Apple Itunes
Spotify
Stitcher
RSSBudování vs. ochrana majetku: Najděte rovnováhu pro dlouhodobý úspěch
natočil Josef Podlipný 
Jedno z největších dilemat majetných rodin: Kdy je správný čas přejít z budovatelské strategie na ochrannou? A je vůbec nutné mezi těmito přístupy volit?
Vladimír Fichtner a Josef Podlipný sdílejí své zkušenosti z dlouholeté praxe s klienty, kteří vlastní firmy v miliardových hodnotách.
Na příkladu americké rodiny, která se během nemovitostní krize dostala do vážných problémů, ukazují, jak důležité je včas myslet na ochranu rodinného bohatství.
Diverzifikace, plánování a vyvážené portfolio jsou klíčové prvky, které chrání majetek nejen pro současnou generaci, ale i pro ty budoucí.
Pokud vás zajímá, jak správně nastavit rovnováhu mezi růstem a ochranou majetku, poslechněte si tuto epizodu podcastu Mezi Rentiéry, kde se dozvíte praktické rady a strategie přímo od těch, kteří se tomuto tématu věnují každý den.
Textový přepis
Josef Podlipný
Dobrý den, dámy a pánové, vážení posluchači, mé jméno je Josef Podlipný. Vítám Vás Mezi Rentiéry.
Vladimír Fichtner
Dobrý den, moje jméno je Vladimír Fichtner. Dnes nás čeká opravdu zajímavé téma pro toho, kdo už má významně veliký majetek.
Josef Podlipný
V dnešním díle se zaměříme na dvě rozdílné strategie, dva rozdílné přístupy k bohatství.
Budování a ochrana.
Vláďo, když se rovnou podíváme na to, jaký je rozdíl mezi těmito strategiemi. Napadá Tě, jako zkušeného investora a správce rodinného bohatství a zároveň průvodce řady rodin, které mají ve správě majetek i v řádech miliard, popis k těmto strategiím a k těmto přístupům?
Vladimír Fichtner
Vyplývá zjednodušeně z popisu.
Nejprve buduji, buduji, bojují o přežití, bojuji a buduji, a postupně, když se mi daří, majetek samozřejmě roste. A roste docela rychle.
Součástí této strategie je přijímání rizik, rychlé rozhodování, využívání díry na trhu a podobně. A to je to, proč jsme dokázali firmy vybudovat.
Chvilku to trvá, není to ze dne na den, ani za rok, ani za dva. Ale dvacet let je normální doba. Třicet let je lepší, samozřejmě.
Není divu, že dneska už tyto firmy dosahují třeba miliardových velikostí. Ale je to boj, zjednodušeně řečeno. Když si každý vzpomene na své začátky, ví, o čem mluvím. Co se týče ochrany bohatství, ta přichází až v určitém okamžiku. Přichází, až když si uvědomím, že už mám majetek dost velký na to, že by se mi nemuselo povést ho znovu vybudovat do takové velikosti. Už bych nemusel mít takové štěstí, už bych nemusel mít takovou příznivou situaci kolem sebe, už bych nemusel mít tolik energie, kterou jsem měl před dvaceti nebo třiceti lety, když jsem začínal.
Je to spojeno s velikostí i s časem, a malinko s věkem.
Je ale asi důležité si uvědomit, že to není o tom, že buď mám strategii růstu, nebo mám strategii ochrany.
Ani já dneska nemám jenom strategii růstu nebo strategii ochrany.
Pořád zůstávám, dnes už minoritním, akcionářem společnosti Fichtner. A tam věřím, že to je růstová příjemná složka rodinného majetku. Respektive jako rodina tomu věříme a chceme si ji dlouhodobě zachovávat.
Už na větší část majetku aplikujeme ochranářskou strategii. Strategii Ochrany bohatství/ Wealth Protection. To je jedno, jak tomu budeme říkat.
Opravdu intenzivně přemýšlíme o tom, jak o majetek nepřijít. Jak samozřejmě vydělávat, protože Ochrana bohatství neznamená nevydělávat.
Ale když bych si musel vybrat, tak budu raději chránit.
Nemusím si vybrat, můžu i vydělávat a přitom chránit, ale je to trošku jiný mindset.
