Apple Itunes
Spotify
Stitcher
RSSDárcovský fond jako alternativa založení filantropické nadace – Robert Basch
natočil Josef Podlipný 
Představte si, že máte 100 milionů korun.
Chcete pomáhat, ale zároveň udržet kontrolu, efektivitu a dlouhodobý vliv.
Co zvolit?
Vlastní nadaci?
Dárcovský fond?
Nebo chytrý nástroj z anglosaského světa – Donor Advised Fund (DAF)?
Pozvání Mezi Rentiéry opět přijal Robert Basch, expert na strategickou filantropii s více než 20 lety zkušeností. Mezi lety 1999 až 2005 působil ve společnosti Člověk v tísni. Později byl ředitelem Nadace OSF a členem Rady Novinářské ceny. V současnosti působí jako vedoucí CSR ve společnosti Livesport s. r. o.
Vladimír Fichtner a Josef Podlipný se v rozhovoru s Robertem ponoří do srovnání nástrojů, které umožňují cíleně podporovat smysluplné věci, zachovat flexibilitu, a přitom se nezatěžovat byrokracií vlastní nadace.
Dozvíte se, jak můžete rozdělovat výnosy místo jistiny, jak zapojit rodinu do rozhodování a jak si zachovat vliv bez nutnosti budovat vlastní organizaci.
Donor Advised Funds nebo česká alternativa „dárcovský fond” vám umožní začít relativně snadno budovat dlouhodobé filantropické dědictví, které bude sloužit nejen účelu, ale i rodině.
Pokud přemýšlíte, jak elegantně strukturovat své dary, jak využít daňové výhody a přitom nepřijít o smysl a radost z filantropie, tahle epizoda vám může otevřít oči.
Textový přepis
Josef Podlipný
Dnes se naše povídání trošku prohloubí a bude o flexibilitě, o efektivitě kontroly filantropie, bude i o nástrojích, které k tomu mohou sloužit. Jedním z těch nástrojů, na kterém jsme se shodli, je DAF.
Robert Basch
To je zkratka od Donor Adviced Fund. Je to investičně filantropický nástroj, kdy můžete jednoduše darovat peníze, jednu velkou sumu, což vám dává zjednodušený daňový odpočet, do mechanismu/vehiklu/fondu, který pak na základě vašich rad a vašeho rozhodování směřuje peníze tam, kam je chcete vy nasměrovat. Do jakých témat, organizací, případně konkrétních fyzických osob s tím, že to se může dělat v horizontu několika let. To znamená, že vy můžete ty peníze darovat, ale nemusí se všechny najednou použít, ale může se to rozdělit do několika let. Nicméně daňový odpočet máte ve chvíli, kdy peníze darujete. To je mechanismus, který bohužel nefunguje v takové podobě v České republice, ale dá se využít v anglosaském světě. Dá se použít v zemích jako je Lichtenštejnsko, Holandsko, Lucembursko. To znamená, musíte jít do cizí jurisdikce.
V České republice můžete použít obdobný nástroj, který se jmenuje dárcovský fond. Ten se DAF z pohledu daní atd. podobá. Je na tom velmi podobně i rozdělování, i to, jakým způsobem máte jako dárce vliv na to, kam peníze půjdou nebo nepůjdou. Není to tak sofistikovaný nástroj, je trochu jednodušší.
Vladimír Fichtner
Roberte, my už jsme si o těchto tématech povídali a já bych chtěl, abychom to trošku zjednodušili, jako když jsem to slyšel poprvé já. Donor Advisor Fund je tedy možnost nějaké filantropické struktury, kterou ale já jako donor/dárce nemusím řešit po organizační stránce. Ale najímám si nějakou organizaci.
Robert Basch
Je to přesně jak říkáte, pro oba dva modely, ať už dárcovské fondy nebo Donor Adviced Fund. Představte si, že máte sto milionů a chcete je využít na filantropii. Máte několik možností a řeknete si“ „Já to dám nějaké organizaci a ať to využije. Podpořím Člověka v tísni a oni těch 100 milionů použijí třeba na Ukrajinu. A je to.“ Nebo si řeknete, že z těch 100 milionů, které budou na nějakém investičním fondu, budete každý rok dávat někam milion. To je zase nějaká starost. Nebo si řeknete, že je to sto milionů a už chcete založit vlastní nadaci, nadační fond. Tam už jsou nevýhody s tím, že je to nějaká byrokracie. Zakládáte firmu, tak musíte platit náklady na audit, účetnictví, musíte mít lidi nebo se o to musíte starat sám.
