Evropa tahá za kratší konec provazu: Orientace pro zachování bohatství

natočil Josef Podlipný

Volby do Evropského parlamentu jsou za dveřmi.
Jak dopadnou?
Pozitivně či negativně?

To není tak důležité jako to, zda je váš majetek připraven i na nepříjemné scénáře, kdyby k nim v Evropě došlo.

V této epizodě se Vladimír Fichtner a Josef Podlipný věnují aktuálním geopolitickým a ekonomickým rizikům, kterým čelí Evropa, a jak se na ně můžete jako správci rodinného bohatství připravit.

Vladimír zdůrazňuje, že je klíčové řešit možné scénáře bez ohledu na jejich pravděpodobnost. Pro udržení a ochranu rodinného majetku je nezbytné přemýšlet v dlouhodobém horizontu desítek let.

Josef doplňuje příběhy z amerického nemovitostního trhu a upozorňuje na důležitost mít dostatečnou hotovost a diverzifikované portfolio, které umožní překonat krizová období.

Vladimír a Josef diskutují také o výhodách finančních aktiv, která jsou snadno přenositelná a likvidní, což umožňuje rychle reagovat na měnící se podmínky.

Důležitým tématem je i to, jak se evropské akcie a investice liší od amerických a proč je důležité mít majetek rozložený v různých regionech a měnách. Rodinné bohatství by mělo být chráněno před regionálními riziky tím, že část aktiv bude mimo Evropu.

Pokud vás zajímá, jak se připravit na budoucí rizika a zajistit, aby vaše rodinné bohatství bylo chráněno i v nejistých dobách, nenechte si ujít tuto epizodu podcastu Mezi Rentiéry. Vladimír a Josef nabízejí cenné rady a strategie, jak diverzifikovat majetek a být připraven na různé scénáře budoucnosti.

 

 

Textový přepis

Josef Podlipný

Vláďo, ty jsi nedávno sdílel svoji zkušenost s poslechem jednoho podcastu, který popisoval, jak funguje Evropa a jaká se nám v současné době objevují rizika ve spojení s její funkčností nebo nefunkčností – těžko říct.

Můžeš s námi nasdílet svůj zážitek z poslechu tohoto podcastu?

 

Vladimír Fichtner

Ten podcast hodně mířil ke geopolitickým nejistotám. K válce na Ukrajině – jestli je větší nebo menší šance, že se posune kousek dál a jestli dopadne až k nám.

Byl poměrně negativní v tom, že odpověď byla „Jasně, to je možné“.

Já jsem si uvědomil, jak je důležité moc neřešit s jakou mírou pravděpodobnosti se něco stane nebo nestane. Ale řešit, jestli to je možný scénář. Jestli to má 1%, 5% nebo 15% pravděpodobnost je vlastně jedno.

To souvisí s tématem „Evropa tahá za kratší konec“ v našem dlouhodobém přemýšlení, kdy jako správci majetku a správci rodinného bohatství musíme přemýšlet v řádu minimálně desítek let. Minimálně. Vždy si vzpomenu na to, jak je minimální investiční horizont pro akciové fondy prezentován na 7 let. Tak se vždycky směju, jak je to naivní a hloupě prezentované.

To jsou desítky let, jak má člověk přemýšlet o majetku. Je důležité si uvědomovat, že budoucnost úplně neznáme, může přijít cokoliv. Že teď Evropa tahá za kratší konec? Za 20 let to může být obráceně nebo to může být ještě horší. To nikdo z nás neví.

To samozřejmě má nebo může mít na způsob přemýšlení správce bohatství důležité dopady. Jak o tématu Evropa tahá za kratší konec přemýšlíš ty?

 

Josef Podlipný

Jako správce. A někdo, kdo cítí určitou odpovědnost za mezigenerační ochranu, kde my přemýšlíme o správě rodinného bohatství v kontextu třech a více nastupujících generací.

To znamená díváme se na 90 let dopředu a více.

