Vladimír Fichtner

 

Dividendové akcie mají své výhody i nevýhody.
Jedni investoři dividendy milují, jiní se jim raději vyhýbají.

Šéf analytického oddělení Fichtner Wealth Managers Tomáš Tyl se na dividendové akcie dívá racionálně a sdílí, proč měl investor minimálně zvážit jejich zařazení do portfolia.

Tomáš vysvětluje, proč jsou dividendy vyplácené firmami stabilnější než samotné ceny akcií. S Vladimírem Fichtnerem diskutuje o rozdílném přístupu k dividendám v USA a Evropě.

Existují různé přístupy k výběru dividendových akcií, včetně zaměření na tzv. dividendové aristokraty. Tomáš upozorňuje na rizika spojená s investicemi do firem s příliš vysokými dividendovými výnosy.

 

 

Textový přepis

Vladimír Fichtner

Dobrý den, dámy a pánové, zdravím Vás opět v našem podcastu Mezi Rentiéry.

Dnes tu není Pepa Podlipný, ale mám tu opět našeho vzácného hosta, kolegu a partnera ve firmě, Tomáše Tyla.

Ahoj, Tomáši.

 

Tomáš Tyl

Ahoj, Vláďo, a dobrý den všem divákům a posluchačům.

 

Vladimír Fichtner

Tomáši, pro mě jsou inspirací k našemu povídání věci, které píšeš.

Kromě toho, že jsi napsal knížku „10 způsobů, jak se (ne)nechat připravit o peníze“, píšeš stovky zajímavých článků. Ty patří k těm nejčtenějším, které naši klienti a úspěšní podnikatelé, kterým pomáháme se starat o jejich peníze, velmi rádi čtou. Vrací se k nim a já s nimi často o těch článcích mluvím. V poslední době mě zaujal a měl jsem na to několik zajímavých diskuzí s klienty, Tvůj článek o dividendových akciích.

Článek byl poměrně rozsáhlý, ale já bych dneska chtěl vypíchnout jen pár věcí, které v našich diskuzích nejvíc zaujaly lidi, se kterými pracujeme.

Tou první věcí, kterou bych rád vypíchnul a o které jsi psal, bylo to, že dividendy jsou stabilnější než ceny akcií. A je to jedna z věcí, která je na nich atraktivní.

Můžeš k tomu říct pár slov, prosím?

 

Tomáš Tyl

Dividendy firmy vyplácejí investorům. To jistě naši posluchači znají – dividendy si vyplácejí jako podnikatelé. Stejně tak to funguje u velkých firem, které vyplácejí dividendy investorům jako část zisku.

To znamená, pokud investuji do amerických akcií třeba formou ETF, jako to děláme s našimi klienty, ty firmy vyplácejí dividendy, a to pak naši klienti dostávají.

Když se podíváme na celý trh a dividendu, která plyne z akcií na tom trhu, je dividenda mnohem stabilnější než samotná cena akcií. Protože cena akcií a celého toho trhu závisí na tom, co se na něm aktuálně děje. A může docela dost kolísat. A někdy dochází i k propadům, které mohou být docela velké.

Historie ukazuje, že právě v těch propadech cena může poklesnout poměrně výrazně. Třeba o 50 procent, ale dividendy jsou mnohem stabilnější a neklesají tolik.

Například, když byly velké propady v době finanční krize, cena akcií propadla v podstatě na půlku.

Dividendy ale poklesly asi jen o 20 procent a relativně rychle se zase vrátily zpátky.

To znamená, že tok dividend směrem k investorovi se příliš nezměnil.

Dividendy jsou tedy výrazně stabilnější než ceny akcií, které mohou být velmi volatilní, velmi kolísat.

 

Vladimír Fichtner

Pamatuji si, jak byla dividenda zajímavá v době finanční krize a před ní.

Řekněme, že dividendový výnos, to znamená poměr dividendy k ceně akcií, byl zhruba tři procenta.

Když jsem si koupil akcii americkou, tak cashflow, které z ní teklo, bylo tři procenta z tržní ceny.

Ale v okamžiku, kdy klesly ceny akcií o padesát procent a dividendy se nezměnily, najednou to bylo šest procent, protože cena akcií byla poloviční.

Když dividendy klesly, pořád to bylo pět procent, což byl zajímavý cashflow výnos. Každý máme rád, když za námi nějaké cash flow jde.

Potvrzuji, že dividenda i v době finanční krize, která byla asi tou největší, protože byla relativně dlouhá, bylo velmi příjemný pevný bod ve vesmíru. Když jsme dokupovali investice v poklesech po dvouletém poklesu, což je emočně velmi náročné pro každého, kdo vlastní akcie, říkal jsem si:

„Místo tří procent máme už pět. Tak jo, tak pět procent výnosu na cash flow. To je dobrý. To mám na nájmu.“

Pak se ukázalo, že na nájmech začíná být míň a míň. Takže stabilita dividend byla velmi příjemná.

Ještě bys něco dodal ke stabilitě dividendy a volatilitě akcií?

 

Tomáš Tyl

Samozřejmě tohle nemusí platit nutně celosvětově. Je třeba zajímavé, že je velký rozdíl v přístupu k dividendám mezi Amerikou a Evropou. Protože v Americe je dividenda posvátná. Snížit dividendu je pro firmy velká ostuda. Většinou, když k tomu firmy přistupují, ceny jejich akcií hodně padají. Je to známka přiznání toho, že je firma ve skutečných problémech.

Naopak velmi ceněné jsou firmy, někdy se jim říká třeba dividendoví aristokrati, které dvacet pět let postupně zvyšují dividendu.

Důsledek je, že v Americe firmy nevyplácejí třeba až tak vysokou dividendu. Dividendový výnos v dnešní době není tak vysoký. Momentálně je někde kolem 1 a půl procenta. Ale firmy vyplácí tolik, aby věděly, že dividendu ze zisku dokážou postupně zvyšovat.

Takže se snaží o vyplácení bezpečné dividendy. A samozřejmě, když přijde krize, některým firmám už nezbyde nic než dividendu snížit, nebo ji některé dokonce úplně přestanou vyplácet. Díky tomu je pokles na dividendě, ale není tak dramatický právě proto, že dividenda je posvátná.

Firma se bude snažit nejdřív dělat jiné věc. Třeba propuštění zaměstnanců, což je v USA jednodušší než v Evropě. Oni je pak zase dříve nabírají zpátky. A další kroky, ale na dividendu sáhnou až jako poslední.

 

Vladimír Fichtner

A ty jsi řekl, že v Evropě je to jinak.

 

Tomáš Tyl

V Evropě je přístup hodně jiný.

V Evropě se vyplácí, když na ně je a nevyplácí se, když na ně není.

Dividendy v Evropě obecně více kolísají. Firmy vyplácejí třeba nějakou fixní část zisku na dividendě. To znamená, když je zisk větší, vyplatí více, když je zisk menší, vyplatí méně.

Dividendový výnos evropských akcií bývá obecně vyšší, ale je méně stabilní.

Protože v Evropě je naopak v některých zemích dokonce velký problém propouštět zaměstnance. Pokud mají trvalý úvazek, tak to může pro tu firmu být značně problematické a naopak. Nejdříve se sahá na dividendu, ta se sníží a teprve potom se dělají jiné věci.

V Evropě je přístup k dividendách hodně jiný, a i proto my máme raději americké akcie.

Z hlediska akcionářů, i když není dividendový výnos tak vysoký, tak je mnohem stabilnější a nám to dává prvek stability do časů, kdy přichází krize. Protože víme, že dividendový přítok – to, co nám bude vypláceno – se příliš nezmění.

Ano, když přijde krize, dojde k nějakému poklesu. Na druhou stranu v portfoliu to zase mohou vyrovnat úroky z dluhopisů, ale nezmění se dramaticky.

 

Vladimír Fichtner

Ty jsi, Tomáši, psal třeba ve finanční krizi o tom, jaký byl rozdíl ve výplatě dividend v amerických firmách. A o poklesu. O tom, že v evropských firmách pokles dividendového výnosu byl výrazně větší.

 

Tomáš Tyl

Pokles byl kolem čtyřiceti až padesáti procent. Byl skoro takový jako pokles cen. Takže ochrana byla v zásadě mnohem menší, než jak je to v Americe.

 

Vladimír Fichtner

Je to tak. Američané, a proto rádi investujeme do jejich firem, nás jako akcionáře respektují a dělají všechno pro to, abychom byli spokojení.

V Evropě to bohužel jsou jako první zaměstnanci. Akcionáři jsou, přijde mi, až na posledním místě.

Jak jsi to říkal – když něco zbyde, tak to dáme i akcionářům.

Když nezbyde, tak nezbyde.

To je pro mě jako správce peněz velmi nepříjemné. Já chci, abych měl cash flow. Chci ho z byznysu, který vlastním. Chci ho z nemovitostí, které vlastním. Chci ho z akcií nebo z úroků z dluhopisů, které vlastním. Protože cash flow mi přináší hezkou stabilitu.

Viděl jsem to v mnoha případech u klientů. Našimi klienty jsou velmi úspěšní podnikatelé, kteří mají něco za sebou a nějaké těžké časy je úplně nerozhodí.

Když přišla finanční krize, válka na Ukrajině nebo covid, a když můžeme ve výpise ukázat výplatu dividendy a to, že se nemění, je stabilní, nebo poklesla jenom malinko, pak je ochota zůstat zainvestován. Což my jako dlouhodobí investoři víme, že je kritické pro to, aby investice mohly fungovat. Fungují dlouhodobě, proto musím zůstat zainvestovaný dlouhodobě, ne to vybrat při prvním poklesu.

Role dividend je nesmírně zásadní.

 

Tomáš Tyl

Právě ve výpisu našich klientů je to hodně dobře vidět, kdy ta část, která odpovídá cenám aktiv kolísá.

Někdy se jí daří více, někdy posouvá celkové zisky více nahoru, někdy naopak dolů.

Ale dividendy a úroky jsou to, co neustále narůstá. To, co neustále pomáhá vytvářet bohatství.

Klientům, kteří chtějí rentu, zase pomáhá vědomí, že rentu budou čerpat, i když na trzích dojde k významným poklesům. Stále z portfolia bude přicházet renta, která je zajistí.

To je ta ochrana jejich majetku. My víme, i oni vědí, že portfolio nebudou muset vyprodávat. Nebudou se muset zbavovat akcií v nevhodný okamžik, i když přijde krize. Dividendy a úroky jim pomůžou pokrýt jejich potřeby.

 

Vladimír Fichtner

Já myslím, že každý z nás, kdo podniká a každý z posluchačů, kteří si čerpá dividendy ze své vlastní firmy, ví, že je příjemné, pokud je tok stabilní, se kterým může pracovat. Na který se může spolehnout.

A když nastávají velké změny – jeden rok mám, druhý rok nemám – že to může být velmi nepříjemná situace.

Mám sice hodně majetku a najednou mi chybí cashflow, kterým bych financoval svůj životní styl. Můžu mít miliardu a stejnak můžu mít málo peněz.

Protože najednou byznys, ve kterém mám třeba veškeré svoje investice vložené, má prostě špatný rok. A nemůžu s ním nic dělat.

To není úplně příjemné. Proto dividendy jsou velmi důležité.

Možná by, Tomáši, bylo ještě zajímavé podělit se trošku a nahlédnout pod pokličku strategie, kterou zastřešuješ ve Fichtner Wealth Managers.

Pobavit se o podílu dividendových akcií i z pohledu toho, jak má člověk velké portfolio.

Protože my víme, že jinou váhu portfolia dividendových akcií doporučujeme těm, jejichž majetek odpovídá rentě, kterou můžou vybírat. Je blízko.

A pak jsou lidé, kteří mají majetku opravdu hodně, miliardy. Tam dividendové strategie má zase trošku jinou váhu, nebo může mít trošku jinou váhu.

Můžeš k tomu něco nasdílet?

 

Tomáš Tyl

Já bych k tomu řekl, že když koupíme celý americký trh, jsou na něm některé firmy, které lze označit za dividendové.

Ono vždycky záleží na tom, jaká se použijí kritéria. Ale je tam prostě určitá část firem, které vyplácejí vyšší dividendu, jsou více na dividendu zaměřené.

Pak jsou tam společnosti, které vyplácejí řekněme průměrnou dividendu.

A pak jsou tam společnosti, které nevyplácejí žádnou dividendu, protože jsou ve fázi, kdy to není vhodné. Jsou ve fázi více budování a růstu byznysu. Takže místo toho, aby vyplácely dividendu, snaží se podpořit svůj růst.

A pak jsou firmy, které jsou naopak stabilní a už růstový potenciál tolik nevidí, a tak vyplácejí dividendu svým akcionářům.

Firmy, které se více zaměřují na dividendu, lze označit za dividendové.

Strategií může být více. Já jsem hovořil o dividendových aristokratech. Ty je vyloženě možné koupit přes ETF zaměřené na dividendové aristokraty. To znamená ty firmy, které více než 25 let průběžně zvyšují dividendu.

