Apple Itunes
Spotify
Stitcher
RSSDeglobalizace a fragmentace: Hrozba nebo skrytá příležitost pro váš majetek?
natočil Josef Podlipný 
Svět se rozděluje. Mluví se o konci globalizace. Někdo na to doplatí. Jiní v tom nevidí problém, ale spíše příležitost.
Ještě před deseti lety jsme věřili v jednotný globální trh. Dnes je jasné, že svět se rozpadá na regionální bloky.
Amerika jde vlastní cestou, Evropa hledá svou identitu, Čína a Indie formují nové mocenské osy.
A investoři? Ti, kteří spoléhají na to, že se staré pořádky vrátí, riskují neklidné spaní – nebo dokonce ztrátu bohatství.
V této epizodě se Josef Podlipný, Vladimír Fichtner a Tomáš Tyl věnují zásadní otázce dneška: Jak investovat a spravovat rodinný majetek v době deglobalizace, rostoucí nejistoty a regionální fragmentace?
Co se stane, když diverzifikace náhle přestane fungovat? Odhalte kritické slepé místo, které způsobuje, že i sofistikovaní investoři přicházejí o majetek během tržních krizí, a specifickou strategii, která se před ním chrání.
Tato epizoda je pro každého, kdo chce pochopit, jak si zachovat klid, jistotu a kontrolu nad majetkem i v době, kdy se svět rychle mění.
Josef Podlipný
Tématem dnešní epizody je deglobalizace aneb kde hledat stabilitu v rozděleném světě. Tomáši, Ty jsi analytik s dlouholetou zkušeností v řádech desítek let. Je fragmentace příležitostí nebo hrozbou, když se na to podíváš z pohledu probíhající deglobalizace? Je probíhající deglobalizace něco, o čem se teď jenom víc mluví a píše, nebo je to něco, co už nějakou dobu probíhá?
Tomáš Tyl
Pojďme si možná nejdřív říct, co vlastně tyto pojmy znamenají. Deglobalizace je něco, co pozorujeme a o čem diskutujeme už delší dobu. Nejméně deset let. Jde o opačný trend, než byl předtím, kdy byl svět více globalizovaný, rostl mezinárodní obchod a docházelo k většímu a většímu byznysovému a obchodnímu propojení. Teď jsme ve fázi, kdy přicházejí různé překážky a je menší vůle k pokračování. Dochází k tomu, že se trend spíše zastavil a v dnešní době může pokračovat ustupování od globalizace a ustupování od propojení. A to souvisí i s fragmentaci, kdy se obchodní svět více rozpadá na obchodní bloky a ty, kteří spolu více obchodují a více komunikují a ty, kteří spolu méně obchodují. Od finanční krize se hovoří o zastavení globalizace. Do té doby docházelo naopak k velkému propojení. V první dekádě tohoto století docházelo k výraznému nárůstu obchodních aktivit v rozvíjejících se zemích a jejich růstu. Stávaly se více výrobnami pro celý svět a montovnami. Postupně se i jejich úloha mění v tom, že se zvyšuje jejich přidaná hodnota. Čína už třeba dlouho není jenom montovnou, ale v technologickém světě výrazně postupuje. S finanční krizí se nárůst mezinárodního obchodu jako podílu na světovém HDP v podstatě zastavil. Začal kolísat. Nedochází k tomu, že by výrazně dramaticky klesal, ale pozorujeme vlivy, které vedou spíše k oddělování a v poslední době k výraznějšímu protekcionismu a ochraně domácího trhu a snaze trend globalizace obrátit. A proto se hovoří o deglobalizaci.
Vladimír Fichtner
Důležitým faktorem té realizace, nebo řekněme spíš stahování Ameriky ze světového řádu bylo mimo jiné i to, že se Amerika stala nezávislá na ropě ze zbytku světa. Začala být samostatná, co se týče ropných produktů. Najednou se snížila její motivace v tom chránit ta naleziště a cesty tankerů. To byla jedna z věcí, která byla hodně důležitá v procesu, kdy Amerika začala ze světového řádu trošku vycouvávat. To, co se děje nyní za Trumpa, už probíhalo za jeho první vlády. Už za Obamy trošku, teď to je hodně viditelné, ale je to něco, co je dobré si uvědomit. Není to trend posledního měsíce, roku nebo dvou, ale tak, jak říkal Tomáš, začalo se to víceméně ukazovat po finanční krizi.