Musíte mít členy správní rady, musíte mít členy dozorčí rady. Je to prostě vehikl, který někomu může dávat smysl. Pro někoho, když bude mít deset milionů, rozhodně nemá smysl zakládat vlastní nadaci, je to spíš víc starostí než užitku. Anebo si řeknete, že v zahraničí existuje nějaký speciální trust nebo fond. Tam můžete v rámci Donor Adviced Fund, které poskytují tuhle službu, dát peníze. Je to organizace, která má know how, účetní mechanismy na to, jak peníze rozdělovat, projektové manažery, kteří rozumějí neziskové sféře a vy jim dáte peníze v rámci Donor Adviced Fund. Vy tam založíte vlastní fond, dáte tam peníze, platíte jim fee a oni se o to starají. Vy říkáte: „Já bych teď chtěl podpořit tuhle organizaci. Já bych chtěl teď peníze dát támhle.“ Je to normálně daňově odečitatelná věc, jako kdybyste dávali dar. Dárcovský fond je velmi podobný mechanismus fungující v Česku, kdy vezmete třeba Nadaci OSF nebo Nadaci VIA a řeknete si „Fajn, vy děláte věci, které se mi líbí, já si u vás založím dárcovský fond Roberta Basche“. Pojmenujete si to, jak chcete. S organizací se domluvíte, sepíšete statut a pravidla toho fondu. Není to právnická osoba, patří to nadaci. Vždycky ve chvíli, kdy peníze někam dáte, patří tomu účelu. Už nejste jejich vlastník. To je důležité si uvědomit. Vy pak s nadací vše řešíte a můžete se domluvit, že tomu nerozumíte a chcete udělat expertní komisi, která bude rozhodovat, kam ty peníze půjdou. Nebo řeknete, že si to chcete rozhodovat vy a vaše rodina. Každý rok si sednete a řeknete, že letos chcete dát dva miliony sem. A oni to celé udělají a zprocesují, a vy zaplatíte fee.
Je to výrazně levnější, než kdybyste stavěl vlastní nadaci. Oni vám to zprocesují, dají vám report a máte relativně jednoduchou cestu, když nechcete stavět vlastní organizaci.
Vladimír Fichtner
Roberte, ještě jsem tam zachytil jednu věc, která si myslím, že je důležitá. Vy jste říkal, že jakmile tam dáte peníze, tak to patří účelu, už ne vám. Ale to není jenom otázka Donor Adviced Funds. To je otázka i běžné nadace, když vytvořím normální nadační fond. Tohle je velmi důležitý prvek, který je potřeba, aby si všichni uvědomili. Ukazujete tím, že to myslíte vážně, s tím, že to patří účelu.
Robert Basch
Ano, je to tak. Když založíte nadaci, nejste vlastník, jste zakladatel. A ta nadace vlastně patří tomu účelu. Ve chvíli, kdy vy tam dáte peníze, ty peníze tam jsou vložené, v tu chvíli už tam ty peníze jsou navěky. Vy si je můžete za nějakých podmínek vytahovat, ale hrozně pomalu a hrozně málo. Je strašně důležité si uvědomit, že tyhle kroky jsou dlouhodobé a svým způsobem nevratné. Když řeknu, že zakládám nadaci a dávám tam 100 milionů, tak těch 100 milionů nepatří už mně. Já nejsem jejich vlastník. Vlastní je ten účel a ten účel je třeba zlepšení vzdělávací politiky v České republice nebo vzdělávacího systému v České republice nebo podpora dětí s handicapem.
Ty účely mohou být různé. Můžou být široké, úzké, to už je na vás, jak si to definujete. Ale peníze nejsou vaše a vy už nejste jejich vlastník. To znamená, že nad nimi do jisté míry ztrácíte vlastnictví.
