Apple Itunes
Spotify
Stitcher
RSS7 pohledů na riziko při správě bohatství
natočil Josef Podlipný 
Riziko není jen o výkyvech na burze.
Je to ztráta cashflow. Ztráta kontroly. Ztráta rodiny.
V této epizodě podcastu Mezi Rentiéry se Vladimír Fichtner a Josef Podlipný ponořili hluboko do tématu, které odlišuje zkušeného investora od začínajícího: jak se mění pohled na riziko, když už člověk nemusí bohatství budovat.
Josef sdílí osobní příběh své rodiny a vysvětluje, jak se jejich přístup k investicím změnil v okamžiku, kdy přestali „hrát o výhru“ a začali „hrát o to, aby nepřišli o to, co vybudovali“.
Co udělá s přístupem vědomí, že už majetek znovu od nuly nevybudujete?
Proč mají i velmi bohaté rodiny problém s likviditou – a jak tomu předejít?
Co se stane s vaším portfoliem, když přestanete riskovat?
Objevte sedm konkrétních oblastí, kde se tento posun nejvíce projevuje – od diverzifikace přes likviditu až po mezigenerační plánování a tzv. „index rodinné harmonie”.
Textový přepis
Vladimír Fichtner
Tak Pepo, dneska se budu ptát hlavně já, protože mě zajímá, jak se vlastně začal ten přístup k riziku odlišovat u vás v rodině. Když jste se stali z běžných investorů těmi bohatšími poté, co jste úspěšně zabojovali v restituci.
Nebo jak jsi vnímal ten proces? Protože většina z nás jsou lidi první generace bohatství a vlastně došlo u nás k tomu přechodu někde, někde.
Tak jak jste to vnímal ty, kdy k tomu vlastně došlo, uvědomíš si to, nebo si to uvědomíš až zpětně?
Josef Podlipný
V podstatě to bylo někde na přelomu roku 1991 až 1992-3. A v podstatě v tomto období nastala skoková změna, a to nejenom stran velikosti majetku zpravovaného rodinou, ale i toho, co s tím souvisí.
A i když jsme si to zpočátku neuvědomovali naprosto jasně, tak jsme začali přemýšlet o všem v té rovině rodinného bohatství, jehož je majetek součástí. A nemusí nutně být tou nejdůležitější.
Nicméně jeho velikost nás vlastně přiměla k tomu nahlížet na ten majetek nejenom v rovině zajištění nějakého růstu, udržitelného růstu.
Přiměla nás také se zabývat myšlenkou na jeho ochranu, protože ono něco jiného je, a to si myslím že je právě možná tím hlavním spouštěčem těch rozdílů mezi bohatými rodinami a těmi, které ta bohatství teprve tvoří mnohdy od nuly.
Že vlastně když už se pak na to podíváte tou optikou: Je šance, aby se naší generaci podařilo vytvořit to znovu? Znovu a od nuly?
A mnohdy si na to, ať je nám, kolik chceme let, odpovíme.
No není třeba stoprocentní. Anebo dokonce je malá. Anebo dokonce není ta šance.
A pokud si tohle uvědomíme, a nám to moc pomohlo, tak začneme citlivěji vnímat ty odlišnosti.
Především třeba odlišnosti v hloubce a rozsahu diverzifikace portfolií. Už jinými slovy nesázíme na jednu kartu. Byť to je každému jasné, že mít všechna vajíčka v jednom košíku je nebezpečné.
Vladimír Fichtner
A ono to je spojené i s další věcí.
My jsme se zrovna teď s Radkou cestou do Malagy bavili o jejím snu. Ráda se stará o kočky, o koťata. Teď má takové depozitum, dočasnou péči poskytuje koťatům, které se nově narodí. Což teda není vůbec jednoduchá práce. A obdivuji jí za to, jak do toho s dcerou intenzivně věnují svoji energii. Čas a peníze taky vlastně.
Ale teď jsme se zrovna bavili o tom, jestli už není čas přistoupit k naplnění toho jejího ultimátního cíle. A mít nějaký kočičí útulek jednoho dne. Větší prostě místo, kde by pomáhala kočkám.