Pak jsou tady jiné přístupy.

Vezmou se firmy, které mají nejvyšší dividendový výnos, nebo firmy z každého sektoru, které mají nejvyšší dividendový výnos, a z nich se dá postavit portfolio.

U dividendy je pak ještě důležité to, že ne vždy je dobrá strategie kupovat firmy s nejvyšší dividendou.

Občas se s tím setkávám, že se někdo zaměří na dividendy až příliš. Ale tam pak je to nebezpečí jako u evropského trhu. Pak to vyjde, že to mají být evropské společnosti a jsou to společnosti, které třeba někdy do té dividendy dávají. Některé společnosti dokonce nějakou dobu vyplácí více, než mají zisk. A to samozřejmě není zdravé. Dividenda není udržitelná, pokud vyplácím velkou část zisku nebo více než zisk.

Takové akcie se pak můžou chovat neočekávaně a dividenda může najednou zmizet.

 

Vladimír Fichtner

Takže sice mohou mít dividendu, ale nemusí tam být žádný růst nebo žádný velký růst ceny.

 

Tomáš Tyl

Přesně tak. Anebo cena může padat a nemusí to vůbec vyvážit ten dividendový výnos.

Občas někdo nakupuje akcie kvůli dividendám a zjistí po x letech, že má i s dividendami mít daleko míň.

Protože akcie nikam nerostla a vyplácela jenom dividendu.

Takže pozor, největší dividenda nebo vysoká dividenda ještě neznamená dobrou akcii.

Proto nás zajímají, jak my říkáme, kvalitní dividendové společnosti podle různých kritérií, kde je předpoklad, že dividenda bude dlouhodobě udržitelná. Že zůstane vyšší po dlouhou dobu.

V našich portfoliích podíl podobných společností navyšujeme. V důsledku, když vezmeme to, co je za dividendové společnosti v celkovém indexu plus ještě speciálně investice zaměřené na dividendové firmy, je to tak, že u rentiérů máme v dividendových společnostech přibližně 60 procent portfolia. U budoucích rentiérů to potom vychází přibližně 40 procent portfolia.

To je tzv. zaměření na firmy s vyšší dividendou.

 

Vladimír Fichtner

Rozumím, jaká je váha dividendových a růstových akcií v portfoliu rentiérů nebo budoucích rentiérů.

Mně ještě šlo o jednu věc a já jsem to vlastně trošku spojil.

My také používáme ETF, která vyplácí dividendu anebo která nevyplácí dividendu.

U budoucích rentiérů říkáme, že ještě nepotřebujete rentu, tak vlastně nemusíte mít tu

dividendu vyplácející. Přestože vevnitř v portfoliu máte akcie, které vyplácí dividendu, tak ještě ji nepotřebujete dostávat k sobě.

Ale u rentiérů naopak chceme, aby tam bylo i to cash flow, aby tam tekly peníze, jak jsme o tom před chviličkou mluvili.

Když jsme pracovali s budoucími rentiéry, tak jsme říkali „Dividendovou výplatu nepotřebujete. Vy posíláte peníze dovnitř těch investic, tak nepotřebujete dostávat zpátky dividendu. Abyste jí zase poslali zpátky.“

Ale u rentiérů to je jinak. Také je to jinak, čím větší je majetek toho rentiéra. Tam se může měnit váha dividendových akcií.

Víš, o čem mluvím? Můžeš říct něco k váze dividendu vyplácejících investičních nástrojů v portfoliích rentiérů, kteří jsou menší a mají majetek zhruba takový, který jim na výplatu renty stačí akorát? A u těch, kteří mají toho majetku dramaticky víc, než potřebují?

 

Tomáš Tyl

Určitě, samozřejmě.

Tam smysl dividendy, která se vyplácí z produktů, to znamená, jde přímo ke klientovi a nereinvestuje se v jejich rámci, hodně to záleží na tom, jak velká je požadovaná renta v poměru k portfoliu.

To znamená, pokud rentu nepotřebuji, investuji s tím, že jí budu chtít až někdy daleko v budoucnu. Jsem budoucí rentiér. Tak jak říkáš, nemá smysl si vybrat dividendu, zase ji reinvestovat zpátky. Mají smysl produkty, které už jí přímo reinvestují.

Pokud jsem ve fázi, že z majetku čerpám rentu nebo jsem na to připravený, pak má cash flow právě tento význam – vybírám tak rentu. Zároveň mi to přináší určitou emoční stabilitu. Už jsme se o tom bavili – když se podívám na výpis a vidím, že přichází peníze stabilně, přes to, co se děje s cenou, je to výrazná pomoc, když dojde k opravdu velkým propadům cen a krizím. Vidím, že jsem v bezpečí a můj cíl vyplácet si rentu není ohrožen. To je ten důležitý prvek.

Ale na druhou stranu, když už jsou portfolia zase hodně velká a peníze jsou výrazně nad rámec renty, opět se vracíme k tomu, že je zbytečné vyplácet peníze zpátky reinvestovat.

Takže opět přicházejí na řadu reinvestiční produkty.

 

Vladimír Fichtner

Tedy váha výplatu poskytujících investičních instrumentů je vyšší v okamžiku, kdy je můj majetek menší. A odpovídá zhruba rentě, kterou potřebuju vyplácet. Nebo ten převodový můstek je zhruba stejný.

Čím vyšší je majetek, tím méně dividend musím mít.

Než se rozloučíme v tomhle povídání, co je shrnutím přemýšlení o dividendách? V pár bodech z dnešního povídání.

 

Tomáš Tyl

V první fázi nezapomínejme na to, že nějaká dividenda vůbec je.

Občas je možné setkat se s výnosy. Třeba výnos u S&P 500, je vlastně tzv. cenový index.

To znamená, odráží jenom ceny akcií a dividendy tam nejsou. A když někdo použije dlouhodobý graf tohoto indexu, zjistí, že výnosy je podstatně menší, než jaký je s dividendami.

Ale dividendy jsou důležitou součástí investování. Na dlouhém horizontu dělají velkou část výnosu. Když máme index, kde se reinvestují, je dramatický rozdíl.

Takže jedna z nejdůležitějších věcí je nezapomínat na dividendy.

Druhá věc: velmi vysoká dividenda neznamená nutně kvalitní dividenda. Kvalita je hrozně důležitá.

Když se bavíme o dividendách, vždy je dobré vědět, jak jsou kvalitní, jak jsou udržitelné a stabilní.

To je další věc.

Dividendy jsou stabilnější, mají nám přinášet stabilitu. To je jejich význam. Pokud tohle z nějakého důvodu nepotřebujeme, například proto, že do portfolia neustále dáváme nové peníze, což také přináší stabilitu růstu. Nebo jsme ve fázi, kdy žádné peníze čerpat nepotřebujeme, samozřejmě přidaná hodnota stability nemusí být taková. Ale jsou chvíle, kdy je opravdu velká.

 

Vladimír Fichtner

Tak to byla skvělá slova na závěr od našeho hosta, kterým dneska byl Tomáš Tyl.

Tomáši, děkuju moc za tvoje komentáře.

 

Tomáš Tyl

Já děkuji za pozvání. Děkuji za pozornost a ať se daří.

 

Vladimír Fichtner

Za týden zase na shledanou.

 

Když se mluví o prodeji firmy, nejčastěji člověku vytanou na mysli příběhy, o kterých se psalo v médiích. Exit za stovky milionů nebo rovnou za miliardy. To ale není jediný způsob, jak firmu prodat.

Vladimír Fichtner se mimo jiné potkává také s majiteli firem, kteří své firmy již prodali, a také s těmi, kteří se své firmy prodat teprve chystají. Díky tomu může předávat zkušenosti z různých fází tak náročné části firemního cyklu, jakým prodej bezpochyby je.

V této epizodě předkládá způsob prodeje firmy, který stojí za to zvážit nejen ve chvíli, když nemáte na stole žádnou konkrétní nabídku, ale cítíte, že už pro vás nastal  správný čas věnovat se jiným výzvám a chcete, aby vaše „dítě“ dál prosperovalo.

 

 

Textový přepis

Václav Krajňák

Dobrý den, mé jméno je Václav Krajňák, vítám vás Mezi Rentiéry.

 

Vladimír Fichtner

Dobrý den, moje jméno je Vladimír Fichtner.

Kde je Pepa?

 

Václav Krajňák

Dneska Pepu zaskočím – moje jméno je Václav Krajňák a mám ve Fichtner Wealth Managers na starosti marketing.

Vladimíre, chtěl bych se Tě zeptal na to, jakým netradičním způsobem nebo méně známým způsobem prodat firmu.

Abych téma uvedl, řeknu, že jsme se nedávno společně potkali s jedním z našich klientů, který prodává svoji firmu.

Prodej firmy je pro někoho, kdo to dělá poprvé, hodně náročný proces.

A podobně, jako když člověk prodává svoji nemovitost a dělá to poprvé, je tam spousta věcí, které si neuvědomoval a musí je řešit.

Vladimíre, ty jsi našemu klientovi ukazoval hned několik způsobů, jak firmu prodat.

Začněme tím, který je hodně známý, o kterém se hodně píše.

Když se podívám třeba do Forbesu nebo do nějakých novinových článků, tam se mluví o tom, jak měla firma miliardový exit, jak se firma prodala za stovky milionů a jaký to byl velký úspěch.

Člověk z toho může mít pocit, že to je ten způsob, jak prodat firmu.

Začněme tímto a potom se dostaneme k našemu klientovi a k tomu méně tradičnímu.

 

Vladimír Fichtner

U tohoto klienta, říkejme mu třeba Petr, měl prodej firmy několik fází.

První fáze přišla už v roce 2018, kdy se jim velmi dařilo. Ale je to relativně malá firma, která má obrat řekněme 50 milionů, hodnotu cca 100 milionů.

To znamená, že to je firma, která je na hraně rozumné likvidity pro najmutí si nějakého poradce.

Protože většina firem, které dělají poradenství v téhle oblasti, se soustředí na ty největší obchody. Jak jsi říkal na miliardy nebo alespoň stovky milionů. Také si za to berou pár milionů, nebo i více, když se to podaří.

Ta likvidita, když má firma tržby 100 milionů, už je docela rozumná, ale když je to 50, tak to může být na hraně efektivity.

Když se firmě v roce 2018 velmi dařilo, já jsem říkal Petrovi „Možná by stálo za to, to vyzkoušet.“

 

Petr souhlasil. Dokonce jsem je tenkrát propojil s KPMG, poradenskou firmou, která dělá prodeje. Párkrát se potkali.

Ale protože Petr není ve firmě sám, je tam ještě s partnerem, došlo k tomu, že tento partner, přestože na začátku souhlasil, po několika měsících řekl, že ne. Nechce prodávat.

Prodej se přerušil.

Byla to typická situace. Nedávno jsme si o tom povídali na obědě s několika našimi klienty. Jeden z nich to tam přímo řekl: „Já to chci vždycky prodat, když se mi nedaří, když už mě to nebaví.

A když se daří, tak si říkám, proč bych to prodával?“

 

Václav Krajňák

To je logické, když tě firma baví, proč bys z ní odcházel. Ta myšlenka vůbec nepřijde.

 

Vladimír Fichtner

Přesně tak.

Tenkrát se ten obchod „přerušil“ až do doby, než přišlo složitější období.

Petr opět přišel za svým partnerem – Pavlem, že už by to možná zase mohli zkusit prodat. Protože to nejde tak, jak by chtěli.

 

Václav Krajňák

Je potřeba říct, že mezi tím byl Covid. Vlastně v roce 2018 byl úplně skvělý čas na prodej, protože ekonomika rostla. Potom byl Covid, který hodně podnikatelů sundal dolů.

 

Vladimír Fichtner

Bylo to složitější.

 

Václav Krajňák

Změna se ale projevila i v postoji vůči firmě. Že to prostě nešlo jednoduše, třeba jako teď.

 

Vladimír Fichtner

To je jedna věc. Druhá věc je, že oba společníci už mají přes 70 let a vnímají, že už možná nechtějí tolik. Nebo už nemají tolik energie.

Už je začíná trošku tlačit čas k tomu, že budou muset s firmou něco dělat. Není jim prostě 55, nemůžou si říct, ještě tady 15 let vydržíme a pak s tím něco uděláme.

Vidí, jak síly ubývají.

Takže jsme se zase dostali k tématu prodeje firmy. A já říkám Petrovi.

 

Václav Krajňák

„Udělejte to, jak to píšou v novinách. Prodáte to za stovky milionů a všechno bude super.“

 

Vladimír Fichtner

No to ne.

On se ptal, co s tím mají dělat.

A já řekl „Tak se vraťte zpátky k týmu, se kterým jste to začali před pěti nebo šesti lety. A uvidíš, za to nic nedáš.“

Vrátili se zpátky a zkusili to s tím samým týmem, který je upozorňoval na to, že firma je malá, že to nebude tak úplně triviální.

