Archives for Září 2024

Kdy vám hotovost zachrání bohatství – a kdy vás potopí?

Víte, kolik hotovosti byste měli mít ve svém portfoliu?
Může vám příliš mnoho peněz na účtech uškodit?
A co když hotovosti bude příliš málo?

V této epizodě Josef Podlipný a Tomáš Tyl, šéf analytik Fichtner Wealth Managers, odhalují zajímavá fakta o optimálním množství hotovosti ve velkých investičních portfoliích.

Dozvíte se, proč i miliardáři udržují určitý podíl hotovosti a jak správně využít peníze nejen pro stabilitu, ale také pro růst.

Tomáš vysvětluje, jak chránit hotovost před inflací a proč je klíčové rozložit ji mezi bezpečné nástroje.

Zjistíte, kdy je správný čas nechat hotovost pracovat a jak promarněné příležitosti mohou stát více, než jste si mysleli.

Ať už spravujete miliardové bohatství, čerpáte rentu, nebo jste teprve na cestě k ní, tato epizoda vám poskytne praktické rady, které můžete ihned aplikovat.

 

 

Textový přepis

Josef Podlipný

Dobrý den, dámy a pánové, vážení posluchači, mé jméno je Josef Podlipný a opět vás vítám u podcastu Mezi Rentiéry.

Dnešním hostem je náš šéf analytik, Tomáš Tyl.

Tomáši, vítej!

 

Tomáš Tyl

Ahoj Pepo. Zdravím posluchače, dobrý den.

 

Josef Podlipný

22 let zkušeností Tě, Tomáši, opravňuje být tím hlavním zdrojem inspirací k dnešnímu tématu – optimální množství hotovosti v investičním portfoliu.

Pojďme se rovnou na to téma podívat z pohledu majetkového správce rodinného bohatství.

A když říkám majetkového, tak klidně s majetkem převyšujícím jednu miliardu korun.

Jak významná je hotovost v takovém portfoliu?

 

Tomáš Tyl

Než se pustíme do odpovědi na otázku, jak významná je, bychom si měli říct, co vlastně hotovost v portfoliu znamená. O co jde.

Protože pojem hotovost můžou mít lidé spojen vyloženě s penězi, které mají v ruce, v peněžence.

V tomto směru v dnešní společnosti toho není potřeba mnoho. Ale my se o hotovosti bavíme jako o složce portfolia, nebo se taky hovoří o nástrojích peněžního trhu. A hovoříme tak o penězích se splatností, nebo s durací, do jednoho roku.

To znamená, jsou to poměrně likvidní peníze, které ale můžeme mít na účtech, ale třeba i termínovaných vkladech, nebo v krátkodobých dluhopisech a podobně.

To, o čem mluvíme není hotovost v peněžence.

Bavíme se o té nejkonzervativnější složce portfolia, která by měla být nejbezpečněji uložena.

A která patří do portfolia každého investora. I když se svým způsobem může zdát být nudná a nezáživná.

 

Josef Podlipný

Tomáši, děkuji. Nepochybně vás posluchače teď zajímá, když už víte, co hotovost opravdu znamená, jaké je optimální množství hotovosti v portfoliu?

 

Tomáš Tyl

Jako ve všem ve financích, neexistuje jedna jednoduchá, univerzálně platná odpověď, která by platila úplně pro všechny.

Vždy záleží na konkrétním klientovi nebo investorovi, na okolnostech a třeba také na rizikovém profilu.

To je taková první věc, od které se to odráží – jaká je tolerance investora k riziku. To souvisí s úlohou hotovosti nebo nástrojů peněžního trhu v portfoliu, protože úloha této části je především likvidita. To znamená, že to jsou prostředky, které jsou rychle dostupné a víme, že za každého tržního počasí tyto peníze dostupné budou.

Když zainvestujete do akcií, může se stát, že přijdou poklesy a bude opravdu nevhodné realizovat prodeje, realizovat ty ztráty, vyprodávat. Bude naopak vhodný čas nakupovat.

Akcie jsou sice likvidní v tom směru, že je velmi snadné je rychle prodat, ale nemusí být zrovna vhodná doba.

I s dluhopisy může nastat situace, že není úplně vhodná doba se jich zbavovat. A může být situace, kdy je naopak vhodné je přikupovat.

Proto by tady měla být určitá část portfolia, která je skutečně rychle k dispozici, je likvidní. A víme, že když do ní sáhneme, nerealizuje ztrátu. Nebude nevhodný okamžik pro vybírání.

A to je jedna funkce hotovosti.

 

Další funkce hotovosti je snížit kolísání portfolia pro investory, kteří jsou konzervativnější, kteří nesnesou tak velké kolísání v portfoliu.

My se domníváme, že i v portfoliu konzervativního investora mají svou významnou složku akcie, dluhopisy. Je možné se někdy setkat s přístupem, že když někdo spadne do konzervativní skupiny, vůbec takové věci nemá.

Ale na druhou stranu i u těch klientů, které my označujeme za vyvážené nebo růstové, by nějaká složka hotovosti, když mají peníze na rentu, měla svůj smysl.

Jedno z vodítek, jak velká část portfolia by v této složce měla být, je rizikový profil klienta.

To je něco, co by si každý měl vyjasnit, než začne investovat. Jaký je jeho rizikový profil a jak případné kolísání portfolia a propady na něj budou působit z emotivní stránky.

Čím konzervativnější investor je, tím může být složka hotovosti vyšší. To je jeden úhel pohledu.

 

Další úhel pohledu je to, na co je portfolio určeno a kdy budu prostředky potřebovat. Pokud jsem budoucí rentiér a je to daleko v budoucnu, pak složka může být různá. Kromě rezervy, kterou mám na běžné výdaje, kdyby došlo k výpadku příjmů. Ale jinak mám dostatek času, nepotřebuji tu likviditu.

Když tím cílem je naopak renta, má smysl mít podíl hotovosti o něco větší. Pokud by nastalo to, že nebudu moci plně čerpat rentu z akciové části portfolia nebo z dluhopisů, a cash flow, které portfolio přináší, dividendy a úroky, mi to nepokryjí, je tu právě hotovost. Z té můžu čerpat na své potřeby, na svoji rentu poměrně delší dobu.

Pokud mám ale takové portfolio obecně na růst nebo část portfolia na růst, kde mi vlastně o výběr renty nejde, tam podíl hotovosti může být zase naopak velmi nízký, protože tam mohou být prostředky více investovány.

Takže odpověď leží v tom, jaký mám rizikový profil a v tom, kdy prostředky budu potřebovat. U opravdu velkých investorů, miliardářů, záleží na přístupu, který ke svému portfoliu mají.

 

Pokud jsou to skutečně peníze, které chtějí částečně čerpat a částečně nechat růst v tradičních aktivech, potom podíl hotovosti může být relativně nízký. Odvíjí se to od požadované renty apod. Ale také se setkáváme s investory, kteří chtějí být hodně aktivní a využívat hodně různých příležitostí.

Třeba přímo investují do firem, dávají peníze do private equity a tam může být opět potřeba držet hotovost na příležitosti vyšší, protože tyto příležitosti můžou přicházet nepravidelně. To je jedna část.

A druhá věc, když jsou třeba private equity fondy, je tam tzv. commitment, tj. závazek posílat peníze. A je potřeba ty peníze v takovou chvíli mít.

 

 

Josef Podlipný

Rozumím.

Ty jsi hezky, Tomáši, řekl, jakou roli může hotovost naplňovat a co bychom měli mít na mysli ještě předtím, než se budeme zabývat myšlenkou, jak velký procentuální podíl z celkového majetku má hotovost mít.

Jaká jsou rizika, že to rozhodnutí uděláme špatně a budeme mít té hotovosti moc?

 

Tomáš Tyl

Největší riziko hotovosti je znehodnocení inflací.

Pokud v rámci hotovostní složky portfolia nebudeme mít nástroje, které jsou na inflaci navázané, a tudíž nás pomáhají před ní chránit, to velké riziko je, že přijde vysoká inflace a výnosy, které budeme mít na hotovosti, budou příliš nízké.

My jsme teď v situaci, kdy výnosy jsou poměrně ještě pořád zajímavé. Díky růstu sazeb bylo možné na bezpečných státních hotovostních nástrojích vydělávat 5, 6 %. Teď se to snižuje s tím, jak jdou sazby dolů. Samozřejmě výnosy jsou teď nižší, ale to jsou výnosy, které dlouhodobě na peněžním trhu nebývají.

A ještě pár let zpátky jsme mohli vidět situaci, kdy naopak třeba fondy peněžního trhu investorům ztrácely peníze, protože výnos na peněžním trhu byl tak nízký, že i poplatek, který fondy měly a nebyl nijak vysoký, to celé strhnul do ztráty. A fondy peněžního trhu prodělávaly. V Evropě dokonce prodělaly, i když by neměly žádné poplatky, protože německé krátkodobé dluhopisy měly zápornou sazbu.

Samozřejmě to riziko může být, že výnos je příliš nízký, přijde vyšší inflace a peníze se znehodnotí. Proto nemá smysl mít hotovosti příliš.

Pokud by se portfolio skládalo jenom z hotovosti a dluhopisů, vyšší inflace může hodnotu takového portfolia znehodnotit. Což znamená, že my sice vidíme stále vyšší částku na svém účtu nebo na výpisu, kde vidíme instrumenty. Ale můžeme si za to koupit daleko méně. A to je to největší riziko. Příchod inflace, znehodnocení.

To je něco, co nás může potkat a proti čemu nás jednak může chránit ta další část portfolia, akciová složka a podobně byznysové nemovitosti.

 

Na druhou stranu tady byla příležitost nakupovat proti-inflační dluhopisy, které my u našich klientů také bereme jako součást hotovostní složky, protože se dají každý rok částečně vybrat a zároveň jsou velmi bezpečné v tom, že jejich cena neklesá.

Z tohoto hlediska jsme je chápali jako část peněžního trhu našich klientů. To byla určitě dobrá investice, která pomáhala chránit proti riziku inflace, ale už není dostupná. Byly poměrně unikátní, a i na světovém trhu, pro investory velmi výhodné, ale už nejsou dostupné. Ostatní nástroje mají to nebezpečí, že vysoká inflace povede k jejich znehodnocení.

 

Ještě je tu samozřejmě jedno důležité riziko, podle toho, kde peníze uložíme.

Když se bavíme o menších investorech, kteří potřebují uložit stovky tisíc nebo dolní jednotky milionů a dají je třeba na termínovaný vklad, vztahuje se na ně pojištění vkladů. Je to poměrně bezpečné. Samozřejmě alternativou jsou peněžní fondy. Je důležité, aby tam byly bezpečné cenné papíry.

Problém nastává, pokud na termínované vklady potřebuji uložit desítky milionů, což je přesně situace lidí, kteří mají stovky milionů nebo miliardy a tam už nelze na pojištění vkladů spoléhat.

 

Velmi důležité je, když peníze dávám do podobných instrumentů, rozkládat je, aby nebyly všechny na jednom místě. Aby nás to, že se nějaká banka položí, neohrozilo.

 

My s našimi klienty, když využíváme termínované vklady, chceme, aby to byly systémově významné banky. To znamená banky, které si vlády nemohou dovolit nechat padnout. Protože v tu chvíli by přišla lavinovitě krize. I když na to samozřejmě nelze vždycky předem spoléhat, je velká šance, že takové banky se zachrání. Zatímco banky, které nebudou systémově významné, se záchrany třeba dočkat nemusí. I v těchto bankách my to poskládáme tak, aby peníze nebyly všechny na jednom místě.

I tohle je dobré mít na mysli, zvláště pokud se jedná o hotovost.

 

Josef Podlipný

Přátelé, pro mnohé z vás nebylo překvapením, jaká rizika jsou spojena s tím, že budete držet velký podíl hotovosti ve svém portfoliu. I přesto je důležité si to stále opakovat.

Kdy naopak, Tomáši, držet větší hotovost?

 

Tomáš Tyl

My s hotovostí pracujeme jako s ostatními aktivy a převažujeme ji a podvažujeme podle toho, co se na trhu děje.

Momentálně stále ještě, i když už řada investorů se pouští do delších dluhopisů, my stále ještě převažujeme hotovost proti dlouhodobým dluhopisům. Protože se domníváme, že jeden ze scénářů, který může přijít, je návrat inflace a návrat vyšších sazeb. A v takovém případě bychom v těch dlouhých dluhopisech nechtěli být příliš.

Může být strategicky situace, že je vhodné hotovost navyšovat.

Někdo může navyšovat hotovost, pokud se domnívá, že třeba akcie jsou v bublině a může přijít jejich pád.

My jsme teď psali pro naše klienty, že se nedomníváme, že by na akciích bublina byla. Ale pokud bychom si to mysleli, jedna z cest je snížit podíl hotovosti a snížit podíl akcií ve prospěch hotovosti. S tím, že až akcie budou zase levné, naopak využijeme hotovost k nákupům.

To je samozřejmě také přístup, pokud řídíme takticky, převažujeme/podvažujeme akcie, dluhopisy a další věci v portfoliu. Hotovost můžeme zvyšovat v dobách, kdy třeba nechceme být na trhu rizikovějších aktiv. A naopak snižujeme ji v dobách, kdy tam chceme vstoupit.

 

Josef Podlipný

Tomáši, my v rámci tématu o hotovosti, jejím dostatku nebo nedostatku v investičním portfoliu, kroužíme kolem optimálních hodnot.

Lze vůbec říct, jaký je optimální poměr mezi hotovostí a investicemi?

 

Tomáš Tyl

Jak jsem říkal, je to individuální, vždycky je potřeba vycházet ze znalosti klienta a informací o něm. Pak umíme stanovit, jaký poměr je vhodný.

My v hotovosti i trochu rozdělujeme rezervu, která by vždycky měla být přítomná právě pro nákupy při poklesech. A kterou můžeme využít na nenadálé výdaje, které klient má. Protože máme zkušenosti s tím, že někteří investoři mají poměrně často nenadálé výdaje. To je taková rezerva.

Pak je část, které říkáme investiční hotovost. To je ta hotovost, kterou chceme mít proto, že ji nechceme mít umístěnou třeba v dlouhodobějších dluhopisech.

Když se na ta čísla podíváme, u klientů, kteří jsou rentiéři a mají výplatu renty, se pohybujeme s rezervou na 6 až 11 %. Podle toho, jestli jsou růstoví klienti, ti ji mají menší. Konzervativní klienti větší.

Když to jsou investoři s rentou, investiční hotovost je u nás v portfoliu nyní kolem 10 % u růstových rentiérů.

15 % u klientů, které nazýváme vyváženými.

U konzervativních 23,5 %.

To je podíl hotovosti dohromady.

Když to sečteme, je to přibližně 35 % u konzervativních, 25 % u vyvážených a 17 % u růstových klientů.

Ale jsou to klienti, kteří chtějí vyplácet rentu.

Pokud klient nechce rentu z portfolia nebo jenom z části portfolia, podíl hotovosti výsledně může být určitě nižší. Pokud je to někdo, kdo má hodně vedlejších projektů, může být důležité mít hotovosti více.

 

Josef Podlipný

Tomáši, teď nás poslouchají miliardáři, kteří se mnohdy nechají inspirovat i úspěšnými rodinami, které mají vlastní Family Office.

A i my se necháváme inspirovat tím, jak vypadá složení takovýchto portfolií třeba od švýcarské banky UBS.

Tam je desetiprocentní podíl hotovosti. Jak se popasuješ s tímhle podílem na celkovém majetku klienta, vyjma vlastního byznysu?

 

Tomáš Tyl

U opravdu velkých investorů podíl hotovosti 5 až 10 % je to, co vidíme, že je běžné. To je to, co na trhu dostačuje. Protože v tom případě jde na rentu relativně malá část. Rezerva na živobytí je jen malá část majetku. A velká část může být skutečně investována více dynamicky. 5 až 10 % může být rozumná hodnota. Může to být opět individuální. To se bavíme včetně právě private equity nemovitostí na pronájem a podobně. Nejenom ve finančních aktivech, ale v celkovém portfoliu.

A je vidět, že i u takto velkých klientů není hotovost nula, ale zároveň nemusí být vyloženě velká.

Možná může být také zajímavá inspirace u Warrena Buffetta. Často se sleduje jeho hotovostní složka portfolia. Aktuálně je vyšší, kolem 25 %. To znamená, nyní má v hotovosti více. Redukoval nějaké pozice.

Druhá věc je, že Warren Buffett má v portfoliu zároveň pojišťovny, takže on má tu potřebu hotovosti. Sice nepotřebuje vyplácet rentu, ale pojišťovny potřebují rezervy. Potřeba hotovosti v Berkshire Hathaway je vyšší, než by bylo normální. A samozřejmě to je vidět i když se díváme na minulost, jaká je hotovostní složka portfolia. Je tady vidět, že i Warren Buffett hotovost úplně nevynechává.

 

Josef Podlipný

Tomáši, děkuju.

Já přidám v reakci na zmíněného Warrena Buffetta i vlastní zkušenost.

Chci pro vás, posluchače, dodat jedno takové doporučení.

I když uvidíte rostoucí anebo klesající hotovost v takto významném portfoliu, jako je nepochybně portfolio Warrena Buffetta, je potřeba si to dávat do souvislostí a nedívat se jenom na procentuální podíl ze spravovaného majetku.

A také se dívat i na období, kterým správce prochází, protože nepochybně v nejistotách mívají větší hotovost pro to, aby byli připraveni na příležitosti levnějších nákupů. V obdobích růstu naopak mívají hotovost menší. Do té doby, dokud nerebalancují portfolio a nemění aktiva jedno za druhé.

 

Tomáš Tyl

Někdo se může na hotovost dívat právě takovým způsobem, že když jsou příležitosti, tak jí hodně vydává. Když naopak příležitosti nejsou, nechává si jí více, a složka hotovosti více kolísá nahoru a dolů.

To je samozřejmě přístup, který je blízký někomu, kdo chce více spekulovat. To se samozřejmě může vyplatit a někdy to může také hrubě nevyjít.

Náš dlouhodobější strategický pohled se dívá na to, a my to často vidíme u některých investorů, že si nechávají hotovost pro nějakou příležitost. Ale když ta příležitost přijde, nevyužijí ji. Například čekají a říkají: „Na trh je podle nás lepší investovat poté, co dojde k propadu“, a čekají na propad. Mají připravenou hotovost právě na propady.

Jenomže mezitím, než propad přijde, trh uteče výrazně výše a po propadu je daleko výš, než byl, když tu hotovost začínali hromadit nebo ji měli připravenou.

A na druhé straně, když propad přijde a příležitosti se objeví, objeví se obvykle ve chvíli, kdy ekonomická situace naopak vypadá hrozně špatně. Kdy si všichni říkají „No, ale teď, když jsou ty špatné časy, tak já nevím, jestli se ten trh vůbec obrátí, jestli nepůjdou akcie ještě dál. Kupovat malé firmy, které zkrachují, to už vůbec nemá smysl.“

A zase nezainvestují, nevstoupí na trh a tu hotovost nechávají zase v této složce dále. Výsledek je, že promarní příležitosti úplně. Kdo se do toho pouští, musí vědět, kdy opravdu zareaguje a jestli to, být mimo trh, mu nepřinese větší škodu než na tom trhu být. I když se to prostředí může zrovna zdát třeba příliš drahé.

To je určitě pohled, který já vídám často. Tuto chybu, že někdo čeká, čeká a čeká příliš dlouho. Myslím si, že je dobré se tomu vyvarovat.