Přesně, jak říkáš, někdy se díváme do minulosti dílem štěstí, někdy dílem prozřetelnosti a pojmenováváme určitá rizika, kterým se chceme ideálně vyhnout anebo zmírnit jejich dopad na naše rodinné bohatství.

Já si vzpomínám na jedno z rizik, které jsme zjistili z oblasti amerického nemovitostního trhu. Protože znám člověka, který utrpěl na majetku v Americe robustní ztrátu. Jeho majetek během několika málo měsíců poklesl o více jak 60 %. To byla velmi bolestivá zkušenost. Jenom proto, že byl schopen zajistit životaschopnost nejenom bohatství rodiny, ale i životních potřeb rodiny z jiných zdrojů, tak nemusel prodávat.

Kdyby tehdy byl býval musel prodávat, tuto ztrátu, která do jisté míry v určitém období byla jen účetní ztrátou, by opravdu realizoval.

 

 

Vladimír Fichtner

Zůstal by v poklesu, kdyby prodával.

 

Josef Podlipný

Nepochybně by získal bolestivou zkušenost, která by ho paralyzovala, a možná i jeho potomky a potomky potomků. Protože taková informace se v rodině třeba i po mnoho generací neutají.

Je dobré si říct, že i Amerika v ten okamžik v uvozovkách tahala za kratší konec provazu z pohledu nemovitostní krize.

 

Vladimír Fichtner

Takže to byla nemovitostní krize. 60 % nebo 50 % poklesu si dokážu představit na akciovém trhu. Také jsem to už dvakrát zažil během dvou let.

Když jsi říkal, že to bylo během měsíce, pomyslel jsem si, že to budou asi spíš nemovitosti, tam to bylo mnohem rychlejší.

 

Josef Podlipný

Ano, přesně tak. Stejně tak se mi nedávno opět potvrdilo, že geopolitická rizika na nás číhají opravdu kdekoliv. To znamená i v Evropě, i v ČR.

Jeden český, velmi úspěšný, podnikatel se tak vydal směrem opačným, do Ameriky.

Za více než miliardu buduje výrobní závod v Americe. Protože to je jeden ze zdrojů, jak rodinné bohatství zachovat co do hodnoty, a hlavně schopnosti generovat další kapitál.

 

Vladimír Fichtner

Když bude průšvih tady, tak má ještě americký byznys nebo v Americe nějakým způsobem alokovaný majetek.

To mě zajímalo, když jsi mluvil o příkladu nemovitostní krize, že to ten člověk vyřešil. Díky čemu vyřešil tu svoji krizi? Díky tomu, že měl jiný majetek v jiných typech aktiv nebo na jiném kontinentu?

 

Josef Podlipný

Neměl na jiném kontinentu, ale měl jiný typ aktiv. A měl dostatečně velkou cash. On tehdy říkal, že pro ně jako záchranné kolo, které jsme zvyklí vídat na lodích, bylo v tom, že měli dostatečnou cash. Z hotovosti mohli v pohodě překlenout tohle období, a dokonce ještě využít momentu poklesu na dokoupení některých aktiv, která jim chyběla.

 

Vladimír Fichtner

Když mluvíš o hotovosti, to je jedna z věcí, se kterou se potkáváme opakovaně při našem poradenství.

My říkáme, že je dobré mít nějakou hotovost. Ale z pohledu podnikatele, mít hotovost, která vydělává relativně málo, i když teď už je to lepší, není úplně žádoucí.

Vždyť by to mohlo vydělávat ve firmě, ne? Mohlo by to přinášet 20, 30 %, tak proč to mít uloženo jenom za 5 %. A před pár lety za 0?

To ale člověk pochopí až když projde různými krizemi, když projde situacemi, které se bez hotovosti řeší velmi špatně. Třeba dojde k tomu, že v poklesu musí prodat nebo nemůže nakoupit v poklesu, protože ten pokles přináší příležitosti. Ať je v jakékoliv oblasti – nemovitostech, akciích, čemkoliv – jakémkoliv aktivu byznysu, který máme. Prostě někdy to jde nahoru, někdy to jde dolů – ten cyklus je přirozený.

