Archives for Listopad 2025

Bez zdraví ztrácí smysl i těžce vybudované rodinné bohatství.

Jak tedy spravovat zdraví jako klíčové aktivum?

V rodinách s majetkem v řádu stovek milionů korun či miliard už zdraví jednoho člověka rozhoduje o strategii, kontinuitě a někdy i o tom, zda rodina zůstane jednotná.

Ukazuje se, že nejzranitelnější bod při správě rodinného bohatství není trh, konkurence ani legislativa – je to člověk a jeho zdraví.

Josef Podlipný, člen čtvrté generace bohatství, má svou osobní zkušenost s infarktem, který mu ukázal, že věnoval více energie správě majetku než péči o své vlastní zdraví.

Na základě svých zkušeností i diskuze s mnoha rodinami úspěšných sdílí, jak systematicky přistupovat ke zdraví podobně jako ke správě finančních aktiv – sledují, měří a řídí.

Dozvíte se 3 konkrétní metriky, které lze okamžitě začít měřit. HRV (variabilita srdečního tepu) jako biometrickou obdobu volatility portfolia. Spánek. Glukóza.

Poznáte rozdíl mezi genetickými a epigenetickými testy a jejich praktické využití. Zjistíte, jak rodiny, které řeší zdraví systematicky, dělají méně impulzivních rozhodnutí.

Pokud chcete, aby vaše rodina měla sílu spravovat bohatství v horizontu desítek let, a nebyla nucena zbrkle reagovat na „nečekané” situace, tato a následující epizoda vám poskytne dost podnětů na zamyšlení.

 

 

7 klíčových kroků ke zdraví jako aktivu

1. Zavést risk management pomocí HRV, spánku a glukózy
2. Provést komprehenzivní well-being audit celé rodiny
3. Vzdělávat se o mentální odolnosti, biohackingu a adaptogenech
4. Integrovat zdravotní data do rozhodovacích procesů rodiny
5. Realizovat genetické testování pro poznání predispozic
6. Ročně kontrolovat epigenetický věk pro sledování trendů
7. Ustanovit Chief Health Officera v rodinné governance

Textový přepis

Václav Krajňák

Pepo, já tě znám už čtyři roky a za tu dobu vím, že jsi energicky hodně dobře založený. Ve tvém kalendáři vidím, že máš vždycky ráno buď plavání, nebo posilovnu. Jsi asi ve firmě jeden z prvních lidí, který je vzhůru tak brzy. A zároveň, když se na tebe podívám, tak vidím, že chodíš do posilovny. To je prostě vidět.

Josef Podlipný

Děkuju, co potřebuješ?

Václav Krajňák

Pár odpovědí jak na to, aby mi bylo fajn. Máš spoustu energie, jsi zdravý, tak mě zajímá – a určitě i spoustu lidí, se kterými se potkáváš – pár věcí právě o zdraví. Jak se ty, jako úspěšný člověk staráš o svoje zdraví a jak to může být inspirací pro ostatní. Protože k čemu nám všem jsou peníze a majetky, když jsme nemocní? Jak se říká, nemocný člověk by dal cokoliv za to, aby byl zdravý. Jak tě znám, není to o řešení až ve chvíli, kdy ta situace nastane, až nemoc přijde. Ty se hodně věnuješ prevenci.

A to mě dneska zajímá, rád se něco dozvím o tom, jaký je tvůj recept, jak na to.

První otázka tedy zní: Pepo, existuje pro tebe bod, kdy si člověk uvědomí, že zdraví není jenom osobní věc pro něj, protože ho něco bolí, ale že je to důležité i pro rodinu?

Josef Podlipný

Ano, ten bod existuje. Když se ohlédnu trošičku dozadu, tak zlom přichází tehdy, když si uvědomíte křehkost. Nejenom lidskou, to znamená zdraví, ale i v leadershipu nebo v komunikaci v rodině. U mě to byl infarkt, který mě upozornil, že věnuju více energie správě rodinného bohatství. A zdraví je jeho součástí, ale já jsem věnoval v minulosti více energie těm aktivům a majetku a snad i, doufám, rodině. Ale na své vlastní zdraví jsem tolik nedbal.

Václav Krajňák

Tak na to se rovnou zeptám. Protože už i předtím, než jsi měl infarkt, jsem tě považoval za velmi zdravého člověka, který o zdraví hodně pečuje právě tím, že chodí do posilovny a podobně. Jak to v tomhle kontextu vnímáš?

Josef Podlipný

Nejzranitelnější bod při správě rodinného bohatství je vlastně člověk. Když jsem srovnal okamžik, kdy jsem se připravoval na Dolomitenmanna – soutěž čtyř nadšenců a X týmů takto složených. (Já jsem se tehdy připravoval na bajk, nakonec jsem byl nahrazen, ale hned od začátku to byl lepší kandidát, kterého jsem i propagoval, ať on trénuje nejvíc a já budu jako náhradník, ale tým se tehdy rozhodl jinak. Já jsem si pak utrhl vazy, a proto nastoupil on.) Ale proč tenhle příběh začínám vyprávět, to byl totiž okamžik, kdy jsem prošel velmi komplexní průpravou, nejenom setem vyšetření a neustále jsem byl sledován trenérem a lékaři, ale procházel jsem opakovaně zátěžovými testy a tak dál. Prostě se mi věnoval tým odborníků a já jsem měl srovnání. Poté, co jsem z tréninkového procesu vypadl, jsem se vrátil do nějakého normativu, kdy jsem cvičil, plaval, měl jsem nějaké pohybové aktivity, žil jsem zdravým způsobem života. Myslím si, že už dlouho tak žiju, ale ten preventivní prvek, pravidelnost vyšetření, monitoring, to se vlastně z maxima nebo optima dostalo k minimu Anebo dokonce blízko nule.

A pak, když nastal okamžik infarktu, jsem si uvědomil, že se mu dalo možná předejít. Lékaři – odborníci, kteří jsou kolem mě a mé rodiny, kterými jsme se následně obklopili, mi potvrdili, že ta domněnka je správná. Minimálně se dalo předvídat, že se blíží nějaké náročnější období a možná se dalo i vyloučit to, že by ten infarkt nastal. Ale co je mnohem důležitější si uvědomit, že jsem na operační sál šel s 95% neprůchodností jedné z hlavních cév. 95 %, už čistě z matematického hlediska říká, že zbývá jen 5 %. To je opravdu velmi málo. 100% neprůchodnost by znamenala konec nebo minimálně nevratné poškození. Přičemž to srdce stejně určitou nevratností nějakého poškození prošlo. Ale ten dopad nebyl tak dramatický jako u některých jiných z vás, posluchačů. Možná můžete mluvit z vlastní zkušenosti, že to proběhlo trošku jinak, možná lépe, možná hůře.

Doufám, že se, Tomáši, nebudete zlobit, že vás teď zmíním. Já jsem si opakovaně tenhle moment uvědomil, když jsem viděl zmínku jednoho z hlavních propagátorů značky Siko, Tomáše Valy, který prošel podobnou zkušeností. My jsme se viděli, myslím několik měsíců předtím, než měl infarkt. Myslím, že už tehdy jel na doraz. Myslím si, že si málo uvědomujeme, že bychom neměli poslouchat jenom hlavu, ale i tělo.

Václav Krajňák

Takže ty jsi vlastně celý svůj život byl nastavený na zdraví, podvědomě, ale ten infarkt do toho přinesl ještě spoustu nových pohledů. Včetně pohledu, že také rodinné bohatství stojí na tobě jako na člověku.

Josef Podlipný

Přesně, Vašku! V rodinách s majetkem nad 50-100 milionů už zdraví jednoho člověka rozhoduje o strategii, o kontinuitě. Někdy i o tom, zda rodina zůstane jednotná. A to už není osobní věc. To je věc rodiny, je to věc governance.

Václav Krajňák

Když se podíváme na rodiny, které znáš – ať už na tu svoji, nebo svých známých, nebo klientů – kde jsi viděl ten největší rozdíl mezi těmi, kteří péči o zdraví, wellbeing, řeší a mezi těmi, kteří to nechávají na náhodě. A potom jsou možná i nepříjemně překvapení, když se stane něco nečekaného, co se týče zdraví.

Josef Podlipný

Tohle je nejčastější otázka, kterou slýchám. A pokaždé, když na ní odpovídám, tak zjišťuju, že ta odpověď je trošičku jiná. Ale co je v ní podstatou je to, že rodiny, které řeší wellbeing a investice do zdraví jako něco naprosto přirozeného a mají to jako svoje aktivum v rodinné správě bohatství, dělají méně impulzivních rozhodnutí. Je u nich vidět méně panických změn – prodejů aktiv, nákupů aktiv. To, že tam je i méně přesunů kompetencí z titulu „došly mi síly, už na to prostě nemám, teď to za mě vezmi“, je tam méně takových překvapení. Dělá to rodinu i ty jednotlivce silnější.

Václav Krajňák

Často se děje to, že prodávám firmu, protože mě to přestane bavit. Ale ty vnímáš, že lidé prodávají firmy třeba i z toho důvodu, že už na to fakt fyzicky nemají a podobně?

