Rodinná banka: 2 roky zkušeností s provozem

natočil Josef Podlipný

 

Jak si vlastně začít v rodině povídat o majetku?
Co vede k otevřené komunikaci v rodině?
Jak jednoduše zapojit nastupující generaci do diskuze?

Vladimír Fichtner ve své rodině před dvěma lety zavedl „rodinnou banku”.
Nástroj, který používají už desítky let bohatí lidé z celého světa, ale v České republice je zatím poměrně neznámý.

Může být rodinná banka vhodná i pro vás a vaši rodinu?

Textový přepis

Josef Podlipný

Dámy a pánové, vážení posluchači, vítejte Mezi Rentiéry. Jmenuji se Josef Podlipný a jsem rentiér.

Vladimír Fichtner

Dobrý den, dámy a pánové, moje jméno je Vladimír Fichtner. Jsem rentiér a těším se na dnešní setkání Mezi Rentiéry.

Josef Podlipný

V tomto díle se mimo jiné dozvíte minimálně tři důležité zkušenosti s více než dvouletým provozováním rodinné banky v rodině Fichtnerových. Ale než se podíváme na detail toho, jak rodinná banka funguje a proč vlastně jí rodina Fichtnerových věnuje pozornost, zkusíme jít trošku do minulost. Jak rodinná banka pomáhá mezigenerační správě majetku? A proč rodinná banka?

Vladimír Fichtner

Rodinná banka je jednoduchý koncept, jak se s dětmi začít bavit o majetku. Proto jsme my začali s rodinnou bankou. Naše děti 28, 27, 17 let – každé trošku jinak orientované, jedno víc podnikatelsky, druhé víc typický zaměstnanec, třetí možná umělec. To uvidíme. V těch sedmnácti letech, to ještě vzniká, ale každé dítě je samozřejmě jiné.

A my jsme hledali nějakou platformu, jak si vlastně začít o majetku povídat. Jak ten majetek může začít pomáhat v některých věcech. A samozřejmě jak jim může pomáhat v té první fázi. A když jsme o tom přemýšleli s Radkou, s mojí ženou, tak jsme si řekli, že možná rodinná banka může být ta platforma, kterou bychom mohli začít.

Josef Podlipný

Každá rodina je výjimečná a je to živý organismus, který je potřeba podporovat, kultivovat. A každá komunikace je svým způsobem náročná na to, aby tu rodinu naopak nerozbila. Jak velká výzva je vlastně ta rodinná banka, ta diskuze uvnitř rodiny o sdílení bohatství a o použití užitku pro jednotlivce? Byť je součástí rodiny.

Vladimír Fichtner

Pro nás to byla ta nejmenší výzva. Asi proto jsme se vydali touto cestou, jako první začít řešit rodinnou banku. A vzniklo to vlastně v okamžiku, kdy jsme dětem řekli: Už není úplně potřeba všechny finanční věci řešit třeba s běžnou bankou. A pokud si budete chtít půjčit, tak přijďte. Rodinná banka už je něco, nebo je prostor, který vám nabízí možnost zafinancovat něco, na co třeba nemáte.

No a první přišel jeden z našich synů, že si chce koupit nové auto. Ale že by potřeboval vlastně pomoct, aby mohl udělat dobrý obchod při prodeji auta. Tak potřebuje nebýt v tlaku, že koupí a prodá, a dobře to navazuje na sebe. Potřeboval vlastně překlenout cash flow, když to řeknu odborně. Aby mohl koupit dřív, než prodá to staré. Aby si mohl s oběma těmi stranami v klidu pohrát a udělat co nejlepší obchod.

A my jsme toho využili a řekli jsme: tak se o tom pobavíme jako rodina. A jako rodinná banka poprvé. Takže jsme svolali celou rodinu a můj syn tam byl i se svojí přítelkyní. Já jsem říkal: „Tak co potřebuješ?“

A on říkal: „No, já bych chtěl to a to“. Já jsem říkal: Tak se k tomu jednotliví členové rodiny vyjádřete, co vy na to?“

První začala přítelkyně říkat: „No, já myslím, že by si nemusel kupovat každou chvíli nové auto.“ Ale jeho to baví, a zatím mu to vždycky vychází tak, že na tom vydělá. Prostě auta ho baví, takže proč ne. Ale bylo zajímavé slyšet přítelkyni, která říkala, že by možná nemusel.

