Apple Itunes
Spotify
Stitcher
RSSBezpečný přístav pro investory v roce 2025, 2026 a dál 1/2
natočil Josef Podlipný 
Bezpečí neznamená mít všechny peníze v dluhopisech.
Znamená mít strategii, plán a schopnost jednat, když ostatní panikaří.
V této epizodě se Josef Podlipný, Vladimír Fichtner a Tomáš Tyl zaměřují na téma, na které se dnes možná zapomíná, a proto může vést k velkým ztrátám: jak ochránit své bohatství v časech nejistoty a zmatku.
Šéf investičního týmu Tomáš Tyl vysvětluje, proč „bezpečný přístav“ nejsou dluhopisy, ale promyšlená strategie, která vám umožní klidně spát i v době geopolitických otřesů, inflace a tržních propadů.
Dozvíte se pohled na konkrétní scénáře – od hypotetického útoku Číny na Tchaj-wan až po reálné poklesy trhů v roce 2025. Zjistíte, jak diverzifikované portfolio, protiinflační dluhopisy a systematické nákupy při poklesech chrání dlouhodobé investory.
Tomáš Tyl podrobně popisuje, proč zdánlivě „bezpečné“ korporátní dluhopisy často nejsou bezpečné vůbec.
Vladimír Fichtner vysvětluje, proč je 100% akciové portfolio často méně rizikové než 100% dluhopisové – pokud je postavené rozumně a dlouhodobě.
První část této diskuse ukazuje, že klidný spánek není o nulovém riziku, ale o schopnosti rozumět svým investicím, mít plán a držet se ho i v době, kdy ostatní ztrácí nervy.
Textový přepis
Proč je naše strategie v roce 2025 tak dobře připravena udržet bohatství investorů, především těch dlouhodobých, i v těch nejnáročnějších časech? Tomáši, pojďme začít hned z ostra, a zkus ji spojit s dotazem, který jsi nedávno dostal. Ten se týkal možného konfliktu mezi Čínou a Taiwanem, kdy se klient ptal na to, jaký dopad by takový případný konflikt měl.
Tomáš Tyl
Bezpečnost, o které hovoříme, má několik složek. Spočívá nejen v samotném výběru aktiv, ale i v tom, že máme plán, strategii, kontrolujeme emoce. Což bylo velmi důležité v tomto roce. Bylo vidět, že ten, kdo nedokáže udržet emoce, může dopadnout velmi špatně. Kdo se drží strategie, je naopak v bezpečí. Základem je mít investiční strategii, mít plán, dokázat udržet emoce na uzdě, mít dlouhodobý investiční horizont a správným způsobem vybírat konečné investice.
Vladimír Fichtner
Já bych jenom doplnil, že to důležité, proč se bavíme o bezpečném přístavu je to, aby člověk, který se stará o peníze, o ně nepřicházel, nepřicházel o majetek. Proto jsme firmu už od začátku stavěli s tím, aby se všem dobře spalo, když budeme investovat společně. A to platí dodnes. Tomáš mi připomínal před vysíláním …
Tomáš Tyl
…takové rčení, které říká, že kdo chce dobře spát, měl by investovat do dluhopisů. A kdo chce dobře jíst, měl by investovat do akcí. Ale ukazuje se, že ne vždy to úplně platí.
Vladimír Fichtner
Přesně tak, to je ale příliš zjednodušující pohled. Bezpečný přístav, o kterém se dneska budeme bavit, je kombinace toho, co Tomáš říkal. Je potřeba o tom přemýšlet dopředu, je potřeba věci dávat dohromady včas. Protože když se člověk nepřipraví na různé možné scénáře, a to také patří k bezpečnému přístavu – přemýšlet scénářově, potom přijde situace, která vás potrestá jenom tím, že jste na ní nebyli připraveni. Že jednáte pod tlakem, ve zmatku, a to se může projevit právě na zbytečných ztrátách, které by jinak člověk nemusel dělat. Tomáši, pojďme zpátky k dluhopisům. Ty jsi říkal, že to rčení neplatí vždycky…
Tomáš Tyl
Určitě. Když se podíváme na statistiky, podíváme se na vládní dluhopisy a srovnáme je s akciemi, z dlouhodobého hlediska dluhopisy méně kolísají. Když koupím vládní dluhopis, držím ho do konce, je to bezpečné. Ale nejsou dluhopisy jako dluhopisy. Ne všechny dluhopisy jsou vládní, ne všechny země jsou úplně bezpečné. A zrovna v roce 2025 jsme mohli vidět, jak mohou dopadnout dluhopisy třeba některých konkrétních společností, které si půjčují na svůj rozvoj a potom se dostanou do situace, kdy to nedokáží splácet. Lidé, kteří takové dluhopisy nakoupili, nebo jim je někdo prodal třeba proto, že tam byla zajímavá provize, určitě nespí dobře. Protože se najednou dostane do situace, kdy velká část dluhopisů nemusí být splacena. A to je vlastně ten rozdíl – to, co je u dluhopisů zrádné. Když se podíváme na ukazatel rizika – volatilitu-, který často používají profesionálové -, a dluhopis, vidíme, že jejich ceny často kolísají velmi málo.
