Proč i nejbohatší lidé světa milují hotovost

natočil Josef Podlipný

Při správě bohatství je potřeba počítat i s hotovostí a nástroji peněžního trhu.
Není to jen o investicích, firmách, nemovitostech, akciích, dluhopisech apod.

Na jednu stranu má hotovost své dobré důvody.
Na stranu druhou je vhodné zajistit, aby hotovost nebyla jediným řešením, protože si na ni brousí zuby třeba inflace.

Výhody i nevýhody hotovosti probírají Josef Podlipný s Vladimírem Fichtnerem v podcastu Mezi Rentiéry.

Dozvíte se, že hotovosti může sloužit k nákupům při propadech akcií. Jaký mají úrokové sazby vliv na držení hotovosti. Jak důležitá je role finanční gramotnosti a proč i o správě hotovosti diskutovat s rodinou.

Vladimír také upozorňuje na specifikum České republiky, které udělalo zbytečné vrásky nejednomu člověku s větší hotovostí.

 

 

Textový přepis

Josef Podlipný

Vláďo, vzpomeneš si na okamžik, kdy jsi poprvé pocítil naléhavost myslet na hotovost a na peněžní trh třeba i ve svém vlastním portfoliu?

 

Vladimír Fichtner

Asi když jsem poprvé začal využívat nákupy při poklesech. Co to znamená? Vždy, když nějaké aktivum poklesne, typicky akcie, může být dobrý čas je přikoupit.

Když jsem nebyl ochoten kupovat za 100, tak když stojí 90, 80 nebo 70, a pořád jsou to rozumné akcie, může dávat smysl využívat poklesu k nákupům.

Tak to dělají zkušení investoři. Člověk zjistí, že když je pokles trošku delší a intenzivnější, nepoklesnou akcie o 10 %, ale třeba o 20 nebo 30 %, že mu může hotovost dojít, aby mohl nakoupit při poklesu.

Ještě jí má dost na to, aby nakoupil při 10% poklesu, někdy i dost, aby nakoupil při 20%. Poklesne to, koupím něco. Poklesne to, zase koupím. Ale na 30 nebo na 40 % už to nemusí být dost.

Tam jsem si asi uvědomil, když jsem začal potkávat dlouhodobější a významnější poklesy, že je dobré mít příležitost využít pokles k nákupu, když jsem ho chtěl využít. A velmi rychle mě to naučilo, že té hotovosti mám držet trošku víc.

Navrhuji, že budeme říkat hotovost, ale není to hotovost, co mám doma „ve slamníku“.

Ale jsou to třeba nástroje peněžního trhu nebo proti-inflační dluhopisy, které mají docela rozumnou likviditu, nebo jiné fondy peněžního trhu, termínované vklady, bankovní účty.

Zjednodušeně budeme říkat hotovost, bude to rychlejší, ale není to jenom cash.

Asi poprvé, kdy jsem to zažil, bylo pravděpodobně v letech 2000–2003, kdy byl velký pokles. Pak finanční krize přinesla podobné poklesy a pak už se to opakovalo častěji. Brexit přinesl nějaký pokles, Covid přinesl nějaký pokles a válka na Ukrajině přinesla také poklesy.

Josef Podlipný

Já si vzpomínám dílem na vlastní a dílem sdílenou zkušenost z realitního trhu v zahraničí.

Ta se týkala zkušenosti, kterou bylo možné převzít od Kiyosakiho.

Já jsem si tehdy plnou vahou uvědomil, že on říkal „Ti skutečně bohatí nepracují pro peníze“. Uvědomil jsem si to v okamžiku, kdy jsme zainvestovali do oblasti realit. A ono se to nedařilo tak, jak jsme si od toho slibovali. Obrátka nepřišla v čase, kdy jsme chtěli.

Naskytly se další příležitosti a já jsem si pak následně znovu přečetl Kiyosakiho a říkal jsem si „Ty jo, ten chlápek se úplně trefil do černého, protože říká v jedné části, že skutečně bohatí lidé se učí.