Josef Podlipný
Přátelé, k příčinám i následkům se ještě vrátíme. Nicméně, Vláďo, ty už desítky let pomáháš úspěšným investorům chránit jejich rodinná bohatství a sám jsi správcem společně s ostatními členy rodiny vašeho rodinného bohatství. Jak se na globalizaci a fragmentaci díváš z pohledu dlouhodobého investora?
Vladimír Fichtner
To důležité v našem přemýšlení je vždy pracovat s různými scénáři budoucnosti. Přestože se nám v České republice líbí, žili jsme nějakou dobu v zahraničí a víme, že Česká republika je ten kout světa, kde chceme být. Ale chceme být vždy připraveni na to případně i odejít, kdyby bylo nejhůř. Vidíme na Ukrajině, co se může stát velmi rychle. Někdy vidíme i kolem nás prostředí, které není úplně příjemné. A pak si člověk může klást otázku, jestli chce zůstat nebo ne. I když by chtěl, možná ho některé věci donutí odejít. Potom je potřeba mít ten majetek diverzifikovaný tak, abychom odejít mohli. Kdybychom měli všechen majetek v koruně a v Česku, a třeba jen v nemovitostech, to nám neumožní odejít jednoduše. Anebo odejdeme, ale místo toho, abychom odešli s rancem, odejdeme s ranečkem. A budeme muset začínat někde jinde, relativně od nuly. Tím, že jsme vždycky diverzifikovali, vždycky jsme přemýšleli o tom, že majetek má být různě po světě, v různých formách, a teď se svět trošku rozpadá, tak pro nás – naši strategii – není zásadní. Pořád chceme mít peníze i v Americe, pořád chceme mít peníze i tady a někde jinde. Mám na mysli někde jinde v Evropě. A některé vazby mezi těmi celky třeba nebudou fungovat tak dobře.
Jak to vidíš ty, Pepo? Jak vidí tohle téma tvoje rodina? Jak vy ho řešíte?
Josef Podlipný
Pohled je podobný. Jen si uvědomujeme, že jsme někdy kolem roku 2008 začali uvažovat a v roce 2009 začali budovat americkou část portfolia. A ta kapitálově roste meziročně o
20–26 %, k tomu je ještě výnos. Takže tato část majetku roste slovy jednoho z našich potomků „geometrickou řadou“. A my si začínáme uvědomovat, že podíl na celkovém majetku už je možná nezdravě velký. Takže proto také teď velmi intenzivně přemýšlíme o tom, že vehikl, který bude celý majetek mít na starosti a podílet se na jeho správě nebo umožní podílet se na jeho správě rodinným příslušníkům, vrátíme zpátky do Evrop. Abych byl přesnější, do Lucemburska. Velmi intenzivně pracujeme právě teď s těmi regionálními bloky, které vidíme, že se velmi jasně vymezují třeba i proti rozhodnutím Trumpovy administrativy. Zkoumáme, jak jsme připraveni na případné budoucí scénáře, o kterých jsi mluvil. A to i scénáře, že regionální bloky budou mít vlastní pravidla, vlastní regulaci, v uvozovkách i vlastní obchod a samozřejmě s tím spojená vlastní rizika a budoucí očekávání, která logicky správce rodinného bohatství neplánuje na nejbližší jednotky let.
V tomto případě ani nižší jednotky desítek let, ale my přemýšlíme v rozměru čtyř až sedmi generací. Což znamená čtyřikrát nebo sedmkrát třicet let. Až 210 let do budoucna musíme přemýšlet, jak se možná svět změní. A nebude to bezpochyby jen o fragmentaci.
Když se vrátím krátce k té fragmentaci – jak to, Tomáši, vidíš ty jako analytik? Jsme opravdu svědky rozpadu globálního světového trhu na regionální bloky, nebo to je jen něco, co si zatím ještě nedokážeme úplně vysvětlit? A je to přesně ten trend, o kterém mluvíme od začátku této epizody.
