Apple Itunes
Spotify
Stitcher
RSSStoleté rodiny poukazují na 4 oblasti pro ochranu a rozvoj rodinného bohatství
natočil Josef Podlipný 
Konzultant rodinných firem Dennis T. Jaffe se zeptal více než stovky rodin, které svá bohatství budují více než sto let, jak to dělají a co je důležité. Své poznatky shrnul do knihy Vypůjčeno od vašich vnoučat – Borrowed from Your Grandchildren.
Vladimír Fichtner, který se tématu rodinného bohatství věnuje v ČR, je z knihy tak nadšen, že Dennise pozval do Prahy na uzavřenou diskuzi s klienty Fichtner Wealth Managers.
V této epizodě Vladimír s Josefem Podlipným sdílí 4 oblasti, které Dennis T. Jaffe identifikoval jako důležité pro prosperující mezigenerační rodiny, a doplňují své osobní zkušenosti a zkušenosti dalších rentiérů…
Odkaz, vztahy, osoby a společnost mají kritický vliv na zachování majetku i stabilitu rodiny.
Pokud se chcete inspirovat od těch, kteří dokázali přežít více než 100 let, a vyhnout se zbytečným chybám, nenechte si ujít tuto rozsáhlou epizodu podcastu Mezi Rentiéry.
Textový přepis
Josef Podlipný
Vláďo, ty ses začetl do knihy, o které mluvíš, že je jedna z nejlepších za mnoho let. Ne-li nejlepší. Představ nám tento zdroj inspirace, ze kterého v současné době čerpáš.
Vladimír Fichtner
Dennis T. Jaffe – americký konzultant a člověk, který má desítky let zkušeností s mezigeneračními přesuny – jednoho dne vymyslel, že se zeptá rodin, které přežily víc jak 100 let, jak to udělaly. A to je v té knížce.
Já ji používám jako svůj manuál, je to moc dobrá knížka. Mám radost, že jsme se s Dennisem domluvili, že za námi zajede do Prahy. Budeme mít šanci se s ním 3 dny potkávat, i spolu s našimi klienty, protože je to opravdu chlapík, který má obrovské zkušenosti.
To my, kteří jsme často první generace – na rozdíl od tebe – potřebujeme jako sůl, aby se s námi bavil někdo, kdo už má spoustu věcí za sebou.
Zmíněné 4 oblasti Dennis tak trošku srovnal ve svých materiálech, my od něj máme písemné svolení o tom mluvit a prezentovat to. Z toho mám radost.
On dal dohromady věci, o kterých i my přemýšlíme, a trošku je systematizoval.
To je vždycky příjemné, vidět před sebou nějaký systém.
My si o těch oblastech povídáme často, ale najednou vidíme, že o nich něco říká někdo, kdo to dělá opravdu dlouhou dobu, a že jsou fakt důležité.
Josef Podlipný
Já tu radost s tebou sdílím a sdílím to i s vámi, posluchači, teď velmi rád.
Potvrzuji, že inspirace z této oblasti není nikdy dost. I když jsi zmínil, že jsem zástupcem čtvrté generace, tak se stále učíme. Nejenom, že se učíme novinkám, učíme se od jiných rodových dynastií, které jsou třeba už sedmou, desátou, dvacátou generací.
Ale učíme se i pracovat s rodinnou dynamikou a využívat moudra, někdy i chyby, těch druhých.
Vláďo, pojďme rovnou na jednu z těch čtyř oblastí.
Vladimír Fichtner
Na začátku bych je vyjmenoval, abychom všichni věděli, o které jde.
První oblast je sdílený účel bohatství a identita. Odkaz rodiny, zjednodušeně.
Druhá oblast jsou pečlivě opečovávané rodinné vztahy.
Třetí oblast se týká nastávající nebo další generace, aby byla schopná a připravená na to převzít štafetový kolík.