 

Josef Podlipný

Tomáši, bavíme se o podílu hotovosti v portfoliu miliardáře.

A miliardář mnohdy říká: „Já nepotřebuju hotovost, koukejte, kolik mám stovek milionů nevyplacené dividendy nebo v závazku svého byznysu vůči mně. Já si to vy platím kdykoliv.“

Jak se díváš na tenhle podíl hotovosti v portfoliu?

 

Tomáš Tyl

To určitě může být problematické, protože v praxi se pak ukazuje, že to nemusí být úplně kdykoliv. Samozřejmě tam může být daň a podobně. Nebo může nastat situace, kdy je vhodné nakupovat a jsou vhodné příležitosti, ale v tu chvíli to bývá, že ekonomika na tom není úplně dobře. A v tu chvíli ta firma většinou ty peníze potřebuje a najednou je vyplatit nejde. Najednou se ukáže, že se firmě hodí a používají se na investice nebo záchranu byznysu a podobně.

V dobrých časech se zdá, že mám hotovosti hodně. Ale v těch časech, kdy ji najednou potřebuji, se může stát, že do firmy sáhnout nemůžu, a proto je lepší mít ji stranou, mít ji opravdu rychle k dispozici. Vědět, že to je ta hotovost, kterou mám na tyto účely rezervy a podobně. Protože právě ve chvílích, kdy dochází k té největší potřebě, obvykle ji potřebuji na více místech najednou. A hotovosti může být nedostatek.

 

Josef Podlipný

Tomáši, čerpat z tvých více než 22letých zkušeností bylo pro většinu nebo dokonce pro všechny z našich posluchačů jistě inspirací.

Dnes jsme si povídali o důležité roli, jakou hraje hotovost v portfoliích miliardářů.

Co bys řekl na závěr jako doporučení, když miliardář, správce majetku, chce zachovat rozumný dlouhodobý růst svého spravovaného portfolia a zároveň to portfolio chránit?

 

Tomáš Tyl

Určitě je důležité na jednu stranu na hotovost nezapomínat.

Je to důležitá složka portfolia, která má svůj význam.

V některých časech může mít velkou roli, ale na druhou stranu je důležité to ani nepřehánět. Je důležité vědět, že to je něco, co patří i k portfoliu velkých klientů – i ti část v hotovosti mají.

Mít 5–10 %, pokud mám majetek výrazně vyšší, než kolik potřebuji na rentu, je určitě v pořádku.

Pokud mám majetek, který je taktak na rentu, podíl by měl být i vyšší.

 

Josef Podlipný

Tomáši, moc děkuju. I Vám posluchačům a přeji Vám, aby i Vám hotovost pomáhala ve Vašich portfoliích. Nejenom pro případy, kdy se blíží levné nákupy, ale především v okamžiku, kdy potřebujete žít spokojený život a učit se spravovat váš rodinný majetek.

Pro dnešek se s vámi loučím a přeji vám spoustu investorských a správcovské úspěchů.

 

Tomáš Tyl

Já děkuji za pozvání a ať se daří.

Na shledanou.

 

Výsledky voleb ani ekonomické zprávy z ČR a EU nejsou příliš příznivé. Bohatí kvůli plánům na zvýšení daní prchají z Británie!

Tento týden jsem měl problém najít ve zprávách více optimismu. Snad se tedy na mne nebudete zlobit za trochu skeptičtější pohled na budoucnost našeho života v ČR. I když výhled budoucnosti našich portfolií je mnohem optimističtější, protože americké akcie dosahují nových maxim.

Výsledky voleb ČR nejsou příliš příznivé

Jak dopadly volby do krajských zastupitelstev víme, na finální výsledky doplňujících voleb do Senátu si ještě musíme počkat.

Musím říci, že mě výsledky vůbec nepotěšily. Ale ani mě příliš nepřekvapily. Sám jsem totiž z frustrace z české politiky poprvé od revoluce nebyl volit.

Mimo jiné proto, že mám jinou představu o komunikaci se mnou jako voličem než jen prostřednictvím billboardů a letáků ve schránce pár týdnů před volbami.

Ve vládní koalici potom nevidím žádnou sebereflexi z minulých volebních klání, velmi malou snahu mi vysvětlit, proč dělá to, co dělá (např. nákup sítě benzinek PapOil nebo Net4Gas) nehledě na opakovaně porušené sliby o nezvyšování daní, nezvyšování deficitu státního rozpočtu, zeštíhlení státní správy apod.

U současné koalice i dnešní opozice mi chybí moudrý leadership a vize, která by pomohla udržet naši životní úroveň v příštích desítkách let, a to mě nenaplňuje přílišným optimismem do budoucna.

Zhoršující se situace v automotive

Nepříjemné zprávy z Německa dobře shrnuje článek titulkem Čekáme vlnu bankrotů, varují němečtí manažeři. Autoprůmyslu padají prodeje a zdražují úvěry. (E15)

V ČR výrobce autosedaček Adient propustí 1 100 lidí. V Libereckém kraji to zvýší počet nezaměstnaných z 12 494 v červnu neboli z 3,92 % na 4,26 %. (SeznamZprávy)

Ještě horší je, že zprávy o stále zhoršující situaci v automobilovém sektoru slyšíme čím dál častěji od různých podnikatelů. Uvidíme, co se v tomto směru bude dít dále.

Vyhlídky pro Evropu nejsou pozitivní

Když si dám ale dohromady slabý politický leadership v ČR, neschopnost EU se na něčem rychle dohodnout, kritickou Draghiho zprávu o EU (EU), o které jsem psal před 14 dny, a snahu Číny dostat se ze svých ekonomických problémů tím, že zavalí svět levným exportem (WSJ), pro exportně orientovanou ekonomiku ČR a EU to nevěští z mého pohledu nic dobrého.

Z mého pohledu je evidentní, že může začít růst nezaměstnanost a česká i evropská ekonomika může mít před sebou těžší časy.

Pro mě osobně to znamená potvrzení myšlenky, že naše rodinné investice by měly mít v ČR a EU jen omezenou váhu.

I to je důvod, proč velká část našich investic směřuje do USA, které jsou na tom z ekonomického hlediska lépe.

ČNB snížila úrokové sazby o 0,25 %

Lehce pozitivní zprávou je to, že ČNB snížila úrokové sazby o 0,25 %. (Patria) Je vidět, že snižování je již mírnější, a to je dle mého názoru dobře.

Inflační epizoda ještě zdaleka nemusí být za námi, především v době před volbami je pořád třeba ostražitost.

Bohatí utíkají před daněmi

Ještě bych chtěl upozornit na článek Bohatí prchají z Británie. Nechtějí platit vyšší daně, které vláda chystá. (iDnes)

Daně v České republice jsou z celosvětového pohledu zatím skvělé. Ale musím říci, že ve světle událostí posledních týdnů osobně začínám přemýšlet, jaká další země by mohla v životě naší rodiny také zaujmout místo. Zatím to není nic urgentního, ale já se raději řídím heslem: „Kdo je připraven, není překvapen.

Informace k výkonnosti trhů k 26. 9. 2024

Za poslední týden celý americký trh rostl o 0,4 % v CZK. Americké dividendové akcie rostly o 0,2 % v CZK.

Od začátku letošního roku (2024) vydělal americký akciový trh 21,9 % a americké dividendové firmy vyrostly o 15,9 %.

Od začátku roku 2018 vydělaly americké akcie velkých firem + 146,4 %, americké dividendové +75,5 % v CZK.

Vývoj trhů od 1. 1. 2018 k 26. 9. 2024 v CZK

Zde najdete odkazy na zmíněné i další články

Rentiér 9/2024 – Jsou akcie v bublině?

Úvodník pro září 2024

Vladimír Fichtner
Vladimír Fichtner

Léto 2024 bylo v České republice dost teplé a poměrně vysoké teploty pokračují i v září.

Na akciových trzích došlo začátkem srpna k poklesu o necelých 10% z historických maxim, ale v průběhu tří týdnů se trhy poměrně rychle vrátily na růstovou trajektorii a ke svým dalším historickým maximům.

Centrální banky snižovaly, nebo se odhodlávají snižovat, úrokové sazby, protože inflace zatím krok za krokem klesá. V USA došlo k atentátu na Donalda Trumpa i k výměně Johna Bidena za Kamalu Harris. Ukrajina obsadila část Ruska, ale Rusku se zároveň daří obsazovat Donbas.

Žádná z událostí uplynulých dvou měsíců nás ale nevedla k tomu, že bychom v portfoliích doporučovali nějaké změny, pokud nejde o změny vyvolané individuální situací některého z našich klientů.

Výstraha v podobě infarktu

My s Radkou jsme měli v létě docela napilno. Mimo jiné i proto, že kolega Pepa Podlipný, velký sportovec a pohodář, měl začátkem června pár dní před
svými 56. narozeninami infarkt. To nás trochu postrašilo, i když do té doby nám bylo jasné, že nejsme nesmrtelní a nám se nic stát (v našem věku) nemůže.

Pepův infarkt nás přivedl k tomu, že jsme absolvovali poměrně velké kolo různých preventivních zdravotních prohlídek, začali jsme si ještě o něco více všímat toho, co jíme a jak se hýbeme.

Také jsme začali mluvit s dětmi a naším rodinným právníkem více o dědictví a závěti, společném nebo zúženém jmění manželů a také předmanželských smlouvách.

Ke všem těmto tématům a jak je řešíme se budeme vracet v příštích číslech Rentiéra a určitě si o nich budeme povídat i s Pepou Podlipným v našem podcastu Mezi rentiéry.

Naše dobrodružství ve Španělsku pokračuje

Nepatrně napilno jsme měli i s naší nemovitostí ve Španělsku. Nakonec jsme ji začali pronajímat až koncem května (dříve jsme to nestihli) a máme radost, že s výjimkou dvou týdnů máme od 22. května do poloviny října úplně plno.

Správce nemovitosti funguje skvěle, máme i díky němu vysoce pozitivní hodnocení na platformách a jediné, na co se my připravujeme, jsou daně z příjmu, které budeme řešit začátkem roku. Ale to asi nebude nic složitého.

Ve druhé polovině října a začátkem listopadu se do Španělska chystáme my a potom už pomalu nastane druhé kolo rekonstrukce (ještě nás čeká jedno patro). Od ledna do března se už těšíme na náš delší pobyt v teple Andalusie. Více o našem španělském dobrodružství můžete očekávat také ještě do konce tohoto roku v Rentiérovi.

Osobní i firemní posuny

Já osobně jsem také dost času věnoval lezení a možná nejvíce času hodinám zpěvu. Od září 2023 jsem totiž začal chodit do pěveckého sboru, ale dělal jsem jen malé pokroky. Proto mám od června učitele zpěvu a někdy jsem s ním v průběhu léta měl i čtyři dvouhodinovky týdně. Hodně mě to baví, protože učitel je skvělý a já objevil v životě novou radost.

I ve firmě jsme se posouvali dále, především v oblasti celostního pohledu na rodinné bohatství a také v oblasti vývoje našeho nového informačního
systému. O novinkách v našich poznáních vás budeme postupně informovat v příštích měsících. V létě jsme také poměrně intenzivně chystali říjnový workshop s Dennisem Jaffe (psali jsme o něm v letním Rentiérovi). Dennis se do Prahy už těší, stejně jako rodiny, které mají zájem se s ním na workshopu potkat.

Doufám, že i vaše léto bylo fajn a my se s kolegy těšíme, že se s vámi zase uvidíme/ uslyšíme.

Vladimír Fichtner
Zakladatel Fichtner Wealth Managers a autor knihy Rodinné bohatství

Jsou akcie v bublině kvůli nekritickému nadšení z AI?

Tomáš Tyl
Tomáš Tyl

Akcie jsou blízko ke svým maximům a mají za sebou 2 silné roky. Všude zaznívá, že je to díky očekáváním spojeným s umělou
inteligencí. Nepřeceňují investoři její vliv? Dokáže přinést společnostem dostatečný profit odrážející vysoké náklady?

Šéf našeho analytického oddělení, Tomáš Tyl, se ve své analýze dívá nejen na aktuální fundamenty, ale také na historii a srovnává situaci s rokem 2000. Výsledek je jednoznačný…

Dnešní situace na technologických akciích ani na akciovém trhu neodpovídá akciovým bublinám v minulosti. Z fundamentálního i psychologického hlediska je situace odlišná než v roce 2000.

To, co platí o celém trhu nemusí platit pro jednotlivé společnosti. Na jednotlivých akciích rozhodně může být bublina a nikdo neví kdy a jak taková bublina splaskne. I z těchto důvodů doporučujeme investovat pomocí diverzifikovaných indexových ETF.

Proti-inflační dluhopisy stále dávají smysl

Richard Mrňka
Richard Mrňka

Inflace nadále klesá, ČNB pokračuje v holubičí rétorice a postupně snižuje úrokové sazby. Naposledy sazby snížila na začátku srpna a 14denní reposazba od konce roku 2023 klesla ze 7% na 4,5%.

Je nyní čas zbavovat se proti-inflačních dluhopisů? Dá se nějak zafixovat současná sazba, pokud ČNB bude pokračovat v uvolňování monetární politiky? Jak by měl vypadat peněžní trh v portfoliích rentiérů?

To jsou otázky, které nyní dostáváme poměrně často. Naše doporučení pro klienty zpracoval Richard Mrňka.

V dlouhodobém horizontu má peněžní trh nejmenší potenciál vydělávat, kvůli tomu je také nejvíce ohrožen inflací, proto máme tak výrazně zařazené proti-inflační dluhopisy.

Naše portfolia však nejsou jen peněžní trh, ale také akcie a dluhopisy, které stále máme. Pro akcie, které mají nejvyšší potenciál výnosů, je snižování sazeb pozitivní – pokud nedojde k recesi.

První krůčky k filantropii

Vladimír Fichtner
Vladimír Fichtner

Před necelým rokem vyšel článek Vladimíra Fichtnera věnující se třem oblastem rodinného bohatství – majetku, rodině a filantropii.

Většina z našich klientů, se nachází někde na přelomu fáze první (budování majetku má prioritu) a fáze druhé (ochrana majetku a budování ještě silnějších rodinných vazeb).

Někteří se začínají již aktivně zajímat i o oblast třetí, filantropii, a právě na přechod připravil článek Vladimír Fichtner s naším novým kolegou Adamem Ječmínkem.

Za rok 2024 jsou naše modelová akciová portfolia budoucích rentiérů +18,1%, rentiérská +17,6%.

V posledních dvou měsících akciová složka portfolia rentiérů rostla o 1 % a u budoucích rentiérů poklesla o -2,3 %.

Za srpen mírně portfolia klesala u budoucích rentiérů o -2,2 %, u rentiérů o -1,4 %. I přes pokles portfolií na začátku srpna, kdy jsme se připravovali, že budeme při poklesech nakupovat, protože jsme se blížili hranici propadu o 10 %, se akcie vrátily k hodnotám z července.

Současný pokles je způsobený primárně posilující korunou vůči dolaru. Rok 2024 je zatím velice dobrým rokem pro akciové investice, u budoucích rentiérů jde o růst o 18,1 % a u rentiérů o 17,6 %.

Od září roku 2019, tedy za posledních 5 let, vyrostlo modelové akciové portfolio pro budoucí rentiéry o +81,4 % a rentiérské portfolio o +74,6 % v CZK.

Vývoj akciových modelových portfolií od 1. září 2019 (vše v CZK k 31. 8. 2024)

Od roku 2022, kdy byl trh v dolarovém vyjádření na vrcholech, a těsně před propadem trhů se akciové složce našich modelových portfolií podařilo zotavit a dále růst. U budoucích rentiérů došlo k růstu o 24%, u rentiérů o 24,4%.

Vývoj akciových modelových portfolií od 1. ledna 2022 (vše v CZK k 31. 8. 2024)

Větší detaily o tom, co se dělo na trzích, jak si trhy vedou z pohledu jejich fundamentálního ocenění i jak na vývoj na trzích reagují drobní investoři, je možné najít ve 28stránkovém vydání měsíčníku Rentiér 9/2024, který připravujeme pro naše klienty.

Budování vs. ochrana majetku: Najděte rovnováhu pro dlouhodobý úspěch

 

Jedno z největších dilemat majetných rodin: Kdy je správný čas přejít z budovatelské strategie na ochrannou? A je vůbec nutné mezi těmito přístupy volit?

Vladimír Fichtner a Josef Podlipný sdílejí své zkušenosti z dlouholeté praxe s klienty, kteří vlastní firmy v miliardových hodnotách.

Na příkladu americké rodiny, která se během nemovitostní krize dostala do vážných problémů, ukazují, jak důležité je včas myslet na ochranu rodinného bohatství.

Diverzifikace, plánování a vyvážené portfolio jsou klíčové prvky, které chrání majetek nejen pro současnou generaci, ale i pro ty budoucí.

Pokud vás zajímá, jak správně nastavit rovnováhu mezi růstem a ochranou majetku, poslechněte si tuto epizodu podcastu Mezi Rentiéry, kde se dozvíte praktické rady a strategie přímo od těch, kteří se tomuto tématu věnují každý den.

 

 

Textový přepis

Josef Podlipný

Dobrý den, dámy a pánové, vážení posluchači, mé jméno je Josef Podlipný. Vítám Vás Mezi Rentiéry.

 

Vladimír Fichtner

Dobrý den, moje jméno je Vladimír Fichtner. Dnes nás čeká opravdu zajímavé téma pro toho, kdo už má významně veliký majetek.

 

Josef Podlipný

V dnešním díle se zaměříme na dvě rozdílné strategie, dva rozdílné přístupy k bohatství.

Budování a ochrana.

Vláďo, když se rovnou podíváme na to, jaký je rozdíl mezi těmito strategiemi. Napadá Tě, jako zkušeného investora a správce rodinného bohatství a zároveň průvodce řady rodin, které mají ve správě majetek i v řádech miliard, popis k těmto strategiím a k těmto přístupům?

 

Vladimír Fichtner

Vyplývá zjednodušeně z popisu.

Nejprve buduji, buduji, bojují o přežití, bojuji a buduji, a postupně, když se mi daří, majetek samozřejmě roste. A roste docela rychle.

Součástí této strategie je přijímání rizik, rychlé rozhodování, využívání díry na trhu a podobně. A to je to, proč jsme dokázali firmy vybudovat.

Chvilku to trvá, není to ze dne na den, ani za rok, ani za dva. Ale dvacet let je normální doba. Třicet let je lepší, samozřejmě.

Není divu, že dneska už tyto firmy dosahují třeba miliardových velikostí. Ale je to boj, zjednodušeně řečeno. Když si každý vzpomene na své začátky, ví, o čem mluvím. Co se týče ochrany bohatství, ta přichází až v určitém okamžiku. Přichází, až když si uvědomím, že už mám majetek dost velký na to, že by se mi nemuselo povést ho znovu vybudovat do takové velikosti. Už bych nemusel mít takové štěstí, už bych nemusel mít takovou příznivou situaci kolem sebe, už bych nemusel mít tolik energie, kterou jsem měl před dvaceti nebo třiceti lety, když jsem začínal.

Je to spojeno s velikostí i s časem, a malinko s věkem.

Je ale asi důležité si uvědomit, že to není o tom, že buď mám strategii růstu, nebo mám strategii ochrany.

Ani já dneska nemám jenom strategii růstu nebo strategii ochrany.

Pořád zůstávám, dnes už minoritním, akcionářem společnosti Fichtner. A tam věřím, že to je růstová příjemná složka rodinného majetku. Respektive jako rodina tomu věříme a chceme si ji dlouhodobě zachovávat.