Když dluhopisy nejsou příliš obchodované, tak jejich ceny třeba nekolísají vůbec. To mají lidé spojené s rizikem a říkají si, že akcie kolísají hodně – jdou nahoru a dolů. U dluhopisů je cena pořád stejná, dostávají kupon, a to je bezpečné. A pak přijde ta rána, kdy nějaká společnost nedokáže své dluhopisy splácet. Z dluhopisů je najednou 50, 20 % hodnoty nebo 0, podle toho, jaký dluhopis to byl. Tady je vidět, že u dluhopisů je riziko výrazně asymetrické, může být nečekané a vůbec nemusí přispívat k dobrému spánku. A to je součástí toho bezpečí. Pokud někam investuji, měl bych vědět, proč tam investuji. Že skutečně riziko investice a výnosy odpovídají a nepodstupuji riziko zbytečně. U nás jsou hodně oblíbené korporátní dluhopisy firem, které nemají rating. Investuje do nich řada běžných investorů a tito lidé vlastně nemají vůbec představu, jaká je pravděpodobnost, že taková firma zkrachuje.
A to je velmi nebezpečný přístup. To určitě není bezpečný přístav, mít v takových dluhopisech peníze, pokud tohle nevím. Pokud si někdo provede důkladnou analýzu, due diligence, stráví s tím čas a podobně, může ta situace být lepší. Ale pořád se jedná o malé firmy, i tam podnikání může rychle skončit. Takže riziko u takových dluhopisů je hodně vysoké. Náš bezpečný přístav – to, co my děláme – je, že se takovým dluhopisům vyhýbáme právě kvůli těmto rizikům. Raději si koupíme třeba dluhopisy amerických firem, které mají rating, jsou oceňované, víme, jaké nebezpečí tam je. Koupíme diverzifikované portfolio ETF a tím výrazně snížíme rizika, která jsou s tím spojená. Jsou roky, ve kterých dochází k poklesům akcí i dluhopisů najednou. Když bývají velké problémy, někdy dochází k tomu, že právě diverzifikace přestává fungovat a řada aktiv jde dolů stejně.
Příkladem byl rok 2022, kdy poklesly jak akcie, tak dluhopisy. To bylo spojené s růstem sazeb, který má negativní vliv na dluhopisy. To je něco, na co krátkodobě nelze spoléhat. Často tomu tak bývá, ale nemusí tak být vždy. O protiváhách se nedá úplně vždycky hovořit. Určitě ale platí, že pokud mi například vadí větší kolísání portfolia, a pokud investuji do vládních dluhopisů s ratingem formou diverzifikovaných fondů nebo ETF, nebo jich mám nakoupeno více – držím prostě diverzifikované portfolio. Tedy ne portfolio s těmi dluhopisy, třeba korporátními bez ratingu, o kterých jsme hovořili, ale kupuji standardní portfolio dluhopisů a akcí, tak určitě dluhopisy pomáhají snižovat kolísavost portfolia a můžou mi pomoci k tomu, abych se cítil více v bezpečí.
Na druhou stranu velkým rizikem dluhopisů je inflace. Protože zatímco standardní dluhopisy přinášejí pevný výnos, tak když dochází ke zvýšení inflace, vede to k navýšení sazeb, což je pro dluhopisy negativní. A také to snižuje reálnou hodnotu dluhopisů. A u dluhopisů, pokud nejsou proti-inflační, není proti inflaci obrana. Zatímco akcie to může zasáhnout krátkodobě, růst sazeb může zasáhnout firmy. Ale v dlouhodobém horizontu, pokud mám široce diverzifikované portfolio akcí, a ne pár vybraných titulů, které to může zasáhnout, tak pokud dojde k vyšší inflaci, firmy se tomu nakonec přizpůsobí. Dokáží to dostat do svých tržeb na vyšší ceny a postupně se dokáží přizpůsobit a navyšovat zisky. A to vede k tomu, že i ceny akcí dokáží lépe odolat inflaci.