Josef Podlipný

Přesně tak. Ať už jste v roli foundera / matky, která drží celou rodinu pohromadě, nebo stevarda, kterého si rodina zvolila jako lídra těch všech aktivit, je důležité, abyste byli mentálně přítomní. A to, abyste mohli být mentálně přítomní, přímo souvisí s tím, abyste byli zdrávi. Bez toho to prostě nejde.

Václav Krajňák

Zrovna včera jsem byl v posilovně, namohl jsem si rameno a je pravda, že často mi ten mozek jde tím směrem: prostě mě bolí rameno. A v momentě, kdy má člověk nějakou vážnou chorobu nebo je opravdu vyčerpaný, nebo se něco děje s jeho dětmi, nebo s jeho partnerkou, tak to opravdu může mít vliv na jeho rozhodování, na práci s rodinným bohatstvím.

Josef Podlipný

Přesně tak. U rodin, kde se nic nemonitoruje, to je druhý extrém. Teď jsme hodně mluvili o těch rodinách, kde wellbeing je a osobní zdraví se opravdu řeší jako aktivum, jako investice. Ale, přátelé, tam, kde se nic nemonitoruje v této oblasti, se velmi často řeší až následky. Následky typu namoženého ramene a podobně. OK, po nějakém čase se to dá překonat. Ale možná se tomu dalo předejít. Monitoringem by se třeba zjistilo, že v těle je zánět, nebo je daný jednotlivec pod nějakou stresovou zátěží vyšší, než je zdrávo. A vlastně zdravotní dashboard (přehled) a nějaký monitoring by třeba zavčas řekl tomu jednotlivci anebo i celé rodině, ať se teď vykašle na ten trénink. To není správně nečasované. Ne dnes, nebo ne dnes večer, ale třeba zítra ráno. Nebo ať změní časování a trénink, kde byl zvyklý cvičit třeba od desíti dopoledne, přesune na devátou dopolední, nebo naopak třeba na pátou podvečerní.

To všechno se dá opravdu v dnešní době velmi efektivně měřit, řídit a hlavně spravovat. Spravovat kolektivně, nejenom jako individuální záležitost.

Václav Krajňák

Když se bavíme o tom, že to je vlastně investice, jak ty tu investici vnímáš? Protože se tady v podcastu bavíte s Vladimírem hodně o těch finančních investicích, samozřejmě také o rodinném bohatství. To zdraví je také finanční investice, nebo je to časová investice, nebo jak to vnímáš?

Josef Podlipný

Ono je si to velmi podobné. Z pohledu správy si wellbeing a osobního zdraví můžete představit jako investiční výbor. Prostě by měl v rodině existovat nějaký prvek podobný investičnímu výboru, který řeší zdraví. Zároveň, když nechcete být na vše sami, tak obvykle buď ze svých rodinných řad zvolíte nějakého zmocněnce, nebo povoláte nějakého externího odborníka. A to logicky něco stojí. Tak je potřeba i o této investici přemýšlet jako o něčem, co něco stojí. A mělo by to mít i nějakou návratnost. Takže ono je si to opravdu tak velmi podobné, že není třeba moc hledat novinky, jak na to jít. Prostě jděte na to podobně, jako když spravujete jakákoliv jiná aktiva. Zdraví je vaše aktivum. Mnohdy to nejcennější.

Václav Krajňák

Já ten rozdíl vnímám tak, že když si otevřu účet ve švýcarské bance, pošlu tam peníze, dostanu nějaké doporučení, zainvestuju a teoreticky se tři roky nebo pět nebo deset let o tu investici nemusím starat. U zdraví vnímám, že to opravdu vedle těch peněz stojí i čas.

A právě čas vnímám jako něco, co spousta lidí nemá nebo si ho „neumí udělat“.

Josef Podlipný

Protože jim chybí governance / řízení. Kdybych měl poradit nějaké rodině, a já tyhle rady už opakovaně říkám, tak doufám, že už jsou trošku cizelované a navíc si je i testuji, protože nejsem odborník. Nejsem lékař. Jsem zástupce rodiny, která to testuje sama na sobě. Mám zpětnou vazbu od mnohých dalších rodin, které už buď s tím začaly podobně jako my, nebo dokonce dříve anebo nás následují. Mezi sebou to konzultujeme. Co bych určitě poradil, co by pomohlo to dobře uchopit a řídit, je za prvé mít risk management. Monitoring HRV, což je o srdci, dále monitoring spánku a glukózy. To jsou tři body, kde musím seriózně říct za naši rodinu, že všechny ještě nemáme ze 100 % odpracované. Třeba glukózu. Tam to testujeme na pár vybraných jednotlivcích rodiny a já mezi nimi zatím nejsem.

Pak je to druhá věc. Monitoringu musí předcházet, ale i následně stále na to navazovat, wellbeing audit rodiny. Úmyslně říkám audit rodiny, nejenom jednoho jednotlivce. Protože to je téma, kterým by měla žít celá rodina. A protože je to téma, kterým by měla žít celá rodina, je to o více generacích. Někdo je starší, může to považovat za velmi důležité. Nebo dokonce se může trošku stydět za to, že on teď čerpá nějaký kapitál na to, aby se napravovaly věci, které mohl podchytit třeba dříve. Anebo naopak je plný sil a říká si, že to přece není pro něj. Proto je důležité vzdělávání především o mentální odolnosti, o biohackingu, o adaptogenech. To bych určitě doporučil. Poslední věc, kterou často doporučuju a je nejdůležitější, a je přímou odpovědí na tu tvoji otázku, je integrace výsledků těchto tří oblastí. To znamená risk managementu, wellbeing auditu a vzdělávání do rozhodovacích procesů rodiny. Prostě nenechat to na náhodu.

Václav Krajňák

Těším se, až to rozebereme detailně. Začneme asi u toho risk managementu, kdy vnímáme, že nám něco hrozí. My často ty hrozby podceňujeme. Vladimír teď v listopadovém Rentiéru psal o člověku (47 let), který zemřel. Nechal po sobě svoji ženu a firmu. Nebudu tam řešit ty finanční věci, ale to, že ve 47 člověk zemře… V jeho případě to bylo kvůli nějaké genetické vadě srdce a ten člověk odešel. Můj kamarád před 8 lety odešel ve svých 40, nechal po sobě ženu a dítě. Pro ně je to samozřejmě náročné. Říkám si, že člověk odejde někdy i možná zbytečně, protože podcenil nějaký ten risk. Jak vnímáš to riziko, že se stane nějaká taková nečekaná událost? Samozřejmě, může mě sejmout auto, nebo mě srazit tramvaj a podobně. To úplně nedokážu ovlivnit, ale u zdraví spoustu věcí, ať už vědecky nebo už i teď z médií vnímáme, že se ovlivnit dá.

Josef Podlipný

Ty jsi vlastně ve velké šíři pojmenoval ty důsledky zanedbání risk managementu. Ne vždy ten, kdo má risk management a má všechny ty oblasti, o kterých jsem mluvil, pokryté, se vyhne špatnému osudu. Bohužel je to prostě tak, nikdo nejsme nesmrtelní.

Václav Krajňák

Ano, to spousta lidí využívá a říkají: „podívejte se, on celý život žil zdravě jedl, běhal a stejně umřel dřív než já“.

Josef Podlipný

Existuje spousta takových paradigmat. Když se ohlédnu do minulosti, použiju příklad mého dědy, který také zemřel v docela nízkém věku. Bohužel zemřel na krevní sraženinu, což se prakticky dalo také nějakým způsobem řešit včas. A mohl by velmi teoreticky žít třeba ještě o desítky let déle. Můj otec zemřel náhle, což je příklad tragické události, o které jsi se zmínil, že ať se člověk připravuje jak chce, tak to bohužel může ten život ukončit. Ale ať je to ta náhlá událost, nebo nějaká předvídatelná – když je to tělo a mysl v pořádku, tak se to tělo může vyrovnat i s náhlou extrémní zátěží. Typu i havárie, nebo nějakého extrémního vypětí, extrémní stresové zátěže nebo něčemu tomu podobnému

Václav Krajňák

Možná i ten infarkt.

Josef Podlipný

Možná i ten infarkt, přesně tak. Tomáš Šebek před časem říkal, že nejlepší způsob je zdravý skočit do rakve. Jinými slovy dělat všechno pro to, aby člověk i v opravdu vysokém věku byl vitální a zdravý. A takový druhý extrém byla slova mého dědy. Já si ho pamatuju jako malý kluk, takže ne možná úplně přesně, ale protože máme sedlácké kořeny, tak tam se to podle mě tradovalo, a babička mě to pak následně potvrdila, že tělo má jít do hrobu zhuntované. To je vlastně takový důkaz toho, že někdo říká „teď jsem na tom světě nebo v nějaké aktivitě pro to, abych ji odevzdal sebe sama, všechno abych dělal na víc než 100 %“. Mnoho takových tipů je: „makej na 400 %, v cíli se sejdeme“. Lidé ale zapomínají na to, že to není jen o výkonu, ale také o nějakém relaxu.

Proto je důležitý ten risk management. U něj jsem zmínil HRV. To je vlastně biometrická obdoba volatility na trhu. To znamená, jestli nás teď posloucháte, investoři, kteří žijete správou finančních aktiv a sledujete volatilitu svého portfolia, tak ta vysoká variabilita u člověka ukazuje na to, že dobře regeneruje. Když je nízká variabilita, znamená to v rámci testování, že tělo jede na dluh.

