Apple Itunes
Spotify
Stitcher
RSS7 klíčových kroků ke zdraví jako aktivu: Jak systematicky chránit lidský kapitál v bohatých rodinách 1/2
natočil Josef Podlipný 
Bez zdraví ztrácí smysl i těžce vybudované rodinné bohatství.
Jak tedy spravovat zdraví jako klíčové aktivum?
V rodinách s majetkem v řádu stovek milionů korun či miliard už zdraví jednoho člověka rozhoduje o strategii, kontinuitě a někdy i o tom, zda rodina zůstane jednotná.
Ukazuje se, že nejzranitelnější bod při správě rodinného bohatství není trh, konkurence ani legislativa – je to člověk a jeho zdraví.
Josef Podlipný, člen čtvrté generace bohatství, má svou osobní zkušenost s infarktem, který mu ukázal, že věnoval více energie správě majetku než péči o své vlastní zdraví.
Na základě svých zkušeností i diskuze s mnoha rodinami úspěšných sdílí, jak systematicky přistupovat ke zdraví podobně jako ke správě finančních aktiv – sledují, měří a řídí.
Dozvíte se 3 konkrétní metriky, které lze okamžitě začít měřit. HRV (variabilita srdečního tepu) jako biometrickou obdobu volatility portfolia. Spánek. Glukóza.
Poznáte rozdíl mezi genetickými a epigenetickými testy a jejich praktické využití. Zjistíte, jak rodiny, které řeší zdraví systematicky, dělají méně impulzivních rozhodnutí.
Pokud chcete, aby vaše rodina měla sílu spravovat bohatství v horizontu desítek let, a nebyla nucena zbrkle reagovat na „nečekané” situace, tato a následující epizoda vám poskytne dost podnětů na zamyšlení.
7 klíčových kroků ke zdraví jako aktivu
- Zavést risk management pomocí HRV, spánku a glukózy
- Provést komprehenzivní well-being audit celé rodiny
- Vzdělávat se o mentální odolnosti, biohackingu a adaptogenech
- Integrovat zdravotní data do rozhodovacích procesů rodiny
- Realizovat genetické testování pro poznání predispozic
- Ročně kontrolovat epigenetický věk pro sledování trendů
- Ustanovit Chief Health Officera v rodinné governance
Textový přepis
Václav Krajňák
Pepo, já tě znám už čtyři roky a za tu dobu vím, že jsi energicky hodně dobře založený. Ve tvém kalendáři vidím, že máš vždycky ráno buď plavání, nebo posilovnu. Jsi asi ve firmě jeden z prvních lidí, který je vzhůru tak brzy. A zároveň, když se na tebe podívám, tak vidím, že chodíš do posilovny. To je prostě vidět.
Josef Podlipný
Děkuju, co potřebuješ?
Václav Krajňák
Pár odpovědí jak na to, aby mi bylo fajn. Máš spoustu energie, jsi zdravý, tak mě zajímá – a určitě i spoustu lidí, se kterými se potkáváš – pár věcí právě o zdraví. Jak se ty, jako úspěšný člověk staráš o svoje zdraví a jak to může být inspirací pro ostatní. Protože k čemu nám všem jsou peníze a majetky, když jsme nemocní? Jak se říká, nemocný člověk by dal cokoliv za to, aby byl zdravý. Jak tě znám, není to o řešení až ve chvíli, kdy ta situace nastane, až nemoc přijde. Ty se hodně věnuješ prevenci.
A to mě dneska zajímá, rád se něco dozvím o tom, jaký je tvůj recept, jak na to.
První otázka tedy zní: Pepo, existuje pro tebe bod, kdy si člověk uvědomí, že zdraví není jenom osobní věc pro něj, protože ho něco bolí, ale že je to důležité i pro rodinu?
Josef Podlipný
Ano, ten bod existuje. Když se ohlédnu trošičku dozadu, tak zlom přichází tehdy, když si uvědomíte křehkost. Nejenom lidskou, to znamená zdraví, ale i v leadershipu nebo v komunikaci v rodině. U mě to byl infarkt, který mě upozornil, že věnuju více energie správě rodinného bohatství. A zdraví je jeho součástí, ale já jsem věnoval v minulosti více energie těm aktivům a majetku a snad i, doufám, rodině. Ale na své vlastní zdraví jsem tolik nedbal.
Václav Krajňák
Tak na to se rovnou zeptám. Protože už i předtím, než jsi měl infarkt, jsem tě považoval za velmi zdravého člověka, který o zdraví hodně pečuje právě tím, že chodí do posilovny a podobně. Jak to v tomhle kontextu vnímáš?
