Apple Itunes
Spotify
Stitcher
RSSEmoční pasti při správě rozsáhlého majetku
natočil Josef Podlipný 
Nejsou to trhy, co ničí portfolia.
Jsou to naše emoce.
A právě proto je potřeba být připraven ještě dřív, než přijdou.
Když se mluví o investičních chybách, většina lidí si představí špatně načasovaný nákup nebo špatně vybrané aktivum.
Ale přitom nejvíce investičních chyb pramení z emocí – strachu, chamtivosti, nebo naopak z paralýzy v krizových chvílích.
V této epizodě Vladimír Fichtner a Josef Podlipný mluví otevřeně o tom, jak emoce ovlivňují správu rodinného bohatství.
S pomocí konkrétních příběhů investorů a rodin ukazují, jak může emoční rozhodování vést k fatálním chybám – a jak jim lze předejít systematickým přístupem a vědomou přípravou.
- Koncentrace investice (např. 50 % portfolia v jedné akcii) zvyšuje riziko paniky a unáhlených rozhodnutí.
- Silné a stabilní cashflow pomáhá překonat poklesy bez nutnosti „panického prodeje“.
- Plánování a předem definované scénáře (např. co dělat při poklesu o 20–50 %) pomáhají zvládnout emoce.
Zdroje: The Psychology of Wealth: Understanding UHNWI Investment Biases
Josef Podlipný
Nedávno jsem četl opakovanou studii, kterou si nechal zpracovat tuším Morgan Stanley po pěti letech. Bylo v ní řečeno, že až 70 % chyb investorů pramení z emocí. 70 % mě překvapilo. Já jsem čekal, že to bude možná méně.
Vladimír Fichtner
Ale je to tak. Když si uvědomím svoji třicetiletou kariéru, tak asi vždycky, když byl někde nějaký průšvih, byly za tím emoce. Protože ty jsou v nás natvrdo zadrátované – chamtivost nebo strach. To je součást každého z nás. Jakmile jede kolem nějaká chamtivá vlna, je přirozené, že na ni máme chuť naskočit. A stejně tak, když od rána do večera sledujeme nějaké tragické zprávy nebo těžké informace, tak už ani nemáte chuť číst zprávy. Alespoň já jsem to tak měl. Anebo když byla finanční krize, každý den po dobu dvou let tekla na CNBC krev a televize se předháněly, kolik té krve poteče. Protože to je jejich starost – přitáhnout pozornost. Vědí, že chamtivostí nebo panikou a strachem pozornost přitáhnou.
Nevěděl jsem to číslo, neznal jsem tu studii. Je to zajímavé, ale úplně mě to nepřekvapuje. Je dobré si to uvědomit a je potřeba vědět, co s tím budu dělat, aby k tomu nedošlo.
Josef Podlipný
Když jsem četl tuto studii, tak jsem si říkal: „70 % je vážně hodně a je otázka, kdo byl tím vzorkem, na kterém se to opakovaně testovalo“. Jestli mám nebo nemám 70 % věřit. Ale pokud by to bylo tak, jak studie dokládala – opakovaně, tak je sedmdesátiprocentní pravděpodobnost že budeme zvládat emoce a budeme dobrými správci rodinných bohatství. Budeme učit i své nástupce dobrým, kvalitním a udržitelným vzorcům chování. Proto považuji toto téma za důležité, a proto mě napadly některé příběhy, které bych chtěl sdílet.
A začnu hned prvním, který se týká investora Martina. Já trošičku prozradím na začátku pointu. Martin se kolem let 2017/18 potkal s Jeffem Bezosem, tímhle úspěšným podnikatelem, majitelem Amazonu. Když se spolu bavili, Martin mu říkal, že se na Amazonu pěkně spálil. Martin totiž prodal akcie Amazonu v září 2008, kdy měl strach, že Amazon bude klesat a že o svůj majetek přijde. Tehdy ta jedna akcie stála přibližně čtyři dolary. A on, byť Amazon měl v portfoliu už předtím, tak ho za ty zhruba čtyři dolary prodal. Potom se díval, jak Amazon rostl a říkal si, že musí přijít nějaká korekce. Není přece možné, že to bude růst nekonečně dlouho. Korekce ale nepřicházela. Tak Amazon koupil v září v roce 2021. Ptal jsem se, tak co, tak jsi koupil?