Když na něj nejsem připravený, když nemám část peněz v hotovosti nebo takových instrumentech, které se dají zlikvidnit bez ztráty kytičky v daném okamžiku, a koupit při poklesu, tak nemůžu tolik vydělávat. A jsem i nečinný. V krizi to není úplně dobrá strategie, nemít co dělat a sedět jenom v koutku až to přejde.

Když nemám hotovost, můžu jen doufat.

 

Josef Podlipný

Nicméně, pojďme zpátky k tématu – Evropa tahá za kratší konec provazu.

Já si vzpomínám na nedávnou diskusi, kdy mě už starší člověk, který se narodil v Americe, osvětlil, jak pevným základem je Deklarace nezávislosti. Americká ústava, na kterou přísahá každý nový i stávající prezident Ameriky. Jak je právo a zákonem vymahatelné prostředí v Americe v kontrastu s jinými zeměmi nebo kontinenty na světě. A to je dobré si připomenout.

Když se díváme na geopolitiku a na to, kde, co a jak dlouho tahá za kratší konec provazu, protože jsem zmiňoval zkušenost z nemovitostní krize, která byla původem z Ameriky přelita do celého světa, tak to netrvalo vlastně zas tak dlouho.

To prostředí se s tím vyrovnalo relativně za krátké období. Proto je dobré nejenom nasvítit to, co v daný okamžik tahá za kratší konec provazu. Je důležité se i podívat, jak asi dlouho to za ten kratší konec provazu bude tahat. A co je toho příčinou.

U Evropy vcelku logické příčiny určitě najdeme.

Je to v podstatě sdružení mnoha ekonomických, politických a lidských zájmů mnoha zemí. Ty země a jejich zástupci se s tím učí pracovat. Než doběhneme Ameriku, kde už to funguje, bude nějakou dobu trvat.

 

Vladimír Fichtner

Naše evropská akčnost je samozřejmě složitější. Když se sejde 27 lidí kolem stolu a začne rozhodovat o firmě, a každý může říct ne, to úplně nejde.

 

Josef Podlipný

Totéž je při správě našich rodinných bohatství. Je potřeba přemýšlet v rovině tří a více generací. Až to budou tři další generace, to znamená po mně jako zástupci 4. generace to bude již 7. generace a další, těch, kteří budou rozhodovat nebo spolurozhodovat o tom, jak bude vypadat správa rodinného bohatství, bude také mnohem více.

A je potřeba vytvořit podmínky, aby žádný z nich, ze zástupců budoucí generace, neměl pocit, že tahá za kratší konec provazu.

 

Vladimír Fichtner

Můžeme diskutovat o Evropě, zda tahá a jak dlouho bude tahat, za kratší konec provazu. Určitě její proexportní politika je narušována tím, že Američané zavírají svůj trh. Číňané zavírají svůj trh. Evropa stárne, takže produkci, kterou nebude moct vyvézt, těžko umístí doma, protože starší populace už nemá tolik potřeb a tak dále a tak dále.

Situace v Evropě se určitě v tuto chvíli zhoršuje. Třeba se jednoho dne zlepší, to uvidíme. Ale není jednoduchá.

A k tomu geopolitika, kterou máme. Válka, kterou máme za dveřmi.

To všechno by mělo vést k přemýšlení, co s tím. Co můžu já jako správce bohatství s tím řešit?

Přenést třeba byznys do Ameriky a diverzifikovat v téhle oblasti není vůbec jednoduché. Založit byznys nebo fabriku – ne že by to nešlo, ale vyžaduje to hodně, hodně energie. Je v tom také hodně rizik.

Nemovitosti je možné si pořídit v Americe nebo v jiných lokacích, nejenom v ČR nebo Evropě.

Někomu se to povedlo, spoustě lidí se to nepovedlo, protože to nemovitostní prostředí je hodně specifické a je dobré znát lokalitu.

Pro většinu lidí nejjednodušším řešením, jak vyřešit to, o čem mluvíme, je diverzifikace majetku. Nevsadit všechno najednou na jeden region, jednu měnu, jednu legislativu.