Tomáš Tyl
V číslech jsou patrné určité bloky, které mezi sebou více obchodují a mají k sobě blíže, a které naopak méně. Určitě se to třeba zvýšilo agresí Ruska na Ukrajině. Zatímco do roku 2008 byla větší provázanost i mezi rozvíjejícími se zeměmi a těmi vyspělými, teď sledujeme spíše ten trend, kdy se některé země dostávají do izolace. Amerika vnímá Čínu jako hrozbu a z toho vyplývají následující kroky. V zásadě se často hovoří třeba o bloku zemí BRIC: Brazílie, Rusko, Indie, Čína. Někdy se dá hovořit o tom, že jsou tyto země v něčem třeba semknutější, snaží se vytvářet nějakou společnou politiku, v něčem zase ne. Třeba Indie je země, která je často brána jako součást toho bloku. Ale na druhou stranu se Indie snaží stát jako samostatná velmoc a například s Čínou má také svoje spory. Takže v některých ohledech ty bloky mohou být silnější, v některých méně silné. Ale tento vývoj je určitě patrný. Teď se děje to, že jeden blok se do určité míry rozpadá. Evropská unie, Spojené státy a vyspělé země více byly jako blok v tomto světě. A teď Spojené státy hovoří o tom, že půjdou více vlastní cestou. Vnímají možná svoji roli tak, že příliš pomáhají ostatním zemím, že jsou v situaci, kdy mnoho dávají a málo získávají. I když je to samozřejmě také otázka. Ale jejich cílem je teď více protekcionismus a tenhle náš blog se rozpadá.
Ty jsi se na začátku ptal, jestli je to hrozba nebo příležitost. To vždycky závisí také na byznysu, jaký máme nebo kde jsme regionálně a podobně. Určitě to přináší řadu výzev. Třeba právě pro nás v Evropě, kde jsme se vnímali jako součást určitého bloku, který se teď možná rozpadá. A možná musíme přemýšlet více o tom, jak v tom novém světě obstát. Já jsem nedávno viděl dotaz, jak v dnešním světě plném nejistoty fungovat a investovat ve srovnání s dobou dříve, kdy věci byly mnohem jasnější. Jak se na to adaptovat? Na druhou stranu je důležité si uvědomit, že nám se zdá ta situace nejasná teď, protože ji prožíváme a protože nevíme, jak dopadne.
A proto nám všechny hrozby přijdou mnohem hrozivější. Máme dojem, že dopady musí být dramatické. Ani v minulosti to nebylo tak, že by všechno bylo jasnější, že by lidé věděli, co se bude dít. Ne, určitě ne. Po druhé světové válce byl svět v podstatě v troskách. Nikdo nevěděl, jaká bude budoucnost, studená válka atd. Pořád tady existují důvody k obavám, hrozby. My minulé hrozby vnímáme, protože víme, že se to nějak vyřešilo. Západní svět se na ně nějakým způsobem adaptoval a rostl. A zdá se, že to vlastně nebylo tak nejasné, zpětně se všechno zdá v pořádku nebo mnohem lepší, než jaké to je, když to prožíváme. Nám se teď ta situace zdá mnohem více nejistá, protože jí prožíváme, a protože neznáme budoucnost, a žijeme v ní aktuálně. Ale výzvy a hrozby tady byly vždycky, a proto je dobré tu dlouhodobou strategii připravovat na to, že hrozby a výzvy různého typu nejsou něco, co by nás mělo překvapit. Naopak, měli bychom být připraveni na to, že různé hrozby a nejistoty přicházejí, a investiční strategii stavět podle toho. A samozřejmě aktuálně reagovat na to, jaké příležitosti a hrozby to jsou.