A proč o tom mluvím?
No, protože jsme se přesně bavili o tom majetku, o těch rizicích, které je spojeno s tím, jak se spravuje. A došli jsme k tomu že jako jo, v pohodě, pojďme. Už není potřeba otočit další nemovitost, vybudovat další firmu.
Mě je dneska 56 let, Radka je o něco mladší. No teď má energii ještě postavit nějaký další projekt, který říká, že to je její životní sen. No prostě teď když je její třeba padesát, má na to dalších deset patnáct let v klidu. Bez křečí.
Ale je potřeba aby ten majetek byl zabezpečen ochráněn. Abychom na něj mohli spolehnout. Z hlediska toku cashflow a podobně.
Přesně vím, o čem mluvíš. A jenom to spojuji i s těmi dalšími věcmi. Že je důležité taky vědět, kdy mám dost.
Protože my jsme si řekli.
No to je v pohodě. Máme dost.
A proto majetek ošetřujeme tím stylem Ochrany bohatství. Wealth Protection, který máme typicky i ve firmě pro naše klienty.
A pokud někdo nemá dost, no tak to ještě pro něj není. Tak ještě neprošel tou fází, o které ty jsi mluvil.
A zajímá mě, ještě, než se dostaneme k těm detailům toho, jak se to liší mezi lidmi, kteří už mají dost v uvozovkách a lidmi, kteří ten majetek ještě budují.
Tak ještě mě zajímá jedna věc. Jestli dokážeš vypíchnout, co jste si jako rodina přinesli z toho předchozího života do té správy. A co vlastně jste poznali jako nové. A možná už tam nějaké ty principy, o kterých chceš mluvit se projeví, tak klidně o nich mluv. To vůbec nevadí.
Jenom jestli jako… Jo, to už jsme měli stejnak. To už jsme řešili. Kdežto tady to jsme objevovali úplně novou oblast, o které jsme předtím netušili.
Josef Podlipný
Je toho mnoho. A v podstatě vypíchnu jen dvě věci.
Co jsme už měli, tak byl ten základ v hodnotách a nějaké morálce. Protože jsme si vždycky uvědomovali že o peníze nebo o majetek můžeme přijít buď vlastní chybou, nebo…
Vladimír Fichtner
Díky té historické zkušenosti.
Josef Podlipný
Přesně tak. Nebo tím že nám to prostě někdo vezme.
A říkali jsme si hodnoty a nějaké lidské nastavení to přetrvá, i když peníze nebudou. A to se nezměnilo.
Učí nás to stále, i přesto, že se to nezměnilo, určité míře pokory respektu a zároveň i sounáležitosti s naším okolím. Protože ne každý má to štěstí. A to teď nemám na mysli jen štěstí ve velikosti zpravovaného majetku. Ale i štěstí čím je vybaven. Svou moudrostí, svým zdravím, svou rodinou. Velikostí nějaké komunity, která ho třeba podrží v těžších časech anebo posune tím, že ho pochválí. A vlije mu další energii do žil, kterou potřebuje každý, kdo tu energii vydává.
Co jsme se naučili, tak byla, a tomu se učíme také stále, tak byla ta vyšší míra potřebné komplexity. A individuálnosti zároveň.
Čím složitější prostředí kultivujeme, spravujeme, řídíme, tím důležitější je nezapomínat na to, že to ale musí nutně mít nějakou míru flexibility a schopnosti individuálně naplnit potřeby jednotlivců nebo nějaké komunity.
Mně se to teď složitě vysvětluje, ale zkusím to na jednom příkladu.
To, že budete mít skvělou firmu která bude zaměstnávat třeba tisíce nebo desítky tisíc zaměstnanců. A jistě se budete tím pádem schopni uklidnit a zároveň chlubit tím že jim dáváte spokojený život, ještě neznamená, že oni spokojený život žijou.