Vladimír Fichtner
A kolik stál?
Josef Podlipný
Více než 170! Říkal jsem si, ok – tak koupil dráž. A on mi říkal, že to není celá část toho příběhu. Nejenom, že pořád čekal na to, až dojde ke korekci, ale říkal si, že ho tehdy z trhu vyhnal strach. V roce 2008 utekl z titulu, že měl strach, že přijde o majetek. Pak se nakombinovat strach i s chutí být součástí toho růstu. A vlastně nevěděl jak a byl na to rozhodnutí sám. Těsně po září 2021 Amazon propadl zhruba o 45 %. A jsem říkal „Martine, a co? Tak prozraď mi ten konec toho příběhu“.
Vladimír Fichtner
Jak si koupil víc?
Josef Podlipný
Přesně. Martin dokoupil. Ten titul má v portfoliu stále dál. A vzpomíná na setkání s Jeffem Bezosem, kde se bavili o fundamentu, jak o tom přemýšlel, jak to celé vzniklo, jak společnost funguje, na jakých principech. A to ho uklidnilo. Najednou se více zaměřil na podstatu. Zároveň bylo poměrně důležité uvědomění, které vyplynulo až z diskuze mezi námi, že to hrálo výrazně menší podíl v jeho celkovém majetku. V roce 2008 Amazon hrál významný podíl v jeho majetku. Více jak padesátiprocentní. Jeden titul. Teď už hraje malý podíl, tak ho to tolik netrápí.
Vladimír Fichtner
To je jasné.
Koncentrace je pro emoční pasti velmi důležitá. Emoce skutečně dramaticky ovlivňují, jak dopadne výsledek správy našeho majetku. Skutečně skvěle funguje, když budete mít klidně jenom šesti, sedmiprocentní výnos, ale konzistentně každý rok. Dlouhodobě samozřejmě někdy to je víc, někdy to je méně na trhu. Není to nikdy 6 % konzistentně. Ale aby v té dlouhé časové řadě dalo 6 % p.a. Z toho je pak obrovský balík peněz, když si to přepočtu na třicetiletý, padesátiletý nebo stoletý horizont.
Když jsme zakládali vlastní firmu, řešili jsme nejvíc, jak dosáhnout toho, aby naši klienti vydrželi na té cestě. My jsme ji zakládali v roce 2003. Po krizi roku 2008, kdy akcie klesaly dva roky – dlouho, pak o pár let později byla zase nemovitostní krize. A nejdůležitější je, jak dokážu být konzistentní, jak dokážu sledovat tu cestu dlouhodobě. Dát si ten cíl. Jak po něm půjdu, jak se vyhnu všem emočním plastem. Protože je úplně typické, že když se něčemu daří a vy to vidíte v médiích a na sociálních sítích a všude, takže si říkáte „to si koupím“. To je normální, chamtivost je přítomná v každém z nás. Člověk si koupí velmi často, když už to je v Mladé frontě. Tak to je samozřejmě pozdě. Pak to sleduje – je jedno, jestli to je akcie, zlato, kryptoměny. Když už to ví celý svět, tak je velmi často pozdě do toho naskakovat. Ale hodně lidí naskočí a sleduje, jak to klesá a říká si „No ještě jsem mohl počkat, ale ono to půjde nahoru, pak sakra ono to jde nějak víc a kdo mi to vlastně prodal? Koho jsem to vlastně poslechl?“ O dva roky později to je o 50 % níž, a člověk říká „To už nemám zapotřebí, prostě prodám, budu klidně spát, protože jestli to půjde dál, tak nebudu mít vůbec nic“.
To souvisí s tou koncentrací. Když tam mám 2 % majetku, tak mě to netrápí. Ale když tam mám 50 % majetku a najednou je to poloviční hodnota nebo může být nulová a já jsem na ní 30 let dřel? To není žádná legrace. Často lidé odejdou, aby měli klid, protože už se to mediálně probírá. Negativní zprávy už se nedají snést, ještě spojené s tou koncentrací majetku. A pak to začne růst a lidé si říkají, že mohli ještě počkat. Teď je to už skoro zpátky tam, kde to koupili a říkají si, že to koupí znova.
