Apple Itunes
Spotify
Stitcher
RSSPlán B: 4 základní kroky ke klidu v nejisté době
natočil Josef Podlipný 
V nejistém světě, kde se systémové pořádky mohou změnit ze dne na den, je plán B klíčovým nástrojem, který nám přináší klid a svobodu rozhodování.
Vladimír Fichtner a Josef Podlipný otevřeně mluví o tom, proč plán B není o strachu, ale týká se každého, kdo nechce být rukojmím okolností.
Sdílí rodinné zkušenosti z minulosti i současnosti – od měnové reformy až po vlastní evakuační plány během hrozeb v roce 2022. Ukazují, že připravenost přináší jistotu, že i když přijde nečekané, budeme vědět, co dělat.
Praktické rady jsou překvapivě jednoduché a dostupné – od kontroly platnosti pasu, přes využívání elektronického podpisu, až po konsolidaci rodinných dokumentů a otevření bankovního účtu v zahraničí.
Všechny kroky mají společný cíl: zajistit rodině svobodu, klid a možnost volby v krizových časech.
Poslechněte si tuto epizodu a získejte inspiraci, jak si s rodinou vytvořit vlastní plán B, který vám dodá klid i v nejistých dobách.
Textový přepis
Josef Podlipný:
Vláďo, dnes se zaměříme na to, proč je plán B důležitý pro správce rozsáhlého majetku a pro kohokoliv, kdo spravuje rodinné bohatství. A to především v obdobích válek, geopolitických změn, výzev jakéhokoliv charakteru – vysoké inflace, poklesů, ale třeba i robustních růstů na trzích. Proč je zrovna, a právě teď, plán B tak důležitý?
Vladimír Fichtner:
Všechno jsi vyjmenoval. Plán B je samozřejmě důležitý v každém okamžiku, nejen v dobách geopolitických nejistot. Ale i v dobách, kdy máme pocit, že je všechno v pohodě a v ažuru také může přijít nějaká nejistota, nějaká černá labuť, která nás zasáhne. Když nebudeme připraveni, tak budeme jednat zbytečně křečovitě, příliš nepromyšleně, pod tíhou emocí. Řekl bych, že Plán B, o kterém se dneska budeme bavit, je důležitý nejenom pro toho, kdo má větší majetky. Zrovna to, co dneska budeme probírat je vlastně pro kohokoliv. Protože to vyžaduje nějakou energii časovou a relativně nízkou finanční energii. Když se vrátím k té tvojí otázce, jak se připravit na nějaké nepříjemnosti typu, že Ukrajina za nás nevydrží bojovat a ruská armáda se posune o kousek dál, nebo jiné věci, které můžou znamenat, že z nějakého důvodu nebudeme ochotni v této zemi dál žít. Což je něco, co si nedokážu představit, protože my jsme s rodinou žili v zahraničí a mně přijde, že čím víc člověk žije v zahraničí, tím víc si váží toho, co má doma. Takže nám se opravdu nikam nechce, ale nechceme být okolnostmi donucení zůstat v nějakém místě, pokud se nám tam nebude líbit.
To je pro nás asi to nejpodstatnější na plánu B, mít svobodu rozhodování v daný okamžik. Plán B, když říkám, že přijde válka sem, tak neznamená, že odcházím a nejdu na frontu, ale mám tu možnost se rozhodnout v daný okamžik. A to je úplně něco jiného. Jak to máte vy s plánem B? Jak to vnímáš ty?
Josef Podlipný:
V podstatě jsi na tu otázku zároveň odpověděl. Nechceme být rukojmím systému, chceme mít právo volby. A proč je to důležité dnes více než kdy dřív? Protože nám to připomíná i dobu minulou. Dobu, kdy jsme přišli jako rodina o veškerý majetek a zůstaly nám jen dluhy. Dobu měnové reformy, na kterou jen těžko vzpomíná i moje maminka, dobu druhé světové války. Prostě dobu, kdy se mění systémové pořádky, jistoty. A my chceme mít právo volby. Zároveň, a to je poměrně důležité a žijeme tím vysloveně jako rodina, jako jednotlivci, mít možnost podporovat to, co nám dává smysl i v dobách překvapivě zlých. Pokud budeme bez plánu B odkázání jenom na nějakou libovůli systému, tak nám nezbyde nic jiného než se podřídit. Ale když budeme mít právo volby, tak můžeme klidně, a nechceme to, z Ameriky financovat znovupostavení kvalitní a morálně ukotvené společnosti třeba i v Česku, nebo na Ukrajině, nebo kdekoliv jinde, kde nám dává smysl, aby se lidem žilo dlouhodobě mezigeneračně dobře.