Vladimír Fichtner
Teď jsi uhodil hřebík na hlavičku, Tomáši. Když jsem vymýšlel strategii Ochrany bohatství a dávali jsme ji později spolu dohromady a vylepšovali s celým týmem, tak základ té strategie je o tom, že o úspěchu se rozhoduje především v těch těžkých časech. V těžkých časech člověk musí vydržet na té cestě. Musí být v klidu, aby když dojde třeba k poklesu na akciových trzích, neprodal poté, co akcie klesnou o 30, 40 nebo 50 %. Což jsme také zažili s Pepou už dvakrát. Jak v dotcom bublině, tak ve finanční krizi. Udržet se na cestě, a třeba naopak využívat poklesů k nákupům, to je přesně to, co je potřeba dělat jako dlouhodobý investor. Ale všechno to souvisí s tím, že strategie je připravená a testovaná na těžkých časech. V lehkých časech umí udělat peníze každý. To není nic složitého, ale karty se rozdávají v těch těžkých časech, a proto jsme ji tak stavěli.
Josef Podlipný
Vláďo, ty jsi správně vzpomenul dotcom bublinu a nemovitostní krizi. Období, které si jako investoři pamatujeme. Ale mnoho investorů, úspěšných podnikatelů buď zapomnělo, anebo nemá tu investiční zkušenost z tohoto období. Když se teď ohlédneš zpátky, Vláďo, na stále se opakující schůzky, ať už s našimi anebo budoucími klienty, jaké vnímáš nejčastější chyby, které mohou investory připravit o klidný spánek nebo dokonce i o majetek? Z pohledu tématu, kterému se dnes věnujeme. Fragmentace trhu, deglobalizace, zvyšující se nejistoty na trzích.
Vladimír Fichtner
Já mám radost, že schůzky s našimi klienty dneska probíhají tak, že často slyším: „O deglobalizaci už se bavíme dlouhé roky, pracujeme s ní a pracovali jsme s ní vždycky a jsme na ni připraveni.“ Proto je ta diskuze spíš o tom „Už koupíme při tom poklesu, kolik koupíme“ a podobně, z toho mám radost. A co se týče lidí, kteří nejsou na ty těžké časy tolik připraveni. I když se bavím s lidmi, kteří mají podnikání 20 30 let, ne že by investovali do finančních investic, ale podnikají dvacet, třicet let, tak oni říkají „tohle jsme zažili, tohle jsme přežili“. Mají tu podobnou zkušenost, o které mluvil Tomáš. Jsou schopni nadhledu a vědí, že těžké časy mohou přijít. Poradili si s nimi v minulosti a věří, že si poradí i teď. Samozřejmě některé věci můžou být pro někoho mnohem náročnější. Automobilový průmysl může mít mnohem složitější časy než třeba v minulosti a může být mnohem těžší z toho vyklouznout nějakým způsobem.
Za covidu to byly cestovky. Někteří lidé, co měli třicet let cestovku to třeba nezvládli a podobně. Není to tak, že všichni všechno zvládnou. To určitě ne, ale to zásadní je nemít všechna vejce v jednom košíku, nemít všechno zainvestováno v jednom místě – regionálně a měnově. Je to selský rozum, to skutečné starání o majetek, a nevyžaduje dramatické sofistikované modely, ale selský rozum. Jak mám peníze rozdělené, jak mám majetek rozdělený, na koho je kde registrovaný, na koho je napsaný a tak dále. Diverzifikace, diverzifikace, diverzifikace. Tu, když někdo nemá, tak se mu hůř spí.
Když se dneska bavím s někým, kdo říká „já bych chtěl začít investovat“, tak říkám, že to je dobře. Když máte miliardovou firmu, to dává smysl. Protože – kolik máte mimo tu firmu dneska? A většinou slyším „No ty nemovitosti, vlastně nemovitosti máme ve firmě.“
Nakonec zjišťujeme, že mimo tu firmu, opravdu mimo její podstatu, zase tolik majetku není. A je potřeba jít v té diverzifikaci tímhle směrem. Jak to vnímáš ty, Pepo, ty se bavíš se spoustou lidí. Stejná otázka na tebe.