A poslední je, co rodina může dělat a jak může používat rodinné bohatství pro pomoc ostatním lidem kolem sebe.
Čtyři zajímavé oblasti.
My se o nich v našich podcastech bavíme průběžně. A jsem rád, že jsme na ně také nějakým způsobem přišli. Ale tady jsou najednou, hezky srovnané.
Josef Podlipný
Přátelé, ať už jsme v roli správců nebo v roli budovatelů, kteří si osvojují um správce rodinného bohatství, logicky chceme zažívat úspěch.
Hlubší znalost těchto čtyř oblastí a receptů, ukazuje, jak si s nimi radí už mnoho generací rodin, které byly schopny se s tím vypořádat a o majetek nejen nepřišly, ale byly ho schopny i zvětšit. Zatím jsem měl možnost od tebe navnímat, že ty rodiny o svá rodinná bohatství nepřišly. Hlavně ale nepřišly o hodnoty, jeden o druhého. Rodiny se nerozpadly. Jsou to sto a víceleté rodiny. Z dvaceti zemí – nejen z Ameriky, ale opravdu jsou rozeseté po celé planetě.
Mně by se líbilo, jestli si můžu vybrat, kdybychom začali tím důležitým – vztahy. Budováním a posilováním vztahů v rodině.
Vladimír Fichtner
To zásadní je, že na tom, aby rodina fungovala, je potřeba pracovat.
Když se dneska potkávám se spoustou lidí, tak často padne téma majetkových struktur.
„Jsem tady proto, že chci nějakou strukturu,“ nebo „jsem tady proto, že už něco mám a chtěl bych to nějak rozvíjet.“
Když si o tom začneme povídat, je krásně vidět, jak ti lidé nemají ujasněnu spoustu věcí, které by měli mít vyjasněné před tím.
Například:
K čemu jsou peníze dobré? = Účel majetku.
Co je pro nás důležité v životě = Filozofie starání se o majetek, rozdělení majetku/diverzifikace.
Majetková struktura tam někde na konci může být, ale je to jeden z posledních kroků, ne z prvních. Pokud chceme, aby to fungovalo dobře.
Josef Podlipný
Pokud nám záleží na rodinných vztazích.
Vladimír Fichtner
Přesně. Pokud chceme, aby to také mělo nějaké trvání a aby to podpořili i ostatní členové rodiny.
A aby to další generace braly jako pozitivum, a ne za trest. Což se stává v 80 % případů na západ od nás.
Dennis hezky mluví o tom, aby mohla fungovat rodina, že je potřeba vytvořit rodinnou strukturu, ne majetkovou. Něco, co pomáhá rodinu dávat dohromady.
V první generaci vyrůstáme všichni v jednom domě. Šance na to, že budeme sdílet spoustu myšlenek, spoustu filozofie, je poměrně vysoká.
Přijde ale další generace, děti se odstěhují, mají nové partnery a názory, a jednotnost se začíná trošku drolit. Protože nejsou všichni spolu.
Když si uvědomím: můj brácha, manželky ségra, rodiče, děti, jejich děti – jak tam dosáhnout nějaké jednoty?
Dennis krásně mluví o tom, aby to mohlo fungovat, že je dobré na to připravit základy. Postupem času a možná ne v první generaci.
Je potřeba mít organizovanou rodinnou strukturu. Někoho, kdo dává dohromady rodinná setkání. Kdo o nich přemýšlí, aby to lidi bavilo, kdo tomu dává agendu.
My se dneska bavíme každý měsíc s naším koučem, s Erikou, se kterou jsme také měli pár pořadů. Jako rodina se bavíme 5 hodin za měsíc. Když máme zasedání rodinné banky, jako minulý měsíc, tak jsme k tomu přidali ještě 4 hodiny.
Vytváříme podhoubí společné komunikace.