Josef Podlipný
Nejzranitelnější bod při správě rodinného bohatství je vlastně člověk. Když jsem srovnal okamžik, kdy jsem se připravoval na Dolomitenmanna – soutěž čtyř nadšenců a X týmů takto složených. (Já jsem se tehdy připravoval na bajk, nakonec jsem byl nahrazen, ale hned od začátku to byl lepší kandidát, kterého jsem i propagoval, ať on trénuje nejvíc a já budu jako náhradník, ale tým se tehdy rozhodl jinak. Já jsem si pak utrhl vazy, a proto nastoupil on.) Ale proč tenhle příběh začínám vyprávět, to byl totiž okamžik, kdy jsem prošel velmi komplexní průpravou, nejenom setem vyšetření a neustále jsem byl sledován trenérem a lékaři, ale procházel jsem opakovaně zátěžovými testy a tak dál. Prostě se mi věnoval tým odborníků a já jsem měl srovnání. Poté, co jsem z tréninkového procesu vypadl, jsem se vrátil do nějakého normativu, kdy jsem cvičil, plaval, měl jsem nějaké pohybové aktivity, žil jsem zdravým způsobem života. Myslím si, že už dlouho tak žiju, ale ten preventivní prvek, pravidelnost vyšetření, monitoring, to se vlastně z maxima nebo optima dostalo k minimu Anebo dokonce blízko nule.
A pak, když nastal okamžik infarktu, jsem si uvědomil, že se mu dalo možná předejít. Lékaři – odborníci, kteří jsou kolem mě a mé rodiny, kterými jsme se následně obklopili, mi potvrdili, že ta domněnka je správná. Minimálně se dalo předvídat, že se blíží nějaké náročnější období a možná se dalo i vyloučit to, že by ten infarkt nastal. Ale co je mnohem důležitější si uvědomit, že jsem na operační sál šel s 95% neprůchodností jedné z hlavních cév. 95 %, už čistě z matematického hlediska říká, že zbývá jen 5 %. To je opravdu velmi málo. 100% neprůchodnost by znamenala konec nebo minimálně nevratné poškození. Přičemž to srdce stejně určitou nevratností nějakého poškození prošlo. Ale ten dopad nebyl tak dramatický jako u některých jiných z vás, posluchačů. Možná můžete mluvit z vlastní zkušenosti, že to proběhlo trošku jinak, možná lépe, možná hůře.
Doufám, že se, Tomáši, nebudete zlobit, že vás teď zmíním. Já jsem si opakovaně tenhle moment uvědomil, když jsem viděl zmínku jednoho z hlavních propagátorů značky Siko, Tomáše Valy, který prošel podobnou zkušeností. My jsme se viděli, myslím několik měsíců předtím, než měl infarkt. Myslím, že už tehdy jel na doraz. Myslím si, že si málo uvědomujeme, že bychom neměli poslouchat jenom hlavu, ale i tělo.
Václav Krajňák
Takže ty jsi vlastně celý svůj život byl nastavený na zdraví, podvědomě, ale ten infarkt do toho přinesl ještě spoustu nových pohledů. Včetně pohledu, že také rodinné bohatství stojí na tobě jako na člověku.
Josef Podlipný
Přesně, Vašku! V rodinách s majetkem nad 50-100 milionů už zdraví jednoho člověka rozhoduje o strategii, o kontinuitě. Někdy i o tom, zda rodina zůstane jednotná. A to už není osobní věc. To je věc rodiny, je to věc governance.
Václav Krajňák
Když se podíváme na rodiny, které znáš – ať už na tu svoji, nebo svých známých, nebo klientů – kde jsi viděl ten největší rozdíl mezi těmi, kteří péči o zdraví, wellbeing, řeší a mezi těmi, kteří to nechávají na náhodě. A potom jsou možná i nepříjemně překvapení, když se stane něco nečekaného, co se týče zdraví.
Josef Podlipný
Tohle je nejčastější otázka, kterou slýchám. A pokaždé, když na ní odpovídám, tak zjišťuju, že ta odpověď je trošičku jiná. Ale co je v ní podstatou je to, že rodiny, které řeší wellbeing a investice do zdraví jako něco naprosto přirozeného a mají to jako svoje aktivum v rodinné správě bohatství, dělají méně impulzivních rozhodnutí. Je u nich vidět méně panických změn – prodejů aktiv, nákupů aktiv. To, že tam je i méně přesunů kompetencí z titulu „došly mi síly, už na to prostě nemám, teď to za mě vezmi“, je tam méně takových překvapení. Dělá to rodinu i ty jednotlivce silnější.
Václav Krajňák
Často se děje to, že prodávám firmu, protože mě to přestane bavit. Ale ty vnímáš, že lidé prodávají firmy třeba i z toho důvodu, že už na to fakt fyzicky nemají a podobně?
Josef Podlipný
Přesně tak. Ať už jste v roli foundera / matky, která drží celou rodinu pohromadě, nebo stevarda, kterého si rodina zvolila jako lídra těch všech aktivit, je důležité, abyste byli mentálně přítomní. A to, abyste mohli být mentálně přítomní, přímo souvisí s tím, abyste byli zdrávi. Bez toho to prostě nejde.
Václav Krajňák
Zrovna včera jsem byl v posilovně, namohl jsem si rameno a je pravda, že často mi ten mozek jde tím směrem: prostě mě bolí rameno. A v momentě, kdy má člověk nějakou vážnou chorobu nebo je opravdu vyčerpaný, nebo se něco děje s jeho dětmi, nebo s jeho partnerkou, tak to opravdu může mít vliv na jeho rozhodování, na práci s rodinným bohatstvím.
