Výchova (nejen) dětí k odpovědnosti ve světě bohatství – Erika Matwij

natočil Josef Podlipný

Pozvání Mezi Rentiéry opět přijala Erika Matwij, expertka na strategii a řízení v rodinných firmách, členka Mezinárodní akademie pro výzkum rodinných podniků (ifera) a pořadatelka Mezinárodního kongresu rodinných firem.

V této epizodě se Josef s Vladimírem a Erikou zaměřili na klíčové aspekty výchovy dětí v rodinách s vysokým majetkem.

Dozvíte se cenné rady, jak naučit mladé generace odpovědnému přístupu k penězům a jak zároveň podporovat jejich individuální zájmy a aspirace.

Jak v rodině vytvářet prostředí důvěry a vzájemného respektu, které bude sloužit současným i budoucím generacím vaší rodiny? I to je obsahem této epizody.

Nemluví se jen o penězích a požitcích, ale hlavně o tom, jak může rodinný majetek posilovat rodinné vazby, místo aby je rozděloval.

Společně s Erikou vás zveme na 5. ročník Mezinárodního kongresu rodinných firem, který se uskuteční 19. září 2024 v hotelu Château Bela na Slovensku: https://kongresrodinnychfiriem.sk/

Další epizody s Erikou Matwij…
53. Jak otevřít téma majetku v rodině, aby nepokazil vztahy a děti
58. Co členové rodiny tajně očekávají od rodinného bohatství
61. Od konfliktu ke spolupráci: Jak rodinný majetek může spojovat

 

 

Textový přepis

Josef Podlipný

Eriko, ty máš více než dvanáctiletou zkušenost s podporou úspěšných rodin.

Můžeš našim posluchačům přiblížit, s čím je ta zkušenost spojena?

 

Erika Matwij

Děkuji velmi pěkně za milé představení.

Je to spojené s množstvím zažitých situací v rodinných firmách, kde řešili opravdu vážné věci – jak jim má sloužit majetek na to, aby se rodina nerozhádala, nerozpadla. Aby jim majetek a firma sloužili velmi jednoduše řečeno k tomu, aby byli bohatí a šťastní.

Jak to mají udržet, udržovat vztahy, udržovat majetek.

To jsou stovky až tisíce hodin na slovenském a na českém trhu.

 

Vladimír Fichtner

My jsme si, Eriko, povídali o tom, že pracuješ se dvěma typy rodin.

Jedny mají firmy.

A druhé už firmy tolik neřeší, protože už je prodaly, nebo už je předaly nástupcům. Mluvila jsi také o tom, jak je to mnohem těžší ve firmách. Protože firmy tomu dávají ještě další rozměr.

My se hodně potkáváme s lidmi, kteří už mají firmy za sebou, už je vybudovali nebo už je předali. Jsou akcionáři třeba, ale už nejsou manažeři. Už nemají ten vnitřní konflikt.

Jak vnímáš rozdíl firemního versus jen „majetkového“ poradenství?

 

Erika Matwij

Je tam velký rozdíl.

Je tam hlavně rozdíl v rolích a očekáváních, co já vlastně mohu chtít, potřebovat, jak dál přispívat ke zhodnocování majetku. Jak mi má sloužit, co s ním mám dělat, co se ode mě očekává. V jaké roli chci a mohu být. A s tím souvisí důvěra.

Je tam obrovský rozdíl. Zároveň je to mnohem víc „jednodušší“, protože ta firemní část už tam není.

Nazvěme to, že je to jiné.

 

 

Josef Podlipný

Eriko, jak může rodina s vysokým majetkem vytvořit klima důvěry a vzájemného respektu mezi generacemi?

 

Erika Matwij

Myslím si, že nejjednodušeji to je, jak rodina společně tráví čas. Výchovou, společným sdílením si toho, jak to má. Neodpojováním se od rodiny a rodinných příslušníků, ale trávením společného času a sdílením si, jak to máme.