Václav Krajňák

A když to budu sledovat, tak tím předcházím potenciálnímu riziku.

Josef Podlipný

Přetížení, přesně tak. Pracuješ se spánkem, s glukózou a aktivitou – máš dashboard / přehled, který včas signalizuje, že se děje něco špatného, čelíš nějakému přetížení nebo dokonce vyhoření. Začni s tím pracovat. Dříve než se objeví fyzický problém. HRV je dnes nejmocnější nástroj, který má každý k dispozici. Je to biometrický ukazatel kvality lidského stresového systému. Měří se rychle, ukazuje, jak funguje náš nervový systém a umí ukázat, jak je nervový systém schopen se přepnout z režimu sympatiku, což je utíkám nebo útočím, do režimu parasympatiku. Což je odpočívám, regeneruju. A tohle měření ukazuje, jak organismus, nervový systém je schopen s tímhle pracovat. Častý případ je, když se díváme především na správce hodně škálovaných portfolií, velkých portfolií nebo i třeba velkých rodin, že jsou hodně položení v tom sympatiku.

Václav Krajňák

Protože pořád musí řešit firmu, pořád se něco děje. Pořád expandují.

Josef Podlipný

Je tam zrychlené tempo, je tam vysoké přetížení, je tam vysoký stres, je tam rychlé rozhodování, je tam mnohdy málo spánku. Když se s nimi budete bavit, anebo se zamyslíte sami nad sebou, často říkají, že si lehnou a koukají do stropu a spánek nepřichází. Tak se zase zvednou a jdou zase řešit pracovní záležitosti. Prostě jdou něco udělat, aspoň na to nebudou myslet celou noc. Když se pak podívají i na nějaký monitoring spánku a dají to do kontextu s výsledkem toho HRV, tak zjistí, že skoro nespali. Anebo neprošli všemi třemi typy spánku.

Václav Krajňák

Takhle mi HRV zatím nikdo nevysvětlil, jako jsi mi to vysvětlil teď, to dává velký smysl. Proč tam ještě patří glukóza a další věci, které mi ten risk management dávají? Máš komu nějaké obdobně dobré vysvětlení?

Josef Podlipný

Mám a dostanu se k němu oklikou.

Začnu u genetiky.

Genetika není o diagnóze, ale o predispozici. O DNA. Když se bavím o genetice a někomu říkám, že jsme si nechali udělat genetické testy, a sdílíme výsledky v rodině, spousta lidí říká, že to snad ani není potřeba nebo proč. A navíc to sdílet? To jsou strašně citlivé informace, co když to někdo zneužije, nebo to někam unikne?  A já na to odpovídám, že při správě rodinného bohatství pracujeme s ještě mnohem citlivějšími údaji, než je genetika. Je třeba si uvědomit, že znát predispozici k nějaké nemoci nebo k nějaké slabině, dejme tomu, je moc dobré. Ten, kdo tu informaci má, může zachránit třeba 10 let kvalitního života. Protože ví, jakou má genetickou predispozici. Takový test stačí udělat jednou, protože to si neseme od narození.

Václav Krajňák

Já chápu že genetika může říct, jestli mám predispozici na infarkt, na rakovinu, nějaké neurodegenerativní onemocnění.

Josef Podlipný

Na poruchy imunity třeba a další.

Václav Krajňák

Když jsem se o tom bavil s mým tátou, kterému je přes 70 let, vyplynulo, že spousta lidí má obavu z toho, co se dozví. A jeden chytrý chlapík, kterého poslouchám, k tomu říká „Ale vy se to dozvíte. Vždycky se to dozvíte“

Josef Podlipný

Nebo vaši příbuzní se to dozví.

Václav Krajňák

Vy, anebo vaši příbuzní.

Josef Podlipný

Musím říct za sebe, ale myslím, že mluvím za celou rodinu, že máme celý život štěstí na skvělé lidi. Ohlédnutím do minulosti je, že se na statku běžně dřív dělaly zabíjačky, na které se zvala nejenom širší rodina, ale i přátelé. Mezi přátele naší rodiny od nepaměti patřili primáři, soudci, spousta odborníků, expertů schopných srozumitelnou formou sdílet svoji expertizu. Proč to říkám? Když se bavím s těmi experty znalými v lékařské oblasti, říkají, že nejčastější otázka je na genetické predispozice v rodině. Minimum tázaných si vzpomene dál než jenom na své blízké a rodiče.

O prarodičích, strýci nebo tetě nevědí. Buď vůbec, ani se k té informaci nemají šanci dostat, anebo prostě tápou a něco plácnou. Přitom je to strašně cenná informace. A přímo souvisí ještě s dalším testováním, a to jsou epigenetické testy. Nezaměňovat prosím, genetické s epigenetickými.

Václav Krajňák

Jaký je v tom rozdíl?

Josef Podlipný

Epigenetické testy ukazují, jak životní styl ovlivňuje aktivitu našich genů. To znamená, jak je umí zapínat a vypínat. V podstatě se dívají na metylaci DNA, což je biochemický proces. Zapínání a vypínání genu.

Václav Krajňák

Já vnímám, že prostředí, ve kterém jsme, nás hodně ovlivňuje. Přesně to, co jsi teď na konci asi říkal. Že pokud mám predispozice na rakovinu, plus jsem v rakovinotvorném prostředí, tak prostě mám daleko větší šanci, že se mi spustí. Ale pokud tam to prostředí není nebo tu predispozici nemám, jsem relativně vůči třeba tomuhle konkrétnímu onemocnění v pohodě. Samozřejmě neříkám, že nemůže přijít, protože příčiny ještě vědci stále studují, ale šance je prostě menší.

Josef Podlipný

Přesně tak. A tady spojím tu možnou obavu, kterou jsi správně pojmenoval u genetických testů, co se vlastně dozvíme. Ta obava je oprávněná, obzvlášť pokud třeba nevím, co jsem geneticky dostal do výbavy. S mnohými pozitivy, protože epigenetický test vlastně může říct biologický věk člověka. To znamená, že se dívám najednou na srovnání, jaký je epigenetický věk, nebo jinými slovy biologický věk člověka, a ten může být nižší, stejný anebo vyšší. Ale zpravidla, pokud s tím začnete dřív, a nenecháte to na poslední chvíli, když už vám budou docházet síly, tenhle výsledek vás potěší. Mírně anebo hodně.

Václav Krajňák

Můžeš prozradit, jestli tě potěšil tvůj výsledek? Mě můj potěšil.

Josef Podlipný

Mě potěšil. Přidám takovou vtipnou poznámku. Když ten výsledek viděla manželka Janička, tak se ptala, jestli testovali rozumový věk anebo ten biologický. Protože jí to spíš přišlo, že jde o ten rozumový, když viděla to číslo. Z toho asi usoudíte, že ten rozdíl je docela zajímavý. Na to se nesmí žehrat nebo se na to spoléhat. Právě tohle testování umožňuje vytvářet personalizované plány pro zlepšení vitality. A přesně jak jsi nastínil, například změna stravy, doplnění nootropik, optimalizace spánku, meditace, kryoterapie nebo jiné pracovní či osobní návyky mohou uchovat kvalitní rozdíl biologického věku oproti tomu klasickému. A vy si prostě ten rozdíl můžete užívat a celá rodina s vámi. Ve vitalitě a plné síle.

Václav Krajňák

Já to vnímám tak, a ještě to zjednoduším: šéfuju firmu, jedeme jako startup, rveme ten trh, abychom byli co nejlepší. Udělám toho maximum, ale ve 40 zemřu. Versus to, že tam přidám trošku něco navíc: možná někde zpomalím, nepojedu expanzi tak rychle, ale budu s rodinou o 10, 20, 30 let déle. Vnímám to takhle správně?

Josef Podlipný

Ano. Ty jsi vlastně popsal nejčastější charakteristiku rodinných lídrů nebo podnikatelů v náročné podnikatelské fázi, kde je právě extrémně cenné si uvědomit, že epigenetika dokáže odhalit stres, toxickou zánětlivost, nedostatečnou regeneraci, nebo nevhodnou životosprávu. A třeba i dopady pracovního tempa na organismus. Testování stojí desítky tisíc, takže to není žádná náročná investice. Ale epigenetické testování by se mělo rok co rok opakovat, proto není až tak důležitý ten první nebo druhý, nebo sedmý výsledek, ale sledování trendu. Najednou totiž zjistím, že se to zlepšuje. A jsem odměněn za to, že se tomu věnuju já i ostatní v rodině. A co je nejvíc? Že příklady táhnou. Když to je něco, čemu se věnujeme právě skrze governance, a sdílíme si to společně, ukazujeme i jedna generace druhé (a je jedno, jestli se dívám od mladší ke starší, anebo od starší ke mladší), jak se to má dělat, anebo co je třeba dělat.