Ne že by investovali proto, aby získali peníze. Ale oni investují proto, aby se něčemu novému naučili.“

Pokud bych neměl dostatek hotovosti, v tom zjednodušeném vyjádření, nemohl bych se učit. Musel bych třeba prodat to, co jsme zrealizovali za méně výhodnou cenu.

Nemohl bych se naučit marketingu a prodeji, abychom to prodali za cenu, kterou jsme si předsevzali, že je optimální.

A tím pádem bychom nezískali to, proč jsme do téhle části byznysu vstoupili.

Hotovost pro mě tehdy byla nástrojem, který mi umožnil se učit. Nebyla tím primárním důvodem, proč spravuji nějaký majetek.

Nicméně zpátky k důležitosti hotovosti. Proč ji tedy milují úspěšní podnikatelé? Třeba i ti, co mají majetky v hodnotě vyšších stovek milionů nebo dokonce desítek miliard.

Proč někdo s tak velkým majetkem miluje hotovost?

 

Vladimír Fichtner

Mně jenom spojení „miluje hotovost“ trošku připomíná strýčka Skrblíka, co si každé ráno šel zaplavat do bazénu plného zlaťáků. A bavilo ho to. To asi není ten případ.

Já myslím, že lidé mají rádi hotovost ve chvíli, kdy si uvědomí, nebo alespoň my podnikatelé často díky tomu máme šanci udělat nějaký obchod, který je třeba za mimořádně dobrých podmínek.

Na začátku své poradenské praxe jsem se často potkával, a dodneška se často potkáváme se s tím, že lidé si nechávají někdy až moc hotovosti, kdyby přišla nějaká příležitost.

Najednou zjišťuji „aha“ momenty. „Aha, když si otevřu účet ve Švýcarsku, mám tam nějaké investiční portfolio, tak si proti tomu můžu půjčit na lombardní úvěr. Druhý den můžu mít peníze v Čechách na účtu. A nemusím tu míru hotovosti, opravdové hotovosti, která není někde zavřená v nějaké dlouhodobější investici, mít třeba tak významnou, jak by bylo potřeba.“

Myslím, že pro nás podnikatele je typické, že máme rádi příležitosti. Proto buď hotovost máme, nebo hledáme způsob, jak jí mít. Je jedno, jestli máme první milion dolarů nebo deset milionů dolarů nebo sto milionů dolarů.

Diskuse o hotovosti, cashflow, je všudypřítomná, a jenom s velikostí majetku se zvyšují objemy obchodů, které člověk dělá.

Když jsem se bavil s člověkem, který má půl miliardu v investicích, on uvažuje v řádech vyšších desítek anebo nižších stovek milionů.

Najednou řekne „potřebuju nějakou hotovost zítra, 100 milionů.“ OK, je tam příležitost. Já myslím, že pro nás podnikatele je nejvíc ta příležitost. To je to, co nás asi zajímá.

 

Josef Podlipný

Já se často potkávám s tím, že úspěšní podnikatelé koukají na majetek z pohledu hodnoty jednotlivých aktiv, které jejich rodinné bohatství tvoří. A méně si všímají toho, jaké jim ta aktiva přinášejí příjmy a jak udržitelné jsou. Až do okamžiku, kdy hotovost potřebují.

To je například, jak jsi zmínil, že najednou potřebují třeba 100 milionů. Tam jim začne větší měrou docházet to, že je důležitější se dívat na otázku, jaké příjmy to generuje. A jak udržitelné jsou, než jenom na hodnotu majetku a jednotlivých aktiv.

Když nicméně budeme chtít rentiérům, našim posluchačům, poradit, jak velký podíl by hotovost měla mít v celkovém majetku? Z vlastní zkušenosti a z pohledu na obraz portfolií nejbohatších lidí na světě, jaký podíl má mít hotovost v celkovém majetku rentiéra nebo správce rodinného bohatství?