Ale nás je 5, je to relativně jednoduché svolat a dát dohromady. Ještě to nemusíme dávat dohromady dva roky dopředu – až bude rodinné setkání třiceti lidí. Bylo by fajn, kdyby přišli, respektive se na něj těšili, že to zase je a mohli se něčeho hezkého zúčastnit, co by je bavilo.
Učíme se spolu povídat, ale musíme se začít učit, alespoň to vnímám u naší rodiny, aby nás to bavilo co nejvíc. Aby to do budoucna všichni chtěli replikovat a takové akce se zúčastnili.
Josef Podlipný
Jen vám připomenu, že se bavíme o první ze čtyř oblastí – budování a posilování vztahů.
Vladimír Fichtner
Řekněme si, proč je důležité pečovat o vztahy.
Protože když jsou vztahy, může se sdílet. Můžou se sdílet zkušenosti, můžou se sdílet chyby, můžou se sdílet úspěchy.
To je základ toho, aby bohatství mohlo fungovat mezigeneračně. Protože jinak 70 % rodin ztrácí své rodinné bohatství už ve druhé generaci.
90 % rodin dokonce po třech generacích.
Šance, že rodinné bohatství nevydrží, je obrovská.
Josef Podlipný
Vláďo, ty jsi mezi čtyřmi oblastmi také zmínil odkaz.
To znamená sdílení hodnot a cílů, i sladění identity v rodině.
Co bys nám k téhle oblasti dodal jako tu zkušenost, kterou v knize sdílí Dennis?
Vladimír Fichtner
To není jenom z té knihy, ale včera jsem byl na schůzce s jedněmi našimi velkými klienty.
Rodiče 65 let, děti 35–40 let.
Už spolu spolupracujeme dlouhou dobu. Oni se začínají bavit s Erikou Matwij o rodinné ústavě. A zasekli se v nějakém bodě.
Josef Podlipný
Zasekli, jako že tam došlo k nějakým nedorozuměním nebo nevěděli jak dál?
Vladimír Fichtner
Měli pocit, že úplně přesně nevědí, jak na tu ústavu jít a podobně. Jak vlastně vytvářet odkaz nebo pravidla hry.
Já jsem se zúčastnil právě této části schůzky a říkal jsem „My jsme začínali s Radkou tím, že jsme si povídali o tom, co chceme, co je pro nás důležité, co nás dělá šťastnými. A jak si dokážeme představit, k čemu ty peníze vlastně jednoho dne budou nebo jsou.“
Josef Podlipný
Já se jenom doptám. Věřím, že to zajímá i posluchače.
Co chcete v rovině – k čemu jsou peníze, k čemu mají sloužit, anebo i co chcete jeden od druhého?
Vladimír Fichtner
Obojí. To hodně souvisí.
Řekli jsme si, že štěstí nám přináší, když s námi děti komunikují a jsou s námi, rády k nám jezdí a děláme všechno pro to, aby to tak bylo.
Z pohledu majetku jsme si řekli: třetinu budeme mít asi na sobě až do konce života. Máme tři děti, potom každé zdědí desetinu. Tím, že se už o některých věcech bavíme dneska, budou asi vědět co s tím.
Druhá třetina majetku je pro rodinné účely, financování bydlení, zdravotní péče. Rodinná banka je součástí toho balíčku majetku, kdy můžou všichni přijít a říct rodinné bance, že by chtěli půjčit na nějaký projekt. A diskutujeme, jestli jo nebo ne, jakým způsobem to zafinancovat. To je druhá třetina majetku z hlediska účelu.
Josef Podlipný
Řekl jsi. Druhá třetina majetku, rodinná banka. V některém z předchozích dílů podcastu Vláďa sdílel zkušenost s rodinnou bankou. Ale to neznamená, že má bankovní licenci, jenom se to tak nazývá.
Vladimír Fichtner
Ani ji neplánujeme. Přesně tak. Ale včera mě potěšil syn. Začíná dělat nějaký byznys a psal člověku do Francie, protože má z Francie nějakou dodávku, že peníze už jsou připravené na Family bank account. A jde o to, že ještě potřebují vyřešit nějaké papírování.