Václav Krajňák

Pepo, co tě znám, jsi vždycky plný energie. Člověk, když se s tebou potká, má pocit, že sršíš energii, a vždycky je to vidět i cítit tady na podcastu. Pomáhají ti nějaké přípravky? Jaký máš názor na nootropika nebo energeťáky, nebo něco na povzbuzení, aby člověk měl tu energii? Protože tobě je 57 let a máš energie daleko víc než spousta třicetiletých. Co je ta tajná ingredience?

Josef Podlipný

Přátelé, nootropika jsou nástrojem, ne kouzelnou pilukou. To je potřeba mít na paměti. Dávají smysl, když máte právě vyřešen spánek, glukózu, ke které se teď oklikou vracíme, stres a hydrataci. U člověka, který je v permanentním stresu, mohou naopak přetížit nervový systém. A je potřeba si uvědomit, že to je vždy kontextuální a je to třeba všechno dávat do souvislostí.

Já teď udělám takovou kratší odbočku. Když si tuhle epizodu podcastu poslechne můj kardiolog, věřím, že na mě nebude tak přísný, protože se k němu brzy chystám. Stejně mi asi vynadá. Já jsem, přátelé, využil nabídku od Extrifitu na takový nakopávač. Když si jdete zacvičit a chcete mít ještě k tomu průběžně dobrý pocit, že váhy a tempo a opakování vám nečiní potíže, a naopak je snadné, tak k tomu je takový nakopávač.

Je to lahvička s koncentrátem, který zředíte – teď ani nevím, myslím, že ve 100 ml vody. Nebo to srknete z té malé lahvičky napřímo, to je skoro jedno. No a já jsem to srknul, když jsme byli s Janičkou v lázních. Málem mě to vystřelilo z trikotu. Vůbec nevím, co se se mnou všechno v ten okamžik dělo. Ohýbal jsem stroj pevné konstrukce, který je dimenzován i pro lidi s nadváhou. Mohl jsem si naložit dvojnásobek váhy a úplně v pohodě to tělo zvládalo. Těžko říct, kdybych to opravdu přehnal, jestli by se pak nedostavil nějaký svalový šok. To nevím. Ale co tím chci říct je, že existuje spousta přípravků, jejichž použití nemusí být úplně zdravé.

Pokud k němu přistoupíte tak, jako většina z nás přistupuje k použití čehokoliv. Něco si koupíme, návod nás nezajímá, to bude určitě intuitivní. Nebo příbalový leták. To si přece nebudeme číst. Bůh ví, co tam je za všechna možná upozornění. Akorát nás straší. Ale oni nás nestraší neoprávněně, na někoho to může mít opravdu vliv nějaký jiný. Možná i nezdravý. A já osobně, protože jsem už více než rok a půl po infarktu, bych měl více obezřetný. Tady vám kážu o wellbeingu a o osobním zdraví, jako o aktivu, o které je třeba pečovat… A teď se vám svěřuju, že jsem si prostě střihnul nějaký nakopávač, který není schváleným preparátem. Ale i tak, znovu opakuju, mě to málem vystřelilo z oblečení. Těžko říct, jestli mě organismus podržel a zároveň upozornil na to, že takhle ne.

Nootropika, která jsi zmínil, vnímám jako látky, které podporují kognitivní výkon. To znamená, že míří na paměť, na soustředění, na kreativitu, na rychlost myšlení a na stresovou odolnost. A patří sem látky jako je L-cyanin, aminokyselina přítomná v zeleném čaji, která zklidňuje mysl bez útlumu. To z vás neudělá odevzdaného člověka, ale pokud si to dáte bezprostředně před spánkem, tak vám to dopřeje třeba hlubší spánek. Podobně vlastně cholinový donor L-fein GPC, který podporuje paměť a pozornost. Nebo citicolin, látka, která zlepšuje prokrvení mozku, výkonnost a mentální energii. V neposlední řadě můžu zmínit právě i adaptogeny, které jsou rostlinného původu a zvyšují odolnost proti stresu. Hodně mluvím o stresu, hodně mluvím o mentálním nastavení. Ten proces začíná obvykle screeningem krevních markerů, spánku a mentálního výkonu. Už to samo o sobě říká, že si to tak nějak nenaordinuju sám, protože jsem o tom slyšel podcastu. A protože jsem si přečetl, že tam je ten citicolin, tak to je určitě dobré a hodně mi to pomůže. To není správná cesta.

Václav Krajňák

Podobně jako v investicích se můžu rozhodovat intuitivně, podle toho, co se mi zrovna líbí za firmu nebo o čem se píše v médiích. Z toho, co říkáš, v investování se na to díváme koncepčně, systematicky a připravujeme to a podobně ty vnímáš i péči o zdraví. Látka, o které jsem mluvil, je třeba jedna z akcií. Mám ji v portfoliu, ale jestli ji tam mám mít hodně nebo málo, jestli ji tam vůbec mám mít, o tom bych se měl rozhodovat na základě plánu, který vychází ze screeningu. Vnímám to správným směrem?

Josef Podlipný

Ano, přesně nastavený nootropní protokol zlepšuje výkon, podobně jako trénink zlepšuje fyzickou kondici. Ale to, jak má být nastaven, tak by mělo být v rukou odborníku, konzultantů, poradců. Podobně jako odevzdáváme naše potřeby do jisté míry do rukou odborníků a expertů, kteří nám pomáhají utvářet dlouhodobou strategii. Ta by se měla stejně tak týkat i tohoto typu aktiva – wellbeingu a osobního zdraví.

Václav Krajňák

Předtím, než se rozloučíme, mě zajímá, když to není o produktech, ale o strategii a odbornících, s kým se o tom bavíte vy jako rodina? Co můžu udělat prakticky pro to, abych to začal dělat? Co mám udělat po tomhle podcastu? Mám si koupit nějaké nootropikum nebo nějaký adaptogen? Anebo spíš zvednout telefon a někomu zavolat? A případně komu?

Josef Podlipný

Co udělat po tomhle podcastu? Já se možná v něčem budu opakovat. Nezapomněl jsem ani na tu glukózu, tu ještě doplním. Ale teď už to bude trošičku shrnutí. Určitě navrhuju udělat tři věci. Vybrat tři metriky pro pilot. Úmyslně říkám pilot. Toho se nemusí účastnit celá rodina, ale třeba dva, tři vybraní odvážlivci nebo možná ti, na kterých to nejvíc stojí. To záleží na vás. V tom pilotu jsou tři metriky, které jsou důležité, a to je HRV, spánek a glukóza. Druhá věc je zavést měsíční health check-in s family office, s rodinou. To znamená měsíčně se vracet k tomu, jak to vypadá. Jak se to mění. Jaký trend to má. Měsíčně o tom diskutovat.

Václav Krajňák

Mít to na pořadu dne, protože my teď můžeme být nadšení z podcastu, můžeme se o tom bavit. Ale za měsíc? My potřebujeme vědět, že to je součást, o které se už vždycky budeme bavit.

Josef Podlipný

Přesně tak. To je víc, přátelé než to, že si teď poslechnete podcast a rovnou zvedáte telefon a voláte svému nejbližšímu kamarádovi, nutričnímu terapeutovi nebo primaři nějaké kliniky. Ne. Je potřeba o tom hlavně komunikovat v rodině. Ta vám je nejbližší. To jsou vaši blízcí spojenci a i takoví testeři. Jestli se vydáváte jako množina, nejenom vy jako jednotlivci, tím správným směrem. Jednou ročně si nechte proběhnout epigenetický test. Je to jednoduché, ale dopad je dramatický. A hlavně přehlednost dává klid celé rodině. Když mluvím o governance: tím, že udržujete klíčové členy rodiny ve špičkové kondici, chráníte celé rodinné bohatství. Protože je potřeba si uvědomit, že my mnohdy o nějakém nástupnictví, o přizvání dalších generací uvažujeme, aspoň za naši rodinu, v horizontu deseti, dvaceti, až čtyřiceti let. To je sakra dlouhá doba na to, aby nám, když se nebudeme o to starat, došly síly.

A tím, že nám docházejí síly a my si to najednou uvědomíme, anebo nám vysloveně i tělo vystaví stopku, vlastně začneme tlačit na pilu. Začneme to celé zkracovat. Takže to, co jsme měli nějak namyšlené na deset, dvacet, čtyřicet let, se najednou stává naléhavým a my mluvíme ne v letech, ale třeba už v měsících. To je velký rozdíl. Čtyřicet měsíců oproti čtyřiceti letům. Na to je potřeba myslet.

Václav Krajňák

Pepo a jestli ještě můžeš říct, proč řešit glukózu, kterou jsi zmiňoval?

Josef Podlipný

Přátelé, glukóza řídí náladu, kognici, energii a rozhodovací kvalitu. Hladinu cukru, nebo stabilní glukózu, stabilní mozek pravidelně měří ten, kdo je závislý na inzulinu. On to měřit musí. Lékař mu to v podstatě nařídí. Když to nebude měřit, zemře. Protože nebude vědět, kdy dávkovat.

