Apple Itunes
Spotify
Stitcher
RSSCo udělat pro to, abychom v těžkých časech neměli se svými investicemi trápení?
natočil Josef Podlipný 
Majitelé firem řeší jeden problém za druhým.
Nejprve COVID, pak energetická krize, inflace, tlak na mzdy atd.
Do toho ještě poklesy na akciích a dluhopisech.
Starost za starostí.
Ale dá se s tím něco dělat. V tomto díle uslyšíte hned 3 způsoby, jak zajistit, aby vás finanční aktiva rodinného bohatství netrápila a mohli jste klidněji spát.
Textový přepis
Josef Podlipný
Dobrý den, dámy a pánové, vážení posluchači. Vítejte Mezi Rentiéry. Jmenuji se Josef Podlipný a se mnou je tu dnes Vladimír Fichtner. Ahoj Vláďo.
Vladimír Fichtner
Ahoj Pepo a dobrý den všem.
Josef Podlipný
V tomto díle uslyšíte tři způsoby, jak zajistit, aby vás rodinné bohatství netrápilo.
Mezi Rentiéry v podstatě stále hledáme optimální řešení, jak nevyměnit jednu starost za starost druhou. A přitom vidíme především u úspěšných podnikatelů, u úspěšných a bohatých rentiérů, že mají takové vnitřní pnutí, takový boj vnitřní. Jestli se spolehnout na své vlastní schopnosti a svou zkušenost. Anebo využít pomoci druhých. I třeba těch, kteří jim nabízejí adopci zdravého selského rozumu.
Proč se tohle děje? Mezi rentiéry, mezi úspěšnými podnikateli, kteří vybudovali obrovské bohatství a jsou si vědomi své odpovědnosti i vůči ostatním generacím?
Vladimír Fichtner
To je zajímavá otázka.
Tak určitě je to proto, že to, co jsme vybudovali, známe. Známe každý šroubek, když jsme tu firmu postavili od nuly. Se svými partnery nebo někteří z našich klientů třeba se svými rodiči. A tak nám nic neunikne a víme, že máme všechno pod kontrolou. Respektive myslíme si, že máme vše pod kontrolou až do chvíle, kdy přijde nějaký neočekávaný průšvih.
Pro někoho to byl COVID. Pro někoho to může být krize, která přišla v energiích a v dalších oblastech. A to prostředí je velmi nepředpověditelné. Najednou se ukazuje, že firmy, které za COVIDu prosperovaly, tak mohou zkrachovat i díky tomu, jak naplnily sklady zbožím, o které byl při COVIDu obrovský zájem. A protože my máme ty věci pod kontrolou, tak máme pocit, že se nám nic stát nemůže.
Ale ona je to taková iluze. Bohužel to tak není a čím jsme starší, tím máme méně energie, méně invence. Pokud nemáme další následovníky, kteří by to za nás vzali a dokázali překonat různá nebezpečí, tak koncentrovat majetek jen do jednoho byznysu, jednoho sektoru, do své vlastní firmy, vlastně založené na nás, může být velmi nebezpečné a potenciálně zničující.
Na to je potřeba myslet. Ale to je ten důvod, proč se nám nechce z toho našeho zaběhnutého stylu.
Když se člověk podívá na trošku delší horizont, najednou si uvědomí, že chce, aby majetek překonával nebo zvládl desítky nebo možná stovky let. To, co jsme vybudovali se ženou, vlastně nechceme, aby zmizelo s námi, až odejdeme. Budeme rádi, když se o ten majetek budou děti rády starat a budou vědět, jak na to. A když se budou starat způsobem, že i třeba další pokolení budou vědět, jak na to. A když budou taky schopni s tím majetkem pomáhat jiným lidem, kteří třeba neměli takové štěstí. To je ale najednou jiná hra, a zajímavá hra. Jiná a pro nás neznámá. Nebo pro většinu z nás. Ne každý má to štěstí, že měl v rodině předky, kteří by nasdíleli, jak se starat o majetek. Jako třeba ty, Pepo. A nevím, jestli jsem odpověď na tvoji otázku.
Josef Podlipný
Odpověděl a děkuji za odpověď. Dnes je těžká doba. Uvědomujeme si to všichni, a to především ti, kteří spravují nějaké bohatství. Co nejčastěji v dnešní těžké době rentiéři řeší a jaké mají trápení?