Už na větší část majetku aplikujeme ochranářskou strategii. Strategii Ochrany bohatství/ Wealth Protection. To je jedno, jak tomu budeme říkat.

Opravdu intenzivně přemýšlíme o tom, jak o majetek nepřijít. Jak samozřejmě vydělávat, protože Ochrana bohatství neznamená nevydělávat.

Ale když bych si musel vybrat, tak budu raději chránit.

Nemusím si vybrat, můžu i vydělávat a přitom chránit, ale je to trošku jiný mindset.

Jak to vnímáš ty, Pepo?

 

Josef Podlipný

Já rozdíl mezi těmito dvěma přístupy ukážu na příběhu americké rodiny, kterou jsem mnoho let zpátky potkal a která mě svým životním příběhem a budováním rodinného bohatství velmi zasáhla.

Tato rodina budovala primárně své bohatství v nemovitostech. Když americká, tak v Americe. A bohužel měla jen nemovitosti. Měla je velkou částí pořízené z cizích zdrojů a nemile a zásadně ji zasáhla nemovitostní krize. Více o tom hovořila žena zástupce této rodiny, protože měla opravdu strach. Velký strach o to, že jim v uvozovkách nezbyde ani na spokojený život. Na výdaje, které měli poměrně vysoké. Čtyři děti na vysokých prestižních školách, výdaje spojené s jejich bydlením a koníčky, které byly poměrně velmi vysoké z pohledu srovnání, na která jsme byli zvyklí tady z naší malé české kotliny.

Ona se opravdu velmi strachovala a dostávala svého manžela pod extrémně silný tlak, který v určitém okamžiku zvýšily i banky.

Řekli mu, že musí část splatit. Dokonce i v Americe se musí část splatit. A netolerovali to, že by ty úvěrové linky mohly existovat třeba vyšší desítky let.

On na to vzpomíná tak, že jeho velkou chybou bylo, že nechránil část majetku pro spokojený život rodiny.

Byl nám velkým poučením i v době, kdy jsme se orientovali na americký trh, také do nemovitostí.

Říkali jsme si, že to je skvělá příležitost.

A on nás upozornil na to, že určitě ne se vším majetkem, protože to by bylo opravdu nebezpečné a určitě musíme myslet i na zadní kolečka.

Prostě myslet na nějaký příjem, na nějaké výdaje, na nějakou stabilitu těch příjmů, aby byly schopny pokrýt výdaje.

Takhle se dívám na ten rozdíl já, a nejsem sám.

 

Vladimír Fichtner

Z mého pohledu to není typický pohled tady u nás v ČR.

Hodně lidí, se kterými se potkávám, má pocit, že to nemusí řešit, protože těch peněz je hodně. Firma jede, přináší stovky milionů ročně. Tak se to začne vracet do firmy, nebo koupíme do firmy ještě další nemovitost nebo něco podobného.

Lidé dlouho, někdy až příliš dlouho, zůstávají v jednom subjektu a nabalují majetek pod jedno jméno, pod jednu firmu a relativně pozdě diverzifikují a začínají si uvědomovat možné problémy.

 

Josef Podlipný

Vláďo, ty teď mluvíš o čase. A věřím, že vás posluchače, stejně tak jako nás, když jsme se seznamovali se správou rodinného bohatství, určitě napadá otázka – kdy tedy uvažovat o jiném přístupu? Co by měly být takové spouštěče?

Pojďme to trošku zjednodušit.

Co by měly být třeba takové dva, tři hlavní spouštěče nějaké možné změny? Co jsou hlavní impulzy?

 

Vladimír Fichtner

Z mojí zkušenosti vyplývá, že to je okamžik, kdy si řeknu, že už mám dost, a tak by stálo za to možná začít přemýšlet, jak o to nepřijít.

Anebo také může přijít okamžik, že už toho mám dost. Už nemám tu sílu, energii a rád bych to předal dál.

A najednou, právě s tím předáváním, a to je moje osobní zkušenost, přichází velká obava, jestli to ti další budou dělat tak dobře jako já.

Dokud to mám v rukou, dokud jsem celý den od rána do večera v práci a přemýšlím o rizicích, tak vím, že to vždycky zvládnu. Samozřejmě nemyslím na to, že můžu být nemocný nebo že se mi může něco stát a firma potom možná zanikne.

Když to všechno dělám, když to všechno řeším já, a nikdo jiný neexistuje, může to být potenciální průšvih pro firmu a její dlouhodobé fungování.

Ale když najednou předáváte žezlo, obava, že to nemusí vyjít, pokud firmu nemáte opravdu připravenou v klidu na to, že rozhoduje někdo jiný a vy jste už akcionář, může být opravdu významná. Ten, kdo jste to zažil, tak víte přesně o čem mluvím. Pro mě byla tato obava velmi významná a byl to jeden ze spouštěčů k tomu, že, ochrana je prostě kritická. Potřebuji tu ochrannou část majetku, abych měl klid, abych věděl, že do konce života můžu žít tak, jako žiju dneska. A stejně tak celá moje rodina.

To bylo třeba pro nás důležité.

Jak to bylo u vás? Vy jste si zažili něco jiného, vaše rodinná historie nebyla úplně jednoduchá, a mě docela zajímá tvůj úhel pohledu.

 

Josef Podlipný

V podstatě to jsou takové tři hlavní spouštěče.

Prvním je tržní cyklus nebo prostě nějaké dění na trhu.

My jsme získali díl majetku od svých předků, ale až poté, co o něj předci přišli. Tržní cyklus vnímáme jako něco, co by mělo poukazovat na to, že když všechno roste, tak to nikdy nebude růst do nebes a nekonečně dlouho. To by nás mělo vést k nějaké opatrnosti, třeba i zachování části majetku.

Mimořádně důležitým spouštěčem jsou životní fáze. To jsi už zmínil. Prostě pokud nám je více let, tak je, a mělo by být pro nás důležité část majetku zachovat. Zachovat jeho reálnou hodnotu.

Poslední velký a silný spouštěč, pokud to opravdu myslíme se zachováním rodinného bohatství mezigeneračně vážně, je nástupnictví.

Protože ne všechno z našich dovedností a zkušeností je replikovatelné. I přesto, že to budeme předávat zkušenostmi, příběhy, srozumitelně a intenzivně svým nástupcům. Je dobré myslet i na to, že svět se mění. Dynamika se mění, mezigeneračně se mění potřeby a je pak dobré přistupovat ke správě majetku tak, abychom nestavěli bariéry. Ale naopak abychom dali příležitost reagovat na změny, na rozdílnou dynamiku, na rozdílné potřeby.

No a lépe se rozinvestovává to, co je chráněno než odinvestovává to, co je v růstovém budovatelské módu.

 

Vladimír Fichtner

Doplním jenom za nás – poté, co přešla fáze obavy, tak přišla fáze, že si také chceme užívat života.

Že jsme byznysu už dali dost, šidili jsme sebe navzájem, šidili jsme rodinu a vlastně to s tím také souvisí. Alespoň u nás.

 

Josef Podlipný

Nicméně, Vláďo, každý investor má budovatelskou anebo ochranářskou fázi spojenou třeba s jinými aktivy.

Jaká aktiva se asi nejčastěji objevují a mohli bychom je klidně doporučit pro budovatelskou anebo naopak pro ochranářskou fázi?

 

Vladimír Fichtner

Budování je samozřejmě o vlastním podnikání. To je největší plus. Ne nutně nejrychlejší, ale je to poměrně osvědčený způsob, pokud se nám to povede, jak vybudovat a získat majetek.

Ve fázi ochrany je to spíš podnikání jiných lidí, na kterém se podílím. Buď prostřednictvím nákupu akcií jiných firem, nebo nákupu dluhů jiných firem tím, že investuji třeba do jejich dluhopisů.

Řekl bych tedy vlastní podnikání v první fázi, finanční aktiva ve druhé fázi.

Ale jak už jsem říkal na svém vlastním příkladu, je to kombinace. Není to tak, že jsem podnikatel, přestávám být podnikatel a už nikdy nebudu dělat nic jiného.

Spousta klientů, se kterými se bavíme a se kterými pracujeme, a s některými jsme už opravdu i dobří přátelé, říkají: „Jo, já s tebou rád diskutuji tu ochranu, i když si pořád dělám tu svoji část. A buduji firmu nebo nějaký další byznys, protože ochranu nemám tak silně vybudovanou.

Chápu ji, ale potřebuju v ní mnohem víc pomoct, protože mi není přirozená.“

A to je asi důležité si uvědomit, že většině podnikatelů je samozřejmě přirozené to budování. Je to v nás a těžko to z nás někdo může úplně odstřihnout.

A je dobře vědomě jít po té ochraně, uvědomovat si, co to znamená. Uvědomovat si, jaké mám výdaje a co vlastně potřebuji. Kolik majetku potřebuji v bezpečnějším módu, abych vždycky mohl výdaje pořešit. Abych nedopadl jako v příběhu z Ameriky, tvých dobrých známých, kteří v jeden okamžik měli strach, jestli vůbec budou mít na svůj životní styl.

To si myslím, že je přesně ten okamžik, kam se nikdo z nás nechce dostat.

Když už se o tom bavíme, jak to vlastně dopadlo? Jak vypadá dnes portfolio toho člověka, o kterém jsi mluvil?

 

Josef Podlipný

Říkejme mu třeba Marek. Já to ale přesně nevím. Vím však, že v nemovitostech už zdaleka nejsou v takovém procentuálním zastoupení, jako byli v minulosti. To bylo hraničící s 95 procenty, opravdu velmi významný podíl.

A stejně tak velikost majetku doznala dramatické změny, byť znovu v určitém období narostla.  Jeho děti říkaly, že tuhle chybu, co udělal náš táta s mámou, už nikdy neuděláme.

Jak to vypadá, jsou poučeni a snaží se přistupovat k majetku právě tak, že nejenom budují, ale i chrání.

Když bych k tomu měl přidat i vlastní zkušenost, a ještě i sdílenou od dalších rodin, začal bych těmi nemovitostmi. Je úplně jiný přístup jít do nemovitostí komerčního charakteru, mít nemovitosti v nějakých vývojových centrech a spoléhat se na to, že tam bude obrovská poptávka po kancelářích.

Opět uvedu příklad jedné rodiny, která podniká v Americe, už má dvojí občanství, ale donedávna to byla rodina s českými kořeny. Ta se hrozila při pohledu na pokles zájmu o komerční nemovitosti.

V minulosti nebylo zvykem, že by neměli kanceláře pronajaté. A teď se pohybovali hluboko pod 50 % pronajatých kanceláří, což není vůbec příjemný pocit.

Když se tato rodina snažila nabídnout na trh jednu ze svých kancelářských budov kousek od Manhattanu, zjistili, že o ni vůbec není zájem.

Zájemci o budově uvažovali jako o budově, kterou budou muset zcela předělat úplně k jinému účelu. V žádném případě v ní nechtěli zachovat kanceláře, což mělo poměrně dramatický dopad na cenu. A zrovna u této budovy mi stále ještě současný majitel říkal, že by ji museli prodat s docela zásadní ztrátou.

Při budování je běžné, že jdu na něco, čemu věřím, nebo do oblastí, které jsou spojeny s nějakou dosavadní zkušeností. V jeho případě budovali jen komerční nemovitosti. Ve fázi ochrany naopak diverzifikací nemovitostního portfolia jdu po stabilním příjmu, mám třeba komerční a rezidenční nemovitosti anebo dokonce jen rezidenční nemovitosti, které mají poměrně vyšší naději, že projdou i krizovým obdobím.

To je nepochybně velký rozdíl.

Stejně tak jako je velký rozdíl, jestli mám vlastní byznys nebo private equity nebo venture capital investice. Oproti public equity, kde mám ještě třeba diverzifikované portfolio díky tomu, že mám třeba v ETF index S&P 500.

500 nejlepších, největších společností Ameriky. A navíc, pokud nesplňují tato kritéria, která jim umožnila zařazení do tohoto indexu, tak jsou automaticky nahrazeny jinou společností. Tam míra pokrytí nějakého rizika je vysoká, protože trh diktuje to bezpečí.

To je úplně jiný přístup, jiný mindset.

Já jsem zmínil roli diverzifikace, ty v rámci této diskuse také několikrát.

Teď podle mě stojí za to nasvítit roli diverzifikace s ohledem na rozdílnost přístupů, když buduji a když chráním.

Jak se v těchto oblastech odráží diverzifikace?

 

Vladimír Fichtner

Při budování se jednoznačně více koncentruji. Protože nemám tolik síly, abych dělal pět projektů najednou. Respektive někteří jako Elon Musk, asi tu sílu mají, ale takových není úplně mnoho. To je jedna z věcí, kterou jsem se naučil při našem pobytu v Americe, že ti Američané mají opravdu ten fokus velmi silný. Když jsem odjížděl do Ameriky, měl jsem několik byznysů, a když jsme přijeli zpátky po třech letech, tak jsme se domluvili s partnery, že prostě každý budeme dělat jenom jeden byznys. A nebudeme dělat kompromisy. Každý půjdeme podle svého.

Proto rozumím úplně tomu, když se s někým potkám a on říká: „Jo, tak jsme se domluvili se společníky, že je vykoupím. A teď už to dělám podle sebe.“

Často to tak bývá, že jedna mysl může být trošku rychlejší, je ochotná brát rizika, a to se může pozitivně projevovat v nějakém růstu toho majetku.

 

Josef Podlipný

Jak se promítá diverzifikace do rozdílu těch přístupů?

 

Vladimír Fichtner

U ochrany bohatství je to přesně obráceně.

Musím být rozvážný, přemýšlet o rizicích předem a raději být pomalejší než příliš rychlý a nenavézt se do něčeho, co může zkolabovat.

Což je v podnikání normální. Samozřejmě těch slepých cest, které jsme měli za těch dvacet let budování firmy, bylo mnoho, ale nakonec se ukázaly i nějaké, které vyšly.

Kdežto ve správě majetku z pohledu Ochrany bohatství už nechci o majetek přicházet. Dělám všechno pro to, abych o něj nepřicházel. A tam je diverzifikace mantra. Diverzifikace a práce s různými scénáři vývoje budoucnosti.

Když jsem podnikatel, řeknu si: „Tohle bude ten trend. Vsadím na to všechno. Když to vyjde, je to fajn. Když to nevyjde, tak se musím snažit dalších pět nebo deset let, a zkusit něco jiného.“

V Ochraně bohatství tu sázku nechci dělat. Proto je diverzifikace opravdu intenzivní a nezbytná součást toho, abych majetek ochránil.

 

Josef Podlipný

Vláďo, ty jsi řekl velmi důležitou informaci, která trošku souvisí i s často kladenou otázkou – jaký je ideální poměr mezi budováním a ochranou, a jak k tomu přistupovat.

Říkal jsi, když to není přirozené, není to tvá skutečná dovednost, zkušenost a znalost, tak k tomu povoláš někoho dalšího.

Pokud to s vámi poradce, kterého přivoláte, bude myslet dobře, poradí vám to, abyste v každé fázi, ať už budujete rodinné bohatství nebo ho chráníte, měli zastoupené obě složky.

Úplně zjednodušený poměr může být – buduji-li, tak v růstové budovatelské fázi mám třeba 60 % majetku, jsem-li miliardář, 40 % už chráním.

Pokud jsem už víc v roli, kdy připravuji nástupce na převzetí rodinného bohatství a chci jim dát příležitost pracovat se správou efektivně, mám třeba v té strategii ochrany 60 % a 40 % už „jenom“ v té budovatelské.

Ale každý z vás to může mít jinak.

Co je mnohem důležitější, je to, co říkal Vláďa.

Přizvěte k této diskusi někoho, kdo se na to specializuje, protože pak vám dává šanci uchránit se velkým chybám při správě rodinného bohatství.

 

Vladimír Fichtner

Já musím říct, že nejlepší řešení často vznikají v kombinaci. Toho, kdo má v genech podnikání, růst, braní rizika, s tím, kdo je schopen přemýšlet o tom, jak se těm rizikům vyhýbat zase s jinou částí majetku.

V naší diskusi s klienty, kteří často symbolizují tu první skupinu, a pokud už jim není hodně, už toho nemají dost a tak dále a tak dále, vznikají ta nejlepší řešení. Ale za předpokladu, že obě strany chápou tu druhou stranu a chtějí ji chápat.

To bych řekl, že je velmi důležité. Pokud nechcete, nikdo vám nepomůže, samozřejmě, pojedete si svoji linii navždy.

Pak vám přeji, ať se vám to nikdy nevymstí.

Ale pokud chcete přemýšlet skutečně dlouhodobě o svých příštích 30, 40, 50 letech, kdy už si budete možná víc užívat života a už budete předávat firmu, budete předávat i majetek dalším generacím, zvažte, jestli Ochrana bohatství by nemělo být něco, co by vás mělo začít také doprovázet.

 

Josef Podlipný

Přeji vám, ať využijete plně inspirace miliardářů, kteří už vícegeneračně chrání svá bohatství a zároveň zajišťují dlouhodobý růst.

 

Povodně vyvolaly vlnu solidarity a připomínají důležitost ochrany majetku. FED snižuje sazby a akcie jsou na ATH.

Poslední týden byl ve smutném znamení ničivých povodní, které sužují některé regiony ČR. Víme, že i některých z vás nebo vašich blízkých se povodně týkají a v takové situaci vidíme, co je v životě skutečně důležité.

Povodně vyvolaly vlnu solidarity

Povodně ukazují, že vztahy mezi lidmi nejsou tak špatné, jak by se mohlo zdát. Do pomoci a sbírek se zapojují lidé napříč sociálními vrstvami. (HN)

Někteří členové našeho týmu se u Kroměříže či Hradce Králové aktivně zapojili do prací. Ze širšího pohledu je nás téma filantropie obecně velmi důležitou součástí diskuzí o rodinném majetku, které s našimi klienty vedeme.

Ani spontánní pomoci se bohužel nevyhnou některé nešvary, kdy pomoc nesměřuje tam, kam má. Postiženým je nabízena za symbolickou úplatu nebo neorganizovaní dobrovolníci více překáží, než pomohou.

Podle odborníků je někdy nejlepší posílat přímé finanční prostředky, nebo postupovat podle pokynů organizátorů sbírek a pomoci. (SeznamZprávy)

Mnozí zapomínají na ochranu svého majetku

Letošní povodně nám také připomínají téma ochrany majetku. Minulý týden jsme toto téma poměrně detailně řešili s Tomášem Lánským, redaktorem iDnes.

Podle statistik pojišťoven je velká část nemovitostí pojištěna na nižší částky, než je jejich hodnota. Pojišťovna pak vyplatí méně peněz, než by bylo potřeba. Důvodem často může být to, že cena nemovitostí v posledních letech výrazně rostla, ale málokdo pojistku pravidelně aktualizuje.

Stejně jako s jinými riziky, i zde je potřeba jednat preventivně. Povodně, ale i jiné katastrofy budou přicházet opakovaně, a proto je dobré přehodnotit, zda pojištění vašich nemovitostí odpovídá jejich hodnotě.

FED snižuje úrokové sazby o 0,5 %

Nejdůležitější ekonomickou zprávou posledního týdne bylo snížení sazeb americkým FEDem. Ten snížil sazby o 0,5 p.b., a snížení bylo v souladu s očekáváním. Diskutovalo se, o jak velké snížení půjde, a FED nakonec zvolil větší krok. (E15)

V souvislosti s tím se začaly objevovat paralely, kdy při podobném poklesu sazeb v letech 2000 a 2008 došlo zároveň k velkému propadu akcií. Toto srovnání je však ukázkovou záměnou příčiny a následku.