Vladimír Fichtner
Napadá mě ještě jedna otázka. To, o čem mluvíme, jsou veřejně prospěšné nadace, řekněme. Ale existují také rodinné nadace, které se vytváří proto, aby rodina měla majetek někde mimo fyzickou osobu. I tam fungují Donor Advice Funds nebo OSF a další?
Robert Basch
Tam je to trochu komplikovanější. Protože ve chvíli, kdy máte rodinnou nadaci, určený prospěch z toho má jen vaše rodina a nikdo jiný, už to není veřejně prospěšný účel. Tomu se říká tzv. vzájemná prospěšnost, ale v tu chvíli nemáte daňové výhody a benefity, protože pomáháte sám sobě. Příklad je třeba Česká spořitelna, resp. Erste. Erste vlastní Erste Stiftung, to je nadace, která vlastní tu firmu. Vy v jednu chvíli můžete říct, že chcete, protože vaše děti nejsou do byznysu (jedna maluje, další hraje na klavír a nejsou do byznysu), aby firma nějakým způsobem držela pohromadě a nerozpadla se, tak založíte nadaci. Vložíte firmu do nadace a můžete říct, že teď ta nadace bude vyživovat vaše děti. Bude jim platit každý měsíc nějakou apanáž. To je možnost, která funguje. Ale pak jsou také jurisdikce, což je tuším Rakousko, Švýcarsko, Německo, kde vy tohle můžete kombinovat. To znamená, že chcete vložit firmu do nadace, chcete, aby nějakým způsobem podporovala vaše děti, ale zároveň chcete, abyste měli daňové benefity, jako když by to bylo veřejně prospěšné. To znamená, že určíte, že třetina může jít na rodinu a dvě třetiny musí jít na veřejnou prospěšnost. Tím pádem dostáváte ten daňový benefit, ale zároveň to je rozumné. Německo tenhle mechanizmus zavedlo docela nedávno právě proto, že si uvědomili, že těch soukromých zdrojů, v soukromých rodinách, je ohromné množství a oni jako sociální stát nejsou schopni dlouhodobé fungovat. To znamená, že chtějí ty soukromé peníze přitáhnout do veřejného prostředí, tak udělali takovou kombinací.
Vím, že tady byla v Česku paní, myslím, že to byla matka samoživitelka, velmi úspěšná podnikatelka, která měla dceru s handicapem. Řešila, co se stane, až ona sama umře. Řekla, že si založí nadaci. Ale zároveň pro tu dceru by to bylo strašně moc peněz. Takže ona v Rakousku nebo někde v zahraničí založila nadaci, která má dva účely. Jeden je veřejně prospěšný účel a druhý je starat se a zajistit dceru ve chvíli, kdy ona umře. Aby dcera neskončila někde v nějaké šílené ústavní léčbě nebo něco takového. Takže můžete takové věci promýšlet a kombinovat je. Dostáváme se k tomu, že na tohle je dobré se bavit s někým, kdo tomu rozumí.
My jsme se bavili s Kateřinou Ronovskou, teď je ústavní soudkyně, ale léta dělala na Právnické fakultě Masarykovy univerzity. Z mého pohledu je největší kapacita na evropské nadační právo, protože evropské nadační právo obecně má nějaká specifika, tam věci patří účelu atd. A ona je ten člověk, který pomáhal několika rodinám zakládat nadace v zahraničí. Teď bohužel jako ústavní soudkyně tyhle věci nemůže dělat. Ale ona je člověk, se kterým se určitě dá teoreticky poradit nebo si přečíst něco, co napsala na tohle téma.
Josef Podlipný
Roberte, my se věnujeme nástroji Donor Adviced Funds a existuje i spousta dalších zmíněných cest. Hodně filantropů anebo správců rozsáhlého majetku zmiňuje flexibilitu. Také už to tady bylo několikrát zmíněno. Jakou flexibilitu tyhle nástroje nabízejí a existuje něco, co má ty hranice strašně daleko od sebe? Co je velmi flexibilní třeba i v jurisdikci německé nebo lucemburské?