Vladimír Fichtner
Asi různé. Volal mi jeden dlouholetý klient, kterému říkám: „Jak se máš, Zdenku?“
A on : „Hele, já nevím. Nějaký dobrý zprávy bych potřeboval“. No a vlastně řešil něco ve firmě, také něco v rodině, nějaké zdravotní starosti. Řešil něco se svými padesátiletými dětmi, a já jsem ho zastihl v takovém okamžiku, kdy toho trápení bylo docela dost.
Jiný klient, který měl svého partnera ve firmě, se kterým prodali firmu před pěti, šesti lety, mi říkal: „ Já jsem rád, že děláme společně, protože ten můj parťák zainvestoval v COVIDu do nějakých technologických věcí a teď vidí, jak má mínus padesát, osmdesát procent. A je z toho takový jako dost přešlý. Majetek, který budoval a budovali ho společně, tak najednou vidí, jak se mu drolí pod rukama a neví jak dál.“
Takže těch starostí je určitě hodně a jsou různého typu. Od rodinných, zdravotních až po ty byznysové. A já jsem měl radost, že jsem Zdeňkovi říkal: „ Hele, tak jo, tak nějakou dobrou zprávu pro tebe mám.“
Josef Podlipný
Jaká to byla dobrá zpráva?
Vladimír Fichtner
No, ta zpráva byla o tom, že portfolio, které máme a ke kterému jsme si řekli filozofii, která spočívá především v ochraně bohatství – vydělávat, ale přitom chránit… A pokud bych si měl vybrat, tak má hlavně ochránit bohatství dlouhodobě před různými vlivy, včetně inflace. Tak, že ta filozofie funguje. Že ty roky, které nejsou úplně triviální – COVID, rok 2022 s energetickými krizemi a válkou na Ukrajině apod., byly další docela zásadní testovací roky na to, jestli filozofie Ochrany bohatství dělá to, co má.
Tak to byla ta dobrá zpráva pro Zdenka a pro spoustu našich klientů, kteří v těch těžkých a náročných časech řeší různé věci.
Pak mi jeden klient říkal: „ No, jsem rád, že můžu klidně spát, že jsem v pohodě. Díky.“
To samozřejmě velmi potěší, protože to je ten důvod, proč jsme si tuto filozofii zvolili, proč ji děláme společně a proč ji aplikujeme na část majetku, který už má být ochráněn.
Josef Podlipný
Při této informaci mě, Vladimíre, napadá jedna otázka, která asi napadá i vás posluchače.
Slíbili jsme tři způsoby co udělat pro to, aby právě v těch především těžkých časech rentiér neměl to trápení. Anebo ho alespoň netrápilo tak, že přijde o klidný spánek a bude mít možnost se svobodně rozhodovat. Co si myslíš, že mezi ty tři způsoby patří určitě?
Vladimír Fichtner
Asi jeden z nejdůležitějších je scénářové přemýšlení. Ne přemýšlení s křišťálovou koulí v ruce a věštění, co bude zítra. A řízení se podle toho. Protože kdybychom věděli, co bude zítra, tak samozřejmě na to člověk může vsadit a vydělat obrovský balík peněz. Ale ono to tak není.
Josef Podlipný
Vladimíre, promiň, já tě teď stopnu. Posluchače určitě zaujalo scénářové přemýšlení. Pojďme na nějakém konkrétním příkladu ukázat, jak vlastně to scénářové přemýšlení funguje.
Vladimír Fichtner
My dnes vlastně říkáme, že naši klienti mají v portfoliu, podle svého investičního profilu, 10 až 25 % proti-inflačních dluhopisů. Dluhopisů, které vynášejí inflaci. Kolik je inflace, si každý může zkontrolovat. Kolik byla v průběhu roku 2022, si každý může najít. My jsme ty dluhopisy začali klientům doporučovat v roce 2019, kdy ještě inflace byla velmi nízká. A třeba na euru se tenkrát účtovaly záporné úroky a vypadalo to, že se to může stát i na koruně.
My jsme si vlastně v té době řekli, jaké mohou být scénáře vývoje ekonomiky včetně inflace.