Když jsem s rodinou a vím, že už máme nějaké finanční zázemí, majetek, hojnost, jakým způsobem se vyjadřuji o lidech? V telefonátech, když mluvím s jinými lidmi a chodím přitom po bytě, po chodbě, po kuchyni a s někým jiným se bavím a jsou tam moji rodinní příslušníci. Jaký vyjadřuji názor na lidi, kteří pracují, kteří nepracují? Kteří jsou bohatí a kteří nemají takové bohatství? Jaký mám vztah k financím? Co dětem zakazuji a nezakazuji?

Co si já dovoluji, a přitom k tomu mám komentáře, proč si to můžu dovolit já, děti, moje partnerka a proč. Jak komentuji auta, které jedou okolo na dálnici a předjedou mě? Protože mají o 400 koní víc.

To jsou věci, které velmi výrazně ovlivňují pohodu, harmonii, nastavení v rodině a jaký vztah k tomu mají mít děti.

Chtěla jsem to přiblížit z více různých úhlu pohledu, že vytváříme tu atmosféru i tehdy, když o tom nevíme a komunikujeme něco jiného, co se ale dotýká toho bohatství přímo.

 

Vladimír Fichtner

My často máme pocit, že děti na zadní sedačce s námi nejsou, když máme ten telefonát. Nebo že nás neslyší v kuchyni, když jsou dveře zavřené.

Ale ony slyší všechno a má to na ně obrovský vliv.

 

Erika Matwij

Samozřejmě, protože potom máme tendenci vychovávat.

Když se s někým bavím v telefonu, bavím se s ním svobodně a vyjadřuju svůj názor k penězům, firmě, bohatství, autům a hojnosti. Jakýmkoliv způsobem – posměšným, degradujícím, nadřazeným, anebo s úctou – a pak přijdu, a dítěti říkám a poučuji ho, jaký by měl mít vztah k penězům, k práci. Dávám mu pravidla do života, kterými se řídil už můj děda.

Že bez práce nejsou koláče, nebo, že peníze si musíš zasloužit tvrdou dřinou.

Potom to vlastní slovo devalvuju něčím jiným.
Například „Nepůjdeš v tom obyčejném tričku do školy, když máš to značkové. Proč jsme šli nakoupit, vždyť ty jsi jiný než všichni ostatní.“

Dělám rozdíl v tom, jak žiju, hovořím a očekávám a vyžaduji od členů mé rodiny, od dětí.

Tak se stávám neuvěřitelným a vzniká vnitřní konflikt v rodině.

Josef Podlipný

Děkuji, Eriko.

Máš nějaké tipy a rady pro rodiče a nestory stran výchovy dětí v prostředí hojnosti?

Tak, aby byly finančně odpovědné a vlastně i vděčné a byly ochotné převzít odpovědnost za rodinné bohatství?

 

Erika Matwij

Mluvili jsme o tom v minulém podcastu, myslím, že to byl 53. díl. Mluvili jsme o výchově k vděčnosti, k odpovědnosti a úctě k druhým lidem, k danému slovu, k námi danému slovu.

Toto se dá výchovou a vlastním příkladem opravdu velmi dobře vštípit nebo ukázat, aby děti měly podobné hodnotové názory a cesty.

Ale například i to, jak vedu děti k tomu, aby členové rodiny nebo děti měli nějaké domácí účetnictví.

Když například moje děti chodí na VŠ, jestli se s nimi bavím, jak si spravují svoje vlastní kapesné. Jestli si přivydělávají ke kapesnému, nebo jestli dostávají kapesné od nás.

Jakým způsobem se o něj starají, jak to vypadá v domácnosti.

Ale vy to víte, vždyť vedete vzdělávací aktivity, které jsou fantastické a jsou nesmírně důležité. Vidíme, že třicátníci a čtyřicátníci nejsou tak finančně zdatní, jak bychom možná od nich očekávali.

To všechno vede k tomu, že mají jiný vztah a úctu k penězům, vlastnictví, že nic není automatické.

