Apple Itunes
Spotify
Stitcher
RSSTři příběhy, tři chyby, tři ztráty desítek milionů. Dokážete se z nich poučit?
natočil Josef Podlipný 
Největší ztráty majetku nepřicházejí kvůli trhům.
Přicházejí kvůli slepé důvěře, nezkrocené chamtivosti a prosté nevědomosti.
Josef Podlipný přináší konkrétní příběhy tří lidí, kteří měli jedno společné – spravovali velký majetek, ale podcenili rizika. Společně s Vladimírem Fichtnerem poukazují na lekce, které si z těchto chyb můžete vzít i vy.
Karel investoval do rizikového fondu na doporučení známého a přišel o 170 milionů. Pavel sázel na kryptoměny bez jakéhokoliv plánu a přišel o 50 milionů. Rodina Ivety se vzdala kontroly nad portfoliem – a ztratila 30 % svého majetku.
Tato epizoda není o výnosech. Je o zásadních principech, které chrání bohatství – o kontrole, strategii, diverzifikaci a zdravé skepsi. Ukazuje, že i úspěšný podnikatel může udělat chybu, pokud se nechá strhnout emocemi nebo pohodlím.
Poslechněte si tuto epizodu a zjistěte, proč je lepší učit se na chybách druhých – než za ně platit vlastními penězi.
Textový přepis
Josef Podlipný
Úplně na úvod, než se podíváme na téma chyb při správě majetku skrze příběhy několika správců rodinného bohatství nebo rodin, mě napadá řečnická otázka, ale můžeme ji i rozvinout: Proč v průměru 60 % majetku nejbohatších rodin světa tvoří finanční aktiva a proč neznalost v této oblasti zabíjí?
Vladimír Fichtner
Zjednodušeně se ta odpověď nabízí – protože k tomu došly. Po generacích zkoumání a zkoušení různých věcí došly k tomu, že 60 % finančních aktiv je něco, co jim vyhovuje. Z toho, co já už dneska vím a nemám staletí zkušeností, vím, že finanční aktiva jsou relativně jednoduchá na obsluhu a lépe se předávají dalším generacím. Mnohem jednodušším způsobem se předává správa finančních aktiv než správa firmy, kterou jsem vybudoval. To nevím, jestli někdo z našich dětí bude chtít přebrat. Nemovitosti samozřejmě také patří do portfolia. U bohatých nebo nejbohatších rodin světa tvoří zhruba 15 až 20 % majetku. A každý, kdo někdy měl nemovitost, tuší, proč to třeba není sto procent. Protože s tím je relativně dost práce a záleží na tom, jak to má člověk zařízené. Ale to neznamená, že člověk nemůže mít 100 % v nemovitostech. Může určitě, a i mezi těmi nejbohatšími možná takoví budou. Myslím si, že to je relativní jednoduchostí a rychlou likviditou finančních aktiv, která může být v řádu dnů.
A to je něco, k čemu dospějeme všichni, jenom možná někomu to bude trvat déle, někomu kratší dobu.
Josef Podlipný
Určitě potvrzuji tvá slova. Nejen, že máme důkaz v různých reportech, ať od UBS a dalších wealth manažerů a společností, ale i naše vlastní zkušenost a zkušenost našich klientů je důkazem toho, že je velmi důležitá likvidita a také schopnost pracovat nejenom se strategií ochrany, ale i růstu. A tu finanční aktiva bezpochyby nabízí. Vláďo, a co druhá část té otázky? Proč neznalost zabíjí?
Vladimír Fichtner
Zabíjí je možná tvrdé slovo. Ale může to zabít tu perspektivu, budoucnost. Když člověk půjde do finančních aktiv, aniž by věděl, do čeho vstupuje, aniž by se zajímal, do čeho vstupuje. Pokud si nechá prodat každou druhou věc, která jde kolem, aniž by tomu rozuměl, jenom aby bankéři udělal radost. „Když on pořád volá, tak mu něco dám.“ Kolikrát jsem slyšel tuhle větu! Když člověk přijde se svým portfoliem k nám a ukáže nám to, já se ptám, jakou to má myšlenku, co je tam za téma, co je ta logika nebo strategie? A ten člověk říká „Já jsem vždycky něco koupil, co mi nabídli. Někdy jo, někdy ne, podle toho, jak jsem měl peníze“. Ale to je to, kde potom může dojít k opravdu dramatickým chybám a ztrátám, které člověk může řešit.