Je jednoduché řešení mít ve svém koláči rodinných aktiv nejenom byznys a nemovitosti, které mám obvykle doma nebo poblíž, ale i finanční aktiva.

Když si založím účet ve Švýcarsku, které je mimo Evropskou unii, na tom účtu si budu nakupovat americká aktiva (americké akcie, dluhopisy, firmy, které produkují nějaké bohatství v Americe), mám poměrně jednoduchou a hezky rychlou cestu, jak se některým věcem vyhnout. Některým rizikům, která tady jinak na mě a na můj rodinný majetek mohou číhat.

Z tohoto úhlu pohledu je dobře si to uvědomovat a přemýšlet o tom.

Jak o tom přemýšlíte vy, Pepo?

 

Josef Podlipný

Velkou výhodou je mít finanční aktiva. Nejenom, že jsou snáz přenositelná mezi jednotlivými zeměmi, mezi jednotlivými jurisdikcemi, mezi jednotlivými daňovými systémy, ale skýtají i tu výhodu, že obvykle mají lepší likviditu. To znamená, jsou snáz vyměnitelná za jinou třídu aktiv.

A tak, abychom netahali za kratší konec provazu, také umožňují snáz reagovat na měnící se podmínky, které se možná v budoucnu budou měnit ještě s větší dynamikou.

To znamená, že chceme-li udělat něco pro další generace, měli bychom je na to připravit nejenom vlastní zkušeností, ale i skladbou majetku. Tak, aby uměli tahat za delší konec provazu. Aby měli schopnost využít určitou míru příležitosti a také chránit rodinné bohatství proti dopadu nenadálých událostí.

Protože to, co jsme si před několika lety spíše nechtěli, než nemohli, představit se stalo realitou. Třeba válku na Ukrajině. Náznaky, že takový konflikt může vzniknout, samozřejmě byly. Ale v podstatě jsme si to zakázali. Řekli jsme si, že to je přece blbost.

Ukazuje se, že v geopolitickém dění, i přestože o některých rizicích víme, že existují a říkáme si, že to je nesmysl a všichni racionálně myslící se tomu budou chtít vyhnout, stejně mohou nastat.

Jediné, co nás je schopno uchránit proti tomu, abychom tahali za kratší konec provazu, je vysoká míra diverzifikace našich rodinných bohatství, našich majetků. A vysunutí části majetku do prostředí, které se chová jinak. Které nám nabídne možnost tahat za delší konec provazu. Anebo reagovat na tato rizika.

 

Vladimír Fichtner

Já bych ještě dodal jednu věc.

Z našeho úhlu pohledu to o finančních aktivech čeští podnikatelé tolik neznají. Není to úplně obvyklé téma.

Přitom generace rodin, které už si nechávají spravovat peníze dlouhodobě a o kterých existují statistiky, jasně ukazují, že bohaté rodiny celého světa mají ve finančních aktivech řekněme dvě třetiny svého majetku.

Jak je to možné?

 

Josef Podlipný

Teď jsi uhodil hřebíček na hlavičku.

Spousta z už úspěšných podnikatelů vnímá diskusi o finančních aktivech tak, že budou tahat za kratší konec provazu.

Říkají „Ale já tomu nerozumím. Já se v téhle oblasti nepohybuju jako zkušený investor, budu tahat za kratší konec provazu“ a stále tím pádem směrují kapitál, správu a majetek do toho, čemu rozumějí, co znají. A zvyšují míru rizika.

Receptem, a skvělým receptem, který od tebe slýchám často a slýchá to i většina našich klientů, ať už stávajících nebo potenciálních, je podívat se na skladbu majetku nejbohatších lidí na světě. A položit si otázku „Proč bych to tak neměl mít?“

A důsledně hledat odpověď na otázku „Proč bych to tak neměl mít?“

Ne, proč to tak mám mít, ale proč bych to tak neměl mít?

 

Vladimír Fichtner

Souhlasím.

My jsme neměli, většina z nás, šanci mít zkušenosti předchozích generací díky tomu, jaká mezera tady vznikla za komunistů.