V těchto letech byl pokles sazeb následkem ekonomických události (splasknutí bubliny, hypoteční krize) a jeho cílem bylo zmírnit její dopady. Akcie padaly kvůli těmto událostem.

Nyní jsme v jiné situaci. Snížení přichází proto, že FED vnímá nižší riziko inflace a není potřeba ekonomiku dál dusit.

Dobrý komentář k tomu má Grep Ip, vedoucí ekonomický komentátor Wall Street Journal: Ekonomika je nyní v normálu a sazby byly abnormální. To, že je ekonomika v normálu neznamená ideální situaci. Někdo je nezaměstnaný, někomu mzda neroste tak, aby to pokrylo inflaci. Ceny rostou, ale ne dramaticky.“ (WSJ)

O scénářích snížení sazeb psal také kolega Richard Mrňka v červnovém Rentiérovi. V minulosti snížení sazeb bez recese vedlo k růstu akciových trhů. To pochopitelně není zárukou, že se to bude stejně opakovat i nyní. Ale pomáhá nám to dívat se na věci komplexně.

Akcie na nových vrcholech

Americké akcie již zareagovaly růstem na svá dolarová maxima (all-time high – ATH). I toto téma často v naších komentářích zmiňujeme. Protože akciové trhy při dlouhodobém růstu dosahují ATH znovu a znovu.

Někteří noví klienti se nás ptají, zda je v takovou dobu vhodné investovat. Zda není vhodnější počkat až akcie spadnou? Podobné otázky dostáváme opakovaně.

Dostali jsme je i 8 let zpátky, když se trhy dostaly z poklesů v roce 2016, i v roce 2020. Ti, kdo investovali mají na portfoliích slušný výnos. Ti, kdo čekali, zpravidla promeškali růst.

V zářiovém čísle Rentiéra se věnuji otázce Proč na akciovém trhu není bublina a jak se současný stav liší od roku 2000.

My nechceme spekulovat na to, co trh udělá v následujícím týdnu nebo měsíci. Investujeme dlouhodobě, a proto nás krátkodobé pohyby netrápí. Pokud by přišly poklesy, máme strategii, jak jich využít.

ATH jsme se věnovali opakovaně i v Rentiérovi. Naposledy to byl Richardův článek v dubnovém vydání.

Zajímavé edukační video má také Ben Carlson, autor blogu A wealth of common sense, ve kterém ukazuje jak i naprostý smolař, který by investoval vždy na vrcholu trhu, dosáhl vysokého zhodnocení majetku.

Dluhopisy developerů sebou nesou riziko

V debatě Hospodářských novin se několik expertů shodlo, že “důvody k poklesu cen nemovitostí neexistují”. Jednalo se však především o zástupce nabídky. (HN)

Trvající vysoké náklady úvěrů v nemovitostním sektoru vedou na druhou stranu k některým negativním zprávám v segmentu developerů.

V médiích se objevily zprávy o vysokém zadlužení a ztrátách realitní skupiny YD Capital, která získala kapitál emisemi dluhopisů. (SeznamZprávy)

CPI Radonvana Vítka naopak oslavuje s dluhopisy úspěchy, když se jí podařilo upsat dluhopisy s nižšími výnosy, než očekávali. Stále jde však o podstatně více (i díky květnovému snížení ratingu), než v době nízkých sazeb. (SeznamZprávy)

Nemovitostní společnosti ještě nemají vyhráno a je důležité si uvědomit, že řada dluhopisů developerů není tak bezpečná, jak by se mohlo zdát.

Informace k výkonnosti trhů k 19. 9. 2024

za poslední týden celý americký trh rostl o 1,3 % v CZK. Americké dividendové akcie rostly o 1,1 % v CZK.

Od začátku letošního roku (2024) vydělal americký akciový trh 21,4 % a americké dividendové firmy vyrostly o 15,6 %.

Od začátku roku 2018 vydělaly americké akcie velkých firem + 145,6 %, americké dividendové +75,1 % v CZK.

Vývoj trhů od 1. 1. 2018 k 19. 9. 2024 v CZK

Zde najdete odkazy na zmíněné i další články

Inspirace od 100letých podnikatelských rodin s Dennisem T. Jaffe

V této epizodě se Vladimír Fichtner a Josef Podlipný věnují připravované návštěvě renomovaného amerického experta na rodinné bohatství.

Dennis T. Jaffe má více než 40 let zkušeností s poradenstvím pro stovky úspěšných rodin a dynastií po celém světě.

Své poznatky sepsal mimo jiné do knihy Vypůjčeno od vašich vnoučat (Borrowed from Your Grandchildren: The Evolution of 100-Year Family Enterprises).

Do Prahy Dennis přijede v říjnu 2024 a osobně povede workshopy zaměřené na dlouhodobou správu bohatství a udržení stability v rodinných vztazích.

Workshopy budou zaměřeny na dvě různé skupiny rodin – první den pro rodiny, které již nevlastní rodinnou firmu nebo ji neplánují dále rozvíjet, a druhý den pro rodiny, které si chtějí firmu udržet a předat ji dalším generacím.

Dennis věří, že účast a zapojení více generací může vést k hlubšímu porozumění a posílení rodinných vztahů, což je klíčové pro dlouhodobé zachování rodinného majetku.

Mezi témata, která budou rodiny Vladimíra, Josefa a dalších rentiérů diskutovat, patří zapojení dětí, nástupnictví, mezigenerační komunikace, role rodinných členů při správě majetku nebo filantropii.

Vladimír a Josef pak v této epizodě popisují, jak budou workshopy probíhat, jaký typ rodin se účastní a co mohou účastníci očekávat. Diskutují také o konkrétních příkladech a výzvách, kterým čelí české (i slovenské) rodiny při správě a předávání rodinného majetku.

Pokud vás zajímá, jak úspěšně předat rodinné bohatství a zajistit jeho udržení po generace, více informací o workshopech najdete na adrese www.mezi-rentiery.cz/dennis.

 

 

Textový přepis

Josef Podlipný

Dobrý den, dámy a pánové, vážení posluchači, mé jméno je Josef Podlipný a opět vás vítám u podcastu Mezi Rentiéry.

 

Vladimír Fichtner

Dobrý den, mé jméno je Vladimír Fichtner a těším se na další povídání.

 

Josef Podlipný

Obsah dneska bude, věřím, pro vás velmi zajímavý, protože bude o návštěvě Dennise Jaffe, Američana, který za námi v říjnu přiletí do ČR. Je to expert na slovo vzatý, který má více než čtyřicetiletou zkušenost s poradenstvím. A hlavně se potkal s více než stovkou velmi úspěšných rodin, dynastií, kterým se daří zachovat nejenom stabilitu a růst jejich rodinných bohatství, ale i dobré klima v jejich rozšiřujících se rodinách.

Vláďo, pokud si dobře vzpomínám, ty jsi byl první, kdo objevil Denise díky jeho knize. Od tebe vzešel nápad pozvat Dennise do ČR.

Jak bylo složité Dennise k nám nalákat?

 

Vladimír Fichtner

To je zajímavá otázka.

Nějakou energii to vzalo, ale když jsem se o Dennisovi zmínil před Erikou Matwij, naší rodinou koučkou, ona řekla „Jo, Dennise jsem měla na svém prvním kongresu.“

Já jsem říkal „Aha, a mohla bys nás představit?“

A Erika odpověděla, že jasně, to není problém, zařídí to.

Ve skutečnosti to díky Erice nebylo složité. Dokonce jsme se vešli i do Dennisova kalendáře, který je jinak docela vybookovaný. Má něco na Středním východě, něco v Londýně a my budeme mezi tím. Letí přes nás, tak říkal, že se zastaví – Prahu má rád. To bylo docela příjemné.

 

Josef Podlipný

Naši slovenští bratři už měli tu čest se s Dennisem setkat v minulosti, a teď máme my tu čest pozvat další úspěšné české rodiny, které ještě tu možnost neměly. Je to tak?

 

Vladimír Fichtner

Ano, na Slovensku už Dennis pro Eriku a pro její klienty na kongresu vystupoval. Ale protože na ten kongres jezdí i Češi, určitě ho i někteří Češi už viděli. Stejně tak na naši akci může přijet někdo ze Slovenska. Také se o tom bavíme i s Erikou.

Já to beru, že jsme pořád velmi blízko k sobě a může to být moc příjemné i díky tomu, že tam třeba budou rodiny, které budou mít zkušenosti ze dvou různých prostředí. Ale co bych chtěl říct je, že my jsme nechtěli Dennise na hodinové vystoupení na kongresu. My jsme s ním chtěli jít do velkého detailu.

Takže ho máme v Praze na 3 dny. Z toho 2 dny workshopů s našimi klienty a jeden den pro nás jako firmu, abychom od něj načerpali co nejvíce a naučili se spoustu věcí od člověka, který sám hodně ví a bavil se s hodně rodinami, které rodinné bohatství dokázaly udržet.

Přestože statistika říká, že 90 % rodin přijde o své rodinné bohatství ve třetí generaci a 70 % dokonce už v generaci druhé.

 

Josef Podlipný

Vláďo, děkuji za tyto informace. Jistě si mnoho z vás teď asi klade otázku „Je to pro mě? Mohlo by mě to zajímat?“

 

Vladimír Fichtner

My jsme program s Dennisem ladili celé léto v několika krocích. A pořád jsme ho upřesňovali. Když si člověk přečte Dennisovu knížku Borrowed from Your Grandchildren, zjistí, že on ji napsal poté, co skončil jako profesor v Kalifornii, kde přes 30 let tohle téma vyučoval. Dostal nápad, že ho zajímá ještě víc proniknout do tajemství úspěšných rodin, které přežily třetí generaci a existují už více jak sto let. Pátral po tom, proč to tak je, aby mohl nasdílet nějaký návod, který může inspirovat. V knize píše o tom, co mu řekli zástupci třetí, čtvrté nebo páté generace.

My jsme se ale s Dennisem bavili o tom, že pro nás je kritické vědět, co poradit první a druhé generaci. Ne třetí, čtvrté, páté.

To už je pro nás relativně daleko. Ano, naše rodiny se toho dočkají, ale většina lidí to bohatství prožívá v první generaci.

Samozřejmě tvoje rodina je výjimkou. Ty už jsi zástupce čtvrté generace, ale pro většinu z nás je ta nejistota. Co máme tedy dělat abychom to úplně nezkazili? Abychom nezkazili děti penězi. Protože to je téma, které se hodně probírá. Dennis nám poradil dvě věci.

Jednak, aby setkání zůstalo relativně intimní, aby tam nebylo rodin 40 nebo 50, ale 5, 7, možná 10.

A pokud možno, aby bylo co nejvíce dvougenerační. To znamená, aby tam byli zástupci generace, která bohatství vytvořila, ale i zástupci následující generace.

Z jeho pohledu je oživení tím dvougeneračním pohledem jednou z nejzajímavějších věcí, ke které může na workshopu dojít. Právě mezigenerační vztahy jsou jedním z důležitých faktorů toho, aby bohatství mohlo trvat a mohlo i v rodině fungovat dlouhodobě.

A teď nemám na mysli bohatství rodinné jenom materiálního typu, ale samozřejmě i toho vztahového. Prostě aby rodina fungovala, byla v klidu, v pohodě, bez křečí, bez závisti. To se může zdát na první pohled jednoduché, ale není to vůbec triviální záležitost.

Já osobně považuji za nesmírně zajímavé, že tam budeš ty se svojí rodinou, který tyhle věci řeší 10, 15 let, možná déle.

 

Josef Podlipný

Od roku 1995 intenzivně. Ale před tím už jsme se o tom museli zamýšlet, protože tam byl rostoucí majetek, který jsme získali.

 

Vladimír Fichtner

To je skvělé.

Bude tam naše rodina – my něco řešíme čtvrtým, pátým rokem, možná.

Bude tam rodina, kde už nová generace ví, že od rodičů dostane významnou sumu peněz, aby se o ni starali. Už nějakou dobu probírají, proč to tak je, jak k tomu mají přistupovat atd.

Samozřejmě tam budou i lidé, kteří jsou třeba na začátku diskuze a teprve teď řekli dětem, že mají nějaké rodinné bohatství a budou poprvé vnímat, co se třeba můžou naučit od Dennise nebo od někoho dalšího.

Přijde mi, že nejzajímavější bude, že to bude relativně intimní záležitost pro pár rodin, která nám umožní ptát se na věci, které nás opravdu zajímají – v tuto chvíli a teď.

Tím, kdo bude odpovídat a sdílet svoje zkušenosti, nebude nutně jenom Dennis, který má největší zkušenosti, ale i další lidé v sále. Na to se moc a moc těším.

 

Josef Podlipný

Vláďo, určitě souhlasím. Vraťme se ještě k tomu, že je to workshop, který se bude konat ve dvou dnech.

Konkrétně 14. a 15. října.

My se potkáme s různými rodinami, nikoli po dobu dvou dní diskuzí, ale postupně. V jednom a pak v druhém dni, různé typy rodin a každý to má jinak.

Jaké typy rodin to jsou?

 

Vladimír Fichtner

První den, 14. října, bude určen pro lidi, kteří nemají rodinnou firmu anebo neplánují, že by ji drželi. Prodali anebo jsou v procesu prodeje a vědí, že prostě není jejich cíl mít rodinnou firmu. Druhý den je naopak pro ty, kteří mají, a plánují v tuto chvíli mít rodinnou firmu dlouhodobě.

Protože každá ta skupina rodin má trošku jiné preference, starosti a témata, která potřebuje řešit. Některá jsou společná, samozřejmě. Možná 50 % témat bude společných.

Ale jak najít nový management do své rodinné firmy místo toho, abych to musel dělat já, prostě tu první skupinu nezajímá.

V tomto budou ty dva dny workshopu jedinečné a unikátní, a jsou určené jeden den pro jednu skupinu, druhý den pro druhou skupinu.

 

Josef Podlipný

My jsme se už před natáčením tohoto podcastu dohodli, že Vláďa krátce přiblíží první den a já ten druhý. Můžeš nasdílet ještě nějaký detail k tomu prvnímu dni tak, aby si to posluchači dokázali lépe představit? Jaký tam bude zážitek?

 

Vladimír Fichtner

Prvního dne se zúčastníme s naší rodinou, protože máme rodinnou firmu. Nepočítáme, že by se v ní aktivně účastnily děti ve svém dennodenním životě. Ano, jako akcionáři, ale spíš pasivnější.

Takže vlastně nemáme firmu, která nás spojuje. Když jsme s Radkou budovali firmu, byli jsme v ní od rána do večera a děti to viděly. Pro někoho z nich to byla motivace a pro někoho z nich to bylo naopak – nechce podnikat. Nestojí mu to za to, když vidí, jak to fungovalo a jak to bylo náročné.

Pro nás to je lekce, jak na to, jakým způsobem. Už si docela hodně povídáme s rodinou a s dětmi. Otvíráme spoustu témat a máme rodinného kouče.

Ale víme, že toho ještě spoustu nevíme a nechceme dělat chyby, kterým se můžeme vyhnout.

Jeden z našich klientů, který míří na workshop, říká:

„Já vlastně nechci, abychom děti zničili majetkem. Nechci, aby měly pocit, že, když jsme něco se ženou dosáhli, tak musí dosáhnout také tak vysoko. To je prostě nesplnitelný cíl. My jsme měli velké štěstí. Jasně, teď díky tomu máme miliardové majetky, ale to se dětem nemusí povést.“

Jak tedy na to, abychom je nezničili tímhle úhlem pohledu nebo tím, že nám se něco povedlo a ony mohou mít pocit, že toho nikdy nemusí dosáhnout?

Další rodina, se kterou jsem o tom osobně mluvil, s kolegyní Šárkou Tothovou, je už v takové fázi, že se začínají zapojovat do správy finančního majetku, do správy investic, děti. Respektive připravují se na to.

Každé dostane významný objem peněz, opravdu významný v řádech stamilionů, které budou spravovat a ke kterému se budou muset nějakým způsobem chovat.

Tahle rodina jde na workshop, protože dochází k přechodu z první generace na druhou. Ne k úplnému. Přechází část majetku. Ale ještě pořád to připravují. Takže jdou pro inspiraci, co udělat, co neudělat a na co si dát pozor.

Vy jdete s rodinou na druhý den, co ty tam čekáš? Respektive vím, že jsi mluvil s některými klienty, kteří se budou účastnit, co vy očekáváte, že si odnesete?

 

Josef Podlipný

My tam jdeme proto, že chceme mít prostor k přemýšlení, a k diskuzím s rodinami, které ještě byznys vlastní. A chtějí ho vlastnit třeba i po dobu života a správy dalších generací. Nám jde o společná témata, ke kterým se přidávají i další rodiny, které se zúčastní druhého dne.

Otec se dvěma dcerami, otec se třemi syny a manželkou a řada dalších, včetně naší rodiny, přemýšlejí, jak efektivně spojit dva odlišné světy. Ale nejenom jednou a navždy, i do budoucna s měnící se dynamikou. Spojovat dva v podstatě odlišné světy – firmu a rodinu.

Že jsou ty světy odlišné si uvědomí každý, kdo firmu vybudoval. Firmy z devadesátek mnohdy vznikaly tvrdým manažerským přístupem a sebeobětováním se. Jak spojit takový svět, který vznikal a existuje, s přístupem, který má být naopak velmi bezpečný, přátelský a povzbuzující pro rodinu?

To je první velmi silná oblast, kterou chceme řešit a proč tam jdeme.

Druhá, která je neméně důležitá a ta se týká i prvního dne: K čemu vlastně jsou ta rodinná bohatství určena? K čemu slouží, co je účelem? Tam se můžeme jedna rodina od druhé a nepochybně i díky Dennisově zkušenosti s více než stovkou světově uznávaných dynastií vzájemně inspirovat.

Poslední, snad důležitou oblastí, a je jich mnoho dalších, je Jak pracovat s rozdílnými rolemi v rodině a jak pomoci k přechodu od patriarchátu k partnerství.

Což je poměrně důležité v okamžiku, kdy chci přizvat s ženou Janičkou své děti a postupem času i děti našich dětí, protože pokud bude patriarchát, tak to samozřejmě bude uzavírat prostor pro diskuse. Bude to klást překážky budoucí správě, neřku-li ochraně rodinného bohatství, které už není malé. A mělo by sloužit nejen naší rodině, ale i světu okolo nás, komunitě a dělat svět lepším.

To jsou důvody, proč jdeme na druhý den.

 

Vladimír Fichtner

Já bych jenom doplnil jednu věc, a to, že všichni lidé, alespoň o kterých já vím, kteří jdou na ten workshop a už jsou přihlášeni, jsou otevřeni tomu něco změnit. Uvědomují si, že často vybudování bohatství stálo na nich – první generaci.

Ale jsou otevřeni k tomu, aby přizvali další generaci, protože pro takové lidi je tento workshop.

Není pro toho, kdo chce říct: „Bude po mém a až umřu, tak si to tady dělejte, jak chcete. Mně to je jedno.“

Zároveň je možná dobře připomenout, že hodně těchto lidí je v našem věku, 55, 56 let. Děti máme 30, 25, 20 let. To je asi moc důležité vědět.

Někde už samozřejmě někdo bude o něco starší, děti už jsou také zapojené do firmy a někdo zase bude mít ještě o něco mladší dítě.

