5 principů pro klidný spánek při správě bohatství

natočil Josef Podlipný

Výnosy jsou důležité.
Ale bez klidného spánku ztrácí správa majetku smysl.

V této epizodě se Vladimír Fichtner a Josef Podlipný věnují jedné z nejopomíjenějších, ale klíčových otázek správy rodinného bohatství: jak zajistit klidný spánek v době, kdy je nejistota standardem.

Na konkrétních příbězích ukazují, že největší zdroj neklidu není trh samotný, ale nepřipravenost.

Investor bez strategie, plánu a podpory reaguje impulzivně, často špatně – a přichází o majetek i klid.

Naopak ten, kdo myslí na různé scénáře, sdílí odpovědnost s rodinou nebo důvěryhodným partnerem a dobře řídí likviditu, spí výrazně lépe.

Klidný spánek není luxus, ale přirozená odměna za promyšlenou správu majetku. Principy, které uslyšíte v této epizodě, vás mohou inspirovat.

 

 

Textový přepis

Vladimír Fichtner:

Dobrý den, dneska se těším na téma klidný spánek.

Josef Podlipný:

Ano, dnešní díl budeme věnovat jednomu z nejdůležitějších, ale často opomíjených témat. Jak zajistím klidný spánek jako správce a dlouhodobý investor ve světě, kde je nejistota běžným standardem. Krize, geopolitické otřesy, pandemie, inflace, všudypřítomná informační mlha, to vše se dnes promítá do našich životů a samozřejmě i do správy rodinných bohatství. Jak si poradit v takové době? A než se budeme věnovat tomu, jak si poradit, dodejme jeden nebo dva příběhy na začátek.

Viděl jsem, jak investor po prodeji vlastního byznysu změnil kompletně sadu návyků. První roky nemohl spát. Proč? Kvůli strachu. Nejenom, že udělá chybu, ale z volatility trhů. Z toho, že se někdo bude chtít ani ne tak zmocnit jeho peněz, ale získat jeho přízeň a tím ho přikloní k nesprávné investici. A bohužel v tomto případě se to týkalo i strachu z vlastní rodiny.

Ne proto, že by rodina měla zálusk na majetek, který získal dílem díky své rodině, ale proto, že nevěděl, jak si s tím poradit. Aby jim nezkazil život, aby to nenarušilo vztahy a nepoškodilo to budování samostatnosti jednoho z již dospělých synů.

Vláďo, znáš nějaký příběh, který ukazuje na to, že klidný spánek v dnešní době není samozřejmostí?

Vladimír Fichtner:

To si každý může říct sám za sebe, jestli je u něj klidný spánek samozřejmostí. Z toho se hezky pozná, jak na různé věci člověk myslí a jak je na různé věci připraven. Potkal jsem člověka, který přišel a nebyl úplně v pohodě – i když jsme se nebavili o tom, jak spí –, protože už rok měl peníze na účtu a přemýšlel, co s nimi dělat a nechtěl udělat chybu. Já se ho příště zeptám, jestli ho to budí ze spaní, ale nejsem si jistý. Ale bylo vidět, že není v pohodě a v úplně komfortním módu. Po letech, kdy už spolu spoustu věcí řešíme, říká „Vladimíre, já jsem v klidu a v pohodě. Ale můj parťák, který si ty věci řeší sám, reaguje impulzně, protože nemá ty věci připravené, nemá je promyšlené. Něco se šustne na trhu, Trump … a on hned, co má dělat a jestli to nebude konec světa a že teda odchází z Ameriky. Potkává se s těmi věcmi poprvé. A určitě dobře nespí.  Specificky mi to tehdy říkal, že jeho parťák vlastně nespí dobře. Já si myslím, že to je spojené. Když člověk není připraven, tak se mu ta nepřipravenost honí v hlavě. Hlava mu dává na vědomí, že je něco špatně, co on sám v sobě nemá zpracované způsobem, který by mu dovolil klidně spát.

Josef Podlipný:

Takových příběhů, vážení přátelé, máme bezpočet. Nicméně, Vláďo, co pro tebe osobně znamená mít klidný spánek?