Proto je dobré se inspirovat venku. Nevymýšlet vymyšlené.

A říct si „proč bych to neměl mít já?“

A možná „jaká bude moje cesta k nějakému řešení, a kdy tam dojdu?“

Když to spojíme s ochranou bohatství a správcovstvím, tak to jsou přesně věci a přemýšlení, jestli Evropa tahá za kratší konec nebo netahá, úplně irelevantní.

Nikdo nikdy nevíme, co v příštích desítkách let bude. Proto se musíme chovat způsobem, který nám umožní, i kdyby byl největší průšvih, z téhle země odejít ne s batůžkem, ale s pořádným rancem. Sice tady něco za sebou zanecháme, ale někde jinde budeme připraveni. Nebudeme muset začínat úplně od nuly, což já určitě nechci.

 

Josef Podlipný

Pojďme zpátky k tématu.

 

Vladimír Fichtner

Co se týče válečného konfliktu, Pepo, když jsi mluvil o tom, že to se stát nemůže, že to člověk vytěsňuje.

To je něco, s čím jsme my pracovali dlouhodobě. To není nic nového pod sluncem, že tady může být válka.

Naposledy, kdy jsme to intenzivně diskutovali před válkou, bylo v roce 2019, kdy jsme se sešli s našimi 16, 17 největšími klienty, a povídali jsme si o různých tématech.

Tohle tam bylo jedno z témat. A zásadní poučení z toho je – nevymýšlejte míru pravděpodobnosti nějakého scénáře, vymýšlejte scénář.

Může se stát tohle nebo tohle? Jak se na to připravit? Může to naše rodinné bohatství přežít, nebo ne?

Ale přemýšlet, jestli to bude nebo nebude pravděpodobné, je irelevantní. To ať dělají statistici nebo analytici, kteří chtějí být v novinách.

Ale my potřebujeme vymyslet scénář a řešení, které scénář rozumně přežije.

 

Josef Podlipný

Opakuje se diskuse o tom, že něco je levné, zajímavé a měl bych to mít v portfoliu.

A poslední dobou se tato diskuse opakuje právě v kontextu s Evropou.

 

Vladimír Fichtner

S evropskými akciemi, zjednodušeně řečeno. Pokud má člověk svůj byznys tady, pokud má své nemovitosti tady, je potřeba, aby finanční aktiva měl někde jinde jako další nohu svého rodinného bohatství.

Proto jsme i my pro většinu našich klientů evropské nebo akcie EU, bez Británie, už strategicky vyřadili z koláče našich řešení. A je jedno jak jsou levné.

Prostě já nemůžu, i kdyby to tady bylo nejlevnější na světě, riskovat budoucnost svého rodinného bohatství tím, že budu mít byznys, nemovitosti i evropské akcie, všechno najednou.

Hodně lidí, hodně investorů má ten domácí focus.

Koupí si radši české akcie, tomu rozumí. Nebo evropské, to je blízko.

Ale to je úplně proti veškeré logice a ochraně bohatství a dlouhodobé ochraně bohatství proti různým scénářům.

 

Josef Podlipný

Vážení posluchači, pokud toto téma pro Vás je a bylo přínosem, budeme rádi, když tento díl podcastu nasdílíte se svými blízkými a přáteli.

Pro dnešek se s vámi loučím a přeji hezký den a opět někdy na slyšenou.

 

Vladimír Fichtner

A já jenom dodám, pokud máte chuť se o takových věcech dozvědět něco víc a případně se s námi, se mnou a s Pepou potkat osobně, stačí si na našich stránkách najít kontakt na Pepu a oslovit ho.

Mějte se krásně a zase někdy na slyšenou.

O autorovi Josef Podlipný

Josef ve finančním světě začínal v roce 1991. Zkušenosti nabral mimo jiné v IPB, ČSOB i České spořitelně. Protože je sám rentiérem a spravuje rodinné bohatství jako 4. generace bohatství, jedná s novými klienty jako rovný s rovným a představuje jim naši filozofii.