Archives for Září 2020

3 důvody, proč nejsou americké akcie v bublině

V posledních měsících vidíme, že trhy spíš rostou. Alespoň ty americké, které sledujeme my. Index S&P 500 je blízko vrcholu a v srpnu dokonce překonal svá maxima, která jsme viděli na začátku roku.

Zdroj Finviz

Není to nějaká bublina? Vždyť ekonomiky nejsou úplně v pořádku a před námi je velká nejistota ohledně druhé vlny COVID-19.

Příčiny růstu cen akcií v létě 2020

Pro začátek je důležité si uvědomit, že nerostou všechny akcie. Díváme se na index S&P 500. Tedy 500 největších akcií v Americe. V indexu vážených tržní kapitalizací.

To znamená, že akcie, které jsou velké, mají v indexu větší váhu. Kdybychom se dívali na podobný index, ale rovnovážně vážený, tak bychom neviděli takový růst.

Za růstem stojí velké společnosti a z velké části také technologické společnosti.

Technologie vede hlavně díky koronaviru. Ten dotlačil řadu společností k digitalizaci. Řada lidí si uvědomila, že technologie budou stále více součástí našich životů. A to je vlastně to, co žene akcie vzhůru.

Pochopitelně ne všem se daří podobně jako technologickým akciím.

Dividendové akcie zůstávají v pozadí

Podívejme se třeba na dividendové akcie, které, dle nás, je rozumné z dlouhodobého hlediska mít ve svém portfoliu. Ty jsou stále ještě kolem 10 % pod hodnotami z počátku roku. Vyjádřeno v korunách.

Protože zkrátka technologických titulů je mezi těmi dividendovými méně. Takže tento „tradiční“ segment, který odolával ve finanční krizi 2007-2009, porážejí moderní dravci.

Je proto důležité si uvědomit, že roste jen něco. Rostou firmy, u kterých se dá říct, že ze situace na začátku 2020 spíše profitují, než na ní tratí.

To neznamená, že tento růst technologických firem bude trvat do nekonečna. Neznamená to ani, že s příchodem další vlny koronaviru, nehrozí žádný propad.

Důvody pro růst nejsou stálé

Vývoj cen akcií nám říká, co si myslí trh o aktuální situaci. Proč jsou akcie vysoko. Nebo proč jsou americké akcie jako celek nad svými maximy.

Neznamená to, že takové důvody budou trvat navždy. Neznamená to, že veškerý růst, který pozorujeme u těchto společností, je zdravý a udržitelný. A rozhodně to neznamená, že nemůže přijít za pár měsíců propad, který může být zase o desítky procent dolů.

V Evropě je situace jiná. Tady nemůže být o žádné bublině ani řeč. Evropské akcie jsou stále hluboko pod svými vrcholy. Těch důvodů je několik, ale zůstaňme u toho, o kterém jsme se bavili. Na evropském trhu je prostě menší podíl technologického sektoru.

Na trhu panuje pozitivní nálada

Tolik pohled do minulosti na to, co se na trhu stalo. Jaká je na trhu nálada. A nálada se zdá být pozitivní. Trh vyhlíží, že v budoucnosti s pravděpodobností dojde k tomu, že se ekonomiky vrátí zase na trajektorii růstu.

Například u amerického spotřebitele už jsme viděli určitou formu návratu k běžnému režimu oproti největšímu lockdownu (americký výraz pro uzamčení ekonomik).

Už od ledna 2020 říkáme, že pro ekonomiku není problém COVID-19, ale opatření a panika, která se kvůli němu spustila. Nyní se koronavirus šíří dál. To, jak se bude dál vyvíjet trh, bude hodně záležet na tom, co se bude dít.

Můžeme říct, že trh nyní očekává, že se situace relativně rychle navrátí a zklidní. Pokud by mělo dojít k dalším lockdownům je pravděpodobné, že zase zažijeme velkou volatilitu. A možná trošku v jiné podobě, než v minulosti. Protože vývoj se nikdy neopakuje přesně stejně.

Nějaké propady na trzích už vidíme v první polovině září. Sám jsem zvědavý, jestli je to jen menší korekce a bude následovat růst nebo začátek většího poklesu. My jsme s našimi portfolii připraveni na obě varianty, takže je to čistě profesionální zvědavost.

Mírný optimismus neznamená bublinu

Pokud budou v roce 2021 zisky společností zpět, tak to neznamená, že akcie jsou předražené. A že by musely nutně padat. Řekl bych, že to je varianta rozumného oživení a návratu zpátky, se kterou ten trh teď asi nejvíce pracuje.

Takže trhy nereagují jen na to, co se děje aktuálně teď. Ale je to o výhledu, předpokladu oživení. A pokud se ten předpoklad nenaplní, tak akcie půjdou dolů.