Josef Podlipný
Já se bavím hodně s budoucími novými klienty, kteří buď ještě nemají dlouhou zkušenost s investicemi, anebo začínají měnit strukturu majetku, a tudíž tato část jejich majetku nabývá na významu. A tím pádem i rizika se správou této části jsou pro ně stále důležitější. A i přesto, že si drtivá většina těchto investorů uvědomuje tu důležitost, tak vnímám, že podceňují riziko inflace. Vzpomínám na to, když společnost Fichtner propagovala určitě jako jedna z mála proti-inflační dluhopisy jako ideální nástroj, který je schopen se s inflací popasovat, ať by byla jakákoliv. Třeba i scénářem turecké inflace anebo jiných ještě horších zemí na světě, které bychom našli.
A také vidím riziko regionální koncentrace. Je to prostě o tom, že my se často utíkáme jako investoři k tomu, co nám je blízké, co známe. Buď známe nějaké principy, nebo se můžeme opřít o podporu, znalost nějakého prostředí, právního, daňového. Prostě máme se o co opřít, ať už o zkušenost, tak o někoho, kdo je expertem na danou oblast. A zapomínáme na to, že je i okolní svět. Příklad – nedávno vyletěly nad orbitu nějaké dámy a podívaly se na zeměkouli a i přesto, že to byl pro ně určitě světový zážitek životní, tak ony získaly ten nadhled. Jeden z našich klientů říkal „Vy jste mi pomohli, že jsme vzlétli do 10 000 metrů a teď to vidím z téhle výšky a najednou mi docházejí souvislosti“. Proto musím odpovědět, že nemají ten nadhled i přesto, že vybudovali něco úžasného a já i mnoho dalších vzhlíží s velkým respektem a pokorou k těm úspěchům. No a potom tam vidím ještě jedno riziko, a to promarnění příležitosti. Prostě nepracují s dostatkem cash flow nebo strukturou majetku, která ho pravidelně udržitelně generuje. V uvozovkách se spoléhají na to, že to mají pod kontrolou. Existuje, a ruku na srdce, vážení posluchači, jestli do této skupiny patříte nebo ne, mnoho z nás byznysmenů, kteří říkají „vždyť ten náš vehikl, náš byznys, je schopen generovat třeba i stovky milionů ročně. No tak když budu potřebovat, tak si pro ně sáhnu“. Ale „když budu potřebovat“, může přijít v okamžik, kdy to třeba ten byznys buď ochromí, nebo to dokonce nebude ani možné.
Tomáši, ty jsi dělal pro některé z našich stávajících klientů, ať už mají nějakou investorskou zkušenost nebo ne, stress test. Něco, co jim dalo možnost poznat, jak by se choval jejich majetek, když by docházelo k nějakým dopadům. Nemusí to nutně být důsledek fragmentace anebo deglobalizace trhu. Když se podíváš na to dnešní téma fragmentace a deglobalizace trhu touhle optikou nějakého stress testu, co se může stát?
Tomáš Tyl
To je hodně široká otázka a zároveň hodně konkrétní pro toho, kdo jak má ten byznys nastavený. Strategie Wealth Protection si právě snaží klást otázky různých scénářů. A ta zkušenost? Právě taková, co jsi říkal, že když nastává negativní scénář na trzích, tak obvykle nás ovlivňuje i v byznysu. Takže to, co je důležité, je být připraven na to, že diverzifikace někdy funguje dobře, když aktiva rostou a rostou různým tempem. Ale když přichází tzv. perfektní bouře, tak diverzifikace v některých momentech může přestávat platit. A právě proto je dobré být připraven i na ty scénáře, že se nám může začít hroutit byznys. Potřebuji do něj dodávat peníze. Na druhou stranu je to samozřejmě situace, ve které už padají akciové trhy. Ty většinou padají ještě předtím, než to my pocítíme na byznysu, protože jsou takové předstihové indikátory. Když už účastníci na trhu, manažeři a podobně vidí, že dochází ke zpomalení, tak na to reaguje akciový trh a pak to začneme pociťovat v našem byznysu. Začne to pociťovat private equity a další oblasti.