Josef Podlipný
Přesně tak. U rodin, kde se nic nemonitoruje, to je druhý extrém. Teď jsme hodně mluvili o těch rodinách, kde wellbeing je a osobní zdraví se opravdu řeší jako aktivum, jako investice. Ale, přátelé, tam, kde se nic nemonitoruje v této oblasti, se velmi často řeší až následky. Následky typu namoženého ramene a podobně. OK, po nějakém čase se to dá překonat. Ale možná se tomu dalo předejít. Monitoringem by se třeba zjistilo, že v těle je zánět, nebo je daný jednotlivec pod nějakou stresovou zátěží vyšší, než je zdrávo. A vlastně zdravotní dashboard (přehled) a nějaký monitoring by třeba zavčas řekl tomu jednotlivci anebo i celé rodině, ať se teď vykašle na ten trénink. To není správně nečasované. Ne dnes, nebo ne dnes večer, ale třeba zítra ráno. Nebo ať změní časování a trénink, kde byl zvyklý cvičit třeba od desíti dopoledne, přesune na devátou dopolední, nebo naopak třeba na pátou podvečerní.
To všechno se dá opravdu v dnešní době velmi efektivně měřit, řídit a hlavně spravovat. Spravovat kolektivně, nejenom jako individuální záležitost.
Václav Krajňák
Když se bavíme o tom, že to je vlastně investice, jak ty tu investici vnímáš? Protože se tady v podcastu bavíte s Vladimírem hodně o těch finančních investicích, samozřejmě také o rodinném bohatství. To zdraví je také finanční investice, nebo je to časová investice, nebo jak to vnímáš?
Josef Podlipný
Ono je si to velmi podobné. Z pohledu správy si wellbeing a osobního zdraví můžete představit jako investiční výbor. Prostě by měl v rodině existovat nějaký prvek podobný investičnímu výboru, který řeší zdraví. Zároveň, když nechcete být na vše sami, tak obvykle buď ze svých rodinných řad zvolíte nějakého zmocněnce, nebo povoláte nějakého externího odborníka. A to logicky něco stojí. Tak je potřeba i o této investici přemýšlet jako o něčem, co něco stojí. A mělo by to mít i nějakou návratnost. Takže ono je si to opravdu tak velmi podobné, že není třeba moc hledat novinky, jak na to jít. Prostě jděte na to podobně, jako když spravujete jakákoliv jiná aktiva. Zdraví je vaše aktivum. Mnohdy to nejcennější.
Václav Krajňák
Já ten rozdíl vnímám tak, že když si otevřu účet ve švýcarské bance, pošlu tam peníze, dostanu nějaké doporučení, zainvestuju a teoreticky se tři roky nebo pět nebo deset let o tu investici nemusím starat. U zdraví vnímám, že to opravdu vedle těch peněz stojí i čas.
A právě čas vnímám jako něco, co spousta lidí nemá nebo si ho „neumí udělat“.
Josef Podlipný
Protože jim chybí governance / řízení. Kdybych měl poradit nějaké rodině, a já tyhle rady už opakovaně říkám, tak doufám, že už jsou trošku cizelované a navíc si je i testuji, protože nejsem odborník. Nejsem lékař. Jsem zástupce rodiny, která to testuje sama na sobě. Mám zpětnou vazbu od mnohých dalších rodin, které už buď s tím začaly podobně jako my, nebo dokonce dříve anebo nás následují. Mezi sebou to konzultujeme. Co bych určitě poradil, co by pomohlo to dobře uchopit a řídit, je za prvé mít risk management. Monitoring HRV, což je o srdci, dále monitoring spánku a glukózy. To jsou tři body, kde musím seriózně říct za naši rodinu, že všechny ještě nemáme ze 100 % odpracované. Třeba glukózu. Tam to testujeme na pár vybraných jednotlivcích rodiny a já mezi nimi zatím nejsem.
Pak je to druhá věc. Monitoringu musí předcházet, ale i následně stále na to navazovat, wellbeing audit rodiny. Úmyslně říkám audit rodiny, nejenom jednoho jednotlivce. Protože to je téma, kterým by měla žít celá rodina. A protože je to téma, kterým by měla žít celá rodina, je to o více generacích. Někdo je starší, může to považovat za velmi důležité. Nebo dokonce se může trošku stydět za to, že on teď čerpá nějaký kapitál na to, aby se napravovaly věci, které mohl podchytit třeba dříve. Anebo naopak je plný sil a říká si, že to přece není pro něj. Proto je důležité vzdělávání především o mentální odolnosti, o biohackingu, o adaptogenech. To bych určitě doporučil. Poslední věc, kterou často doporučuju a je nejdůležitější, a je přímou odpovědí na tu tvoji otázku, je integrace výsledků těchto tří oblastí. To znamená risk managementu, wellbeing auditu a vzdělávání do rozhodovacích procesů rodiny. Prostě nenechat to na náhodu.