Je to o rozhovorech, co je pro mě důležité. Aby moje děti viděly, že jsem ochotný a s láskou a bez komentáře pomáhám slabším. I filantropie do toho spadá.

 

Josef Podlipný

Vláďo, ty máš ve vlastní rodině zkušenost s touto oblastí.

Já doplním tím pádem jednu kratičkou otázku ve spojení s tou předchozí i na tebe.

Jak lze podporovat rodinnou solidaritu, zatímco současně respektujete v rodině individuální potřeby a aspirace jednotlivých členů?

 

Vladimír Fichtner

Jedna z věcí, která nám hodně pomohla, když jsme se dozvěděli od někoho chytrého, že je dobré s dětmi sdílet nejenom benefity úspěchu, ale i obtížnost té cesty.

My jsme nikdy nesdíleli věci jako práce od rána do večera.

Děti samozřejmě něco viděly, ale my jsme je chtěli ochránit, aby neměly starosti apod.

Je však potřeba tomu dát rozumnou rovnováhu.

Protože je dobře, aby i děti věděly, jak těžké to bylo, jak těžká byla ta cesta, že to nebylo vůbec zadarmo. Vlastně, abychom na ně přenesli respekt k tomu, co se povedlo.

A k tomu, že už se to možná nemusí povést, kdyby o to rodina přišla.

To třeba pro nás byla jedna z takových zajímavých věcí, která nám pomáhala si věci s dětmi srovnat.

 

Josef Podlipný

A v oblasti finanční gramotnosti?

 

Vladimír Fichtner

Tam těch prvků je spousta.

Od tříhodinového setkání s dětmi, kterým je 10, 12 let, kde je provedeme finančním světem formou hry. Na konci říkají pojmy akcie, dluhopisy a dividendy.

Nedávno jeden známý říkal, že se bavil s někým z našeho týmu o dividendách a jeho desetiletý syn pak přišel a řekl „tati, a ty máš taky nějaký dividendy? Nebo my máme taky nějaké dividendy?“ Začal se zajímat.

Jedna z věcí, která je podle nás nesmírně důležitá, je motivace dalších generací k tomu, aby chtěly poznávat.

Ne jim říkat “To dělej takhle, to takhle.“

To nepomůže.

Ale namotivovat je, aby chtěli.

My k motivaci používáme buď školu hrou a vzdělávání, anebo třeba institut rodinné banky, o kterém jsme se bavili v podcastu několikrát.

Kdy děti přicházejí do rodinné banky s věcmi, které ony chtějí řešit. A proto jim věnují pozornost.

Ony tam přicházejí třeba jako žadatelé o nějaký úvěr, ale zároveň ti ostatní hrají roli správců kapitálu a učí se vzájemně, jak to udělat. Jak spravovat dobře peníze a zároveň třeba někoho podpořit a někomu půjčit do byznysu. Nebo na něco, co potřebuje.

Motivace a motivační faktor je nesmírně důležitý, zachytit a zasít ty střípky motivace, aby to ony chtěly. Děti pak samy přijdou v okamžiku, kdy už mají pocit, že něco chtějí.

„Co ty dividendy, tati?“ ptalo se desetileté dítě a táta byl nadšený, že to dítě to otevřelo. On to pak mohl nasdílet do nějaké úrovně složitosti, samozřejmě.

To je asi to nejpodstatnější.

 

Erika Matwij

Často se potkávám s rodinami, kde jsou úplně jinak naladěné děti, například umělecky. Nemají k byznysu blízko. Rozumí tomu, vědí, že je to důležité, ale nemají k tomu blízko. Je potřeba je přizvat k tomu, aby byly součástí rozhovorů. I když nevědí, co jsou dividendy nebo jak je získají. Neměli bychom je kvůli tomu vylučovat. Ať vždycky dostanou pozvání, aby byly součástí setkání. Možná někdy, protože to nikdy nemůžeme vědět, kdy zájem začne víc hořet. Nebo nemusí. Ale pozor na to, aby dítě nikdy nikomu z rodiny nemohlo vyčítat, že se ho nikdo neptal a rozhodlo se o něm bez něho. Protože nejčastější zdroje konfliktů, proč potom majetek rozděluje rodiny je, že se nikdo neptá, nebo někdo se neptá a rozhodne sám místo daného člena rodiny.