Jak to vnímáš ty, Pepo?
Josef Podlipný
Já rozdíl mezi těmito dvěma přístupy ukážu na příběhu americké rodiny, kterou jsem mnoho let zpátky potkal a která mě svým životním příběhem a budováním rodinného bohatství velmi zasáhla.
Tato rodina budovala primárně své bohatství v nemovitostech. Když americká, tak v Americe. A bohužel měla jen nemovitosti. Měla je velkou částí pořízené z cizích zdrojů a nemile a zásadně ji zasáhla nemovitostní krize. Více o tom hovořila žena zástupce této rodiny, protože měla opravdu strach. Velký strach o to, že jim v uvozovkách nezbyde ani na spokojený život. Na výdaje, které měli poměrně vysoké. Čtyři děti na vysokých prestižních školách, výdaje spojené s jejich bydlením a koníčky, které byly poměrně velmi vysoké z pohledu srovnání, na která jsme byli zvyklí tady z naší malé české kotliny.
Ona se opravdu velmi strachovala a dostávala svého manžela pod extrémně silný tlak, který v určitém okamžiku zvýšily i banky.
Řekli mu, že musí část splatit. Dokonce i v Americe se musí část splatit. A netolerovali to, že by ty úvěrové linky mohly existovat třeba vyšší desítky let.
On na to vzpomíná tak, že jeho velkou chybou bylo, že nechránil část majetku pro spokojený život rodiny.
Byl nám velkým poučením i v době, kdy jsme se orientovali na americký trh, také do nemovitostí.
Říkali jsme si, že to je skvělá příležitost.
A on nás upozornil na to, že určitě ne se vším majetkem, protože to by bylo opravdu nebezpečné a určitě musíme myslet i na zadní kolečka.
Prostě myslet na nějaký příjem, na nějaké výdaje, na nějakou stabilitu těch příjmů, aby byly schopny pokrýt výdaje.
Takhle se dívám na ten rozdíl já, a nejsem sám.
Vladimír Fichtner
Z mého pohledu to není typický pohled tady u nás v ČR.
Hodně lidí, se kterými se potkávám, má pocit, že to nemusí řešit, protože těch peněz je hodně. Firma jede, přináší stovky milionů ročně. Tak se to začne vracet do firmy, nebo koupíme do firmy ještě další nemovitost nebo něco podobného.
Lidé dlouho, někdy až příliš dlouho, zůstávají v jednom subjektu a nabalují majetek pod jedno jméno, pod jednu firmu a relativně pozdě diverzifikují a začínají si uvědomovat možné problémy.
Josef Podlipný
Vláďo, ty teď mluvíš o čase. A věřím, že vás posluchače, stejně tak jako nás, když jsme se seznamovali se správou rodinného bohatství, určitě napadá otázka – kdy tedy uvažovat o jiném přístupu? Co by měly být takové spouštěče?
Pojďme to trošku zjednodušit.
Co by měly být třeba takové dva, tři hlavní spouštěče nějaké možné změny? Co jsou hlavní impulzy?
Vladimír Fichtner
Z mojí zkušenosti vyplývá, že to je okamžik, kdy si řeknu, že už mám dost, a tak by stálo za to možná začít přemýšlet, jak o to nepřijít.
Anebo také může přijít okamžik, že už toho mám dost. Už nemám tu sílu, energii a rád bych to předal dál.
A najednou, právě s tím předáváním, a to je moje osobní zkušenost, přichází velká obava, jestli to ti další budou dělat tak dobře jako já.
Dokud to mám v rukou, dokud jsem celý den od rána do večera v práci a přemýšlím o rizicích, tak vím, že to vždycky zvládnu. Samozřejmě nemyslím na to, že můžu být nemocný nebo že se mi může něco stát a firma potom možná zanikne.
Když to všechno dělám, když to všechno řeším já, a nikdo jiný neexistuje, může to být potenciální průšvih pro firmu a její dlouhodobé fungování.
Ale když najednou předáváte žezlo, obava, že to nemusí vyjít, pokud firmu nemáte opravdu připravenou v klidu na to, že rozhoduje někdo jiný a vy jste už akcionář, může být opravdu významná. Ten, kdo jste to zažil, tak víte přesně o čem mluvím. Pro mě byla tato obava velmi významná a byl to jeden ze spouštěčů k tomu, že, ochrana je prostě kritická. Potřebuji tu ochrannou část majetku, abych měl klid, abych věděl, že do konce života můžu žít tak, jako žiju dneska. A stejně tak celá moje rodina.