Josef Podlipný
Aby to ČNB někde nezachytila a nechtěla pokutovat, že nemáte ještě licenci 😊
Vladimír Fichtner
To je krásné!
Josef Podlipný
Co ta třetí třetina?
Vladimír Fichtner
Třetí třetina je u nás určitě určená pro dobročinnost, filantropii.
Ta je pro nás jako rodinu důležitá.
My jsme diskutovali o tom, k čemu jsou peníze. Řekli jsme si třetiny – něco je pro nás s Radkou – náš životní styl, něco je pro rodinu a něco je dedikováno pro dobročinnost a filantropii. To nás dělá šťastnými. Co od sebe očekáváme, jsi se ptal – to byla jedna z věcí, kterou jsme si také navzájem nás všech 5 probírali a dávali dohromady.
Takhle vytváříme, nebo jsme na cestě k vytváření odkazu.
Není to ještě úplně přesně definováno, co to je – ještě nemáme erb nebo motto.
Ale jdeme tam, směřujeme k tomu, abychom si to ujasnili.
Je to postupný proces, který zabere nějaký čas, ale my jsme se rozhodli, že tomu ten čas chceme věnovat.
Josef Podlipný
Mně to jen připomíná naši rodinnou diskusi, která se táhne už mnoho let. Diskusi o hodnotových základech, které nám dává smysl kultivovat a přesouvat z generace na generaci.
A bylo nesmírně silné se dozvědět, že část rodinného bohatství, kterou tvoří majetek, jsme získali tak, že někdo z našich pra pra pra předků neměl své rodové pokračovatele.
My jsme přes mnoho kolen, ani nevím, jestli můžu říct příbuzenských, získali jejich majetek.
Ale tak, že oni v hodnotovém nastavení měli důležitou misi zachovat majetek.
Takže ho mým pra pra předkům v podstatě dali. Ne prodali, dali. V podstatě jim ho, já teď už v rodině neříkám dali, ale diskutujeme o tom, že jim ho svěřili.
To je pořádná nálož.
My zodpovídáme za kvalitní správu svěřeného majetku, nejenom který naši předci vytvořili, ale který i získali s tím, že ho mají spravovat co možná nejlépe. S hodnotovým nastavením rodiny, která jim ho předala. A to už za to stojí, sdílet hodnoty a sladit identitu celé rodiny.
Nicméně, Vláďo, ty jsi s námi sdílel příběh ze včerejška. A naše posluchače určitě zajímá, jak na to ta rodina reagovala.
Vladimír Fichtner
Já jsem odcházel po hodině a půl, pěti nebo šestihodinové schůzky s Erikou, kdy si povídali dál už bez mé přítomnosti.
S Erikou jsem se bavil potom večer a říkala mi, že to bylo skvělé, protože jim to dalo takový centrální bod, podle kterého mohli jet. Odkaz a myšlenka, proč to vlastně děláme, pomohla diskusi zacílit a lépe strukturovat v dalších okamžicích.
Takže rodině se to velmi líbilo.
My s tím máme společné zkušenosti, Pepo, že to přemýšlení o účelu, k čemu je vlastně dobrý majetek, bývá součástí mnoha našich povídání s klienty.
Josef Podlipný
A mnoho našich klientů a věřím, že i vás, to jako první z otázek vlastně překvapí – že je to tak důležité. Je to velmi důležité.
Vladimír Fichtner
Řekni rovnou, proč.
Josef Podlipný
To je skvělá otázka.
Protože když si jednotliví členové rodiny vyjasní to proč, snáz se jim hledá společná diskuse a společná cesta k řešení.
Všichni míří jedním směrem nebo třeba vícero směry, na kterých dosáhnou shodu, a naplňují účel.
Vladimír Fichtner
V rodině, o které mluvím, měl tatínek představu, že majetek zůstane společný.