A ukázalo se, že to je pravda. Je pár zájemců, ale nabídky nejsou tak vysoké, jak by si majitelé představovali.

Ještě ten proces není ukončen, možná to dopadne, uvidíme.

Ale začali jsme se bavit také o další alternativě, a to je asi to, k čemu míříš a o čem si chceš dneska povídat.

Je to tak?

 

Václav Krajňák

Přesně tak. Já jenom řeknu něco k té firmě jako takové. Jsou dva majitelé a mají 15-20 zaměstnanců. Obrat je příjemný, majitelům přináší zajímavý zisk. Tak, jako v běžném životě, pokud by jim bylo zhruba 50 let (jim je přes 70), byla by to dobrá firma, kterou člověk může mít a je v ní spokojený. Zná lidi a všechno je OK.

 

Vladimír Fichtner

Souhlasím, to je asi důležité.

Firma generuje majitelům 5-7 milionů každému každý rok – oni nejsou nuceni úplně odejít. Baví je to.

Ale trošku jim začínají docházet síly a říkají si „Možná bychom tady nemuseli na sto procent být od rána do večera a řešit to. Možná už bychom mohli být jenom akcionáři nebo spolu akcionáři.“

To je přivedlo k myšlence, kterou jsme zažili my s mojí ženou Radkou také, když jsme přemýšleli o tom, že po dvaceti letech možná prodáme majoritu.

A to je, domluvit se na odprodeji podílů s někým zevnitř z firmy, s managementem.

 

Václav Krajňák

O tom se moc nepíše. To je takový nenápadný prodej, který proběhne a média si ho nevšimnou, protože proč by si ho všímala. Zejména u menší firmy.

To je důvod, proč se o tom bavíme. Abychom vám tenhle způsob prodeje přiblížili a řekli k tomu zkušenosti, které máš, Vladimíre. Nebo které jsme slyšeli od Petra.

 

Vladimír Fichtner

Tomuto způsobu prodeje se v angličtině říká: management buy out.

To znamená, že management si odkoupí od existujících majitelů podíl nebo částečný podíl.

My jsme si nechali minoritu ve firmě, neprodali jsme úplně všechno, ale významnou část.

 

Václav Krajňák

Mluvíš o Fichtner a.s.?

 

Vladimír Fichtner

Ano.

 

Václav Krajňák

Dříve Fichtner s.r.o., která vznikla v roce 2003, potom se transformovala a poté jsi část podílu prodal.

 

Vladimír Fichtner

U Petra to může být velmi podobné.

Petr má v týmu další generaci lidí, respektive o generaci mladší lidi, kteří vidí, že by mohli převzít žezlo po nich.

A vlastně mu nejde o to vytáhnout z firmy peníze jednorázově.

On říká „Já mám peníze stranou. Za ty roky, když se podívám na výpis, který spolu řešíme – já fakt ty peníze nepotřebuji. Mě nic nenutí, abych to udělal ze dne na den a dostal třeba 50 milionů za svůj podíl a měl vše hotovo a už nic nedělal.

Firma je naše dítě, úplně se jí vlastně nechceme zbavit. Ale vzhledem k věku a k silám, to tak asi budeme muset udělat. Někde to skončit musí.“

Způsob, jak to předat manažerům, jak se s nimi domluvit, jak financovat celou transakci, bychom vymysleli společně. To je určitě významná alternativa, která se teď objevila v hledáčku. Petr s Pavlem to chtějí diskutovat a bavíme se o ní.

 

Václav Krajňák

Mě na tom zaujalo, že je to méně známý způsob, jak prodat firmu.

Je to další možnost, jak ji prodat.

Já si můžu říct, že prodám firmu někomu externímu, koho neznám, koho mi najde agentura, poradci. Za nějakou cenu s nějakými podmínkami.

Anebo sám oslovím nějakého svého strategického dodavatele a od něj mám nějaké podmínky.

Versus třetí možnost – prodám to lidem, kteří jsou ve firmě a jsou schopní. Já jsem je vlastně možná i několik desítek let trénoval. Sdílejí stejné hodnoty jako já. V podstatě makáme na tom společném. Možná za to nebudu mít tolik peněz, ale mám z toho větší radost, lepší emoce. Převezme to někdo, komu na tom také záleží.

 

Vladimír Fichtner

Přesně tak. To bych řekl, že je jeden z nejdůležitějších faktorů tohoto způsobu prodeje.

Protože když firmu předáte do rukou někomu, s kým jste sladěný, on je s vámi v týmu deset nebo dvacet let a znáte se, je v týmu proto, že v něm chce být. Ne proto, že ho tam něco nutí být. Vyrostl třeba od řadové pozice do manažera.

Samozřejmě vidíte všechny věci, které ten člověk ještě neumí, ale je důležité nepodcenit to, co umí.

A to je loajalita k firmě, loajalita ke značce, loajalita k vám.

Může to znamenat také jednu důležitou věc. Že možná do firmy budete moci dál chodit, bude vás to i nadále moci bavit.

Já musím říct, že za sebe si to v tuhle chvíli užívám.

Tým ve Fichtner Wealth Manager má najednou novou energii. Je tam o generaci mladší nový ředitel, noví spolumajitelé.

Už to není firma postavená na jednom muži a jeho myšlenkách, což jsem byl já. Příliš jsem stahoval věci za sebou.

Přišel Honza Valášek, náš nový generální ředitel a spolumajitel, který pomáhá týmu dostat se na další úroveň. Já už si můžu natáčet podcasty, potkávat se s klienty a přemýšlet o nových věcech, které děláme. Už můžu trošku víc hrát roli vizionáře než dennodenního pracanta, který musí všechno odpracovat. A musím říct, že si to opravdu hodně užívám.

To samé jsem říkal Petrovi „Když přijde někdo, kdo koupí tvoji firmu a bude po tobě chtít, abys tady dva, tři roky zůstal.“

 

Václav Krajňák

Což je normální. Asi jsme slyšeli to, co se asi chystáš říct.

Většinou jsme slyšeli to, co asi se chystáš říct.

 

Vladimír Fichtner

To je prostě za trest.

Představte si, že dvacet, třicet let budujete svoji firmu. Je to všechno podle vás – co řeknete, to bude.

Najednou přijde někdo, kdo firmu koupí. Vy už nemáte rozhodovací pravomoc. On tam začne zavádět svůj způsob práce, svoji představu o tom, jak to má být. A vy tam musíte ještě být.

Já jsem říkal „Petře, to fakt nechceš. Speciálně když je to tvoje dítě.“
Už také máme nějaké roky, Petr je ještě o něco starší než já.

„Uvidíš, jak to dělají špatně. Respektive ty si myslíš, že to dělají špatně. Oni to třeba budou vnímat jinak.

To je hrozně nepříjemná věc. To se přestaneš těšit do té práce, přestane tě to bavit.

Vidíš, jak se nedaří. A oni třeba vyberou tu zatáčku. Ale ten pocit, který s tím zažíváš, fakt nemusí být úplně příjemný.“

Většina lidí, kteří mají takové kontrakty, dost trpí. Protože srážka těch kultur je složitá. Znám pár lidí, kterým se to povedlo. Naopak našli u nového majitele prostor pro další růst do mezinárodních struktur apod.

Ale většinou je to fakt těžké.

 

Václav Krajňák

Já si to představuji, jako když jedu autem jako řidič. A potom si sednu jako spolujezdec. Cestu autem si užívám v tom případě, kdy jsem řidič. Když jsem spolujezdec, hodně záleží na řidičovi.

Občas, když jezdím jako spolujezdec, mám prostě brutální strach na sedadle spolujezdce.

Dovedu si představit, že ve firmě je to podobné. Když to máme pod svojí kontrolou, funguje to. Ale v momentě, kdy to má pod kontrolou někdo jiný a já jsem v pozici spolujezdce, je najednou pangejt blízko, zatáčka je prudká a on ještě nezatáčí..

 

Vladimír Fichtner

Výhoda spolujízdy je, že netrvá dlouho.

Ale když máš chodit dva roky do práce, kde tě to fakt nebaví – a také jsem to zažil – to člověka přestane bavit život. Nechce to dělat. Toto může být varianta.

Je to možné udělat v okamžiku, kdy člověk netouží zhodnotit svoji 20 nebo třicetiletou investici a práci ze dne na den. Protože ti manažeři nemají desítky nebo stovky milionů, které by vám zaplatili.

Je potřeba vymyslet strukturu, jak to bude fungovat.

Vždy je důležité vědět, že když jsou u stolu dvě strany, které se chtějí domluvit, vymyslí se struktura. To není problém.

 

Václav Krajňák

Struktura odměny.

 

Vladimír Fichtner

Struktura financování – toho, kdy dostanu za firmu jaké peníze apod. Jak se to vymyslí.

 

Václav Krajňák

Když to vezmu z emočního pohledu, už jsme probrali, jak se změní moje pozice ve firmě.

Ale jak říkáš, tak je tam samozřejmě ještě ta finanční stránka. Protože firmu nechci prodat za nic, a ještě ji někomu předat.

Když přijde externí člověk, má na to a dá mi peníze. Třeba část hned a část po nějakém earn outu, to znamená počtu let, kdy tam jsem a kdy to funguje.

Na druhou stranu tady mám manažery, se kterými se mi dobře pracuje a budu z toho mít dobrý pocit. Ale kde oni na to vezmou peníze? Protože jsou to přece jen zaměstnanci a nemají desítky milionů, aby si to koupili.

Jak o tom přemýšlet?

 

Vladimír Fichtner

Hezky jsi teď připomněl to, že při prodeji firmy se často částka za prodej dělí.

Zjednodušeně do dvou částí. Něco dostanu hned a něco dostanu v průběhu času. Také to bývá třeba po kvartálech v průběhu dvou let. Ale zjednodušme to, že to bude půlka a půlka.

Druhá půlka, kterou dostávám podle toho, jestli se firmě daří naplňovat cíle, které jsem novému majiteli říkal, že se budou dařit, je poměrně jednoduchá. Protože když bude firma vydělávat, může platit bývalým majitelům z výdělku, který prostě vydělá.

Novým akcionářům nepůjdou dividendy do té doby, než se splatí obchod, který si domluvili před nějakou dobou manažeři. Noví majitelé s původními majiteli.

Takže ten earn out je relativně jednoduchý, je podobný v obou případech. To, co se platí až po transakci, závisí na tom, jak se daří firmě.

Když se firmě daří, je jasné, kolik zhruba bude vydělávat v příštích dvou, třech letech. To není tak zásadní. Pokud se něco významně nezmění, není to tak těžké odhadnout. A je možné se domluvit, kolik z výdělku půjde za původními majiteli.

Může to být úplně všechno. To znamená, že místo toho, aby byli stoprocentní majitelé a brali si dividendu, budou v průběhu příštích let dostávat část peněz nebo toho, co firma vydělá, jako prodejní cenu.

Firma na to novým manažerům vydělá.

 

Václav Krajňák

Takže já se s těmi manažery domluvím a předám jim vlastnictví.

 

Vladimír Fichtner

Nebo částečné. Třeba dvě třetiny nebo něco podobného.

 

Václav Krajňák

A pomáhám jim s tím, aby firma fungovala. Chodím tam, dělám to s radostí, baví mě to.

 

Vladimír Fichtner

Už se trošku stahuji z řídící funkce, protože potřebuji, aby to převzali ti mladí a šikovní, kteří se nezakecají.

 

Václav Krajňák

Ale peníze dostávám z firmy, jako kdyby mi patřila.

 

Vladimír Fichtner

Přesně tak, je to velmi podobné.

 

Václav Krajňák

Plus se domluví ještě podmínky, aby srovnání hodnoty vyhovovalo mým požadavkům, které mám.

 

Vladimír Fichtner

Přesně tak.

Samozřejmě mám nějaké riziko, že to nedopadne. Ale to v případě earn outu existuje tak jako tak.

Nedávno jsme se spolu bavili s jedním z našich velkých klientů, který prodával firmu na hraně finanční krize. Bavili jsme se společně ještě s několika dalšími lidmi, kteří prodávali nebo chtějí prodávat.

A protože tento klient prodával v roce 2008, tak žádné earn outy víceméně nedostal. Protože ten byznys, nechci říct zkolaboval, ale dramaticky zpomalil a nebylo dosaženo žádných růstových předpokladů, které tam původně byly.

V tomto případě ten člověk dostal první polovinu splátky. Tu dostal hned. Na tu druhou polovinu nikdy nedosáhl, protože se prostě situace změnila, přišla finanční krize a firma neměla šanci naplnit dohody, které byly v prodejním kontraktu.

Vždy je to riziko, že se nebude dařit. Že to nepůjde a firma to třeba nezvládne vyplácet. Takže je dobré to ošetřit.

Když jsou dvě strany, které se chtějí domluvit, tak se dá ošetřit cokoliv a nemusí to být nic složitého.

Prostě si věříme.

 

Václav Krajňák

Ani u toho nemusí být spousta právníků a hledat tam kličky, protože se trošku známe.