 

Vladimír Fichtner

Já nerad říkám jedno schéma, které je univerzální. Protože situace může být velmi individuální. Na druhou stranu nemám rád, když se někdo vymlouvá a říká, že neví. Zjednodušeně, a neberte to prosím jako investiční radu, která musí být vždy individuální, ale jenom jako nasdílení zkušenosti.

Z mé zkušenosti vyplývá, že to může být třeba 10 až 25 % portfolia.

Proč 10 až 25?

Záleží na dvou faktorech.

Jeden faktor je samozřejmě míra potřeby. To znamená, jak moc třeba ještě vyhledávám příležitosti a chodí kolem mě. Tam je někdy potřeba hotovosti automaticky více.

Druhá potřeba nebo ten druhý faktor je výše úrokových sazeb. Když jsou úrokové sazby nízké, jako byly před rokem 2021, tak hotovost je vlastně zátěží pro portfolio. Protože nic nevydělává. Možná si vzpomenete, kolik jste měli úrokovou sazbu v bance. Nebo kdo měl víc jak milion euro ve švýcarské bance, tak měl – 0,8 %.

Sice vydělával na jiné části portfolia, ale na hotovosti prodělával. Šlo to vlastně do výkonnosti, resp. snižovalo to výkonnost celkového majetku.

Takže bylo potřeba vážit, kolik je ta příležitost a kolik je hotovost. Když jsou úrokové sazby nízké, tak to automaticky naznačuje trošku nižší míru hotovosti, protože je možná lepší využívat v tu chvíli třeba intenzivnější lombardní úvěr, o kterém jsem už trošku mluvil.

Když jsou úrokové sazby vyšší, řekněme, když byly sazby ČNB 7 % a ta hotovost vydělá 6,5 % v koruně. V dolaru v tom samém okamžiku třeba 5 %, tak nevadí, že mám 20 % v takovém typu aktiva, protože to vydělává 5 % nebo 6 %. A to není úplně špatné na rentiérské portfolio.

Tyhle dva faktory bych bral do úvahy při té konkrétní částce. Řekl bych, že se budu pohybovat mezi 10 až 25 %. A může to být méně a individuálně i více. Tohle je nejčastější odpověď na to, když to řešíme sami v rodině anebo s našimi klienty.

 

Josef Podlipný

Já k tomu jen dodám, že skutečně bohatý člověk měří hotovost i počtem let nebo možná i desítek let, po které mu hotovost dopřeje spokojený život bez ohledu na to, jestli jeho dosavadní majetek generuje hotovost další.

Vzpomínám si na jednoho kamaráda z Kanady, který říkal, že to zná jen z vyprávění, když jeho rodina utekla z ČR do Kanady. Bylo nesmírně důležité, aby měli dostatek hotovosti na přežití prvních pěti let. Protože prvních pět let tam teprve budovali něco, na čem teď funguje už druhá generace a funguje velmi dobře.

 

Vladimír Fichtner

Mluvíš o rentě, nebo o potřebách v příštích pěti, deseti letech.

To je samozřejmě také důležitý faktor.

 

Josef Podlipný

Neříkám tím pádem, že stačí jenom vydržet x měsíců platit běžné životní náklady. Ale je potřeba, aby se člověk poučil i z historie. I tento příběh českého emigranta do Kanady ukazuje, že pět let bylo potřeba na pět let života.

 

Vladimír Fichtner

Ano. To je asi dobré si uvědomit, že jako budoucí rentiér „mějte peníze na tři až šest měsíců vašich výdajů, dejte si je stranou jako železnou rezervu. Nebo na dvanáct, když je nějaká krize.“

Ale jako rentiér už je člověk trošku v jiné situaci. Souhlasím s tím, že mít peníze na klidně pět až deset let dopředu v takovém hotovostním instrumentu, který je součástí 10 až 25 %, o kterých mluvím. Z hlediska portfolia.