Ale těším se na to. Myslím, že to bude úžasný zážitek. Tím, že jsem měl šanci v průběhu léta s Dennisem ladit program, si myslím, že to bude moc moc fajn.

 

Josef Podlipný

Na závěr bych chtěl říct jednu důležitou informaci.

My už máme oba dny skoro naplněné.

Nicméně, pokud máte ty důležité otázky, na které byste rádi získali odpověď anebo byste ještě chtěli zkusit štěstí, jestli se na vás dostane také. Protože je to jenom pro pár rodin – na každý den mezi 7 až 10 rodinami – jděte na www.fichtner.cz/dennis.

Jestli zadáte jedno n anebo dvě je jedno.

Důležitější je, že se projevíte, že nám pošlete své dotazy anebo přání se zúčastnit některého z těchto dvou workshopů.

 

Pro dnešek se s vámi loučím a přeji hezký den.

 

Vladimír Fichtner

Mějte se krásně, na shledanou.

A už se těším, až si budeme povídat o tom, jaké to na workshopu bylo.

 

Americká inflace nadále klesá, HDP roste. Inflace v ČR i EU mírně roste, HDP spíše stagnuje. EU před průšvihem.

Tento týden mě zaujalo několik dobrých zpráv z USA, ale především zprávy o neustále se zhoršující situaci v Německu. Strategicky nejdůležitější pro mě ale byl dokument Maria Draghiho o výzvách, kterým EU čelí a možném průšvihu, pokud je nezvládne.

Americká inflace nadále klesá, HDP roste

Pro naše portfolia – mírně převážená do akcií, především akcií amerických – přinesl tento týden několik fundamentálně dobrých zpráv.

Americká inflace je pod kontrolou (klesla na 2,5 %) a to znamená, že americká centrální banka FED velmi pravděpodobně zahájí snižování úrokových sazeb. (WSJ)

Zároveň roste americké HDP. Jeho růst za 2. čtvrtletí roku 2024 byl 3,1 %, v porovnání s růstem Eurozóny ve výši 0,2 % nebo Německa -0,1 %. (UK Parliament)

Pro nás jsou tyto zprávy jen dobrým potvrzením toho, že v nastavení portfolií z regionálního pohledu nemáme nic měnit.

Inflace v ČR i EU mírně roste

Česká inflace naopak překvapila lehkým růstem, a jak píší ve svém Rozbřesku Jan Bureš, Jan Čermák a Dominik Rusinko: „Celkově jsou včerejší čísla z pohledu poslední prognózy ČNB pro-inflačním rizikem – nad prognózou je celková i jádrová inflace.“ (Patria)

Pánové očekávají, že by na konci roku mohla být inflace v ČR 3 %. Za sebe musím říci, že mám trochu obavu mimo jiné i z blížícího se volebního roku a z toho, že vláda bude stejně jako ta předchozí „rozdávat“ více, než by měla, a to bude inflační tlaky posilovat.

Ani v EU nelze podle šéfky ECB Lagardeové zatím inflaci považovat za zkrocenou. ECB si myslí, že jádrová inflace může dosáhnout 2,9 %. Přesto ECB snížila sazby o 0,25 % na 3,50 % a trh očekává, že i ČNB bude pokračovat v mírném snižování sazeb ve zbytku roku.

Uvidíme, a jako vždy buďme připraveni na scénář inflace snižující i rostoucí. Mimo jiné tím, že máme v portfoliích proti-inflační dluhopisy. O důvodech píšeme v zářijovém čísle Rentiéra, který dostanete za pár dní.

Negativní zprávy z Evropy

Další zprávy z ČR a Evropy přicházely spíše negativní. V Německu je velkým tématem malý růst (nebo možná i mírný pokles) německé ekonomiky (HN) a zhoršující se situace v automobilce Volkswagen, která bude možná poprvé v historii v Německu zavírat i některé továrny. (HN)

O poměrně špatné perspektivě sektoru automotive v Evropě mluví i Petr Knap z EY v článku pro týdeník Ekonom s názvem Automotive čelí gigantické vlně změn, téměř polovina továren Green Deal nepřežije. Článek je zajímavý, přečtěte si ho. Ale pokud nemáte čas, titulek článku mluví za vše.

Perspektiva automotive sektoru v Evropě není příznivá, a to se může významně projevit dříve nebo později i v ČR.

Draghiho report varuje EU před průšvihem

Osobně mě tento týden nejvíce zaujala zpráva od Maria Draghiho „The future of European competitivenes”. (EU)

Draghi je bývalým prezidentem Evropské centrální banky (od 2011 do 2019) i italským premiérem v letech 2021 a 2022. Už jako centrální bankéř byl Draghi znám tím, že věci pojmenovával jasně a bez vytáček. A v podobném duchu je i report, který vypracoval pro Evropskou komisi.

Jasně pojmenovává problémy, které EU má, i co by bylo vhodné s nimi udělat. Doporučení jsou z mého pohledu dobrá, jen si nedokážu představit, že je budeme schopni implementovat. Pokud se nám změny nepodaří, může nás asi čekat to, co v titulku komentuje Karel Barták: Draghi: Evropa se musí naléhavě probudit, jinak ji čeká agónie.

I Draghiho report podporuje nastavení našich portfolií. A připomíná nám všem, že je dobré strategicky přemýšlet, zda naše majetková expozice vůči české koruně, euru a investicím různého typu v EU není příliš velká.

Prezidentské volby v USA

Šéf našeho analytického týmu, Tomáš Tyl, natočil video k tomu, jak americké prezidenské volby ovlivní trhy. Pokud vás toto téma zajímá a video jste ještě neviděli, můžete se na něj podívat: Donald Trump vs. Kamala Harris – Jak ovlivní volba prezidenta USA akciové trhy

Informace k výkonnosti trhů k 12. 9. 2024

Za poslední týden celý americký trh rostl o 2,5 % v CZK. Americké dividendové akcie rostly o 1,3 % v CZK. Druhý zářijový týden zatím odmazal většinu ztráty z toho prvního.

Od začátku letošního roku (2024) vydělal americký akciový trh 19,8 % a americké dividendové firmy vyrostly o 14,3 %.

Od začátku roku 2018 vydělaly americké akcie velkých firem + 142,3 %, americké dividendové +73,2 % v CZK.

Vývoj trhů od 1. 1. 2018 k 12. 9. 2024 v CZK

Zde najdete odkazy na zmíněné i další články

Donald Trump vs. Kamala Harris – Jak ovlivní volba prezidenta USA akciové trhy

 

Prezidentské volby v USA se dostávají do závěrečné fáze.
Souboj mezi Donaldem Trumpem a Kamalou Harris se přiostřuje.
Fanoušci i společnost se polarizuje.

Jaký má však prezidentská volba vliv na trh?
Co nám říká minulost?

Šéf analytického oddělení Fichtner Wealth Managers, Tomáš Tyl, sdílí své zkušenosti, které nabral za 22 let na investičním trhu.

Tomáš zažil hned několik prezidentských klání a výhru Bushe ml., Obamy, Trumpa i Bidena. Své osobní zkušenosti nicméně opírá o data z trhů od roku 1924.

* Rostly více trhy za republikánského či demokratického prezidenta?
* Jaký rok prezidentování je pro trhy nejlepší?
* Co se děje s trhy v roce volby a v roce ustanovení do funkce?
* Nenastal čas provést změny v portfoliu, když to vypadá na velkou změnu?

Při analýze dat jsme objevili poměrně nečekaně i to, co má na trhy větší vliv, než to, jaký prezident v USA zrovna vládne.

Republikáni vs. demokraté

Jaký je vlastně rozdíl mezi republikány a demokraty? Je to velký rozdíl? Jak to můžeme my, co jsme tady v Evropě vnímat a jak to můžeme lépe pochopit, abychom věděli, k čemu tam v té Americe dochází?

Kdybychom se na to dívali takovým jednoduchým pohledem pro ty, kdo mají rádi nálepky. Tak často se ty strany nálepkují z toho hlediska, že republikáni představují pravici. U nás se to bere hodně z toho ekonomického hlediska. Pravice versus levice, pravice víc pro byznys. Levice spíš pro nějakou solidaritu.

V USA je to ještě navíc spojeno s konzervativností. Takže v tom politickém spektru konzervativní strany jsou více chápány jako pravicové. Liberálnější, jako levicové.

To takové ploché přemýšlení a já nemám tyhle nálepky rád.

Někdo nálepkuje republikány jako pravičáky, demokraty jako levičáky. Kdo má rád tu diskuzi vyostřenou, tak to tu pravicovou část spektra nazývá fašisty a tu levicovou komunisty.

Ale tohle podle mě není dobrý přístup.

Je důležité si uvědomit, že v Americe funguje systém, ve kterém jsou dvě strany dominantní. A ty strany v sobě mají mnoho různých proudů. A třeba středověké proudy mezi demokraty, mají k sobě možná mnohem blíže se středovými proudy u republikánů, než s nějakými extrémními částmi vlastních stran.

V každé z té straně můžeme nalézt lidi s umírněným postojem nebo extrémním postojem. Dávat si nálepky, říkat tento je extrémní, to dle mého úplně nepomáhá diskusi a pochopení.

Obecně má demokratická strana blíže k levici, ale určitě jsou v ní poměrně pravicoví lidé. A stejně tak je to na té druhé straně.

Existuje i takové vnímání, jako kdyby republikáni měli být více pro byznysoví, demokrati méně.

Jenže celá Amerika je hodně probyznysová a v podstatě celá je po ekonomické stránce víc posunutá doprava oproti tomu, co známe. Takže i demokratická strana by u nás určitě patřila spíše k tomu pravému křídlu.

Blíží se konec Ameriky?

Tomáši, když si čteme různé právě ty názorové proudy nebo tak, tak můžeme mít pocit, že volba Donalda Trumpa může být konec Ameriky. Nebo naopak volba Kamaly Harris může být nástup komunismu. Takto jsou postavené americké reklamy a v poslední době jsou vidět stále více.

Takže člověk, když je tady v České republice a kouká na tu Ameriku, tak si může říkat prostě podle toho, jaký zdroj vnímá, že jeden ten kandidát je totálně mimo. Druhý je zase totálně mimo a vybere si to, co se mu hodí.

Je to opravdu takto extrémní, nebo je to mediální obraz, který k nám přichází?

Já se domnívám, že to určitě není tak extrémní. Případné rozdíly nebudou zdaleka tak dramatické. Americká demokracie je postavená poměrně robustně na to, aby jeden člověk, byť je to prezidentem, jí dokázal výrazně s ní pohnout.

Pořád nemá absolutní moc. Není to diktátor. A pokud chce prosazovat nějaké zákony, potřebuje k tomu kongres. Potřebuje v něm najít shodu, někdy i s tou druhou stranou. A někdy i v té vlastní straně musí najít tu shodu. A to vlastně na pomáhá tomu, že je velmi málo pravděpodobné, že by prezident dokázal ten stát strhnout někam do nějaké vyloženě katastrofy. Samozřejmě pokud by nerozpoutal jadernou válku nebo něco takového. Ale v těch běžných věcech nemůže udělat něco příliš katastrofického. Respektive ty další mechanismy poměrně pomáhají tomuhle bránit.

Na druhou stranu nemůže udělat. Nic úžasného se nestane se. I kdyby to byl skvělý, úžasný člověk, tak jeho možnosti něco změnit budou velmi limitované. Protože při každém jednání narazí tu na zájmy tamtoho, tam tamté lobbistické skupiny, tu na zájmy odborů, támhle na tohle. A najednou se ta vyjednávání zhorší.

Výhoda demokracie je, že se neutrhne nikdy úplně nějakým špatným směrem. Pokud si nezvolí někoho výraznou většinou někoho, kdo demokracii ovládne a změní na něco jiného. To je to nebezpečí, o kterém se píše a mluví.  Myslím, že americká demokracie je pořád poměrně robustní na to, aby se něco takového podařilo.

Na druhou stranu od demokracie nikdy nemůžeme očekávat, že dojde k revoluci a nějakému zásadnímu zlepšení. Spíše jde o takové udržování současného stavu. Někde se něco možná lehce zlepší, někde se udělá zase krok zpátky a tak dále. Ale rozhodně to není výrazné a je to vlastně výhoda demokracie.

Oproti tomu by osvícený panovník by mohl zavést výrazné změny, které by třeba byly výrazně pozitivní. Nicméně ze zkušenosti také víme, že těch osvícených panovníků je podstatně méně než nějakých diktátorů, kteří svou moc zneužijí.

Vliv voleb na situaci ve světě

Tomáši, americké prezidentské volby sleduje celý svět. Oproti třeba volbám ve Francii, kde se tomu média moc nevěnují.

A to znamená, že volby mohou ovlivňovat celý svět. My to vnímáme v posledních letech v souvislosti s Ukrajinou, protože každý z kandidátů na prezidenta má nějaký názor na to, jak by se mělo postupovat ve válce s Ruskem.

Také tady máme konflikt v Izraeli. Zde má také vliv, kdo bude tím prezidentem. Celkově na světě geopolitická situace není rozhodně jednoduchá. Asi ji tady nevyřešíme.

Ale co ty vnímáš, že by mohlo ohrozit náš současný blahobyt. Když říkám blahobyt, tak tím myslím si, že celý svět je na tom v dnešní době relativně podstatně lépe, než jsme se měli v letech předtím. Mluví o tom různá fakta viz. kniha Faktomluva.

To je zajímavé téma. Podle mého může být paradoxně pro svět mimo USA může být výrazně důležitější, kdo se stane prezidentem. A může ho to ovlivňovat více, než právě tu vnitřní politiku. Pro nás a okolní svět je to možná důležitější volba, protože tam je velký rozdíl.

Trump bude podle toho, co říká, patrně směřovat spíše k izolaci USA a k menší kooperaci třeba s Evropou, možná menšímu zasahování do konfliktů. Naopak vyostří obchodní válku s Čínou a podobně.

Myslím si, že paradoxně může mít volba mnohem větší vliv na vnější svět, než na vnitřní svět USA.

Výnos trhů souvisí více s ekonomickou situací, než s vítěznou stranou

Bavili jsme se o politické situaci, ale naše expertíza spočívá spíše v pohledu na finanční trhy. Podívejme se tedy na graf vývoje amerických akcií. Jsou tady viditelná období, kdy byl prezident republikán, kdy demokrat, a vidíme zde i celkové výnosy.

Zdroj Fisher Investments

Vidíme, že výnosy amerického akciového trhu v době vlády republikánských prezidentů byly nižší, zatímco výnosy v době demokratických byly vyšší.

Ale na druhou stranu je potřeba říci, a to je pozorování Fisher Investments, od kterých čerpáme data, že výnosy nebyly nutně ovlivněny tím, kdo byl prezidentem, ale mnohem větší dopad na akciové trhy mají vnější události, které prezident a jeho vláda úplně neovlivní.

Například je zde dobře vidět, když po Clintonovi vládl prezidentem Bush ml., on začal v době, kdy finanční trhy za sebou měly velký růst. Přišlo splasknutí bubliny, následně nafouknutí hypoteční bubliny a její splasknutí. Hovoří se o mrtvé dekádě, což je jedno z období, které republikánským prezidentům výrazně snižuje tu dlouhodobou výnosnost.

Mnohem více se na chování trhů podepisuje FED a sazby, což je vlastně věc, která je nezávislá na prezidentovi, vládě a podobně.

Prezident zcela neovlivní, jak se bude vyvíjet trh. Může to nějakými rozhodnutími popohnat, nějakými zkomplikovat. Na straně republikánů to spíš bývá snižování daní, na straně demokratů zase to můžou být různé pobídky, balíčky, jako byly třeba po COVIDu a podobně.

Celá Amerika je nastavená více pro byznysové. Mnohem důležitější je celková situace na trzích, jak se daří firmám, jestli přichází recese a podobně, než to, kdo je zrovna prezident.

Navíc, i když by to podle čísel mohlo vypadat tak, že za demokratických prezidentů byl výnos vyšší, tak ve skutečnosti máme pozorování jen několik a nedá se z toho nějak statisticky usuzovat. A když známe ten kontext volebních období, tak nám to právě říká, že rozdíly nejsou dány tím, kdo je prezidentem.

Demokratický kongres znamená menší výnos akcií

Další věc je, že do toho, jak prezident může ovlivňovat politiku, vstupuje americký kongres. Prezident má nějaké pravomoci, ale samozřejmě některé věci musí projít kongresem a záleží na tom, zda je více demokratický, více republikánský nebo rozdělený.

Zdroj Fidelity

Opět se jedná o určitou statistiku výnosů, ale jak říkám, hodně to ovlivňuje to, že kdybychom asi vyškrtli některá hodně špatná období, tak by výsledek by relativně podobný. Z hlediska toho dlouhodobého hlediska nezáleží příliš na tom, kdo aktuálně sedí v bílém domě.

Uvedená statistika je velmi zajímavá v tom, že možná důležitější než prezident je obsazení kongresu. Ať už je prezident demokratický nebo republikánský, tak pokud v něm mají většinu demokraté, výnosy americký akcií jsou nejnižší.

Ale jak říkám, těch pozorování je tak málo, že bych na to nespoléhal. Ta statistika není tak robustní, abych si řekl, že když nastane nějaká situace, tak vím, teď to bude dobrý, výnos bude nadprůměrný. Nebo čeká nás výnos podprůměrný a poměrně špatný.

Vliv prezidenta se může ukázat v průběhu let jako malý

Republikáni jsou považováni za více pro byznysoví. Když to vypadá, že v roce kdy bude zvolen republikánský prezident, tak trhy vlastně mohou růst v očekávání, že právě jim pomůže, že bude snižovat daně a bude dělat takovou politiku, která se bude firmám líbit. Jenže následně se ukáže, že to není zase taková sláva.

Na druhou stranu u demokratů taková očekávání nejsou mimo i proto, že mají nálepku levicové strany. Ale v následujícím období se ukáže, že to vlastně není taková bída.

A když se historicky podíváme na průměr volebních roků,  roků, kdy prezident vstoupí do úřadu a průměrujeme to, tak vidíme, že tam zase není takový rozdíl.

Zdroj Fisher Investments

Vidíme, že volby můžou vytvářet určitá očekávání a pak ta realita ukáže, jestli ta očekávání byla správná nebo ne. Ale celkově vše směřuje k tomu, že se trhy v průběhu času relativně srovnají a vliv volby je poměrně nízký.

Výnos trhů v průběhu let silně kolísají

Tady vidíme vlastně statistiku v jednotlivých letech. První rok po zvolení, potom druhý, třetí a čtvrtý rok, kdy má přicházet volba.

Zdroj Fidelity

Z minulosti je vidět, že v každém roce byly výnosy různé a je u nich poměrně velký rozptyl. Opět se nedá říci, že některý rok vládnutí prezidenta byl jednoznačně správný.

Nejlépe vychází třetí rok, který má v historii nejméně průšvihů, ztrát, a tak přinesl průměrně nejvyšší výnos. Což vlastně platilo i minulý rok, to byl rok 2023. Teď jsme vlastně v tom roce 4 – před volbou.

Usuzovat na to, že některé roky jsou výrazně lepší nebo horší, dle historie moc nejde. Když se podíváme na detail, tak v každém tom období byly nějaké ztráty. I v tom třetím období, které vypadá nejlépe, tak tam byl taky pokles 40 % za Hoovera.

Zdroj Fisher Investments

Neexistuje žádná záruka výnosu nebo průšvihu na základě toho, v jakém volebním roce jsme, kdo je u vesla.

