Jsou peníze ve švýcarské privátní bance v bezpečí?

natočil Josef Podlipný

 

Jeden z našich potenciálních klientů nám položil otázku: „Jak je to s bezpečím mých peněz, které mám ve Švýcarsku?

Ve videu se dozvíte 2 důležité úhly pohledu, které mohou ukázat, zda jsou peníze v bezpečí či v ohrožení.

Chcete vědět více?

Získejte speciální report Výhody a nástrahy uložení peněz ve Švýcarsku.

Textový přepis

Josef Podlipný

Dobrý den, vítejte Mezi Rentiéry. Jmenuji se Josef Podlipný, jsem rentiérem a partnerem ve Fichtner Wealth Managers.

Vladimír Fichtner

Dobrý den, moje jméno je Vladimír Fichtner, jsem rentiér a zakladatel Fichtner Wealth Managers.

Josef Podlipný

Dnešním tématem bude: Bezpečí švýcarského bankovnictví.

Doslovně položím otázku, kterou nám položil náš, věřím, budoucí klient.

Jsou peníze ve Švýcarsku v bezpečí?

 

Posluchače určitě zajímá, proč se na to ptal? Já k tomu dám malou nápovědu.

Je to člověk, který vybudoval velký majetek. Snaží se ten majetek ochránit i pro budoucí generace. Potkává se se spoustou dalších významných podnikatelů.  A i oni mají peníze ve Švýcarsku. A někteří z nich ho přiměli zapochybovat o tom, jestli jsou peníze ve Švýcarsku v bezpečí. A když se snažil na tuto otázku sehnat odpověď, myslíte, že ji získal? Nikoli.

Dneska si budeme povídat o tom, jaká je odpověď na to, jestli jsou peníze ve Švýcarsku v bezpečí.

Vladimír Fichtner

Tak stručně by se dalo říct, ANO. Peníze ve Švýcarsku jsou v rozumném bezpečí, ale je dobré se podívat pod povrch té odpovědi. Protože ona má různé oblasti, na které je dobré se podívat. Obecně platí, že je potřeba si říct, proč peníze ve Švýcarsku mám. A co to může přinést, jaké jsou výhody, jaká jsou případná rizika.

Josef Podlipný

Pro koho je švýcarské bankovnictví ideální?

Vladimír Fichtner

Mluvme o švýcarském privátním bankovnictví. A mluvme o největších privátních bankách. To je naše zkušenost, s těmi my pracujeme, respektive naši klienti je používají pro správu svého majetku. Jejich bankovní platformy. Pro koho jsou tyto banky?

Tyto největší v principu pro každého, kdo má finanční majetek vyšší než 2 miliony euro. Pokud nemáte finanční majetek 2 miliony euro, tak se s vámi  moc bavit nebudou, protože jste pro ně příliš malý klient, a ani vám ten účet neotevřou.

V minulosti otvírali i menší účty, třeba milion euro, dokonce i půl milionu euro. Určitě jsou malé švýcarské privátní banky, které otevřou i pro menší objemy, ale z našeho pohledu stojí za to využívat spíš ty velké. To souvisí s tím bezpečím, ale k tomu se asi ještě dostaneme.

Takže pro každého, kdo má větší objem majetku, je rentiér a má ve finančních aktivech peníze stranou, a více jak 2 miliony euro. Na druhou stranu bych dodal, Pepo, že ty principy, o kterých se budeme bavit, a přemýšlení o  bezpečí, je možné aplikovat samozřejmě i na jiné instituce. A věřím tomu, že to může být inspirací i pro toho, kdo je rentiér a má 30 milionů korun ve finančních aktivech.

A že to je spíš o tom, jak přemýšlet o věcech. To je to, co se tady snažíme nasdílet. Ne jaká jsou ta přesná řešení. Protože ta vždycky můžeme pomoct někomu najít, ale způsob přemýšlení je to, co mezi rentiéry je potřeba pěstovat. A proto jsme tady spolu dneska.

Josef Podlipný

Jaké hlavní principy by měly být pro rentiéra důležité? Co a v jakých krocích by měl rentiér vlastně řešit dřív, než se rozhodne, jestli využije švýcarského bankovnictví?

Vladimír Fichtner

Asi ta první věc vůbec je, a to není jen o švýcarském bankovnictví, si uvědomit, proč tu banku mám. Jestli jí mám od toho, aby mi dávala rady a měl jsem tam ty peníze uložené. Jestli ji mám od toho, abych tam ukládal hotovost a nic s ní nedělal, v principu neinvestoval. Nebo jestli ji mám jako, jak my říkáme, investiční platformu. To znamená, že si založím bankovní účet, jeho součástí se stane nějaký investiční účet a z toho investičního účtu se investují peníze do celého světa. Do různých instrumentů.