Vladimír Fichtner:
To je zajímavé slyšet. Takže to máte podobně jako my.
Josef Podlipný:
Věřím, že spousta z posluchačů o tom přemýšlí velmi podobně jako my. Pojďme se teď podívat na to, co jsou základní pilíře plánu B. Co to vlastně je, plán B? O co se opírá?
Vladimír Fichtner:
Dneska si některé věci můžeme lépe představit, protože je zažívají lidé na Ukrajině. A když se budeme bavit o level jedna – první úrovni Plánu B, takové nejjednodušší, co je nejméně organizačně, finančně a časově náročné. A co už někteří vyzkoušeli, nebo si dokážou představit, co pomohlo třeba na Ukrajině.
Jedna věc je mít svobodu pohybu. Svoboda pohybu v Plánu B, úroveň jedna, může souviset s tím, že když vycestuju do zahraničí, tak mi neskončí pas za půl roku. Asi víte, že komu na Ukrajině dneska skončí pas, tak se mu nevydá pas v zahraničí. Což je běžná praxe v běžné době. Ale komu skončí pas, musí pro něj zpátky na Ukrajinu. Co to znamená? Kluci, kteří jsou povinně odvedeni, a skrývali se před odvodem v zahraničí, se buď stanou ilegály, nebo se prostě vrátí. A když se vrátí, jdou na frontu. Takže jedna jednoduchá věc je mít prostě pas s dlouhou dobou platnosti.
I pasy můžou být zrušeny, ale to je opravdu mimořádná záležitost.
Pojďme zkusit to, co je jednoduché. Mít pas s dlouhou dobou platnosti. Ideálně mít třeba druhý pas. Mám jeden, který běžně používám, a mám druhý, který si pořád kontroluji, že má dostatečně dlouhou dobu platnosti. V ČR je to teď deset let pro dospělé osoby. Takže prostě vím, že mám deset let klid. A nebudu se muset vrátit, kdyby hrozil nějaký konflikt nebo něco podobného. Pokud nebudu chtít, znovu podotýkám. To není o tom, že automaticky odjíždím. To si spíš nedokážu představit. Ale mám tu možnost volby. To je to nejpodstatnější.
Většinou to funguje tak, že když chcete na úřadě další pas, řeknou vám, ať odevzdáte ten předchozí. Ale ve chvíli, kdy člověk třeba cestuje do znepřátelených zemí – USA na jedné straně, Írán na druhé – v jeden okamžik, dělá cestu kolem světa nebo něco podobného, tak všichni vědí, že je dobré mít v pase jenom razítka ze zemí, které jsou si blízké. A ne zrovna nepřátelské. Takže mít americké vízum a jet s tím pasem do Íránu není úplně nejvhodnější záležitost. Proto je možné běžně dostat dva pasy. Je potřeba si to vygooglit, nechci jít do detailů. Ale je to první věc, kterou si lze zajistit. Mít možnost svobodného pobytu v zahraničí a nebýt donucen se vrátit předčasně.
Josef Podlipný:
Určitě souhlasím. V minulosti bývalo zvykem, že někdo měl dva pasy, když nechtěl přijít třeba o nějaké cizokrajné vízum a chtěl mít propojení s tou vzpomínkou trvale ve svých rukou. Mnohem racionálnější je přístup, který jsi popisoval. Bez pochyby, pokud dáte správný důvod vydávajícímu orgánu, tak vám vydá dva, tři i více pasů. A je nepochybně důležité pamatovat i na tu expiraci platnosti. To je stoprocentně velkou výhodou, především v oblasti svobody a volnosti pohybu.