Takže první scénář byl o tom, že vše bude status quo. Ekonomiky pojedou. V roce 2019, všechno bylo růžové, v pohodě, ekonomiky rostly, nezaměstnanost nízká, ale inflace byla také nízká a dokonce to vypadalo, že může být záporná. Řekli jsme si, že když přijde takový scénář a třeba bude záporná inflace, že proti-inflační dluhopisy jsou skvělé, protože ty nesou přinejhorším nulu. My už jsme viděli v té době, že na euru se účtovaly mínusové záporné sazby.
A kdyby to nastalo i na koruně, my bychom mohli mít nulu, což je mnohem lepší, samozřejmě. Takže jsme si řekli, že pro takový scénář záporné inflace je to vlastně dobrý produkt, který patří do portfolia. Ne jediný produkt v portfoliu, ale takový, který do toho portfolia patří.
Druhý scénář, který jsme zvažovali, že může obecně v ekonomikách přijít, je třeba náročný scénář stagflace, kdy ekonomika neroste nebo klesá a inflace přitom je vysoká. A zjistili jsme, že i pro tento scénář proti-inflační dluhopisy jsou zajímavé.
Další scénář, o kterém jsme přemýšleli, je scénář pomalého růstu. Třeba jako v Japonsku. A když jsme se podívali, jestli by se nám proti-inflační dluhopisy hodily i do tohoto scénáře, zjistili jsme, že ano.
A když jsme promítli všechny ty tři scénáře dohromady a podívali se na produkty, které fungují ve všech třech scénářích rozumně (ne geniálně, rozumně. Geniálně fungují ty, které vyjdou), tak tam proti-inflační dluhopisy patřily.
To je třeba jeden příklad konkrétního použití scénářového přemýšlení.
Jiný příklad může být přemýšlení o tom, jestli zajišťovat nebo nezajišťovat korunu.
Josef Podlipný
A zajišťovat nebo ne zajišťovat?
Vladimír Fichtner
No, my o tom přemýšlíme ve scénářích 🙂 Co se bude dít, když koruna bude posilovat. Respektive jaké prostředí bude, když koruna bude posilovat. Co se bude dít, když bude oslabovat? A co se bude dít, když nepůjde dramaticky ani nahoru, ani dolů. A v tom dlouhodobém horizontu nám vychází, že nejrozumnější je nezajišťovat korunu pro dlouhodobé investice, protože v tom případě je ochrana majetku nejbezpečnější. Při zajišťování totiž koruna v okamžiku, kdy přicházejí náročné časy – třeba válka nebo COVID, najednou začala oslabovat. Lidé byli nervózní a utíkali všichni do dolaru. A kdo měl zajištěnou korunu, tak vlastně to, že koruna oslabovala, respektive posiloval dolar, mu v portfoliu nepomáhalo. Ono to šlo proti němu, akcie klesly o 30 procent a koruna mu nepomohla. Respektive síla dolaru, protože měl korunu zajištěnou do dolaru. V roce 2022, když akcie klesly o 20 procent, ale dolar posílil v určitém okamžiku třeba o 15 až 20 procent. Tak v našich portfoliích vlastně se tyhle dva trendy proti sobě započítaly a naše portfolia byla na nule. Například.
A je fascinující pozorovat, jak to funguje dobře. Když je nervozita, tak koruna je nervózní s celým tím zbytkem světa. Dolar posiluje. A i když akcie klesají, tak v korunovém vyjádření nám to v tom portfoliu tak nevadí. A to chceme – když bude dobře a koruna bude silná, tak bude dobře i v těch největších akciích na světě. Ty pojedou nahoru třeba mnohem víc. Deset procent, osm procent ročně. A koruna? Že by deset procent ročně proti dolaru neustále v příštích padesáti let posilovala? Asi ne. U těch akcií ta šance je dlouhodobě, podotýkám dlouhodobě, asi rozumná.
Protože když se člověk na ten svět podívá scénářově, tak zjistí, že nevydělá nejvíc. Protože nejvíc vyděláte, když vsadíte na jeden scénář. Ale při scénářovém myšlení ochráníte. A to je to, co člověku přináší klid a mír.
Josef Podlipný
Scénářové přemýšlení zní fajn. Je to o tom, že mezi možnými scénáři se prioritizuje. A některé se, dejme tomu, ani do těch úvah nezahrnují. Anebo se pracuje třeba i s těmi nejméně pravděpodobným scénáři.