Ať jsou to akcie, dluhopisy, ETF, nebo jiné finanční nástroje. Takže naše doporučení je používat banky především, když už je používáme, jako platformy. To znamená jako něco, kde legálně ty peníze leží a odtud se investují jinam. Pokud byste si banky nechali jako místo, kde chcete ukládat hotovost, tak to má svá rizika. To je něco, co asi můžeš klidně nasdílet ty. Protože je to téma, které je ti velmi blízké.

Josef Podlipný

Já jsem sám zažil vlastně historii krachu, pádu IPB. Mnoho z našich posluchačů si jistě vybaví okamžik, kdy velká banka v České republice z ničeho nic zavřela. A Česká národní banka oznámila, že je vlastně tato banka ohrožena. A vlastně byla ohrožena svými vlastními klienty. Paradoxně fronty čekatelů na peníze přivedly tuto banku velmi rychle do náruče tehdy ČSOB. A daňoví poplatníci, my – daňoví poplatníci, pokud se nemýlím, tak jsme zaplatili účet asi 100 miliard korun českých. Což není úplně málo. Co z toho plyne za ponaučení, Vladimíre?

Vladimír Fichtner

No, že banky je dobré využívat jako platformu. Ne nutně jako místo, kde mám všechny peníze uloženy. Zjednodušeně. Ve všech evropských bankách, nebo asi ve všech, platí pojištění vkladů 100 000 euro. Což pro nás, rentiéry, není úplně velká částka. Když tam budeme mít celá rodina, pětkrát 100 000 euro, tak nás úplně asi nepotěší, když by ta banka zkrachovala.

Proto je důležité používat banku více jako prostor, když mám vklady, tak je tam diverzifikuju. A první věc, která je hezká ve Švýcarsku, je, že ty velké švýcarské privátní banky umí vklad, který jim svěříte diverzifikovat. Což dneska, když jsou třeba vyšší úrokové sazby na koruně, i na dolaru a začínají být i na euru, tak se může hodit.

My pracujeme typicky s dvěma bankami, Julius Baer nebo UBS, jedny z největších, které ve Švýcarsku a na světě vůbec jsou. Tak oni umí ten vklad umístit nejenom u sebe, ale také jinde. Třeba v Société Générale nebo v nějaké asijské bance. Nebo v jiné evropské bance, v Commerzbank nebo jinde. A když člověk má vklad, tak nemusí mít jenom takzvané kreditní riziko. Kreditní riziko je, když banka zkrachuje, dostanete 100 000 euro a tím to hasne.

Tak vlastně nemusíte mít riziko jenom té jedné banky. Ale aniž byste si museli otvírat účet v Commerzbank nebo v Société Générale, tak přes tuto platformu u nich peníze můžete mít uloženy.

To znamená, musely by zkolabovat všechny banky, u kterých máte peníze, abyste od všech dostal 100 000 euro, ale je to pořád několikrát 100 000 euro. Ne jenom jedenkrát 100 000 euro na jedno rodné číslo.

Takže to bych řekl, že je první důležitá věc. Nejsem si vědom, že by třeba v České republice, Pepo, na vkladové bázi v privátní bance vůbec něco takového šlo řešit.

Josef Podlipný

Bohužel nikoli. A co v České republice vlastně také nejde řešit je další specifikum švýcarského bankovnictví. A to třeba joint account. A jak vnímají tuto příležitost, Vladimíre, rentiéři?

Vladimír Fichtner

První možná řekněme, co je to joint account. Je to společný účet. Někteří lidé, někteří rentiéři mají oddělené jmění od svých životních partnerů. Tak pro ně to není téma. Ale ti, kteří nemají, což je většina našich klientů, většina našich klientů má společné jmění manželů, tak v české bance vám řeknou, tak je to váš účet nebo vaší manželky účet. Ale není to společný účet. Přestože na něj chodí společné peníze, přestože se o něj společně staráme. A to je nepříjemná věc, především v okamžiku, kdy dojde třeba k úmrtí nebo k nějaké neschopnosti starat se o ten účet. Můžu být prostě na jednotce intenzivní péče, po nějaké autonehodě. Je potřeba s tím účtem něco řešit. Je potřeba podpis a najednou to nejde, protože ten účet je můj a ne mojí ženy. Přestože jsou to naše společné peníze.