Ale uplyne deset let. Tohle není netypické, ale v našem životě těch let tolik nemáme. To je jedna desetiletka, druhá a třetí – game over. Už není co řešit. Emoce jsou opravdu hodně zásadní. V praxi to vidím velmi podobně. Základem pro to, abych se jim vyhnul, je mít plán, mít jasno, co chci, kolik potřebuju cashflow, jakým způsobem potřebuju peníze dostávat z portfolia, co tam může zůstat dlouhodobě.
Uvědomit si, že mám před sebou horizont desítek let, ne roku nebo dvou. Když vidím, že se píše v ČR minimální investiční horizont na akcie sedm let, tak si říkám „kdo to vymyslel?“. Minimální investiční horizont akcie je dvacet let nebo klidně déle. Protože akcie na 7 let je poměrně velká sázka. Mít jasno v zadání, co chci, vybrat si tak, abych zvládl různé scénáře a s těmi různými scénáři pracovat v plánu. Co když to půjde nahoru? Co když to půjde dolů? Mít věci předem připravené. Ten, kdo trénuje a je připraven dobře, má větší šanci. A to je jedno v jakém oboru, jestli to je v armádě nebo hasiči, nebo v nějaké extrémní situaci. Proto oni trénují. Proto se připravují na různé scénáře, aby v okamžiku, kdy ty scénáře nastanou, aby reagovali víceméně automaticky.
Tak je potřeba reagovat i v investicích. Mám připravené scénáře a jedu podle nich. A ne že mě začnou svrbět prsty, a ještě to neprodám. Ještě je brzy, jde to pořád nahoru. Už to nemá hodnotu 50 % portfolia, ale 70, protože ta akcie vyrostla, zastínila všechny ostatní. Tak počkám ještě. A do kdy počkat? Mám mít 50. Jsou pravidla a jimi se řídím. A když ta pravidla předělávám, a ty jsi to také zmínil v některé epizodě a není to tak, že pravidla se nemůžou měnit, je dobré je měnit v klidných časech. Ne pod tlakem emocí.
Josef Podlipný
Když jsme u emočního tlaku, zmíním ještě jednu rodinu. Je to rodina Kateřiny a Tomáše, kteří vzpomínají na dobu poklesu nemovitostí jako na dobu, kdy měli jasně vývojem trhu deklarováno, že nemovitosti jdou, a zřejmě v nejbližším období půjdou, dolů. Nemovitosti v jejich případě poklesly o řády desítek procent. Jejich portfolio pokleslo o vyšší řády desítek procent a oni díky tomu, že mají averzi k poklesu v celé rodině, tak neprodali. Ale skrze tuto emoci vzpomínají na období, kdy si museli na dobu sedmi let spokojeného života půjčit hned od několika bank. Nejen, že ty nemovitosti vysávaly peníze z cashflow, ale i cashflow plynoucí z těch nemovitostí pokleslo a oni najednou zjistili, že na spokojený život, studia dětí a spoustu dalších výdajů peníze nezbývají. Museli i skrze úvěrové linky zajistit schopnost, že portfolio v rukou rodinných správců zachovají i pro budoucí generace. A emoce, která jim bránila třeba i v prodeji části portfolia, byla averze k poklesu. Kdyby tuto emoci neměli nebo ji pojmenovali, pracovali s ní a hledali řešení, nebo dokonce o tom diskutovali v rodině dřív, než k poklesu na nemovitostního trhu dojde, tak by zřejmě na tento okamžik byli připraveni. Věděli by, že prodej třeba dvou, tří, deseti nemovitostí ze stovky není přece žádná tragédie.