Vladimír Fichtner:

Já už jsem to trošku řekl – být připraven na různé scénáře. Tak jsme vlastně začínali s poradenstvím kdysi dávno, v roce 2003, poté, co trhy tři roky klesaly. Od roku 2000 do roku 2003 klesly akciové trhy o 50 %. Dotcom bublina se tomu říká. Spousta lidí přicházela o peníze, protože investice, které udělali v roce 2000, vybrali na konci roku 2002. Vlastně zavřeli tu ztrátu, místo aby zůstali zainvestovaní. Udělali to, protože nebyli připraveni… nepřemýšleli o různých souvislostech, nepřemýšleli o tom, co může přijít, když něco udělají. Od začátku toho, co jsme s Radkou začínali firmu, jsme řešili ochranu bohatství, která přináší klidný spánek. To byl ten důvod, proč jsme to řešili. Protože jsme viděli, jak byli lidé neklidní, jak přicházeli o peníze zbytečně. Jenom proto, že neměli věci promyšlené. Proto jsme začali přemýšlet o různých scénářích budoucnosti. Jestli koruna bude silná nebo slabá, jestli dneska bude válka nebo nebude, jestli budou různé věci. A v tom je kouzlo klidného spánku. Myslet na různé věci, na různé scénáře budoucnosti. Ne nutně na jejich pravděpodobnost. Jestli bude válka pravděpodobná na 5 % nebo na 20 % je irelevantní. Může být válka? Může. Tak to je pro mě relevantní a chci se proti tomuto scénáři zabezpečit. Ale chci, aby moje peníze fungovaly i když nebude válka. Stejně tak s korunou. Bude tvrdá nebo bude slabá? V obou případech chci mít pohodový život a chci být schopen žít nejenom tady, ale případně někde jinde. Způsobem, na který jsem zvyklý. A potřebuji se připravit na oba scénáře. Tvrdou korunu i slabou korunu. Vždycky hledám v investičním řešení něco, co mi pomůže v obou scénářích. Samozřejmě, kdybych vsadil na jeden scénář, tak to bude pro někoho větší zábava. Větší dobrodružství pro někoho dalšího. Bude to sázka – buď vyjde, nebo nevyjde. Vsadím na to, že koruna bude slabá. A to se může proti mně otočit. A v desítkách letech – já ty věci budu dělat desítky letech – já velmi pravděpodobně zažiju oba scénáře. Slabá koruna, silná koruna, válka atd. Takže pro mě je to především o tom, přemýšlet o různých scénářích a přemýšlet o tom, jestli jsem na ně připraven. Co pro tebe znamená klidný spánek? Jak dosahuješ toho, abys klidně spal?

Josef Podlipný:

Velmi dobrá otázka. Kladl jsem si v minulosti opakovaně, co mi nejvíc pomáhá. A musím říct, že nejvíc pomáhá vědomí, že na klíčová rozhodnutí nejsem sám. A nemám na mysli jenom přizvanou expertízu, odborníka, konzultanta, třeba i mezinárodně uznávané firmy. Mám na mysli i členy rodiny, kterých se to bezpochyby týká, i nastupující generace. Pak to, že máme plán. Že máme plán, který vznikl v minulosti a aktualizujeme ho. A že se do toho plánu promítá i pravidelné systémové řízení rizika. To znamená nějaké stres testy. Pod tím si představte zjednodušeně řečeno to, co zmiňoval Vláďa. Díváte se na nějaké šokové události, které nemusí mít nutně vysokou pravděpodobnost naplnění, ale potřebujete na ně být připraveni. Třeba na pokles na trzích v akciích o 30-40 %. Nebo na zmrazení nějakého aktiva po nějakou dobu z nějakého důvodu. Nebo na skokové zvýšení daňové zátěže. Nebo na okamžitou potřebu vyšší likvidity, než je běžná provozní likvidita.

Když tyto stres testy mají šanci průběžně ovlivňovat ten plán, tak mně to dává určitě dobrý základ klidného spánku. Neovlivňují ho zleva doprava, ale spíše ho dělají robustnějším.

Vladimír Fichtner:

Nebýt na to sám, souhlasím, to je další důležitý faktor i pro mě. To, že s Radkou ty věci diskutujeme, přemýšlíme o nich společně, zatahujeme do těch diskuzí děti. I když ještě pořád víc je to mezi námi dvěma. Když letíme do Španělska, v letadle diskutujeme o nějakých věcech a tam zrovna děti nemusí být s námi. Nebo některé věci prostě nejde úplně jednoduše plánovat. Budeme o nich diskutovat teď a tady. Nebýt na to sám je velmi důležitá varianta. Já jsem se, je to možná rok, ptal jednoho klienta, když jsme si povídali o detailech toho, co dělá s majetkem, kdo další tohle ví, z toho, co mi teď řekl?

Josef Podlipný:

A?