Už dvoutýdenní pilot měření glukózy je schopen váš rodinný výkon dramaticky zvýšit. A přitom je to nástroj. CGM je nástroj. Malinký, úplně miniaturní senzor, který se aplikuje do podkoží. Buď v paži nebo na břichu nebo se dá použít i jiná oblast, jako bok nebo záda. Takže jinými slovy si můžete skoro vybrat, kde vám to bude nejméně překážet. Senzor je schopen 24/7 vás měřit, data přenášet do aplikace, a zajistit vlastně metabolickou stabilitu, která je klíčová. Právě výkyvy glukózy, ovlivňují to, že jsou výpadky soustředění, nálady i výkonnosti. Prostě člověk je najednou z ničeho nic nevraživý, vzteklý, unavený, sám neví, co se s ním děje, a jeho okolí už vůbec nechápe.

Ale to je dáno tím, že jeho organismus má třeba nedostatek cukru. A my, přátelé, úplně odlišně reagujeme na stejné jídlo. Vy najednou můžete zjistit, což je strašně zajímavé, že samozřejmě každá rodina, nebo většina, prahne po společném stolování.  A většina rodin logicky stoluje u stejného jídla. Ale to nutně nemusí znamenat, že stejné jídlo pomůže každému stejně. Najednou zjistíte, že není až tak důležité, že stolujeme všichni společně, i když je to poměrně důležité pro komunikaci, ale že je také důležité, co jíme. A že je nesmírně důležité pravidelně měřit, jaký to má vliv na náš organismus. Takže měřit pravidelně glukózu, wow, to vás velmi posune.

Václav Krajňák

Pepo, těch věcí ohledně zdraví jsme probrali spoustu a když člověk půjde po každé nitce, tak najde ještě další věci, které k tomu řešit. Pojďme si to teď zjednodušit. Kdybys měl předat jednu věc posluchačům, rentiérům, founderům, majitelům firem a správcům rodinného bohatství, která jim nejvíc změní život. Co by to bylo?

Josef Podlipný

Přátelé, začněte se dívat na své tělo a svou mysl jako na největší aktivum, které vlastníte. Máte správce portfolia, právníka, daňového specialistu, máte k dispozici governance, kterou pipláte, cizelujete třeba mnoho desítek let. Tak k tomu přidejte Chief Health Officera jako mindset. Zdraví není jen wellness. Zdraví je infrastruktura vaší rodiny. A mně to připomíná slova jedné moudré ženy, která mi nedávno připomněla tuhle důležitost, když jsme se spolu bavili. Říkala, že mnoho lidí poslouchá svou hlavu. Tím žije v minulosti a v budoucnosti. Hlava si velmi dobře pamatuje, co se dělo včera, ale třeba i před desítkami let. A protože umí podle minulosti předjímat, plánovat, strategicky přemýšlet, tak plánuje budoucnost. Takže žít v minulosti nebo v budoucnosti nestačí. Je třeba žít i v přítomnosti a to, co nám dává signály, jasné signály, jak žijeme v přítomnosti, je naše tělo.

Naše tělo vůbec neřeší, jestli jsi byl ve fitku a kolik sis tam naložil. Ono řeší tu přítomnost tady a teď. Bolí mě rameno. Vašku, dělej s tím něco. Bolí mě rameno. Takže je potřeba se věnovat nejenom minulosti a budoucnosti, ale i přítomnosti. To znamená poslouchat svou hlavu i své tělo a pečovat o oboje jako o nejcennější aktivum.

Václav Krajňák

Děkuju, Pepo, za to, co jsme dneska probrali. Vám posluchačům moc děkujeme za pozornost a těšíme se opět příště na shledanou.

 

Jak získat okamžitou likviditu bez prodeje portfolia.
A proč se s tím dá zároveň vydělat – i spálit.

V druhé části diskuze o lombardních úvěrech Tomáš Tyl, Vladimír Fichtner a Josef Podlipný vysvětlují, co znamená pojem „lending value“, jak ji banky určují a proč se může měnit ze dne na den – zvlášť při poklesu trhů nebo zásazích regulátora.

Dozvíte se, proč má smysl pracovat pouze s privátními bankami (nikoli investičními brokery), jak funguje margin call, a co může způsobit jeho spuštění.

Rozdíl mezi klidným spánkem s lombardním úvěrem a finanční katastrofou často spočívá jen v tom, zda investor rozumí svým limitům.

Bez pravidel, hranic a kontroly se z lombardu stává hazard. V této epizodě pochopíte, jak využít lombardní úvěr správně – bez zbytečného rizika a s chladnou hlavou.

 

 

Textový přepis najdete u předchozí epizody

 

Jak získat okamžitou likviditu bez prodeje portfolia.
A proč se s tím dá zároveň vydělat – i spálit.

V této epizodě se Josef Podlipný, Vladimír Fichtner a Tomáš Tyl dívají na jeden z nejmocnějších, ale zároveň i nejzrádnějších nástrojů privátního bankovnictví – lombardní úvěr. Ten umožňuje investorům čerpat peníze proti hodnotě jejich investičního portfolia, bez nutnosti prodávat aktiva.

Zní to jako kouzlo: druhý den můžete mít na účtu miliony eur, s úrokem kolem 1–2 % nad základní sazbu. Ale jak říkají hosté – „je to výborný sluha, ale zlý pán“.

Dozvíte se, jak lombardní úvěr skutečně funguje, kdy dává smysl a kdy se z něj může stát past. Jak pracovat s měnami i ukazatelem Loan-to-Value.

Zjistíte rozdíly mezi švýcarskými privátními bankami a on-line brokery. Proč u jedněch při poklesu trhu dostanete telefonát, zatímco u druhých jen zjistíte, že vám systém vyprodal celé portfolio.

A také to, proč i bohaté rodiny omezují využití lombardního úvěru – často na pouhých 6 % z celkového majetku – aby jejich majetek zůstal v bezpečné zóně, i když přijde „černá labuť“.

Bez pravidel, limitů a kontroly se z lombardu stává hazard. V této epizodě pochopíte, jak využít lombardní úvěr správně – bez zbytečného rizika a s chladnou hlavou.

 

 

Textový přepis

Josef Podlipný

Tomáši, Vláďo, dnešním tématem je lombardní úvěr od švýcarských bank. Volná hotovost nebo jinak řečeno flexibilní kapitál pro dlouhodobé investory.

Vladimír Fichtner

O švýcarských privátních bankách jsme si už povídali, ale jednou z věcí, kterou považujeme za výhodu, je možnost využívat lombardní úvěr. Proto se o něm dneska budeme bavit.

Josef Podlipný

Pojďme na úvod říct, co to vlastně lombardní úvěr je.

Tomáš Tyl

Lombardní úvěry, o kterých budeme hovořit, poskytují privátní banky klientům proti aktivům, která u této banky klient má. Když mám své portfolio v privátní bance, můžu si část peněz proti portfoliu půjčit za výrazně výhodnějších podmínek, než kdybych bral běžný úvěr bez tohoto typu zajištění.

Vladimír Fichtner

Když jsme začínali s privátním poradenstvím, potkávali jsme klienty, kteří říkali, že mají 10, 20 nebo 50 milionů stranou na to, kdyby přišla nějaká příležitost. Mají to v hotovosti, aby náhodou neměli problém s likviditou, a mohli tu příležitost využít. A my jsme se zeptali, jestli slyšeli o lombardním úvěru. Že když mají zainvestované portfolio, můžou si proti tomu portfoliu půjčit. Už před 15 nebo 17 lety jsme dělali třeba 6 milionů euro a v principu druhý den to bylo na účtu bez jakéhokoliv papírování. Prostě to je jednoduchý produkt, který je rychlý. Druhý den můžete mít peníze připsané na účet, alespoň u těch bank, se kterými ve Švýcarsku děláme. A jenom bych doplnil krátkou poznámku, Tomáši, to nutně nejsou jenom privátní banky, ale třeba i některé investiční platformy typu Interactive Brokers. Ti také umí poskytnout úvěr proti portfoliu.

Neříkám, že je dobré ho využívat v Interactive Brokers, ale jenom jsem to doplnil.

Josef Podlipný

Doplním také ještě jednu informaci. My máme už více než desetiletou zkušenost s čerpáním lombardního úvěru. Typicky ve dvou bankách, které nejsou švýcarskými bankami, je to Bank of America a Morgan Stanley. Nicméně mohu dodat, že lombardní úvěr je nejenom typickým zástupcem flexibilního kapitálu, ale je také velmi dobrou složkou, která ukazuje, jak kvalitní je portfolio sloužící jako zajištění. Poskytovatel, a to je typický příklad, je schopen poskytnout mezi šedesáti až osmdesáti, devadesáti procent hodnoty zajištění. A vás jako správce, dlouhodobé správce majetku, to učí, jak s takovouto možností pracovat. Za naši rodinu mohu říct, že my máme definici, která říká, že lombardní úvěr může být s podílem na celkové majetku maximálně do šesti procent.

Vladimír Fichtner

Šest procent z celkového majetku?

Josef Podlipný

Proč vlastně něco takhle regulovat, to je možná otázka zpátky na tebe, Tomáši. Ty víš, jaké výhody, ale také rizika lombardní úvěry přinášejí. Proč tedy regulovat podíl lombardního úvěru těchto flexibilních peněz třeba na celkovém majetku, nebo na finančním majetku, nebo na tom majetku, který slouží jako zajištění?