Vladimír Fichtner
Já myslím, že je zajímavé nasdílet ještě jednu věc, o které se v analytickém týmu společně bavíme, a to je, že si dokážeme spíš představit portfolio ze 100 % akciové než ze 100 % dluhopisové. Ta dluhopisová část tam vlastně hraje tu nejméně významnou roli. Když si člověk dobře vybere akciové strategie, tak to bezpečí je pořád velmi rozumné. Když se bavíme o bezpečném přístavu, tak to není jenom dluhopis vs. akcie, to by bylo příliš zjednodušující. Ale my vždycky přemýšlíme o tom, jak se budou aktiva chovat v dobách krize. Které firmy v dobách krize nejlépe přežijí? No a z toho, když člověk o tom začne přemýšlet a použije selský rozum, vlastně zjistí, že Ty největší firmy světa mají největší šanci, že přežijí. Největší firmy světa mají největší cashflow, obvykle, které jim pomůže přežít.
A firmy, které vyplácejí dividendy mají vlastně velký buffer na to, aby přežili takové těžké časy. To jen, abychom ten bezpečný přístav nebrali pouze jako dluhopis vs. Akcie. I v rámci akciových strategií se dá dělat spousta věcí, která může pomoci tomu, aby člověk úplně v pohodě v klidu spal a nemusel se obávat toho, co se bude dít kolem něj. Jasně, že když přijde Trumpova administrativa na jaře 2025 s nějakými nápady, které shodí trh o 20 % dolů, tak se to na akciovém portfoliu projeví. Samozřejmě. Nebo když přijde válka na Ukrajině, nebo když přijde finanční krize. Jsou věci, které člověk neodstraní z portfolia a které můžou být tím, co je vnímáno jako riziko. A to je pohyb ceny. Prostě ceny akcí jdou nahoru a dolů, a v takovýchto okamžicích můžou klesat. Můžou klesnout o 10 %, o 20 %, o 30 %, o 40 % ve finanční krizi, o 50 % třeba během dvou let.
Ale důležité je mít vybráno takové investice, aby člověk i v tom poklesu byl rozumně v pohodě a nedošel k tomu, že tu investici při poklesu prodá. To je jedna z nejhorších věcí, kterou dlouhodobý investor může udělat. Že si koupí akciové strategie a v poklesu, o pár měsíců nebo o pár let později, je prodá. Protože vlastně neví, proč je má. Neví, jak k nim došel. Neví, proč si zrovna vybral tyhle. A to je asi to důležité.
Josef Podlipný
Vladimíre, ty jsi opakovaně zmínil velmi důležitou věc: že naše strategie je nastavena tak, aby vyhovovala jak scénářům hojnosti, tak scénářům krizí. Pojďme se tady vrátit zpátky k dotazu našeho klienta, který zmiňoval geopolitický šok. Útok Číny na Taiwan.
Tomáš Tyl
My jsme dostali dotaz od klienta na základě článku, který byl v novinách. Samotný útok Číny na Taiwan by z geopolitického hlediska mohl být v něčem podobný útoku Ruska na Ukrajinu, ale je tady jeden důležitý detail, který to ještě odlišuje. A to, že Taiwan je významným výrobcem čipů a odebírá je odtamtud celý svět. A vlastně mnohem větší šok, než samotný vojenský konflikt, by pravděpodobně vyvolalo to, že by se snížila nabídka čipů. Protože Taiwan má dlouhodobě historii vyrábění čipů od zhruba 70. let, kdy se na to výrazně zaměřili. Mají celý ten ekosystém kolem toho, řadu inženýrů a mají technologie na výrobu těch nejkvalitnějších čipů. Ta ale není z Taiwanu, ta je z Evropy. Ve chvíli, kdy by došlo k útoku, tak společnosti vypnou stroje na dálku, aby nemohly čipy produkovat. To bude znamenat sníženou nabídku nebo to ochromí dodávku čipů pro velké světové firmy, které jich potřebují hodně. Současná poptávka čipů, navíc s umělou inteligencí, se ještě výrazně zvyšuje a s tím, jak jsou technologie větší a větší součástí našich životů, to tak prostě je.