To bylo třeba pro nás důležité.
Jak to bylo u vás? Vy jste si zažili něco jiného, vaše rodinná historie nebyla úplně jednoduchá, a mě docela zajímá tvůj úhel pohledu.
Josef Podlipný
V podstatě to jsou takové tři hlavní spouštěče.
Prvním je tržní cyklus nebo prostě nějaké dění na trhu.
My jsme získali díl majetku od svých předků, ale až poté, co o něj předci přišli. Tržní cyklus vnímáme jako něco, co by mělo poukazovat na to, že když všechno roste, tak to nikdy nebude růst do nebes a nekonečně dlouho. To by nás mělo vést k nějaké opatrnosti, třeba i zachování části majetku.
Mimořádně důležitým spouštěčem jsou životní fáze. To jsi už zmínil. Prostě pokud nám je více let, tak je, a mělo by být pro nás důležité část majetku zachovat. Zachovat jeho reálnou hodnotu.
Poslední velký a silný spouštěč, pokud to opravdu myslíme se zachováním rodinného bohatství mezigeneračně vážně, je nástupnictví.
Protože ne všechno z našich dovedností a zkušeností je replikovatelné. I přesto, že to budeme předávat zkušenostmi, příběhy, srozumitelně a intenzivně svým nástupcům. Je dobré myslet i na to, že svět se mění. Dynamika se mění, mezigeneračně se mění potřeby a je pak dobré přistupovat ke správě majetku tak, abychom nestavěli bariéry. Ale naopak abychom dali příležitost reagovat na změny, na rozdílnou dynamiku, na rozdílné potřeby.
No a lépe se rozinvestovává to, co je chráněno než odinvestovává to, co je v růstovém budovatelské módu.
Vladimír Fichtner
Doplním jenom za nás – poté, co přešla fáze obavy, tak přišla fáze, že si také chceme užívat života.
Že jsme byznysu už dali dost, šidili jsme sebe navzájem, šidili jsme rodinu a vlastně to s tím také souvisí. Alespoň u nás.
Josef Podlipný
Nicméně, Vláďo, každý investor má budovatelskou anebo ochranářskou fázi spojenou třeba s jinými aktivy.
Jaká aktiva se asi nejčastěji objevují a mohli bychom je klidně doporučit pro budovatelskou anebo naopak pro ochranářskou fázi?
Vladimír Fichtner
Budování je samozřejmě o vlastním podnikání. To je největší plus. Ne nutně nejrychlejší, ale je to poměrně osvědčený způsob, pokud se nám to povede, jak vybudovat a získat majetek.
Ve fázi ochrany je to spíš podnikání jiných lidí, na kterém se podílím. Buď prostřednictvím nákupu akcií jiných firem, nebo nákupu dluhů jiných firem tím, že investuji třeba do jejich dluhopisů.
Řekl bych tedy vlastní podnikání v první fázi, finanční aktiva ve druhé fázi.
Ale jak už jsem říkal na svém vlastním příkladu, je to kombinace. Není to tak, že jsem podnikatel, přestávám být podnikatel a už nikdy nebudu dělat nic jiného.
Spousta klientů, se kterými se bavíme a se kterými pracujeme, a s některými jsme už opravdu i dobří přátelé, říkají: „Jo, já s tebou rád diskutuji tu ochranu, i když si pořád dělám tu svoji část. A buduji firmu nebo nějaký další byznys, protože ochranu nemám tak silně vybudovanou.
Chápu ji, ale potřebuju v ní mnohem víc pomoct, protože mi není přirozená.“
A to je asi důležité si uvědomit, že většině podnikatelů je samozřejmě přirozené to budování. Je to v nás a těžko to z nás někdo může úplně odstřihnout.
A je dobře vědomě jít po té ochraně, uvědomovat si, co to znamená. Uvědomovat si, jaké mám výdaje a co vlastně potřebuji. Kolik majetku potřebuji v bezpečnějším módu, abych vždycky mohl výdaje pořešit. Abych nedopadl jako v příběhu z Ameriky, tvých dobrých známých, kteří v jeden okamžik měli strach, jestli vůbec budou mít na svůj životní styl.