Volnost pohybu vám také umožní kvalifikovaný certifikát, podpisový přístup, v podstatě schopnost ovládat mnoho přístupů, aplikací a aktivit na dálku. Odkudkoliv z celého světa. Na to ne každý myslí. A když už to má, tak je velmi důležité připomenout jednu důležitou věc. Musíte s tím, přátelé, umět pracovat. Jeden můj dobrý kamarád má společnosti po celém světě. Nebudu teď zabíhat do detailů, je to Asie, stejně tak Amerika. A má spoustu certifikátů, má klíčenku s hesly a já nevím co všechno. Ale když to potřeboval použít, tak říkal, že vůbec neví, kam kliknout. Teď na něj vyskočila nějaká hláška, nevěděl, jestli to je nějaký hacker, který se mu chce nabourat do systému nebo jestli to opravdu má potvrdit. Spoustu přístupů neměl aktualizovaných, takže mu to jen oznámilo, že je to dobrá snaha, ale s tímhle přístupem, který je starý pět let, se tam už nedostane. Takže nejenom to mít, ale umět to i použít je poměrně důležité.
Vladimír Fichtner:
Mě překvapilo, že ten kvalifikovaný elektronický certifikát je možné použít i u notáře. Jsem v zahraničí a můžu podepsat před notářem nějakou listinu, která vyžaduje můj osobní ověřený podpis. Vlastně to je varianta, kterou lze udělat na dálku, zajistit moji přítomnost, jako bych byl osobně v České republice.
Josef Podlipný:
Přesně tak. Neznám celý detail, ale vyprávěl mi známý, že byl v nějaké rizikové oblasti, kde z titulu nějakého napětí; byly tam nějaké protesty a tak dál; se nemohl dostavit na ambasádu. Ale on s tou ambasádou mohl skrze kvalifikovaný podpisový certifikát komunikovat, protože oni měli jistotu, že to je on, že právě s ním můžou komunikovat a dostat se tak k náhradním dokladům, což je poměrně důležité. Nevím, co přesně ještě s tím všechno bylo spojeno, takže teď nedávám tu jistotu, že byste si v takové situaci poradili, ale tak, jak to zmiňoval on, mi to přišlo, že byl před volbou buď vyběhnout ven, mezi ten zuřící dav a prodrat se nějakými postranními uličkami na ambasádu, anebo v uvozovkách v klidu v nějakém bezpečnějším prostředí, to pořešit elektronicky
na dálku, což je velmi důležité.
Vladimír Fichtner:
Takže svoboda pohybu díky dostatečně dlouhé platnosti pasů nevyžaduje žádnou velkou energii, stojí to pár korun. A podobně kvalifikovaný elektronický podpis. Řekl bych stejně to, co ty, že nejsložitější pro mě je to udržet živé, používat, vědět co se tam děje, protože samozřejmě člověk je zvyklý to nepoužívat. Radši zajdu k notáři a naučím se to, abych věděl, co s tím. Co dalšího tam máme?
Josef Podlipný:
Ať jste mladí draví podnikatelé nebo už vyzrálí správci rodinného bohatství, tak jsme obklopení obrovským množstvím dokumentů, informací, rostoucí rodinou a často zapomínáme na konsolidaci. Často zapomínáme na nějaké bezpečné úložiště a bezpečný přístup, abychom se k těm informacím dostali.
Vladimír Fichtner:
Co máš na mysli? Třeba rodný list …
Josef Podlipný:
Ano, rodný list. Nebo smlouvy o zamezení konfliktu akcionářských práv, dokumenty, které svědčí o tom, že jsme nejenom správci, ale třeba vlastníky majetku. Pak spousta dokumentů, které také jsou potvrzením toho, že jsme vlastníky účtu. Je důležité připomenout, protože v některých případech a není jich úplně málo, vaše identita nestačí jako záruka na to, že můžete vstoupit do nějakého procesu. Vy můžete být vyzváni k tomu, abyste předložili důkaz, že jste také osoby s čitelnou historií. A někdo po vás chce potvrzení o účtu. Potvrzení o finanční historii, finančních tocích na účtu. Potvrzení o tom, že řídíte a spravujete s nějakou historií nabití majetku, třeba nějaké holdingové uspořádání. A teď se dostanete pod tlak. Někdo to po vás chce. Teď hned. A mnohdy se může stát to, že si řeknete, já ani nevím, v jakých bankách vlastně máme účet. A jestli je teda na mě jako na soukromou osobu. Nebo je to firemní. Nebo je to joint account, který je základem podílového vlastnictví v rodině. Takže ta konsolidace je určitě nezbytně nutná věc, která vám nabídne větší klid. Já jsem si to dokonce uvědomil i v době, kdy jsem prošel infarktem. Kdy jsem si říkal, jestli má rodina přehled úplně o všem. Má místo, kam si pro to všechno sáhne? Takže nešlo jenom o mě, ale i o členy rodiny.