Došlo by k určitému šoku, stejně tak i v Číně. To je také důvod, co tomu konfliktu brání. Protože Čína by si tím podřezala vlastní větev, sama je na dodávkách čipů závislá a není úplně jednoduché začít budovat stejný ekosystém jinde a začít rychle vyrábět čipy jinde. Proto vidíme různé snahy, aby se čipy více vyráběly v Americe, aby se vyráběly jinde ve světě. Protože vyrábět takové množství čipů v místě, které je geopoliticky nestabilní, je poměrně rizikové. Dokud nedojde k situaci, že bude více diverzifikovaná nabídka čipů a tím pádem nebude taková závislost na Taiwanu. Zároveň by tím Čína udělala krok, který by ji samotnou ekonomicky ohrozil daleko více než vyspělý svět, protože v případě útoku by došlo k sankcím. Čínská ekonomika je nastavená na to, že všechno jde dobře a všechno roste. A když to neroste, tak se dostává do problému, to jsme viděli v posledních letech.
Je to takový obr na hliněných nohách, sice expandující, ale zároveň velmi křehký. Takže si myslím, že mají poměrně dobře spočítané, že tohle by nebyl dobrý krok. Ale kdyby se tam někdo zbláznil a prostě ten krok udělal, tak by to samozřejmě vedlo k velkému šoku, který by vedl k poklesu cen akcí. My bychom se nevyhnuli tomu, aby naše portfolia krátkodobě poklesla, protože akcie v portfoliích máme. Máme jak široce diverzifikovaný americký index, ve kterém jsou akcie závislé na čipech poměrně významně zastoupené. Než by se podařilo najít náhradní dodávky čipů, tak by určitě na trhu vznikla panika a pokles. To, co by třeba tlumilo poklesy našich akciových portfolií, zmiňoval Vladimír. To jsou dividendové firmy. Firmy, které dlouhodobě vyplácí dividendu, jsou většinou ze stabilnějších odvětví.
Samozřejmě v době boomu tyhle firmy nerostou tolik. Když trh roste, tak jsou takové opomíjené. Ale jsou to přesně ty firmy pro krizi, které pomáhají držet portfolio v opravdu horších časech. To je určitě jedna část. Naše portfolia, pokud jsou to portfolia Wealth Protection určená na rentu, nejsou jenom v akciích. Aby naši klienti nemuseli prodávat akcie na to, aby měli peníze na nějaké projekty nebo čerpali rentu, tak tam je právě nějaká dluhopisová a hotovostní složka. To je další část bezpečnosti. Že vím, když akcie klesají a není výhodné je prodávat, tak mám zdroje, abych je případně dokupoval. A dále mám nějaké zdroje, pokud potřebuji z toho portfolia čerpat. Takže můžu klidně spát, protože mě netrápí to, co krátkodobě dělá akciová složka. A to je to velmi důležité. Další věc je, že máme strategii, jak využít poklesů k nákupům k tomu, abychom do portfolia nakupovali, a to nám pomáhá ve chvíli, kdy nastává panika a obavy. Vždy, když přicházejí poklesy, v médiích jsou vidět více články, a bylo to i teď v roce 2025, když trhy padaly kvůli americké administrativě a jejím krokům. Pokles s sebou přinášel takovou skepsi, kam až to může spadnout, o kolik desítek procent to ještě spadne? Má Amerika vůbec smysl? Probudí se Evropa a převálcuje jí? Panika a deprese na trhu byly znát. Dokonce jsme měli zprávy z některých bank, které v době poklesu začaly snižovat váhu akcií. Předtím je měly převážené, a když došlo k poklesům, tak změnily strategii. Říkaly, že mění strategii, je problém – podvažujeme akcie. Když se pak akcie zase vrátily, zase je začaly převažovat. Což je přesně opačně, než co by měl investor dělat. My máme strategii, která nám říká, co máme dělat, když trhy klesají. S klienty ji máme probíranou, opakovaně o ní hovoříme. A když potom za klienty přijdeme a říkáme, že trh poklesl o 10, 20 %, to se dělo v roce 2025. Kdyby klesal dál, víme, kolik nakupovat, kde na to brát, jak to udělat. A naši klienti jsou v klidu, máme plán, který sledujeme.
Ve chvíli, kdy nemáte plán a nastane tahle situace, a vy začnete přemýšlet nad tím, jestli máte nakupovat nebo jestli to klesne víc a máte počkat, tak to nedopadá dobře. Ze zkušenosti víme, že kdo ten plán nemá, tak nenakoupí. My možná netrefíme třeba přesně dno, nakupujeme v nějakých intervalech, ale nakoupíme.