Tohle však může být velmi přátelské. Můžeme mít umělce, a je to v pořádku. Můžeme mít lékaře, a je to v pořádku. Nemusí rozumět, ale cítí, že je toho součástí.

 

Vladimír Fichtner

To bych potvrdil všemi deseti. Od té doby, kdy jsme se začali bavit všichni najednou, dceři bylo v té době 15 nebo 16 let, najednou ta atmosféra je jiná. Přestože ne každý k tomu má blízko, ale je to transparentní.

Nikdo nemůže říct, že je mimo.

Může říct, že tomu ještě nerozumí, ale není vyloučen ani není očerňován, že něco neví nebo něco podobného. Prostě je toho součástí. Někdo je trošku víc vzadu, poslouchá a učí se. Někdo je trošku víc vepředu.

Ale my jsme to zažili už několikrát, protože už tyto věci řešíme dva, tři roky. Když jsme s Radkou seděli během rodinné rady kolem stolu a něco se začalo řešit, a už to řešily děti spolu. My už jsme tam vlastně nemuseli být. My jsme jenom tu diskuzi spustili a oni si to vyříkali mezi sebou. My jsme pochopili „wow – oni ty věci řeší, oni na ně přichází. Ne, že jim je naordinujeme, nařídíme, odpřednášíme.

Ne. Oni si na ně postupně přišli.“ Samozřejmě někdy je pro nás náročné vidět, jak na některé věci ještě nepřišli. Jak to trvá dlouho, třeba o dva roky později.

Řešili jsme před pár lety, že každé dítě mělo nějaký rozpočet na dobročinnost, nějakým způsobem to rozdělili mezi potřebné. A teď po dvou letech přišla na rodinné radě diskuze o tom, jestli to bylo efektivní, nebo jestli teď, když děláme další kolo, to je efektivní.

Jeden ze synů říkal „No, to snad řešil každý už před dvěma lety, ne? To je přece jasný, ne? Aby cena/ výkon, dávalo co největší smysl.“

Další dva se na něj podívali „nás to ještě nenapadlo“.

Byl to takový „aha moment“, na který si sami přišli.

Jasně, že my to víme s Radkou, že jsou věci, které jsou efektivnější a které nejsou efektivnější. Chceme tu efektivitu, ale to jim buď můžeme říct, anebo je vzít za ruku po třech měsících od toho daru a přivést k obdarovanému a zeptat se ho.

Nebo nechat je zeptat se, jak to bylo použité. Ať na to přijdou sami.

Tam je potřeba i trošku trpělivosti z naší strany, kteří už mají nějakou zkušenost, což není vždycky triviální, držet se vzadu.

Ale myslím, že to patří k tomu, aby to fungovalo.

Eriko, co myslíš?

 

Erika Matwij

Určitě, jak říkáš.

Nastavit si očekávání, že budeme trpěliví a ten druhý tomu může nerozumět. Protože analytické myšlení je součástí toho, jakým způsobem se můžeme zúčastňovat správy majetku.

Ne každý jsme stejně obdaření analytickým myšlením a kritickým myšlením, které je v těchto momentech takové – jestli to mám rád, jestli to reflektuji a víc se ptám, motivuje mě to, a studuji si k tomu anebo jsem umělkyně. Aby toto rodič přijal a podle toho nastavil i svoje očekávání.

Vladimír Fichtner

V naší rodině je to tak, že někdo je spíš do byznysu, druhý je umělec, třetí je typický zaměstnanec a má rád svůj klid.

Ale je tam hrozně zajímavá diverzifikace názorů. Ten umělec někdy přijde s úhlem pohledu, který by analytika nenapadl, a přitom si člověk říká, že to je dobré. Protože tam vidí jiné souvislosti.

