Apple Itunes
Spotify
Stitcher
RSS7 klíčových kroků ke zdraví jako aktivu: Jak systematicky chránit lidský kapitál v bohatých rodinách 1/2
natočil Josef Podlipný 
Bez zdraví ztrácí smysl i těžce vybudované rodinné bohatství.
Jak tedy spravovat zdraví jako klíčové aktivum?
V rodinách s majetkem v řádu stovek milionů korun či miliard už zdraví jednoho člověka rozhoduje o strategii, kontinuitě a někdy i o tom, zda rodina zůstane jednotná.
Ukazuje se, že nejzranitelnější bod při správě rodinného bohatství není trh, konkurence ani legislativa – je to člověk a jeho zdraví.
Josef Podlipný, člen čtvrté generace bohatství, má svou osobní zkušenost s infarktem, který mu ukázal, že věnoval více energie správě majetku než péči o své vlastní zdraví.
Na základě svých zkušeností i diskuze s mnoha rodinami úspěšných sdílí, jak systematicky přistupovat ke zdraví podobně jako ke správě finančních aktiv – sledují, měří a řídí.
Dozvíte se 3 konkrétní metriky, které lze okamžitě začít měřit. HRV (variabilita srdečního tepu) jako biometrickou obdobu volatility portfolia. Spánek. Glukóza.
Poznáte rozdíl mezi genetickými a epigenetickými testy a jejich praktické využití. Zjistíte, jak rodiny, které řeší zdraví systematicky, dělají méně impulzivních rozhodnutí.
Pokud chcete, aby vaše rodina měla sílu spravovat bohatství v horizontu desítek let, a nebyla nucena zbrkle reagovat na „nečekané” situace, tato a následující epizoda vám poskytne dost podnětů na zamyšlení.
7 klíčových kroků ke zdraví jako aktivu
- Zavést risk management pomocí HRV, spánku a glukózy
- Provést komprehenzivní well-being audit celé rodiny
- Vzdělávat se o mentální odolnosti, biohackingu a adaptogenech
- Integrovat zdravotní data do rozhodovacích procesů rodiny
- Realizovat genetické testování pro poznání predispozic
- Ročně kontrolovat epigenetický věk pro sledování trendů
- Ustanovit Chief Health Officera v rodinné governance
Textový přepis
Václav Krajňák
Pepo, já tě znám už čtyři roky a za tu dobu vím, že jsi energicky hodně dobře založený. Ve tvém kalendáři vidím, že máš vždycky ráno buď plavání, nebo posilovnu. Jsi asi ve firmě jeden z prvních lidí, který je vzhůru tak brzy. A zároveň, když se na tebe podívám, tak vidím, že chodíš do posilovny. To je prostě vidět.
Josef Podlipný
Děkuju, co potřebuješ?
Václav Krajňák
Pár odpovědí jak na to, aby mi bylo fajn. Máš spoustu energie, jsi zdravý, tak mě zajímá – a určitě i spoustu lidí, se kterými se potkáváš – pár věcí právě o zdraví. Jak se ty, jako úspěšný člověk staráš o svoje zdraví a jak to může být inspirací pro ostatní. Protože k čemu nám všem jsou peníze a majetky, když jsme nemocní? Jak se říká, nemocný člověk by dal cokoliv za to, aby byl zdravý. Jak tě znám, není to o řešení až ve chvíli, kdy ta situace nastane, až nemoc přijde. Ty se hodně věnuješ prevenci.
A to mě dneska zajímá, rád se něco dozvím o tom, jaký je tvůj recept, jak na to.
První otázka tedy zní: Pepo, existuje pro tebe bod, kdy si člověk uvědomí, že zdraví není jenom osobní věc pro něj, protože ho něco bolí, ale že je to důležité i pro rodinu?
Josef Podlipný
Ano, ten bod existuje. Když se ohlédnu trošičku dozadu, tak zlom přichází tehdy, když si uvědomíte křehkost. Nejenom lidskou, to znamená zdraví, ale i v leadershipu nebo v komunikaci v rodině. U mě to byl infarkt, který mě upozornil, že věnuju více energie správě rodinného bohatství. A zdraví je jeho součástí, ale já jsem věnoval v minulosti více energie těm aktivům a majetku a snad i, doufám, rodině. Ale na své vlastní zdraví jsem tolik nedbal.
