Alokace a diverzifikace – Klíčové principy správy rodinného majetku

natočil Josef Podlipný

Jak efektivně chránit rodinný majetek nejen pro sebe, ale i pro další generace?

Alokace s diverzifikací vám mohou pomoci dosáhnout dlouhodobé stability a růstu i během turbulentních tržních období.

Proč alokace není jen o volbě výnosnějších aktiv a diverzifikace o rozložení peněz do různých investic?

Vladimír Fichtner a Tomáš Tyl vysvětlují, jaký význam má dobře promyšlená struktura portfolia, proč je důležité zajistit stabilitu prostřednictvím kombinace akcií, dluhopisů, nemovitostí a alternativních aktiv. Také na konkrétních příkladech ukazují, jak se vyhnout riskantním investičním chybám.

V 92. epizodě podcastu Mezi Rentiéry zjistíte, jak efektivně balancovat portfolio, aby odráželo vaše dlouhodobé cíle i potřebu ochrany. Uslyšíte, proč je důležité mít plán, který vás chrání před zbrklými rozhodnutími a umožňuje vám udržet klid během tržních výkyvů.

Chcete mít jistotu, že váš majetek bude sloužit i dalším generacím? Poslechněte si tuto epizodu a získejte inspiraci, jak díky alokaci a diverzifikaci předejít finančním chybám.

 

 

Textový přepis

Josef Podlipný

Dnes se budeme věnovat klíčovým strategiím při ochraně rodinných bohatství, a to diverzifikaci a alokaci.

Mám vedle sebe Vláďu Fichtnera, zakladatele strategie Wealth Protection a člověka, který už před více jak dvaceti lety dobře a bedlivě poslouchal první klienty, když říkali, proč hledají poradce a správce rodinných bohatství.

A je s námi také Tomáš Tyl, investiční stratég a šéf analytik Fichtner Wealth Managers.

 

Tomáš Tyl

Dobrý den, díky za pozvání.

 

Josef Podlipný

Pojďme se rovnou podívat, k čemu diverzifikace s alokací slouží.

 

Vladimír Fichtner

Především k ochraně majetku, samozřejmě. Protože když nebudeme majetek chránit, respektive nebudeme diverzifikovat a nebudeme ho rozumně alokovat do různých typů investic, do různých zemí, měn atd., šance, že majetek ochráníme, se snižuje.

Natožpak v opravdu dlouhodobém horizontu v řádu desítek nebo dokonce stovek let, v mezigeneračním pohledu.

 

Josef Podlipný

Tomáši, alokace s diverzifikací tedy nejsou jen o hledání nejvyššího výnosu.

Dokázal bys našim posluchačům, investorům, přiblížit, jak je alokace s diverzifikací důležitá pro správu rozsáhlého majetku ve vyšších řádech stovek milionů nebo až desítek miliard?

 

Tomáš Tyl

Alokace a diverzifikace jsou paradoxně spíš než o hledání nejvyššího výnosu o jeho dlouhodobé stabilitě a udržitelnosti. To je to důležitější, protože alokace znamená to, jak poskládáme portfolio mezi třídy aktiv, jako jsou akcie, dluhopisy. Mohou to být tradiční i alternativní investice jako private equity nebo nemovitosti.

A to, jakou alokaci zvolíme, bude hodně určovat, jaký budeme mít výsledný výnos. Je to to nejdůležitější, protože když budu mít portfolio jenom z dluhopisů, ať budu vybírat dluhopisy jakékoliv, když přijde vysoká inflace, může to být problém.

A podobně, když budu zaměřený jenom na akcie, opět přijde nějaká situace na trzích, nějaké krachy, propady, když mi tam dluhopisy budou chybět, anebo budu z portfolia potřebovat vybírat ne zrovna ve vhodný okamžik.

To, jakou zvolit alokaci, je nesmírně důležité. Protože máme nějaké potřeby, něco se děje na trhu a alokace nám pomáhá tím proplouvat a potřeby naplňovat, když na ní myslíme dopředu.

 

Josef Podlipný

Tomáši, děkuji.

Vláďo, ty planeš vášní pro správu finančního majetku možná více než Tvá žena Radka, která opečovává se stejnou měrou investiční nemovitosti.

Když se podíváš na správu finančního majetku, proč je alokace s diverzifikací tak důležitá z pohledu ochrany?