Respektování různorodosti a toho, že někdo mluví víc, někdo méně, někdo to má rychle spočítané a jiný vidí jiný úhel pohledu.

My s Radkou se vlastně na svět díváme hodně jinak. Ale hrozně se obohacujeme navzájem, to je také jeden ze zajímavých faktorů.

 

Erika Matwij

Opět se dostáváme k tomu, co nás spojuje. Co máme společné. U toho můžeme začít.

Josef Podlipný

Různorodost je určitě kořením komunikace.

Jen připomenu, že Vláďa je expert na správu finančního majetku a Erika na komunikaci v rodině.

Teď pro vás oba položím jednu a tutéž otázku a prosím, zkuste na ni odpovědět v roli toho druhého.

Otázka zní, jak může rodina efektivně využít externího odborníka, experta jako svého wealth manažera nebo rodinného terapeuta či důvěrníka ke zlepšení komunikace a udržení harmonického prostředí, to znamená ochraně rodinného bohatství?

 

Vladimír Fichtner

Já můžu říct za svůj byznys, abych nemluvil za Eriku, protože to nevím, co je ten cíl.

My se o tom často bavíme s lidmi, se kterými pracujeme.

Já říkám, že cíl je ten, který známe z některých našich rodin, od našich klientů, že sedíme u stolu celá rodina a bavíme se o majetku společně.

Každý má třeba svoje investiční portfolio, rodiče a každé z dospělých dětí a probíráme to, co bychom normálně probírali jenom s jedním z té skupinky. Třeba s patriarchou nebo matriarchou rodu.

Ale probíráme to společně.

Všichni mají už ve hře svůj majetek, takže tomu věnují pozornost. Je tam motivace.

Dcera má 30 milionů, syn má 30 milionů a táta s mámou mají 100 milionů, třeba. Prodali firmu.

A děti už se částečně zasloužily o to, že ty peníze mají. Je jim 40, takže si také něco vydělaly. Není to tak, že je dostaly, ale částečně už na ně rodinný majetek přešel.

To je úplně ideální cíl a je dobré si ho představit jako to, kde chci být za nějakou dobu.

Sedíme kolem stolu, řešíme to společně.

Já říkám „My jsme tady s vámi, ale ve skutečnosti si povídáte mezi sebou. My jsme prostředník diskuse, ale vy si vyjasňujete přes nás některé své názory.“ My sloužíme jako takový „hromosvod“, to je asi špatné slovo, protože nelítají blesky, ale jako mediátor procesu diskuze o majetku. A jestli to dává větší smysl nebo menší.

Tím, že tam je někdo další v komunikaci, tak to není tak emocionální. Vlastně jde to směrem k nám, my na to řekneme svůj názor, ostatní na to řeknou svůj názor. My to tam vyhlazujeme, abychom došli k nějakému závěru.

A to je po investiční stránce dobře si uvědomit.

Chci to, nechci to, kde to bude za 15 let nebo za 20?

A musím někde začít. Když je dětem 1, tak je vystavím něčemu, co je pro ně hra. Tam se naučí první pojmy.

Když je jim 18, 20, 25, jdou na tu samou hru a už ji zažijí o víkendu. Dozví se k tomu spoustu zajímavých věcí, které je namotivují, aby přemýšlely ještě dlouhodoběji, jinak o tom majetku.

Pak si poslechnu nějaký podcast. Všechno má svůj čas.

Ale konečný cíl je – sedíme kolem stolu a řešíme majetek společně.

 

Josef Podlipný

Vláďo, ty jsi teď hezky popsal expertizu po té finanční stránce.

Zároveň jsi odhalil pro naše posluchače i expertizu po té komunikační stránce.

Můžeš ještě doplnit, s jakým očekáváním jsi přizval Eriku jako experta na komunikaci do vaší rodiny?

 

Vladimír Fichtner

Určitě s očekáváním toho, aby nám její tým pomohl řešit věci, které pro nás nejsou úplně běžné. Jak pracovat se vzájemnými očekáváními, s konflikty. Jak se ponořit do vztahů trošku hlouběji, protože na to opravdu nemáme kvalifikaci. Ve vztazích, už jsme se o tom bavili i v předchozích epizodách, jsme jako rodiče součástí toho tématu. A to je vždycky těžké řešit.