Vladimír Fichtner
My pracujeme i s těmi nejméně pravděpodobnými. Protože riziko je to, co jsme ještě neviděli. Ne to, co už tady bylo. Takže je potřeba pracovat s takzvanými černými labutěmi. S něčím netypickým a tím, co samozřejmě nevíme zda přijde. Ale je proto třeba portfolio důsledně diverzifikovat. Proto nemáme v proti-inflačních dluhopisech sto procent majetku. Protože se třeba nenaplní inflační scénář.
Viděli jsme, že se naplňoval, a my jsme na to reagovali. Máme teď u klientů deset až dvacet pět procent majetku v proti-inflačních dluhopisech. Ale původně to bylo sedm a půl až dvacet. A to zvýšení jsme udělali až na podzim 2021, kdy proti-inflační dluhopisy končily. Nebo vlastně na konci roku, když jsme viděli, že už ta inflace začíná probublávat a že je docela vysoké nebezpečí, že by nová vláda nemusela s vydáváním proti-inflační dluhopisů pokračovat. Což se potvrdilo. A my jsme tam díky tomu malinko ještě včas přidali.
Ale bylo to, jak se v angličtině říká „Nice to have“, malinko něco navíc. To není základ té strategie. My o těch scénářích přemýšlíme, díváme se, co se děje kolem nás, ale nesázíme na ten základ. Protože jakmile člověk vsadí, tak musí přijít jeden scénář. Pak vydělá. A když přijde druhý scénář, může také zbankrotovat. A to nechceme.
Josef Podlipný
Vážení posluchači, scénářové přemýšlení zní jako dobrý recept na to nemít trápení při správě rodinného bohatství. A jaký druhý způsob, Vladimíre, by bylo dobré aplikovat tak, aby to trápení buď nenastalo, anebo bylo co nejmenší.
Vladimír Fichtner
Nemít trápení je docela silné slovo. Ale určitě chceme snížit jeho míru, když člověk s něčím pracuje.
Josef Podlipný
Klidně spát, možná tomu říkejme.
Vladimír Fichtner
Klidně spát. I portfolio, které máme, může klesnout. Může klesnout samozřejmě podle toho, co se bude dít. My nemůžeme jít proti trhu. Ale snažíme se najít co největší počet období, kdy je v pohodě. A nemusí se to vždycky povést. Naše portfolio může být mínus 20, 30 %. To se může stát, není to nemožné, ale musíme být v klidu. Pořád musíme vědět, proč tam jsme. Musíme vědět předem, že jsme s tím scénářem počítali. A musíme v tu chvíli dělat to, co máme předpřipravené. To znamená předpřipravenost kroků v těch scénářích. To jsem nezmínil. Taky jedna z důležitých věcí, jak reagovat. Když přišel COVID, akcie klesly. Portfolia klesla o 20, 30 procent. Nebo akciové indexy. A my jsme při COVIDu, když ten pokles byl asi měsíční – konec února až konec března, mám pocit ve 2020 – tak my jsme dvakrát při poklesech nakupovali do portfolií. Nevěděli jsme kde to skončí.
Někdo říkal: „No, já ještě počkám.“ My jsme dvakrát při poklesech přikupovali, protože máme předem s klienty domluvenou strategii, jak se budeme chovat, když nastane takovýto scénář.
Josef Podlipný
Napadá mě otázka. Dá se tedy říct, že klid a štěstí přeje připraveným?
Vladimír Fichtner
Určitě. To je moc důležitá věc a víme to všichni, když testujeme nějaké věci, zkoušíme si nějaké věci nanečisto. Já si pamatuju, když jsem to zažil poprvé – proč to testování je důležité. Byl jsem ve USA, v sídle naší americké investiční společnosti, pod kterou jsem tenkrát dělal. Byly jsme v nějakém sedmnáctém patře, a přišel požární poplach. Já jsem šel k výtahu a zmáčkl jsem tlačítko. A všichni říkali: „Nene, tady po těch schodech.“ A mně to vůbec nedošlo. Prostě člověk každý den jel nahoru výtahem, jel dolů výtahem. Jenom ti silní jedinci chodili pěšky. To já nebyl. A tam při tom požárním poplachu jsem si to uvědomil, proto je to potřeba trénovat. Aby člověk neudělal tu chybu, kterou dělá svými pravidelnými zvyky, kterými může být ovlivněný. No, takže připravenost různých scénářů. A důležitá věc je připravenost, jak v nich budu reagovat. To jsem ještě nezmínil, ale také je nesmírně důležitá.