Ale děti ne, chtěly každý sám za sebe.
Když se začali bavit o účelu, tak zjistili, že asi chtějí rodinnou banku.
Ale to je společné!
Tím, že diskutovali o účelu, najednou zjistili, že mají nějaké průniky. Že to není tak, že tatínek chce, aby to zůstalo společně, a děti každé zvlášť část majetku.
Ale mají shodu, kterou neviděli. Protože se nebavili o tom, proč.
Josef Podlipný
Jen připomenu, že my čerpáme z inspirace rodin, které už přežily více než sto let. Zachovaly hodnotu rodinného bohatství, ještě ji pozvedly a zachovaly sounáležitost k rodině, která se neustále rozrůstá. A za sto a více let už je členů rodiny opravdu hodně.
Proč to Dennis nasvítil jako důležitou oblast?
Vladimír Fichtner
Protože když máte něco společného – filozofii, odkaz – tak se vám lépe mluví společně. Tak se lépe staráte i o svěřený majetek.
Dennis, respektive zástupce rodiny Hermés říká: Vy si ho půjčujete od budoucích generací, vy ho máte jenom svěřený“.
Proto název knížky je Burnout from your Grand Children = Vypůjčeno od vašich vnoučat.
Když člověk nemá společnou vizi, to asi každý víte ze své firmy, i z rodiny nebo svého klubu, z věcí, které prožíváte, tak se těžko zapojí.
Ale když tam je něco, co vás baví a naplňuje, a chcete se k tomu připojit, tak to je to fantastické.
Je také důležité vědět, že třeba odkaz, a také jsme to včera probírali v té rodině, není věc, která by teď vznikla a už nikdy se nezměnila. Každá generace, i my v průběhu našeho života, ho můžeme upřesňovat a dávat dohromady lepší definici, nebo to, co se nám líbí více. Něco se nám třeba líbit přestane.
Ale důležité je, že další generace se zapojí, ne ta první a druhá. Tu už máme zapojenou. Ale ta následující, až dospěje, se bude moci vyjádřit k odkazu a formovat ho podle toho, co pro ni bude důležité. A vlastně tam překlenout můstky mezi generacemi tak, že se do toho zapojí i další lidé nebo další generace. A přitom ještě budou zapojeny i generace předchozí. To je hrozně fascinující, když se to povede, samozřejmě.
Ne vždycky se to povede.
Josef Podlipný
To mohu potvrdit.
V některém z předchozích dílů podcastu jsem sdílel větvení od impulsu na začátku, od nějaké myšlenky, přes činy k návyku až k budování budoucnosti skrze charakterovou vlastnost.
I proces naplňování odkazu je samo učící se pro rodinu. Když ho rodina začne naplňovat a bude o odkazu diskutovat, tak ho cizeluje, upravuje ho, vylepšuje anebo doplňuje o něco, co jí dává smysl.
Máme za sebou vztahy, odkaz.
Pojďme k intelektuálnímu potenciálu, k lidskému potenciálu rodiny a k jeho rozvoji.
To je třetí oblastí, kterou Dennis zmiňuje. A když to zmiňuje Dennis, znamená to, že to funguje už více než sto let.
Vladimír Fichtner
Protože se to dozvěděl od rodin, které více jak sto let existují a fungují.
Dennis ve své knížce shrnuje spoustu věcí, které je dobré dělat ve vztahu k dalším generacím.
Ale já bych využil toho, co jsme uvedli v článku, který nám dovolil přeložit. A přímo přečtu to, co on říká ve své knize.
Rodiny v jeho studii identifikovaly hodnoty a vlastnosti, které podporují u svých dětí. A těmito hodnotami jsou:
Štědrost neboli dávat zpět komunitě.
Respekt – vážit si lidí ze všech prostředí.
Pracovní morálka a dovednosti neboli schopnost rozvíjet, schopnost vydělávat si vlastní peníze, najít si práci, kde můžu uspět.