Oni třeba potřebují se také pochlubit tím, v jaké firmě pracují. To znamená pozvat tam jednou za rok své rodinné příslušníky, přátele. Nebo se sejít k výlovu kaprů před Vánoci. Mít dobré stravování. Nebo mít den volna. Nedávno, sice to nesouvisí s firmou, ale nedávno jsem četl o škole. Nebudu ji jmenovat. Ale tam progresivní ředitel zavedl pátky, které si určují studenti. Jestli budou ve škole, nebo se budou věnovat nějaké činnosti obvykle se vzděláním spojené.
Prostě myslet na to, že komplexita vyžaduje zapojení nějakých odborníků. Nebýt na to sám. A zároveň, že tam musí být ta individualizace. Aby to myslelo na individuální potřeby těch, kteří jsou příjemci.
Vladimír Fichtner
Pojďme zpátky k tomu tématu, jak se liší přístup k riziku u těch, co už mají dost. A těch, kteří ten majetek ještě budují.
Ty jsi zmiňoval tu diverzifikaci. Že vlastně hloubka a rozsah diverzifikace je významnější. Protože ten majetek je prostě větší. A je potřeba to reflektovat.
Jaké jsou ty další pohledy na to riziko, o kterých je dobré vědět, když člověk má větší majetek.
Josef Podlipný
Rozumím. Já už jsem to vlastně teď nakousl.
Komplexní přístup.
Ten umožňuje lépe předvídat a řídit rizika. Protože tím že v běžných portfoliích se o těch rizicích tolik nemluví, tak v těch rozsáhlých, velikostně násobně třeba větších portfoliích. Tam je to naopak velmi důležité. A mezi těmi riziky může být třeba i riziko cash flow. Které je poměrně důležité a roste i s velikostí toho zpravovaného majetku.
Když si pak uvědomíte, že třeba na to, abyste udrželi kvalitu nějaké části toho majetku v nějaké struktuře, třeba nemovitostní části nebo jakékoliv jiné.
Tak na to potřebujete nějaké cash flow. Nějaký pravidelný příjem. Nějakou likviditu. A předvídatelnost a schopnost řídit tuhle tu oblast. A to nemůžete řídit sami. Potřebujete na to i odborníky. Právní experty. IT experty. Kteří budou hlídat reputační riziko. Nebo riziko ztráty kontroly nad daty. Nebo nad majetkem samotným. A tak dále. Takže Individuální a komplexní řízení rizik.
Vladimír Fichtner
Takže, abych se v tom neztratil.
První věc, kterou jsi říkal, byla větší míra diversifikace.
Druhá věc, jestli jsem to správně pochopil. Byl komplexnější přístup k riziku, vnímání těch rizik z více úhlu pohledu. Včetně různých reputačních škod a rodinných sporů.
A to si nejmenoval. Ale vím že jsme se o tom bavili, když jsme si to připravovali.
A třetí věc, kterou jsi tam zmiňoval. Byla taková ta, jak to říct. Mít jistotu že mám to, na co potřebuji. Mít to cash flow, tu likviditu, když jí potřebuji k dispozici.
Což může u někoho vyvolat takové pousmání, když máš 500 milionů, tak přece nemůžeš mít problém s cash flow.
Ale já to opakovaně vidím u lidí, že prostě jak se říká, s jídlem roste chuť.
Takže oni ty projekty a ten majetek prostě vyžadují ten cash flow. Majetek je stokrát větší, než má někdo jiný. No tak to vyžaduje stokrát větší cash flow, zjednodušeně.
A některé věci nejsou zase tak jednoduché třeba zlikvidovat.
Když má člověk 100 tisíc akcí. Nebo když už má 10 milionů. Tak vlastně nakonec může narazit na to, že…
Aha, to nejde úplně jednoduše prodat.
Zjednodušuji, když má člověk akcie ČEZu v České republice. Tak sám ovlivní trh, když se bude chtít rozhodnout prodat nějaký velký balík. Takže to byla likvidita.
A pak jsi zmiňoval tým odborníků. A tam jsem tě trošinku zastavil. Jako ten tým odborníků… Nejde to dělat sám?
Josef Podlipný
Do určité velikosti to nepochybně jde. Nicméně, do určité velikosti upřesním. To je totiž ve dvou rovinách.
Do určité velikosti majetku ale i velikosti rodiny.