Nestresujte se volbami, dlouhodobě mají na trhy minimální vliv

Směruji k tomu, abychom se tou volbou prezidenta z hlediska vývoje akcií nebo trhů nestresovali. Demokracie je poměrně robustní a dopad je relativně malý. Mnohem důležitější je situace na trhu celková. Zda se firmám daří zvyšovat zisky. To hlavní motor toho, proč trhy dlouhodobě rostou.

Naše strategická a taktická alokace se v důsledku voleb v USA nemění. Volby nepovažujeme za něco, co by na to naše investice mělo mít vliv.

My se víc díváme na fundamenty, na výhled zisků, na férové hodnoty akcií,  psychologii trhu a tak podobně. To jsou podle nás důležitější věci, které vyhodnocujeme na našem investičním výboru.

Naše poznatky každý měsíc sdílíme s našimi klienty každý měsíc v měsíčníku Rentiér.

5 klíčových principů, jimiž se řídí bohatí lidé, aby si udrželi majetek

 

Někteří bohatí chtějí, aby se jejich odkaz nesl dál, aby z jejich dětí vyrostli zodpovědní jedinci a aby jejich rodinné bohatství vydrželo po generace.

Jiní sice mají rozsáhlé majetky, ale také rozpadlé rodiny, jsou zklamaní, vnitřně strádají a touží po hlubokých a opravdových vztazích.

Josef Podlipný v létě 2024 sepsal pro Hospodářské noviny pět klíčových principů, které odlišují první skupinu od té druhé.

Na základě více než 30letých zkušeností v oboru, ale i svých vlastních, přidávají v této epizodě Josef společně s Vladimírem Fichtnerem více kontextu a leckdy i důležitá doplnění.

Článek v Hospodářských novinách
Otevřený článek zde na webu

 

 

Textový přepis

Vladimír Fichtner

Dnes si budeme, Pepo, povídat o tvém článku, který jsi napsal pro Hospodářské noviny a který zaujal spoustu lidí.

Ale protože byly dovolené, spousta lidí si ho nevšimla a mohli by o něj přijít.

Věřím, že když si o něm budeme i povídat, půjdeme možná ještě do větší hloubky a dostaneme se k podstatě věci, kterou stručný novinový formát tolik neumožňuje.

Článek se jmenoval: Pět klíčových principů, jimiž se řídí bohatí lidé, aby si udrželi majetek.

Když jsem ten článek viděl, napadlo mne, proč oslovili z Hospodářek tebe jako autora?

Tušíš to? Já to asi tuším.

 

Josef Podlipný

Nevím to jistě, ale mohu se domnívat, že ze dvou důvodů.

Prvně – zastupují čtvrtou generaci rodinného bohatství.

A druhak – historie správy rodinného majetku je zasažena i turbulentní časy. Válkou, znárodněním, měnovou reformou, a to nepochybně přineslo i odpovědi na předchozí chyby, možná i nepoložené otázky a velké výzvy.

 

Vladimír Fichtner

Pojďme na první princip.

 

Josef Podlipný

První princip je diverzifikace.

Mé předky a následně i mne poté, co jsme získali část rodového majetku v restituci, válka a znárodnění naučili, že je velkou chybou mít veškerý majetek v jedné zemi.

 

Vladimír Fichtner

Psal jsi tam, že mít většinu majetku mimo Českou republiku je rozumnější řešení.

Proč zrovna většinu?

Nebo zásadní část majetku, takhle myslím, že jsi to nazval.

 

Josef Podlipný

Když to otočím a budeme mít zásadní část majetku v zemi, ve které žijeme, kde jsme i daňovými rezidenty, bezpochyby nás to bude takzvaně uspávat.

Bude nám to možná připadat jako nejlepší možné řešení, protože tady to přece známe, tady máme přátele, máme tady právníky, máme tady daňaře, máme tady možná i přátele v oblasti legislativně daných pravidel, třeba i ve vládě.

A říkáme si, že tady nám přeci nic nehrozí.

A to je právě to nebezpečí, mít většinu majetku tam, kde mám pocit bezpečí a pocit jistoty. I díky zkušenostem se správou to znamená, že začnu mít dřív nebo později klapky na uších i na očích a začnu přehlížet rizika.

 

Vladimír Fichtner

Já bych doplnil, že to trošku souvisí i s velikostí české ekonomiky a s postavením České republiky uprostřed Evropy.

Kde válečné konflikty přes nás pochodovaly tam a zpátky prostě proto, že jsme geograficky tam, kde jsme. Proto máme asi tak hezké holky, protože se tady mísily geny. S tím bych to spojil.

Když bych byl v Americe, určitě si dokážu představit, že můžu mít polovinu majetku v Americe.

V ČR si to úplně představit nedokážu, vzhledem k téhle situaci – to bych jen doplnil.

 

Josef Podlipný

I v článku jsem zmiňoval velikost republiky, byť jsme v srdci Evropy. Teď mě napadá, že když jsem byl v Americe a bavil jsem se o České republice, stále jsem hledal, jak bych upřesnil mému parťákovi v diskusi, kde to vlastně je. Protože se podle mě stále stává to, že Česká republika je zaměňována s Čečenskou republikou. A spousta dalších jiných příběhů nás určitě může napadat.

Pak jsme se dostali k počtu obyvatel a on říkal svojí asistentce „small town“. Prostě malé místo.

To bylo nepochybně spouštěčem diskuzí o tom, kde mít většinovou část majetku.

Nicméně odpověď na otázku proč?

Nechceme, aby o to další generace přišly nějakou neočekávanou událostí.

 

Vladimír Fichtner

A nejen další generace, jsou věci, které můžou postihnout i nás.

Ve druhém bodě jsi mluvil o tom, jak důležité je mít plán a strategii, jak se starat o majetek a nenechat to jenom na štěstí.

 

Josef Podlipný

Ty jsi mi vzal z úst ten spouštěč, protože pokud nemám plán nebo strategii, a známe to z byznysu, opravdu se spoléháme jen na náhodu nebo štěstí.

I v našem případě přispělo štěstí velkým dílem k tomu, kde jsme teď, jak je majetek veliký a jak je spravován.

Do jisté míry byl spouštěčem změn i okamžik, kdy jsme se my dva potkali poprvé, a to byl rok 2005 nebo 2006, pokud si dobře vzpomínám.

To už bylo v době, kdy jsme velkou část majetku měli ve správě a už jsme nějak diverzifikovali.

Americká část portfolia vznikala až po nemovitostní krizi.

Ale i přesto je dobré připomenout, že právě tyto typy inspirací, ať už od poradců anebo od rodin, které se také snažily vypořádat s výzvami z hlediska správy a nějaké velikosti majetku, nás vedly k tomu, že se postupně majetek začal diverzifikovat.

Plán a strategie umožňují nasvítit ještě jednu, možná až kriticky důležitou, část.

Hodně správců rodinných bohatství se soustředí víc na samotnou velikost majetku a poněkud zapomíná na to, že majetek je nutné udržet v kondici a také by měl něco generovat.

Velké chyby se dělají třeba… zjednoduším to – když pronajímám nemovitost, někdo se uklidňuje tím, že to nese nájem a počítá výtěžnost nemovitosti k původní ceně, za kterou nemovitost pořídil.

Když se potká s někým, kdo už má delší zkušenost, řekne mu: „No ale podívej se na optikou, kolik má teď ta nemovitost tržní hodnotu a kolik nese.“

Najednou zjistí, že v ČR je nájemní výtěžnost tak mezi 2–3 % čistého, když to jde dobře.

V Americe není výjimkou dosahovat výtěžnosti v třeba i 17, 18 %. Rozumný průměr je kolem 15 %.

Pravdou je, že ne všechno vám zůstane. Odvedete daně, nějaké náklady jsou spojené se správou atd. Ale i tak může být ten výnos několikanásobný.

Je to v bezpečnějším prostředí, a ještě vyšší výnos.

Co je nepochybně důležité, a to právě plán a strategie nasvědčují, že umožňují rozkládat aktiva a zmírňovat rizika výpadku třeba cash flow, které potřebujeme pro spokojený život.

Kolik potřebujeme pro spokojený život?

Mnoho lidí, když má příjem, tak nepočítá.

Říkají si, že to je v pohodě, vždycky platili účty, vždycky něco zbylo.

Ale když se jich zeptáte, kolik potřebují měsíčně nebo ročně na spokojený život, aby to nebylo ani moc, ani málo, podle současných výdajů, manželé na sebe většinou pokukují.

Většinou muž kouká na ženu a ptá se, kolik to je?

Ale ruku na srdce, kolik z vás ví, kolik potřebuje?

Je dobré využít plán a strategii v opačném gardu, říct si, že tohle potřebuju. Co k tomu potřebuju za strukturu majetku? Jak velký by majetek měl být, aby tohle fungovalo i po generace. To znamená třeba stovky let, a bylo to schopno generovat v reálné hodnotě takové cash flow?

Proto jsou strategie a plán velmi důležité.

 

Vladimír Fichtner

Skvěle. To docela hodně souvisí s dalším bodem, o kterém jsi psal.

A tím je aktivní účast na spravování majetku.

Protože někdo občas říká „Dělejte si, co chcete.“ Předá to svým privátním bankéřům a pak se trošku diví co se děje.

Proč je aktivní účast z tvého pohledu tak důležitá?

Josef Podlipný

Hodně majetku v naší zemi vzniklo především v devadesátých letech. Nebo má své kořeny v devadesátkách. Byznys byl ve většině případů řízen tvrdou, direktivní a mnohdy sebe obětující se technikou.

Manažeři byli nesmlouvaví a nejednali ani se svými byznys partnery, natož podřízenými, nebo dokonce i s rodinou, v rukavičkách. To je potřeba přiznat.

Pak přišla doba, kdy poradci nasvítili nějaké jemné techniky a říkali:„Naučte se delegovat nebo se udřete. Takový výdej energie vás zahubí. To všechno nemáte šanci zvládnout, když to roste a roste, abyste znali každý milimetr své firmy, každý šroubek.“

A tak manažeři začali utíkat k tomu, že jim delegování zachrání život. Stalo se to až takovou mantrou – prostě deleguji.

To je ta past na mnoho správců, když si myslí, že dobrý způsob je delegovat.

Někdy to přehánějí v tom duchu, že řeknou tady to máte, za rok nebo za nějaký čas se sejdeme, uděláme součet. Já se na to podívám a řeknu vám, jestli budeme dál pokračovat nebo ne.

To je velmi nebezpečné.

Pokud toho nejsem aktivně účasten, jak se můžu zlobit na pomyslného správce nebo poradce, že udělal chyby?

 

Vladimír Fichtner

Nebo že něco udělal?

Možná bych to udělal také, kdybych byl v obraze…

 

Josef Podlipný

Přesně. Aktivní účast je nepochybně důležitá pro to, abych mohl dávat informovaný souhlas. Ne abych někoho k něčemu zmocnil.

 

Vladimír Fichtner

Abych to neodpracoval všechno, ale kontrolu si musím uchovat.

To souvisí, Pepo, i s dalším bodem, o kterém píšeš.

A to, že pro velkou část úspěšných rodin je prioritou plánování nástupnictví.

Jak říkám, z mého pohledu to hodně souvisí, protože když vím, co dělám, když jsem v obraze, mám co předávat.

Když budu slepě říkat „Jo, dělejte si, co chcete.“

Co budu předávat? Větu „dělejte si, co chcete, milí správci“? Nikdo se nepostará nikdy o své vlastní peníze lépe než každý sám. Tak to prostě je.

Co to nástupnictví?

 

Josef Podlipný

Všichni jsme příkladem svým dětem, aniž bychom si to uvědomovali, nebo i svým životním partnerům.

Nástupnictví má hned několik rovin.

My jsme se tomuto tématu věnovali i v jiných dílech podcastu, nyní jen vypíchnu tři polohy.

První – je třeba o nástupnictví přemýšlet včas, ne až v pozdním věku, kdy nám budovatelům rodinného bohatství anebo správcům dochází síly a energie. A už si říkáme, že už to musíme někomu předat, aby nás to nezabilo.

Druhá – i nástupcům musíme dát čas se na to připravit. Když bychom podcenili to první, co se stane? Za prvé nástupcům dáváme špatný příklad, protože jsme to na ně hodili nebo to na ně spadlo neočekávanou událostí. Za druhé je vystavíme tomu, že od nás převezmou sice správu, ale bez ničeho. Bez manuálů, bez not, bez zkušeností, bez diskusí.

Třetí věc je předávání hodnot, zkušeností, které se bude dít jenom tehdy, pokud toho budeme součástí.

Pokud budeme schopni být mentorem i koučem, parťákem pro diskuzi, ale zároveň i tím, kdo strpí, že nástupci budou dělat své chyby. Budou objevovat své vlastní cesty a budou s určitou mírou svých zkušeností a znalostí schopni reagovat na měnící se svět, na nějakou dynamiku.

Proto je nástupnictví a zapojení rodiny tak důležité. My jsme to prožili v naší rodině. My jsme přišli o továrny, statky, o malý lovecký zámeček. I když ne úplně o celý, to bylo v příbuzenstvu, ale o jeho příslušenství.

Já si jenom pamatuju, jak jsem jako malé dítě na ten zámeček chodil, sedával jsem u děla a hrával jsem si tam.

Ale vůbec nevím, jak složitá byla správa třeba takové nemovitosti. Už vůbec nevím, jak se v rodině objevila a proč byl postaven zámeček. Proč to nebylo třeba selské stavení nebo nějaké stavení pro majitele továrny.

Tohle jsou příběhy, které by zanikly, když bychom se k nim včas nedostali a nebyli je schopni převyprávět, anebo alespoň diskutovat s některými nástupci v naší rodině.

 

Vladimír Fichtner

U nástupců je důležitá ta věc, že po nich nemůžeme chtít, aby za 14 dní věděli to, co se my učíme 30 nebo 40 let.

Nemůžeme po nich chtít, aby přebírali jenom naše zkušenosti. Musíme jim dát prostor dělat jejich vlastní chyby. A to vyžaduje čas.

Souhlasím s tebou, když vidím, že to otec zakladatel začíná v některých rodinách řešit, když je mu 75 nebo 80 let, už to nejde úplně dobře. On už cítí, že nemusí mít čas, takže se snaží spěchat. Ale spěch může vést ke zbytečné křeči v rodině, protože nástupce říká „vždyť já to ale nezvládnu, to není tak jednoduché.“ Není to triviální.

Musím říct, že jsem rád, že hodně našich klientů je podobného věku, jako jsme my dva – kolem pětapadesáti let.. Ty jsi o rok starší.

 

Josef Podlipný

Ale nevadí mi, když mě omladíš.

 

Vladimír Fichtner

Protože ještě máme energii, ještě máme chuť. Naše děti ještě nemají svoje rodiny, nemají pět nebo tři děti každé. To by jim už neumožnilo se vůbec ničemu věnovat.

Je to asi trošku jednodušší, než kdybychom měli začínat za 25 let.

Josef Podlipný

Ano, s tím souhlasím.

 

Vladimír Fichtner

Posledním bodem, o kterém jsi psal, byla filantropie.

My jsme filantropii zmiňovali v různých podcastech, občas jsme se jí dotkli.

Když píšeš o pěti klíčových věcech, proč tam je ta filantropie?

 

Josef Podlipný

Filantropie je nepochybně důležitým principem, který umožňuje zapojit kohokoliv z rodiny, dokonce i ze širší rodiny, a téměř v jakémkoliv věku. Třeba i ve věku pod deset let není problém dostat do hry tohoto člena rodiny tím, že se účastní nějaké akce. A vidí, že dělá svou činností někomu radost. Především děti jsou hravé. My na to jako dospěláci občas zapomínáme, dělat někomu radost nebo dělat něco smysluplného, co zaujme každého jednoho člena rodiny. Není to jenom zájem jednotlivce, ale i rodině to dává obrovský náboj, spoustu energie a sil, které jim pomáhají se vypořádat s různými nástrahami a výzvami.

Jednou z nástrah, se kterou filantropie bezpochyby pomáhá, je, že chceme být spravedliví.

 

Vladimír Fichtner

V rodině, mezi sebou?

 

Josef Podlipný

V rodině, mezi sebou nebo obecně.

 

Vladimír Fichtner

Každému dítěti stejně.

 

Josef Podlipný

Ano – Tobě jsem dal tužku, Ty tady máš také tužku a ty také.

Že ti dva další potomci tužku vůbec nepotřebují, že už jich mají 50? Dal jsem tobě, tak vy máte také. Já nechci tužku, já chci něco jiného. Tobě jsem dal něco v nějakém věku? OK, ale těm ostatním je míň. Co tedy s nimi? Mají to dostat také teď v tenhle čas? Nebo až dovrší ten věk?

Každý třetinu firmy? Spousta nástrah!

Vladimír Fichtner

Spousta potenciální „nespravedlnosti“.

 

Josef Podlipný

Filantropie umožňuje se soustředit spíš na to, k čemu správa a vlastnictví nebo činnosti slouží než na podstatu vlastnictví.

A tím, že nasvítí význam a přínos, snáz se odpovídá na výzvy typu, že rodinný člen onemocněl a potřebujeme mu pomoct.

Ne třetinou majetku, ale třeba polovinou.

A ti ostatní s tím nemají vůbec problém, protože si říkají, že to naplní důležitý účel. Něco důležitého, co je v našem hodnotovém nastavení, to přinese.

 

Vladimír Fichtner

Filantropie mění lidi, když mají za úkol někomu pomoct. Začnou zkoumat životní osudy lidí kolem sebe, kteří neměli tolik štěstí. Nemusí tolik závidět, když vidí, jak jsou na tom mnozí ostatní, jak na tom mohou být mnohem hůř. To je dobré.

 

Josef Podlipný

Přesně tak. A zároveň to přispívá i k učení se správy. Protože když dělám radost, chci ji dělat pořád!

 

Vladimír Fichtner

Já souhlasím!

 

Josef Podlipný

Ale abych ji mohl dělat pořád, k tomu potřebuji prostředky.

Tím pádem se musím o majetek dobře starat, abych ty prostředky na to měl. Nebo abych měl čas na to dělat filantropii. Potřebuji nějakou rozumnou správu, ne jenom příjem. Když všechno budu dělat sám, kdy budu dělat filantropii? Také potřebuji spát a nabírat energii.

Filantropie umožňuje učit se i principy správy.

 

Vladimír Fichtner

Jo, souhlasím. Filantropie je hezká v tom, že má obě strany.

Stranu potřeb, ne mých, ale potřeb někoho jiného. Což může být emocionálně velmi uspokojující, pomáhat takovým věcem

Tak má i stránku, že se musím starat o kapitál, aby přinášel příjem dlouhodobě, aby filantropie mohla pokračovat. To hezké je, že se to dá řešit od relativně malého věku.

Čím delší mají naši následníci prostor se učit a účastnit se, tím jednodušší to pro ně jednoho dne bude, když mají ten prostor.

Skvěle, Pepo, díky moc za sdílení tvé zkušenosti s námi i se čtenáři Hospodářských novin. Zkušenosti tvé rodiny, čtvrté generace bohatství i zkušenosti spousty lidí, se kterými ses potkal. Ať jsou to naši klienti nebo další lidé, se kterými se znáš a mluvíš s nimi.

Budeme se těšit na další článek.

Pro vás, které zajímá článek, který už vyšel v Hospodářských novinách, odkaz najdete pod videem.

Mějte se krásně, na shledanou.