To si myslím, že je přesně ten okamžik, kam se nikdo z nás nechce dostat.
Když už se o tom bavíme, jak to vlastně dopadlo? Jak vypadá dnes portfolio toho člověka, o kterém jsi mluvil?
Josef Podlipný
Říkejme mu třeba Marek. Já to ale přesně nevím. Vím však, že v nemovitostech už zdaleka nejsou v takovém procentuálním zastoupení, jako byli v minulosti. To bylo hraničící s 95 procenty, opravdu velmi významný podíl.
A stejně tak velikost majetku doznala dramatické změny, byť znovu v určitém období narostla. Jeho děti říkaly, že tuhle chybu, co udělal náš táta s mámou, už nikdy neuděláme.
Jak to vypadá, jsou poučeni a snaží se přistupovat k majetku právě tak, že nejenom budují, ale i chrání.
Když bych k tomu měl přidat i vlastní zkušenost, a ještě i sdílenou od dalších rodin, začal bych těmi nemovitostmi. Je úplně jiný přístup jít do nemovitostí komerčního charakteru, mít nemovitosti v nějakých vývojových centrech a spoléhat se na to, že tam bude obrovská poptávka po kancelářích.
Opět uvedu příklad jedné rodiny, která podniká v Americe, už má dvojí občanství, ale donedávna to byla rodina s českými kořeny. Ta se hrozila při pohledu na pokles zájmu o komerční nemovitosti.
V minulosti nebylo zvykem, že by neměli kanceláře pronajaté. A teď se pohybovali hluboko pod 50 % pronajatých kanceláří, což není vůbec příjemný pocit.
Když se tato rodina snažila nabídnout na trh jednu ze svých kancelářských budov kousek od Manhattanu, zjistili, že o ni vůbec není zájem.
Zájemci o budově uvažovali jako o budově, kterou budou muset zcela předělat úplně k jinému účelu. V žádném případě v ní nechtěli zachovat kanceláře, což mělo poměrně dramatický dopad na cenu. A zrovna u této budovy mi stále ještě současný majitel říkal, že by ji museli prodat s docela zásadní ztrátou.
Při budování je běžné, že jdu na něco, čemu věřím, nebo do oblastí, které jsou spojeny s nějakou dosavadní zkušeností. V jeho případě budovali jen komerční nemovitosti. Ve fázi ochrany naopak diverzifikací nemovitostního portfolia jdu po stabilním příjmu, mám třeba komerční a rezidenční nemovitosti anebo dokonce jen rezidenční nemovitosti, které mají poměrně vyšší naději, že projdou i krizovým obdobím.
To je nepochybně velký rozdíl.
Stejně tak jako je velký rozdíl, jestli mám vlastní byznys nebo private equity nebo venture capital investice. Oproti public equity, kde mám ještě třeba diverzifikované portfolio díky tomu, že mám třeba v ETF index S&P 500.
500 nejlepších, největších společností Ameriky. A navíc, pokud nesplňují tato kritéria, která jim umožnila zařazení do tohoto indexu, tak jsou automaticky nahrazeny jinou společností. Tam míra pokrytí nějakého rizika je vysoká, protože trh diktuje to bezpečí.
To je úplně jiný přístup, jiný mindset.
Já jsem zmínil roli diverzifikace, ty v rámci této diskuse také několikrát.
Teď podle mě stojí za to nasvítit roli diverzifikace s ohledem na rozdílnost přístupů, když buduji a když chráním.
Jak se v těchto oblastech odráží diverzifikace?
Vladimír Fichtner
Při budování se jednoznačně více koncentruji. Protože nemám tolik síly, abych dělal pět projektů najednou. Respektive někteří jako Elon Musk, asi tu sílu mají, ale takových není úplně mnoho. To je jedna z věcí, kterou jsem se naučil při našem pobytu v Americe, že ti Američané mají opravdu ten fokus velmi silný. Když jsem odjížděl do Ameriky, měl jsem několik byznysů, a když jsme přijeli zpátky po třech letech, tak jsme se domluvili s partnery, že prostě každý budeme dělat jenom jeden byznys. A nebudeme dělat kompromisy. Každý půjdeme podle svého.