Vladimír Fichtner
Já jsem to zrovna chtěl říct, no. Tak když máš velkou rodinu, máš deset dětí, a každý se bude starat o jednu část rodinného majetku, tak je to v pohodě.
A když se děti nebudou chtít starat o majetek tak to je na tobě všechno.
Josef Podlipný
No, to jsme si v určitý okamžik mysleli také. A v podstatě jsme i tak nějak doufali, že nějaká část majetku bude blízká některému z členů rodiny, nějaká zase jinému.
A pak i na základě zkušeností z dalších rodin jsme zjistili, že to nemusí mít nutně ta správná cesta. Ono totiž rodině může stejně tak vyhovovat správa toho rodinného bohatství jako celek i vícero generacím. Může ale také vyhovovat svoboda v tom, že si část toho převezmu a budu to prostě spravovat, jak se říká, na vlastní triko.
Ale bez pochyby všechny potká dřív nebo později okamžik kdy potřebují vlastně tým odborníků. A tým odborníků, kteří jim pomohou s místní znalostí, a hlavně aktuálností té znalosti a dovednosti spravovat ten majetek efektivně.
Ona ta efektivita je totiž poměrně důležitá, když teď to opravdu hodně zjednoduším. Když budete zpravovat pouze svou výplatu a proti té výplatě bude výdaj, tak vaší snahou, logickou snahou bude, aby ten výdaj byl nižší než ten příjem, aby vám také něco zbylo na horší časy.
Já neříkám, že to je nějak jednoduchá disciplína. Pro mnohé to je třeba i složité vyjít. Nicméně většinou na to stačí ten člověk sám. Anebo se svým životním partnerem. Anebo i třeba s dětmi. Ale když máte tu zmíněnou třeba továrnu a tam zaměstnáváte těch zmíněných tisíc nebo dokonce desítky tisíc zaměstnanců, tak už to není odpovědnost jenom vůči vám, vůči vaší rodině, ale do jisté míry i vůči těmto zaměstnancům, vůči zákazníkům, dodavatelům a tak dál.
A to vás zatíží mnohem víc i administrativními úkony a neřkuli, když jste třeba na více trzích.
Vladimír Fichtner
Dobře. Pojďme zase zpátky k tomu tématu rizik. Prostě čím větší majetek, z mého pohledu tím víc je to skoro jako firma.
Prostě je víc starostí, je víc věcí, které je potřeba hlídat. Daňových, účetních, reporting je důležitý. To je taky něco, o čem jsme se bavili vlastně, že je potřeba neustále vědět kolik mám a kde. Mimo jiné třeba i pro ty daňové podklady, protože finanční úřad se s nikým nemaže a bude to určitě intenzivnější do budoucna. K výměně informací mezi úřady na mezinárodní dochází velmi intenzivně. A když někde nepřizná člověk někde nějakou dividendu nebo něco, tak je zbytečně popotahován.
A aby všechno věděl, co kde má, tak musí taky tušit kde ty peníze leží. A ten reporting je důležitý, i když znám člověka který říká. Vladimíre, já mám pět privátních bank ve čtyřech zemích a já nevím kolik mám. To bych asi nebyl dost bohatý, kdybych to věděl.
Ale v okamžiku, kdy přijde třeba daňové přiznání, tak to už úplně neplatí, tenhle ten ukazatel.
Takže já bych tam doplnil jenom tu jasnou evidenci toho majetku, která co si budeme povídat, někdy je lepší, někdy je horší, někdy je to takový jako no, tak to máme tady v tom Excelu tak to stačí.
No, a když jsem se ptal jednoho klienta.
A kdo tohle ví, Karle, to, co jste nám právě nasdílel, a máme to evidovat v tom našem reportu pro klienty.
On říká. Hm, vlastně nikdo.
To je normální. Já bych neřekl, že to je nic mimořádného.
Jo tam mám ten účet ještě. Aha, no, a tady ještě tu louku, no vidíš, to jsme zapomněli že to tam patří.