 

Josef Podlipný

Já bych se na závěr rád podělil o to, co máme vytesané jako myšlenku v rámci našich rodinných rad: Musíte myslet na nečekané. To někdy přijde. Plánovat vaši budoucnost. V rámci plánování budoucnosti musíte také myslet na to, že to není jen o penězích, ale o hodnotách a vztazích. Pokud uděláte všechno pro to, aby rodina žila hodnotami a byly pro ni důležité vztahy, pak se vám podaří vaše rodinné bohatství zachovat i pro budoucí generace.

A to vám všem přeji.

 

Začátek září ve znamení paniky. Dlouhodobá strategie a vyhodnocování rizik nám dává klid.

Prázdninový čas je za námi, děti se vrátily zpět do školy a jak zmínila jedna kolegyně – načerpaný klid a pohoda se rozplynuly během pár dní a opět je tu bláznivá jízda. Věřím, že je to jen přechod, než si na vše opět navykneme.

Média píší emotivně o propadech, ale přitom jsou běžné

Jak byl závěr léta ve znamení klidu, začátek září se ukazuje ve znamení paniky. Když jsem začátkem týdne četla titulek E15 Opakování srpnového výplachu na burze, znovu mi to připomnělo, jak silně nás mohou novinové titulky ovlivňovat a jak je nutné si dávat věci do kontextu.

V úterý došlo k propadu indexu S&P o 2,1 %, což není určitě málo za jediný den. Zároveň není podobná volatilita na trzích nic neobvyklého.

Například v září 2020 trhy během jednoho měsíce dokázaly poklesnout o 10 % a o stejnou hodnotu vyrůst. V té době způsobovala volatilitu obava ohledně vývoje Covidu.

Průměrně dojde k poklesu o 2 % za den 10 x za rok. Například v roce 2022 došlo k poklesu o 2 % ve 23 dnech a v roce 2008 dokonce ve 41 dnech. Ale i v letech, kdy trhy rostly je takových propadů a horších dnů kolem 5 za rok. (A Wealth of Common Sense)

Současnou paniku vyvolávají obavy ohledně snižování sazeb v Americe, možné recese, vývoje AI a dalších rizik.  (HN)

Pro nás dlouhodobé investory to nevyvolává žádnou změnu. Stále situaci sledujeme a vyhodnocujeme z pohledu desítek let a držíme se konzistentně nastavené strategie.

Investice je potřeba vnímat v souvislostech

Před měsícem, kdy propad na amerických trzích dosáhl skoro 10 %, jsem zmiňovala, že máme jasnou strategii při poklesech na trzích a poklesů o 10 %, 20 %, 30 %, atd. využíváme k nákupům. Tento týden jsem v článku A Wealth of Common Sense narazila na podobnou strategii.

Vždy na schůzkách s klienty říkám, že není potřeba vymýšlet kolo, jen je stěžejní nastavit si strategii, té se držet a vyhodnocovat, zda se nezměnily vstupy či faktory, které naše nastavení ovlivňují.

Sledování P/E a dalších ukazatelů je součástí práce našich analytiků a není to jen o srovnávání hodnot, protože například účetní standardy nyní a v minulém století jsou jiné. Je tedy potřeba pracovat i se souvislostmi.

Klientům na schůzkách mnohdy připomínám, že je důležité držet se pravidel. Tomáš Tyl některá pravidla zmínil ve svém článku pro Hospodářské noviny.

Akciové investice přináší výnosy dlouhodobém horizontu

V dalším článku z A Wealth of Common Sense je zajímavý graf vývoje indexu S&P v krátkodobých i dlouhodobých horizontech od roku 1993 do roku 2023.

Zdroj: Ritholtz Wealth Management

Mnohdy na začátku spolupráce vidím u klientů fokus na výnosy, a takový graf by pro ně mohl být zavádějící a očekávali by podobné výsledky. Realita však může být úplně jiná.

Pokud by stejný graf zasahoval například do období stagflace v Americe nebo hospodářské krize, objevily by se v něm horší výsledky i na delších obdobích.

Je potřeba se připravovat na různé scénáře a různá rizika, přičemž pro takové „otužování“ doporučuji přečíst si článek Tomáše Tyla v letním čísle Rentiéra – Jste připraveni na opravdovou krizi.

Výnosy z pronájmů v hledáčku politiků

V Praze roste podíl bytů kupovaných na pronájem. (HN) Zvyšuje se také podíl velkých investorů, kteří dokáží tlačit ceny nahoru. Největší skupinu však stále tvoří drobní investoři.

I mezi klienty zaznamenávám letos větší zájem o nemovitosti, i když většina z nich spíše váhá, či se poohlíží za hranicemi. Hodně poslední dobou přemýšlím o různých rizicích a stále při rozhovorech s mnohými z vás přicházím na další a další. Vždy je nutné hledat pokrytí těchto rizik a to, čím je eliminujeme.

V Nizozemsku schválili zákon na podporu bydlení, který zavádí kontrolu nájemného 96 % ze tří milionů nájemních nemovitostí v zemi. Opatření s cílem chránit nájemníky omezuje výši nájemného. Majitelům bytů se již nevyplácí za takové ceny pronajímat a bytů se zbavují. (Idnes)

Mnohdy investoři do nemovitostí přehlížejí riziko zvýšení daní a v kalkulacích s ním nepočítají, je ale vidět, že tato investice skýtá i jiná rizika a je důležité o nich přemýšlet předem.

Informace k výkonnosti trhů k 5. 9. 2024

Za poslední týden celý americký trh poklesl o 3,3 % v CZK. Americké dividendové akcie poklesly o 2,6 % v CZK.

Od začátku letošního roku (2024) vydělal americký akciový trh 16,2,1 % a americké dividendové firmy vyrostly o 12,1 %.

Od začátku roku 2018 vydělaly americké akcie velkých firem + 135 %, americké dividendové +70 % v CZK.

Vývoj trhů od 1. 1. 2018 k 5. 9. 2024 v CZK

Zde najdete odkazy na zmíněné i další články

Pět hlavních pravidel, která by měl dodržovat každý investor, aby nedopadl jako Isaac Newton

Článek původně vyšel 3. 9. v Hospodářských novinách i online verzi a navíce zde najdete doplňující grafy.

Léto přineslo na finanční trhy neklid, když na přelomu srpna a července došlo na trzích k prudkým poklesům a následně růstu k novým historickým rekordům. Důvodem je řada nejistot. Bude recese v USA nebo v Evropě? Vrátí se inflace? Kam se vydají sazby? Jak v takovém prostředí investovat?

Pohybuji se na finančních trzích přes 20 let a podobných situací jsem už několik zažil. A vždy vidím mnoho investorů, kteří stále opakují ty stejné chyby. Vytvořil jsem proto seznam pěti zásadních věcí, které by měl každý znát bez ohledu na to, jestli investuje tisíce korun, nebo stovky milionů jako naši klienti.

1. Nakupovat minulé výnosy se nevyplácí

Historické výnosy nejsou zárukou budoucího úspěchu. To je snad největší investiční klišé, jaké lze vyslovit. Jde ale o pravdu, kterou je nutné neustále opakovat. Nezkušení investoři se dívají do minulosti a chtějí si koupit minulý výnos. A když trhy výrazně rostou, toto pnutí je ještě silnější. Důvodem je chamtivost, která v takovou chvíli začne investora ovládat. Když vidí, jak rostla cena bitcoinu, zlata nebo nějaké akcie, říká si, jak by bylo skvělé vydělat také tolik. Zároveň má obavu, že mu utíká trh, a zažívá FOMO (fear of missing out). Právě zmíněné je důvodem, proč je období růstu doprovázené zvýšenými přítoky do akciových fondů a ETF. Budoucnost však nezávisí na minulých výnosech, ale na fundamentech.

Vysoké růsty cen mohou znamenat, že se ceny od fundamentů odtrhly. Proto je takové investování nebezpečné. Vede k nafukování bublin a následně jejich prudkému splasknutí, když investoři nedostanou výnos, jaký čekali, ale ztráty. Čekání na poklesy je naopak zase past na zkušenější investory, kteří se cítí být chytřejšími a nechtějí se nachytat na překotný nepodložený růst. Naopak si říkají: „Zainvestuji, až to spadne. Až trh bude levnější.“ Protože na trhu poklesy jednou za čas přicházejí.

Občas se s někým, kdo čeká na poklesy, setkám. Z mé zkušenosti to vypadá takto: Trh stále roste a potvrzuje jeho přesvědčení o předraženosti. A tak čeká a čeká. Ve výsledku tento typ investorů často nezainvestuje, ani když propad přijde. Když trh začne padat, všude jsou samozřejmě špatné zprávy, které je od původního záměru poslat na burzu peníze odradí. Navíc skutečně velké propady, které vrací hodnotu trhu o několik let, nepřicházejí tak často. Nemusí přijít i dvacet let.

Kdy tedy investovat, když nemáme koukat na minulé výnosy ani čekat na pokles? Odpověď na to nám dává investiční plán a strategie. Bez jasného plánu a strategie je snadné podlehnout emocím a tržním výkyvům. Dlouhodobý investiční plán poskytuje rámec, který pomáhá udržet směr i v turbulentních časech. Emocí se zbavit nejde, ale plán zahrnující třeba pravidelné investování jejich dopad na výkonnost portfolia zásadně omezuje.

2. Investujte kvůli fundamentům, ne kvůli statistice

V minulých téměř sto letech rostly americké akcie tempem přibližně 9,8 procenta ročně. To ale není a neměl by být důvod, proč do nich člověk investuje. Jak už jsem uvedl, samotné údaje o minulých výnosech nestačí. Důvod, proč má smysl dlouhodobě investovat, je ten, že akciový trh tvoří firmy v kapitalistické demokratické zemi. A ty generují rostoucí zisky a tržby. Ne vždy se to daří každé společnosti z indexu, ale celkově se dlouhodobě podnikání vyplácí. To přináší dlouhodobý výnos a také hodnotu. Když se bude podnikání v USA nebo jiné vyspělé zemi vyplácet, pak investování přinese dlouhodobý výnos.

A na to si lze vsadit. Pokud by přestal kapitalismus fungovat, pravděpodobně bychom řešili mnohem větší problémy, než co dělá naše akciové portfolio.

Zároveň je nutné mít na paměti, že hodnota firem nemusí růst každý rok, a to ani ve střednědobém horizontu, třeba proto, že se na trhu nafoukne bublina. Zmínit lze situaci od roku 2000, kdy se na trhu nafoukla internetová bublina, přesto akcie od této doby až do současnosti přinesly investorům výnos 479 procent, což je 7,37 procenta ročně. Číslo tak reflektuje nákup na vrcholu bubliny, což je obecně nejhorší možný okamžik, kdy vstoupit na trh. Výnos přitom táhly dividendy a růst zisků, které vzrostly přibližně na čtyřnásobek.

Podobně jako akciový trh ale také dluhopisy nebo nemovitosti přináší dlouhodobé výnosy. Statistiky od roku 1928 v USA hlásí růst akcií o 9,8 procenta ročně, vládních dluhopisů o 4,6 procenta, nemovitostí o 4,2 procenta a hotovosti o 3,3 procenta. V případě dluhopisů přináší hodnotu úroky (ale ne vždy zvládnou pokrýt inflaci). U nemovitostí je fundamentem příjem z nájmu a jeho růstu.

3. Vyhněte se trvalým propadům a rozkládejte riziko

Na rozdíl od dočasných výkyvů mohou být trvalé poklesy devastující. Trvalý pokles hodnoty je takový, po kterém investor přijde o část portfolia nebo i o celé. Takovou plošnou katastrofou je typicky inflace, která likviduje reálnou hodnotu portfolia. Dlouhodobě proto musí investor vydělat více, než je inflace. Trvalé propady se ale také mohou týkat individuálních akcií nebo segmentů trhu. Nesplacené dluhopisy spadají rovněž do této kategorie. Při trvalém propadu nějakého aktiva čas portfolio nezahojí.

K trvalým propadům může také vést obchodování na úvěr (finanční páka). Pokud portfolio ztratí hodnotu tak, že ho broker nebo bankovní dům vyprodá, aby splatil úvěr, těžko lze vydělávat na budoucím růstu. Proto se investování s pákou doporučuji vyhnout.

Jaká je obrana? Kromě pečlivého výběru investic je také důležité dostatečně rozložit portfolio v rámci diverzifikace. Pokud portfolio obsahuje dostatečné množství různých aktiv, minimalizuje se dopad případných ztrát některých z nich. Platí to samozřejmě za podmínky, že se aktiva v portfoliu nechovají stejně. Držitel Nobelovy ceny za ekonomii Harry Markowitz, který se zabýval teorií portfolia, označil diverzifikaci za jediný oběd zdarma v investování. Udržuje dobré výnosy a dramaticky snižuje rizika investování.

V minulém bodě jsem psal o výnosu trhů od roku 2000. Celý trh rostl, ale neplatilo to samozřejmě pro všechny akcie. Z největších 10 společností z roku 2000 pouze dvě překonaly celý trh. Jednou z nich je Microsoft (+1070 %), který si pozici v top desítce udržel. Druhou Home Depot (+667 %). Zbylých osm akcií zaostalo. Některé jako Cisco (-27 %) jsou stále pod svými cenami z roku 2000. A některé jako průmyslový gigant GE (-40 %), výrobce čipů Intel (-70 %) nebo v té době největší finanční skupina Citigroup (-90 %) ztratily velkou část své hodnoty. Diverzifikovaná investice do celého trhu ale přinesla, jak jsem uváděl, velmi rozumný výnos (479 %) a daleko nižší riziko.

4. Investujte do toho, čemu rozumíte

Pokud investor nechápe, do čeho přesně investuje, může se dočkat velmi nepříjemného překvapení. Jako příklad lze uvést pád banky Credit Suisse minulý rok. Na trhu bylo více dluhopisů této společnosti. Část standardních dluhopisů a část rizikovějších dluhopisů nazvaných „podmíněné konvertibilní dluhopisy“ (Contingent Convertibles – tzv. CoCos). Když došlo k pádu Credit Suisse a jejímu odkoupení společností UBS, standardní dluhopisy o svou hodnotu nepřišly. Dluhopisy typu CoCos ale zcela ztratily hodnotu.

Bylo to součástí jejich podmínek. Troufám si tvrdit, že mnoho běžných investorů, kterým jejich nákup někdo poradil kvůli o něco vyššímu výnosu, nemělo tušení, že něco takového může nastat.

Proto doporučuji investovat do takových instrumentů, které jsou z pohledu investora transparentní a jejichž rizikům dobře rozumí a chápe, proč by měly přinášet výnosy. I když portfolio sestavuje odborník, je vhodné rámcově chápat, co a proč v portfoliu investor má. Pokud se o peníze stará sám, je to ještě důležitější.

5. Disciplína je důležitější než vysoká inteligence

I když se investování může zdát složité a hraje v něm roli mnoho neznámých, vysoká inteligence nezaručuje úspěch. Mohl by o tom vyprávět už Isaac Newton. Ten přišel s řadou průlomových poznatků ve fyzice. Na akciových trzích však ztratil značné množství peněz nákupem akcií South Sea Company. Ty totiž v roce 1720 po prudkém růstu zažily splasknutí investiční bubliny. Prohlásil pak: „Dokážu spočítat pohyb hvězd, ale ne šílenství lidí.“

Inteligence je užitečná, ale příliš vysoká inteligence může být někdy dokonce na škodu, když nám dává příliš přehnané sebevědomí. Mnohem důležitější je disciplína, a tím myslím držení se plánu a strategie. Zmíněné nám řekne, jak máme investovat, jak diverzifikovat portfolio i jak se chovat v těžkých obdobích propadů. Když známe cíl i kroky, přináší to světlo do temného světa nejistoty. Bez plánu ale pravděpodobně podlehne investor emocím a udělá závažné chyby. Investování je zkrátka umění pohybovat se v nejistotě. Budoucnost je totiž neznámá.

Životní lekce nejbohatších rodin v USA a ČR, které přišly o vše

Jaká poučení si můžeme vzít od bohatých rodin, které přišly o své jmění?

Vladimír Fichtner a Josef Podlipný rozebírají příběhy významných amerických i českých rodin, které byly kdysi na vrcholu bohatství, ale ztratily vše, co vybudovaly.

Diskutují o tom, jaké chyby vedly k těmto fatálním ztrátám a co můžeme udělat, abychom je neopakovali ve vlastních rodinách.

Pokud se chcete poučit z chyb druhých a zajistit, aby váš majetek přetrval po generace, v této epizodě najdete inspiraci i praktické rady.

 

 

Textový přepis

Josef Podlipný

Dobrý den, dámy a pánové, vážení posluchači, mé jméno je Josef Podlipný, vítám vás Mezi Rentiéry.

 

Vladimír Fichtner

Dobrý den, mé jméno je Vladimír Fichtner a těším se, co dneska probereme.

 

Josef Podlipný

Dnes probereme životní lekce nejbohatších rodin, které přišly o vše.

Těm rodinám se to asi nelíbilo, pro nás to však může být poučení.

 

Vladimír Fichtner

Já myslím, že takové lekce jsou zajímavé pro každého, ať už je první generace bohatství nebo druhá generace bohatství nebo čtvrtá generace bohatství.

Je dobře si uvědomovat, že bohatství, to materiální, zdaleka nemusí trvat tak dlouho, jak si můžeme myslet.

 

Josef Podlipný

Já už jsem několikrát vzpomínal v otázkách chyb a poučení z nich Constantina Kinského.

Teď je určitě dobré ho zmínit znovu.

On říká, že chytrý se poučí z chyb druhých a hlupák z chyb vlastních.

Pojďme se podívat na chyby druhých.

Vláďo, ty jsi mi nedávno nabídl k přečtení velmi zajímavý článek o pěti amerických rodinách, které přišly o vše. Já jsem si to četl asi třikrát za sebou a říkal jsem si, jak je to možné?

O jedné z těch rodin jsem vůbec nevěděl, že přišla o vše. Ani jsem neznal důvod, proč se tak stalo.

Pojďme se podívat na příběhy těch rodin a zkusme k nim přidat, protože jsme přeci jen v ČR, i nějaké příklady z naší domovské kotliny.

 

Vladimír Fichtner

První rodina, na kterou člověk často narazí při hledání těch, které přišly o všechno, je rodina Vanderbilt v Americe.

Magnát, který zbohatnul na paroplavbě a železnici.

Začínal tím, že si v roce 1810 půjčil na podnikání 100 dolarů od své maminky. A o 100 milionů dolarů později, ale v tehdejších cenách, což dneska jsou velké peníze, byli Vanderbiltovi v jednu dobu nejbohatší rodina v Americe.

Ale peníze neudrželi.

Hrozně zajímavé je, aspoň tedy mě to zaujalo, že docela známý reportér CNN Anderson Coopers, je šestá generace Vanderbiltů. Ale nemají nic. Když jeho maminka umírala, řekla mu: „Víš, žádný trust fond tady pro rodinu není.“

Jako rodina dojeli na to, že žili příliš rozmařilým životem. Zjednodušeně, měli pocit, že peníze nikdy nemohou dojít. Což se projevovalo na tom, co si kupovali za sídla, za jachty a další věci.
Je krásně vidět, jak všechno může mít svůj konec.

Prostě jde jenom o to, jak rychle člověk utrácí. Když utrácí špatně, nemusí to mít dobrý následek.

Je pravděpodobné, že to neudělá první generace, nebo často to neudělá první generace, protože ta to velmi náročně vybojovala. Ví, že nebylo jednoduché peníze a majetek vybudovat.

Ale druhá generace o majetek přichází v 70 % případů. Třetí v 90 %.

Jen málo rodin to přežije dlouhou dobu.