Ale já to vidím i v těch investicích.

Prostě sedíme kolem stolu a my jsme ten parťák přes kterého komunikace proudí.

Jestli tam je nějaký nesouhlas, je to v pořádku.

My si to vyříkáme, ale de facto si povídá rodina spolu.

To samé je s Erikou a s jejím týmem. My si za jejich přítomnosti vyříkáme věci, které bychom si ani neřekli, protože nás nenapadly. A možná bychom hledali pomoc, až když by bylo pozdě, nebo když by ty vztahy byly poškozenější, což je škoda.

My jsme do toho šli dopředu, dokud máme energii, dokud máme chuť se stáhnout a nebýt ti, kteří všechno řídí a ovládají.

Jsme s tím v pohodě, děláme to vědomě. Není to tak, že už nemáme sílu, už jsme nemocní a vidíme, že budoucnost nevypadá dobře, to už pak nejde.

 

Josef Podlipný

Eriko, abys to neměla těžší. Usnadni si to stejně jako Vláďa nejprve z pohledu své expertízy.

Proč jsi přesvědčená, že tě zvou rodiny do svého soukromí, do své domácnosti?

A potom, proč si myslíš, že ty jako expert na komunikaci bys mohla stát o expertízu stran financí.

 

Erika Matwij

Já osobně si myslím a doporučuji, že tam, kde jsou emoce, vztahy, komunikace a peníze, aby tam byl někdo, kdo vede proces a rozumí procesu.

Na to, aby to mělo začátek, aby nás „ukoordinoval“, aby si to každý člen rodiny mohl ve své roli užít a nemusel proces vést.

Nemusel dávat pozor na to, jestli každý řekl svůj názor a je to OK.

Pro tuto záležitost bych určitě doporučila experta, proto si nás i volají.

Volají si nás, protože vědí, že máme velmi bohaté zkušenosti, tedy kvůli těm zkušenostem. Chtějí slyšet, co jim doporučujeme nebo jak by to mohli řešit.

Upozorňujeme je na dopad toho, co by se mohlo stát, kdyby změna nenastala. Nebo pokud bychom tuhle a tuhle věc nezastavili.

Chtějí znát naši paletu zkušeností, kterou jsme přinesli. Aby si mohli vybrat, že to může být i jinak. Zároveň vědí, že to umíme laskavě a profesionálně zastavit. Cítí, že se můžou cítit jistě a bezpečně, že konečně to mohou říct, protože se cítí pod ochranou.

Přináší jim to takovou ochranu, že to bude dobré. A každý člen rodiny získá AHA moment.

Kvůli tomu si nás častokrát volají.

Zároveň doufají, že pod naším vedením se dohodnou.

Protože vycházíme z toho, že každý člověk, který se narodí, se narodí jako dobrý člověk. A dělá věci s dobrým úmyslem. Pouze dopady někdy nejsou OK, někdy jsou fatální.

Ale kdyby to uměli dělat jinak, a věděli, jaký to bude mít dopad na děti, na nás, na náš vztah, tak to udělají jinak.

Ale to nevědí, proto si zvou lidi, kteří je mohou svými zkušenostmi obohatit. Aby měli tu paletu možných řešení, abychom je obohatili.

Protože člověk má tunelové vidění, když je součástí rodin a zároveň velmi chce.

 

Vladimír Fichtner

Vlastně jedna z věcí, kterou nám Erika řekla hned na začátku a se kterou pracujeme, je, že nebude naším koučem celý život. Ale že nás chce naučit nějaké techniky a principy, které bychom měli používat a které nám pomůžou ten zbytek života zvládnout, případně sdílet potom s dalšími generacemi lépe. A jestli se to naučíme za rok nebo za rok a půl, to uvidíme.

Ale není to desetiletý kontrakt, je to o tom, spustíme to a musíte se chytit.