Václav Krajňák
Těším se, až to rozebereme detailně. Začneme asi u toho risk managementu, kdy vnímáme, že nám něco hrozí. My často ty hrozby podceňujeme. Vladimír teď v listopadovém Rentiéru psal o člověku (47 let), který zemřel. Nechal po sobě svoji ženu a firmu. Nebudu tam řešit ty finanční věci, ale to, že ve 47 člověk zemře… V jeho případě to bylo kvůli nějaké genetické vadě srdce a ten člověk odešel. Můj kamarád před 8 lety odešel ve svých 40, nechal po sobě ženu a dítě. Pro ně je to samozřejmě náročné. Říkám si, že člověk odejde někdy i možná zbytečně, protože podcenil nějaký ten risk. Jak vnímáš to riziko, že se stane nějaká taková nečekaná událost? Samozřejmě, může mě sejmout auto, nebo mě srazit tramvaj a podobně. To úplně nedokážu ovlivnit, ale u zdraví spoustu věcí, ať už vědecky nebo už i teď z médií vnímáme, že se ovlivnit dá.
Josef Podlipný
Ty jsi vlastně ve velké šíři pojmenoval ty důsledky zanedbání risk managementu. Ne vždy ten, kdo má risk management a má všechny ty oblasti, o kterých jsem mluvil, pokryté, se vyhne špatnému osudu. Bohužel je to prostě tak, nikdo nejsme nesmrtelní.
Václav Krajňák
Ano, to spousta lidí využívá a říkají: „podívejte se, on celý život žil zdravě jedl, běhal a stejně umřel dřív než já“.
Josef Podlipný
Existuje spousta takových paradigmat. Když se ohlédnu do minulosti, použiju příklad mého dědy, který také zemřel v docela nízkém věku. Bohužel zemřel na krevní sraženinu, což se prakticky dalo také nějakým způsobem řešit včas. A mohl by velmi teoreticky žít třeba ještě o desítky let déle. Můj otec zemřel náhle, což je příklad tragické události, o které jsi se zmínil, že ať se člověk připravuje jak chce, tak to bohužel může ten život ukončit. Ale ať je to ta náhlá událost, nebo nějaká předvídatelná – když je to tělo a mysl v pořádku, tak se to tělo může vyrovnat i s náhlou extrémní zátěží. Typu i havárie, nebo nějakého extrémního vypětí, extrémní stresové zátěže nebo něčemu tomu podobnému
Václav Krajňák
Možná i ten infarkt.
Josef Podlipný
Možná i ten infarkt, přesně tak. Tomáš Šebek před časem říkal, že nejlepší způsob je zdravý skočit do rakve. Jinými slovy dělat všechno pro to, aby člověk i v opravdu vysokém věku byl vitální a zdravý. A takový druhý extrém byla slova mého dědy. Já si ho pamatuju jako malý kluk, takže ne možná úplně přesně, ale protože máme sedlácké kořeny, tak tam se to podle mě tradovalo, a babička mě to pak následně potvrdila, že tělo má jít do hrobu zhuntované. To je vlastně takový důkaz toho, že někdo říká „teď jsem na tom světě nebo v nějaké aktivitě pro to, abych ji odevzdal sebe sama, všechno abych dělal na víc než 100 %“. Mnoho takových tipů je: „makej na 400 %, v cíli se sejdeme“. Lidé ale zapomínají na to, že to není jen o výkonu, ale také o nějakém relaxu.
Proto je důležitý ten risk management. U něj jsem zmínil HRV. To je vlastně biometrická obdoba volatility na trhu. To znamená, jestli nás teď posloucháte, investoři, kteří žijete správou finančních aktiv a sledujete volatilitu svého portfolia, tak ta vysoká variabilita u člověka ukazuje na to, že dobře regeneruje. Když je nízká variabilita, znamená to v rámci testování, že tělo jede na dluh.
Václav Krajňák
A když to budu sledovat, tak tím předcházím potenciálnímu riziku.
Josef Podlipný
Přetížení, přesně tak. Pracuješ se spánkem, s glukózou a aktivitou – máš dashboard / přehled, který včas signalizuje, že se děje něco špatného, čelíš nějakému přetížení nebo dokonce vyhoření. Začni s tím pracovat. Dříve než se objeví fyzický problém. HRV je dnes nejmocnější nástroj, který má každý k dispozici. Je to biometrický ukazatel kvality lidského stresového systému. Měří se rychle, ukazuje, jak funguje náš nervový systém a umí ukázat, jak je nervový systém schopen se přepnout z režimu sympatiku, což je utíkám nebo útočím, do režimu parasympatiku. Což je odpočívám, regeneruju. A tohle měření ukazuje, jak organismus, nervový systém je schopen s tímhle pracovat. Častý případ je, když se díváme především na správce hodně škálovaných portfolií, velkých portfolií nebo i třeba velkých rodin, že jsou hodně položení v tom sympatiku.
Václav Krajňák
Protože pořád musí řešit firmu, pořád se něco děje. Pořád expandují.