Tomáš Tyl

Jak bylo řečeno, lombardní úvěry mají výhody v tom, že jsou rychle dostupné. Jsou to peníze, které je možné si půjčit proti portfoliu velmi rychle. Je tam velmi příznivá sazba, pohybuje se z našich zkušeností standardně někde kolem jeden a půl procenta nad základní úrokovou sazbu, což je velmi nesrovnatelné s běžnými úvěry. To jsou výhody. Je možné ho buď použít na nějaké projekty, které můžou mít daleko vyšší výnosnost, nebo – a to není úplně Wealth Protection – je možné ho použít jako finanční páku. To znamená varianta buď je, že čerpám lombardní úvěr a ten nechávám u té privátní banky a zainvestovávám ho. Anebo ho odčerpám ven a zainvestuji ho do nějakého projektu, nebo potřebuji krátkodobě peníze. Typicky to může být, že potřebuji peníze, než mi přijdou zpátky z firmy. To je ideální, než abych vyprodával portfolio, čerpal ty peníze, tak můžu načerpat lombardní úvěr a zase ho vrátit zpátky.

Vladimír Fichtner

Doplním jednu věc, Tomáši, pro lidi, kteří nemají tu praktickou zkušenost. Lombardní úvěr je neúčelový úvěr z pohledu banky. Bance je úplně jedno, na co si člověk ty peníze vezme. Ta to vůbec neřeší. Ona řeší jenom to, co je zástavní hodnota. Tu si hlídá, ale člověk si s těmi penězi může dělat úplně co chce, což dává obrovskou flexibilitu a svobodu. Chci převzít nějakou jinou firmu, chci koupit nějakou novou nemovitost, protože zrovna teď je na trhu super nabídka. Někdo potřebuje likviditu a je ochoten slevit z ceny toho aktiva, po kterém dlouho kouká. Perfektní věc, a lombardní úvěr je výborný.

Ale pojďme zpátky k tomu, jak se to říká… „dobrý sluha, ale zlý pán“. Je potřeba znát obě strany mince a je potřeba si uvědomovat dobře ta rizika, která s takovou investicí, respektive s využíváním tohoto instrumentu, mohou také souviset.

Tomáš Tyl

Jedna z věcí se týká sazby a fixace sazby. Například u hypotečních úvěrů je možné zvolit opravdu dlouhou fixaci, což v dobách nízkých sazeb je rozhodně výhodné udělat. U lombardních úvěrů jsou ty fixace výrazně kratší. Nejde zafixovat sazbu na 10 let, nebo aspoň jsme se nesetkali s touto možností. Samozřejmě by to šlo konstruovat podle nějakých derivátů, ale standardně to tak nefunguje. Což může být nevýhoda, pokud by na trhu došlo k prudkému růstu sazeb. Když budu mít sazbu třeba s ročním fixem, může dojít k tomu, že na začátku jsem si půjčoval za výhodných podmínek, ale ty se najednou zhoršují a lombardní úvěr se prodražuje. Takže je dobré mít na paměti, že v době, kdy rostou sazby, může růst i sazba lombardního úvěru. A druhá věc souvisí s tím zajištěním, které právě poskytuje portfolio.

Úvěr je proti portfoliu a banka ví, že má nějaké portfolio – akcie, akciové ETF, dluhopisové ETF, hotovost a podobně -, které může případně prodat a uspokojit svůj úvěr. Proto může úvěr poskytovat tak levně, protože má k dispozici prostředky na jeho případné vypořádání.

Josef Podlipný

Tomáši, řešili jsme délku fixace úrokové sazby. Praxe nám říká, že je také dobré si klást otázky, na jak dlouho si investoři lombardní úvěr půjčují.

Tomáš Tyl

Lombardní úvěr funguje tak, že se po době fixace splatí. A je možné ho buď splatit penězi, anebo tím, že načerpám nový lombardní úvěr. Takže já ho mohu udržovat do nekonečna a potom záleží na tom, na co konkrétně to bylo zamýšleno a jaký to mělo účel. Pokud jde o to, že potřebuji nakupovat při poklesech, ale hotovost mám uloženou u jiné instituce a než by peníze doputovaly, potřebuji krátký úvěr. Úvěr může být na měsíc. Může to být na nějakou situaci klienta, má přijít prodej firmy za půl roku, za rok, anebo třeba velká dividenda, ale teď už potřebuje něco financovat. Tak nastaví půl roku, rok. Anebo tím financuje dlouhodobý projekt a ten projekt se ještě neprodal, tudíž trvá i lombardní úvěr a může to být klidně deset let. Pokud ten projekt vydělává více než lombardní úvěr, je stále výhodné ho mít, takže ta délka může být výrazně delší.

Vždy záleží na konkrétní situaci, pro jaký účel se využívá. Pokud by to byla cesta finanční páky, může mít smysl třeba jí nabrat při poklesu a využít při poklesu. Když se trh vrací, tak ji zase zredukovat a být více v bezpečí. Délka vždycky záleží na tom, k čemu se to využije.

Josef Podlipný

Tomáši, když se podívám na lombardní úvěr třeba v dolarech. Když portfolio finančního majetku vydělává čistého ročního výnosu kolem 15 %, tak nás netrápí necelých 5 % zátěž lombardním úvěrem. Navíc, pokud investice do dalšího rozšíření spravovaných aktiv je v dolarech, tak nás netrápí to, že lombardní úvěr je poskytnut v dolarech. Protože i výnos z těch dolarových aktiv je ve stejné měně, takže neriskujeme žádnou kurzovou ztrátu. Možná bych ještě upozornil méně zkušené investory, kteří teprve o lombardním úvěru uvažují, že určitým lákadlem může být to, že nějaká měna je zatížená výrazně sexy úrokovou sazbou. A můžete si logicky říct, že byste byli sami proti sobě, kdybyste si nenechali poskytnout cizí prostředky za takhle atraktivně nízkou úrokovou sazbu. Je i v téhle rovině riziko, Tomáši?

Tomáš Tyl

Určitě, vždy je dobré dívat se na ty měny nejenom z pohledu využití peněz, ale i pohledem celého portfolia. Úvěr mi vlastně mění tu měnovou skladbu portfolia. Měna, ve které si úvěr beru, je snížením dané měnové pozice. Když si vezmu měnu, kterou v portfoliu nemám, konvertuji třeba japonský yen a konvertuju ho do dolaru a investuji do dolaru, tak mám expozici na japonský yen najednou zápornou. Když si ty peníze vezmu v dolaru a investuji v dolaru, měnová expozice se nezmění. Ale tohle má samozřejmě svá rizika. V historii jsme mohli vidět situaci, kdy si v Maďarsku brali běžní lidé hypotéky v eurech v době nízkých sazeb na euru a vysokých sazeb na maďarském forintu. A pak vlastně došlo k tomu, že euro posilovalo a oni se ocitli v situaci, kdy díky tomu posilování dlužili výrazně více než v maďarských forintech, než kolik si napůjčovali. Sice měli nízkou úrokovou sazbu, ale v maďarských forintech, ve kterých měli příjmy a výdaje a žili v nich, jim ta splátka vzrostla. A pro některé domácnosti nastal problém.

Proto je vždycky důležité podívat se na celkový obraz. Samozřejmě, když to bude maličká část portfolia, tak to nemusí být problém, i když dojde k prudkému posílení měny, kterou si půjčím. A musím tedy vlastně vracet více – třeba dolarů nebo korun.

Vladimír Fichtner

Já bych řekl, že zjednodušené pravidlo je: v čem to potřebuji, v tom si to půjčím. Potřebuji koupit něco v korunách, tak si to radši půjčím v korunách, aby projekt versus jeho financování bylo ve stejné měně. Abych se zbytečně nevystavoval tomu měnovému pohybu. Je to zjednodušení. Jak říkáš ty, dívat se na to z pohledu celkového portfolia, je samozřejmě správnější a pečlivější přístup. Ale pokud to nechcete moc řešit, chcete si koupit americké akcie, půjčte si americké dolary. Chcete si koupit evropské akce, půjčte si radši euro. Abyste tam neměli tu měnovou složku, protože ta s portfoliem a s jeho zástavní hodnotou umí hodně, hodně, hodně mávat. Když je jiná, než je to aktivum A to může být nepříjemné.

Josef Podlipný

Za naší rodinnou kancelář dodávám informaci, že je dobré mít pokrytou tu měnu, kterou si půjčujete skrze lombardní úvěr s cashflow, které generuje vaše portfolio. Pak vlastně tolik neriskujete. Můžete riskovat jen to, že musíte strpět to břímě po nějakou dobu, než se s tím cashflow vašeho portfolia vyrovná.

Tomáš Tyl

Důležitý pojem, který se s tím pojí, je landing value = zástavní hodnota daných aktiv, která je bankou nastavená podle toho, jak aktivum kolísá. Třeba typicky jsme se setkali s tím, že u akciových ETF a akcií se pohybuje zástavní hodnota od nějakých 70 do 80 %. A banka ji může měnit. Třeba v roce 2025 byla zástavní hodnota (landing value) u akciových investic o něco snížena a teď už se zase vrátila k 85-80 %.

Vladimír Fichtner

Teď mluvíš, jenom pro upozornění, o investicích a portfoliích, které děláme my pro klienty. Protože zástavní hodnota různých typů akcií nebo různých typů ETF může být různá. Vždycky je potřeba specificky se ptát té banky, jaká je zástavní hodnota mého portfolia. Tady se na něj podívejte.