Vladimír Fichtner:
Když říkáš konsolidace, je takové divné slovo. Co to znamená konsolidace?
Josef Podlipný:
Mít to na jednom bezpečném místě nebo na dvou. O tom místě musí všichni vědět, protože nebude stačit, když o tom budeš vědět jenom ty.
Musí o tom vědět Radka, nebo možná ještě širší rodina. Musí o tom třeba vědět i tvůj právní zástupce, správce pozůstalosti a tak dál. Prostě konsolidovat to do jednoho místa, udělat takovou inventuru a mít to aktualizované. To je poměrně důležité.
Vladimír Fichtner:
Já bych k tomu dodal, že je potřeba mít ale u těch základních dokumentů vše přeložené do angličtiny. Ověřené apostilou, že to je opravdu překlad. Nebo opis originálu. Takže nejde jenom o to mít to na jednom místě, ale ty důležité věci mít i v cizím jazyce, který je srozumitelný v zahraničí. A pak si už musíte dát pozor jenom na to, když to místo není úplně třeba jasně definované. Tak, aby se vám nestalo to, co nám. Když Putin začal na jaře 2022 vyhrožovat atomovkou, tak my jsme jako rodina měli připravený plán B, kdo odjíždí, kam odjíždíme, kdo zůstává a podobně. A měli jsme jedno zavazadlo, ve kterém byly uloženy všechny dokumenty. Prostě jsme to tam dali a řekli, tohle bereme s sebou. Samozřejmě jsme to nějakou dobu měli na očích, připravené se evakuovat.
A teď, když jsme po třech letech hledali rodný list naší dcery, tak jsme ho nemohli najít. Ráďa mi říká „hele, já tady nemám ani další rodné listy“.
Chvilku nám trvalo, než jsme naše evakuační zavazadlo našli. Takže má to i své stinné stránky. Pokud není dostatek lidí, kteří by o tom věděli a není jasně řečené, kde to bude ležet, tak na to si dejte pozor.
To je i pro ten praktický život použitelné, mít dvě kopie některých věcí. A když bude ještě jedna z toho navíc přeložená do angličtiny, nebo třetí kopie, každá bude na jednom místě. Má to svoje kouzlo.
Pak si můžu třeba založit, a to je to další důležitá věc, účet v zahraničí, se kterým můžu běžně fungovat. Protože kdo ho nemá, tak může zjistit, že může mít problém. Může vycestovat, může mít problém s kartami, může mít problém v tom, že má na kartách napsáno CZK, a ne euro.
Protože když přijde nějaký průšvih, tak se můžete zeptat lidí na Ukrajině, kteří odjížděli s hrivnou, co si za ní koupili.
Mluvil jsem s klukem, který říkal, že se osm měsíců snažil získat bankovní účet v Rakousku. Protože různé AML procedury. Dneska si všichni dávají velký pozor na to, s kým vlastně pracují, tak to nemusí být vůbec trivialní. Bankovní účet a fungující zahraniční bankovní účet je kritickou záležitostí pro to, abyste mohli venku fungovat. My, kteří máme nemovitosti v zahraničí, máme k tomu bankovní účty, máme k tomu karty, ani nám to nepřijde zvláštní, protože je běžně používáme. Jsme v té zemi už nějakým způsobem etablovaní. Platíme daně z nemovitostí, platíme daně z pronájmu, takže už o nás ta cizí země trošku něco ví, už jsme si něčím prošli. Na začátku jsme ale také museli dokládat, že peníze máme korektně a tak dále. Takže jsme se vlastně připravili na takovou situaci, aniž bychom to tušili. Ten, kdo nemá účet venku, by o tom měl přemýšlet, jestli ho náhodou nemít.
Ale má to své náklady, není to automatická věc, že každý chce mít hned účet v zahraničí. Pro plán B to je něco, o čem je dobré vědět. A i když to má své náklady, tak zvažovat, zda to nepoužít.