Václav Krajňák
Tak na to se rovnou zeptám. Protože už i předtím, než jsi měl infarkt, jsem tě považoval za velmi zdravého člověka, který o zdraví hodně pečuje právě tím, že chodí do posilovny a podobně. Jak to v tomhle kontextu vnímáš?
Josef Podlipný
Nejzranitelnější bod při správě rodinného bohatství je vlastně člověk. Když jsem srovnal okamžik, kdy jsem se připravoval na Dolomitenmanna – soutěž čtyř nadšenců a X týmů takto složených. (Já jsem se tehdy připravoval na bajk, nakonec jsem byl nahrazen, ale hned od začátku to byl lepší kandidát, kterého jsem i propagoval, ať on trénuje nejvíc a já budu jako náhradník, ale tým se tehdy rozhodl jinak. Já jsem si pak utrhl vazy, a proto nastoupil on.) Ale proč tenhle příběh začínám vyprávět, to byl totiž okamžik, kdy jsem prošel velmi komplexní průpravou, nejenom setem vyšetření a neustále jsem byl sledován trenérem a lékaři, ale procházel jsem opakovaně zátěžovými testy a tak dál. Prostě se mi věnoval tým odborníků a já jsem měl srovnání. Poté, co jsem z tréninkového procesu vypadl, jsem se vrátil do nějakého normativu, kdy jsem cvičil, plaval, měl jsem nějaké pohybové aktivity, žil jsem zdravým způsobem života. Myslím si, že už dlouho tak žiju, ale ten preventivní prvek, pravidelnost vyšetření, monitoring, to se vlastně z maxima nebo optima dostalo k minimu Anebo dokonce blízko nule.
A pak, když nastal okamžik infarktu, jsem si uvědomil, že se mu dalo možná předejít. Lékaři – odborníci, kteří jsou kolem mě a mé rodiny, kterými jsme se následně obklopili, mi potvrdili, že ta domněnka je správná. Minimálně se dalo předvídat, že se blíží nějaké náročnější období a možná se dalo i vyloučit to, že by ten infarkt nastal. Ale co je mnohem důležitější si uvědomit, že jsem na operační sál šel s 95% neprůchodností jedné z hlavních cév. 95 %, už čistě z matematického hlediska říká, že zbývá jen 5 %. To je opravdu velmi málo. 100% neprůchodnost by znamenala konec nebo minimálně nevratné poškození. Přičemž to srdce stejně určitou nevratností nějakého poškození prošlo. Ale ten dopad nebyl tak dramatický jako u některých jiných z vás, posluchačů. Možná můžete mluvit z vlastní zkušenosti, že to proběhlo trošku jinak, možná lépe, možná hůře.
Doufám, že se, Tomáši, nebudete zlobit, že vás teď zmíním. Já jsem si opakovaně tenhle moment uvědomil, když jsem viděl zmínku jednoho z hlavních propagátorů značky Siko, Tomáše Valy, který prošel podobnou zkušeností. My jsme se viděli, myslím několik měsíců předtím, než měl infarkt. Myslím, že už tehdy jel na doraz. Myslím si, že si málo uvědomujeme, že bychom neměli poslouchat jenom hlavu, ale i tělo.
Václav Krajňák
Takže ty jsi vlastně celý svůj život byl nastavený na zdraví, podvědomě, ale ten infarkt do toho přinesl ještě spoustu nových pohledů. Včetně pohledu, že také rodinné bohatství stojí na tobě jako na člověku.
Josef Podlipný
Přesně, Vašku! V rodinách s majetkem nad 50-100 milionů už zdraví jednoho člověka rozhoduje o strategii, o kontinuitě. Někdy i o tom, zda rodina zůstane jednotná. A to už není osobní věc. To je věc rodiny, je to věc governance.
Václav Krajňák
Když se podíváme na rodiny, které znáš – ať už na tu svoji, nebo svých známých, nebo klientů – kde jsi viděl ten největší rozdíl mezi těmi, kteří péči o zdraví, wellbeing, řeší a mezi těmi, kteří to nechávají na náhodě. A potom jsou možná i nepříjemně překvapení, když se stane něco nečekaného, co se týče zdraví.
