Apple Itunes
Spotify
Stitcher
RSS6 principů, které drží rodinné bohatství pohromadě
natočil Josef Podlipný 
Kdo nemá pravidla, ten nemá klid. A kdo nemá klid, brzy nebude mít ani majetek.
V této epizodě představuje Josef Podlipný šest klíčových principů, které mohou vést k dlouhodobé, udržitelné a klidné správě rodinného bohatství.
Inspirace vychází z historických rodů (např. Rockefellerů, Vanderbiltů) i vlastní zkušenosti správy rodinného majetku.
Dozvíte se, proč hodnoty jsou důležitější než peníze, jaký význam má rodinná rada, proč by každý správce měl mít krizový plán, a jak vzdělávat nástupce, aby neudělali zbytečné chyby – třeba ve chvíli, kdy zničehonic odejde budovatel bohatství.
Textový přepis
Vladimír Fichtner
Dnes se budeme bavit o základních pravidlech pro správu rodinného majetku. Pepo, Ty jsi o tom napsal v našem časopise Rentiér v lednu 2025 hezký shrnující článek. Jaká jsou ta základní pravidla a proč je vůbec důležité je mít?
Josef Podlipný
Když se podíváte do historie na významné rodiny jako třeba Rockefeller a další, zjistíte, že právě proto, že mají pravidla a nejen peníze, mají živý nástroj, který rodinu spojuje. A to i v krizích. To je poměrně důležité, když budete přemýšlet o rodinném bohatství nejen jako o majetku. A je to velmi důležité, když budete přemýšlet o rodinném bohatství jako o něčem, co má fungovat stovky let, prostě vícegeneračně.
Vladimír Fichtner
Pravidla jsou důležitá, pokud chce člověk dlouhodobě přemýšlet o rodinném majetku.
Pokud mu je to jedno, nemusí pravidla poslouchat. Ale to asi pravděpodobně neposlouchá ani náš podcast.
Josef Podlipný
Já bych tě jenom drobně poopravil. Myslím si, že i pokud mu to je jedno, mohli bychom ho k lecčemu inspirovat. Protože i ten, komu by to bylo vážně jedno, myslím si, chce mít alespoň částečně věci pod kontrolou nebo klidně spát. A to se bez nějakého strategického přístupu a bez pravidel opravdu nepodaří. To vám můžu zaručit.
Já na úvod ta pravidla vyjmenuji, protože jich je šest, a potom se na ně podíváme více do hloubky. Pro sebe jsem si to trošku proměnil v klíčové principy, ze kterých ta pravidla vychází. První princip je, že hodnoty jsou více než peníze.
Druhý princip je, že strategie správy majetku a diverzifikace napříč generacemi je zárukou dlouhodobě prospěšné správy.
Třetí princip je, že rodinná rada rovná se prevence konfliktů.
Čtvrtý princip je o transparentnosti jako nástroji důvěry, ale i udržitelnosti.
Pátý říká, že nesmíme zapomínat na vzdělávání nástupců. Tady mě třeba inspirovala velmi rodina Van der Biltů, protože jejich životní lekce přesně ukázala, jak nebezpečné je, když členové rodiny neumí třeba číst ekonomické výkazy, to si klidně dohledejte.
Poslední pravidlo říká: mějte krizový plán. Pracujte s neočekávanými událostmi, buďte na to připraveni a přemýšlejte o tom i v dobách, kdy se ještě vůbec nic neděje.
Vladimír Fichtner
Skvělé. Máme jasná pravidla, respektive principy. Některé z nich jsme již dříve v podcastu probírali – rodinnou radu, neočekávané situace a podobně. Pojďme se věnovat těm zbývajícím. Který myslíš, že stojí za to více rozebrat? Ten první, kterým jsi začal?