Zatímco ze zkušenosti víme, že ten, kdo nemá plán a čeká na dno, tak to prováhá. Protože dno se nepozná. Trhy jsou na dně, když je největší deprese a všichni mají pocit, že to bude padat dál. Proto nikdo na dně skutečně neinvestuje a když už se zdá zase všechno dobré, tak už jsou akcie zpátky a už ta příležitost zmizela. Součástí toho je, že mám plán a to mi dává lepší pocit bezpečí a lepšího spánku.
Vladimír Fichtner
Ten plán zní jako relativně jednoduchá věc, a není zas až tak složitý. Vždy, když se potkám s někým, kdo se mě ptá, jak si má vybrat toho správného bankéře nebo poradce, který mu bude radit, odpovídám, aby se ho zeptal, co dělal při posledních poklesech. Teď to bylo třeba na jaře 2025. Zeptejte se, jestli nakupoval při poklesech, jestli má nějaký systém, který ho k tomu nakupování vede. Zeptejte se jeho klientů. Ať vám dá referenci, abyste si ověřili, že to tak opravdu funguje. Protože hrozně málo se potkávám s tím, že by se opravdu při poklesech nakupovalo. Většina lidí mi říká, že se s bankéřem moc nebavili o nějakém nakupování nebo něco podobného. Nebo jim říkal, ať teď počkáme a uvidíme, jak se to vyvine. To neznamená, že nejsou bankéři, kteří nenakupovali, určitě takoví jsou a nejsme určitě jediní. Mít systematický přístup k věcem znamená, že když potřebuji čerpat rentu, pořád ji mám kde brát, pořád mám kde čerpat.
Když potřebuji nakupovat při poklesech, tak mi nákupy při poklesech neohrožují to, že čerpám rentu. Pořád mám zdroje na to, abych to mohl dělat. A když se pohne nějaký typ aktiv nebo měna, tak pořád vím, kde budu brát na to, abych mohl jak nakupovat při poklesech, tak mít potřebnou rentu. Případně na další cíle, které mám v nějakém horizontu a výhledu, které chci plnit. Bezpečný přístav pro nás znamená systematický přístup k různým věcem, o kterých je potřeba přemýšlet dopředu. Zároveň to znamená scénářové přemýšlení, co bude „když“. Tomáš zmínil proti-inflační dluhopisy. My jsme je začali nakupovat v roce 2019. Když si v našem analytickém týmu přečetli podmínky proti-inflačních dluhopisů, zjistili, že v každém scénáři vývoje inflace budou zajímavé. To je zázračný produkt. Dodnes nechápeme, že téměř nikdo nenakupoval. Bylo relativně málo poradců, kteří je doporučovali svým klientům, Přestože fungovaly vždycky, a potvrdilo se to.
Přesně to jsou ty okamžiky nebo systémy, o kterých jsi, Pepo, říkal, že jsou důležité pro dobrý spánek. Protože chceme být v pohodě. Nejenom se svými penězi, s penězi našich klientů, ale proto, že máme jiné věci v životě, které potřebujeme také řešit. Není to o tom, abychom měli obavu, jestli máme majetek.
Josef Podlipný:
Pokračujeme v diskuzi o bezpečném přístavu pro investory, kterou jsme začali v minulé epizodě. Vláďo, ty jsi správně řekl, že klidný spánek je vítaná deviza, kterou našim klientům přináší strategie a plán. I přesto se stává, že někteří z klientů mají chuť koupit jednotlivé akcie. Single stocks je lákají ať už z důvodu, že znají daný obor a dovedou si představit, že je natolik silný, aby si poradil i v různých scénářích, o kterých s nimi diskutujeme. Proč tedy vlastně těmto klientům říkáme, že jednotlivé akcie nemusí být vhodné do každého portfolia?
Vladimír Fichtner
Já jsem kdysi dávno přicházel se strategií Ochrany bohatství a rozvíjel ji. Teď už je to delší dobu parketa Tomášova týmu, který toto řeší. Přehodím tedy otázku na Tomáše, protože si myslím, že je mnohem relevantnější, aby odpovídal on.