Sebeúcta a sebevědomí. Mít dobrý pocit ze sebe tím, že najdu svoji vlastní hodnotu nezávislou na materiální bohatství.
Finanční gramotnost. Moudře zacházet s penězi.
Zodpovědnost za bohatství ve stylu: je mi to svěřeno a není to moje, ale je to půjčeno od dalších generací.
Šetrnost. Utrácení, ale obezřetné.
A ocenění, ve stylu vážit si příležitostí, které bohatství nabízí.
Musím říct, že přemýšlím o tom, že to nechám vytisknout a bude to možná součástí naší rodinné ústavy.
Budu to brát na naši další rodinnou radu. Protože to jsou věci, které asi všichni vnímáme, že by tak měly být. Ale není špatné si je připomínat a mít je někde „na ledničce“ neustále před sebou.
Josef Podlipný
Rozumím.
Nepočítal jsem to, ale tuším, že to bylo osm bodů, tak řekněme, že to je „malé desatero“.
Pokud je i pro vás posluchače inspirací, možná vás zajímá, co z tvé zkušenosti, Vláďo, vnímáš jako nejčastější hendikep těch rodin, co trpí nejvíce?
Ty se potkáváš se spoustou rodin, potkáváme se s nimi společně a samozřejmě bych měl také znát odpověď.
Ale zkus se teď zamyslet a nasvítit něco z toho malého desatera, co takto vnímáš.
Vladimír Fichtner
My jsme první generace a potkáváme se se spoustou lidí také z první generace.
Co trpí nejvíc, je v tuhle chvíli ještě těžko definovat. Protože máme relativně krátkou zkušenost.
S čím se dá ale jako první jednoduše začít, je finanční gramotnost.
To je relativně hodně jednoduchá věc, začít sdílet svoje zkušenosti s tím, jak se starat o majetek a o peníze.
Nebo podpořit děti v tom, že začnou investovat a pochopí, co svět finančních investic znamená a jak se můžou vyhnout různým průšvihům.
To si dokážu představit, že je docela jednoduché, s čím se dá začít klidně v deseti letech.
Samozřejmě i s mnoha dalšími věcmi se dá začít relativně včas. Se šetrností – neutrácím všechno, otočím korunu dvakrát, jestli si něco koupím nebo nekoupím.
Jestli si koupím každý druhý rok nové drahé auto, děti to samozřejmě vidí. A je to pro ně vzor toho, jak se asi má žít.
Jestli si koupím auto rok ojeté, které má najeto třicet tisíc a je levnější, děti to taky vnímají.
Pracovní morálka, dovednosti, to všechno děti kopírují od nás, ať chceme nebo nechceme.
Můžu vzít jeden bod za druhým, ale řekl bych, že trpí nejvíc to, co sami neděláme.
To je asi nejpodstatnější.
S Radkou jsme začali podporovat, a vymysleli, charitativní akci pro školu. Malou školu, kam dcera chodila a ta akce spustila řetězec, který už trvá desátým nebo jedenáctým rokem. Každý rok ta škola posbírá 200 tisíc korun. Což pro školu, která má jenom jednu třídu v každém ročníku základní školy, je docela dost.
A dává to dohromady komunitu. Děti se učí, že něco takového existuje.
To je něco, co už nemusíme dětem vysvětlovat, že to existuje. Protože viděly, že jsme to spoluvytvářeli nebo vymysleli. Ony se na tom spolupodílely.
Nedávno bylo výročí téhle akce, konala se opět, a dcera říkala „V sobotu tam jdeme.
A já jsem říkal „Aha, vidíš, já jsem to ani neměl v kalendáři, protože už se neúčastním.“ Ale těší mě, že tradice pokračuje, že to vlastně je hrozně fajn.
Takže trpí to, co neděláme.