 

Vladimír Fichtner

Věříme si. Může to být tak, že pokud firma nebo část firmy nebude zaplacená, nebo nějaká minimální část, do deseti let, tak se bude něco řešit.

Samozřejmě už to nemusí být pro mě. Možná to bude pro moje děti, protože už tady nebudu, ale to je v pohodě. Alespoň se budu snažit, aby ta hodnota úplně nezmizela.

Třeba to moje děti dostanou zpátky, pokud to manažeři nesplatí. I to se může stát a je dobré s tím v nějaké prodejní dohodě počítat.

 

Václav Krajňák

To je určitá pojistka, která mi dává jistotu a klidné spaní.

Kdyby se všechno pokazilo, tak o majetek jako takový nepřijdu. Neudělal jsem špatný krok.

 

Vladimír Fichtner

Ano, říkáš to správně. Ale důležité je to nastavení v hlavě. Já to vlastně nepotřebuji.

Pro mě je důležité, když firma bude fungovat, když do ní budu schopen dál chodit. Lidé mě budou brát „aha, on nám ještě trošku pomáhá,“ tak to je fajn.

Mám pocit užitečnosti, což je pro mě důležité, a těším se. Ale už chodím jenom na půl úvazku možná, ne na celý. Mám mnohem víc dovolené, než jsem si kdy byl schopen brát v minulosti. Můžu se věnovat víc rodině a pořád mě to baví.

Pořád tam mám lidi, se kterými si umím popovídat a třeba jim můžu i pomoct. Je to velmi příjemná věc. A je to samozřejmě něco za něco.

Když tam nemám externího majitele, toho cizího nového majitele, můžu se cítit mnohem víc v pohodě. Ale nemusím dostat ty peníze, pořád mluvím o druhé části. Ty nemusím dostat, ani když mám nového majitele, který je externí a má peněz dost. To je ta earn outová část.

 

Většinou první část u velkých transakcí bývá – tady to máte. Prostě tady máte peníze na účtu.

Jsou nějaké garance, kdyby se něco ukázalo ve firmě, tak vám část můžeme vzít. Kdybyste něco provedl a založil konkurenční firmu v době, kdy ve smlouvě říkáme, že nemáte založit a přetáhnout nám lidi a klienty. Tak vám zase můžeme spoustu z peněz z té transakce vzít.

Detailů a právníků, kteří se kolem toho točí, je hrozně moc. Jejich seznam je hodně velký a dlouhý. Ale většinou to dopadá tak, že člověk má nějaké peníze a zůstávají mu.

Jak tohle vyřešit, když prodáváme manažerům, kteří nemají tolik peněz, aby nám zaplatili desítky milionů ze dne na den?

Třeba v případě Petra, kdy chce prodat za 100 milionů?

Ti noví kluci nemají 100 milionů ani 50. Kdyby to byla půlka hned a půlka postupně.

To se dá řešit několika způsoby.

Jednak si můžou noví majitelé samozřejmě půjčit. Některé banky, už jsem se s tím potkal, byly schopny financovat pro nové majitele ten obchod. Byly ochotny poskytnout peníze na financování takové akvizice i management týmu.

 

Václav Krajňák

Určitě je u tohoto způsobu prodeje spousta věcí, které mohou pomoct.

Ať už, jak říkáš, je to třeba financování bankovním nebo nebankovním úvěrem. Nebo nějakým externím zajištěním.

Anebo to také mohou být daňové výhody, pokud mám třeba nerozdělený zisk. To je určitě spousta specifik.

My jsme s vámi chtěli tento ten způsob prodeje firmy nasdílet, abychom vám dali impuls pro přemýšlení.

Vždy záleží na konkrétní situaci, kterou máte.

Jinak to je, když máte už management ve firmě a všechno funguje a vy jste v pozici vlastníka.

Jinak to je, když se každý den podílíte na shánění zakázek svojí firmě, a předávání není tak jednoduché.

 

Bavili jsme se o zisku a možnostech úvěrování.

To je spousta dílků puzzle, které dokážou složit váš unikátní případ.

Budeme rádi, pokud vás toto téma zajímá, když nám napíšete, co konkrétně by vás ještě k tomu zajímalo atd.

Pro tu chvíli, Vladimíre, děkuji za impuls, že jsme to mohli probrat a nasdílet s našimi posluchači.

 

Vladimír Fichtner

Bylo mi velkým potěšením. Bylo to zajímavé téma.

Děkuji tobě, Václave, že jsi mě tématem hezky prováděl, přestože tady Pepa dneska není.

 

Václav Krajňák

Už se těším, až tady bude na mém křesle.

 

Vladimír Fichtner

Já myslím, že se občas můžeš zapojit.

Jen pro informaci, Vašek tady je s námi vždycky. Protože nás s Pepou tak trošku z pozadí řídí, aby to, co vám povídáme, mělo hlavu a patu.

Není úplný nováček u tohoto mikrofonu, i když ho tak často neslyšíte.

Díky, Václave.

 

Václav Krajňák

Děkujeme za pozornost, ať už firmu prodáváte nebo jste ji prodali, věřím, že vám vaše bohatství dělá radost. Přejeme vám, aby vám dělalo radost a pomáhalo vám žít naplněný život i nadále. Mějte se skvěle, na shledanou.

 

 

Jakým velkým chybám by se měl každý investor vyhnout?
Co nám hrozí, když podlehneme chamtivosti nebo strachu?
Jak lépe stanovit investiční strategii?
Co dělat, když se v investování nedaří?

V této epizodě podcastu Mezi Rentiéry přivítá Vladimír Fichtner šéfa analytického oddělení Tomáše Tyla, který sdílí své dvacetileté zkušenosti v oblasti investování a správy peněz.

Tomáš upozorňuje na myšlenky a pravidla, která by měl každý investor mít na paměti. Společně s Vladimírem vysvětluje, co je na investování nejtěžší. Obzvlášť pro aktivní podnikatele.

Pomůže při investování vysoká inteligence? Tomáš hned na několika příkladech vysvětluje, že to rozhodně není jednoznačné.

Pokud vás zajímá, jak se vyhnout investičním chybám a ještě lépe spravovat finanční aktiva, je tato epizoda právě pro vás. Získáte nejen cenné rady a tipy, ale i praktické příklady z reálného života, které vám pomohou lépe porozumět finančnímu světu.

 

 

Textový přepis

Vladimír Fichtner

Dobrý den, dámy a pánové, moje jméno je Vladimír Fichtner a vítám vás u našeho dalšího podcastu Mezi Rentiéry.

Dnes tu se mnou není Pepa Podlipný, ale mám tady vzácného hosta, kolegu a partnera ve firmě, Tomáše Tyla.

Ahoj, Tomáši.

 

Tomáš Tyl

Ahoj, Vláďo, děkuji za pozvání a zdravím všechny diváky.

 

Vladimír Fichtner

Tomáši, ty jsi nedávno napsal moc zajímavý článek do našeho časopisu pro klienty, který mluvil o tvých dvaceti letech zkušeností a dvaceti věcech, na které považuješ za důležité upozornit, aby na ně lidé dávali pozor.

Já jsem si říkal, že to je důvod, proč tě pozvu do tohoto podcastu.

Myslím, že dnes nezvládneme všech dvacet bodů, ale zvládneme alespoň nějaké.

Ty jsi začínal v roce 2002, jestli se nepletu. To bylo už na střední škole, kdy jsi se začal zajímat o investování a peníze. Je to tak?

 

Tomáš Tyl

Dostal jsem se k tomu na střední škole a začalo mě to zajímat. Zjistil jsem, že je to moje vášeň.

 

Vladimír Fichtner

Také jsi autorem knihy 10 způsobů, jak se nenechat připravit o peníze a autorem minimálně stovek článků, možná víc. Počítal jsi to někdy?

 

Tomáš Tyl

Nezkoušel jsem to, ale už toho bude hodně.

 

Vladimír Fichtner

Určitě to jsou stovky článků jen pro naše klienty.

Tvé články jsou v našich materiálech pro klienty jedny z nejčtenějších a všichni se na tvé komentáře hrozně těší.

Proto jsem moc rád, že tady dneska jsi.

Pojďme si povídat, co jsi za 20 let potkal a co bylo důležité.

Já jsem si to vypsal a budu rád, když mi vždycky řekneš, co jsi tím měl na mysli.

První bod v tom článku byl, že lidé často sklouznou k nakupování minulých výnosů.

 

Tomáš Tyl

Řekl bych, že to je určitě takové největší klišé v investování.

Nekupujte minulé výnosy – to se říká pořád. Říkalo se to před více než dvaceti lety a pořád to lidé dělají.

Pořád se ukazuje, že běžní investoři, kteří nemají s investováním zkušenosti, se podívají na minulé výnosy, a to je pro ně důležité při rozhodování, jestli investovat nebo ne.

Takže kupují, jak já říkám, minulý výnos. Ale budoucnost je vždy neznámá.

Je to hrozně ošemetné, samozřejmě. Když je minulý výnos hodně vysoký, často to může být ve chvíli, kdy je trh už hodně přehřátý, nafukuje se na něm bublina. Pak se opakovaně stává, že lidé nastupují na vrcholech bubliny a kupují právě desítky procent výnosu, které dané aktivum udělalo.

Může to být Bitcoin, zlato nebo nějaké akcie, po kterých je zrovna poptávka.

 

Vladimír Fichtner

Tento podcast je určený především pro rentiéry, i když nás poslouchají i budoucí rentiéři. Jen bych doplnil k tomu, co říkáš, že lidé, se kterými pracujeme – úspěšní podnikatelé, kteří mají miliardové firmy nebo stamilionové firmy – jsou také jenom lidé. Velmi často od nich také slyšíme „Tohle je zajímavé, co vy na to?“

Je to tím, že samozřejmě s finančními aktivy nemají takovou zkušenost.

Všem, kteří nás teď poslouchají a dívají se na nás, bych řekl: „Nezapomeňte na to, že umíte dělat byznys. Umíte investovat do nemovitostí, ale pokud s finančními aktivy nemáte takovou zkušenost, je tu něco, co i pro vás může být velmi nebezpečné – nakupovat minulé výnosy.“

Pojďme dál. Tomáši, máš k tomu nějaký příklad?

 

Tomáš Tyl

Určitě, klasickým příkladem z poslední doby jsou například kryptoměny nebo zlato. Anebo některé akcie, které rostly.

Nyní se třeba hodně hovoří o Nvidii.

Důležitý aspekt je, že v takovou chvíli začnou působit silné emoce a na lidi začne působit chamtivost. Ta způsobuje, že nepřemýšlíme tolik racionálně. Já říkám, že lidé začnou mít v očích dolary, jako to bývá v animácích. Představují si už, co s těmi výnosy, které zaznamenaly, udělají. Jak ty peníze utratí. Pak tam je ještě další věc. Říká se tomu FOMO (fear of missing out). Strach, že nám něco utíká.

Ceny rostou a my se začneme obávat, že o tyhle výnosy přijdeme.

To všechno vede k tomu, že lidé začnou nakupovat a často nejvíce lidí nakupuje právě na vrcholech bublin. Tím je ještě přifukují.

Když pak dojde k poklesu, tak se vyděsí. Zjistí, že nedostávají ty výnosy, že dokonce místo velkých výnosů přišla ztráta, začnou panikařit a prodávat.

To je příběh, který se na trhu odehrává pořád a dokola.

Nikdo neví, kdy přesně přijde moment, kdy bublina praskne, ale na řadě aktiv se může bublina nafukovat. V takovou chvíli, když je mánie, je lepší tam prostě nebýt. Nekupovat minulé výnosy, neinvestovat podle nich, řídit se něčím jiným.

 

Vladimír Fichtner

Je pravda, že čas od času potkám někoho, kdo přinese svoje existující portfolio. Když se na něj spolu díváme, přesně vidíme tuhle logiku. V roce 2011, 2012, před dvanácti lety, mělo zlato svůj vrchol.

Spousta bankéřů i poradců tak prodávala zlaté fondy, protože to bylo nejlepší, co mohli udělat v té době.

V portfoliu klienta je to vidět, když za námi přijde a chce, abychom zhodnotili jeho současné portfolio. Nebo tam jsou ropné společnosti. Nebo fondy investující do ropy, pokud je nakoupil v době, kdy zrovna ropa byla na vrcholu.

Pokud je něco vidět v portfoliích, které posuzujeme pro nové klienty, řekl bych, že to je často tenhle faktor.

Protože co je populární, je na vrcholu, se samozřejmě jednoduše prodává.

To znamená, pokud jsem bankéř nebo poradce, ten obchod udělám jednoduše, protože nemusím toho člověka přemlouvat.

Pokud si on nedá tu práci nebo si neuvědomí, že není dobré nutně nakupovat minulé výnosy, což si málokdo z nás uvědomí apriori, pokud to není náš byznys.

 

Pojďme k dalšímu bodu.

S tím se potkáváme také poměrně často a ty jsi to hezky napsal: Kdo čeká na poklesy, uteče mu trh.