 

Vladimír Fichtner

Obecně se dá říct, že když mám majetek více rozdělený do více částí, nemám všechna vejce v jednom košíku, jak říkaly naše babičky, mám větší šanci, že majetek přežije různé otřesy. Když investujeme jako rodina do nemovitostí, těch nemovitostí máme pár a majetek je více koncentrovaný. Finanční aktiva umožňují větší míru diverzifikace. Ne každý ji používá, ale my ji určitě doporučujeme.

V tom jsou finanční aktiva jednodušší. A proto není divu, že ve finančních aktivech mají nejbohatší rodiny světa dvě třetiny svého majetku. V nemovitostech asi 14 až 20 %. Pokud to nejsou lidé, kteří mají byznys postavený na nemovitostech.

Ale tohle také svědčí o tom, kde stabilitu, respektive i výnos berou ty nejbohatší rodiny na světě. To neznamená, že nechceme výnos, když chceme diverzifikaci a alokaci.

 

Josef Podlipný

Tomáši, jak tedy rozložit investice mezi jednotlivé třídy aktiv?

Napadá tě univerzální koncept?

Ten asi neexistuje. Je to tak?

 

Tomáš Tyl

Univerzální koncept určitě neexistuje. To by bylo jednoduché, kdyby byla jedna odpověď pro všechny.

Vždycky by to mělo jít od investora a jeho potřeb. To znamená, když mám nějaké blízké cíle, potřebuji na ně peníze. Měl bych ty peníze alokovat do něčeho bezpečného, krátkodobé hotovosti, krátkodobých dluhopisů. Neměl bych riskovat s akciemi, private equity, nemovitostmi.

Naopak, když mám dlouhodobé cíle, jako třeba rentu, stabilitu nebo růst portfolia, tam už je vyšší ohrožení inflací. Proto je lepší, když větší část nebo část portfolia je v dynamičtějších aktivech, která mají větší potenciál růst a překonávat inflaci.

To jsou základní úvahy, které je potřeba udělat k tomu, jak portfolio rozkládat.

Potom samozřejmě v jednotlivých kategoriích, když už vím, jak alokovat mezi třídy aktiv, je třeba v nich hledat diverzifikaci. Právě proto, abych nesázel na jednu akcii, na pár dluhopisů.

Typicky u nás je docela běžné, že se hodně prodávají korporátní dluhopisy firem bez ratingu. Někteří investoři to nakupují. Jsou situace, kdy došlo ke krachu takových společností. Významná je třeba Arca a podobně.

Investoři často nakoupí pár takových dluhopisů, mají jich jenom několik – tři, čtyři, pět – protože na víc nemají prostředky. Nebo se jim to zdá tak výnosné, tak proč by investovali do něčeho jiného, když jim tyto dluhopisy přináší vysoký výnos?

Pak firmy zkrachují a oni najednou neztratí jenom malou část portfolia, ale zmizí významná část portfolia. A už může být problém portfolio obnovit, když dojde ke ztrátě na velké části portfolia.

Proto je rozkládání důležité. V každé třídě aktiv, když investuji jenom do pár jednotlivých akcií nebo dluhopisů, jsou velká rizika. Proto je důležitá diverzifikace. Rozkládat to. Sice nevydělám tolik na jedné akcii, která se zhodnotí o desítky, stovky procent, na druhou stranu neprodělám všechno. Můj výnos se sice více přiblíží k nějakému trhu a dlouhodobě budu více benefitovat z dlouhodobého růstu trhů, kdy firmy mají zisky, ty rostou a podobně.

Na tom se můžu svézt právě díky diverzifikaci. Zatímco když vsadím na jednu kartu, například na top 10 akcií z roku 2000, jen několik z nich dokázalo do dnešní doby index překonat.

Byly tam firmy jako Citigroup, velká banka, která v roce 2007 prakticky zmizela díky finanční krizi. Byla tam AIG pojišťovna, také zmizela. Řada firem z top desítky z roku 2000 už v indexu není. Investice do nich se nevyplatila tak, jako držet celkový index. Na tom je krásně vidět, jak diverzifikace dlouhodobě dokáže pomáhat portfoliu, zatímco sázky mohou dopadnout špatně.

 

Vladimír Fichtner

Já vždycky říkám klientovi: „Jestli máte křišťálovou kouli, která vám řekne, co bude zítra, pozítří, za pět let, za deset let, za dvacet let, tak si můžete vybrat jenom tu jednu investici. A vždycky, když vám koule řekne něco dalšího, tak to předěláte a budete za chvíli nejbohatší na světě.