Pak může začít být pozdě to řešit. Takže je dobré být připraven na tuhle situaci a představovat si, co se může stát s mým byznysem a že v takovou chvíli nebudu moci třeba z portfolia, pokud bude investováno hodně dynamicky, vytáhnout peníze pro to, abych se ochránil. Protože může dojít k tomu, že se tyhle věci odehrávají naráz. Proto je dobré být na takové situace připraven dopředu. My s našimi rentiéry máme i určitou část, která je konzervativně investovaná. Nejsme jenom v dynamických aktivech, máme i části portfolia, které můžou být v takovém případě určitou oporou. Můžou být využity na nákupy při poklesech, můžou být nějakým zdrojem. Někteří klienti je využívají potom jako zdroj pro ochranu byznysu. I to je součást přípravy.
Co se konkrétně může stát? To je hodně individuální a je to o vlastním risk managementu. Třeba u finančních institucí je to součást řízení rizik. To se netýká jenom řízení rizik na finančním trhu, ale týká se sledování a řízení i dalších rizik typu, jak jsou zastupitelní lidé ve firmě, co se může dít a co může firmu ohrožovat. Což je samozřejmě individuální v každé společnosti. Mít představu o těchto rizicích, která je mohou ohrožovat a nějakým způsobem je pravidelně sledovat, je něco, co může pomáhat vytvořit si představu, kdy může dojít k podobné situaci, kdy se všechno začne sypat.
A na druhou stranu, když trh roste, daří se, tak je to také impuls pro to nesázet pořád na jednu kartu. Takže pokud moje firma generuje zisky, je možná dobrá příležitost je právě dávat pryč proinvestovat je jiným způsobem právě proto, abych snížil koncentraci na svoji firmu ve svém portfoliu a ve svém majetku. Abych se mohl chránit v těch horších časech. My jsme to třeba dělali ve finančních aktivech na konci minulého roku, když trhy dosahovaly nových all time high a my jsme rebalancovali. To znamená, že jsme se znovu podívali, jaká je alokace a tam, kde jsme byli převáženi v akciích, jsme rebalancovali. I když ta situace se tehdy zdála dobrá a všechno rostlo, některé banky nám říkaly, že ten růst vydrží další rok, protože zisky rostou a podobně. Ochrana spočívala v tom, že jsme rebalancovali portfolio a část stáhli do konzervativnějších aktiv A teď z nich můžeme čerpat v době, kdy trh poklesl a můžeme je využívat pro nákupy při poklesech.
Vladimír Fichtner
To, co jsi řekl, to je ta důležitá praktická rada, která se z mého pohledu objevuje. Je potřeba pracovat s různými scénáři budoucnosti. Je potřeba je otestovat předem, ne v okamžiku, kdy přijdou, ale v okamžiku, kdy o nich přemýšlím. A je potřeba mít systematický přístup k tomu přemýšlení o majetku a ke správě. Protože když všechno roste, tak nic jiného než systematický přístup, který řekne „V akciích už nemáš 70 %, ale 75 a víme, že chceme mít 70 a to je důvod, proč redukujeme“. Ne proto, že máme křišťálovou kouli, že to za měsíc půjde dolů, ale protože máme moc akcií. Když naopak trhy klesají, tak místo 70 % máme najednou váhu akcií šedesát nebo pětašedesát? Tak ji zase vrátíme zpátky. Co to znamená? Tenhle systém automaticky vede k tomu, že když vyděláváme, tak ten zisk dokážeme realizovat a máme tu disciplínu ho realizovat, což není úplně vždycky jednoduché.
A když naopak přichází poklesy, tak nakupujeme při poklesech, což je to, co každý chce také – dobře nakoupit.
Josef Podlipný
Vláďo, to je pravda. Pro posluchače bych rád připomenul čtyři klíčové principy.
Diverzifikace napříč regiony vám umožní snížit závislost na jednom trhu. Sázka na nějaký scénář není určitě to nejlepší.
Důležitá je flexibilní strategie, která bude přemýšlet o různých scénářích a umožní se s těmi scénáři popasovat.
Výběr investičního aktiva, že to bude třeba index, vám umožňuje nasměrovat vaši investici do prostředí, které je samo regulující se, protože v indexu budou zastoupeny vždy ty nejlepší společnosti, které splňují podmínky.
A poslední bych chtěl dodat dlouhodobý horizont. Ten je základem toho, že přežijete cokoliv do budoucna, i fragmentaci a deglobalizaci.