 

Tomáš Tyl

Je to tak.

Právě nakupování minulých výnosů dělají úplně nezkušení investoři hodně.

Pak jsou sofistikovanější investoři, kteří si říkají „Já nebudu na ten trh vstupovat, když právě rostl, protože je nebezpečí, že poklesne. Já si počkám, až přijde korekce, až trh spadne a bude níže a pak ho nakoupím.“

Tím, že trhy dlouhodobě rostou, se nám může stát, že než přijde další korekce, utečou nám někam úplně pryč.

Ale to je jedna část problému. „Vyčkávači“ čekají a trh jim utíká a zdražuje.

Druhá věc ale je, že když trh začne padat, je to proto, že jsou na něm negativní zprávy. A všichni se bojí. Před tím jsme mluvili o chamtivosti, tady začne fungovat strach a panika. Trh je většinou na dně ve chvíli, kdy to vypadá, že není žádné východisko, že je situace strašně špatná. A v tu chvíli se začíná obracet – protože akciový trh se hodně dívá dopředu a když začne vidět světlo na konci tunelu, je to bod obratu.

Ale ti „vyčkávači“ tenhle bod minou, protože trh sice začal padat, oni si říkají „teď bych měl nakupovat, ale přeci nebudu nakupovat teď, když je to špatný. Počkám, až to bude dobrý a pak do toho vstoupím.“

 

Vladimír Fichtner

Já si pamatuji, Tomáši, na jednoho klienta. Možná si také na ten příběh vzpomeneš. My investujeme vždy na několikrát. Když jsme na začátku, víme, že matematicky je nejlepší investovat hned všechny peníze, když je člověk má. Ale právě kvůli psychologii klientů tu investici poskládáme třeba na třikrát v nějakém intervalu.

Tehdy jsme měli za sebou první část investice a ty jsi doporučoval klientovi, který měl stamiliony korun, aby zainvestoval druhou část. On říkal „Já ještě úplně nechci.“

Pamatuješ na ten příběh?

 

Tomáš Tyl

On se obával, že trh může spadnout a že tedy nakoupí levně. Ale říkal jsem, že je potřeba, aby měl strategii i pro případ, že trh začne růst, a situace, že trh padá, nenastane. Protože když trh začne růst vzhůru nebo se odrazí z dna, vyčkávač to mine, protože zprávy jsou špatné.

Na dně to vždy vypadá, že trh musí nutně klesat ještě dál. To je signifikantní.

Nikdy to není tak, že trh je na dně a všude jsou dobré zprávy.

Takže když to vypadá, že už není žádná naděje, trh se odráží ode dna a jde vzhůru.

Ten, kdo čekal, si říká „No, ale teď už to zase začíná zdražovat.“ Když přijdou na trh dobré zprávy, trh už je zase dávno někde jinde a rychle vyrostl. Dobře to bylo vidět třeba v době covidu.

 

Vladimír Fichtner

Ještě doplním jednu věc, kterou si pamatuju ze schůzky s tím klientem.

On říkal „No, já bych ještě počkal, protože cítím v kostech, že to půjde dolů.“

Kromě toho, co už jsi zmínil, jsi mu říkal: „pojďme se domluvit na nějakém čase, kdy to uděláme, ať to jde nahoru nebo dolu.

Co vy na to?“

Domluvili jste si čas, asi čtrnáct dní nebo měsíc.

Klient říkal „Jo, tak to dává smysl. Když to nepůjde do měsíce dolů, tak to nakoupíme ať tak nebo tak.“

Samozřejmě jsi udělal velmi dobře, protože od té doby, to už je roky zpátky, trhy krásně vyrostly a on na tom vydělal. Jinak by možná čekal dodneška.

Jen bych připomenul každému, kdo už investoval třeba v roce 2020, když přišel covid a přišly poklesy na trzích. Kdo zainvestoval při tom poklesu? Není nikdo, koho znám, kdo by takhle vyčkával.

Ty jsi našim klientům doporučoval investovat dokonce dvakrát při poklesu během jednoho měsíce. Což neznám nikoho dalšího, kdo by to udělal.

To bylo ale tím, a to je třetí bod, o kterém si psal ve svém článku, že máme strategii a plán.

To jsou věci, které řídí to, co my děláme s našimi klienty. Můžeš ke strategii a plánu říct další detaily?

 

Tomáš Tyl

Myslím, že to je to důležité. Když jsme nakupovali s klienty v době covidu, nebylo to proto, že bychom věděli, kde je dno. Netušili jsme. Vypadalo to beznadějně. Když se ta situace odrážela, vypadalo to, že lockdowny můžou ekonomiku výrazně poškodit.

Rozhodně v tu chvíli žádné dobré zprávy nebyly. Problém je, že buď je trh levný a vypadá to strašně, anebo jsou na něm dobré zprávy a je drahý.

Takže ten, kdo čeká, že trh bude levný a budou dobré zprávy, se nikdy nedočká.

Proto právě je potřeba mít plán a strategii, které nám pomůžou emocím odolat. Chamtivosti na jedné straně a strachu na druhé straně. Protože emocí se nelze zbavit. Vždycky na nás budou působit. Já nevím, jak na tebe, Vladimíre, ale na mě působí také pořád. Cítím je na trhu, když trh roste. Vnímám to nějak, když trh klesá. Není to něco, co by šlo vypnout.

Ale strategie nám pomůže. Víme, co máme dělat. Řekne nám „Ať na tebe působí jakékoliv emoce, dělej toto.“

To je přesně to, co jsme dělali v covidu. Měli jsme strategii nakupovat, když trh poklesne. Vlastně využít poklesů k tomu, abychom dokoupili. Ve své podstatě je to rebalancování portfolia.

Udělali jsme to, a udělali jsme to dvakrát, protože trh poklesl dvakrát o 20 %.

Nenakupovali jsme úplně na dně, ale to jsme nevěděli. My víme, že nevíme, kdy dno nastane. Nevíme, kdy se trh odrazí zpátky. Jestli korekce bude trvat – tehdy trvala pár měsíců – anebo jestli bude trvat roky.

Ale máme strategii a té se držíme. Ta říká, co dělat. To je hrozně důležité.

Plán a strategie nám pomáhají. Když jsou relativně dobré časy, trh roste, všichni jsou zainvestovaní, tak plán a strategii vlastně možná tolik nepotřebujeme.

Ale ve chvíli, kdy se na trhu začnou dít nějaké věci, útočí na nás titulky, které píšou o tom, jak lidé ztrácejí peníze, jak trh padá, jaké jsou katastrofy – v tu chvíli nám strategie říká „Dělej to, to a to!“ A my ji poslechneme. To je ten přístup.

Zatímco když plán a strategii dopředu nemáme, v tu chvíli, kdy jsme pod tlakem emocí, to nevymyslíme. V tu chvíli emoce ovlivní strategii a to, co budeme dělat.

 

Vladimír Fichtner

Jen upřesním, Tomáši, že jsi se malinko přeřekl.

Šlo o dva poklesy o cca 10 %, tedy celkem o 20 % a kousek.

 

Tomáš Tyl

Ano, je to tak, pardon.

 

Vladimír Fichtner

Intuice většinou velí špatně. Je to jako v divadle, ve kterém začne hořet a všichni běží k jedněm otevřeným dveřím. Přestože všechny ostatní dveře jsou také otevřené a lidé by se tam mohli vyřítit. Stádní chování je v nás, asi z doby kdysi dávno, když nás honili šavlozubí tygři … Je to v nás, na to je potřeba dát velký pozor.

Já bych řekl, že hrozně důležitou součástí, o které se spolu my často bavíme, a je k plánu a strategii, je přemýšlení ve scénářích.

To znamená, že neustále přemýšlíš o různých scénářích budoucnosti. O tom, jak řešení, které máme pro klienty, bude fungovat v různých scénářích.

Protože jediné, co nevíme, je, který scénář přijde. Ale víme, že některý z nich přijde.

Další věc, o které jsi hezky psal ve svém článku byla, že pořád to vypadá, že krach je za rohem.

 

Tomáš Tyl

Je to tak a vlastně jsem si uvědomil, že často říkáme klientům „Pozor, v každém roce jsou nějaké špatné události. Je nějaký důvod neinvestovat. Je nějaký důvod, proč odložit investování – protože je covid, je vysoká inflace nebo jsou obavy o recesi atd.“

Je na to krásný graf od společnosti Amundi, která má jeden z nejstarších akciových fondů. V grafu je za každý rok existence fondu vždy uveden důvod, proč neinvestovat.

Ten, kdo kvůli těmto důvodům celou dobu neinvestoval, přišel o velký výnos toho fondu. Takže každý rok je nějaký důvod, proč neinvestovat.

Ale druhá věc je, že to neustále vypadá, že jsou nějaké problémy. Ekonomiky jsou stále předlužené. Já si nepamatuji, že by se někdy říkalo, že zadlužení je nízké a všechno je dobré. Vždycky jsou zadlužené a vždycky je zadlužení tak velké, že to hrozí krachem. A jsou otázky, co bude s dolarem, co bude s eurem apod.

Pořád jsou nějaké ekonomické problémy, pořád jsou nevyřešené důchodové systémy, pořád je nevhodná demografie.

Prostě neustále jsou nějaké velké hrozby. Když je vezmeme, snadno z nich poskládáme obrázek, že se už celý systém musí zhroutit, musí přijít krach a dopadne to bídně.

Ale skutečnost je taková, že jako lidé jsme hrozně přizpůsobiví a umíme s řadou věcí pracovat. Řada problémů ve výsledku nemusí vést ke krachu nebo k nim nevede tak často, a tak rychle, jak se očekává.

Neznamená to, že by na trzích někdy velké krachy nepřicházely. Ale nepřicházejí každou chvíli. Přicházejí na vyspělých trzích třeba jednou za dvacet let.

Neznamená to samozřejmě, že si po posledním krachu nastavím hodinky na dvacet let a je vystaráno. Vždycky to je trochu jinak. Nedá se na to úplně spoléhat.

Ale pozor, vždycky to vypadá, že krach je za rohem. Proto se vždy objevuje spousta proroků zkázy, kteří poskládají z těch negativních věcí jeden obrázek, a řeknou „Akciový trh půjde dolů o 30, 40 procent, neinvestuje do akcií. Dejte to do zlata nebo do něčeho jiného. Nebo odebírejte můj newsletter, abyste věděli, do čeho to máte dávat. „

Vždy se dá poskládat obrázek, že je všechno špatně. Pak se většinou ukáže, že tito lidé to říkají posledních deset let každý rok. A nevyšlo jim to.

Ale krachy nepřicházejí tak často. Investování v době, kdy přicházejí různé špatné zprávy, je normální.

Já bych řekl, že naopak nejhorší situace je, když žádné špatné zprávy nebudou, když všichni budou věřit jenom v trvalý růst. To je většinou předzvěst toho, že krach opravdu přichází, jako to třeba bylo v roce 2000.

 

Vladimír Fichtner

To je hezké, máme další oslí můstek k dalšímu tématu – a to jsou poklesy.

Ty jsi psal ve svém článku o dočasných i trvalých poklesech.

 

Jak se k těmto poklesům, když na trzích přijdou, stavět? Co nám k tomu řekneš zajímavého?

 

Tomáš Tyl

Dočasné poklesy zaznamenáváme na akciových trzích. Akciové trhy kolísají, protože ceny dlouhodobě rostou podle toho, jak se daří firmám v indexu nebo na trhu.

Důležité je říct, že akcie nejsou nějaké papírky nebo burzovní kasino – jak se občas říká. To není pravda.

Jsou to firmy, ty největší. Apple, Microsoft všichni známe, používáme je. Je tam řada dalších firem a řadu z nich bychom znali nebo bychom znali jejich produkty. Mají tržby a mají zisky. Tržby a zisky rostou.

To je důvod, proč dlouhodobě roste akciový trh. To je důvod, proč investování dává smysl. Protože se podílíme na podnikání velkých firem, které jsou na burze. To je dlouhodobý důvod, proč trhy rostou.

 

Vladimír Fichtner

Podnikání dává smysl. To našim posluchačům, úspěšným podnikatelům, nemusíme tolik vysvětlovat. Ale někdy se potkávám s lidmi, kteří mají pocit, že jejich firma je v pohodě, to je jasný. Ale cizí firmy, ty nemají pod kontrolou. Je to tím, že jsou od nás trošku dál. Tím, že je nekontrolujeme my, nemáme k nim takovou vazbu. Ale je pravda to, co říkáš – používáme jejich produkty od rána do večera. Kamkoliv se člověk rozhlédne kolem sebe, vidí jednotlivé firmy. Jednu firmu za druhou.

Pokud vydělávají, mají tržby, mají zisky, rostou. Samozřejmě je to stejně dobré podnikání jako to podnikání, které mám já sám a jenom možná už je dneska větší. Což ve skutečnosti znamená pravděpodobně větší stabilitu než můj byznys, který třeba dělám v ČR. A nemá takovou historii.