Robert Basch
Já myslím, že obecně strašně záleží, jak si to definujete. Když budete zakládat vlastní nadaci, můžete mít relativně volná pravidla. Musíte splňovat nějaký účel, nějaké náležitosti atd. Ale můžete mít pravidla, jak se rozhoduje o tom, jak jsou peníze využité. Ať už na úrovni investiční – to znamená, že vy dáváte do té nadační jistiny a můžete mít Investment Committee, tedy někoho, kdo vám pomáhá ty peníze investovat, abyste pak třeba z těch výnosů fungovali, podporovali tu svoji operativu. Zároveň můžete mít relativně jednoduchý nebo flexibilní mechanismus, kdy se bavíte o tom, jak a kam ty peníze posíláte dál jako nějakou podporu. To samé je u dárcovských fondů. Vy si můžete v rámci statutu, který sepisujete s nadací, sepsat nějaký mechanismus, jakým způsobem se o tom rozhoduje. A není to věc, která je do kamene vytesaná. Máte tam nějaká pravidla, můžete tam mít i nějaký článek, kde si řeknete, že když to chceme změnit, tak se prostě musíme dohodnout. Ale v zásadě je to nějaký statut, který není nezměnitelný. Takže nad tím můžete přemýšlet, jak chcete. Mechanismus, jak se ty peníze rozdělují dál, ten je vlastně tam. Opravdu si můžete říct „jo, tak já teď chci, aby to tady rozdělovali odborníci a za dva roky se tomu chci věnovat sám, mám víc času“.
Josef Podlipný
Roberte, jde to i stopnout? Já dostávám hodně často tuhle otázku – nedohodneme se v rodině nebo i s expertem nedojde ke shodě, tak prostě třeba vynecháme 5 období.
Robert Basch
Jde to stopnout. Ve finále je to na vás. U dárcovských fondů je ve finále vždycky nad tím správní rada té dané organizace. Ale dohody fungují tak, že vy řeknete „já prostě rozhoduju o tom, kam ty peníze jdou“. A když letos nechcete rozdělit žádné peníze, tak je nerozdělíte. Těch modelů a fondů je spousta. Řeknete „já vám dám dvacet milionů, každý rok dejte milion a až to bude dvacet milionů, je konec“. A pak přijdete a řekne, že dáte ještě dvacet. Líbí se vám to, tak dáte ještě dvacet. A jedete dalších dvacet let. Nebo řeknete, že dáváte peníze někam, ty se investují a každý rok to, co vyděláte, jde do fondu. V Donor Adviced Funds je lepší ten mechanismus, který se týká té investiční stránky, protože organizace, které spravují tyto DAFy, jsou často investiční společnosti.
To znamená, že tam je větší a lepší mechanismus a znalost, jak peníze investovat. Ale zase vy můžete říct, že rozdělujeme to, co nám to vyneslo. Ty peníze tam sedí, pracují a výnos my rozdělujeme. Když letos máme výnos nula, tak nerozděluje.
Josef Podlipný
Často tedy byla zmíněna i daňová optimalizace. Donor Adviced Fund umožňují plně daňově optimalizovat nebo je tam něco, co je potřeba respektovat anebo vyplývá třeba z nějakých pravidel v dané jurisdikci?
Robert Basch
Vyplývá to z pravidel v jurisdikci. Je to o tom, že máte nějakou možnost si odečíst z daní anebo ze základu daně nějaké peníze, které darujete / dáte na veřejně prospěšný účel. V každé té jurisdikci to je jiné. V Česku je to méně peněz. Vy si můžete odečíst tuším jako fyzická osoba 10 %, jako právnická osoba 5 % ze základu daně. Což vlastně není moc, ale je to dané tím, že my jsme de facto sociální stát a ten stát investuje přes nějaké sociální nástroje, dávky a tak dále. V Americe jsou ty pobídky mnohem větší pro filantropii, protože tam sociální nástroje státu nejsou tak veliké. Takže ten stát se snaží dostat ty filantropické peníze do té veřejně prospěšné části a tím pádem tam jsou pobídky větší. Když půjdete v americké jurisdikci zakládat Donor Adviced Fund, tak budete mít možnost si odečíst ze základu daně víc, než kdybyste to dělal tady v ČR.
