme se podívat na dalších 30, 50 let zase trošku jinou optikou. Myslím si, že je právě ten čas si začít uvědomovat i další souvislosti.

 

Josef Podlipný

Určitě souhlasím. Samozřejmě existují i v ČR rodiny, které jsou příkladem, že se lze věnovat nejenom kruhu majetku a jeho správě.

Třeba už v minulosti zmíněná rodina Vlčkových – Katarína a Ondřej – už mají velmi dominantní i kruh filantropie a charity. Pro všechny ten systém, jak jsi řekl, dává možnost nejenom nalézt správnou cestu. Dává krom toho i prvek motivace věnovat čas dalším kruhům a prahnout po vyváženosti.

 

Vladimír Fichtner

Teď jsi, Pepo, řekl hrozně důležitou věc, o které se často bavím s lidmi, se kterými se potkáváme.

A to je: věnujte, začněte věnovat čas těm dalším oblastem! Jeden klient už má myšlenku na vytvoření nadace, stejně jako manželé Vlčkovi.

Když jsme se o tom nedávno bavili, říkal „za poslední rok jsem na tom vlastně nic neudělal.“

Já říkám, že je potřeba tomu čas věnovat. Když tomu nebudete věnovat čas, tak to neuděláte.

Nacházím to u hodně lidí a uvědomil jsem si, že když oni nevidí ten systém, velký obrázek, pohled, jak jsi řekl, z deseti tisíc metrů, tak se můžou ztrácet v detailech. A vlastně zapomínat, kam chtějí směřovat. I když oni vědí, že to chtějí – vytvořit třeba nadaci. Ale jsou různé každodenní starosti a najednou je ta vize potlačena.

A proto je potřeba ten systematický přístup. Proto je dobré si uvědomit, kde zrovna dneska jsem.

Proto je dobré, a mě hrozně baví, jak se to lidem líbí, bavit se o prioritách. O tom velkém obrázku.

Když to spolu probíráme, není to nic světoborného, žádné geniální řešení. Ale je to srovnání myšlenek, utřídění, ujasnění si priorit.

To je to, proč si myslím, že i nás to tak baví, a také lidi, se kterými si o tom povídáme.

 

Josef Podlipný

Je to pravda. Často je hodnocení takové, že to není raketová věda. Je to uvědomění přesahu té diskuse samotné. A uvědomění si důležitosti věnování času, přemýšlení, diskusím a možnostem vynoření jednoho z kruhů, který je třeba teď upozaděn, nebo dokonce dvou. Co je dobré připomenout, podobně jako přirovnání s deseti tisíci metry, je i přílišné zabřednutí do detailu. Jak se říká, pro třísky nevidíme les. To nám často znemožňuje vydat se správným směrem a investovat energii a čas tomu, co celé rodině a dalším generacím pomůže.

To, co vám chceme nabídnout, je diskuse. Diskuse o jednotlivých třech oblastech, ale nejen o nich samotných jako jednotlivých kruzích, ale o nadhledu. Pokud byste k této diskusi měli chuť, budeme rádi, když nás oslovíte.

I kdybyste tu chuť zatím neměli, udělejte pro sebe, pro své blízké a pro další generace jediné. Věnujte víc času dalším aspektům rodinného bohatství, nejenom majetku.

Pro dnešek se s vámi loučím a přeji krásný den.

 

Vladimír Fichtner

Na shledanou.