Josef Podlipný
Je tam zrychlené tempo, je tam vysoké přetížení, je tam vysoký stres, je tam rychlé rozhodování, je tam mnohdy málo spánku. Když se s nimi budete bavit, anebo se zamyslíte sami nad sebou, často říkají, že si lehnou a koukají do stropu a spánek nepřichází. Tak se zase zvednou a jdou zase řešit pracovní záležitosti. Prostě jdou něco udělat, aspoň na to nebudou myslet celou noc. Když se pak podívají i na nějaký monitoring spánku a dají to do kontextu s výsledkem toho HRV, tak zjistí, že skoro nespali. Anebo neprošli všemi třemi typy spánku.
Václav Krajňák
Takhle mi HRV zatím nikdo nevysvětlil, jako jsi mi to vysvětlil teď, to dává velký smysl. Proč tam ještě patří glukóza a další věci, které mi ten risk management dávají? Máš komu nějaké obdobně dobré vysvětlení?
Josef Podlipný
Mám a dostanu se k němu oklikou.
Začnu u genetiky.
Genetika není o diagnóze, ale o predispozici. O DNA. Když se bavím o genetice a někomu říkám, že jsme si nechali udělat genetické testy, a sdílíme výsledky v rodině, spousta lidí říká, že to snad ani není potřeba nebo proč. A navíc to sdílet? To jsou strašně citlivé informace, co když to někdo zneužije, nebo to někam unikne? A já na to odpovídám, že při správě rodinného bohatství pracujeme s ještě mnohem citlivějšími údaji, než je genetika. Je třeba si uvědomit, že znát predispozici k nějaké nemoci nebo k nějaké slabině, dejme tomu, je moc dobré. Ten, kdo tu informaci má, může zachránit třeba 10 let kvalitního života. Protože ví, jakou má genetickou predispozici. Takový test stačí udělat jednou, protože to si neseme od narození.
Václav Krajňák
Já chápu že genetika může říct, jestli mám predispozici na infarkt, na rakovinu, nějaké neurodegenerativní onemocnění.
Josef Podlipný
Na poruchy imunity třeba a další.
Václav Krajňák
Když jsem se o tom bavil s mým tátou, kterému je přes 70 let, vyplynulo, že spousta lidí má obavu z toho, co se dozví. A jeden chytrý chlapík, kterého poslouchám, k tomu říká „Ale vy se to dozvíte. Vždycky se to dozvíte“
Josef Podlipný
Nebo vaši příbuzní se to dozví.
Václav Krajňák
Vy, anebo vaši příbuzní.
Josef Podlipný
Musím říct za sebe, ale myslím, že mluvím za celou rodinu, že máme celý život štěstí na skvělé lidi. Ohlédnutím do minulosti je, že se na statku běžně dřív dělaly zabíjačky, na které se zvala nejenom širší rodina, ale i přátelé. Mezi přátele naší rodiny od nepaměti patřili primáři, soudci, spousta odborníků, expertů schopných srozumitelnou formou sdílet svoji expertizu. Proč to říkám? Když se bavím s těmi experty znalými v lékařské oblasti, říkají, že nejčastější otázka je na genetické predispozice v rodině. Minimum tázaných si vzpomene dál než jenom na své blízké a rodiče.
O prarodičích, strýci nebo tetě nevědí. Buď vůbec, ani se k té informaci nemají šanci dostat, anebo prostě tápou a něco plácnou. Přitom je to strašně cenná informace. A přímo souvisí ještě s dalším testováním, a to jsou epigenetické testy. Nezaměňovat prosím, genetické s epigenetickými.
Václav Krajňák
Jaký je v tom rozdíl?
Josef Podlipný
Epigenetické testy ukazují, jak životní styl ovlivňuje aktivitu našich genů. To znamená, jak je umí zapínat a vypínat. V podstatě se dívají na metylaci DNA, což je biochemický proces. Zapínání a vypínání genu.
Václav Krajňák
Já vnímám, že prostředí, ve kterém jsme, nás hodně ovlivňuje. Přesně to, co jsi teď na konci asi říkal. Že pokud mám predispozice na rakovinu, plus jsem v rakovinotvorném prostředí, tak prostě mám daleko větší šanci, že se mi spustí. Ale pokud tam to prostředí není nebo tu predispozici nemám, jsem relativně vůči třeba tomuhle konkrétnímu onemocnění v pohodě. Samozřejmě neříkám, že nemůže přijít, protože příčiny ještě vědci stále studují, ale šance je prostě menší.
Josef Podlipný
Přesně tak. A tady spojím tu možnou obavu, kterou jsi správně pojmenoval u genetických testů, co se vlastně dozvíme. Ta obava je oprávněná, obzvlášť pokud třeba nevím, co jsem geneticky dostal do výbavy. S mnohými pozitivy, protože epigenetický test vlastně může říct biologický věk člověka. To znamená, že se dívám najednou na srovnání, jaký je epigenetický věk, nebo jinými slovy biologický věk člověka, a ten může být nižší, stejný anebo vyšší. Ale zpravidla, pokud s tím začnete dřív, a nenecháte to na poslední chvíli, když už vám budou docházet síly, tenhle výsledek vás potěší. Mírně anebo hodně.