Vladimír Fichtner
Další věc, kterou jsi zmínil a která je nesmírně důležitá, je cashflow. Cashflow je king při rozhodování, do čeho vstupovat nebo nevstupovat, když chci mít emoce víc pod kontrolou. Měl bych se bát svých vlastních emocí, i když nikdo se jich nikdy nebojí dopředu. To přijde vždycky až když přijde trabl. V těžkých dobách cashflow vysychá všude. Dividenda asi nebude tak velká. Nebo možná nebude žádná, protože budeme ve ztrátě. V nemovitostech se začne zhoršovat cashflow, protože lidé nebo firmy nemají na to, aby si pronajímali, aby udrželi nájemné a musí odcházet, nebo se to musí nějakým způsobem řešit. Úroky z vkladů, které mám, mohou být nižší. Nebo naopak může být vysoká inflace a ty úroky to těžce nestíhají, To jsme viděli před pár lety v České republice, kdy inflace byla na 15 a na úrocích jsme dostávali 6. Když jsme neměli proti-inflační dluhopisy, které vynášely stejně a které jsme měli my v portfoliích pro naše klienty…
Zaměření na cashflow je velmi příznivým prvkem zvládání emocí, protože když teče cashflow, tak tolik netrápí, i když je o něco nižší. Třeba v krizi může být o 20 % nižší výplata dividend, úroků a dalších věcí z finančního portfolia. Tak pořád jsem měl zjednodušeně 10 milionů na cashflow, teď mám 8. Není to příjemné, ale asi se s tím dá žít. I když je hodnota majetku papírově na polovině, protože burzy oceňují tu hodnotu poloviční cenou, ale v tu chvíli také když mám cashflow, nejsem nucen prodávat něco pod tlakem, abych měl na studia dětí. Nejsem nucen si půjčovat. V době, když jsou těžké časy, banky také nabízejí horší úroky, anebo chtějí zástavu mnohem vyšší a tak dále a tak dále. Prostě všechno se zhorší, ale cashflow je velká opora.
Josef Podlipný
Když se bavíme o emocích, je dobré si udělat takový malý test. A udělejte si ho každý sám, nebo se svou rodinou. Nám jako rodině pomohl příběh naší dlouholeté kamarádky. Je to žena mnoha tváří, která zcestovala snad celý svět. Miluje knihy, takže v každém městě nebo v každé zemi navštěvuje různé antikvariáty a prodejny knih a vždycky něco takzvaně uloví.
Vzpomíná na jeden takový antikvariát, zapadlý krámeček. Našla skvost, knihu, kterou už nikdy nedá z ruky, jak říkala. Kvůli obsahu té knihy. Emočně je ale zajímavé to, co se jí stalo. Koupila knihu, kterou tam prostě někdo daroval nebo prodal. Když ji četla, tak najednou na ní vypadl Franklin. Říkala si „stodolarová bankovka, co to? To na mě někdo nachystal?“ Měla podezření na svého partnera, že to nachystal jako legraci. A on říkal ne, v tom prsty nemám. Našla prostě 100 dolarovou bankovku.
Asi čtvrtrok nato byli někde na výletě A ona zřejmě v okamžiku, kdy vytahovala z kapsy mobil, tak vytáhla mobil a ten zachytil i bankovku. Opět 100 dolarovou, a přišla o ni. Nebyla to ale ta samá bankovka. A když jsem se jí ptal, co to znamená, jak si to mám spojit s těmi emocemi, říkala „Měla jsem radost z toho, že jsem v té knížce našla 100 dolarovou bankovku. Chvilku mi ta radost zůstala, pak jsme si za to něco koupili. Ale to, že jsem přišla o 100 dolarovou bankovku, že jsem ji někde utrousila a ani nevím kde, to mi úplně zničilo tu cestu. Já jsem na to furt myslela, furt jsem zkoušela, jestli ji náhodou někde nemám po kapsách.“ Ztráta ji emočně zatížila více než dvakrát, více než ten zisk. Přitom to byla ta samá hodnota. Dokonce si mohla říct „snadno nabyl, snadno pozbyl“. Ji to trápilo. Zničilo ji to několikadenní výlet s manželem a s dětmi. Říkala: „Takhle je potřeba nahlížet na emoce. Otestovat se, co na nás působí a jak. Dříve, než ty emoce opravdu přijdou“.
Vladimír Fichtner
Standardně platí, že ztráta v absolutní stejné výši je vnímaná řádově dvakrát víc než ten zisk. To znamená, když se soustředím na zisk, aby moje portfolio vydělávalo a neřeším, že taky může někdy prodělávat, třeba dočasně, riskuju, že mě emoce v tom riziku povalí. Zastaví mě na cestě, nebudu vydělávat proto, že prostě budu muset prodat. Protože jinak bych to nepřežil. A to se děje opakovaně.