To souvisí s velikostí portfolia. Když máte miliardové portfolio nebo 500 milionů, tak vaše životní výdaje nejsou už tak významné. Je potřeba je mít, ale nejsou tak významné vzhledem k ostatním objemům obchodu.

Když máte 100 milionové portfolio a máte rentu 200 tisíc, tam už tolik rezervy nemáte. Tam je významné odložení dost peněz na rentu, abych jí nemusel řešit. Mít různé zdroje cashflow, aby tlaky na rentu byly menší. Nebo na to, že majetek musí vydělávat a odprodám ho v zisku. Tam záleží na velikosti majetku.

 

Josef Podlipný

Určitě, nepochybně záleží na velikosti majetku. Záleží i na dosavadní skladbě majetku.

Vzpomínám si na další příběh, kde Tomáš prodával část svého byznysu. Naštěstí si včas uvědomil, že současné výdaje rodiny extrémně narostou po prodeji tohoto byznysu. Protože velkou část z výdajů právě financoval jeho byznys.

Ten extrémní nárůst, abyste si dokázali představit, byl z původně uvažovaných 200 až 250 tisíc měsíčních nákladů o dalších 400 tisíc.

Tomáš říkal, že tohle jsou výdaje širší rodiny a potřebuje mít na financování spokojeného života ne 250 tisíc, ale skoro 700 tisíc.

 

Vladimír Fichtner

To by mě zajímalo, co byl ten detail. Pokud ho budeš vědět.

Jedna z věcí, která s tím souvisí a kterou vím je to, že nejlevnější je chodit do práce. Protože když najednou nechodíte do práce, nerozvíjíte podnikání, máte už nastavený rentiérský mód, najednou začínáte cestovat, užívat si. Chodíte víc na obědy s manželkou, a ne s byznys partnery.

Kdysi dávno, když jsem začínal v poradenství, Merrill Lynch a další americké firmy říkaly, že když člověk jde do „důchodu“, z amerického pohledu předčasného důchodu – Early retail moment. Když prodá firmu, tak se počítá s tím, že 70 % svých existujících životních nákladů bude potřeba financovat. Že ten koeficient je 0,7 proti současné životní úrovni z hlediska nákladovosti.

Realita je samozřejmě téměř dvojnásobná. Dneska už se ví, že to je nějakých 1,3 až 1,4.

Protože když nechodím do práce, je to drahé. Samozřejmě přibydou takové věci, že všichni naši členové rodiny mají auta ve firmě, mobily ve firmě, internet ve firmě.

Hups. Sto tisíc sem, sto tisíc tam.

 

Josef Podlipný

Zabezpečení ve firmě, myšleno zabezpečení majetku mnohdy, a spousta dalších a dalších nákladů. S tím určitě souhlasím.

Ještě to má jeden rozměr. S hotovostí je spojena i nezbytná finanční gramotnost. Mnoho z vás asi napadne spousta příběhů, kdy někomu spadla hotovost tzv. do klína. Výherce v loterii nebo někdo, kdo zdědil obrovský finanční majetek.

Ve valné většině to nepřineslo žádné štěstí, natož uspokojení životních potřeb. O tu hotovost pak záhy většinou příjemci buď přišli, anebo dostali bolestivou životní lekci.

Proto, abyste nedostali tuto bolestivou životní lekci, co bys poradil jako zkušený investor a správce? Jak pracovat s hotovostí? Jaká aktiva využít pro to, aby hotovost nepřinášela propad výkonnosti portfolia? Aby přinášela svobodu, i tu emoční, kterou jsi zmínil v některém z předchozích příběhů?

 

Vladimír Fichtner

To je dobrá otázka, ale tak na tři podcasty. Zkusím to trošku zestručnit.

Přestože hotovost do portfolia patří, měla by být jeho součástí, ne jeho základem. To je bod číslo jedna.