Ty máš ale určitě nějaké příběhy, tak pojďme na ně.
Josef Podlipný
Bude to pár krátkých příběhů. Začnu Karlem versus „podvodným fondem“ podle paragrafu 15 zákona o investičních společnostech a investičních fondech, který prošel novelou v červenci minulého roku. Alespoň trošku se zvýšila ochrana investorů, protože už v samotném názvu musí tyto subjekty uvést, že jsou osobou rizikového kapitálu a minimální investice se zvedla na 125 000 eur, což znamená investovat minimálně částku přes 3 miliony korun. Pokud se tedy nejedná opravdu o ten původní záměr, že to je pro omezený okruh investorů, v tomto případě definován číslem 20. Pokud by investorů bylo opravdu jenom 20, mohou investovat i menší částku. Ale i přesto, že skrze paragraf 15 investoval Karel velké peníze, jeho rodina přišla o 170 milionů. On říkal, že reagoval na opakující se nabídku, dva roky trvající, od jeho dobrého známého. To znamená, že se spoléhal i na to, že přece dobrý známý mu nebude nabízet něco, co by ho mohlo poškodit. 170 milionů není málo. Když jsem s Karlem před nějakým časem mluvil, se zatajeným dechem jsem vyslovil otázku „To jsi tam opravdu dal tolik peněz?“
Karel na to reagoval tak, že ne úplně. On ale bohužel pro to zaplanul nadšením tak velkým, že přemluvil další členy širší rodiny, za které tím pádem nesl osobní odpovědnost a jejich ztrátu pak vyrovnal, když to zkrachovalo. On sám přišel o částku, která byla něco pod sto milionů. Zbylých více než 70 milionů nahradilo škodu v širší rodině, kterou svým neuváženým doporučením způsobil.
Vladimír Fichtner
A kdo mu to prodal? Zástupce toho produktu nebo poradce?
Josef Podlipný
Poradce /distributor, to na tom bylo úplně to nejhorší. On potom řekl: „Prostě to nedopadlo. Na to se nedalo prostě dohlédnout, nedalo se to nějak změřit“. Teď už je moudřejší, protože říká: „Existuje spousta způsobů, jak na to nahlížet, kdybych to chtěl koupit jako byznys. Due diligence, analýza, nějaká diskuze s dalšími odborníky, s dalšími investory“. To ale neudělal.
Vladimír Fichtner
My máme základní pravidla, která vůbec nepřipouští mít takové produkty, které jsou založeny podle paragrafu 15. Ty vůbec nejsou v našem seznamu povolených investic. A i kdyby to byl zázračný produkt, tak struktura, která tam je, nám nevyhovuje. Právě proto, že nemá dostatečnou ochranu pro investory, protože není dostatečně regulovaná.
Josef Podlipný
Přesně tak. Regulace je nesmírně důležitá. Pro všechny investory je potřeba připomenout to, že když je něco registrováno a schváleno Českou národní bankou, ještě to neznamená, že je to dohlíželo. Tím pádem je míra rizika velmi vysoká. Pokud tam investujete peníze, o které můžete přijít bez mrknutí oka, je to vaše volba a nikdo vám v tom určitě nebude bránit. Pokud však odpovídáte za správu rozsáhlého majetku nejenom sami sobě, ale celé rodině, a investujete do takto nebezpečného prostředí i třeba vyšší řády desítek procent, je to velký hazard.
Vladimír Fichtner
Bohužel některé finanční produkty se vysloveně chlubí tím, že jsou registrovány podle zákona, paragraf 15 ZISIF. Nebo že mají prospekt dluhopisů registrovaný u ČNB, některé říkají dokonce schválený. Ale to o tom nic neříká. ČNB říká, že tam jen napsali to, co měli napsat. Ale jestli to je kvalitní nebo nekvalitní investice, a je potřeba na to dávat velký pozor, to neříká. Rozumím tomu, že někdo nevidí nuance toho rozdílu. Proto je lepší se vždycky s někým poradit do většího detailu. Když se s někým bavíte, s bankéřem nebo s poradcem, tak se ho zeptejte: „jaká jsou kritéria, která vy vůbec nepřipouštíte, že můžou vůbec být v podmínkách? Co je pro vás vyloučená investice?“ Protože když se zeptáte a ten člověk nebude schopen odpovědět, tak je vidět, že se nad tím nikdy nezamyslel. A takovému je potřeba se radši vyhnout!