Josef Podlipný
Já často slýchám Vláďo, že někdo, ať znalý nebo neznalý problematiky emocí říká „Tak udělám všechno, abych ty emoce potlačil“. Já nikoho neznám, kdo to umí. Co bys poradil takovému člověku?
Vladimír Fichtner
Nespoléhat na to, že je potlačí, ale hledat cestu, jak se s nimi vypořádat. To znamená nastavit si třeba věci v investování tak, abych věděl, proč je mám nastavené a emočně nebo myšlenkami se dostat do těch těžkých okamžiků předem. Říct si ok, když bude krize, co to bude znamenat? Co mě může udržet, co mi může pomáhat v té krizi? Cashflow jednoznačně pomáhá. Nemusíte to vymýšlet, pomáhá! Zažil jsem opakovaně lidi, kteří říkají že, to není problém, točí portfolia a není žádný problém. Přijde pokles o 20 % a už jsou šťastní, že mají to cashflow. I když ho předtím nechtěli, musel je někdo přesvědčovat.
Ale je dobré, že to má. Vžít se do té situace v klidných dobách a přemýšlet o tom dopředu, které firmy přežijí tu krizi. A odpověď není složitá. Asi ty největší mají nejrozumnější šanci, protože mají prostě plné pokladny a v krizi často posílí svoji tržní pozici. Pomůže, když budu mít velké firmy, a ne malé firmy v portfoliu. Říkám tipy, které my používáme, neznamená to, že jsou jediné a že člověk nemůže vymyslet něco jiného. Co koncentrace? Když budu mít moc velkou koncentraci v jedné akcii, tak to může být nebezpečné. Když to rozložím třeba tím, že si koupím index, kde ty firmy jsou zastoupené nějakým průměrným způsobem, najednou nemám takovou koncentraci a nemusím řešit, jestli tady ta firma zkrachuje nebo nezkrachuje. Prostě mám index. Do tohoto indexu vkročí firma, která je úspěšná a vypadne z něj ta, která je neúspěšná. Já nemusím hádat, která to bude, Nemusím sázet na tu jednu kartu, a proto základ portfolia, který chci, aby nebylo emočně náročné, je indexové investování. Tam není co řešit.
Nemusím hledat nějaké zázraky. A když si chci něco řešit, chci ještě trošku víc zisku a zároveň emocí, no tak si můžu říct ok, tak budu mít dvě a půl procenta v jedné akcii a budu jich mít deset. To bude část toho mého portfolia. Ale už trošku riskuju větší emoce. Proč ne, když je to pod kontrolou a když to mám předem zvládnuté.
Emocím se nevyhneme, ale můžeme mít systém, který nám s nimi pomůže. Pomůže v těžkých dobách, i v těch dobrých dobách, abychom to zase nepřehnali. Když je nějaká neodolatelná příležitost a jako jeden z posledních na světě ji využiju a projdu si tím údolím, o kterém jsme mluvili předtím.
Josef Podlipný
Existuje něco možná i mnoha generacemi vyzkoušeného, co funguje na zvládání emocí?
Vladimír Fichtner
Jedna z věcí, která mě napadá, je nebýt na to sám. Podělit se o to v rodině nebo s někým dalším. Vždycky říkám klientům, radši mi dvakrát zbytečně zavolejte, než byste jednou přemýšleli, jestli se to hodí. Prostě mi zavoláte a třeba nebude nic podstatného. Ale být sám na emoce je to nejhorší. Užírat se a nespat. Chce to dát do placu. Ideálně samozřejmě s někým, kdo to zažil už víckrát. Ale i to, že do toho vezmu rodinu, může být jedna z věcí, která pomůže.
Josef Podlipný
Zcela souhlasím, přátelé. K tomu, abyste přeskočili váš mozek k dlouhodobému investičnímu úspěchu stačí mnohdy málo. Za nás vám přeju, abyste uměli své emoce pojmenovat a řešit je v době, kdy na vás netlačí.