Já nejsem daňový odborník, jenom to říkám laicky. Ale záleží hodně na jurisdikci. Myslím si, že Německo to má jinde, než to máme my, protože mají mechanismus těch kombinovaných nadací. Já bych doporučil, pokud by někdo chtěl založit takovýto fond, vlastní nadaci, přemýšlet nad tím, co to má být, jak to má fungovat, jestli to má působit v Česku nebo globálně nebo v Evropě. A také přemýšlet, kde má třeba podnikání. Abych si říkal „pro mě je jednodušší, když už to mám všechno ve švýcarské jurisdikci, tak budu zakládat nadaci ve švýcarské jurisdikci“. Nedává smysl dělat nadaci v Česku, když mám veškerý byznys ve Švýcarsku. Nebo Holandsko je mnohem otevřenější nadačnímu prostředí. To je vlastně důležité, přemýšlet nad tím, jestli je to pro vás výhodné. Ale není to ta daňová optimalizace v tom klasickém smyslu. Když se řekne daňová optimalizace v byznysu, tak pod tím si člověk představí trochu něco jiného. V té veřejné prospěšnosti, když dávám nějaké peníze, není hlavní motivace, abych z toho měl nějaké daňové zvýhodnění. Troufám si říct, že tohle není motivace u těch lidí, proč to dělají. Ale když už to dělají, tak samozřejmě chápu, že dává smysl pobídky využít.
Josef Podlipný
Hlavní motivace bývá, aby to přežilo mnoho desítek nebo třeba i stovek let. Aby s tím uměla rodina pracovat i vícegeneračně. Když se spojí Donor Adviced Funds se zakladatelem, jaký nástroj tam je tím spojovacím článkem mezi zakladatelem, rodinou a tím nástrojem? Jak se na tom podílí rodina? Jak to funguje?
Robert Basch
Vy jako zakladatel přemýšlíte nad tím, koho do toho chcete a nechcete vtáhnout. To znamená, že ve chvíli, kdy umřete, máte pravděpodobně nějaké nástupnictví. Nebo byste měli mít nastavený nějaký mechanismus, kdo se o to bude starat.
Za doby života si můžete říct, že v rámci toho nastavujete jako rodina způsob, uděláte nějakou rodinnou dohodu, kdo a jakým způsobem rozhoduje o tom, jak ten Donor Adviced Fund bude nakládat s penězi. Adviced je to proto, že vy tomu fondu radíte. Ten fond není váš. Je důležité říct, že kdybyste chtěl po tom fondu, aby dal peníze do věcí, které nejsou třeba legální nebo prostě nejsou úplně etické, ten fond to může odmítnout. Prostě proto, že vy jste rádce. To je důležité si uvědomit. Tam je vždycky trochu menší flexibilita, než když jste v té nadaci, ale pravděpodobně předpokládám, že nechcete dávat peníze do toho, abyste podporovali třeba pašeráky drog nebo něco takového.
Ve chvíli, kdy to zakládáte, nastavujete nějaký mechanismus, kdo a jakým způsobem je ten rádce pro danou instituci. Uděláte si rodinnou dohodu, řeknete si, že se jednou za rok sejdete. Pobavíte se o tom, že tam máte letos výnos 2 miliony a co s tím uděláte.
Vladimír Fichtner
Je potřeba připomenout to, o čem jsme se také už spolu bavili. Ty peníze patří účelu, už nepatří nám. Vy jste zmiňoval šlechtu, že už to ani neberou jako vlastní majetek, ale že jsou jenom správci. Třeba to je napsané na ně, ale oni se vnímají jako správci. Tohle je něco, co musíme v sobě teprve pěstovat. My jsme ten majetek vybudovali a je přirozené, že to je moje, tak to přece nebudu někam dávat. I když je to dobrý účel. To je něco, s čím je trošku potřeba se popasovat, protože mimo jiné rakev nemá kapsy. Do hrobu si to nevezmu. Všichni si samozřejmě myslíme, že jsme nesmrtelní a že nikdo z nás nebude zítra v černé kronice. Ale občas se to stane, a proto je dobře přemýšlet trošinku za horizont i svého života. Nechť je dlouhý a prosperující pro všechny, ale přesto jednoho dne skončí. Co bude dál? A tam ten účel dává velký smysl. To je vlastně to, proč to zakládáme, že chceme něco směřovat k něčemu. Pomoct. Ale je potřeba si to trošku v hlavě ujasnit.
