Spoléhat se pouze na zisk z firmy nemusí být rozumné řešení

Napsal Vladimír Fichtner

Minulý týden jsem se potkal s jedním podnikatelem, který má úspěšný byznys. Je mu 38 let. A bylo zajímavé, že o své budoucnosti uvažuje v různých scénářích.

Říkal: „Vladimíre, když to půjde, tak budu ze své firmy vytahovat 2 – 3 miliony ročně. A Vy mi řekněte, za kolik let budu moci mít nějakou rentu.

A když to nepůjde, je možné, že přijde nějaký průšvih, tak to budeme muset zlikvidovat. Ale mám tam nějakou hotovost, mám tam nějakou nemovitost, takže je možné, že budu mít možná 20 milionů nebo 25 milionů jednorázově.

Budu rád, když mi řeknete, co by se s tím v principu dalo dělat v těch finančních aktivech.

A v tom jsme si padli do noty. V přemýšlení ve scénářích.

Říkal, že ví, že v jeho podnikání neexistuje jenom jeden scénář budoucnosti. Já jsem mu říkal, že i my si nemyslíme, že existuje jenom jeden scénář budoucnosti pro investice. A diskutovali jsme o tom. Bylo to opravdu zajímavé setkání.

Takové přemýšlení není typické

Když se bavím s podnikateli, tak ne vždy je takové přemýšlení úplně typické.

Někteří podnikatelé hodně spoléhají na to, že ten jejich byznys vždy půjde dobře a že to vždy zvládnou. Což samozřejmě každý z nás podnikatelů tak má a v podstatě mít musí.

Ale vidíme, že ne vždy se to podaří.

Může přijít zdravotní problém nebo pandemický problém a věci, které fungovaly dlouhou dobu, a bylo jasné, že nemůžou fungovat jinak, tak najednou fungovat přestaly.

A proto je vždy lepší přemýšlet o různých možných scénářích budoucnosti. Pracovat s nimi. Je to vždy jistější.

Ochrana bohatství je důležitá

My podobně přemýšlíme o investicích. Přemýšlíme v módu Wealth Protection – Ochrany Bohatství.

Uvažujeme nejen o pozitivních scénářích, kdy se daří.

Věnujeme pozornost i negativním scénářům, které mohou také nastat.

Právě teď v našem letním čísle magazínu Rentiér, který vydáváme pro naše klienty, mluvíme o třech scénářích budoucnosti.

Jeden z nich je pozitivnější. A druhé dva jsou spíše o tom, jak to bude vypadat, když bude problém. Co v takových problematických scénářích bude fungovat investičně a jak se na to můžeme předem připravit.

Kdy o různých scénářích přemýšlet?

Je nějaká hranice, od jaké velikosti firmy to začít řešit? Od jaké výše majetku? Co když je člověk třeba jen živnostník, je to věc, kterou by měl řešit?

Je potřeba říct, že přemýšlení o různých scénářích je na úkor energie. Představte si, že člověk vsadí celou svou energii na jednu kartu a snaží se něco rozjet. Má větší šanci. Čím je byznys větší, tím víc můžete ubrat energii na růst a věnovat ji přemýšlení.

Takže když jste zatím moc malí, tak je samozřejmě soustředění na jednu věc důležitější, abyste svůj byznys teprve vybudovali.

V principu by to přemýšlení ve scénářích mělo začít v okamžiku, kdy už máte relativně dost peněz, o které nechcete přijít. Protože si začnete uvědomovat, že už by se vám to nemuselo znovu povést vybudovat. V takovém objemu a velikosti.

Když jste startup, tak musíte natáhnout plachty a všechny síly a od rána do večera pracovat na jednom scénáři.

Když už máte co ztratit, tak je potřeba začít přemýšlet trošku jinak. Respektive nemusíte. Třeba vám to vyjde i tak. Rozhodně je to ale bezpečnější.

Kde je ta hranice?

A jak přemýšlet o té hranici? Kdy je ten okamžik, kdy máte co ztratit? Je ta hranice pro všechny stejná, nebo je to individuální věc každé firmy a každého podnikatele?

Někdo má firmu, která má hodnotu 10 milionů korun. Ale chce vybudovat 100 milionovou firmu. Takže těch 10 milionů pro něj nemusí být ta hranice, kdy o tom přemýšlet.

Na druhou stranu pro někoho může být 10 milionů relativně hodně peněz. Má malou firmu, kterou celý život budoval. Tři zaměstnance. Ten bude mít na věc jiný pohled.

Takže to nutně není vždy jen o jedné částce.

Například u startupů dochází k tomu, že majitelé prodávají část svého podílu třeba investorům. A ti jim pomáhají s tím, aby jejich firma rostla. Ale už část toho svého osobního kapitálu z té firmy vyvádějí.

Takové rozhodnutí je hodně individuální. Není úplně jednoduché říct to všeobecně.