Tomáš Tyl

Přesně tak. Jsou produkty nebo nástroje, kde ta zástavní hodnota může být nižší nebo nulová. Typicky jsme se setkali třeba s produkty navázanými na krypto nebo kryptoměny, že tam žádná zástavní hodnota nebyla.

Vladimír Fichtner

Některé banky už dnes začínají mít třeba 20-25 % zástavy u krypto nebo u bitcoinových investic. Vyvíjí se to, ale je vždycky potřeba ptát se specificky, jaká je zástavní hodnota mého portfolia. Uvědomovat si, že se také může měnit.

Tomáš Tyl

To je velmi důležité, protože se to může měnit oběma směry. A ještě bych řekl, že jsou také aktiva, u kterých je ta zástavní hodnota vyšší. Například dluhopisová ETF nebo hotovost na účtech, tam je třeba 95 %. Nebo také záleží na tom, jak to má která banka nadefinované. Některá banka to má víc na celé portfolio. Ale důležité je, že se to může měnit oběma směry. A především u aktiv, kde je třeba problematická likvidita, jsme zaznamenali, že byla nějaká landing value a když nastaly problémy s likviditou, tak banka dala landing value na nulu. Takže pozor na to. Samotná ta landing value se může lišit. Máme nějakou hodnotu portfolia a pak máme aktuální zástavní hodnotu toho portfolia. A pak máme úvěr. Procento lombardního úvěru v určité zástavní hodnotě je ukazatel loan to value. To je ukazatel, který nám říká, kolik zástavní hodnoty máme napůjčováno.

Funguje to tak, že dokud je úvěr nižší než zástavní hodnota, tak je to bez problému. Můžu čerpat další úvěr. Ve chvíli, kdy by se hodnota úvěru dostala na hodnotu zajištění, dochází k takzvanému margin callu. V praxi v privátních bankách, se kterými spolupracujeme, bankéř zavolá, že k tomu dochází a ta situace se řeší. Výhodou privátních bank je, že tu situaci v takovém případě řeší s klientem. Na druhou stranu tady byli zmíněni třeba brokeři, Interactive Brokers a podobně, u kterých je možné také čerpat úvěr na investování. Rozdíl je, že tam ve chvíli, kdy se hodnota dostane na to zajištění, tak oni začnou investice prodávat. Nediskutuje se, prodává se automaticky. V kombinaci s tím, že se může měnit hodnota zajištění, se zároveň mění hodnota portfolia. To znamená, když akcie klesají, tak se také mění hodnota zajištění. Z toho vyplývá, že je velmi důležité být opatrný na to, aby loan to value = kolik si půjčíme v určité zástavní hodnotě, tam byl dostatečný prostor právě pro pokles na trzích anebo změnu zástavní hodnoty.

To největší riziko je, že toto podceníme a úvěr bude příliš velký v určité zástavě, a pak přijde pokles na trzích. Nebo změna podmínek a snížení zástavy a my se dostaneme do margin callu a budeme to muset nějak řešit. Proto my, když s těmi úvěry pracujeme, tak chceme, aby loan to value byla výrazně nižší. Ne, aby se půjčovalo, kam až se může, ale aby tam byl opravdu velký prostor i pro nějaké černé scénáře, poklesy akcií a podobně.

Vladimír Fichtner

Takže v praxi: mám portfolio 100 milionů v akciových strategiích. Zjednodušme to, budeme říkat jenom v akciových strategiích. To má zástavní hodnotu 70 %, to má 70 milionů, takže si můžu vzít 70 milionů proti portfoliu s jeho dnešní hodnotou. Zítra ale trhy spadnou, příští dva roky spadnou o 50 % a portfolio už nemá zástavní hodnotu 70 milionů, ani hodnotu akcií 100 milionů, ale je to polovina. Takže pokleslo portfolio ze 100 milionů na 50, a zástavní hodnota na 35. Černý scénář je, že bych si měl půjčit tak 35, aby to ustálo 50% poklesy. Souhlasíš, Tomáši?

Tomáš Tyl

My jsme rozlišovali dva případy. Dělali jsme historické simulace na těch černých scénářích, dívali jsme se na stagflaci v 70. letech. To byla situace, kdy jednak akcie padaly dolů, takže samozřejmě došlo k poklesu portfolia, ale zároveň tam byl růst sazeb.

Vladimír Fichtner

Výše úrokových sazeb.

Tomáš Tyl

Přesně tak, byl tam růst sazeb, takže se ten úvěr začal prodražovat. Další černý scénář byl splasknutí technologické bubliny. A brali jsme ji vždycky 10 let, takže tam bylo nejenom splasknutí technologické bubliny, ale potom ještě finanční krize. Když už se akcie skoro dostaly zpátky, přišla ještě finanční krize. A dívali jsme se na dvě varianty využití lombardních úvěrů ve srovnání s jejich nevyužitím, řekněme.

Jedna varianta byla investování s pákou. To znamená: mám 100 milionů v akciích, půjčím si třeba 10 milionů, ale nevyndávám je ven z portfolia, zainvestuji je v rámci toho portfolia. Takže mám 110 milionů v akciích. Zároveň, protože se mi navýšila hodnota portfolia, tak se mi navýšila o něco zástavní hodnota. Když ty peníze nevytáhnu, tak mi to navyšuje zástavní hodnotu portfolia. A ukázalo se, že historicky portfolio v černých scénářích přežilo, když byl úvěr do 50 % hodnoty portfolia

Vladimír Fichtner

Když peníze zůstaly v portfoliu.

Tomáš Tyl

Ano, přesně tak, když tam zůstaly.

Vladimír Fichtner

Když nebyly vytažené na to, že si koupím další nemovitost nebo jinou firmu nebo tak.

Tomáš Tyl

Když zůstaly v portfoliu, tak to bylo do 50 %. Samozřejmě ve srovnání s běžnou investicí do akcií, když nastal černý scénář, bylo lepší páku nemít, logicky. Finanční páka pomáhá směrem nahoru, ale také škodí… směrem dolů. Samozřejmě v těch černých scénářích by bylo výhodné ji nevyužít, ale nikdo nevíme, kdy nastává černý scénář. V tom okamžiku obratu si většinou lidé spíš myslí, že už je před nimi jenom dobře. Takže to nikdo dopředu neví. Ale to je důležité.

Ve scénářích růstu trhů finanční páka pomáhala výnosu. Zhruba by se dalo říct, historicky na datech vycházelo, že zhruba 0,7procentního bodu za každých 10 % úvěru se zvyšoval dlouhodobý výnos. V pozitivních scénářích to tedy přinášelo výrazně vyšší výnosy.

To je případ akcie vs finanční páka, který nám říká: kdybych chtěl využívat finanční páku – a ta nepatří do Wealth Protection přístupu – pro někoho, kdo má růstový přístup, tak 50 % je hranice, která je opravdu bezpečná.

 

Druhá varianta je, že bych potřeboval peníze na nějaké projekty a peníze bych na něco odčerpal. To znamená, mám 100 milionů v akciích, 30 milionů si půjčím. Ale těch 30 milionů si vytáhnu ven a zbývá mi pořád původních 100 milionů. A tady vychází ta hodnotu k majetku samozřejmě nižší, protože jsem ty peníze vydal, už nejsou součástí té zástavní hodnoty. Tam nám vycházela hranice někde kolem 35 %.

To byl scénář právě po splasknutí technologické bubliny a finanční krize. Když bych měl úvěr větší než 35 % portfolia, tak bych se po finanční krizi dostal do margin callu.

To jsou hranice. Samozřejmě, když je scénář příznivý, tak se nám postupně snižuje hodnota úvěru vůči portfoliu. Když hodnota portfolia roste, tak se loan to value anebo také podíl úvěru k majetku portfolia snižuje, protože hodnota portfolia je vyšší a vyšší. Tudíž ta výše úvěru vůči majetku není konstantní. Pořád se mění podle toho, co dělá portfolio. Naše historická zkušenost ukazuje, že 35 % je taková bezpečná hranice pro různé scénáře

Vladimír Fichtner

Já bych jenom upozornil na to, že to je hranice proti finančnímu portfoliu. Pepa tady mluvil o tom, že jejich rodina má limit 6 %, ale to je proti celkovému majetku. Což samozřejmě finanční portfolio je součástí majetku – máme firmy, máme nemovitosti, takže to je důležité. Za druhé, Ty jsi několikrát použil slovo margin call. To je situace, kdy vám zavolá bankéř a řekne: zástavní hodnota portfolia je nedostatečná, je potřeba ji zvýšit. A pokud má člověk portfolio ještě v nějaké jiné privátní bance, kde ten lombard třeba nepoužívá, tak třeba může peníze přesunout. Nebo zrovna prodal firmu a dostane další peníze, může je dát na ten účet. Ale pokud není ten finanční majetek diverzifikovaný, tak víme, že prodej firmy není jednoduchý. Prodej nemovitostí není jednoduchý, a to se v žádném případě nemusí stihnout třeba do měsíce, který švýcarské banky, se kterými děláme, na to řešení dávají.