Jestliže z toho seznamu něco neděláme, nemůžeme si dělat iluze, že naše děti to budou dělat jinak.
Josef Podlipný
Už chápu, proč malé desatero bude viset na lednici. Protože se tím zvýší autenticita. Bude to ukazovat, že to sami budete také dělat.
Vláďo, i když jsi zmínil v posledním příběhu už i čtvrtou oblast, pojďme ještě chviličku zůstat u rozvoje lidského kapitálu.
Proč je rozvoj lidského kapitálu tak důležitý?
Vladimír Fichtner
Protože když se rozvíjí, má větší šanci pojmout postupně budovanou zkušenost. Učit se z chyb, které už někdo udělal, nebo ze svých vlastních.
Ale musí na to mít výbavu. Musí na to mít rozhled, musí na to mít samozřejmě také chuť.
Proto investovat do nastávající generace, zpřístupňovat jim možnosti – třeba prostřednictvím půjčky z rodinné banky – může být velmi důležité.
To, že jsme poskytli synovi kapitál z rodinné banky, aby mohl začít svůj developerský projekt, mu umožnilo začít možná o 20 let dříve, než by to udělal v běžném životě.
Protože by mu nikdo nepůjčil. My jsme si domluvili podmínky a věříme tomu, že kapitál se nám vrátí. Proto on může získávat zkušenosti už teď, když mu je 30, ne až ve chvíli, kdy mu bude 50. Když by sám třeba už měl kapitálu dost, anebo by už byl lépe úvěrovatelný prostřednictvím bankovní instituce.
Josef Podlipný
Vláďo, děkuji. Přátelé, ať už se rozhodnete rozvíjet lidský kapitál tak, že dopřejete nástupcům získávat vlastní zkušenost a učit se třeba i vlastními chybami. Nebo se postavíte k rozvoji lidského kapitálu v roli mentora či kouče a budete pomáhat nástupníkům i sami sobě, je nesmírně cenné myslet i na čtvrtou oblast.
Vláďo, co je tou čtvrtou oblastí?
Vladimír Fichtner
Dávat zpět společnosti.
Josef Podlipný
Co je myšleno dávat zpět společnosti?
Byznysmen si možná řekne, že to je myšleno jako firmě. Co to znamená?
Vladimír Fichtner
Ano, slovo společnosti má vlastně dvojí význam. V tomto případě to je myšleno společnosti jako society, to znamená svému okolí.
Josef Podlipný
Takže nějaké komunitě nebo zaměstnancům?
Vladimír Fichtner
Komunitě, někomu, kdo neměl třeba takové štěstí.
Pamatuji se na příběh, který nám vyprávěl jeden náš klient, jak vzal rodinu a pomáhali bezdomovcům.
Josef Podlipný
Aby věděl každý člen rodiny, každé dítě, co jako rodina podporují, koho podporují.
Vladimír Fichtner
Přesně tak.
My jsme se hodně soustředili na podporu školních aktivit nebo vytváření dobročinných akcí v rámci škol. To nás docela baví. Protože tak se hezky multiplikuje ten efekt. To není o tom, že škola posbírala nějaké peníze. Ale všechny děti, které se toho zúčastnily v průběhu minimálně deseti let, možná už jedenácti nebo dvanácti, všechny vědí, že to existuje. Patří to k životu a odnášejí si z toho nějaký zážitek.
Josef Podlipný
Nepochybně vás teď napadá odpověď i na to, proč je to tak důležité.
Protože zlepšujeme svět, ve kterém žijeme a ve kterém budou žít i nastupující generace.
Jaké další odpovědi jsou důležité na otázku Proč. V čem je to tak důležité?
Vladimír Fichtner
Charita, filantropie je zajímavá v tom, že do ní lze vtáhnout děti, i když jsou velmi malé.
Josef Podlipný
Ano, s tím souhlasím.
Řekni klidně věk.