Dá se to řešit tím, že má každý svůj účet a zase to stěžuje srozumitelnost toho starání se o majetek. A obecně západ, včetně Švýcarska, umí společný účet. To znamená, ten účet je legálně opravdu několika lidí najednou. Může být vás a vašeho životního partnera, ale můžete k tomu připojit i děti. Takže ten účet může být třeba na čtyři lidi na jednou.

A když dojde k úmrtí jednoho z nich, tak se řeší jenom část dědictví. K tomu zbytku má zbytek rodiny přístup pořád. Ty peníze jsou k dispozici, dá se s nimi operovat, jenom je zablokována ta poměrová část, která byla na toho, kdo zemřel třeba.

A pro člověka jako mě, kterému už je 53, občas někdo zemře na nějaký průšvih. Autonehodu nebo na nějakou nemoc, která nečekaně přijde a rychle zapůsobí. Proto je tento pohled důležitá součást starání se o peníze a  majetek. Je to součást ochrany bohatství – to je to, co chceme. Ochránit bohatství a nedostat rodinu do situace, kdy díky dědickému řízení, které může trvat klidně i roky, bude významná část majetku zablokována, jenom protože dědické řízení není ukončeno.

Josef Podlipný

Přátelé, bavíme se o švýcarském bankovnictví, o prostředí, které může být zárukou klidného spaní. Vladimíre, v čem ještě může švýcarské bankovnictví přinést rentiérovi právě to klidné spaní?

Vladimír Fichtner

Ta druhá věc je, že je dobré v těchto platformách/ bankách, nemít jenom vklady, ale investovat. Protože jakmile investujete, tak se peníze, které tam máte, dostávají mimo insolvenční podstatu. Nebo mimo majetek banky. A vy tím, že máte zainvestováno třeba v amerických ETF nebo v ETF investujících do amerických cenných papírů. (amerických akcí nebo dluhopisů, to je jedno), prostě tím, že je máte v investičních nástrojích, které nejsou spojené s fungováním banky.

Nesmí to být vklad, nesmí to být certifikát té banky, ale můžou to být akcie, dluhopis, ETF, fond. Tím se dostáváte mimo insolvenční podstatu, a ty peníze jsou stranou.

Vlastně nedávno to zažili lidé ve Sberbank. Měli peníze třeba ve fondech, myslím, že ING. A přesto, že ty peníze nějakou dobu nebyly k dispozici, tak to byla jen technická záležitost. Ale ty peníze se přesunuly ze Sberbank, která se starala o ING účty, do, myslím, České spořitelny. Která se starala o ING účty. A pořád tam všechny peníze jsou. Kdežto ti, kteří měli jen vklad ve Sberbank, musí čekat, jestli dostanou něco zpátky. Kdy to dostanou a kolik dostanou zpátky. Takže to je krásný příklad, který jsme zažili nedávno.

A takhle to funguje všude. Takže využívejte účty ve Švýcarsku pro investice, ne pro ukládání hotovosti. Když už tam ukládáte hotovost, tak ji rozdělte klidně do více bank, protože pak se vaše šance, že o majetek přijdete, dramaticky snižuje.

Josef Podlipný

Naši klienti využívají švýcarské bankovnictví. Co je vlastně takovou hlavní známkou toho bezpečí? Čím se to bezpečí měří?

Vladimír Fichtner

Tak ono na to bezpečí jsou různé úhly pohledu. Další věc, kterou my u švýcarských bank řešíme, a měl by to každý řešit u svých bank nebo svých investičních platforem, pokud chce přemýšlet o bezpečí, je jejich velikost, případně rating. Prostě jejich šance, že budou trvat dlouhodobě.

A dneska, po finanční krizi, která přišla v roce 2008, 2009 vznikly celosvětové takzvaně „systematicky důležité finanční instituce“, které v Čechách je možné najít na stránce České národní banky. V Evropě je možné je najít, v Americe je možné je najít, ve světě je možné najít.

Tyhle systematicky důležité instituce jsou takové, o kterých regulátoři říkají, že kdyby zkrachovaly, tak to vlastně nemůžeme úplně dopustit. Protože by vyvolaly dominový efekt, který by mohl i velmi zdravé společnosti napojené na banky, což jsou všechny v principu, a zdravé finance lidí, by mohl poškodit.

Takže Američané to vyřešili kdysi v té finanční krizi tak, že jednu banku nechali zkolabovat. A pak už řekli – to je zlé, to vypadá nebezpečně, tak vlastně vklady garantovali.