Josef Podlipný
Ano. Opět se budeme inspirovat Rockefellery už z roku 1914, a je to dohledatelné dokonce i veřejně a veřejně publikované. Když si najdete jejich první rodinnou chartu, zjistíte, že 80 % textu tam bylo primárně o filantropii a o vzdělání. Téměř vůbec se nevěnovali dividendě, zjednodušeně řečeno penězům. Dnes má ta rodina určitě přes 250 členů a má za sebou dlouhou mezigenerační historii. A co je výborné, je 0 soudních sporů, těch vnitřních rodinných sporů. To o něčem svědčí. Správce rozsáhlého majetku a investor často na ty hodnoty zapomíná. Řeší čísla, snaží se v nich zorientovat, mít je pod kontrolou a až časem si uvědomí, že vlastně to, co spojuje rodinu anebo jeho jako budovatele a správce s rodinou, jsou právě hodnoty. Ty drží rodinu pohromadě a dávají šanci rodinu přizvat k diskuzi.
Vladimír Fichtner
Jedna z věcí, která také pomáhá rodinám nemít soudní spory, je mít pravidla o tom, jak odejdu z rodiny, když nechci dál pokračovat. Já nevím, jestli někdo z Rockefellerů odešel, nebo jestli to mají vyřešené – když hrozilo něco takového, zda měli jasná pravidla. Když chce někdo uloupnout pro sebe něco a zakládá svoji větev nebo se stará sám.
Josef Podlipný
Tuším, že zrovna od této rodiny jsme se nechali inspirovat stran podílu na zisku, který může jednotlivec z rodiny spotřebovat sám pro svou potřebu. Těch inspirací je opravdu víc. A doporučuju vám všem se začíst právě do mnoha zdrojů, ať už historických nebo aktuálních, protože tam je přehršel inspirace. Jedna z inspirací se mi spojuje i s touto rodinou, kde popisovali dva přístupy. Jeden přístup ukazuje právě na vzdělávání nástupců, na wealth boot campy, kde nástupcům dávají možnost zažít, i se stresovou náloží času a velikosti majetku, krizový scénář. Třeba hlavní správce rodiny nebo nejstarší člen rodiny odejde náhle, nebo řízeně. Přišla krizová situace a dolar třeba propadl o 75 % – tak co uděláte s touhle částí majetku? Jak se zachováte? Jak s ním budete pracovat? Koho si přivoláte na pomoc? Kde máte informace? A tak dál. Vlastně to je takové testování nekomfortního prostředí. Zároveň si myslím, že mají velmi dobře propracované nástupnictví stran toho, kdy, kdo, v jaké roli bude. Ať už do ní nastupuje nebo z ní vystupuje, a co je toho podmínkou.
Třeba tam je definice, že do kontrolní role v radě může někdo nastoupit až v okamžiku, kdy několik let (dva nebo tři roky) funguje v jiném prostředí. Nevím, jestli to mají oni, nebo se mi to spojuje s nějakou jinou zkušeností. To znamená třeba v jiné rodině, jako nominný, prostě to je nakoupená služba, ne ve vlastní rodině. A pak tam je nějaké období, kdy jsou mentorováni, kdy se něčemu učí. Takže ano, i rodina Rockefeller nás umí určitě inspirovat v tom, jak definovat nástupnictví jako postupné kroky, které jsou dopředu dány a nejsou dány náhlým odchodem jednotlivce, ale jeho rozumovým rozhodnutím v kontextu s celou rodinou.
Vladimír Fichtner
Pojďme ještě k tomu, co jsi říkal, že vás inspirovalo jako rodinu. A to je to procento ze zisku, které můžu spotřebovat sám pro sebe.
Jaké to je pravidlo?
Josef Podlipný
Je to tak, že o tom, co se bude dít s výnosy z majetku, rozhoduje konsensus celé rodiny.