Josef Podlipný
Takže máme scénářové přemýšlení, máme situační řízení nebo recept na to, jak reagovat při nějaké změně. To jsou dva způsoby, jak zajistit, pokud možno, to klidné spaní. Jaký třetí způsob by bylo dobré zmínit pro nás rentiéry?
Vladimír Fichtner
Filozofie ochrany bohatství – Wealth Protection. To je další věc, která je důležitá. A je to o tom si uvědomit, jestli už mám dost nebo jestli s částí svého majetku už mám dost. A jestli už je čas chránit. Když člověk přijme tuhle filozofii nebo si uvědomí, že to je jedna z těch filozofií, která může provázet nejenom jeho, ale i následující generace. Protože ochránit majetek, vydělat, ale také ochránit, to je důležité dlouhodobě. Je něco, co je neustále dobré si připomínat, speciálně ve chvíli, kdy jsme podnikatelé, kteří chtějí pořád nějaký růst a někam běžet za nějakým novým cílem. Přijde okamžik, kdy si většina z nás řekne: „Už je to dost, je to v pohodě, tak tohle chci chránit.“ To neznamená, že nemůžu mít byznys, že nemůžu investovat do startupů, že nemůžu být andělský investor, který jde do nějakých dobrodružstvích. Že si nemůžu spekulovat na nějaké investici nebo krypto světě nebo něčem podobném. Ale to je jiný balíček peněz. To je jiný majetek. Tam si hraju, tam spekuluji. A tady chráním, takže k tomu určitá ochrana bohatství patří.
Josef Podlipný
Co takovýto rentiér, který strategii ochrany bohatství aplikuje na tu část, kde už má tzv. dost, vidí ve zpětném zrcátku teď? V těžkých dobách, v čase, kdy může kolabovat i jeho vlastní byznys. Anebo ho naopak láká nějaká příležitost? Tak co vidí při pohledu na tu chráněnou část rodinného bohatství, když se dívá do zpětného zrcátka.
Vladimír Fichtner
V tom zpětném zrcátku, když jsou těžké časy, tak většinou člověk vidí větší pohodu a větší klid. Když americké indexy klesly v roce 2022 o nějakých 20, ale také 30, 35 procent v těch nejnižších okamžicích, tak ta rentiérská portfolia byla třeba mínus 5 procent, 7 procent. Ale když se k nim přidaly ještě proti-inflační dluhopisy, které vydělaly 15, 18 procent za rok, a nebylo jich málo v tom portfoliu. Přidaly se dividendové akcie, které u těch největších firem klesaly mnohem méně, to znamená přidala se i tato část té strategie. Tak najednou zjistíte, že portfolio není v poklesu. Ale že je třeba na nule nebo lehce v plusu. Záleží na tom, v jakém okamžiku v roce 2022 jsme byli. Ale proti tomu, co se dělo v tom trhu to byla velká pohoda. A to je hrozně příjemné vidět. Takže my vlastně přemýšlíme, co se bude dít, když přijde krize. Které firmy to nejlépe zvládnou? To je přesně to přemýšlení scénářového typu.
Jak to bude, když bude dobrá doba? Výsledkem je, myslím, docela velká spokojenost našich klientů v časech těžkých. Kde se hodně projevuje síla ochrany bohatství. A to aby to netrápilo. Ale i v časech dobrých, kdy výnosy nejsou tak raketové, jako když vsadíte na jednu akcii, která jde nahoru, jsou výnosy příjemné. A to je důležité. Jsou dostatečné na to, aby si úspěšní podnikatelé řekli: „To je dobrý, to mi stojí za to.“
Josef Podlipný
Vladimíre, děkuju. Vážení posluchači, teď už víme, co dělat pro klidný spánek, i když jsme rentiéři a spravujeme rodinné bohatství s odpovědností nejenom vůči sobě samým, ale i vůči nastupujícím generacím.
My pro vás máme přichystanou řadu zajímavých témat, a proto budeme rádi, když nás budete poslouchat a také hodnotit. Když nám poskytnete zpětnou vazbu a inspiraci pro další díly podcastu. A když budete tento podcast sdílet. Přeji vám úspěšný den a hodně zdraví.
Vladimír Fichtner
Na shledanou.