Josef Podlipný
Tohle je nejčastější otázka, kterou slýchám. A pokaždé, když na ní odpovídám, tak zjišťuju, že ta odpověď je trošičku jiná. Ale co je v ní podstatou je to, že rodiny, které řeší wellbeing a investice do zdraví jako něco naprosto přirozeného a mají to jako svoje aktivum v rodinné správě bohatství, dělají méně impulzivních rozhodnutí. Je u nich vidět méně panických změn – prodejů aktiv, nákupů aktiv. To, že tam je i méně přesunů kompetencí z titulu „došly mi síly, už na to prostě nemám, teď to za mě vezmi“, je tam méně takových překvapení. Dělá to rodinu i ty jednotlivce silnější.
Václav Krajňák
Často se děje to, že prodávám firmu, protože mě to přestane bavit. Ale ty vnímáš, že lidé prodávají firmy třeba i z toho důvodu, že už na to fakt fyzicky nemají a podobně?
Josef Podlipný
Přesně tak. Ať už jste v roli foundera / matky, která drží celou rodinu pohromadě, nebo stevarda, kterého si rodina zvolila jako lídra těch všech aktivit, je důležité, abyste byli mentálně přítomní. A to, abyste mohli být mentálně přítomní, přímo souvisí s tím, abyste byli zdrávi. Bez toho to prostě nejde.
Václav Krajňák
Zrovna včera jsem byl v posilovně, namohl jsem si rameno a je pravda, že často mi ten mozek jde tím směrem: prostě mě bolí rameno. A v momentě, kdy má člověk nějakou vážnou chorobu nebo je opravdu vyčerpaný, nebo se něco děje s jeho dětmi, nebo s jeho partnerkou, tak to opravdu může mít vliv na jeho rozhodování, na práci s rodinným bohatstvím.
Josef Podlipný
Přesně tak. U rodin, kde se nic nemonitoruje, to je druhý extrém. Teď jsme hodně mluvili o těch rodinách, kde wellbeing je a osobní zdraví se opravdu řeší jako aktivum, jako investice. Ale, přátelé, tam, kde se nic nemonitoruje v této oblasti, se velmi často řeší až následky. Následky typu namoženého ramene a podobně. OK, po nějakém čase se to dá překonat. Ale možná se tomu dalo předejít. Monitoringem by se třeba zjistilo, že v těle je zánět, nebo je daný jednotlivec pod nějakou stresovou zátěží vyšší, než je zdrávo. A vlastně zdravotní dashboard (přehled) a nějaký monitoring by třeba zavčas řekl tomu jednotlivci anebo i celé rodině, ať se teď vykašle na ten trénink. To není správně nečasované. Ne dnes, nebo ne dnes večer, ale třeba zítra ráno. Nebo ať změní časování a trénink, kde byl zvyklý cvičit třeba od desíti dopoledne, přesune na devátou dopolední, nebo naopak třeba na pátou podvečerní.
To všechno se dá opravdu v dnešní době velmi efektivně měřit, řídit a hlavně spravovat. Spravovat kolektivně, nejenom jako individuální záležitost.
Václav Krajňák
Když se bavíme o tom, že to je vlastně investice, jak ty tu investici vnímáš? Protože se tady v podcastu bavíte s Vladimírem hodně o těch finančních investicích, samozřejmě také o rodinném bohatství. To zdraví je také finanční investice, nebo je to časová investice, nebo jak to vnímáš?
Josef Podlipný
Ono je si to velmi podobné. Z pohledu správy si wellbeing a osobního zdraví můžete představit jako investiční výbor. Prostě by měl v rodině existovat nějaký prvek podobný investičnímu výboru, který řeší zdraví. Zároveň, když nechcete být na vše sami, tak obvykle buď ze svých rodinných řad zvolíte nějakého zmocněnce, nebo povoláte nějakého externího odborníka. A to logicky něco stojí. Tak je potřeba i o této investici přemýšlet jako o něčem, co něco stojí. A mělo by to mít i nějakou návratnost. Takže ono je si to opravdu tak velmi podobné, že není třeba moc hledat novinky, jak na to jít. Prostě jděte na to podobně, jako když spravujete jakákoliv jiná aktiva. Zdraví je vaše aktivum. Mnohdy to nejcennější.