Josef Podlipný
Ano, jeho motivace může být pouze honbou za provizí, která je spojena tím, že zrealizuje nabídku, kterou předložil. Mě to upřímně jako investora, zástupce rodiny a dlouhodobého investora mrzí. Protože si myslím, že to je jeden z možných způsobů, který může nakopnout, ať už některé start upy nebo společnosti, které potřebují kapitál ke svému rozvoji. Ale bohužel mnoho z nich je i podvodným schématem anebo od samého začátku velmi rizikovým způsobem investování. A o těch rizicích všichni mlčí.
Vladimír Fichtner
Samozřejmě na to existuje ještě další pomoc, a to je diverzifikace. Prostě nedávám víc jak dvě a půl procenta svého majetku do jednoho projektu. Někdo si řekne pět, někdo deset, někdo dvacet. Tak zvyšuje to riziko, to je jeho věc. Ale vždycky je dobré počítat s tím, že ať jdu do jakéhokoliv projektu, nemusí vyjít a je potřeba rozkládat míru rizika na různé investice. Také otázka na způsob diverzifikace je dobrá kontrolní otázka pro distributora, který vám něco nabízí. Je otázka, jestli je to poradce nebo jenom prodejce a jak je hodnocen atd. Pojďme zpátky k rizikům a k tématu dnešního dne.
Josef Podlipný
Od příběhu Karla se posuneme do jiné rodiny. Pavel vsadil na kryptoměny, ale bez exit strategie. Jeho ztráta byla ztrátou příležitosti, ale i dílčí ztrátou majetku ve výši téměř 50 milionů korun. Pavel investoval těsně po vrcholu, někdy v březnu 2021. Investoval jenom zlomek, potřeboval vědět, jak to funguje. Pak to klesalo, stoupalo. Stoupalo to někdy k říjnu 2021 a stoupalo to z jeho pohledu rozumně. Tak si říkal, že přece o tu příležitost nepřijde. Takže, šel na to i trošku s rozmyslem a rozvahou. Chtěl si vyzkoušet, jak krypto / bitcoin funguje. V říjnu 2021 zainvestoval. Bohužel ale potom přišel pád, který v srpnu 2022 končil z investované částky o méně než 61 %. Více jak 61% ztráta Pavla donutila investici prodat. Kdyby býval počkal alespoň s částí portfolia, těšil se vlastně vcelku zajímavému zisku. A proč nepočkal?
Protože byl vystrašený. Neměl žádnou exit strategii. On vůbec nepřemýšlel o investici tak, že s nějakým výsledkem bude spokojen a že třeba částečně bude prodávat anebo redukovat podíl krypta v celkovém portfoliu. Jemu to rostlo, rostlo to velmi utěšeně a on začal být hamižný. V podstatě se na to díval jako na zlatou slepici nebo na něco, co do budoucna bude něčím i v rodině a mezi jeho známými, s čím se bude prostě chlubit. Bude říkat „Byli jste v tom taky?“
Vladimír Fichtner
Jo, jo. To je typickou chybou, kterou může člověk udělat. Zažil jsem to v době, kdy Trump vyhlašoval každý den nové tarify. Mluvil jsem s jedním naším klientem, který má peníze u nás a také si nějaké peníze spravuje sám. A on říkal: „Vladimíre, já vím, že tam u vás je to takové v klidu, ale u mě je to jiné. Já jsem začal včera už trošku podléhat panice.“ Ptal jsem se proč a vyšlo z toho, že on vlastně neví, co dělá. Dva roky investoval v dobách růstu, takže všechno bylo v pohodě, nic neprodával, i když my jsme třeba ke konci roku 24 nebo začátkem roku 25 doporučovali redukovat nějaké pozice. Protože nám jenom přelezla váha akcií v portfoliu limit, který tam chceme mít. Tak je logické, když místo pětašedesáti procent máme pětasedmdesát, má se to vrátit na pětašedesát.