To znamená, dokážu si představit, že hotovosti definované na začátku, je v portfoliu 10–25 % u rentiéra. Ale to není všechno.

Potřebuji mít v portfoliu akciové produkty. Potřebuji mít další produkty. Asi relativně málo dluhopisů, protože ty, jak nám ukázaly i poslední roky, jsou poměrně nebezpečné. V dobách vysoké inflace spíš ztrácí na hodnotě. Takže dluhopisů není tolik potřeba.

Nemovitosti můžu mít a další investice. Hotovost má být součástí, ne jediným řešením.

Když peníze dostanu jednorázově, je dobré se na to připravit. Já vždycky říkám každému „otevřete si účet ve Švýcarsku, v klidu o tom popřemýšlejte a pojďme se potkat 6 měsíců před tím, než očekáváte, že peníze přistanou na vašem účtu.“

Protože v okamžiku, kdy přistanou, je potřeba se o ně začít starat s rozvahou, s rozmyslem. Ne v křeči, ve stylu „kam já to dám?“ Často si lidé nechají poslat peníze i do Čech, což já každému, co můžu, vymlouvám. Protože v tu chvíli to najednou vědí všichni. Na iDnes byl jeden z nejčtenějších článků, jak nějací lidé vyhráli 250 milionů ve Sportce. Byli z toho nešťastní, protože jim to přišlo do české banky, na malé město, na finančním úřadu to museli ještě řešit. A všichni to najednou věděli. Tady se ví všechno. V téhle malé zemi.

Josef Podlipný

Najednou měli spoustu přátel.

Vladimír Fichtner

Najednou měli spoustu přátel a vlastně spoustu průšvihů.

Já říkám „jděte do Švýcarska“. Tam si bankéři jdou sednout za to, že řeknou o někom, že má u nich peníze. Prostě to je ilegální. Oni můžou říct jenom „já se k tomu, jestli někdo u mě má peníze, nemohu vyjádřit.“ To je jediné, co mohou říct.

Připravte se na hotovost, v té sportce se člověk úplně nepřipraví, ale pořád dělejte vše s rozvahou. Nedělat nic rychle, radši to nikomu nějakou dobu neříct, pokud to jde. Když je ta hotovost větší než dva miliony euro, tak utečte do Švýcarska. Tam není co řešit.

 

Josef Podlipný

Je to vlastně dobrá zpráva pro všechny vrcholové manažery. Manažery, kteří mají třeba life changing bonus. Nebo pro ty z vás, úspěšných podnikatelů, kteří uvažují o částečném odchodu z byznysu. Nebo dokonce plném prodeji vašeho impéria, které jste léta budovali.

Co pak bude následovat, když nás takovýto rentiér osloví? Jak to bude vypadat, můžeš teď dát takovou maličkou ochutnávku, aby rentiéři věděli?

 

Vladimír Fichtner

Je potřeba se systematicky zamyslet nad tím, co dál se svým životem. Jak přejdu z fáze budování do té správcovské. Nebo jestli chci přejít nebo nechci. Jakou mám životní situaci, jakou mám rodinnou situaci, jak chci zapojit další lidi?

První věc, kterou děláme, je takový strategický pohled na další život. Kdy si společně povídáme o věcech, na které člověk většinou nenajde parťáka. To je základ.

Nemusím zdůrazňovat, že jsme na té první schůzce my dva. Teprve v dalším kroku zapojíme kolegy, když se už začínáme bavit o konkrétních investicích. Ale na to společné povídání, co dál se životem a rodinnou situací a majetkem, je potřeba nadhled.

Jak říká jeden náš klient „pohled z deseti tisíc metrů“, ten strategický. Na tom je potřeba strávit 3, 6, 9 hodin.

To není jenom o tom, že se potkáme jednou na 3 hodiny, a podruhé na 3 hodiny, kde něco prezentujeme. To vše chce uzrát, chce to trošku zažít si to a říci „jo, to je ono.“ Málokdo z nás je schopen se rozhodnout hned a okamžitě.