Proto rozumím úplně tomu, když se s někým potkám a on říká: „Jo, tak jsme se domluvili se společníky, že je vykoupím. A teď už to dělám podle sebe.“
Často to tak bývá, že jedna mysl může být trošku rychlejší, je ochotná brát rizika, a to se může pozitivně projevovat v nějakém růstu toho majetku.
Josef Podlipný
Jak se promítá diverzifikace do rozdílu těch přístupů?
Vladimír Fichtner
U ochrany bohatství je to přesně obráceně.
Musím být rozvážný, přemýšlet o rizicích předem a raději být pomalejší než příliš rychlý a nenavézt se do něčeho, co může zkolabovat.
Což je v podnikání normální. Samozřejmě těch slepých cest, které jsme měli za těch dvacet let budování firmy, bylo mnoho, ale nakonec se ukázaly i nějaké, které vyšly.
Kdežto ve správě majetku z pohledu Ochrany bohatství už nechci o majetek přicházet. Dělám všechno pro to, abych o něj nepřicházel. A tam je diverzifikace mantra. Diverzifikace a práce s různými scénáři vývoje budoucnosti.
Když jsem podnikatel, řeknu si: „Tohle bude ten trend. Vsadím na to všechno. Když to vyjde, je to fajn. Když to nevyjde, tak se musím snažit dalších pět nebo deset let, a zkusit něco jiného.“
V Ochraně bohatství tu sázku nechci dělat. Proto je diverzifikace opravdu intenzivní a nezbytná součást toho, abych majetek ochránil.
Josef Podlipný
Vláďo, ty jsi řekl velmi důležitou informaci, která trošku souvisí i s často kladenou otázkou – jaký je ideální poměr mezi budováním a ochranou, a jak k tomu přistupovat.
Říkal jsi, když to není přirozené, není to tvá skutečná dovednost, zkušenost a znalost, tak k tomu povoláš někoho dalšího.
Pokud to s vámi poradce, kterého přivoláte, bude myslet dobře, poradí vám to, abyste v každé fázi, ať už budujete rodinné bohatství nebo ho chráníte, měli zastoupené obě složky.
Úplně zjednodušený poměr může být – buduji-li, tak v růstové budovatelské fázi mám třeba 60 % majetku, jsem-li miliardář, 40 % už chráním.
Pokud jsem už víc v roli, kdy připravuji nástupce na převzetí rodinného bohatství a chci jim dát příležitost pracovat se správou efektivně, mám třeba v té strategii ochrany 60 % a 40 % už „jenom“ v té budovatelské.
Ale každý z vás to může mít jinak.
Co je mnohem důležitější, je to, co říkal Vláďa.
Přizvěte k této diskusi někoho, kdo se na to specializuje, protože pak vám dává šanci uchránit se velkým chybám při správě rodinného bohatství.
Vladimír Fichtner
Já musím říct, že nejlepší řešení často vznikají v kombinaci. Toho, kdo má v genech podnikání, růst, braní rizika, s tím, kdo je schopen přemýšlet o tom, jak se těm rizikům vyhýbat zase s jinou částí majetku.
V naší diskusi s klienty, kteří často symbolizují tu první skupinu, a pokud už jim není hodně, už toho nemají dost a tak dále a tak dále, vznikají ta nejlepší řešení. Ale za předpokladu, že obě strany chápou tu druhou stranu a chtějí ji chápat.
To bych řekl, že je velmi důležité. Pokud nechcete, nikdo vám nepomůže, samozřejmě, pojedete si svoji linii navždy.
Pak vám přeji, ať se vám to nikdy nevymstí.
Ale pokud chcete přemýšlet skutečně dlouhodobě o svých příštích 30, 40, 50 letech, kdy už si budete možná víc užívat života a už budete předávat firmu, budete předávat i majetek dalším generacím, zvažte, jestli Ochrana bohatství by nemělo být něco, co by vás mělo začít také doprovázet.
Josef Podlipný
Přeji vám, ať využijete plně inspirace miliardářů, kteří už vícegeneračně chrání svá bohatství a zároveň zajišťují dlouhodobý růst.