Na to je potřeba dávat pozor, když člověk využívá tu hranici, o které Tomáš mluvil – 35 % nebo 50 % proti finančnímu portfoliu v různých scénářích. Já bych vždycky radši měl někde ještě finanční aktiva, která nejsou zatížena a která bych tam mohl přesunout, kdyby přišel ještě nějaký jiný scénář, třeba drsnější.

A Pepo, vy máte 6 % proti celkovému majetku. Můžeš k tomu ještě něco říct?

Josef Podlipný

K těm 6 % se dostanu přes doplnění vás obou. Tomáši, ty jsi správně řekl, že tržní volatilita může vést k poklesu hodnoty kolaterálu, to znamená toho zajištění, a tudíž spuštění margin callu. Já k tomu pro posluchače dodám ještě jednu důležitou informaci. Švýcarský trh reguluje několik orgánů, mezi nimi je FINMA. Mezinárodní standardy spuštění margin callu jsou dány Basel III, což je mezinárodní standard, který určuje, jaká hodnota konkrétního aktiva z hlediska toho kolaterálu / zajištění, je maximální. To znamená, že se může stát, vyloučit to nelze, a historie je toho důkazem, že regulátor řekne bance, která poskytuje lombardní úvěry, že míra zajištění, kterou počítají proti portfoliím dlouhodobých investorů, už nemůže být třeba 80 %, ale z titulu dlouhodobé stagflace nebo nějakých ekonomických otřesů na trzích, to může být maximálně 60 %.

V ten okamžik se tohle rozhodnutí regulátora dramaticky propíše do podmínek existujících úvěrů. Proto my se díváme na lombardní úvěry jako na něco, co přináší sice výhody, to nepochybně, ale i tato rizika. Která nejsou jenom o smluvním vztahu mezi námi jako dlouhodobými investory, zástupci rodinné kanceláře a bankou. Může do toho promluvit trh a regulátor.

K těm 6 % se dostanu ještě podílem na finanční majetku. Tam je poměrně důležité si uvědomit další fakta, která jsi už zmínil i ty, Tomáši. Fixace úrokové sazby u lombardního úvěru, v našem případě třeba na dolarech, nám dává na rok k dispozici 4,6 %. Jak jsem došel ke 4,6 %? To je zrovna teď nedávno otočená úvěrová linka. Vychází to z toho, že je referenční sazba, která vycházela 3,85. Referenční sazba, která je pro měnu dolaru. K tomu se připočte marže banky, v našem případě je to 0,7 % a pak ještě fee, které to navýší o další 0,4 %. Dohromady je to zmíněných 4,6 %. To se ale může časem změnit. Takže je potřeba počítat s tím, že je rozhodující nejenom měna poskytnutého lombardu, ale i úroková zátěž.

A my máme nastaveno, že to, co je půjčeno, musí ve stejné měně být kryto nějakým procentem ve vztahu ke cashflow plynoucího z majetku. To znamená, že si vytváříme nějaký záchranný pas, který nám říká, že když se změní dramaticky úrokové podmínky (a bohužel toho můžeme být i v budoucnu svědky z titulu vysoké inflace nebo nějakých ekonomických otřesů), v ten okamžik my máme z plynoucího cashflow schopnost se řízeně, v našem případě do tří let maximálně, z cashflow té úvěrové linky zbavit. To znamená, že bychom museli strpět dva špatné roky jako nejhorší možný scénář.

A je to závislé na cashflow. Další podmínka je, že máme 20 % jako optimum podílu lombardního úvěru na finančních aktivech. A to je optimum, které když udržíme, tak je rodinná kancelář z hlediska správy rodinného bohatství safe. Maximum je dáno 40 %, to je dvojnásobek. Tam si logicky můžete říct, no jo, ale to se musí do něčeho propsat. A přesně na tohle jsme mysleli, když jsme tvořili family governance a pravidla i pro lombardní úvěry. Říkali jsme, že v ten okamžik se určitým poměrovým klíčem krátí procento možné výplaty z čistého zisku vlastníkům. To znamená, že když vlastníci jdou do většího rizika a zatíží majetek nějakým větším procentem těchto flexibilních, ale cizích, zdrojů, tak si ale nemohou odebírat tolik, na co byli v minulosti zvyklí. V našem případě si mohou odebrat maximálně za rok 40 % z čistého zisku. A přátelé, pokud by se dostali k té hranici lombardního úvěru, na finančním kapitálu, na hranici 40 %, tak si nemůžou vzít 40 % zisku čistého, ale můžou si vzít jenom 10 %.

Tomáš Tyl

My s klienty využíváme lombardní úvěry standardně například když potřebujeme nakoupit při poklesech a než dojde jiná likvidita. Lombardní úvěr může být rychlá cesta. Využíváme to právě s klienty, kteří potřebují peníze na projekty mimo portfolio. Vhodné je to pro vyvážené nebo růstové klienty. U konzervativních klientů doporučujeme lombardní úvěry nevyužívat. A co je důležité, doporučujeme využívat lombardní úvěry pouze v privátních bankách, kde jsou proto dobré podmínky. Rozhodně nedoporučujeme využívat je u brokerů. Právě proto, že jednak jsou tam standardně podmínky výrazně dražší, ale také právě při tom komunikování a vypořádávání, kdyby došlo na černý scénář margin callů. Viděli jsme jeden příklad, nebyla to naše zkušenost, ale jeden náš klient měl prostředky se skupinou obchodníků, kteří mu peníze investovali a často využívali poměrně agresivní derivátové strategie, a zároveň využívali právě úvěr v rámci Interactive Brokers.

V jeden moment došlo k tomu, že na těch derivátech došlo k poklesu, výrazně se zvýšila volatilita a Interactive Brokers výrazně přecenil směrem dolů zajišťovací hodnotu těchto instrumentů a došlo k tomu, že celé portfolio bylo vyprodáno prakticky okamžitě.

Vladimír Fichtner

V poklesu.

Tomáš Tyl

V poklesu, v ten nejhorší možný moment. Klient přišel o všechny prostředky, které tam měl. A to je ten nejhorší scénář… Samozřejmě ta zástavní hodnota se mění směrem dolů ve chvíli, kdy dochází k poklesům a kdy je nejméně vhodný okamžik. A tím, že okamžitě vyprodávají to portfolio, tak vlastně i kdyby se to portfolio potom dokázalo zase vrátit a růst, tím že ho vyprodám, tak už žádný růst nedostane a nastane trvalá ztráta. To je největší riziko. Proto to v podobných institucích nevyužíváme, využíváme lombardní úvěry v privátních bankách, kde přístup okamžitého vyprodávání není, ale je tam možnost to řešit.

Vladimír Fichtner

Důležité je uvědomovat si, že lombardní úvěr je dobrý sluha, ale zlý pán. Je potřeba vědět opravdu dobře, co může přinášet. Může přinášet extra zhodnocení navíc, ale může vás také potrestat, kdybyste si ho vzali příliš proti finančnímu majetku. Pokud ty peníze, které si vezmete na lombard a vytáhnete je mimo tu banku, jak říkal Tomáš, z našeho pohledu je maximum 35 %. Není to pro každého. Je to pro toho, kdo chce více růstovější strategii. Není to už Ochrana bohatství. Pepa říká 20 až 40 % proti finančnímu majetku, ještě s nějakými dalšími podmínkami – je dobré si ty věci promyslet, prodiskutovat, pobavit se o nich s někým, kdo má praxi v této oblasti. A pak po důkladném zvážení si říct, půjdeme do toho. Nebo vytvoříme pravidla, jako má třeba Pepa, nebo jako používá Tomáš ve Fichtner a.s. pro klienty, kteří projdou nějakým filtrem a můžou si tyhle věci dovolit z pohledu nastavení svého portfolia.

Josef Podlipný

Vážení posluchači, před podpisem smlouvy o lombardním úvěru nebo jeho čerpáním, určitě doporučuji, abyste trvali jako dlouhodobí investoři na nezávislém investičním právním a daňovém auditu. Abyste byli přesvědčeni, že vás nezaskočí poplatky nebo nějaká změna na trhu. A právě to vás nezasáhne tak, jak zmínil Tomáš, že přijdete o část majetku nebo dokonce schopnost ten majetek do budoucna dál chránit.

 

Klidný spánek investora nezačíná u výnosu, ale u strategie. A ta se musí umět bránit i fatálním průšvihům.

V druhé části diskuse o tom, jak ochránit své bohatství v časech nejistoty a zmatku, Tomáš Tyl vysvětluje, proč jednotlivé akcie nejsou vhodné pro konzervativní portfolia – i skvělá firma může zaniknout, zatímco diverzifikovaný index přežije.

Dále rozebírá, proč zdánlivé měnové riziko může být pro české investory výhodou, zejména v případě lokální krize nebo devalvace koruny.

Vladimír Fichtner přidává s pohled na to, proč je důležité mít část majetku registrovanou mimo Českou republiku, ideálně ve Švýcarsku – kvůli právní stabilitě, kontinuitě a přístupu k celosvětovým trhům.

Pokud chcete popřemýšlet o tom, jak sestavit finanční portfolio, které bude dlouhodobě ochráněno před krizí, měnovým kolapsem i změnou režimu, poslechněte si tuto epizodu.

 

 

Textový přepis najdete u předchozí epizody