Ale on žádná taková pravidla nemá. On to dělá tak, že někde na sítích se píše o nějaké akcii, pak sleduje Morningstar a tak. A zjistil v těch emočně velmi napjatých dobách, že vlastně neví, co dělá. A to, že neví, je důvod té paniky. To je přesně důvod, proč to člověk, když to klesne o 60 ,% prodá. Protože neví, protože tam má moc velký podíl ze svého majetku. Najednou je tam 170 milionů nebo 50 milionů.
Obrovské peníze, které člověk úplně ze dne na den nenajde. Jediný problém je, když tu ztrátu zrealizuje, protože neví a nemá tu důvěru držet dál. Proto my říkáme, že základ portfolia má být Ochrana bohatství / Wealth Protection. Strategie, která vydělává velmi slušná procenta, ale je mnohem jistější než sázka na jednu akcii, na jednu kryptoměnu nebo na něco podobného. A je dobře diverzifikovat. Ale pojďme zpátky k chybám, které pramení z toho, že člověk neví a když neví, tak si to uvědomí v tom emočně vypjatém okamžiku. V tom pohodovém okamžiku chamtivost v nás říká, že to bude zítra lepší. Nedávno jsem měl schůzku s jedním klukem, který říkal: „Já mám dvě stě milionů v Applu a teď tam mám o padesát milionů méně. Měl jsem to prodat na konci roku, bylo toho moc“. Já jsem mu říkal, že my jsme redukovali, ale on neredukoval. A on na to: „já jsem si říkal, ještě to chvilku nechám“. No jasně, protože tam není žádný princip. Prostě je tam sázka na to, že to bude dobrý, ono se to vrátí a uvidíme, jak se bude dařit – ale nic dalšího. Ale pořád je to sázka na jednu firmu. Jedna firma, i když je nejlepší na světě, může zkrachovat. To má svoje nebezpečí, a to se může potom projevit v chybách.
Josef Podlipný
Souhlasím a k příběhům Karla a Pavla ještě přidám příběh rodiny Ivety. Iveta už bohužel není mezi námi a její rodina teď uznává, že chyby udělala nejenom Iveta, ale i její rodina, když nedostatečně kontrolovala správce jejich rodinného bohatství. Moc neřešila jeho motivaci a přišli takovým zvláštním způsobem zhruba o 30 % celkového majetku. Když jsem se ptal pokračovatelů Ivety, její sestry, jejího bratra a jejich rodin, z čeho pramení tento výpočet a ta samotná ztráta, mluvili v tom kontextu, že správce si s tím portfoliem obchodoval, jak mu to připadalo vhodné. Ne pro rodinu a pro Ivetu, ale pro něj. Byl odměňován za nákupy nebo za změny v portfoliu. Takže transakcí, kterými portfolio prošlo, bylo bezpočet. Zároveň měl z něčeho větší provizi, z něčeho menší. A pak se ukázalo, že v portfoliu byly ty nástroje a instrumenty, které ho odměňovaly více. Ale nemělo to logiku, aby to nabízelo třeba rozumnou likviditu.
Když Iveta z tohoto světa odešla, rodina najednou zjistila, že to, co bylo od začátku deklarováno Ivetou jako nějaké cíle – něco v budoucnu dokoupit, zrekonstruovat, někoho vyplatit a tak dále – není ani možné, protože tam nebyly likvidní prostředky. Tam byla někdy i nelikvidní aktiva. Korunu tomu dalo to, že tam byly třeba i umělecké předměty, které neměly ani certifikát pravosti. Takže 30 % ztraceného majetku i ztraceného potenciálu, protože bez likvidity nemohli reagovat, tím pádem neměli možnost získat růst něčeho, co by v portfoliu růst zajistilo. Možná, že ta samotná ztráta byla o něco nižší, ale i tak jednoznačně definovaná chyba byla nedostatečná kontrola správce.