Václav Krajňák
Můžeš prozradit, jestli tě potěšil tvůj výsledek? Mě můj potěšil.
Josef Podlipný
Mě potěšil. Přidám takovou vtipnou poznámku. Když ten výsledek viděla manželka Janička, tak se ptala, jestli testovali rozumový věk anebo ten biologický. Protože jí to spíš přišlo, že jde o ten rozumový, když viděla to číslo. Z toho asi usoudíte, že ten rozdíl je docela zajímavý. Na to se nesmí žehrat nebo se na to spoléhat. Právě tohle testování umožňuje vytvářet personalizované plány pro zlepšení vitality. A přesně jak jsi nastínil, například změna stravy, doplnění nootropik, optimalizace spánku, meditace, kryoterapie nebo jiné pracovní či osobní návyky mohou uchovat kvalitní rozdíl biologického věku oproti tomu klasickému. A vy si prostě ten rozdíl můžete užívat a celá rodina s vámi. Ve vitalitě a plné síle.
Václav Krajňák
Já to vnímám tak, a ještě to zjednoduším: šéfuju firmu, jedeme jako startup, rveme ten trh, abychom byli co nejlepší. Udělám toho maximum, ale ve 40 zemřu. Versus to, že tam přidám trošku něco navíc: možná někde zpomalím, nepojedu expanzi tak rychle, ale budu s rodinou o 10, 20, 30 let déle. Vnímám to takhle správně?
Josef Podlipný
Ano. Ty jsi vlastně popsal nejčastější charakteristiku rodinných lídrů nebo podnikatelů v náročné podnikatelské fázi, kde je právě extrémně cenné si uvědomit, že epigenetika dokáže odhalit stres, toxickou zánětlivost, nedostatečnou regeneraci, nebo nevhodnou životosprávu. A třeba i dopady pracovního tempa na organismus. Testování stojí desítky tisíc, takže to není žádná náročná investice. Ale epigenetické testování by se mělo rok co rok opakovat, proto není až tak důležitý ten první nebo druhý, nebo sedmý výsledek, ale sledování trendu. Najednou totiž zjistím, že se to zlepšuje. A jsem odměněn za to, že se tomu věnuju já i ostatní v rodině. A co je nejvíc? Že příklady táhnou. Když to je něco, čemu se věnujeme právě skrze governance, a sdílíme si to společně, ukazujeme i jedna generace druhé (a je jedno, jestli se dívám od mladší ke starší, anebo od starší ke mladší), jak se to má dělat, anebo co je třeba dělat.
Václav Krajňák
Pepo, co tě znám, jsi vždycky plný energie. Člověk, když se s tebou potká, má pocit, že sršíš energii, a vždycky je to vidět i cítit tady na podcastu. Pomáhají ti nějaké přípravky? Jaký máš názor na nootropika nebo energeťáky, nebo něco na povzbuzení, aby člověk měl tu energii? Protože tobě je 57 let a máš energie daleko víc než spousta třicetiletých. Co je ta tajná ingredience?
Josef Podlipný
Přátelé, nootropika jsou nástrojem, ne kouzelnou pilukou. To je potřeba mít na paměti. Dávají smysl, když máte právě vyřešen spánek, glukózu, ke které se teď oklikou vracíme, stres a hydrataci. U člověka, který je v permanentním stresu, mohou naopak přetížit nervový systém. A je potřeba si uvědomit, že to je vždy kontextuální a je to třeba všechno dávat do souvislostí.
Já teď udělám takovou kratší odbočku. Když si tuhle epizodu podcastu poslechne můj kardiolog, věřím, že na mě nebude tak přísný, protože se k němu brzy chystám. Stejně mi asi vynadá. Já jsem, přátelé, využil nabídku od Extrifitu na takový nakopávač. Když si jdete zacvičit a chcete mít ještě k tomu průběžně dobrý pocit, že váhy a tempo a opakování vám nečiní potíže, a naopak je snadné, tak k tomu je takový nakopávač.
Je to lahvička s koncentrátem, který zředíte – teď ani nevím, myslím, že ve 100 ml vody. Nebo to srknete z té malé lahvičky napřímo, to je skoro jedno. No a já jsem to srknul, když jsme byli s Janičkou v lázních. Málem mě to vystřelilo z trikotu. Vůbec nevím, co se se mnou všechno v ten okamžik dělo. Ohýbal jsem stroj pevné konstrukce, který je dimenzován i pro lidi s nadváhou. Mohl jsem si naložit dvojnásobek váhy a úplně v pohodě to tělo zvládalo. Těžko říct, kdybych to opravdu přehnal, jestli by se pak nedostavil nějaký svalový šok. To nevím. Ale co tím chci říct je, že existuje spousta přípravků, jejichž použití nemusí být úplně zdravé.