Ale zatím jsem ještě nikoho nepotkal, kdo by měl křišťálovou kouli, která vždycky mluví pravdu.“ Z tohoto úhlu pohledu dává smysl investice rozdělovat, ale rozdělovat smysluplně.

Také jsem potkal člověka, který říkal: „Já jsem těch dluhopisů nakoupil víc.“

A já odvětil: „Ale všechny bez ratingu, všechny od firem, které nemají žádnou historii. Všechny velmi netransparentní. Tak se nedivte, že čtyři z pěti zmizely a nemáte nic. A možná z toho někdy něco dostanete zpátky.“ Ale u Arca Capital se mluví o tom, že to bude 10 % nebo 6 %, v tom lepším případě.

Proto je potřeba diverzifikovat.

To, že mám něčeho více, neznamená, že diverzifikuju dostatečně. Na to je potřeba také myslet.

 

Josef Podlipný

Stále se bavíme o důležitosti alokace a diverzifikace pro ochranu vašich rodinných bohatství.

Kdy je vhodný čas pro rebalancování portfolií? Jak poznat, že je ten vhodný čas, Tomáši?

 

Tomáš Tyl

Vhodný čas k rebalancování se odvíjí od dvou věcí. Vnitřních – to znamená potřeb investora, a vnějších, tedy od toho, co se děje na trhu.

Když vezmeme vnější, je vždycky vhodné rebalancovat, když například nějaká třída aktiv výrazněji roste. Akcie rostou, dosahují nových maxim, a tak je vždycky dobrý čas, i když je pořád chceme držet, podívat se na to portfolio. Možná zjistíme, že chceme mít cílově 60 % v akciích. Ale protože došlo k růstu, je tam 65 %. A to je čas na rebalancování portfolia.

Opačný stav může nastat, když akcie poklesnou, nebo jiná třída aktiv, ale na akciích dojde k propadu. Najednou máme místo 60 % 55 nebo 50 %. To je opět čas rebalancovat. To znamená přikoupit akcie, aby byly tak, jak to odpovídá tomu plánu. To je ta vnější situace, kdy se portfolio výrazně odchýlí od doporučení.

 

Vladimír Fichtner

Doplnil bych jednu věc, která je možná někomu patrná z toho, co jsi říkal, Tomáši. Ale pro jistotu je ideální prodávat akcie, když vyrostly a ideální dokupovat, když poklesly. Tím rebalancováním, když víte, kolik máte mít v portfoliu akcií, kolik je pro vás správně jako pro investora a udržujete tu váhu, vlastně přirozeně děláte to, co dělají profíci. Nakupují, když jsou ceny dole a prodávají, když jsou ceny nahoře. Nebo redukují svoje pozice, když jsou ceny nahoře.

 

Tomáš Tyl

Díky za doplnění. Ten vnitřní faktor je, když se mění situace u mě jako investora. Anebo nemusí se měnit, může to být naplánováno, a potřebuji peníze. Někdy na začátku plánu jsem si stanovil kdy. Realita je taková, že většinou se ty potřeby různě proměňují, že život prostě nenaplánujeme od A až do Z. Situace se mění a tak podobně.

Ve chvíli, kdy se moje situace mění, což může být ve chvíli, kdy prodám část firmy nebo si vybírám dividendu, nebo získám bonusy a podobně, mám najednou peníze, které jsem neplánoval. Mohu je zainvestovat. Anebo naopak přichází jiná situace, chci koupit nemovitost nebo potřebuji peníze do firmy. Tak naopak je potřeba výběr.

A to je zase čas na to, podívat se na portfolio a rebalancovat ho. Vyřešit tu situaci, vyřešit změny, které nastaly.

To jsou dva případy. Buď je to vnější anebo vnitřní. A proto se nedá říct, že je potřeba rebalancovat každý rok nebo půl roku nebo měsíc.

Může nastat situace, jako když padal trh v roce 2020, kdy jsme rebalancování provedli dvakrát během měsíce. Dvakrát jsme přikupovali, protože máme nastaveno, že když akcie poklesnou o deset procent, tak se jejich podíl snížil. Je to impuls k nakupování. Jsou někteří klienti, se kterými dochází k tomuto rebalancování docela často, protože mají náročné cash flow. To se mění. Situace je hodně proměnlivá a někde naopak dlouhou dobu se nemusí nic významného měnit.

Je to hodně individuální a skutečně to záleží na tom, co se děje. Jak u investora, tak na trzích.

 

Vladimír Fichtner

Je to sice individuální, ale z našeho pohledu je vždycky potřeba mít pravidla a dodržovat je.