Pokud se neshodne celá rodina, „nestane se nic“. Výnos zůstane a nikam se neumístí. Ale jednotlivec potřebuje i určitou část využít sám pro sebe, a zvlášť, když se třeba vyšší měrou podílí na té správě a není jenom pouhým „beneficientem“, příjemcem profitu z té správy samotné. Tak má možnost využít část tohoto výnosu pro svou potřebu A ta jeho potřeba může být buď nějak rámcově definovaná, aby to nemohl využít na hazard, nebo na vydržování milenky, nebo na něco, co by nebylo v kontextu s morálním kodexem, který je také poměrně důležitý v kontextu s těmi hodnotami. Je dán nějaký rámec a je dána nějaká procentuální výše. Ta je u Rockefellerů tuším 3 % nebo 5 % ze zisku. Tu naši hodnotu prozrazovat nebudu, ale je nižší.
Vladimír Fichtner
3 procenta ze zisku, když má rodina 250 členů, to mi nevychází.
Josef Podlipný
Tohle je velmi správná úvaha Ono je to zastropováno tak, že to je „maximálně, však v součtu“. To znamená, že tam musí plynout do té rodiny informace, že se někdo snaží využít peníze na něco. A pokud by ten zájem v součtu překročil hranici, tak první, kdo si o to řekl, už to možná čerpal. Ten, kdo si o to řekl na konci toho „účetního období“ nebo bilančního období, už třeba musí počkat na další rok. Jsou tam nějaké definice, když to je život zachraňující investice a tak dál, to jde úplně vně a tam je pevné pravidlo, že se to bere dokonce i z podstaty, že to není jenom z výnosu. Jinými slovy, rodina má bezpečí zajištěné. Když je krizová situace, která zajistí stabilitu rodiny, tak to může vzít dokonce i z podstaty, ne jenom z výnosu. Ale když to jsou standardní situace, chce rozjet třeba svůj vlastní byznys, svůj projekt a ti ostatní to neberou za svůj vlastní projekt, ke kterému by přistoupili jako rodina, v ten okamžik si peníze může vzít.
Vladimír Fichtner
Takže rodinná banka říká 3 procenta z výnosu je maximální limit pro vlastní investice. Ale je to omezené, musí to být omezené shora. Kolik lidí může přijít najednou?
Josef Podlipný
Já si nepamatuju parametr omezení shora u Rockefellerů, ale my ho máme na 25 procentech.
Vladimír Fichtner
Takže to je pravidlo rodinné banky, expozice vůči jednomu člověku, ne vůči jednomu projektu.
Dobře, to je praktické mít. Ne z hodnoty majetku, ale z hodnoty výnosu.
Které další body, které jsme ještě neprobírali v podcastu, bys ještě chtěl rozebrat?
Josef Podlipný
My jsme se určitě už v několika dílech dostali k transparentnosti komunikace, zahrnutí do komunikace všech členů rodiny. Já to teď rozšířím. Transparentnost určitě pomáhá budovat důvěru. Nevím už od koho, nebo jestli jsme si na to přišli sami, ale myslím si, že jsme se někým inspirovat nechali. Spousta věcí už je vlastně vymyšlená, jenom to je o míře adopce vymyšleného nebo o vylepšení. Co nás hodně posunulo je, jak by měl vypadat ideální reporting. Zjistili jsme, že nám velmi pomáhá, když je ve dvou verzích. Jedna verze je čistě technická a číselná. Tam to je o výnosech, daních, o rizicích i o detailu a jeho aktuálnosti. A druhá je příběhová, kde ty peníze pomohly, kam byly směřovány a proč. Historie nás naučila a zjistili jsme, že obě mají stejnou váhu a jsou obě velmi důležité. Jedna bez druhé si umí žít určitě svým vlastním životem.
Pokud si řeknete, že to je super a víc se vám líbí nezatěžovat rodinu čísly, ale budete sdílet příběhový reporting, tu transparentnost budovat touto cestou, podle mě neuděláte špatně. Ale pak jen připomenu rodinu Van der Biltů, že se vám prostě může stát, že když potomci nebudou umět číst výkazy nebo se v číslech neorientují, tak je snadno někdo opije rohlíkem. Nebo ani nebudou vědět, co si můžou dovolit. Nebo naopak, co na ně číhá za riziko, když jim někde něco nabobtná příliš.