Zároveň je důležité postupovat vpřed, nenechat to vyhnít, nenechat to ležet ladem. Neříct si „tak jsme se potkali, dobrý. A teď už jenom přijdou peníze.“

Ne. Je potřeba se penězům věnovat, aby nakonec nezůstaly jenom v hotovosti. Abych, když mám hotovost a přijde nějaká finanční krize, najednou nezačal řešit, kde mám ty peníze a nepřišel jsem o ně. Je to systémově důležitá instituce, nebo není? Všem těmto křečím se dá jednoduše vyhnout, když o tom člověk přemýšlí včas, v pohodě, v klidu, když do toho jde s rozvahou.

 

Josef Podlipný

Opět mi to připomíná Kiyosakiho, který říkal „Peníze jsou skvělý sluha, ale zlý pán. A když se naučíš vládnout ty jim, čeká na tebe bohatství.“

Ty jsi, Vláďo, zmínil, že by hotovost neměla být jediným řešením. Zároveň, že by měl úspěšný podnikatel včas začít tyto otázky řešit.

Budeme rádi, když s námi.

Co dalšího tě napadá, když se bavíme o rovině času, že je důležité při diskusích o hotovosti a jak s ní pracovat?

 

Vladimír Fichtner

Dneska ses ptal hodně, Pepo, ty mě. Já jsem Ti nedal moc prostor. Co napadá Tebe?

Josef Podlipný

Vážení přátelé, když se bavíme o veličině času, je potřeba se také zamyslet, kolik času chcete a jste ochotni věnovat hledání řešení.

A to nejen teď a tady. Ale pravidelně a po nějakou delší dobu, kterou bychom měli počítat ideálně v násobcích let.

Mé doporučení, byť se na to dívám stejně jako Vláďa, že není nic černobílé, a nemusí to platit právě pro vás, ale může vás to povzbudit k přemýšlení, je 5 hodin měsíčně. 5 hodin měsíčně my, nejenom vy, ale celá vaše rodina. Na to, abyste diskutovali o tom, jak s hotovostí pracovat.

 

Vladimír Fichtner

Já bych řekl, že 5 hodin je skoro minimální čas. Bylo fascinující, když jsme potkali nedávno jednoho z našich nových klientů, že říkal „No, já nechci, aby majetek přinesl rodině nějaké starosti a problémy.“ Když jsi se zeptal na otázku, kolik tomu bude ochoten věnovat, řekl, že ochoten je. A rodina? „No, to nejde!“
Když to nejde, Petře, tak to nejde. Ale pak nemůžete čekat, že se něco změní. Že tu rodinu toto do toho zatáhnete, když nejste schopni to zrealizovat.

Jeden z našich již „starších“ klientů má už rodinu ve světě. Každý měsíc je přiveze a stráví pět, šest hodin spolu na rodinné radě. Nebo spolu s námi. To je vlastně víc, a je to o víkendu.
Mají své životy dospělé děti, ale přijedou z Evropy a jsou tady. Protože cítí, že je potřeba v tuto chvíli tomu věnovat víc energie, než se ta rodina prostě sehraje.

Ale to už jsme úplně v jiném tématu.

Tak teď zpátky k hotovosti.

 

Josef Podlipný

Když se vrátíme zpátky k tématu, jistě si vzpomenete, že jím bylo, proč i nejbohatší lidé světa stále milují hotovost a nástroje peněžního trhu.

Jednou z možných dalších odpovědí, která vás, věřím, také napadla je právě proto, že jim nabízí svobodu a čas.

Proto vám přeji, abyste měli ve svých portfoliích dostatek hotovosti, která vám umožní vyčlenit správný čas pro to, abyste vaše rodinná bohatství chránili mezigeneračně.

Pro dnešek se s vámi loučím a těším se opět někdy na slyšenou.

 

Vladimír Fichtner

Na slyšenou.