Josef Podlipný
I přestože ty peníze patří už jednoznačně účelu, mnoho z nás možná bude napadat otázka, jestli existuje nějaký opravný, vratný mechanismus. Nebo něco na principu svěřenského fondu, svěřenské správy, kde po nějakém čase to automaticky skončí, když se to v uvozovkách nespotřebuje. Anebo to skončí dohodou všech beneficientů, když už nežije zakladatel. Existuje podobný princip u DAFs také? Setkal jste se s podobnou otázkou někdy?
Robert Basch
Upřímně neumím odpovědět, jak se to týká DAFs v cizí jurisdikci. U nadací, když dáváte dar do dárcovských fondů, tak dary jsou vratné do té míry, když řeknete, že to chcete vrátit zpátky, tak je to vždycky o dohodě.
Ve chvíli, kdy dáváte dar nebo zakládáte nadaci a dáte to do nadační jistiny, tak v tu chvíli už je to pro vás skoro nedobytná pohledávka. Můžete snížit nadační jistinu o dvacet procent během pěti let. To znamená, že si můžete jakoby každý rok vyvést jenom 5 %. A to znamená, je to už běh na dlouhou trať. Proto je dobré nad tím přemýšlet, než tam ty peníze vložíte.
Já jsem se potkal s norskou nadací, která má téma lidská práva, nadační jmění je 300 milionů dolarů. Ten tzv. endowment měli každý rok nějak investovaný, vynese jim to každý rok 10 % a z těch 10 % vlastně žijí a fungují každý rok. Ale těch 300 milionů už si nikdo nevezme zpátky, nestrčí si je do kapsy, aby si za to koupil mercedes. Je důležité o tom přemýšlet. Já myslím, že často ta chyba je, že i když budete zakládat vlastní nadaci, tak se dělá tzv. zakladatelská listina a tam je strašně důležité přemýšlet nad tím, co si dovolíte a co si nedovolíte. Protože jsou věci, které jsou nezměnitelné. Je dobré si říkat, že tohle si chci párkrát promyslet, abych věděl, co můžu nebo nemůžu a jakým způsobem to bude fungovat do budoucna. A je dobré se o tom s někým poradit, kdo s tím má nějakou zkušenost.
Vladimír Fichtner
My se bavíme o Donor Adviced Funds a dalších věcech už trošku strukturálně. O tom, jak filantropii nebo charitu strukturovat z pohledu právního. Ale jedna myšlenka, kterou jsem od vás, Roberte, také slyšel a už jsme se o ní bavili v jiném našem rozhovoru, je „nenechte se tím převálcovat“. Nenechte se převálcovat tím, že teď budete deset let vymýšlet, co je správně a co do toho statutu dát nebo nedat, protože proto to neděláte. Ta radost přichází z něčeho jiného.
Robert Basch
Je to tak. To je takové „action before perfection“. Raději něco začít dělat než nad tím deset let přemýšlet. Protože když to budete deset let vymýšlet, tak stejně pořád budete mít pocit, že to ještě není dokonalé. Proto si myslím, že i tohle má nějakou fázi. Když budujete firmu a podnik, tak také nestavíte na začátku holding. Máte na začátku jedno s.r.o. a to pak nějak roste a časem se dostanete do pozice, kdy máte třeba nějaký holding. Roste to postupně a tady jste ve stejné situaci. Můžete si říct, že někde pomáhám s rodinou, domlouváme se, že tam dáme nějaké peníze. Pak si řekneme, že chceme dělat víc. Nechceme stavět svoji vlastní nadaci rovnou, tak si založíme buďto ten Donor Adviced Funds, nebo dárcovských fond tady u nás.
Nestavím vlastní organizaci, ale dělám to s někým. A protože oni jsou dobří v tom byznysu, jsou to profíci v dané nadaci, tak se od nich můžu učit hledat nějaké věci. A časem zjistím, že mi to vlastně vyhovuje. Anebo chci víc a pojďme přemýšlet nad tím, že založíme nadaci. Vlastní instituci, která už je opravdu trochu do kamene tesaná. U dárcovských fondů jsou věci, které se relativně „jednoduše“ zruší. U nadace to můžete časem zlikvidovat, ale není to tak jednoduché.