Václav Krajňák
Já ten rozdíl vnímám tak, že když si otevřu účet ve švýcarské bance, pošlu tam peníze, dostanu nějaké doporučení, zainvestuju a teoreticky se tři roky nebo pět nebo deset let o tu investici nemusím starat. U zdraví vnímám, že to opravdu vedle těch peněz stojí i čas.
A právě čas vnímám jako něco, co spousta lidí nemá nebo si ho „neumí udělat“.
Josef Podlipný
Protože jim chybí governance / řízení. Kdybych měl poradit nějaké rodině, a já tyhle rady už opakovaně říkám, tak doufám, že už jsou trošku cizelované a navíc si je i testuji, protože nejsem odborník. Nejsem lékař. Jsem zástupce rodiny, která to testuje sama na sobě. Mám zpětnou vazbu od mnohých dalších rodin, které už buď s tím začaly podobně jako my, nebo dokonce dříve anebo nás následují. Mezi sebou to konzultujeme. Co bych určitě poradil, co by pomohlo to dobře uchopit a řídit, je za prvé mít risk management. Monitoring HRV, což je o srdci, dále monitoring spánku a glukózy. To jsou tři body, kde musím seriózně říct za naši rodinu, že všechny ještě nemáme ze 100 % odpracované. Třeba glukózu. Tam to testujeme na pár vybraných jednotlivcích rodiny a já mezi nimi zatím nejsem.
Pak je to druhá věc. Monitoringu musí předcházet, ale i následně stále na to navazovat, wellbeing audit rodiny. Úmyslně říkám audit rodiny, nejenom jednoho jednotlivce. Protože to je téma, kterým by měla žít celá rodina. A protože je to téma, kterým by měla žít celá rodina, je to o více generacích. Někdo je starší, může to považovat za velmi důležité. Nebo dokonce se může trošku stydět za to, že on teď čerpá nějaký kapitál na to, aby se napravovaly věci, které mohl podchytit třeba dříve. Anebo naopak je plný sil a říká si, že to přece není pro něj. Proto je důležité vzdělávání především o mentální odolnosti, o biohackingu, o adaptogenech. To bych určitě doporučil. Poslední věc, kterou často doporučuju a je nejdůležitější, a je přímou odpovědí na tu tvoji otázku, je integrace výsledků těchto tří oblastí. To znamená risk managementu, wellbeing auditu a vzdělávání do rozhodovacích procesů rodiny. Prostě nenechat to na náhodu.
Václav Krajňák
Těším se, až to rozebereme detailně. Začneme asi u toho risk managementu, kdy vnímáme, že nám něco hrozí. My často ty hrozby podceňujeme. Vladimír teď v listopadovém Rentiéru psal o člověku (47 let), který zemřel. Nechal po sobě svoji ženu a firmu. Nebudu tam řešit ty finanční věci, ale to, že ve 47 člověk zemře… V jeho případě to bylo kvůli nějaké genetické vadě srdce a ten člověk odešel. Můj kamarád před 8 lety odešel ve svých 40, nechal po sobě ženu a dítě. Pro ně je to samozřejmě náročné. Říkám si, že člověk odejde někdy i možná zbytečně, protože podcenil nějaký ten risk. Jak vnímáš to riziko, že se stane nějaká taková nečekaná událost? Samozřejmě, může mě sejmout auto, nebo mě srazit tramvaj a podobně. To úplně nedokážu ovlivnit, ale u zdraví spoustu věcí, ať už vědecky nebo už i teď z médií vnímáme, že se ovlivnit dá.
Josef Podlipný
Ty jsi vlastně ve velké šíři pojmenoval ty důsledky zanedbání risk managementu. Ne vždy ten, kdo má risk management a má všechny ty oblasti, o kterých jsem mluvil, pokryté, se vyhne špatnému osudu. Bohužel je to prostě tak, nikdo nejsme nesmrtelní.
Václav Krajňák
Ano, to spousta lidí využívá a říkají: „podívejte se, on celý život žil zdravě jedl, běhal a stejně umřel dřív než já“.