Vladimír Fichtner:

On říkal, asi nikdo, Vladimíre. Má to někde, ale vlastně ani to možná nemá úplně dokonale zmáklé. Je spousta lidí, která nemá toho rovnocenného parťáka v rodině. My jsme třeba s Radkou budovali byznys společně a opravdu jsme spoustu věcí řešili společně, nebo řešíme dodneška. Mně to hodně pomáhalo klidně spát anebo někdy nespat, ale společně. A že jsme některé věci probírali do noci! Nebo nám to šrotuje v hlavách společně. Parťák je určitě důležitý, ať je to rodina, partner, nebo někdo zvenku, kdo je důvěryhodný a opravdu může vědět všechno. Někdo to má ve firmě, protože prodá firmu – jsou čtyři společníci, a pokračují dál tu diskuzi, což je skvělé. Někdo to má jinak.

Ty jsi říkal, že také vnímáš něco jako hrozně důležité pro klidný spánek. Co to je?

Josef Podlipný:

To přímo souvisí s tím, nebýt na to sám. Takže ještě trošičku rozšířím tuto oblast. Před mnoha lety mě můj americký společník přivedl k myšlence využití peer review – diskuze mezi vrstevníky, zjednodušeně řečeno. Nemusí to být nutně oborově stejně zaměření lidé, což naopak zvyšuje míru přínosu diverzitou toho přemýšlení. Nicméně musí to být důvěryhodná skupina, bezpečné prostředí. Pokud máte šanci vstoupit do takového klubu nebo do takové místnosti plné otevřených hlav a příjemných lidí, tak je to opravdu nesmírně povzbuzující. Protože najednou zjistíte, že ti lidé vám kladou bezelstné provokativní otázky, které otevírají ve vaší hlavě myšlenkové pochody, na něž hledáte odpověď. Buď sám, nebo se svou rodinou, anebo právě s touto skupinou lidí. A ano, někdy to je tak, že přicházíte se dvěma otázkami a odcházíte s deseti. To je pravda. Ale po určitém čase zjistíte, že se vám daří těch deset otázek také vyřešit. Ne, že to jenom bobtná.

Tím jen rozšiřuju oblast nebýt na to sám. Opřít to i o klubová setkání, kolega z firmy v minulosti zmiňoval mastermind diskuzní fóry… nebo fóra.

Vladimír Fichtner:

Určitě tam bude i spousta fórů…

Josef Podlipný:

Přesně tak. Protože to je mnohdy i odlehčená diskuze, najednou zjistíte, že v klidném prostředí, bez emoční zátěže se dají vyřešit i složité otázky a složitá témata. Anebo je minimálně otevřít.

Vladimír Fichtner:

K tomu peer to peer musím říct, že někdy vidím, jak se scházejí lidé, kteří mají ten majetek stejně. Že tam je určitá slepota. Všichni máme nemovitosti v Česku a nemáme informaci o tom, jak to vypadá venku… A jenom se podporujeme v tom, co děláme. Ale vlastně to neznamená, že děláme něco dobře. Nebo, že to děláme špatně. Ale jsme slepí, protože ta skupinka je moc jednobarevná, třeba z hlediska struktury majetku. Prostě se sejdou na nějaké konferenci nebo v klubu lidé, kteří mají hlavně nemovitosti. A mají je všichni v Česku. Ta diskuze je z mého pohledu velmi problematická. Viděl jsem to párkrát v praxi, protože ti lidé nemají ten pohled zvenku. Podněty, které jsou důležité, třeba znalost jiných trhů.

 

Ty máš majetek v Americe, jinde po Evropě nebo v ČR, tak máš představu. Já mám finanční aktiva, nemovitosti v ČR a ve Španělsku. Je to takové barevnější, ten majetek. Myslím si, že je důležité dát pozor, aby ten klub byl, pokud možno, barevnější. Aby ti lidé měli zkušenost z různých věcí.

Druhá věc, kterou vnímám jako relativně problematickou, je, že si nedokážu představit mluvit na takovém klubu opravdu o všem. Že ta protistrana ví každý detail. V tom někdy může nastat nějaký trabl, když se s někým bavím a řeknu mu svůj názor. Ten názor je ovlivněný i tím, co vím o něm a do jaké míry věřím tomu, že je schopen to zpracovat. Ale nemusíme si úplně rozumět. Nemusíme si sednout.

S životním partnerem nebo s důvěrníkem, správcem pozůstalosti, se kterým třeba se bavím o detailech, tak přece jenom to řešení je promyšlenější. Ale to neznamená, že v klubu nemůžu dostat nějaký podnět. To neříkám. Jenom pozor na to, abych se tam neubezpečoval o tom, že všechno dělám správně, když ten člověk to má úplně stejně jako já. Co si ty myslíš?