On to potom notář, až bude dědictví řešit případně dohledá, pokud to není v nějaké firmě nebo nějaké struktuře. Ale pokud to je mimo toho, kam notář dosáhne, tak to nemusí nikdy dohledat. Nikdo to nemusí poznat. Takže reporting bych řekl, že je taky důležitá věc.
Josef Podlipný
Stoprocentní souhlas. Vláďo, já to dám ještě do kontextu s nedávnou diskusí. Těch diskusí bylo víc, ale v podstatě všechny končily v jednom a tomtéž co jsme objevili jako rodina už v minulosti, a teď se o to dělíme se spoustou dalších rodin.
A to, že pravidelně je důležité revidovat portfolio, scénářově přemýšlet a dělat si taková cvičení, jak se rodina a to portfolio, ten majetek vyrovná s nějakými krizemi rodinnými nebo z vnějšího vlivu. To bych jenom připomínal.
Nicméně co nám třeba pomáhá, tak je takový v podstatě velmi jednoduchý nástroj.
Rodina ovšem by měla diskutovat, ideálně pravidelně. A v některé z jiných epizod zmiňujeme rodinné rady. To je jedno jak to budete nazývat, jestli to byla rodinná setkání, rodinné rady, nebo cokoliv na tomto půdorysu.
A nám pomáhá nástroj, kterému říkáme: Index rodinné harmonie.
Velmi jednoduché. V podstatě si na jednu stranu toho vzorečku postavíte Index rodinné harmonie a pak se podíváte na počet konstruktivních rozhodnutí, a to vydělíte počtem konfliktu a přičtete jedničku.
Proč jedničku? No, abyste neměli děleno nulou, když by počet konfliktu byl nula. Což je cíl samozřejmě.
No a co z toho vyplývá? Pravidelný vzoreček, pravidelný výsledek, který můžete sledovat.
A v našem případě Index, který má hodnotu dvě anebo více, tak říká: rodina spolupracuje, komunikujeme efektivně, riziko rozpadu majetku a rodiny je nízké.
Ale pokud tento Index vychází pod jedna, tak to vlastně říká: Zvyšuje se, nebo je dokonce vysoké riziko konfliktu. Rodina zvažuje tím pádem zapojení externího kouče, mediátora. Přivolává odborníka či odborníky a hledá nějaké řešení.
Když jsme tohle poprvé říkali jednomu z našich přátel, dobrých přátel, tak říkal.
No, kdybyste mě tohle řekli před třemi lety, tak by nám to zachránilo manželství.
Vladimír Fichtner
Skvěle. Tak Index rodinné harmonie.
Josef Podlipný
Počet konstruktivních rozhodnutí děleno počtem konfliktů plus jedna.
Vladimír Fichtner
Tak Indexu rodinné harmonie navrhuji, že se budeme věnovat příště nebo v nějakém dalším díle, protože to zní docela zajímavě a už mi tam napadá tisíce otázek, které k tomu potřebuji vysvětlit.
Ale my jsme se bavili o tom přístupu k riziku a v čem může být jiný, a tak pojďme si to jenom shrnout v několika bodech.
Josef Podlipný
Ještě jeden bod doplním na závěr toho shrnutí.
Mezi ty body nepochybně patří hloubka a rozsah diverzifikace, poměrně důležitá část s velikostí majetku rostoucí, individuální a komplexní řízení rizik.
Pak aktivní správa likvidity a krizových scénářů, práce s týmem odborníků, pravidelné přehodnocování strategie a reporting.
No a poslední: ochrana a přenos bohatství.
Mnoho rodin, a já se s tím setkávám v poslední době velmi často, dědictví řeší pozdě nebo vůbec.
Pokud si vážíte toho, co jste vybudovali a v mnoha případech díky štěstí nebo podpoře vašich životních partnerů a vaší rodiny, tak je potřeba včas myslet, že detailní plán nástupnictví, mezigeneračního předávání a podpora nástupců je klíčová pro to, abyste rodinná bohatství zachovali a chránili i po budoucí věky.
No a na úplný závěr doplním poznámku…
Proč by to, o čem jsme dneska diskutovali mělo platit jen pro rozsáhlá portfolia? Vždyť to platí pro jakékoliv rodinné bohatství. Ať je malé nebo velké.