 

Josef Podlipný

Oba se shodujete na tom, jak důležité je plánovat. Já jen ještě zvýrazním, že je důležité mít plán. Máte-li plán, máte šanci se vyhnout emotivním rozhodnutím. Ať už trhy rostou a mohla by propuknout vaše nenasytnost anebo trhy klesají a mohli byste udělat ve strachu špatná rozhodnutí.

Vláďo, ty dlouhodobě planeš vášní pro správu finančního majetku a zároveň se účastníš pravidelných investičních výborů ve Fichtner Wealth Managers.

Jak pomáhají diskuse v investičních výboru tobě ve správě vašeho rodinného bohatství?

 

Vladimír Fichtner

Skvěle, protože velká část našeho rodinného bohatství pochází z našeho, dneska už minoritního, podílu ve Fichtner Wealth Managers.

Když vidím, jak věci řeší Tomáš se svým týmem, mám z toho radost. Samozřejmě člověk dobře chápe, co se děje. O tom Tomáš potom píše v Rentiérovi anebo mluví v podcastu.

Takže bych řekl, že to není tolik o investičním výboru, jako o tom chtít se dozvědět více
o věcech, chtít mít informace. Mít chuť jim rozumět, a to mě baví. Jdu do hloubky. Ale moje zkušenost je, že není potřeba jít do takové hloubky. Stačí pořád používat selský rozum
a vytáhnout si jen to zajímavé pro sebe. Někdo chce detail, tak si užije v článcích grafy a tabulky.

Někdo chce trošku menší detail a chce chápat souvislosti. To není o tom, jestli je člověk na investičním výboru nebo ne, ale spíš o vnímání informací a jejich nasávání.

 

Josef Podlipný

Vláďo, děkuji. Více než dvě desítky let praxe s poradenstvím při správě bohatství českých rodin, českých úspěšných rodin, tě určitě opravňuje najít příběh někoho, kdo podcenil diverzifikaci. Napadá tě někdo, na kom by bylo možné nasvítit rizika spojená s podceněním diverzifikace?

 

Vladimír Fichtner

Těch příkladů je povícero, ale já jsem je asi nejvíc potkal ještě předtím, než jsme založili firmu. V prvních deseti letech mé kariéry, protože jsem kdysi dávno začínal jako šestý člověk u Petra Kellnera. V roce 2000, kdy akciové trhy od roku 1995 do roku 2000 vydělávaly klidně i dvacet procent ročně, se o tom psalo v každých novinách.

Pamatuji si, že na začátku roku 2000 byly novinové titulky:

„Třicet procent na akciích, to vám nikdo nedá.“

Nebo něco podobného, protože ty roky byly opravdu velmi výnosné.

Potom přišly dva roky poklesů, kdy akcie poklesly až o 50 %. Tenkrát jsem potkával spoustu lidí, kteří říkali:

„Já jsem tam dal všechno a teď to potřebuju vybrat. Nebo. Vsadil jsem na jednu kartu.“ Ten, kdo vydržel a zůstal zainvestovaný, se zase vyvezl na růstové trajektorii zpátky.

Ale kdo to neměl rozmyšleno, naplánováno, kdo neměl diverzifikováno, kdo neměl hotovost, kterou potřeboval na svoji rentu, někde jinde než v akciích, byl samozřejmě nešťastný z tohoto úhlu pohledu.

Když jsme byli tři roky v Americe, potkali jsme rodinu, která se stala pro naši dceru takovými prarodiči. Tito dva lidé zainvestovali všechny svoje úspory na penzi v roce 2007 do akcií, protože šli v té době do důchodu. Celý svůj život viděli, jak akcie rostou. V tom roce 2007 bylo vše ještě, podobně jako na začátku roku 2000, hrozně optimistické. O rok a půl později, kdy akcie byly o 50, 60 % níž, už to nevydrželi a prodali, protože prostě „špatně vsadili“, jako důchodci. Už měli mít portfolio úplně jinak alokované a diverzifikované. A přišli o 60 % svých celoživotních úspor.

 

Josef Podlipný

Z jaké výše majetku, Vláďo?

 

Vladimír Fichtner

Pro ně to byl asi 300 000 dolarů, celoživotní úspory. Běžná americká rodina. Spadli na 140 000 a už to nikdy nedostali zpátky. Kdyby zůstali zainvestovaní příštích 10 let, tak měli dvojnásobek nebo dokonce trojnásobek. Ale oni to nevydrželi, neměli diverzifikaci, nastoupili v emocích, vystoupili v emocích, a to bylo kruté.