 

Tomáš Tyl

Když vezmeme akciové trhy v těch zemích, ve kterých funguje kapitalismus a jsou demokratické – tam dochází k dlouhodobému růstu. Ale krátkodobě trh kolísá, dochází na něm k propadům, které jsou způsobený aktuálními obavami o ekonomickou situaci, různými ekonomickými náladami na trhu. Někdy trh roste příliš a trochu se to přepálí, někdy zase padá.

To jsou dočasné propady, které v průběhu času investice zase dorovná, a vyroste.

Proto my vnímáme tyto dočasné propady spíše jako příležitost. Není to pro nás hrozba. Víme, že to na trhu je. Víme jistě, že nastanou. Nevíme, kdy, nevíme, jak budou hluboké.

Ale víme, že při dlouhodobém investování budeme spoustu propadů zažívat a některé z nich budou opravdu hodně ošklivé.

Ale také víme, že dokud se bude byznys vyplácet a podnikání bude fungovat, tak to dlouhodobě převáží a z dočasných poklesů se zase dostaneme.

 

My se samozřejmě dlouhodobým poklesům snažíme vyhýbat tím, že děláme taktickou alokaci, díváme se na aktuální ocenění trhu. Jestli se trh neutrhne a není v bublině a není důvod redukovat expozici do akcií. Nebo naopak do dluhopisů a podobně.

Snažíme se takticky sledovat, jestli to nemůže přijít, ale na druhou stranu víme, že budoucnost je neznámá. A ve skutečnosti nikdo neumí předpovídat, kdy a jaké propady přijdou. Víme, že na portfoliu nějaké dočasné propady budou nastávat.

Ale dočasné propady nejsou něco, čeho bychom se měli bát. Naopak jsou to příležitosti přikoupení za nižší cenu.

 

Vladimír Fichtner

Souhlasím, Tomáši.

Pamatuji si na jednoho klienta, se kterým jsme se docela hodně bavili. Investoval a dostal s námi stovky milionů. Ale ještě před tím absolvoval náš asi šestihodinový online kurz o investicích. Když přišly první poklesy, tak říkal „Jo, Vladimíre, už se na to těším, jak budeme spolu investovat.“

To je přesně ono. I v podnikání víme, že přicházejí lepší časy a že jsou horší časy. Mnozí z nás dokáží využít horší časy k tomu, aby vydělali něco navíc, až se čas otočí.

Řekl bych, že to je stejné.

Ty jsi mluvil nejen o dočasných poklesech, které je dobré využívat třeba pro nákupy při poklesech, ale i o trvalých poklesech.

 

Tomáš Tyl

Trvalé poklesy jsou to, čemu je důležité snažit se vyhnout.

Trvalý pokles je takový, kdy se hodnota zpátky nevrátí.

Já jsem hovořil o akciovém trhu v nějakých zemích. Nemyslím si, že ve všech zemích toto platí. V řadě rozvíjejících se zemí tohle vůbec nemusí platit, protože tam třeba není demokracie. Společnost není kapitalistická, a tudíž záruky, transparentnost atd. je horší.

Viděli jsme to v Rusku, kde v důsledku války na Ukrajině a sankcí hodnota akcií pro zahraniční investory šla na nulu. To se může dít i v jiných zemích, proto se tomu vyhýbáme.

Ale to také platí pro jednotlivé akcie. Jednotlivá akcie může zmizet z trhu. Byznysu se přestane dařit, přijde konkurence, která to bude dělat líp, nebo firma udělá nějakou zásadní chybu a jednotlivá akcie zmizí.

U jednotlivých akcií to vůbec neplatí, tam naopak může dojít k trvalému poklesu, že hodnota propadne nebo se objeví bublina a pak cena akcie spadne. Už nikdy se nevyškrábe nebo hrozně dlouhou dobu se bude dostávat nahoru zpátky. A samozřejmě ji v bublině řada investorů nakupovala – o tom jsme hovořili v prvním bodě.

Proto pozor na trvalé poklesy. Proto pozor právě na nakupování v bublinách nebo mániích u jednotlivých akcií.

Trvalé poklesy jsou ale také, když investujeme do korporátního dluhopisu anebo směnky nějaké společnosti a ta společnost zkrachuje a nedokáže je vyplatit.

Najednou je ztráta trvalá. U dočasných poklesů, i když neprodáváme, vidíme, že hodnota našeho portfolia se snížila. Ale pořád jsou v portfoliu peníze, které to dokáží vydělat zpátky.

 

Vladimír Fichtner

Firmy, které existují. I když jejich akcie poklesly na polovinu, tak nevydělávají polovinu tržeb nebo polovinu zisku. Často naopak v krizích posilují.

 

Tomáš Tyl

Přesně tak. Ale když mám trvalý pokles a přijdu o 70 % hodnoty, mám najednou strašně málo. Dluhopis zkrachuje a vyplatí investorům jenom něco málo, a ještě za dlouhou dobu.

Najednou nemám peníze, se kterými bych to vydělal zpět, se kterými bych se dostal z těch ztrát. To je u trvalých ztrát hrozně nebezpečné.

Proto je potřeba se tomu vyhýbat. Může to být, pokud svěříme peníze podvodníkovi, nebo zkrachují dluhopisy nebo jednotlivé akcie. Anebo někdo používá finanční páku. Finanční páka je hodně nebezpečná, protože to znamená, že si u brokera půjčím peníze a investuju svoje i ty půjčené dohromady. Tím pádem mám větší majetek, který mi může vydělat víc peněz. Ale ve chvíli, kdy akcie hodně ztratí hodnotu a broker dospěje k závěru, že je to celé nebezpečné, vyprodá celé portfolio, aby splatil úvěr, který mi poskytl, mně opět zbyde velmi málo nebo nic na to, abych se vrátil zpátky. Finanční páka může být cesta, jak trvale ztratit peníze v portfoliu.

 

Vladimír Fichtner

Bavili jsme se o různých situacích, o různých zkušenostech, které jsi měl za posledních 20 let.

V článku jsi také psal o tom, že někdy je lepší nedělat nic, než reagovat nepřiměřeně nebo nerozmyšleně, nepromyšleně.

Co jsi tím měl na mysli, máš nějaký příklad?

 

Tomáš Tyl

Určitě. Strategie nedělat nic je dobrá ve chvíli, kdy už máme plán, máme strategii, máme zainvestováno. Není dobré nedělat nic předtím.

Ale ve chvíli, kdy to máme dobře nastavené, nás někdy může svrbět ruka, když to tak řeknu, dělat nějaké změny, reagovat na různé situace.

 

Vladimír Fichtner

Promiň, že ti skáču do řeči, ale nedávno jsem potkal jednoho našeho nového klienta, který s námi investuje zhruba půl miliardy korun. Byl vysoce postavený manažer a také majitel firmy.

Ale byl vychován v tom, že když se firmě nedaří, tak musí něco dělat.

Přišel s tím, že to pokleslo o deset procent a co budeme dělat?

My jsme mu říkali, že se budeme dál chovat podle strategie a plánu, který jsme si domluvili.

Když to poklesne o 10 %, dokoupíme něco, při dalších 10 % zase případně nakoupíme. Pracujeme s různými scénáři.

Pro něj to bylo nepřirozené, protože v podnikání, když neděláš nic, samozřejmě tě to může povalit a můžeš jít ze hry.

Viděl jsem úplně příklad, vyvstal mi před očima, jak říkal „Aha, to se musím ještě naučit, nedělat nic, protože to není pro mě úplně běžné.“

 

Tomáš Tyl

Pak jsou období, kdy se třeba na trhu neděje nic významného a v tu chvíli je také dobré být v klidu. Ono se to může zdát jako nuda, portfolio nechávám růst, nic moc nedělám a může se zdát, že se nic neděje. A mělo by se dít.

Také jsem se bavil s jedním klientem, kterému jsme říkali, že nejtěžší je nedělat nic.

On říkal, že to ve své firmě přesně zažil, protože firma šlapala. Ale on měl dojem, že nic nemění. Neinovuje, neposouvá. A začal něco dělat, ale ono to úplně nepřineslo výsledky.

Někdy prostě to, co funguje, je důležité nechat. Někdy je dobré být akční, někdy je dobré něco udělat a někdy je dobré prostě nechat věci být a dohlížet.

My třeba neměníme často alokaci. Zatímco když sledujeme některé bankovní domy, vidíme, že oni každý měsíc tu převažují akcie o procento, dvě, tu je podvažují apod.

My to neděláme zdaleka tak často. Máme každý měsíc investiční výbor, každý měsíc to sledujeme, ale neděláme změny každý měsíc.

 

Vladimír Fichtner

Já bych řekl, že máme vyzkoušeno, že změna nutně nemusí přinést kýžený výsledek.

Když jsem sledoval mnohé privátní banky, i cizí, jak mění alokace a bavili jsme se spolu a nějakou dobu jsme to opravdu intenzivně sledovali, tak jsme si říkali „Oni to snad mění jenom kvůli tomu, aby měli s klienty co probírat. Aby klienti měli pocit, že něco ta banka dělá.“

Tím, že my jsme placení napřímo od klienta, z velké části ze zisku, tak nemusíme ukazovat aktivitou, že něco děláme. My to můžeme ukázat na číslech a na výsledcích.

 

Tomáši, dnes jsme delší, než bývá standardní podcast.

Takže neprobereme určitě 20 bodů, o kterých jsi psal ve svém článku.

Ale chtěl bych určitě projít ještě jeden, který je velmi zásadní.

A to je ta disciplína, o které jsi mluvil. Ty jsi to porovnával disciplínu versus přílišné sebevědomí nebo arogance. Můžeš k tomu něco říct?

 

Tomáš Tyl

V článku je tenhle bod o tom, že disciplína je důležitější než vysoká inteligence.

Občas někdo přichází na trh s tím, že je hodně chytrý a ve svém oboru tím pádem úspěšný. A nemusí mít na trhu úplně úspěch, protože tam neexistuje přímá úměra mezi vysokou inteligencí.

Genialita nemusí nutně znamenat přidanou hodnotu. Dobrým příkladem je třeba Isaac Newton, který neskutečně obohatil a posunul fyziku, ale na akciích ztratil desítky tisíc liber. Když splaskla bublina na SSC Company, on potom prohlásil, že dokáže spočítat pohyby hvězd, ale ne šílenství lidí na burze.

Vysoká inteligence je samozřejmě užitečná, ale má jedno velké úskalí. Pokud nás vede k tomu, že jsme přesvědčení, že ostatní na trhu jsou hlupáci a my jediní jsme chytří a my jediní víme, co se bude dít, tak to je to úskalí vysoké inteligence.

Jinak samozřejmě vysoká inteligence je užitečný nástroj. Ale pokud nás dovede k příliš vysokému sebevědomí a my dospějeme k závěru, že všichni ostatní jsou hlupáci nebo nejsou tak chytří a my jediní víme, co bude, tam dochází k problému. To může být úskalí.

Samozřejmě, když je tam zároveň nějaká pokora, skromnost, tak to funguje dobře.

Ten problém nastane ve chvíli, kdy nás vysoká inteligence dovede k aroganci a přílišné sebejistotě. Na druhou stranu to, co je důležité, je disciplína.

Bavili jsme se tady o plánu a strategii. Pokud plán mám, ale nezačnu ho realizovat, nebo mám strategii, ale v klíčových momentech ji neuplatňují, tak se to celé boří jako domeček z karet.

 

Vladimír Fichtner

Tomáši, já myslím, že není lepší věta, kterou skončit. Respektive poslední věty byly opravdu důležité.

Já bych řekl, že pro každého je důležité si zapamatovat, že strategie, plán a disciplína vás při investování do finančních aktiv, stejně jako při vlastním podnikání, mohou dovést opravdu daleko a mohou vám změnit život.

Tak na to myslete a napište nám, jak to vnímáte vy.

Existuje hodně způsobů, jak přijít o peníze.
Některé investice prostě nevyjdou.
Ale některé jsou od počátku postaveny proti vám.
Jaké to jsou a jak se jim obloukem vyhnout?

To prozradí speciální host Tomáš Tyl, šéf analytického týmu Fichtner Wealth Managers, autor knihy „10 způsobů, jak se (ne)nechat připravit o peníze“ a autor stovek analýz a studií.

Tomáš sdílí své zkušenosti z více než dvacetileté praxe a upozorňuje na nejčastější podvody, jako jsou například Ponziho schémata, a triky jako zneužívání fondů podle paragrafu 15.

Společně s Vladimírem Fichtnerem diskutují také o tom, jak rozpoznat potenciálně nebezpečné investice a jaké varovné signály sledovat.

Dozvíte se, na jaké subjekty si dát pozor, co u investičních příležitostí sledovat, abyste minimalizovali riziko ztrát.

Pokud vás zajímá, jak lépe chránit své investice a vyhnout se nástrahám podvodníků, nenechte si ujít tuto epizodu podcastu Mezi rentiéry.