Josef Podlipný:
Souhlas, ty jsi řekl dvě poměrně důležité věci. Prvně budovat si nějakou historii, ať už historii transakcí nebo dokonce úvěrovou v zahraniční bance, je velmi důležité. Právě pro ten okamžik, kdy by se třeba ta zahraniční banka, to konto, stalo hlavním nebo dokonce jediným způsobem, jak financovat spokojený život rodiny. Jak třeba i pomoct vlasti, ze které by jinak zůstal popel a prach. Jak bohužel teď říkají o Ukrajině Ukrajinci.
Já si myslím že teď je ten správný okamžik ukázat, že ne každý bankovní účet v zahraničí je ten správný a že ne vždy je jednoduchá cesta k tomu bankovnímu účtu v zahraničí. Když pomáháme našim klientům otevřít bankovní účet, tak určitě vybíráme ze systémově důležitých bank. Z bank v jurisdikcích, které jsou dlouhodobě ukotveny z hlediska právní vymahatelnosti práva, takže je naprosto běžné, když naši klienti mají účet v UBS, v největší švýcarské privátní bance nebo v Julius Baer.
A stejně tak běžně se stává to, že naši klienti mají účet v JP Morgan, což je v podstatě systémově globálně nejdůležitější banka světa. Na to je potřeba mít ale také nějaký kapitál. Do JP Morgan se dostanete, pokud máte schopnost deklarovat kapitál 10 milionů dolarů a více. Švýcarská privátní banka vás přijme od vyšších jednotek milionů švýcarských franků, dejme tomu od dvou až třech milionů švýcarských franků. A poměrně důležité je také to, že podmínky, za jakých o vás bude ta banka pečovat, se tvoří nejenom v průběhu samotné péče, ale i od samého začátku. A protože my už o klienty nějakou dobu pečujeme, jsme schopni vybavit mnohdy naše klienty podmínkami, které jsou atraktivnější, než kdyby tam šli napřímo. Je to tak, Vláďo?
Vladimír Fichtner:
Je to tak, ano. Já myslím, že mít účet v zahraničí nejenom proto, že tam mám nemovitost, ale protože mám třeba švýcarské privátní bankovnictví, je potřeba. Samozřejmě to už není level jedna, plánu B, ale prostě vyžaduje to větší kapitál, větší energii. Ale je to naprosto běžnou součástí toho, co děláme dneska pro klienty.
Josef Podlipný:
Je pak také běžné, že s klientem třeba letíme do Curychu nebo tam s ním zajedeme. A je také stejně tak běžné, že máme partnera na straně buď za Atlantikem nebo pár tisíc kilometrů dál. A to je také poměrně důležité. Mít partnera, který s vámi buď mluví vaší řečí, česky, slovensky, nebo je vám k dispozici pro nenadále situace a ví, s kým mluví.
Ještě jednu poměrně důležitou věc jsi také zmínil ve vztahu na to evakuační zavazadlo. Plán B, ať je složen z jakýchkoliv součástí, tak je důležité znát a umět ho používat. Protože, a to jsi zmiňoval tuším v jednom ze svých článků v měsíčníku Rentiér, i třeba scénář přesunu jednotlivých členů rodiny v rámci nějaké simulace, když o tom pak diskutujeme v rodinách, zjistíme, že nemusí nutně znamenat, že všichni budeme ve stejném letadle, nebo ve stejném voze, nebo na stejné trase k nějakému cíli.
A i ta dohoda, že se sejdeme na nějakém konkrétním místě, a když tam nebudeme všichni, tak se tam budeme scházet pravidelně, budeme se tam objevovat v nějakém režimu, je nejenom důležitá z pohledu pocitu jistoty a klidu, ale především je důležitá z pohledu efektivity naplňování plánu B.
Promiň, je to tvůj příběh, dopověz ho ty.