Vladimír Fichtner
Vy jste zmiňoval, Roberte, jednu důležitou věc, takovou praktickou. Když máte deset milionů, tak možná nemusíte řešit vlastní nadaci a starosti a náklady s tím spojené. Existují nějaké nápovědy ve stylu „do nějaké částky to neřešte a vyberte si nadaci nebo dělejte dobrovolníka, dávejte to napřímo. Od nějaké částky se to možná může lámat. A když máte miliardu, tak už…“
Robert Basch
Já mám pocit, že se říká, že ve chvíli, kdy chcete dávat v nižších desítkách milionů, a chcete to dělat u nás, tak má smysl mít vlastní nadační fond. To je relativně jednodušší struktura. Není tam ta nadační jistina a je to něco, co postavíte relativně jednoduše, pokud chcete stavět vlastní organizaci. Můžete využít služeb někoho jiného za to, že mu platíte fee. Ve chvíli, kdy děláte 50 milionů a víc a myslíte to dlouhodobě, pak má smysl asi stavět vlastní nadaci, kterou můžete postavit relativně jednoduše. Vlastní ji rodina, ta může být správní rada. Příklad z praxe je, kdy jedna rodina dala dětem k dispozici nemovitost, aby se o to staraly. Část % té nemovitosti, výnosu z té nemovitosti, půjde do nadačního fondu a starají se o to děti, které jsou správní rada. Zjistí, jak to funguje, vidí, že to funguje a za pár let založí vlastní nadaci. Do nadace vloží to procento té nemovitosti, která je relativně lukrativní a už z toho staví opravdu bytelnější strukturu, protože jim to dává smysl. A už si uvědomily, že jak to teďka dělaly relativně jednoduše těch 5 let, tak jsou přesvědčeny o tom, že má smysl to dělat navždycky.
Jedna věc je ta suma peněz a druhá věc je přemýšlet, začít si uvědomovat, co od toho čekáte. Co je ta vaše motivace, proč to chcete dělat a jak dlouhodobě a jak vážně to myslíte. Já tím nechci říct, že když to nemyslíte úplně vážně a nezaložíte nadaci, že to je špatně. Ne. Ty cesty jsou různé a já bych si netroufl říct, že tahle je lepší a tahle je horší.
Ale je důležité nad tím přemýšlet. Já teď často vidím, jak si někdo řekne, že si založí s.r.o., v podstatě prázdnou skořápku. A pak tady máme deset s.r.o., a co s tím? Kdyby chtěl takhle někdo zakládat nadace, tak se to za chvíli zblázní. Je důležité si uvědomit, že tady je trochu jiná dynamika než v tom byznyse. Není to tak rychlé.
Když zakládáte firemní nadaci, tak je dobré přemýšlet nad tím, co se stane, když časem prodáte firmu. Bude to i nadále firemní nadace, nebo ne? Tohle se dá vyřešit, že to založíte tak, že až nastane třeba situace, se kterou teď vůbec nepočítáte, že tu firmu prodáte, abyste měl možnost si říct, jestli nadace jde s tou firmou, anebo zůstává se mnou. Chci si z toho udělat svojí vlastní rodinnou nadaci, anebo to je i nadále firemní nadace a já si založím něco jiného? Ve chvíli, kdy takovou věc děláte, tak je dobré přemýšlet dopředu. Nemusíte to mít vymyšlené, ale je dobré přemýšlet nad tím, jaké můžou být křižovatky a scénáře, a pokud možno to udělat flexibilní. A ono se to většinou dá udělat tak flexibilní, abyste až dojdete na tu křižovatku, si mohli říct tak já jdu vpravo nebo vlevo.
Josef Podlipný
Vážení, pokud vás to s námi bavilo a tahle epizoda pro vás byla přínosná, především z dlouhodobé perspektivy a plánování strategie filantropie a vtahování nástupců dalších generací do těchto diskuzí, budeme rádi, když ji budete sdílet s někým dalším, komu může také prospět.