Tomáš Tyl:
Co se týče jednotlivých akcií, tak do portfolia, které my vnímáme jako Wealth Protection, jako Ochranu, jednotlivé akcie nechceme a preferujeme ho více diverzifikované. Pokud je to portfolio více zaměřené na růst a může si investor dovolit větší riziko, delší horizont a podobně, a je více tolerantní k tomu, že portfolio může kolísat, tak jednotlivé akcie určitě mohou mít smysl. Ale pokud se bavíme o tom bezpečném přístavu, tak je důležité uvědomit si jednu věc. Často se v investování říká, že dlouhodobě akcie vynášejí peníze. Přinášejí výnosy a je to proto, že jsou to firmy, které generují zisky. Zisky rostou, to je ta základní podmínka, aby to fungovalo. Potom akcie dlouhodobě přinášejí výnosy. Ale to platí pro celý trh, na kterém zároveň funguje kapitalismus. Pokud ten trh zmizí, tak to neplatí. Ale neplatí to pro jednotlivé společnosti. Pokud bude fungovat kapitalismus v Americe a já koupím americký akciový index a budu ho držet dlouhodobě, budu z toho profitovat. Ten profit bude zajímavý a bude přinášet zajímavé výnosy.
Pokud koupím jednotlivé firmy, tak se může stát, že některé z nich tady za několik let nebudou. I když celý trh tady bude, bude mnohem silnější. Ale za 10, 20, některé i za 5 let nebo za rok, tady nebudou nebo budou ve výrazném propadu. A když se podíváme v dekádách na top firmy, tak často jenom některé z nich vydržely. Řada firem, které byly vždycky v segmentu třeba top 10 firem, se obměňují. Zvláště když dochází k nějakému nafukování bublin, pak většinou ty firmy nahoře zmizí, objeví se zase nějaké jiné. Řada firem, které jsou teď top, tak 10, 20, 30 let zpátky nebyly. Takže u jednotlivých firem neplatí to, že když je koupím, v dlouhodobém horizontu vždy porostou. Některé firmy krachují. A v tom je skryto to riziko. Když diverzifikuju, mám i ty úspěšné, i ty neúspěšné.
Když nakupuju jednotlivé tituly, nemůžu to dělat metodou – koupím je a držím je. To je právě ten velký rozdíl. V portfoliu složeném z jednotlivých firem, kterých je jenom pár a jsou to podobné firmy, to nemusí dopadnout dobře, když přijde v daném segmentu bublina. Můžou tam být dlouhé ztráty, které v opravdu dlouhém horizontu se nemusí vrátit už zpátky. Už nemusí přinést růst. To je nebezpečí jednotlivých firem. To neznamená, že nejde uplatňovat nějaká bezpečnostní kritéria, nakupovat je a podobně, ale jsou tam vyšší rizika. Proto se domníváme, že to není ten bezpečný přístav. Ale je to zaměření na růst. Je důležité mít strategii, vědět proč firmy kupuji, kdy je budu prodávat, co budu dělat, když se změní a podobně. Je potřeba vědět dopředu, než to koupím, jak budu reagovat na aktuální situace a na změny.
Pak ta strategie může fungovat, ale není to Wealth Protection, není to Ochrana. V Ochraně bohatství preferujeme široce diverzifikované akciové indexy. To je ten bezpečný přístav.
Josef Podlipný
Tomáši, také se ale v současné době děje to, že se některé měny, které byly v minulosti silné, se stávají slabšími. Jiné naopak sílí a mnohdy přemýšlíme proč. Jak se díváš na diverzifikaci měn a případný hedging, který také investoři mnohdy vzpomínají anebo jim je nabízen?
Tomáš Tyl
Z našeho pohledu, pokud potřebuji peníze krátkodobě na rentu nebo na nějaké cíle, je bezpečné mít je v té měně, ve které cíl budu realizovat. Protože krátkodobě dokáží měny poměrně intenzivně kolísat. Pokud vím, že za půl roku budu potřebovat peníze, tak prostě je riziko, že dojde k propadu měny, pokud bych ji měl. Ale v dlouhodobém horizontu ty velké významné měny oscilují kolem sebe. Teď posloucháme o tom, že dolar je slabý a celý tento rok se hovoří o jeho budoucnosti. Minulý rok byl zase dolar silný oproti ostatním měnám. V budoucnu zase bude silný a jiné měny budou slabé. Nedojde k tomu, že by najednou z toho pohybu byla přímka, která bude stejná.