A pak se ta diskuse rozjela. Brácha se vyjádřil, ségra se vyjádřila, Radka se vyjádřila, já jsem se vyjádřil. A začali jsme si povídat vlastně o tématu, které jsme do té doby neprobírali společně. Každý si věci řešil sám. My, když jsme si potřebovali půjčit v bance, tak jsme to neřešili s našimi dětmi. Oni, když si potřeboval něco půjčit nebo něco zařídit v bance, tak to neřešili s námi. Každý jsme to řešili za sebe. A to první, co se vlastně ukázalo jako nesmírně zajímavé je, a pokračuje to dál, že to je komunikační platforma.

To není o té bance, to je o tom, že si povídáme společně, že si společně vyjasňujeme názory na některé věci. A tu naší první diskuzi ukončil druhý z našich synů, který říkal: „No, kdyby to bylo jenom na mně, já bych mu ty peníze půjčil.“ Fajn. Řekli jsme si, jestli s tím všichni souhlasí. Souhlasili jsme a přišla první půjčka. Překlenovací úvěr do rodinné banky.

Josef Podlipný

Vladimíre děkuji. Především pro vás posluchače bude určitě užitečná informace, která zřejmě potvrdí to, že jsem slyšel slovo přítelkyně. To znamená, že diskuze se v rámci rodinné banky, chápeme-li to správně, účastní i širší rodina. Nejsou to jenom děti, manželka. Je to tak?

Vladimír Fichtner

My to tak děláme. Záleží i na tématech. Záleží na tom, jak je ta rodina definovaná. Ale my si uvědomujeme, že přítelkyně, nebo přátelé naší dcery, se mohou jednoho dne také stát součástí rodiny. A my je tak bereme relativně od začátku a nemáme nic, co bychom s nimi nemohli probírat. A speciálně ty věci v rodinné bance. Ono to pomáhá tříbit myšlenky. A je dobře, když u toho i ti partneři našich dětí jsou. Nebo my to tak vnímáme. Že to je dobrá věc. Jak i tu komunikační linku s nimi začít navazovat.

Josef Podlipný

Pozorný posluchač jistě zaznamenal, že přítelkyni nápad koupě nového vozu úplně nepotěšil. Ještě je stále přítelkyní syna?

Vladimír Fichtner

Není, ale nemyslím, že to s tím mělo něco společného. Ale není.

Josef Podlipný

To může být ukázka toho, že rodinná banka může vytvořit i problém, třeba komunikační. Vznikaly takové problémy, anebo pokud nevznikaly, jak byste si s tím poradili? Nebo jak si myslíš, Vladimíre, že byste ten problém vyřešili? Je na to nějaký recept, nějaká zkušenost třeba jiné rodiny, která už rodinnou banku praktikuje několik generací?

Vladimír Fichtner

Možná na to nějaký recept je. Ale jeden z nejdůležitějších je udržet otevřenou komunikaci. To je to, proč my rodinnou banku děláme. A když jsme řešili další úvěr, to už byl úvěr na podnikání druhého z našich synů, tak jsme vlastně řešili podobné věci, bavili jsme se společně. Ale musím říct, že asi největší a nejzajímavější diskuzi jsme měli v okamžiku, kdy rodinná banka řekla ne.

Respektive, my s Radkou jsme řekli ne, že se nám to úplně nelíbí. A to bylo v okamžiku, kdy přišla naše 17letá dcera a řekla, že by si chtěla půjčit 35 tisíc na foťák. Fotí hezky, a že by chtěla 35 tisíc na foťák. A že by tedy stejně jako bráchové dostali půjčku, si ona ráda půjčila.

Přišla vlastně na konci letních prázdnin. Poté, co my jsme jí vlastně celé prázdniny říkali: „Hele, co nějakou brigádu?“ Neměla čas, měla jiné zájmy a nic jí nevyšlo. A my jsme říkali s Radkou, když přišla do rodinné banky s tímhle tématem: „No, ale my si nemyslíme, že by banka měla půjčit někomu, kdo nemá příjem, nebo kdo nevydělává nic. Protože nevidíme způsob, jak by banka mohla dostat půjčku zpátky.“

A potom vlastně tu diskuzi přebrali naši synové a jejich přítelkyně. A začali si povídat o tom, jestli existuje cesta a podmínky, za kterých by banka byla ochotná tomu členu rodiny ty peníze půjčit. A tam jsme asi s Radkou zažili největší radost. Když děti a jejich blízké osoby hledaly cestu, jak to udělat. Ale přitom, aby to nebylo na úkor rodinného majetku, aby ten rodinný majetek nebyl ohrožen. A skončilo to v nádherné diskuzi, kdy děti vlastně vymyslely, jak by to šlo a definovaly nějaké podmínky, za kterých by byly ochotny naší dceři půjčit na foťák.