Pokud k němu přistoupíte tak, jako většina z nás přistupuje k použití čehokoliv. Něco si koupíme, návod nás nezajímá, to bude určitě intuitivní. Nebo příbalový leták. To si přece nebudeme číst. Bůh ví, co tam je za všechna možná upozornění. Akorát nás straší. Ale oni nás nestraší neoprávněně, na někoho to může mít opravdu vliv nějaký jiný. Možná i nezdravý. A já osobně, protože jsem už více než rok a půl po infarktu, bych měl více obezřetný. Tady vám kážu o wellbeingu a o osobním zdraví, jako o aktivu, o které je třeba pečovat… A teď se vám svěřuju, že jsem si prostě střihnul nějaký nakopávač, který není schváleným preparátem. Ale i tak, znovu opakuju, mě to málem vystřelilo z oblečení. Těžko říct, jestli mě organismus podržel a zároveň upozornil na to, že takhle ne.
Nootropika, která jsi zmínil, vnímám jako látky, které podporují kognitivní výkon. To znamená, že míří na paměť, na soustředění, na kreativitu, na rychlost myšlení a na stresovou odolnost. A patří sem látky jako je L-cyanin, aminokyselina přítomná v zeleném čaji, která zklidňuje mysl bez útlumu. To z vás neudělá odevzdaného člověka, ale pokud si to dáte bezprostředně před spánkem, tak vám to dopřeje třeba hlubší spánek. Podobně vlastně cholinový donor L-fein GPC, který podporuje paměť a pozornost. Nebo citicolin, látka, která zlepšuje prokrvení mozku, výkonnost a mentální energii. V neposlední řadě můžu zmínit právě i adaptogeny, které jsou rostlinného původu a zvyšují odolnost proti stresu. Hodně mluvím o stresu, hodně mluvím o mentálním nastavení. Ten proces začíná obvykle screeningem krevních markerů, spánku a mentálního výkonu. Už to samo o sobě říká, že si to tak nějak nenaordinuju sám, protože jsem o tom slyšel podcastu. A protože jsem si přečetl, že tam je ten citicolin, tak to je určitě dobré a hodně mi to pomůže. To není správná cesta.
Václav Krajňák
Podobně jako v investicích se můžu rozhodovat intuitivně, podle toho, co se mi zrovna líbí za firmu nebo o čem se píše v médiích. Z toho, co říkáš, v investování se na to díváme koncepčně, systematicky a připravujeme to a podobně ty vnímáš i péči o zdraví. Látka, o které jsem mluvil, je třeba jedna z akcií. Mám ji v portfoliu, ale jestli ji tam mám mít hodně nebo málo, jestli ji tam vůbec mám mít, o tom bych se měl rozhodovat na základě plánu, který vychází ze screeningu. Vnímám to správným směrem?
Josef Podlipný
Ano, přesně nastavený nootropní protokol zlepšuje výkon, podobně jako trénink zlepšuje fyzickou kondici. Ale to, jak má být nastaven, tak by mělo být v rukou odborníku, konzultantů, poradců. Podobně jako odevzdáváme naše potřeby do jisté míry do rukou odborníků a expertů, kteří nám pomáhají utvářet dlouhodobou strategii. Ta by se měla stejně tak týkat i tohoto typu aktiva – wellbeingu a osobního zdraví.
Václav Krajňák
Předtím, než se rozloučíme, mě zajímá, když to není o produktech, ale o strategii a odbornících, s kým se o tom bavíte vy jako rodina? Co můžu udělat prakticky pro to, abych to začal dělat? Co mám udělat po tomhle podcastu? Mám si koupit nějaké nootropikum nebo nějaký adaptogen? Anebo spíš zvednout telefon a někomu zavolat? A případně komu?
Josef Podlipný
Co udělat po tomhle podcastu? Já se možná v něčem budu opakovat. Nezapomněl jsem ani na tu glukózu, tu ještě doplním. Ale teď už to bude trošičku shrnutí. Určitě navrhuju udělat tři věci. Vybrat tři metriky pro pilot. Úmyslně říkám pilot. Toho se nemusí účastnit celá rodina, ale třeba dva, tři vybraní odvážlivci nebo možná ti, na kterých to nejvíc stojí. To záleží na vás. V tom pilotu jsou tři metriky, které jsou důležité, a to je HRV, spánek a glukóza. Druhá věc je zavést měsíční health check-in s family office, s rodinou. To znamená měsíčně se vracet k tomu, jak to vypadá. Jak se to mění. Jaký trend to má. Měsíčně o tom diskutovat.
Václav Krajňák
Mít to na pořadu dne, protože my teď můžeme být nadšení z podcastu, můžeme se o tom bavit. Ale za měsíc? My potřebujeme vědět, že to je součást, o které se už vždycky budeme bavit.
Josef Podlipný
Přesně tak. To je víc, přátelé než to, že si teď poslechnete podcast a rovnou zvedáte telefon a voláte svému nejbližšímu kamarádovi, nutričnímu terapeutovi nebo primaři nějaké kliniky. Ne. Je potřeba o tom hlavně komunikovat v rodině. Ta vám je nejbližší. To jsou vaši blízcí spojenci a i takoví testeři. Jestli se vydáváte jako množina, nejenom vy jako jednotlivci, tím správným směrem. Jednou ročně si nechte proběhnout epigenetický test. Je to jednoduché, ale dopad je dramatický. A hlavně přehlednost dává klid celé rodině. Když mluvím o governance: tím, že udržujete klíčové členy rodiny ve špičkové kondici, chráníte celé rodinné bohatství. Protože je potřeba si uvědomit, že my mnohdy o nějakém nástupnictví, o přizvání dalších generací uvažujeme, aspoň za naši rodinu, v horizontu deseti, dvaceti, až čtyřiceti let. To je sakra dlouhá doba na to, aby nám, když se nebudeme o to starat, došly síly.