Vladimír Fichtner:
My jsme si přesně na jaře 2022 řekli, kdyby byl nějaký atomový průšvih, co budeme dělat. Každý z rodiny věděl, byli jsme domluveni se širokou rodinou, kdo zůstává, kdo odjíždí, kdo koho bere. Měli jsme domluvené místo ve Španělsku, kde se sejdeme a kde na sebe každý den budeme čekat ve dvě hodiny. Taková věc je těžká, ale je to důležité. Když se dceři stalo, že nemohla nastartovat mobil po tom, co ho nějak vypnula, ani napodruhé, ani napotřetí ji nenaskočil, tak říkala, že ví, co má dělat. Musí domů, tam si vzít věci a jede pryč. Já jsem měl radost, že ty evakuační plány zafungovaly tak, jak měly, že ona věděla, co má dělat. Pak ji naskočil telefon až počtvrté, tak už to byla legrace, ale v tu chvíli prostě nepanikařila, věděla, co bude dělat, věděla, kam se má dostat, i kdyby nebyl žádný kontakt, nic. Prostě to se může stát, že všechny kontakty vypadnou, tak jsme věděli, co se bude dít.
Josef Podlipný:
Připomněl jsi mi opět dvě důležité věci, které je potřeba mít stále na paměti. Ať budete diskutovat o plánu B poprvé, nebo už poněkolikáté, ať o tom budete diskutovat ponejprv třeba mezi životními partnery a poté s celou rodinou, nebo dokonce se širší rodinou a vašimi přáteli, tak nejvíc osvobozující je to, když o tom diskutujete ve chvíli, kdy se nic neděje. Ano, rizika jsou a vždycky budou v našem okolí. A je dobré si to připomínat. Plán B není reakcí na strach. Plán B je reakcí na pohodu, na nějaký klidný režim rozhodování se. Plán B je reakcí na to, že nám jednomu na druhém záleží. A že chceme vytvářet takové podmínky, které nám ten klid zajistí dlouhodobě a nebudou nás vystavovat stresu.
A s tím souvisí i jedna poměrně důležitá věc. V té první úrovni plánu B, kterou jsi, Vláďo, zmínil, není úplně zařazeno nebo nějak skloňováno třeba druhé a další občanství.
Byť tam nepochybně může patřit. A já se v posledním čase setkávám velmi často s tím, že někdo o druhém a dalším občanství mluví jak o plánu B, jako o té první nejdůležitější metě, kterou potřebují absolvovat. A pokud třeba i o druhém a dalším občanství přemýšlíte, tak vám chci i pro tento okamžik přemýšlení připomenout, pokud o tom budete přemýšlet, když se nic neděje, tak vymyslí každý z nás podle mě velmi dobré řešení, které bude vyhovovat celé rodině, nejenom nám jako jednotlivcům. Za naši rodinu můžu říct, že třeba Grenada svými parametry něco nabízí, ale jenom někde něco podepsat nebo vstoupit do nějakého procesu nemusí být samozřejmě to správné řešení. Ale diskutovat o tom, přizvat si parťáky, které bychom potom stejně museli k tomu procesu přizvat, dopředu počítat, že je tam nějaký proces due diligence, AML proces zhodnověrnění našeho majetku i nás samotných, počítat i s nějakými náklady, které jsou s tím spojeny, mít právo volby, jestli přispěju do nějakého fondu státního nebo jestli tam budu vlastnit nějakou nemovitost, to jsou všechno věci, na které potřebujete čas a na které potřebujete ostatní parťáky z rodiny.
Vladimír Fichtner:
Ale to je plán B, level 2 nebo možná 3. V každém případě, i pokud člověk počítá s touto variantou, tak level 1 a příprava všech věcí, o kterých jsme se bavili, mu v žádném případě neuškodí, spíše naopak. Zjednoduší tu další úroveň, ale k tomu se dostaneme někdy příště.
Josef Podlipný:
Vláďo, na závěr dnešní epizody tě poprosím, pojď shrnout ty čtyři pilíře. Na co tedy myslet při budování plánu B?
Vladimír Fichtner:
Pas s delší dobou platnosti, ideálně 10 let, nebo co nejblíže tomuto času.
Druhá věc: kvalifikovaný elektronický podpis, abych mohl své věci v České republice řešit na dálku. Třetí věc je konsolidace dokumentů a přeložení těch nejdůležitějších do angličtiny a s ověřenou apostilou, aby bylo jasné, že to je opravdu originál a korektní překlad.
Čtvrtá věc je bankovní účet. Takže něco, co nám v zahraničí umožňuje fungovat a žít běžně.