Zapojily se do toho i ty přítelkyně našich synů, které říkaly: „Tohle je dobrá brigáda, tohle je úplně špatná, támhle to udělej a tam by to mohlo vyjít.“ No a o měsíc později už podmínky byly splněny. Dcera měla příjem a dostala půjčku na foťák. Ale to nejhezčí bylo, že my jsme jenom vystartovali tu diskuzi a zbytek té rodiny už jí vedl sám. A my jsme tak jenom seděli v pozadí a měli jsme z toho nesmírnou radost, jak ta komunikace fungovala. Jak se hledala řešení. Jak to bylo otevřené na obě strany. A jak tam padly i takové věci, které říkal náš syn, který si půjčoval na byznys: „Proč myslíš, že jsem si půjčil. No abych 16 hodin makal. To není žádná legrace, půjčit si peníze.“ A to jsou prvky a okamžiky, které jako rodič nikdy tak silně neřeknete, jako když to řekne brácha, který s tím má nějakou svoji vlastní zkušenost.

Takže zatím jsme nezažili za ty dva roky nějakou nepohodu nebo něco neřešitelného. Zažili jsme, že jsme my řekli NE, ale pak jsme se připojili k souhlasu, protože děti vymyslely, jak na to.

Josef Podlipný

V podstatě to, co brání té nepohodě nebo krizovým situacím je tedy otevřený dialog, komunikace, ochota nejenom naslouchat, ale i společně hledat řešení. A chápu správně, že to je i o přijetí vlastní odpovědnosti, ale i kolektivní?

Vladimír Fichtner

Já bych řekl, že ještě jedna věc, je víc než toto. A to, že najednou ta diskuse se nevede z pohledu rodič dítě, ale i z pohledu sourozenců mezi sebou. A to je pro to nástupnictví, aby to v rodině fungovalo, nesmírně zásadní věc. Protože šance, že se zase nedohodneme s Radkou, s mojí ženou, není samozřejmě malá. Ale nějak to vyřešíme. Ale rodič versus dítě je vždycky trošku jiný vztah. Není partnerský. Pořád tam je nějaká seniorita, juniorita. Hraje tam roli to, ty jsi otec nebo matka a já tě vlastně chci poslouchat. Anebo nechci poslouchat. Takže to bych řek, že je ještě o to důležitější. Že sourozenci si povídají mezi sebou o věcech, kdy vlastně můžou jednoho dne být oni na druhé straně té diskuze.

Josef Podlipný

My jsme sice slíbili, vážení posluchači, že to nebude o teorii, ale mně se teď vybavila jedna teorie, která je z oblasti psychologie. Tuším, že tehdy jsem tu vědomost získal od pana Kezera. A ten vlastně říkal, že jsou tři úrovně: rodič, dospělý a dítě. A nejhorší je čelit meziúrovňovému konfliktu. To znamená rodič x dítě. Dítě praští s hračkou, protože ho rodič zlobí, a rodič se zase snaží ho rychle umravnit. A nejlepší je vytáhnout vlastně ty úrovně tak, jakože rodiče dostat na úroveň dospělou. A to dítě na tu úroveň dospělou. Aby byli vlastně na jedné palubě a měli chuť si vzájemně naslouchat a pomoci.

Vladimír Fichtner

To je zajímavé.  A myslím si, že to je to, co se nám zatím povedlo nebo se zatím daří. A jsem rád, že máme tenhle podcast. Něco nového jsem se dozvěděl, co budu moci hned příště použít.

Josef Podlipný
Co vlastně ta rodinná banka je? Co to přesně znamená?
Vladimír Fichtner

Z našeho pohledu je rodinná banka nástrojem, jak financovat potřeby rodiny. Někdy některé přímo financovat. Jako třeba vzdělání.