Tím jsem si stoprocentně jist, že k tomu nedojde. Jestli dolar vůči euru nebo vůči koruně ještě oslabí, to si netroufám říkat. Ohledně měn všechny predikce nevycházejí. Často dokonce ve chvíli, kdy všichni predikují nějaké měně zkázu, dochází k obratu, a podobně. Ale měny budou kolísat a když jsem dlouhodobý investor, tak mě to netrápí. To se týká velkých významných měn jako dolar, euro, švýcarský frank, libra a podobně. U malých lokálních měn k tomu docházet nemusí. To je případ České republiky – jsme malá lokální měna. Při pohledu na následujících pět let bych neočekával nějaký problém s českou korunou. Jsme na tom ekonomicky rozumně dobře, podobně jako okolí. Ale mám jistotu, že za 20-30 let tady nenastane nějaká situace, která by vedla k nějaké lokální krizi, zvýšené inflaci, devalvaci měny? Když se podíváme na jednotlivé státy, vidíme, že může dojít k tomu, že opravdu měna začne devalvovat v podstatě exponenciálně.
Příkladem je Turecko, kde došlo k vysoké inflaci – desítky procent. A také k dramatickému oslabení měny oproti světovým měnám. Když by turecký investor své investice do zahraničních akcí hedžoval, tak by v reálném vyjádření tu hodnotu výrazně ztrácely. Protože inflace byla opravdu velká. Zatímco když by investoval do akcí v amerických dolarech, tak by ho vlastně ten dolar podržel a pomohl by mu ho proti té inflaci ochránit. My nehedžujeme proto, že může dojít k nějaké lokální krizi. Víme, že krátkodobě to portfolio bude díky měně o něco více kolísat. Nás to netrápí, jednou nás dolar bude trápit a klienti se na to budou více ptát. Někdy nám bude zase pomáhat, to většinou se klienti neptají tolik. Ale víme, že v tom celkovém výnosu to někdy bude pomáhat, někdy trochu škodit. Nebude to však mít dlouhodobý významný efekt. Ale kdyby tady nastala lokální krize, tak pro nás cizí měny budou záchranou.
Vladimír Fichtner
Myslím, že teď jsi trochu naznačil další uvažování o tom bezpečném přístavu. A to je, brát si ty extrémy. Třeba v té měně si dokážu velmi dobře představit to, co se stalo v Turecku. Lira je dneska desetkrát slabší, ale už jsem to přestal sledovat ve chvíli, kdy to překročilo desetkrát hranici. A tak si představte, že dolar nebude za dvacet, ale za dvě stě.
To není tak nepředstavitelný scénář. A není ani důležité, jestli to má pravděpodobně pět nebo deset procent, nebo jedno procento. Prostě je to scénář, se kterým je potřeba pracovat. A může třeba přijít i díky geopolitice. To si asi dneska dokážeme mnohem líp představit než hospodářskou záležitost. Na druhou stranu, vezměte si, že bude dolar za pět korun. I o tom je dobré přemýšlet, co to bude znamenat pro to moje portfolio. Je ta šance rozumná nebo ne? A jak se budou chovat moje portfolia? Tomáš hezky řekl, alespoň já jsem slyšel v jeho povídání, že tím bezpečným přístavem je, že nehedžujeme. Proti tomu fatálnímu průšvihu. Když bude koruna posilovat, tak nás to bude poškozovat. Ale ne dramaticky, protože hodnota aktiv, které máme, roste víc, než bude oslabovat dolar, respektive posilovat koruna.
Jestliže akcie rostou osm až deset procent ročně, poroste síla koruny osm až deset procent ročně do nekonečna? Asi ne. Takže fatální průšvihy je to, proč je ten bezpečný přístav zásadní a proč o něm je pořád potřeba přemýšlet. Když to neudělám, jednou mě v tom dlouhém horizontu desítek let, na který investujeme, může takový scénář dohnat. A proto fatální průšvihy je něco, co ten bezpečný přístav umí pořešit. A můžu klidně spát.
Josef Podlipný
Vláďo, ty mluvíš o fatálních průšvizích. A já se chci zeptat už ze zkušenosti jako dlouhodobý investor, jak do definice bezpečný zapadá registrace investic majetku třeba ve Švýcarsku?
Vladimír Fichtner
To je spojeno samozřejmě s tím, abych měl ideálně přístup k majetku z celého světa. Tvoje rodina, Pepo, zažila, když měla majetek registrovaný v České republice, že o něj jednoduše přišla. Protože se změnil režim, prostě to tak dopadlo. Spousta lidí na světě to takhle zná. Ideálně je mít peníze diverzifikované do celého světa. Ideální je mít nejenom majetek, což máme samozřejmě podíly na firmách, které spoluvlastníme. Nemovitosti máme často lokálně, to znamená v České republice. Ano mám také něco ve Španělsku, ale to gro je tam, kde se pohybuju. A to často bývá v České republice. Proto chci mít registraci majetku ještě někde jinde. A jestliže můžu ve Švýcarsku, a odtamtud investovat do celého světa, tak to hezky vyvažuje koláč mého majetku, který nemám registrovaný jenom v ČR. Ale i v destinaci, která má právní zázemí, kontinuitu práva a selského rozumu a předpověditelnosti třeba soudních rozhodnutí. To je něco, co se mi líbí. A proto je Švýcarsko třeba pro mě důležité.