 

Erika Matwij

Ještě jsem chtěla říct, že téma je „Jak vytvořit bezpečné a dobré zázemí pro otevírání otázek o majetku, o hojnosti a správě bohatství.“

Na to určitě doporučuji, abyste si vytvořili samostatný prostor, kde se dohodnete na tom, že se o tom budete bavit. Aby to nebylo by the way při vaření nebo při nevím čem a nejsou tam všichni.

V tom momentě, když je to jakoby organizované setkání o vážné věci, tak se všichni chováme jako na organizované věci. To už není rodinné dostaveníčko.

Ale tehdy už opravdu jdeme do pravidel, tohle je vážné téma. Majetek lidi rozděluje. Členové rodiny, miluji vás nade všechno, pojďme se o tom pobavit, budeme respektovat toto a toto.

Tehdy to může začít fungovat a najednou se členové rodiny mohou cítit bezpečně.

 

Vladimír Fichtner

Poslední věc, kterou bych dodal k tomuhle tématu je, jak jsem velký odpůrce toho, aby otec nebo matka zakladatelé byli ti, kteří budou prosazovat násilím, jak to má vypadat, tak jsem naopak velkým příznivcem zase toho, aby někdo měl zodpovědnost za to, že ten proces nastane.

Že najde kouče, že to dá do kalendáře členům rodiny, že to bude tehdy a tehdy. To si myslím, že je OK, hrát tuhle roli lídra, organizačního, řekněme.

Protože když se toho nikdo neujme, tak to nebude. Ale je to úplně jiný typ role. Není to prosazování mých názorů, ale jenom koordinace, aby to mohlo dopadnout.

 

Erika Matwij

Víš, co to je, v očích ostatních členů rodiny? Mám zpětné vazby z těch desítek rodin, že je to projev zájmu.

Projev zájmu je velmi silná hodnota, emoce!. Že si navzájem projevujeme zájem a je důležité vědět, jak to mají ostatní. Jak se v tom mají. Co vy řeknete na tohoto člověka? Mě se líbí a mohl by nás tím provázet. Protože mám zájem vědět, jak to máte. A to je velmi, velmi bezpečné.

Josef Podlipný

Skvělé téma, moc zajímavé informace. Věřím, že je oceňují i naši posluchači.

Pojďte se na závěr podělit oba o to, jak může rodina efektivně využít i aktualizaci rodinných hodnot k tomu, aby nejen vytvořila harmonické prostředí, ale zachovala ho napříč několika generací do budoucna.

To znamená, jak pracovat s hodnotami?

Ty jsi zmínila hodnoty, Eriko, jak s nimi pracovat?

 

Erika Matwij

Hodnoty jsou pro mě něco hluboko v nás. Hodnoty se projevují chováním v komunikaci. To, co žijeme. Když hodnoty žijeme a žijeme to společně s dětmi, tak děti by měly umět říct, jaké hodnoty má naše rodina. Co je pro nás důležité a přes co nejede vlak.

Nebo proč si vybírám takové kamarády, obchodní partnery, nebo právě tento typ situací. Které jsou pro nás ANO a které NE.

Nebo v rámci jakýchkoliv otázek, proč pro mě ANO a proč NE.

Tam se projevují naše hodnoty. Když se otevřeně bavíme s dětmi, nebo s rodinou, i o vlastnictví a majetku, o budoucnosti, jak si to představujeme, co si přejeme a respektujeme názor druhých, velmi hluboko zaséváme hodnoty.

A velmi hluboko jim ukazujeme příkladem, že to takto žijeme.

Toto je můj názor na hodnoty a žití s výchovou.

 

 

O autorovi Josef Podlipný

Josef ve finančním světě začínal v roce 1991. Zkušenosti nabral mimo jiné v IPB, ČSOB i České spořitelně. Protože je sám rentiérem a spravuje rodinné bohatství jako 4. generace bohatství, jedná s novými klienty jako rovný s rovným a představuje jim naši filozofii.