 

Josef Podlipný

Silný příběh a věřím, že i poučení.

My, Tomáši, jako jeden z nových trendů vidíme u lidí, kteří spravují větší majetek ve vyšších řádech stovek milionů až desítek miliard, že kombinují nejen tradiční třídy aktiv, ale i alternativní třídy aktiv ve správě svých rodinných bohatství.

Jak se díváš na tuto formu diverzifikace a alokace zároveň?

 

Tomáš Tyl

Možná zopakuji – tradičními aktivy jsou myšleny cenné papíry a finanční aktiva. To znamená akcie, dluhopisy a nástroje peněžního trhu, hotovost a podobně.

Mezi alternativní aktiva patří, a o tom se hodně hovoří nyní, private equity, zmíněné nemovitosti, můžou tam být různé hedge fondy s různými strategiemi a nějaké komodity – zlato. Kryptoměny také patří do této oblasti.

Z našeho pohledu jsou určitě private equity a nemovitosti něco, co do portfolií patří. Pomáhá to opět rozkládat rizika, ale je vždycky dobré o tom mít dobrou představu. Také to samozřejmě znamená více práce. To je potřeba si také uvědomit. A není to také vhodné pro každého.

Když se budeme bavit třeba o rentiérovi, který chce vybírat rentu, tak nemít v portfoliu zastoupeny akcie by byla velká chyba, protože z dlouhodobého hlediska může inflace rozpustit to portfolio a podobně.

Nemít private equity nebo nemovitosti není taková chyba. Pro někoho je to vhodnější, pro někoho naopak. Tyto kategorie můžou být zajímavé, můžete se tam chtít více i angažovat, pokud to někoho baví.

Nakládání s majetkem by nemělo být jenom o bohatnutí, ale také by to mělo být o tom, když mě něco baví, mohu se tomu věnovat víc. Když mě něco nebaví, najdu si na toho někoho nebo to mít nemusím. Typicky jsou to nemovitosti. Pro někoho nemovitosti mohou být zajímavé spravovat nebo dokonce prodávat. Tak jako Radka dělá development.

Ale pro někoho to všechno může být stres, náročné a nemá smysl se do toho nutit, dělat to, pokud mu to nesedí.

Tyto věci do portfolia patří, ale je potřeba také uvažovat o tom, aby to dávalo smysl i investorovi a nebylo to něco, čím se trápí nebo to není pro něj optimální.

 

Josef Podlipný

Určitě souhlasím, že alokace s diverzifikací není jen koncept hledání nejvyšších výnosů. Je to primárně něco, co by mělo sloužit k ochraně rodinných bohatství, která spravujeme a snažíme se je spravovat mezigeneračně.

Pokud i vám přijde rozumné se o alokaci a diverzifikaci bavit tak, abyste vaše rodinná bohatství byli schopni mezigeneračně spravovat, budeme rádi, když nás oslovíte a přizvete nás k diskusi o strategii a plánu, který vám umožní klidně spát a pracovat s vaším rodinným bohatstvím v klidu.

 

Vladimír Fichtner

Bavili jsme se o alokaci a diverzifikaci s Tomášem Tylem, který je šéf analytikem ve Fichtner Wealth Managers. Tomáši, díky moc za to, že jsi tady byl dnes také.

 

Tomáš Tyl

Díky a ať se daří.

 

Vladimír Fichtner

Já věřím, že to pro vás mohlo být inspirací. Mě to baví, proto o tom určitě budu přemýšlet i nadále. Mějte se krásně, na shledanou.

 

Josef Podlipný

I já se s vámi těším nejen na slyšenou, ale věřím, že i na viděnou. Přeji Vám mnoho úspěchů při správě rodinných bohatství.

 

O autorovi Josef Podlipný

Ve finančním světě začínal v roce 1991. Zkušenosti nabral mimo jiné v A.T. Kearney, IPB, ČSOB a České spořitelně. Vedle majetku v ČR vybudoval i rozsáhlé nemovitostní portfolio v USA.
Ačkoliv by pracovat nemusel, pomáhá Josef ve Fichtner Wealth Managers jako partner a vedoucí obchodu úspěšným lidem chránit a zhodnocovat rodinné bohatství.
Josef Podlipný je čtvrtá generace správců rodinného bohatství, rozvíjí tradici péče o komunitu i odpovědné řízení majetku, který byl rodinnými předky budován.