A tím, že nám docházejí síly a my si to najednou uvědomíme, anebo nám vysloveně i tělo vystaví stopku, vlastně začneme tlačit na pilu. Začneme to celé zkracovat. Takže to, co jsme měli nějak namyšlené na deset, dvacet, čtyřicet let, se najednou stává naléhavým a my mluvíme ne v letech, ale třeba už v měsících. To je velký rozdíl. Čtyřicet měsíců oproti čtyřiceti letům. Na to je potřeba myslet.
Václav Krajňák
Pepo a jestli ještě můžeš říct, proč řešit glukózu, kterou jsi zmiňoval?
Josef Podlipný
Přátelé, glukóza řídí náladu, kognici, energii a rozhodovací kvalitu. Hladinu cukru, nebo stabilní glukózu, stabilní mozek pravidelně měří ten, kdo je závislý na inzulinu. On to měřit musí. Lékař mu to v podstatě nařídí. Když to nebude měřit, zemře. Protože nebude vědět, kdy dávkovat.
Už dvoutýdenní pilot měření glukózy je schopen váš rodinný výkon dramaticky zvýšit. A přitom je to nástroj. CGM je nástroj. Malinký, úplně miniaturní senzor, který se aplikuje do podkoží. Buď v paži nebo na břichu nebo se dá použít i jiná oblast, jako bok nebo záda. Takže jinými slovy si můžete skoro vybrat, kde vám to bude nejméně překážet. Senzor je schopen 24/7 vás měřit, data přenášet do aplikace, a zajistit vlastně metabolickou stabilitu, která je klíčová. Právě výkyvy glukózy, ovlivňují to, že jsou výpadky soustředění, nálady i výkonnosti. Prostě člověk je najednou z ničeho nic nevraživý, vzteklý, unavený, sám neví, co se s ním děje, a jeho okolí už vůbec nechápe.
Ale to je dáno tím, že jeho organismus má třeba nedostatek cukru. A my, přátelé, úplně odlišně reagujeme na stejné jídlo. Vy najednou můžete zjistit, což je strašně zajímavé, že samozřejmě každá rodina, nebo většina, prahne po společném stolování. A většina rodin logicky stoluje u stejného jídla. Ale to nutně nemusí znamenat, že stejné jídlo pomůže každému stejně. Najednou zjistíte, že není až tak důležité, že stolujeme všichni společně, i když je to poměrně důležité pro komunikaci, ale že je také důležité, co jíme. A že je nesmírně důležité pravidelně měřit, jaký to má vliv na náš organismus. Takže měřit pravidelně glukózu, wow, to vás velmi posune.
Václav Krajňák
Pepo, těch věcí ohledně zdraví jsme probrali spoustu a když člověk půjde po každé nitce, tak najde ještě další věci, které k tomu řešit. Pojďme si to teď zjednodušit. Kdybys měl předat jednu věc posluchačům, rentiérům, founderům, majitelům firem a správcům rodinného bohatství, která jim nejvíc změní život. Co by to bylo?
Josef Podlipný
Přátelé, začněte se dívat na své tělo a svou mysl jako na největší aktivum, které vlastníte. Máte správce portfolia, právníka, daňového specialistu, máte k dispozici governance, kterou pipláte, cizelujete třeba mnoho desítek let. Tak k tomu přidejte Chief Health Officera jako mindset. Zdraví není jen wellness. Zdraví je infrastruktura vaší rodiny. A mně to připomíná slova jedné moudré ženy, která mi nedávno připomněla tuhle důležitost, když jsme se spolu bavili. Říkala, že mnoho lidí poslouchá svou hlavu. Tím žije v minulosti a v budoucnosti. Hlava si velmi dobře pamatuje, co se dělo včera, ale třeba i před desítkami let. A protože umí podle minulosti předjímat, plánovat, strategicky přemýšlet, tak plánuje budoucnost. Takže žít v minulosti nebo v budoucnosti nestačí. Je třeba žít i v přítomnosti a to, co nám dává signály, jasné signály, jak žijeme v přítomnosti, je naše tělo.
Naše tělo vůbec neřeší, jestli jsi byl ve fitku a kolik sis tam naložil. Ono řeší tu přítomnost tady a teď. Bolí mě rameno. Vašku, dělej s tím něco. Bolí mě rameno. Takže je potřeba se věnovat nejenom minulosti a budoucnosti, ale i přítomnosti. To znamená poslouchat svou hlavu i své tělo a pečovat o oboje jako o nejcennější aktivum.
Václav Krajňák
Děkuju, Pepo, za to, co jsme dneska probrali. Vám posluchačům moc děkujeme za pozornost a těšíme se opět příště na shledanou.