Josef Podlipný
Existuje spousta takových paradigmat. Když se ohlédnu do minulosti, použiju příklad mého dědy, který také zemřel v docela nízkém věku. Bohužel zemřel na krevní sraženinu, což se prakticky dalo také nějakým způsobem řešit včas. A mohl by velmi teoreticky žít třeba ještě o desítky let déle. Můj otec zemřel náhle, což je příklad tragické události, o které jsi se zmínil, že ať se člověk připravuje jak chce, tak to bohužel může ten život ukončit. Ale ať je to ta náhlá událost, nebo nějaká předvídatelná – když je to tělo a mysl v pořádku, tak se to tělo může vyrovnat i s náhlou extrémní zátěží. Typu i havárie, nebo nějakého extrémního vypětí, extrémní stresové zátěže nebo něčemu tomu podobnému
Václav Krajňák
Možná i ten infarkt.
Josef Podlipný
Možná i ten infarkt, přesně tak. Tomáš Šebek před časem říkal, že nejlepší způsob je zdravý skočit do rakve. Jinými slovy dělat všechno pro to, aby člověk i v opravdu vysokém věku byl vitální a zdravý. A takový druhý extrém byla slova mého dědy. Já si ho pamatuju jako malý kluk, takže ne možná úplně přesně, ale protože máme sedlácké kořeny, tak tam se to podle mě tradovalo, a babička mě to pak následně potvrdila, že tělo má jít do hrobu zhuntované. To je vlastně takový důkaz toho, že někdo říká „teď jsem na tom světě nebo v nějaké aktivitě pro to, abych ji odevzdal sebe sama, všechno abych dělal na víc než 100 %“. Mnoho takových tipů je: „makej na 400 %, v cíli se sejdeme“. Lidé ale zapomínají na to, že to není jen o výkonu, ale také o nějakém relaxu.
Proto je důležitý ten risk management. U něj jsem zmínil HRV. To je vlastně biometrická obdoba volatility na trhu. To znamená, jestli nás teď posloucháte, investoři, kteří žijete správou finančních aktiv a sledujete volatilitu svého portfolia, tak ta vysoká variabilita u člověka ukazuje na to, že dobře regeneruje. Když je nízká variabilita, znamená to v rámci testování, že tělo jede na dluh.
Václav Krajňák
A když to budu sledovat, tak tím předcházím potenciálnímu riziku.
Josef Podlipný
Přetížení, přesně tak. Pracuješ se spánkem, s glukózou a aktivitou – máš dashboard / přehled, který včas signalizuje, že se děje něco špatného, čelíš nějakému přetížení nebo dokonce vyhoření. Začni s tím pracovat. Dříve než se objeví fyzický problém. HRV je dnes nejmocnější nástroj, který má každý k dispozici. Je to biometrický ukazatel kvality lidského stresového systému. Měří se rychle, ukazuje, jak funguje náš nervový systém a umí ukázat, jak je nervový systém schopen se přepnout z režimu sympatiku, což je utíkám nebo útočím, do režimu parasympatiku. Což je odpočívám, regeneruju. A tohle měření ukazuje, jak organismus, nervový systém je schopen s tímhle pracovat. Častý případ je, když se díváme především na správce hodně škálovaných portfolií, velkých portfolií nebo i třeba velkých rodin, že jsou hodně položení v tom sympatiku.
Václav Krajňák
Protože pořád musí řešit firmu, pořád se něco děje. Pořád expandují.
Josef Podlipný
Je tam zrychlené tempo, je tam vysoké přetížení, je tam vysoký stres, je tam rychlé rozhodování, je tam mnohdy málo spánku. Když se s nimi budete bavit, anebo se zamyslíte sami nad sebou, často říkají, že si lehnou a koukají do stropu a spánek nepřichází. Tak se zase zvednou a jdou zase řešit pracovní záležitosti. Prostě jdou něco udělat, aspoň na to nebudou myslet celou noc. Když se pak podívají i na nějaký monitoring spánku a dají to do kontextu s výsledkem toho HRV, tak zjistí, že skoro nespali. Anebo neprošli všemi třemi typy spánku.
Václav Krajňák
Takhle mi HRV zatím nikdo nevysvětlil, jako jsi mi to vysvětlil teď, to dává velký smysl. Proč tam ještě patří glukóza a další věci, které mi ten risk management dávají? Máš komu nějaké obdobně dobré vysvětlení?