V Evropě to bylo to samé. V roce 2008, 2009, v jeden okamžik byla velká nervozita. Kam mám dát peníze, abych o ně nepřišel? I u těch největších bank, to vypadalo, že to nemusí být bezpečné.

A tenkrát myslím, že Němci přišli s tím, že garantujme všechny vklady ve všech bankách. A ustaly veškeré tlaky na banku. To je to, o čem ty jsi mluvil o IPB kdysi dávno. Tak vlastně lidé přestali řešit, kde mají peníze, protože stát jim garantoval, že všechno je bezpečné.

Stát potom pochopil, že garance úplně veškerého bezpečí ve všech bankách je bianko šek pro každého, kdo chce podvádět. Stojí peníze. Takže to nemusí být úplně optimální řešení.

A proto přišel po celém světě koncept se systémově důležitými bankami. Který my doporučujeme zvažovat, když člověk přemýšlí o tom, v jaké bance si otevře účet.

V Rentiérovi ukazujeme seznam cca 30, 40, 50 bank, podle velikosti.

A některé banky mají finanční aktiva 500 miliard franků a některé tisíc miliard.
Vlastně některé jsou systémově důležité a některé nejsou systémově důležité. A to může být věc, kterou při ochraně bohatství je třeba vzít do úvahy, kterou tu investiční platformu využívám. Jak je velká, jak je systematicky důležitá. A ona ta velikost, o které mluvím, jaký má rating případně, a ta velikost je taky důležitá, protože ve finanční krizi 2008, 2009 se ukázalo, že co je velké, to hůř krachuje. To je složitější nechat padnout.

A my vždycky chceme být v situaci, kdy když přijde problém, abychom ho neřešili jenom my dva a náš klient. Ale aby ho řešil ten nejvyšší management na světě. Aby ho řešily státy, aby ho řešili konkurenti. Protože když by kolaboval jeden z největších hráčů na tom trhu, tak to ovlivní konkurenty. A ten business může přestat existovat. A v bankovnictví z hlediska důvěry je to samozřejmě velmi důležité. A my nevíme, jestli v příštích desítkách let nepřijde někam problém, včetně švýcarského bankovnictví.

Takže přemýšlejte o tom, jak banku využíváte. Jestli jako vkladovou instituci nebo jako platformu, to je bod jedna. Bod dva je určitě velikost, rating, systémová důležitost. To jsou faktory bezpečí, které je potřeba brát do úvahy.

Neznamená to, a to bych zdůraznil, že systémově důležitá instituce nemůže zkrachovat. I ta může zkrachovat, ale my hledáme řešení, která jsou nejvíce bezpečná. A velikost a systematická důležitost nám nahrávají do karet, když to bezpečí hledáme.

Josef Podlipný

Dnes jsme se bavili o bezpečí švýcarského bankovnictví.

A tak, jak bylo řečeno, nejenom bezpečná švýcarská velká privátní banka je zárukou bezpečí vašeho bohatství. To, co je zárukou a větší jistotou, že vaše bohatství zůstane v bezpečí, je strategie.

Pokud budete mít strategii, která vám dlouhodobě umožní bohatství zachovat, z hlediska jeho hodnoty a předat ho i dalším generacím, tak pak teprve můžete klidně spát.

Budete-li chtít vědět víc, dozvědět se větší detail, ať už o švýcarském bankovnictví, nebo o samotné strategii ochrany bohatství, rádi vám nabídneme větší detail skrze měsíčník Rentiér nebo v reakci na vaše případné dotazy.

A znovu se budeme těšit u dalšího dílu podcastu Mezi Rentiéry.

Loučím se s vámi, mé jméno je Josef Podlipný.

Vladimír Fichtner

A loučím se i já, Vladimír Fichtner. Nashledanou.

Josef Podlipný

Nashledanou.

O autorovi Josef Podlipný

Ve finančním světě začínal v roce 1991. Zkušenosti nabral mimo jiné v A.T. Kearney, IPB, ČSOB a České spořitelně. Vedle majetku v ČR vybudoval i rozsáhlé nemovitostní portfolio v USA.
Ačkoliv by pracovat nemusel, pomáhá Josef ve Fichtner Wealth Managers jako partner a vedoucí obchodu úspěšným lidem chránit a zhodnocovat rodinné bohatství.
Josef Podlipný je čtvrtá generace správců rodinného bohatství, rozvíjí tradici péče o komunitu i odpovědné řízení majetku, který byl rodinnými předky budován.