Spíš je to o tom, jak dlouho mě trvalo vybudovat nějaký objem a jak dlouho si myslím, že mi může trvat ho například zdvojnásobit. Nebo jak dlouho by mi to trvalo teď, kdybych začínal opět od nuly.

Například: Dostat se na tento majetek, mi trvalo 15 let. Ale teď jsem chytřejší, tak mi to může trvat 2 roky. Ale zase mám méně energie, tak by mi to trvalo 5 nebo 7 let. Takže hodně je to i o času.

Samozřejmě některé věci z hlediska času moc nevíme. Nevíme, jak na tom budeme z hlediska své energie, zdraví a podobně.

Stanovení hranice, kdy si říct, že je správný čas to začít řešit, je spíš otázkou prozření a uvědomění si:

  • Vždyť už nemusím tolik
  • Vždyť už mám dost
  • Vždyť už je důležité začít ten majetek chránit

To je ten okamžik. A ten má každý v jinou dobu.

Ochrana i zhodnocení

I v takovou chvíli je ale potřeba majetek rozumně stále zhodnocovat. To není jako nezhodnocovat ho.

Ale už to nejsou desítky procent ročně, které člověk může vydělat, když investuje do své firmy. Místo toho je to třeba jen 8 nebo 10 % na akciových strategiích ročně. Takže výrazně méně než je člověk zvyklý z vlastní firmy.

Když k tomu ještě přidá nějaké konzervativnější instrumenty v podobě proti-inflačních dluhopisů, tak najednou zjistí, že ten výnos je třeba 5-6 % ročně po odečtení různých poplatků a při inflaci 3 % je to pořád rozumný výnos.

Je to něco, k čemu směřují lidé, kteří mají hodně peněz. Ale také instituce, které přemýšlejí dlouhodobě, jako Nobelova nadace a další. Při 3 % inflaci mít 5-6 % výnosu je něco, co se dá dosáhnout dlouhodobě.

Ale jak říkám, je to spíš o poznání toho, že je to vlastně fajn, že už to mám a že už nemusím.

To ale neznamená, že nemůžu dál dávat peníze do byznysu. Jednoho dne budu mít třeba byznys, nemovitosti na pronájem i finanční aktiva. Není potřeba se byznysu vzdávat za každou cenu.

Ale je potřeba si uvědomit, že to nějakou energii, pot a krev stálo. Vybudovat ten majetek, dostat ty peníze k sobě a že také může člověk o ně rychle přijít, když se o ně nebude dobře starat. Takže na to je potřeba dávat pozor.

Firemní majetek není osobní

Nabízí se ale otázka, proč vytahovat peníze z firmy, když se mi zhodnotí daleko lépe, než v případě investic do nemovitostí nebo akcií.

No právě proto, že v té firmě není dobré zůstávat se vším majetkem.

Na začátku jsem psal o setkání s mladým podnikatelem minulý týden. On už nemovitosti, které měl ve firmě, před dvěma lety vyvedl do jiné společnosti. Takže dneska má jednu firmu výrobní, a druhá už je taková vlastně jako na ten majetek. Na starání se o ten majetek.

A to jsou přesně ty věci, které je dobré dělat. Rozlišovat osobní a firemní majetek.

Protože když nějaká firma přebírá jinou firmu, tak nemá zájem o nemovitosti. Chce tu výrobu, kvalitní lidi, know-how.

Proto také, když se nějaká firma prodává, tak ještě před tím prodejem se čistí. Aby v ní byl skutečně jen ten byznys. A nebylo tam to, co v Čechách nebývá neobvyklé – nemovitosti a další majetky do té firmy nakoupené. Jen proto, že dotyčný podnikatel nechtěl ty peníze z firmy vyvést. Protože si říkal, že je to zbytečně daňově náročné.

Co si budeme povídat. Jestli má někdo pocit, že je to teď daňově náročné, tak zkuste popřemýšlet o tom jak to bude daňově náročné za 2, 3 roky nebo za 5 let.

Já myslím že je téměř jisté, že daně budou mnohem vyšší, než jsou dneska.

Od koho si ten stát bude brát? No od těch, kteří peníze mají.

A kdo měl dodnes pocit, že daně jsou vysoké, že raději si peníze tahat z firmy nebude, myslím, že by neměl moc váhat. A přemýšlet, jestli má pokračovat v tomhle směru nebo ten směr změnit. Protože šance, že si své peníze z firmy vytáhne do budoucna za lepších podmínek, než jsou dneska není asi moc vysoká.

Pojďte si povídat o Vaší (finanční) budoucnosti

Naše poradenství je určené převážně pro úspěšné majitele firem, kteří si uvědomují, že majetek je třeba především chránit a rozumně zhodnotit.

Zavolejme si a proberme možnosti, jak se lépe připravit na různé scénáře budoucnosti.

Obraťte se na nás