Josef Podlipný:

Stejně jako mince má dvě strany, tak pestrost té skupiny, přesně jak říkáš, je určitou mírou základem přínosu. Na druhé straně je potřeba testovat i to, jestli vás to nutí vystupovat z nějaké komfortní zóny. Protože, aniž bychom si to přímo uvědomovali, ty nejlepší myšlenky a nejrychlejší postupy, a ne vždy nesprávným směrem, můžou být právě tím nejsprávnějším směrem, se dějí právě v okamžiku, kdy nás něco přiměje vystoupit z komfortní zóny. Taková diskuze, pokud je opravdu v bezpečném prostředí, což je základem, a je tam pestrost názorů, vás přiměje mnohokrát z té komfortní zóny vystoupit. To mi věřte, mám to sám zažité. Najednou zjistíte, že jste na to přišli. Předtím vám to možná několikrát tzv. cvrnklo o nos, a vy jste si toho vůbec nevšimli. Určitě souhlasím s tím, co říkáš, že slepota, která by mohla být umocněna stejnorodostí skupiny, je nebezpečná. To jednoznačně potvrzuji.

My v naší domovské české kotlině máme možná trošičku handicap, že takových důvěrných skupin asi není mnoho. Já popravdě řečeno nemohu žádnou z nich jmenovat tak, abych se pod to podepsal a mohl dát svou osobní garanci. To tím pádem vlastně znamená, že se to teprve učíme. Oproti tomu rodinný důvěrník nebo životní partner již mají důvěru vybudovanou a otestovanou třeba mnoha lety partnerství, a nepochybně to má také svá pozitiva. Stejně tak bychom našli rizika.

Vladimír Fichtner:

A jak diskuze, která tě vyhodí z komfortní zóny, dává klidný spánek?

Josef Podlipný:

Protože najednou nasvítí slepá místa, kterých jsem si předtím třeba nevšiml, anebo nevšímal dostatečně. A já si najednou řeknu, aha!

Vladimír Fichtner:

Objevíš nějakou oblast.

Josef Podlipný:

Tohle mě nebude strašit s tím, že s tím budu usínat a probouzet se, že to nemám vyřešeno. Teď to tady můžu s těmi ostatními diskutovat nebo si to donesu domů a budu to diskutovat s rodinou.

Vladimír Fichtner:

Takže ti to nejdřív vezme klidný spánek, ale pak dlouhodobě to vyřešíš tak, že ti to klidný spánek možná přinese.

Josef Podlipný:

Pokud to vyřešíš ještě do té doby, než jdeš usnout, tak ti to ani ten klidný spánek nevezme.

Bavíme se, přátelé, o klidném spánku. Vláďo, já jsem zmínil i práci s likviditou, s hotovostí. Jak si myslíš, že právě třeba cash management, práce s hotovostí, ovlivňuje klidný spánek?

Vladimír Fichtner:

To je dobrá připomínka. Různé scénáře budoucnosti, mít to s kým nasdílet a neustálé řešení likvidity – vědět, jak věci budu řešit. Když kupuju nemovitost nebo investuju, likvidita je pro mě důležitá věc. Teď jsme kupovali jednu nemovitost, tak jsme si uvědomili, že to děláme průběžně. Kde vezmeme ty peníze? Máme hotovost, proti-inflační dluhopisy, akcie. Tam to není úplně nejlepší. Máme možnost si půjčit na lombardní úvěr. Je to neustálé přemýšlení o likviditě. O tom, že znám míru likvidity věcí, které mám. Znám míru likvidity, jak jsem schopen prodat a mít hotovost. Kdy případně nějaká hotovost přichází, že končí dluhopis nebo něco podobného. To je jedna z důležitých věcí, která nám určitě dává také klidný spánek, protože máme ty věci zvládnuté, víme, co se může dít a kolik si můžeme dovolit.

Likvidita je hrozně důležitá. Jakmile narazím na nějaký investiční produkt, který není likvidní, private equity investice nebo něco podobného, tak si to hodně rozmýšlím. Je potřeba velmi velmi obezřetně.  Tím, že jsem už nějakou krizi zažil – v roce 2008 to bylo asi nejvýraznější –, když se něco kazí, začne se kazit všechno. Nemovitosti nesou méně nebo jsou nelikvidní. Akcie jsou za polovinu Můžou mít nižší dividendu. Další typy majetku můžou být také v problémech. Umění typicky je velmi volatilní v takovýchto dobách. Když je tlak na cash, tak je to proto, že ji nikdo nemá jednoduše. V takových okamžicích je dobré přemýšlení o tom, kde tu likviditu mám, jak ji budu řešit, je nesmírně zásadní. Nesmírně.