Vladimír Fichtner
To souvisí samozřejmě s tím, že je to pohodlnější, než se učit něco nového, než přemýšlet, jak věci fungují a nechat si je vysvětlit, než si přečíst knížku nebo poslechnout podcast. My nevěříme tomu, že můžeme pracovat s někým, kdo nám dá slepý souhlas k tomu, co děláme. Vždycky se toho člověka snažíme zatáhnout do hry. Všechny transakce, které připravujeme, máme písemně zdůvodněné a dáváme je člověku k posouzení a on je musí schválit před tím, než ta transakce proběhne. To je způsob, kterým my si zajišťujeme, že to ten člověk nevzdá, že tu kontrolu nepustí a nechá si ji pod sebou. Je nucen o tom přemýšlet. Protože když máte něco podepsat, rozhodnout, tak je to náročnější, než když řeknete, dělejte to jak chcete a pak mi to jednou dvakrát za rok nebo pět let ukažte. Pak se člověk diví, co tam všechno najde. Takhle máte kontrolu pořád, průběžně. Jedna z věcí, která se neustále u nás vrací do hry, je vzdělávání našich klientů. My sdílíme všechny věci, které vymýšlíme, s našimi klienty, aby mohli říct, že to dává nebo nedává smysl. Jestli potřebují ještě další argument nebo tomu nerozumí. To je to, co děláme. My nemáme žádnou křišťálovou kouli, ale odpracujeme tu černou práci, pak ji nasdílíme. A chceme komentář od lidí – souhlasím, nesouhlasím, ještě něco chci. Máme díky tomu spoustu konzultantů, úspěšných lidí, chytrých, kteří nás zkontrolují, jestli to je dobře. Když na to přijde jeden ze sta, tak jasně, super, u všech dalších to reflektujeme. Samozřejmě také přichází někdo s novým nápadem a nejsme to vždy jen my. Tyhle věci tam velmi patří a chybou je vzdát se kontroly.
Josef Podlipný
Vláďo, moc děkuju za úvahy, které se týkají příběhů, které jsme vám pro dnešek představili. Možná se v některém z příběhů poznáváte anebo si říkáte „A sakra, tohle by nám možná hrozilo“. Proto bych rád na závěr nasdílel klíčové principy, které by vás mohly těchto chyb uchránit.
Prvním z těchto principů je určitě uvědomit si, že investice není hra. Bez základních znalostí tohoto prostředí a finančních nástrojů do toho prostě nechoďte. Určitě ne sami. Vláďo, jaký je další princip, který by bylo dobré připomenout?
Vladimír Fichtner
Nepouštět kontrolu. Nechat si věci pod kontrolou, nedat to někomu. Když jsi mluvil o obchodování, ten člověk, co obchodoval, měl evidentně nějakou provizi z transakcí. Tam také vznikají daňové povinnosti, třeba když budete ziskoví. Moje zkušenost je, že spousta bankéřů nebo poradců to vůbec neřeší – něco prodá, koupí, prodá, koupí na účet klienta. Až na konci roku se najednou ukáže, že tam je nějaká daňová povinnost. Takže nepouštět kontrolu, to je druhý princip.
Josef Podlipný
Ke kontrole bych určitě rád přidal ještě jednu součást, která s tím přímo souvisí. Úspěch poradce nebo experta, který za vámi s nějakou nabídkou přišel, by měl být spojen s vaším úspěchem. Ne že on vyhraje vždycky a vy možná. Když budete spokojeni vy, může být spokojen i on, ne naopak.
Vladimír Fichtner
V každém případě je potřeba mít jasný plán, co chci dělat, a nějakou strategii. Nemůžu se vzbudit jednoho dne v noci, protože Trump přišel s nějakými tarify a říkat si, že teď už jsem blízko panice, co mám dělat? Musím pracovat s různými scénáři budoucnosti, a to je součástí plánu a strategie. Takže nepustit se do toho příliš rychle, nenechat se převálcovat chamtivostí, že to teď letí nahoru. Pojďme do toho, ale s rozvahou, jako správní správci majetku.
Josef Podlipný
Přátelé, a co bychom vám doporučili na závěr? Každý investor chybuje. Důležité je se učit a zlepšovat svou strategii a nejlépe se učit na chybách těch druhých.