Vladimír Fichtner
Dcera chodila do druhé třídy a začínala poznávat, že se dá něco zorganizovat. Začínala to vnímat. A už měla dost rozumu na to, aby se zúčastnila a něco v rámci té akce vytvářela. Je moc příjemné poznávat, že mohu dělat dobro sám i svou vlastní činností, že si mohu vybrat, komu pomůžu překonat nějakou starost.
To byl další učící moment. Třeba ve chvíli, kdy jsme každému našemu dítěti přidělili nějaké peníze na to, aby je rozdělily podle svých preferencí někomu, koho chtějí podpořit.
To byl další krásný učící moment ve stylu, že musely přemýšlet, co s tím. Koho podpoří, něco vybrat.
Dostaly zodpovědnost za rozdělení těch peněz. Učí se efektivitě, jestli to dávalo větší nebo menší smysl, protože se o tom následně bavíme.
Samozřejmě to do budoucna může být tak, a to myslím, že už je potom téma pro další generace víc, než mezi první a druhou, že filantropie otvírá příležitosti zúčastnit se smysluplných projektů i členům rodiny, které třeba nebaví byznys. Nebo jim nic neříká, nebo si zvolili jinou cestu.
Ale filantropie je může hezky pomoci zapojovat.
Poslední věc, která není nedůležitá, je, že správná filantropie nemá vycházet z toho, že něco dávám, ale že mám kapitál. Ten vyčlením a jeho výnosy nebo část výnosů jde na dlouhodobou podporu projektů.
A to znamená, že se rodina může učit, jak se starat o kapitál – aby něco vynášel a mohl podporovat něco dobrého.
Je od toho, že jsem spolutvůrce, participuji na něčem, co se vytváří a rozhoduji o věcech, a nakonec přemýšlím o tom, jak kapitál spravovat, aby mohl i nadále přinášet dobro.
Je to oblast, která je velmi zajímavá, a i v knížce Dennise velmi podporovaná.
Josef Podlipný
To podtrhuji. Dává to možnost učit se přes generace z chyb předchozích generací, ale i z příběhů, které žijí z generace na generaci a dávají dobrý základ udržitelnosti.
Ty jsi končil myšlenku tím, že rodina se naučí spravovat rodinné bohatství tak, aby měla dostatek energie, ale i prostředků na to, aby mohla dávat společnosti zpátky, vracet společnosti zpátky. Nekonečně dlouho. Aby nebyla odkázána na to, že přemluví další, aby toho byli součástí.
Máme za sebou čtyři oblasti.
Pojďme je teď ve zkratce shrnout.
První oblastí, kterou jsme začali, byly vztahy.
Vladimír Fichtner
Druhou oblastí byl odkaz nebo důvod, proč existujeme, proč máme majetek a v čem chceme, aby pomáhal.
Josef Podlipný
Třetí oblastí byl rozvoj lidského kapitálu, který je důležitou součástí rodiny a zachování rodinného bohatství.
Vladimír Fichtner
A čtvrtou oblastí je filantropie, charita – podpora lidí, kteří neměli tolik štěstí jako my.
Josef Podlipný
Věřím, že i pro vás tyto čtyři oblasti, které jsme s vámi sdíleli spolu s příběhy, mohou být dobrou inspirací.
Pokud vás napadá z vlastní zkušenosti nebo z jiného zdroje inspirace ještě něco, co by mohlo pomoci nám i dalším rodinám, budeme rádi, když s námi tyto informace budete sdílet. Nebo budete sdílet mezi své přátele tento díl podcastu.
Vladimír Fichtner
Já myslím, že se máme všichni ještě v mnohém co učit. Věřím tomu, že i tahle knížka, kterou já osobně považuju za jednu z nejpraktičtějších, kterou jsem v této oblasti objevil, vám v tom pomůže.
Doufám, že vám v tom pomůže i naše povídání, které pro vás pravidelně s Pepou připravujeme.
Mějte se krásně a na viděnou a na slyšenou.