 

 

Textový přepis

Vladimír Fichtner

Dobrý den, dámy a pánové, moje jméno je Vladimír Fichtner a vítám vás u našeho dalšího dílu vysílání Mezi Rentiéry.

Dnes mám vzácného hosta, mého kolegu, šéf analytika našeho týmu, mimo jiné autora jedné zajímavé knihy –10 způsobů, jak se nenechat připravit o peníze – o které si také asi dneska budeme trošku povídat,Tomáše Tyla.

Ahoj, Tomáši.

 

Tomáš Tyl

Ahoj Vláďo. Zdravím všechny posluchače a díky za opětovné pozvání do tohoto pořadu.

 

Vladimír Fichtner

Tomáši, ty jsi knížku 10 způsobů, jak se nenechat připravit o peníze napsal před více než deseti lety. To už je docela dlouho.

 

Tomáš Tyl

Je to tak. Psal jsem ji kolem roku 2012.

Takže je to už docela dávno.

 

Vladimír Fichtner

Už v té době se moc hezky četla, už v té době byla spousta zajímavých příběhů, na které si dát pozor.

Uplynulo 12 let.

Já bych si dnes s tebou chtěl povídat na téma, jak nenaletět při investování a nepřijít o peníze.

Věřím tomu, že se určitě vrátíme i k něčemu, co bylo v té knize, ale věřím, že za posledních 10, 11 let máš spoustu nových zážitků a zkušeností, na které si dát pozor.

Abychom začali trošku strukturovaně, nejprve bych se zeptal, co jsou ty nejčastější podvody a triky, se kterými se lidé mohou setkávat při správě finančních aktiv.

S čím se v poslední době nejčastěji můžeme potkávat, protože komentujeme dnešní situaci, dnešní život kolem nás.

Pokud něco bylo populární před patnácti lety, možná to nemusí být relevantní, ale možná je to pořád relevantní.

Na co si dát nejvíce pozor?

Je tam něco takového, nebo má všechno stejnou váhu a je potřeba si dávat pozor na těch 10 způsobů, o kterých píšeš a žádný nevynechat?

 

Tomáš Tyl

Určitě za více než 10 let došlo k řadě změn. Některé věci, které jsem popisoval, už nejsou třeba tak časté.

Ale řekl bych, že jsou určitě způsoby, jak přijít o peníze, kdy nás vyloženě chce někdo podvést. Kdy to je od začátku postavené jako podvod.

Jsou ale také způsoby, kdy se dá přijít o peníze a není to nutně zlý úmysl. Svěříme peníze někomu, kdo s nimi chce skutečně podnikat, ale to nevyjde. My už dopředu můžeme říct, že tohle může být docela nebezpečné a pravděpodobnost je příliš vysoká na to, jak malý výnos to přináší apod.

Dá se to určitě rozdělit na kategorie, kdy vyloženě naletíme podvodníkovi, který má od začátku za cíl nějaký podvod, připravit nás o peníze. Těch kategorií, kdy se dá přijít o peníze, je spousta.

Na trhu číhá spousta úskalí a nebezpečí a těm je dobré se vyhýbat.

 

Vladimír Fichtner

Pojďme na podvody.

To je totiž situace, která může ohrozit veškerý kapitál, který vložím do nějakého schématu.

Budu tomu říkat „podvodné schéma“.

Jak se můžu takovým věcem vyhnout nebo jak je poznám, abych nepřišel o veškeré investice, které někam vložím tímto způsobem?

 

Tomáš Tyl

Někdy dopředu nemusí být úplně jednoduché poznat, zda jde skutečně o podvod anebo snahu dělat něco správně, která nevyjde.

Ale obezřetnost je potřeba určitě u obou případů.

Nejčastější typ takového podvodu, se kterým se můžeme setkat, je tzv. Ponziho schéma.

Jmenuje se podle Charlese Ponziho, který ho proslavil. Byl první, kdo tenhle typ podvodu využil k tomu, aby vylákal z lidí peníze.

Někdy se tomu principu říká „ober Petra a vyplať Pavla“.

Protože účastníci dávají do tohoto systému peníze a myslí si, že investují. Ten, kdo Ponziho schéma rozběhne, jim tvrdí, že jim přináší výnosy. Může jim i ukazovat nějaká čísla, jak jim vydělává, ale nevydělává na tom, že by skutečně někam investoval.

Vydělává na tom, že mu neustále přichází nové peníze od nových klientů a ty rozděluje mezi ty staré účastníky. Proto jedny klienty v podstatě obírá, aby vyplácel druhé.

Dokud do tohoto schématu proudí peníze, dají se ukazovat docela slušné výnosy.

Ale logicky, protože tam není nic, co by vydělávalo, protože peníze nových účastníků se používají na výnosy pro ty, kdo už v tom schématu jsou, tam v podstatě nic není.

Když dojde k tomu, že nové peníze už nepřicházejí, tyto podvody se zhroutí a ukáže se, že se jedná o podvod.

 

 

 

 

Vladimír Fichtner

Tomáši, ty jsi říkal, že původním účastníkům nebo těm nejstarším, kteří přišli do tohoto schématu, se vyplácejí peníze a výnosy od těch nových.

Výnosy často bývají tím, co lidi zaujme.

Když někdo řekne, že má pro vás každý rok 15, 20, 30 nebo 60 %, myslím, že to je to něco, co nejvíc nových lidi do toho schématu přiláká.

 

Tomáš Tyl

Zpravidla to bývají vysoké výnosy. Někdy to nemusí být úplně nutně vysoké výnosy nebo extrémně vysoké výnosy. Protože někdy jsou Ponziho schémata, která slibují 30, 50, 100 % za rok. A to jsou opravdu extrémy.

Ale může to být třeba dlouhá stabilita poměrně vysokých výnosů. To byl nejznámější nebo největší případ, který se odhalil – Bernard Madoff.

Výnosy, které on přinášel, nebyly až tak vysoké. Byly třeba 20, 15 %, ale byly velmi stabilní.

Zatímco akciový trh kolísal, on přinášel velmi stabilní výsledky a všichni si mysleli, že to dělá pomocí derivátů. To on i tvrdil. Nikomu se nedařilo jeho strategii replikovat. Dokonce tam byl člověk, který neustále upozorňoval na to, že sám zkoušel tu strategii, ale nevydělává tolik. Upozorňoval komisi pro cenné papíry a všichni se mu vysmáli, že jenom závidí Madoffovi jeho úspěch.

Ale potom, když se to celé zhroutilo, museli mu dát za pravdu, že on skutečně strategii neměl, ale vyplácel velmi dlouho stabilní výnosy a na to lákal klienty. Takže všichni mu svěřovali peníze.

 

Vladimír Fichtner

To znamená, že buď schémata lákají na extrémní výnosy, na které se někdo chytí a řekne si, že chce mít 50 % za rok. Anebo na vysoké výnosy, řekněme nižšího typu, třeba 15, 20 %, ale s tím, že jsou stabilní.

To znamená, že se člověk na ně může spolehnout, že ve zlých a těžkých dobách pořád a pořád vydělávají.

 

Tomáš Tyl

Určitě. Ono záleží, jak nezkušené investory nebo klienty, jestli se to dá v případě podvodu vůbec říct, chce nalákat.

Pokud je to opravdu jednoduchý primitivní podvod, kterým dotyčný chce nalákat někoho, kdo vůbec nemá žádné zkušenosti, samozřejmě slíbí velký výnos. Protože na to se chytí lidé, kteří o tom nic nevědí. A kteří si řeknou, že banka jim nabízí na účtu třeba 3, 4, 5 %. Pár let zpátky to bylo ještě méně. Akcie kolísají. A tady mu někdo přislíbí 50 nebo 100 %, a ještě mu ukáže, že to vydělává.

To působí na investory, kteří jsou úplně nezkušení, nevědí vůbec, co na trhu očekávat. Nevědí, že takové výnosy nikdo nemůže slibovat.

Samozřejmě se s těmito lidmi jednodušeji pracuje. Snadno se manipulují, snadno se jim něco naslibuje. Někdo se ale chce zaměřit na řekněme sofistikovanější investory, kteří by neskočili na tak vysoké výnosy, takže upraví schéma tak, aby se to zdálo celé uvěřitelnější.

Záleží to také na tom, kdo je cílem.

 

Vladimír Fichtner

Když mluvíš o velmi vysokých výnosech, které míří velmi často na méně sofistikovanou potenciální klientelu, tam asi hrají roli i případní distributoři, ne?

To znamená někdo, kdo to prodává. Protože méně sofistikovaná klientela dává menší objemy peněz. A proto, aby schéma posbíralo hodně peněz, je potřeba hodně lidí.

A potom tam asi hraje částečně roli také to, že to neprodávám sám, ale přes nějaké distribuční kanály. A pokud vím, v takových případech se dá také poznat, že může jít o nějaký problém. Když distribuční kanál dostává zaplaceno netypicky vysoké procento z investice.

Když někdo říká, že je poradce, já zjistím, že dostane z investice, kterou já vložím, 10 nebo 15 %, i to může být příznak problému. Nebo ne?

 

Tomáš Tyl

Určitě, protože poplatky na distribuci jsou součástí toho, kam odtékají peníze. Ono je to tak, že často k tomu bývá nějaká pyramida, struktura prodejců, kteří jsou silně motivováni přivádět nové klienty.

Někdy je to i tak, že se klienti do té sítě nějakým způsobem zapojují, jsou toho součástí. Kromě toho, že tam mají vlastní peníze, hledají další lidi, kteří do toho vloží peníze. Dostávají z toho provizi. Může to fungovat různě.

Ale určitě se na distribuci ztratí velká část peněz. Nejen na výnosy klientů, ale i na to, aby to fungovalo.

Samozřejmě potom podle toho, jak ten podvod vypadá, také vypadá distribuce.

Je docela časté, že se prodejci a firma snaží tvářit jako nějaký exkluzivní klub, kam nesmí každý.

To bylo hodně vidět u Bernarda Madoffa, který se tvářil, že je privilegium dostat se do jeho fondu a moci s ním investovat. A to samozřejmě řadu lidí láká.

Někdy nemusí být strategie prodeje těchto podvodných schémat přímočará a jednoduchá.

Není to, že někdo přijde a řekne „Slíbím vám velké výnosy, pojďte se mnou investovat“.

Někdy to může být právě tak, že normálně to pro někoho není, ale tebe do toho schématu dokážu dostat. To může hrát hodně na emoce lidí.

Distribuční kanál je hodně důležitý, pomáhá to rozšiřovat. Ti, kdo to často sami prodávají, nemusí tušit, že se něčeho podobného účastní.

Je za tím, a to je stejné u Madoffa i u kauz, které jsme viděli v ČR v posledních letech, vždycky nějaká story. Vždycky ten dotyčný, kdo podvod rozjíždí, má nějakou story, jak vydělává peníze. Je to úspěšný obchodník, trader, který dokáže na trhu, na kterém ostatní hlupáci vydělávají jenom dlouhodobých 10 %, vydělat obchodováním daleko více – 30 %.

Madoff tvrdil, že má opční strategii, která mu stabilně přináší peníze. Vždycky je tam nějaká story, jak se ty peníze vydělávají. A samotní prodejci jí často věří. Oni to samozřejmě neprodávají s tím, že by tušili, že je to podvod. Jak jsem říkal, často tam můžou sami zainvestovat a zatáhnout do toho svoje rodiny a apod.

Je docela častý případ, že jsou v té síti všichni potom překvapeni, čeho se to vlastně účastnili a čemu sami naletěli.

 

Vladimír Fichtner

Hodně jsme si povídali o tom, jak to funguje. Co bychom měli dělat, abychom se před takovými podvodníky ochránili, abychom jim neskočili na lep?

 

Tomáš Tyl

Je určitě několik věcí, které je dobré sledovat, a tím se můžeme podobným podvodům vyhnout.

Ze začátku je těžké říct, že je někdo skutečně podvodník. Jsou lidé, kteří si třeba skutečně myslí, že tím obchodováním vydělávají peníze.

Také jsem se setkal s tím, že skutečně někdo obchodoval, chvíli klientům vydělával, pak mu to přestalo jít a přišel o jejich peníze.

To vlastně nebyl podvodník, ale jen člověk, který si o sobě příliš myslel a při obchodování se mu to nepovedlo.

K tomu je ještě taková klasika. Když se mu přestalo dařit a začal ztrácet, samozřejmě začal více riskovat, aby to klientům vydělal zpátky.

V tu chvíli šel samozřejmě trh proti němu a v tu chvíli prodělal velkou část peněz.

Setkal jsem se i s případem, kdy to mohlo vypadat podobně, ale nebyl to nutně podvod.

Dopředu, pokud nepřijde policie a nezačne zjišťovat, jestli peníze na účtech skutečně existují, se nedá říct, jestli je něco podvod nebo není.

Ale je u těch věcí vysoká nebezpečnost.

První takový znak je, že to nejsou klasicky regulované subjekty.