Vanderbiltovi jsou příběhem relativně staré rodiny, která měla majetek od roku 1850, resp. od poloviny devatenáctého století.

A dneska už není nic.

Někdo si může říct, že to je dlouho, a tak je jasné, že se znalost a schopnost podnikat, schopnost se o peníze a majetek starat asi někde vytratila.

 

Pepo, ty znáš spoustu rodin, které měly úspěch v ČR, na Slovensku i v zahraničí. Znáš nějaký takový příběh, který doplácí nebo doplatil na to, že moc o tom nepřemýšleli, kolik utratí.

 

Josef Podlipný

Ano, znám a budu se snažit trošku mlžit, protože muž, kterého se to týká, by jistě byl dotčen, kdybych ho jmenoval anebo jmenoval firmu, kterou kdysi prodal.

Během pár jednotek let přišel o většinu majetku, který získal prodejem velmi, velmi úspěšné české firmy. Ale bohužel velkým utrácením a splněním si svého klukovské snu, nákupu drahých věcí a realizování se …,.

Nebyla to až tak chyba špatných investic. Bylo to prostě strašně rychlé utrácení.

On utratil takový majlant za jeden rok, že je to skoro až nepředstavitelné.

Udělal si radost, to nepochybně.

Pak tu radost vystřídalo velké zklamání, že najednou peníze rychle docházely. Už nebyly schopny generovat nic, co by jim dávalo šanci znovu narůst.

A nepochybně v dnešní době, pokud tento díl podcastu poslouchá, by uznal, že to byla velká chyba a že dal i velmi špatný příklad svým dětem.

 

Vladimír Fichtner

Takže to je někdo, kdo dokonce to byl schopen vydělat a zároveň utratit ještě v první generaci, bohužel. Já nemít Radku, byl bych na tom asi stejně.

Ráďa dohlíží na kasu velmi obezřetně. Má na to cit, také kdysi pracovala jako finanční ředitelka firmy. Má cit na tyhle věci a hned vidí, že už utrácím něco, co ještě nemám na účtu. A vždycky to viděla.

Mně jako salesmanovi samozřejmě bylo přirozené, že musím investovat, abych nějaké věci dokázal vygenerovat. Ale jsem rád, že ji mám, protože mi v tomhle docela dobře kryje záda. A myslím si, že nastavuje i dobrý vzor, který mohou replikovat naše děti. Také je to na nich vidět v tom, jakým způsobem se chovají.

 

Josef Podlipný

Souhlasím, životní partneři se mohou vzájemně v životě nepochybně podpořit, nicméně také mohou být zdrojem zkázy rodinného bohatství.

Což se přesně stalo v druhé americké rodině. Rodině Kluge, kde televizní magnát vystřídal na příčce již zmíněnou rodinu jako nejbohatší americký občan.

Přišel o vše díky tomu, že se rozvedl a zároveň špatně investoval.

Ten příběh má nicméně hlubší konsekvence a jistě zaujal i tebe.

Co bys doplnil k rodině Kluge?

 

Vladimír Fichtner

Jedna věc je, že jde o relativně novodobého dolarového miliardáře. Myslím, že prodal firmu na konci devadesátých let, v roce 1987 nebo něco takového.

Že člověk nebo rodina přijde o všechen majetek nebo jeho velkou většinu, se nemusí stávat jenom v šesté generaci. Ale evidentně i v první nebo druhé generaci.

Tam došlo k několika věcem. Jednak se majetek rozdělil ještě předtím, než došlo k rozvodu. Pak ještě přišel rozvod, a navíc špatné investice, zadlužení byznysu. Nějakou dobu se snažili byznys zachránit, ale pak o něj přišli.

Myslím, že měli vinice. A myslím, že to byl Kluge, od koho koupil Donald Trump jejich majetky v roce 2012 za pár centů, v uvozovkách.

Neznám větší detaily, ale vím, že to v článku bylo. Špatné investice, zadlužení. Ta páka je velký problém, když si člověk neuvědomí, že za dluh, který dává do firmy, může ručit osobně.

Banky jsou nerady, když se jim nesplácí a často je to provázané.

Říkají vám „My vám půjčíme, to není problém, ale tady mi podepište tohle, tady mi podepište tohle, tady je ještě zástava.“

Člověk všechno podepíše, protože nic se stát nemůže. Ale stát se může. Bohužel jako vždycky. Byznys je byznys a může přijít jiná doba, změnit se situace. Dluh, který vypadá, že je jednoduchý na splácení, najednou může být taková koule na noze, že to majetek nemusí vůbec přežít.

Což se zdá téměř nemožné. Ale když člověk nepřemýšlí a nedává si pozor, obecně na různé věci, může ho to materiálně zasáhnout velmi významně.

Pepo, znáš nějaký příklad třeba z našeho prostředí.

 

Josef Podlipný

Naštěstí neznám nikoho, kdo by díky přeúvěrovanosti přišel o veškerý majetek.

Ale znám rodinu, která byla velmi dispozičně v nemovitostech v ČR, a v určitém okamžiku měla trošku trable, když ji banka požádala o splacení části úvěru a oni s tím nepočítali.

Banka najednou řekla: „Nezlobte se, ale my jsme vyhodnotili riziko developmentu jinak než při poskytování těch úvěrových linek. Teď se nám zdá to riziko příliš vysoké, takže chceme část vašich dluhů splatit.“

Oni měli rozjeté další projekty, které museli stopnout a všechny peníze, které na ty projekty měli vyčleněné, použít na splacení části těch úvěrových linek.

Nezlomilo jim to vaz. Ale slovy zástupce této rodiny – Martina, je to přibrzdilo minimálně na pět let. Protože ty projekty byly ve vysoké fázi rozpracovanosti, s veškerými povoleními, stavebním řízením a dalšími regulatorními prvky a museli je zmrazit. Myslím si, jestli si pamatuju dobře, dokonce jeden z nich museli prodat, protože tam byla i povinná vratka dotace. Museli začít stavět na pozemku do nějakého času, což může být poměrně velká komplikace i pro veliký majetek. Pokud by právě takovýto developerský projekt závazkově činil velký díl.

 

Vladimír Fichtner

Dluhová páka a to, že banka změní názor na některé věci a přijde znovu s něčím novými, je velmi nebezpečná věc.

Vždycky, když se díváme na různé typy zadlužení nebo různou míru zadlužení, chceme být velmi, velmi opatrní a zadlužovat majetek třeba z 20 %, aby tam bylo pořád dost jistiny, když banka změní názor. Aby bylo pořád dost kde brát zástavu, když je potřeba větší zástava nebo něco splatit a podobně.

Ale samozřejmě, v některých oblastech je dluhová páka využívaná poměrně výrazně.

Když jsi zmínil ty nemovitosti, vzpomínám si na firmu ECM, která byla na pražské burze. Milan Janků ji vlastnil. Tato firma zmizela z burzy, zkrachovala.

Příběh to určitě nebyl šťastný, nevím přesně detaily, ale určitě nebyl tak silný a úspěšný, jako kdyby zůstali ve hře. Kdyby byli v pohodě.

I v ČR je určitě těch příběhů více. I mezi firmami, které byly evidentně na burze.

 

Josef Podlipný

Souhlasím. Vážení posluchači, máme za sebou jednu americkou rodinu, která udělala chybu v nadměrném utrácení.

Druhou v rozvodu a špatných investicích, takže už v první generaci přišla o veškerý majetek.

Mě mezi těmi pěti americkými rodinami zaskočila rodina Pulitzerů. Já jsem netušil, že Josef Pulitzer vytvořil majetek a jeho vnuk o něj přišel.

Znám Pulitzerovu prestižní novinářskou cenu a vůbec jsem netušil, že ta rodina přišla o veškerý majetek. V tomto případě kvůli špatným investicím a osobním problémům vnuka Petera Pulitzera.

Jak moc tě zasáhl příběh téhle rodiny, Vláďo?

 

Vladimír Fichtner

Nevěděl jsem, že Pulitzer utekl z Maďarska, že byl původem Maďar.

Ale spousta úspěšných lidí v Americe má cizí národnost a odněkud přišli.

Hezky tam byl vidět příběh malé diverzifikace.

Prostě ta rodina zůstala investovaná v jednom byznysu. A něco se nepovedlo, to přineslo problémy a nakonec bankrot.

Často vídám lidi, kteří mají svůj majetek de facto ve své firmě. V té firmě je všechno, i nakoupené nemovitosti. Relativně málo vytahují peníze, mimo na sebe nebo do jiných právních struktur.

Když tu firmu potká průšvih, což může být spojeno s covidem, spousta lidí to zažila, mohlo to být spojeno s Ukrajinou, s technologiemi, se změnou na trhu, jeden majetek nebo jedna firma je prostě velké riziko. Všechna vejce jsou v jednom košíku.

Když člověk zakopne, když je to průšvih, nemusí to dopadnout vůbec dobře.

Ale jak se na tebe dívám, napadá tě k tomu další příběh.

 

Josef Podlipný

Znám moc dobře jednu českou lokálně významnou rodinu. Petře, jestli nás posloucháš, tímto tě zdravím, protože jsem pyšný na to, co jsi se svou rodinou dokázal vybudovat.

A bohužel s velkým smutkem vzpomínám na okamžik, kdy jsi se svou manželkou prakticky o všechno přišel.

Díky tomu, že všechno bylo v rostoucí, neustále rostoucí firmě, kterou jsi opečovával jako své vlastní dítě. Najednou, dílem nekalých praktik konkurence a možná i dílem přehlížení některých rizik, jste o všechno přišli.

Naštěstí jste velmi schopná rodina a postavili jste se znovu na nohy a začali jste budovat téměř od nuly znovu své rodinné impérium.

Nicméně opravdu s velkým smutkem vzpomínám na okamžiky, kdy jsem viděl, že to impérium, které jste více než ztisícinásobili, bylo prostě na nule.

A bylo to pro nás všechny překvapení. Pár měsíců předtím, než přišel ten pomyslný krach, jsem s tebou procházel továrnu a tys mi ukazoval, co jste tam znovu obnovili nebo instalovali z nových technologií A měl ses čím chlubit.

Bohužel to padlo do rukou někoho jiného, kdo to úplně zdevastoval.

Takže mít všechna vajíčka v jednom košíku se v tomto případě ukázalo jako velmi nebezpečné.

 

Vladimír Fichtner

Také jsem se potkal s klukem, který budoval firmu celý život. 5, 6 let zpátky, možná 7, mi říkal:

„Já bych pomalu už chtěl otevřít to Švýcarsko a už si chci vybrat nějaké peníze a začít investovat a dávat to trošku stranou.“

O měsíc později už to tak nebylo, protože byl první fungující firma v nějakých karuselových obchodech. Byl první, na koho si stát mohl došlápnout. A jedna z firem, které to opravdu odnesly. Možná se dneska soudí a má něco zpátky, ale v pětapadesáti letech vlastně přišel o všechno ze dne na den.

Protože do tří dnů museli zaplatit pokutu v řádech stamilionů korun. A nikdo mu na to nepůjčil. Firma nějakou likviditu měla, ale jenom 100 milionů, což není málo, ale prostě to nestačilo. A nikdo se s ním nebavil.

Jak ty jsi zmínil nekalou konkurenci, tady bych řekl, že to byl ne úplně prozíravý český stát, který některé věci řešil drsněji, než bylo potřeba. A hlavně se špatnými lidmi.

Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Prostě jeden měsíc jsme se bavili a druhý měsíc už nebylo o čem.

 

Josef Podlipný

V případě Petra to tak bylo také. To byly nižší řády měsíců a bohužel velmi bolestivý příběh.

Podobně bolestivě jsem se díval na osudy českých rodin, k těm americkým se ještě můžeme vrátit.

Ale když jsem se třeba díval na rodinu Baťů, Křižíků, nebo rodinu Kolbenů, říkal jsem si:

„Wow! Křižík – český Edison.“ On se za svého života bránil tomu označení, byť byli vrstevníci. On židovského původu, vybudoval neskutečné impérium. Oblouková lampa, Křižíkova fontána nebo tramvajové linky v Praze.

To je všechno, co nám připomíná tuhle rodinu.

A přitom, byť svobodný zednář, velmi chytrý člověk – přišel úplně o všechno.

Sice zemřel v pokročilém věku, tuším v devadesáti třech letech, ale nepředal další generaci žádný majetek. Úplně o všechno přišel.

Jak je to možné, že takový úspěšný chytrý člověk, který vše vybudoval z nuly, vzešel z velmi chudých poměrů, přišel o všechno?

V jeho případě to byla kombinace nejen ekonomických problémů, ale i změn politického režimu. A ano, přišel o všechno.

Podobně jako rodina Kolbenů, která je spojena neodmyslitelně se značkou ČKD. Dokonce v jednom případě vyhrála. Pan Kolben vyhrál nad Křižníkem tendr na elektrárnu. Pohybovali se ve velmi podobném sektoru.

Pan Kolben si říkal, že střídavý proud je budoucnost a vrhl se do této oblasti.

Ale během druhé světové války také přišel o veškerý majetek. A ČKD, byť nese jeho jméno v té zkratce, se stalo už jenom prázdným pojmem.

A rodina Baťů? Neuvěřitelné impérium. Smrtí Tomáše, a i zásahem osudu druhé světové války také přišli o veškerý majetek. Vybudovali ho a částečně později získali zpět. To není úplně špatný konec, ale v určitém okamžiku přišli o všechno.

Do jisté míry i náhodou, ne vlastní chybou. Náhoda tomu chtěla, že Tomáš zahynul a samozřejmě velmi špatná náhoda, která zasáhla jistě mnoho dalších rodin, byla válka.

To jsou poučení o nepředvídatelných událostech, nejenom o chybách v rodinách. Ale určitě chybou té rodiny byla špatná diverzifikace. Protože kdyby pracovali s různými scénáři a dívali se na budoucnost optikou scénářů, dříve nebo později by došli k závěru, že mít vše v jedné zemi je velmi, velmi nebezpečné.

 

Vladimír Fichtner

Nebylo to tak, že Baťa už měl majetky v různých zemích? V Kanadě?

 

Josef Podlipný

Ano, to jim dalo možnost nastartovat jejich podnikání znovu. To je pravda.

Ale v České republice přišli totálně o vše.

Vláďo, říkali jsme ale na začátku, že máme pět amerických rodin.

Tím pádem máme ještě dvě další rodiny. Pojďme doplnit tenhle cyklus příběhů.

 

Vladimír Fichtner

Hartfordovi. To byl z hlediska retailových řetězců v roce 1965, největší řetězec v Americe.

 

Josef Podlipný

Byl dokonce první.

 

Vladimír Fichtner

A Strohovi – ti byli v roce 1983 největším pivovarem v USA.

 

Josef Podlipný

Ti mi jsou sympatičtí pivovarnictvím.

 

Vladimír Fichtner

V případě Hartfordů to byl zase relativně nepřiměřený životní styl potomků, kteří majetek v principu vyluxovali. Místo toho, aby se učili budovat, učili se ho utrácet a nechápali tu logiku. Malé děti mají pocit, že peníze jsou v bankomatu. Maminko, když nemáš peníze, tak si dojdi do bankomatu.

A oni to viděli stejně, jenom v jiných částkách. Prostě si dojdou do bankomatu. A že se také o to člověk musí starat? Úplně ztratili schopnost se postarat a vidět nějaké věci.

 

Josef Podlipný

Já bych dokonce doplnil, že ztratili soudnost. O potomcích se říkalo, že žili extrémně extravagantním životním stylem.

 

Vladimír Fichtner

A Strohovi? Tam to bylo firemní zadlužení. To je dohnalo a díky tomu přišli o majetek. Pak byla firma v nějaké akvizici, přestože to byl třetí největší pivovar v roce 1980, tak prostě dlouho nevydrželi. Ale možná to s nimi nedopadlo tak špatně, když přišla akvizice. Možná něco dostali, ale to nevím, už jsem nekoukal na větší detail. Vím, že o svoji hlavní část majetku, kterou byl pivovarnický koncern, přišli.

 

Josef Podlipný

Mě u rodiny Strohovy zaujalo, že se tam objevil koncept dravce. Oni rostli, rostli, mysleli si, že mohou růst donekonečna a nic je neohrozí. A neuvědomili si, že zatímco oni loví na trhu ty další kapacity, už byli loveni sami. Instinkt dravce jim v podstatě zlomil vaz.

Když si teď uděláme takovou rychlou retrospektivu toho, čím jsme vlastně prošli skrz příběhy amerických, ale i českých rodin, co tě napadá, že by stálo za to vzít jako chybu druhých, ze které bychom se měli poučit.

 

Vladimír Fichtner

Jako první: Ať mám peněz, kolik chci, je potřeba pořád přemýšlet, za co je utrácím.

(I když, když má člověk už to, co nejbohatší lidé na světě, tak možná…ale i Musk si koupil Twitter za 44 miliard dolarů…člověk dělá brutálně větší chyby. Uvidíme, jak to dopadne.)

Dávat si na to pozor, utrácet, co si můžu dovolit. A nenastavovat nutně laťku i pro další generace způsobem, který děti kopírují. Když se budu nějak chovat, ony to budou dělat taky. Je otázkou, jestli budou mít schopnost vydělávat nebo starat se o ten majetek. Musí to jít ruku v ruce. Když to nejde ruku v ruce, konce nejsou statisticky evidentně příliš dobré.

Co ty vidíš jako další poučení z našeho povídání?

 

Josef Podlipný

Určitě diverzifikace majetku. Nemít všechna vajíčka v jednom košíku. Rozkládat do různých tříd aktiv, do různých jurisdikcí, registrací majetku tak, aby vymahatelnost práva a schopnost spravovat majetek nebyla nějakým osudovým zásahem poškozena.

Vláďo, zkus přidat další.

 

Vladimír Fichtner

Poslední, kterou bych zmínil, je zadlužování.

Ať už ve firmě nebo osobně. Je potřeba vědět, že banky si nechtějí svoje dluhy nechat vzít nebo nechat propadnout. Budou je po nás vyžadovat, abychom je splatili. Udělají všechno pro to, aby se k těm penězům dostaly.

Občas dluh nemusí naplnit svoje očekávání, třeba v byznyse, a to může být nebezpečné. Pozor na zadlužování. Rozumně, s mírou.

Poslední slovo je to na tobě, Pepo.

 

Josef Podlipný

Pečujte o své nejbližší, ať už to jsou vaši životní partneři nebo nástupci.

Protože rozvod může znamenat ztrátu poloviny majetku.

Ale špatný příklad vašim nástupcům může znamenat ztrátu majetku celého.

A to si určitě nikdo z nás nepřeje.

 

Vážení posluchači, věřím, že v dnešním dílu o životních lekcí nejbohatších rodin, které přišly o vše, jste i pro sebe našli inspiraci.

Pokud ano, sdílejte tento díl i se svými blízkými. Pro dnešek se s vámi loučím a přeji vám hezký den a spoustu úspěchů při správě vašich rodinných bohatství.

 

Vladimír Fichtner

Pepo, ty jsi použil citát od Constantina Kinského, ale já myslím, že původně ten citát pochází od Metternicha. Mám pocit, že to Constantin někde říkal.

A Metternicha to říkal ještě trošku drsněji: „Jen vůl se učí ze svých vlastních chyb.“

Přeji vám všem, ať se můžete učit co nejvíce z chyb ostatních, a ne vašich vlastních.

Ale všichni se ze svých chyb učíme, a určitě nás nějaké také čekají, jen doufejme, že ne ty nejhorší.

Mějte se krásně, na shledanou.