Josef Podlipný
Tomáši, jsi analytik, díváš se na mnoho otázek řečí čísel. Švýcarsko má poměrně vyšší náklady. Jak se díváš na švýcarské bankovnictví nebo to prostředí ty?
Tomáš Tyl
Je to podobné, jako když jsme u investování říkali, že největší firmy jsou bezpečnější než malé firmy. Podobně je to s ukládáním peněz. A když se jedná o systémově významné banky, na kterých stojí celý ekonomický systém, jsou mnohem bezpečnější, než když jsou to malé firmy, které nejsou pro ekonomiku tak důležité. Viděli jsme to i v případě třeba Credit Suisse, která hladce přešla pod UBS. Neznamená to, že tyto společnosti nikdy nebudou mít problém nebo nějaký průšvih, ale celý svět to řeší a všichni to řeší s námi. Když tam naši klienti mají peníze, celý svět řeší, aby to dopadlo dobře. Když je to malá neznámá firma anebo ne tak důležitý broker, nikdo to řešit nebude. To je určitě jedna část toho, za co se vyplatí připlatit, pokud chci bezpečný přístav. Druhá věc je, že samozřejmě některé jiné věci, produkty nebo třeba lombardní úvěry a jejich sazby, můžou být potom zase levnější. Nebo přístupy do některých investic mohou mít lepší podmínky, než kdybych do nich šel mimo švýcarské bankovnictví.
Tam se pak ty poplatky můžou ještě vlastně vrátit zpět.
Josef Podlipný
Ano i za naši rodinu potvrzuji, že vysoká ochrana vlastnických práv a dostupnost volných peněz skrze lombardní úvěry jsou velkou výhodou švýcarského bankovnictví. Přátelé, pokud budete mít správně nastaveno bezpečí vašich investic, ať už švýcarským účtem s plnou ochranou, diverzifikací, rozumně napříč regiony, měnami a typy aktiv, portfolia složená z ETF a dividendových titulů a dluhopisů, a budete se vyhýbat, pokud to bude samozřejmě vaše strategie neumožňovat single stockům, pákovým a hedgeovým strategiím, tak my vám vlastně říkáme, že máte už velký kus cesty za bezpečným přístavem za sebou a můžete v klidu spát.
Vladimír Fichtner:
Jenom bych upozornil na jednu důležitou věc. Občas slyším, že když je portfolio bezpečné nebo je spojené s ochranou bohatství, tak nevydělává. Nebo nemusí vydělávat. To není pravda. Když máte bezpečný přístav, můžete vyrážet na cesty, které vám přinesou zajímavé zhodnocení peněz. Nemíchejme to dohromady. Přemýšlet o tom, jak peníze neztratit neznamená nevydělat. Sedět na nich, přicházet o ně díky inflaci, nebo být příliš konzervativní, mít jenom dluhopisy. V žádném případě. Bezpečný přístav můžete mít, i když člověk s portfoliem vydělává velmi rozumně. To jsem chtěl jenom doplnit, aby někdo neměl pocit, že to je něco za něco. Že mám bezpečí, tak nemůžu mít výnos. Ne, v žádném případě.
Tomáš Tyl:
A já bych dodal že to, co jsme tady probírali, byly takové nadčasové způsoby, jak mít bezpečné portfolio, jak být v bezpečném přístavu. Ale samozřejmě konkrétní situace na trzích přináší i konkrétní výzvy. A znamená to nejenom dělat pořád to samé, ale dělat to s ohledem na to, co se děje na trzích. Sledovat trhy, sledovat situaci. Dívat se na možné scénáře vývoje. Někdy přibývají nové scénáře, které jsou ještě neznámé. Připravovat se na ty, které by mohly nastat. A to, co se jeden rok zdá, že jsou bezpečné investice, nemusí být bezpečné jindy. Ale vždycky platí, že když máme plán, strategii a díváme se na to, co se děje, reagujeme, máme strategii jak reagovat na různé scénáře, přináší to bezpečný přístav dlouho.