Přišel jeden z našich synů, že by si chtěl koupit víkendový kurz o investování do nemovitostí. Který je nad jeho poměry. Normálně by si ho nekoupil. Zeptal se, jestli by rodinná banka nebyla ochotná na to vzdělání přispět. Rodinná banka řekla, že ano. Přispěla i jeho přítelkyni, která o tom ani původně nepřemýšlela. Protože my jsme říkali: „My jsme s mamkou vždycky taky dělali jakýkoliv ten byznys společně. A vždycky nám pomohlo, že jsme na to byli dva v té rodině. A tak co kdybys přítelkyni nabídl tu možnost jít na ten kurz s tebou.“ A ona jako první to  cítila jako závazek. Ale my jsme jí řekli, že budeme rádi, když na to budou dva. Když to pomůže tomu, aby třeba líp porozuměli tomu, co ten druhý dělá a chápali víc souvislosti.

Takže rodinná banka je nástroj, který financuje některé věci v rodině. Některé bezúročně, některé formou kreditu na vzdělání nebo zdravotní péči, které by člověk běžně nebyl ochoten nebo schopen do nich investovat.

Anebo je to také nástroj umožňující půjčovat v rámci rodiny peníze, které jsou v rodině k dispozici. A získávat z toho nějaký výnos. Protože rodinná banka není úplně charitativní organizace. Nebo v našem případě to tak není při půjčování. Že tady to máš bezúročně a nemusíš to vracet, to v žádném případě. Tady je úrok a je potřeba ty vrátit peníze. A nějakým způsobem zajistit. Zatím třeba v našem případě je rodinná banka poměrně neformální setkávání. Ale znám případy, kdy už je to poměrně formalizované a vím, že do budoucna to budeme muset taky víc formalizovat. Ale v tuhle chvíli to je spíš komunikační platforma a platforma, která poskytuje zdroje. Buď navždy a bez toho, aniž by čekala návratnost. Jinou, než tu funkční ve stylu lepší zdraví a lepší vzdělání. Anebo finanční při půjčce typu na byznys, překlenovací úvěr nebo půjčka na foťák.

Josef Podlipný

Věřím, že nás poslouchá řada rentiérů, kteří mají dostatek finanční hotovosti, peněz. Možná si kladou otázku, proč tedy tu rodinnou banku? Vždyť když přijde člen rodiny a bude něco potřebovat, tak pokud těch peněz je dostatek, na krajíc chleba si nepoložím sedm řízků, sním jenom jeden. Tak prostě s těmi penězi budeme nějak nakládat. Proč tedy rodinná banka?

Vladimír Fichtner

Tak u nás je to kvůli zapojení té další generace. My nevnímáme banku jako nástroj rodičů vůči dětem, že můžete něco nebo nemusíte něco. My, když někdo přijde s nějakou potřebou v rodině, tak si sedneme společně a přemýšlíme o tom společně. Takže víc než finanční instituce je to instituce, která pomáhá tříbit myšlenky, tříbit názor rodiny na některé věci. A ty myšlenky si v pohodovém prostředí vyměňovat. Zatím v pohodovém. Určitě přijdou okamžiky, kdy to bude třeba složitější. Ale věřím tomu, že to nemusí být tak složité, jako když bychom… Představte si, že úvěr dáme z rodinných peněz jednomu z našich synů. A nikdo se o tom ani nedozví z těch dalších dětí. Nebo ani není u té diskuze. Proč to tak je nebo proč to tak není. To podle nás je to, co může vyvolávat do budoucna zbytečné spory, rozpaky, nejistoty v té rodině z pohledu majetkového. A to nechce. My nechceme, aby majetek byl přítěží. My chceme, aby byl pomocí. Aby věci pomáhal řešit jak v rodině, tak třeba mimo rodinu, zase z pohledu třeba filantropických záležitostí.

Josef Podlipný

Vladimíre, chápu tedy správně, že rodinná banka pomáhá učit nastupující generace, ale i zakladatele, spravovat majetek?

Vladimír Fichtner

Já si myslím, že v našem případě to tak je. Jak je to v jiných rodinách a v jiných rodinných bankách nevím, ale samozřejmě tuším, protože ten koncept rodinné banky není něco, co bychom si vymysleli my tady. To je věc, která se v západních zemích běžně používá dlouhodobě. V různé míře formality, v různé míře vázanosti. Samozřejmě čím větší jsou ty potřeby, čím větší je ta rodina, tak tím to musí být striktnější. Ale pořád platí, že to je především komunikační nástroj, komunikační platforma pro to, aby se všichni členové rodiny mohli do některých diskuzí zapojit.

Josef Podlipný

Vážení posluchači, my jsme se tomuto tématu věnovali v říjnovém čísle měsíčníku Rentiér. Pokud budete chtít větší detail, tak vám rádi tuto inspiraci nasdílíme. Ale i přesto se, Vladimíre, zeptám na takové tři nosné zkušenosti nebo návod, jak na to jít. Když by si teď měl poradit rentiérům, kteří o rodinné bance uvažují třeba i na základě tohoto podcastu? Co to bude?