Vladimír Fichtner
Super. Ty jsi psal v Rentiérovi o roční zprávě o stavu majetku. Sledujete něco i pravidelněji než jednou za rok? Kvartálně třeba, nebo jenom tu číselnou část? Jak často se k té zprávě dostáváte?
Josef Podlipný
K číselným se dostáváme jednou za rok a průběžné sledování je jenom tehdy, když to prorazí nějakou hranici, která je krizová. Něco klesá a roste.
Vladimír Fichtner
Nebo když je významná změna.
Josef Podlipný
Jsou tam spouštěče, které jsou dopředu definovány, a i ten automatický kalkul téhle míry rizika ukáže „červenou vlajku / Red Flag“ a pojďme se tomu věnovat. Ale tou komunikací jsou příběhové aktualizace a ty se sdílí častěji.
Vladimír Fichtner
Skvěle. Ještě bys vypíchl z těch základních pravidel něco do většího detailu?
Josef Podlipný
Asi v části vzdělávání dětí. Dříve jsem tomu nepřikládal tak velkou váhu, ale dneska už jsem to vlastně zmínil. Wealth boot kempy. Tam jsme se nechali inspirovat od rodiny Agnelli, doufám, že jsem nezkomolil jejich jméno. Oni už více než 100 let testují členy rodiny na takové krizové scénáře. Na takové „máte 10 minut, jak ochráníte 500 miliónů před krachem? Třeba na burze nebo před zásadní změnou daňového režimu? A přijde mi to jako něco, co je mimořádně zajímavé, protože to vtahuje více generací do diskuze. Jsou tím úkolem zatíženy samozřejmě ty nejmladší nastupující generace. Oni dostanou ten úkol, za 10 minut to vymysli, ale mají možnost si požádat o druhý názor, o radu. Dělat si poznámky: „Tohle tam chybí, tohle bych k tomu potřeboval“. A pak se nad tím sejde rodina a diskutuje s tím dítětem nebo s tou nastupující generaci o tom, co by třeba potřeboval pro to, aby to zvládl.
A najednou ta rodina prozře. Zjistí „Aha, ale to my nemáme.“ Přijde nám to všem jako zajímavé. Úspěšné multigenerační řízení bohatství tak vyžaduje kombinaci právních struktur, otevřené komunikace a systém překonávající individualismus.
A já to spojím se svou událostí při nedožitých pětapadesáti letech, kdy jsem dostal infarkt a vlastně jsem zjistil, že ne všechno máme dotažené a kdyby děti prošly takovýmhle wealth boot kempem, tak by velmi pravděpodobně přišly se závěrem, že ale tohle nemáme pořešené nebo o tomhle není dostatečně detailní záznam. Nebo, že by chtěli být víc uchráněni nějakému emočnímu tlaku. Pojďme vyřešit, když se stane tohle, co má následovat. Kdo to řídí, kdo to řeší? Je to takový plán pro nenadálé události, který z toho postupně vzniká. Vzniká od těch generací, které se správy chopí. Někdy už se na to připravují skvěle.
Vladimír Fichtner
Moc zajímavé tipy, Pepo, díky za ně. Určitě nejsou poslední. Budu se, a věřím tomu, že mluvím za všechny, těšit příště na další.
Josef Podlipný
Přeji hodně bohatých zkušeností se správou vašeho rodinného bohatství a co možná nejméně minut v chaosu. Protože každý chaos vás bude stát určitě klidný spánek a mnohdy i třeba miliony. Tak vám přeju, aby to bylo spíš o milionech inspirace a dobrých chvil při správě rodinného bohatství a s vaší rodinou.