Josef Podlipný:

Ano, musím říct, že já sám vidím i u velkých hráčů, investorů, kteří mají desítky let zkušeností, že správný cash management a správně uchopená likvidita znamená také zamezení cash drag. Já tomu říkám, jet se zataženou brzdou.

Před mnoha lety k nám přijela kamarádka, která jela asi 50 kilometrů se zataženou brzdou. No, přátelé, nejenom, že se jí čoudilo z kol, ale to se nedalo vyvětrat ani na našem vyasfaltovaném dvoře. Než vyvětráte tenhle smrádek z vašeho portfolia, trvá to strašně dlouho. A má to většinou dopad právě na klidný spánek a nepochybně i na výnosy. Najednou zjistíte, že vám to něco sebralo. A my jsme bohužel v hlavě nastavení tak, že když o něco přijdeme, tak nás to trápí víc, než když něco získáme. Takže pomyslně si budete určitou dobu říkat, že získáváte tím, že máte spoustu hotovosti, že prostě kdykoliv si na ni můžete sáhnout. Ale pokud jí bude moc, tak vás to nepochybně připraví o klidný spánek.

Možná ještě jednu věc bych chtěl doplnit, na kterou ne všichni dlouhodobí správci rodinných bohatství myslí – a to na duševní zdraví a tělesnou pohodu. Nejenom svou vlastní, ale celé rodiny. Já jsem si to uvědomil, když jsem prošel infarktem. O tom jsem přesvědčen, že to ovlivňuje klidný spánek v některých případech možná i víc než cash.

Vladimír Fichtner:

Určitě. A ty jsi s tou likviditou dobře poznamenal, že jí nesmí být ani málo, ale ani moc. To není úplně jednoduchý algoritmus, jak to dokázat. Kromě toho je dobře vědět, co mám a co s tou likviditou v těch produktech funguje. Mít to vyzkoušené ideálně. Pamatuju někdy před rokem, možná už před dvěma, přišel jeden klient, otevřel si účet ve Švýcarsku a říkal „a teď bych chtěl vyzkoušet ten lombard“. A já jsem říkal „ale vy to nepotřebujete“. A on na to, že až to bude potřebovat, aby to měl vyzkoušené. Skvělé, to je dobrý přístup. Protože mít peníze jenom v hotovosti, abych měl dobrou likviditu … když přijde 15% inflace, kterou jsme také nedávno zažili, a mám hotovost, která vynáší 7 %? To znamená, že mám minus 8 % reálně, a to je velký problém. Takže souhlasím a samozřejmě to klidný spánek přináší. Určitě větší pohodu do vztahů a lepší zdraví obecně.

Dneska už se o tom začíná mluvit víc a víc, takže klidný spánek je důležitý, je potřeba udělat všechno proto, abych ho měl.

Josef Podlipný:

Přesně tak. Přátelé, dlouhodobá perspektiva se rodí tam, kde je hlava a srdce v pořádku. To říkáme doma už nějaký pátek. A pravděpodobně všechna investiční, možná i jiná rodinná rozhodnutí jsou vystavena nejistotě. Když pečlivě plánujete, otevřeně sdílíte zodpovědnost, tak je možné, že skutečně dosáhnete klidného spánku. Protože na to nebudete sami, budete mít dobrý plán, nebudete sázet na to, že se naplní nějaký předpoklad, nějaká pravděpodobnost. A pokud k tomu ještě přidáte dobře řízené cash flow ve vašem portfoliu a dobře řízená aktiva, tak vám to ten klidný spánek velmi pravděpodobně nabídne jako dobrou odměnu za vaši práci. A za to, že se o rodinné bohatství nestaráte sami. Pro dnešek se s vámi proto loučím a přeju vám, abyste na nic z vašich důležitých klíčových rozhodnutí nebyli sami a abyste se obklopili vždy důvěryhodnými lidmi, nejenom svými blízkými.

Vladimír Fichtner:

Pokud víte o někom, kdo chce mít také klidný spánek, tak mu třeba nasdílejte tenhle díl. Třeba mu to pomůže.

 

O autorovi Josef Podlipný

Ve finančním světě začínal v roce 1991. Zkušenosti nabral mimo jiné v A.T. Kearney, IPB, ČSOB a České spořitelně. Vedle majetku v ČR vybudoval i rozsáhlé nemovitostní portfolio v USA.
Ačkoliv by pracovat nemusel, pomáhá Josef ve Fichtner Wealth Managers jako partner a vedoucí obchodu úspěšným lidem chránit a zhodnocovat rodinné bohatství.
Josef Podlipný je čtvrtá generace správců rodinného bohatství, rozvíjí tradici péče o komunitu i odpovědné řízení majetku, který byl rodinnými předky budován.