Vladimír Fichtner

Přestože my jsme velcí propagátoři toho, aby se z podnikatelského myšlení člověk přesunul do toho správcovského myšlení, v tomto případě si myslím, že jedna podnikatelská věc je dobrá, a to je moc o tom nepřemýšlet a začít to dělat.

Prostě vystartovat, využít příležitost – kdybyste potřebovali nějaké peníze, tak už nemusíte chodit do banky. Přijďte, sedneme si jako rodina a probereme to. A není potřeba příliš přemýšlet, jak to přesně uděláme. Proč to uděláme. Ne. Prostě zkuste si začít povídat o penězích společně. Toto je naše zkušenost. Nehledat, jak to všechno uděláme, jak to všechno zpapírujeme, kolik bude oficiální úrok. Prostě začněte si povídat. To je určitě první zkušenost, kterou bych doporučil. Neváhat a využít to, protože ty potřeby existují pořád. Vzdělání, zdravotní péče.

Ale neřešte to jenom s manželkou, když jste partneři. Řešte to s rodinou společně. To si myslím, že je ten druhý důležitý krok.

Takže první moc o tom nepřemýšlet a začít. Druhý je řešit to opravdu demokraticky a společně. My chceme, aby ten názor v rodině byl jednotný. Ne, že 3 přehlasují 2. Nebo 4 přehlasovali 3. Ale aby byl jednotný. A snažíme se povídat do té doby, než tu jednotnost získáme. A zatím se nám to daří. Ale máme za sebou jenom dva roky. Takže se to může změnit, samozřejmě.

Ale bylo zajímavé, když přišel jeden syn s tím, že by chtěl nějaký víkendový kurz. Tak ten druhý si uvědomil.  Aha, já jsem vlastně chtěl nějaké věci zdravotní, co by mi pomohly. A vlastně jsem je zamítl, protože na to nemám. Nebo si myslím, že mám jiné priority dneska v životě. Ale pomohlo by mi to, nešlo by to? A otevřelo to vlastně další prostor, jak majetek i v rámci rodiny může pomáhat. Takže to je druhá věc.

A třetí věc. Ta nás teprve čeká, ale myslíme si, že je potřeba po určité době a určitém objemu půjček, nebo třeba objemu jedné půjčky. A to začít víc formalizovat tu banku. Prostě mít napsáno, proč jsme to udělali a za jakých podmínek, jaká je zástava a jak to bude fungovat dál. A my jsme na začátku, ale k tomuto se ještě chystáme.

Takže:

1) nečekat dlouho,
2) dělat to společně,
3) a postupem času trošku víc formalizovat.

Což nás čeká ještě do konce roku určitě. A to je důležité i z pohledu daňových konsekvencí apod. A člověk musí vědět, jako komu dal nějaké peníze, že to má třeba daňové konsekvence nebo nemá. Ale je lepší to mít podložené nějakým dokumentem.

Josef Podlipný

Vláďo, moc děkuju. Věřím, že děkuju i za vás posluchače. Budeme rádi za vaše vstupy, za vaše hodnocení, za referenci. Sdílejte tuto myšlenku v rodině, sdílejte to se svými přáteli nebo rentiéry, kteří se podobné otázce věnují. A my se budeme těšit někdy příště znovu na slyšenou.

Vladimír Fichtner

Díky za pozornost i ode mě a budu rád, když i vy nám nasdílíte vaše zkušenosti s rodinnou bankou. Těším se na ně.

O autorovi Josef Podlipný

Josef ve finančním světě začínal v roce 1991. Zkušenosti nabral mimo jiné v A.T. Kearney, IPB, ČSOB a České spořitelně.
Protože je čtvrtá generace správců rodinného bohatství, rozvíjí ve vší skromnosti a s pokorou tradici péče o komunitu i odpovědné řízení majetku, který byl rodinnými předky budován s láskou a oddaností. Jeho hlavním cílem je nejen zachovat hodnoty a majetek pro budoucí generace, ale také aktivně přispívat k budování lepší společnosti.
Josef ve Fichtner Wealth Managers jako partner a vedoucí obchodu navazuje spolupráci s novými klienty a představuje jim naši filozofii zaměřenou na dlouhodobou ochranu majetku.