Co bude s vaším bohatstvím, až zemřete?

napsal Vladimír Fichtner

Samozřejmě i nám se stává, že některý z našich klientů zemře. Nebo naopak zdědí nějaké peníze.

Je to situace, která je samozřejmě emočně velmi náročná.

Měli jsme klientku se třemi dospělými dětmi. A ona byla nemocná. Smrtelně nemocná. Věděla, že zemře. Nebylo jasné, kdy.

A my jsme se na to rok a půl, dva roky s jejími dětmi připravovali. Měli jsme společné schůzky, kde jsme řešili, jak naložit s jejím majetkem.

Když zemřela, tak její děti věděly nebo tušily, co se bude dít, jak se mají o majetek starat. Nebyla to pro ně situace z ničeho nic.

Proto považujeme za důležité vzdělávat děti ještě v průběhu našeho života, protože nikdo z nás neví, kdy přijde jeho čas. Někdy je to nečekané, a pak je to o to složitější, když druhý člověk
vůbec netuší, jak dostat se do obrazu, jak se starat o peníze. Je to náročnější.

Dá se s tím samozřejmě poprat, ale člověk na to nesmí zůstat sám, protože není úplně v pohodě a musí řešit jiné věci.

Aby na to člověk nebyl sám, v tom hrajeme docela dobrou roli my. Tím, že s věcmi pomáháme.

Nikdy nevíme, kdy to přijde

Samozřejmě nevíme, kdy budeme my v té černé kronice, proto je dobré se svými dětmi, nebo s potenciálními budoucími pozůstalými, nějakým způsobem průběžně pracovat.

Sdílet s nimi informace o tom, jaký mám majetek. Jak se o něj starám. Kdo je můj bankéř. Nebo kdo je můj investiční poradce.

My to děláme tak, že i když pracujeme jen s jedním členem rodiny, postupně se chceme poznávat a pomáhat celé rodině. Třeba i se vzděláváním.

Vzdělání pro celou rodinu

Začínáme u dětí, kterým je deset let. A už jsme s nimi schopni sehrát hru, která je dobrou simulací investičního života. To je první chvíle, kdy se potkávají s pojmy jako jsou akcie, dluhopisy, fondy.

V druhém kroku máme pro starší děti, dvoudenní seminář na toto téma, který je zábavně odborný. Mladí dospělí lidé, kteří se ho účastní a nemají k financím úplně blízko, říkají třeba toto, jako slečna, kterou si pamatuji…

„No, na začátku jsem nevěděla, jestli vůbec to tam je pro mě. A cítila jsem se tak, jakože pro mě ty čísla jsou španělská vesnice. Ale na konci jsem byla ráda, že jsem tam byla, protože jsem některé věci pochopila. Poznala. Vím, že se mi to v životě bude dřív nebo později hodit.“

A teď se mi přihlásila, že má první statisíce a co s nimi má dělat. Takže je vidět, že o penězích začíná přemýšlet.

Nenechte to na jednom člověku

Většinou je to tak, že o peníze se v rodině často stará jeden člověk. Někdo má třeba finanční investice.

U nás v rodině jsem spíš já na ty finanční investice. Moje žena je spíš na nemovitosti. Ale o penězích, protože firmu jsme postavili společně, si povídáme docela dost.

Věřím tomu, nebo vím, že i kdyby se mi něco stalo, tak ona si dokáže poradit a bude vědět, co má dělat.

Ne, že by všechno řešila, ale bude vědět, na koho se obrátit. S kým pracovat. Na co „skočit“. A čemu se určitě vyhnout.

A to jsou ty důležité věci, které je v případě dědictví potřeba mít na paměti.

Neskákejte bez rozmyslu na „skvělé” věci

Nesmíte skočit na něco, co vypadá na první pohled jako skvělé, ale ve skutečnosti je to buď podvod nebo kulišárna, která není pro vás vůbec dobrá, ale je dobrá pro toho na druhé straně.

Vždycky říkám: Když máte nějaké peníze, ať už je zdědíte nebo vyhrajete ve Sportce, tak první věc, kterou udělejte – dejte si pár měsíců na to, abyste se v klidu rozhodovali.

Studovali, co vlastně dělat. Jak se posunout dál. Obejděte několik bankéřů a poradců. A zeptejte se.

Co byste mi poradili? Co byste mi poradili? Co byste mi poradili?

Pak si udělejte nějaké spektrum z toho, co se dozvíte.

Udělejte si vlastní přehled

Kupte si nějakou knížku na toto téma. Absolvujte nějaký kurz o investování. O tom, jak se starat o peníze.

Pobavte se třeba se známými toho, kdo zemřel, nebo s jeho partnery ve firmě. Protože často lidé, kteří se znají, některé věci řeší podobně. A můžete od nich nasát nějakou inspiraci.

Nebo nám zavolejte, můžeme se sejít a tyto věci probrat. Protože to řešení není úplně jednoduché.

Rychle nabyl, rychle pozbyl

Nejvíc chyb člověk dělá v okamžiku, kdy přijde k penězům nějak nečekaně, nemá zkušenost a najednou musí něco dělat.

V tu chvíli, věřte mi, můžete udělat opravdu hodně chyb, které vás mohou stát – v konečném důsledku – vaši budoucnost.

Znám lidi, kteří vyhráli 120 milionů ve Sportce. A 80 milionů úplně prošustrovali nesmyslným způsobem.

Přes různé investice, které nedávají smysl. Prostě nasypala se na ně spousta lidí, kteří jim něco prodali. Potřebovali půjčit nebo něco dalšího. A dvě třetiny toho bohatství zmizelo během dvou let. Což je samozřejmě průšvih.

A mám trochu obavu, že ani těch posledních 40 milionů ten člověk nemusí mít šanci rozumně zvládnout. Přestože by z nich mohl mít rentu – nekonečnou, reálnou 100 tisíc měsíčně, navždy. On i jeho děti.

Zajímejte se o své bohatství

Takový přístup je – jak bych to řekl… Lehkovážný, to ale není správné slovo. Možná netrpělivý. Možná příliš rychlý.

Možná si nedá tu práci. Nejde do detailu.

Prostě čím víc máte majetku, tím víc je potřeba se o něj starat. Zajímat. A nenechat to na někom jiném.

Když to necháte na někom jiném, tak nemusí mít úplně chuť vám pomáhat. Takže je taky potřeba si vybrat správně toho, kdo má chuť jít podobným směrem jako vy. Je pro něj důležité, aby váš majetek vydělával vám.

A vyhnout se těm, kteří si stáhnou nějaké vstupní poplatky. V principu pak už je nezajímá, jak to dopadne.

Na to je potřeba dát pozor.

Nenechávejte to na poslední chvíli

Jestli vy nebo někdo ve vašem okolí máte majetek, který dřív nebo později někdo bude dědit, nenechávejte to na poslední chvíli. Jak už jsem říkal, nikdy nevíte, kdy to přijde.

To sdílení nebo informování vaší rodiny o tom, co kde je zainvestováno. Jak je investováno. Jak k tomu přistupovat.

Už při tom, jak peníze investujete, přemýšlejte o tom, jestli způsob, kterým to děláte, bude schopen někdo převzít.

Jestli vaše děti budou schopny dělat to, co vy. Jestli budou schopni replikovat vaše přístupy.

Jak o svém bohatství přemýšlíte vy?

Uvědomujete si, že jednoho dne váš majetek taky někdo zdědí?

Připravujete vaše pozůstalé na tuto situaci?

Nebo to necháváte být a říkáte si: „Oni to nějak zvládnou.

Napište mi do komentářů. Je to téma, které mě hodně zajímá.