To je jedna z věcí, která momentálně hodně rezonuje na trhu a která se i legislativně bude měnit. Jsou to tzv. fondy podle § 15 zákona o investičních společnostech. To jsou fondy, které mají momentálně v názvu slovo „fond“. V budoucnu to tak nebude, název se bude měnit. To je předmětem novely, která teď běží v legislativním procesu.

Tento produkt není vůbec regulovaný, tenhle typ fondu vznikl proto, aby dva lidé, když spolu chtějí spravovat finance, je mohli hodit do nějakého fondu. A nemuseli vůči ČNB vynakládat, neměli takové povinnosti, jaké mají standardní regulované fondy, protože jsou to dva lidi, kteří se znají.

 

Vladimír Fichtner

Když my dva spolu dáme dohromady nějaký kapitál a řekneme si, že to bude ve formě nějaké firmy, tak nebudeme investovat na svoje osobní jména, ale na fond. Řekněme, že spolu uděláme fond. Nechceme, aby nás ČNB od rána do večera regulovala a ptala se, jestli máme splněné tyhle podmínky nebo támhle ty podmínky.

Prostě je to náš investiční nástroj. K tomu měly fondy podle paragrafu 15 sloužit.

 

Tomáš Tyl

Přesně tak.

 

Vladimír Fichtner

Ale objevili se lidé, kteří si řekli, že to je příležitost.

 

Tomáš Tyl

Je to tak, právě proto, že tam není žádná regulace. ČNB nic nekontroluje, takže oni zakládali tento typ fondů.

A tam už není poznat, kdo se opravdu snaží s těmi penězi obchodovat a kdo je úplně sprostě plánuje ukrást formou Ponziho schématu. Někdy se dokonce může stát, že někdo začne s dobrou myšlenkou a když mu to přestane jít, tak přejde na to Ponziho schéma.

 

Vladimír Fichtner

Jenom bych, Tomáši, doplnil, aby nás někdo špatně nevnímal, že zdaleka ne všechny instrumenty založené podle §15 jsou podvody. Právě naopak. Většina z nich je korektních, ale je nebezpečí, že regulace je menší a informace jsou hůř dostupné. To je asi největší problém.

Když se Ty díváš na nějaké takové schéma, nemusí být podvodné. Vím, že mi občas říkáš, že k něčemu je docela dost informací a dá se z toho něco poznat. A k jinému řekneš, že není vůbec nic relevantního a vlastně netušíš, jak to funguje, takže do toho určitě nepůjdeme.

Je to tak, že informace jsou pro tebe zásadní?

 

Tomáš Tyl

Určitě. Ale je tam samozřejmě i uvěřitelnost té informace. Možná bych řekl ještě k fondům podle §15, je důležité, že nejsou určeny pro to, aby byly distribuovány veřejnosti. Kdokoliv do nich tahá další investory jde proti smyslu toho, k čemu byly stvořeny.

Kdo chce obsluhovat běžné investory, měl by používat regulovaný fond, který je skutečně pod kontrolou a kde podobné věci nehrozí.

Samozřejmě, může tam být manažer, který udělá chyby, ale je to pořád v rámci mantinelů. Když je fond klasicky regulovaný, rizika, že bude docházet k podvodům, jsou eliminována. Protože je tam velká míra kontroly, a to je to důležité.

Proto tyto fondy nejsou určeny pro veřejnost. Když si je postaví dva, tři lidé, tým lidí, kteří vědí, co dělají, je to v pořádku.

Ale kdokoliv nabízí účast v těchto fondech veřejnosti, jde proti smyslu zákona, a proto nedoporučuji vůbec do něčeho podobného investovat!

Pro nás je to znak, ať je tam nebo není dobrý úmysl, to vůbec nezkoumáme – je to prostě typ nástroje, který pro toto není určený, není tam dostatečná kontrola. Když se tam něco stane, když se tam něco nepovede, tak tam nejsou ani žádné sankce.

Teď ČNB dávala nějaké sankce, ale vesměs za to, že chyběly někde nějaké věci administrativně. Ty pokuty byly úplně směšné.

ČNB v podstatě říká, že s těmito typy fondů nemůže nic dělat, nemůže je ani kontrolovat, že dělají to, co mají. A to musí být upraveno legislativou.

 

Vladimír Fichtner

Takže první věc, kterou můžou lidé dělat, je vyhnout se málo regulovaným produktům.

Ideálně si koupit nějaký otevřený podílový fond nebo ETF obchodované na burze, protože tam je regulace automaticky přítomna.

 

Tomáš Tyl

Přesně tak.

Tam podobné nebezpečí vůbec nehrozí, regulace je tam možná někdy až příliš přísná.

 

Vladimír Fichtner

Co dalšího můžou lidé dělat, aby se podvodu a podvodníkům vyhnuli?

 

Tomáš Tyl

Určitě je to transparentnost.

Vědět, do čeho se skutečně investuje, a jak si to ověřit. Často bývají různé black boxy, kdy někdo říká, že s tím obchoduje, ale neřekne vám úplně jak, protože je to tajemství.

To bývá známka něčeho podezřelého. Ne vždy to musí být podvod, ale pro nás je to další výstražný „červený praporek“

 

Vladimír Fichtner

Je pravda, že když jsem začal jezdit do Států a začal se zajímat o investování, na konferencích a různých prezentacích mě překvapovala jedna věc. Bylo to, do jak velké míry detailů portfolio manažeři šli a říkali – takhle to děláme.

Já jsem si myslel, že prozrazují svoje know-how.

Ale dneska to s našimi klienty děláme stejně.

Říkáme jim, že nemáme žádné tajné know-how. Řekneme jim všechno, písemně předáme všechno, jak přemýšlíme. Když je cokoliv bude zajímat, ukážeme jim míru detailu. Protože i my transparentnost považujeme za nesmírně důležitou. Mimo jiné i proto, abychom dobře navázali vztah s naším klientem. Aby on věděl míru detailů, kterou chce poznat. Nemáme tam žádné tajemství.

Transparence je důležitá a vím, když jsem ještě byl víc analytik, že někdy to bylo až úsměvné, když jsem surfoval a říkal jsem si „Jak se tady podle toho mám rozhodnout, tam opravdu není nic, co by dávalo smysl.“

Pojďme dál.

Regulované subjekty, transparence. Jaký je další zajímavý bod, kterým se lidé mohou ochránit před finančními podvodníky?

 

Tomáš Tyl

Já bych možná řekl ještě jednu věc.

U Ponziho schématu je nebezpečné to, že nějakou dobu skutečně vydělává peníze. Protože jak to funguje, jak přicházejí noví klienti, tak to skutečně vydělává.

Takže řada lidí, kteří už v tom nějakou chvíli jsou, něco vydělali, protože Ponziho schéma běží, říkají

„Vždyť já vidím, že to funguje, protože jsem z toho dokonce i nějaké peníze vybral a vydělal jsem.“

Ale to, že jsem peníze vydělal, vybral, neznamená, že to není podvod. Bernard Madoff fungoval desítky let, než to zkrachovalo a samozřejmě spousta lidí tam i vybírala peníze.

 

Když jsem dopsal knížku, zastavil se u mě jeden známý a bavili jsme se o tom. Říkal „To se ti asi nebude líbit, kam jsem dal peníze.“ Svěřil peníze někomu, kdo mu tvrdil, že vydělává na tom, že půjčuje peníze švýcarským bankám.

Už ta story byla úplně absurdní!

Bylo to o tom, že švýcarské banky a pojišťovny dokáží vydělat spoustu peněz a s klienty se o to nepodělí. A tenhle člověk dokázal, aby se s ním o výnosy podělili.

Byl to nesmysl, samozřejmě. Nic takového se neděje.

Myslím, že výnosy byly kolem 50 % ročně nebo něco takového.

Dotyčný, když viděl, jak to dobře funguje, tam dal samozřejmě peníze svojí maminky. Vzal si spotřebitelský úvěr a dal tam peníze ze spotřebitelského úvěru. Protože úrok, který tam platil, byl samozřejmě daleko nižší než údajné výnosy.

Já jsem mu říkal, že si myslím, že to jsou nesmysly, co jim ten dotyčný říká. Že to tak nebude. A netrvalo ani tak dlouho, za asi tři měsíce jsem otevřel noviny a tam jsem viděl, jak na tom pánovi klečí policie a jak ten podvod končí.

Další věc je, že ti podvodníci tvrdí pořád, že policie po nich jde, že systém po nich jde, že oni mají ty peníze někde schované. Ale kdyby to policii řekli, tak je policie zabaví.

Řada lidí tomu věří – to je další zajímavá věc.

Tenhle známý, když jsem se zeptal, jestli dotyčný, co na něm klečí policie, je ten, s kým investoval, mi odpověděl, že věří, že je to celé vykonstruované na to, jak mu jejich peníze sebrat. Věřil tomu, že není podveden, ale naopak systém se ho snaží připravit o peníze.

Takže pozor na konspirace, snaha manipulovat lidmi může být také přítomná. To jsou přesně ty exkluzivní kluby – my víme víc než ostatní, proto vyděláváme. Ale pozor, ostatní nám to chtějí vzít, stát nám to chce vzít.

Všechno tohle můžou být znaky toho, že jde ještě spíš o podvod.

 

Vladimír Fichtner

Možná, když nás posloucháte, si říkáte „Mně se to stát nemůže“

To je jedna z věcí, na kterou bych také chtěl upozornit. Je potřeba při péči o své peníze být – nevím, jestli říct to slovo, ale řeknu ho – skoro paranoidní.

Prostě dávat si opravdu velký pozor, protože nějakou energii a nějaký čas jsme věnovali tomu, abychom peníze vydělali.

A může být skutečně velmi jednoduché o ně přijít.

Schválně se zkuste zamyslet, jak moc jste přemýšleli, když vám naposledy bankéř nebo poradce nabídl nějaký produkt. Jak moc jste četli detaily, nebo jak moc jste věřili člověku, který vám to přináší. Čí hájil zájmy? Platili jste mu za to? Je to vámi placený člověk, nebo ho platí někdo jiný?

To možná jsou další věci, které si vzít do úvahy nebo o nich přemýšlet. Jak se chránit před různými nebezpečnými schématy anebo věcmi, které nemusí tolik vydělávat pro vás, jak byste chtěli.

Je tam, Tomáši, ještě něco dalšího, co dělat, abych nepřišel o všechno?

 

Tomáš Tyl

Určitě. Tady jsme měli jenom kategorii podvodů. Kategorií, kde se dá přicházet o peníze, je hodně.

Já jsem v knize zmiňoval deset způsobů. Ale určitě platí, když odhlédneme od podvodů a podobně, že je důležitá diverzifikace. Rozkládat peníze. Pokud někde něco zanedbám a je to jenom malá část portfolia, tak to nevadí.

Pokud se vším, s velkou částí peněz vsadím na něco proto, že to přináší vysoké výnosy, nebo nečekaně stabilní vysoké výnosy a podobně, a pak se ukáže, že je to podvod nebo podnikatelský záměr, který nevyšel a já přijdu o velkou část peněz v portfoliu, už se mi to nemusí podařit nikdy dohnat zpátky. To je to nebezpečí.

Proto je důležité diverzifikovat. Proto je důležité investovat tam, kde transparentně vidím, do čeho peníze jdou. Vím, kde peníze vznikají a rozumím nějakým způsobem i tomu, jak vznikají.

To všechno je velmi důležité.

 

Vladimír Fichtner

Skvělé, Tomáši. Myslel jsem si, že dneska si budeme povídat ještě o více věcech.

Nejen o podvodních, ale i možná o produktech, které nemusí být rozumné.

Ale to už se nám do dnešního vysílání nevejde.

Já myslím, že bavit se i jen o podvodech dávalo alespoň pro mě velký smysl.

To, co jsi říkal bylo pro mě velmi důležité:

Pracovat s regulovanými subjekty, ale nenechat se ukolébat tím, že někde někdo napíše „regulováno Českou národní bankou. Nebo podle zákona“. Jít do detailů a chápat, co míra regulace znamená.

Dívat se na transparentnost. Čím víc si můžu zjistit o tom, jak daný subjekt investuje, tím můžu přemýšlet o tom, jestli to dává smysl nebo nedává.

Neztratit ostražitost. To bych řekl, že byl třetí bod, který jsem vnímal.

To poslední jsi asi řekl na závěr.

Důsledně diverzifikovat svůj majetek, protože když člověk nediverzifikuje a potká nějakého podvodníka, věnuje mu jenom malou část svého majetku, tak to nemá fatální důsledky.

Moc děkuju za dnešní povídání. To byl náš dnešní host, Tomáš Tyl.

 

Tomáš Tyl

Díky a na shledanou.

 

Vladimír Fichtner

Já se budu těšit na další povídání příště.

Pokud máte nějaký podvod, o který byste se chtěli podělit. Pokud máte nějaké tipy, jak se podvodníkům vyhnout, co vám zafungovalo. Anebo naopak co vám nezafungovalo a spálili jste se, budu rád, když se o to s námi podělíte.

Mějte se krásně, na shledanou.