Není to tedy nějaká věštírna, kdy bych říkal, že teď to poroste. Je to jen o tom, kde je trh teď.

My se pravidelně díváme na valuace firem a ty nám nepřijdou ustřelené. Nepřijde nám, že by na trhu byla bublina. Přestože jsou akcie dražší z pohledu ukazatelů P/E (Price/Earnings česky Cena akcií/Zisky akcií), nebo forward P/E (dopředné P/E).

Akciím v poslední době dominují technologické firmy

Vidíme, že je to právě tím, že akciím dominuje technologický sektor, který je obecně dražší. Technologické, nebo víc obecně růstové firmy totiž své příjmy investují do růstu a nevykazují tak zisky.

Příkladem takové technologické firmy může být Tesla, která reportovala první zisky až po 7 letech na burze. U růstových firem je tedy důležité, jak rychle rostou příjmy. Ukazatel P/E nám v tomto případě moc nepomůže.

Proto na akciích nevidíme vyloženě nějakou bublinu. Hodnoty ukazatele Forward P/E jsou mírně pesimistické. Očekává se, že zisky v příštím roce budou pořád ještě poznamenané koronavirem a není tady slepé nadšení, které typicky v bublinách můžeme vidět.

My s klienty kupujeme akcie ze skutečně dlouhodobého pohledu.

Takže nás, jako dlouhodobé investory by mělo spíš zajímat, jaký bude vývoj zisků v dlouhodobém horizontu. Nikoliv v řádu měsíců, kvartálu nebo nejbližších let, ale z pohledu desítek let. V dlouhém horizontu nemusí být vliv COVIDu a věcí kolem něj až tak dramatický.

Temný pohled na budoucnost

Dramatický by byl, kdyby došlo například k dalšímu lockdownu. To znamená, opět by se zmrazily veškeré aktivity. Byl by zakázaný nebo omezený pohyb. Chození do obchodů a do práce tak, jak jsme to zažili na jaře. To by byla další rána pro ekonomiku.

Takovou ránu by firmy nemusely zvládnout ani z peněz, které jim pumpují centrální banky nebo vlády pomocí různých pomocných balíčků. Pak by se ekonomika mohla dostat do skutečně velké dlouhé recese.

Věštitelé zkázy se opírají pouze o tento pesimistický pohled. A je jasné, že v něm jsou aktuální ceny akcií určitě nadhodnocené. A to může být důvod pro to, aby se ceny akcií korigovaly.

A my jako dlouhodobí investoři bychom takovou situaci využívali k nákupům. Samozřejmě podle toho, jak by ta situace vypadala. Je to scénář, se kterým také pracujeme, ale nefixujeme se slepě jen na něj.

Pokud totiž další brutální zásah do ekonomiky nepřijde, tak se ekonomika bude nadále zotavovat a firmám porostou příjmy i zisky. Ani v tomto modelu nám z dlouhodobého hlediska nepřijdou akcie nějak vyloženě předražené.

Ba naopak. Přijde nám, že vzhledem k tomu, jak se teď pumpují peníze do ekonomiky, tak to bude akciím dlouhodobě spíše pomáhat. Protože „tisknutí peněz“ může popohánět inflaci. Růst cen. A to pak samozřejmě vede i k růstu cen akcií, nemovitostí a dalších věcí.

Definice bubliny

Jen doplním, že bublina na kapitálovém trhu je stav, kdy cena aktiv roste nezadržitelně rychle a do neodpovídajících hodnot. To znamená, že skutečná hodnota toho, co si kupujete, je násobně nižší.

Růst cen přivolává další a další investory, kteří pod vidinou vysokých a rychlých zisků bublinu víc a víc nafukují. Po nějaké době bublina praskne a přijde prudký pokles.

Bublinu jsme v posledních letech mohli vidět na Bitcoinu v roce 2017, na zlatu ve 2011 nebo dříve také na akciích, ať už se týkala jen některých segmentů nebo celého trhu.

Na akciových trzích si lidé mohou pamatovat internetovou bublinu, která splaskla v roce 2000. „Dotcom bubble“.

Vznikla v 90. letech, kdy i běžní lidé začali stále více využívat počítač a internet. Běžní lidé technologiím ještě nerozuměli a bez uvážení investovali peníze do všeho, co bylo s internetem spojeno. A díky tomu rostly ceny akcií internetových firem.

Každý chtěl být u toho a vydělat na „internetové horečce“. Investoři tak propadali chamtivosti (jedné ze dvou hlavních emocí) a ztratili svoji obvyklou obezřetnost. A tím způsobili vznik bubliny.

„Dotcom bubble“ splaskla v březnu 2000 a do listopadu téhož roku hodnota akcií většiny internetových firem klesla o 75 %.

Pohled na takovou bublinu nám může napovědět, jestli náhodou americké akcie nyní nejsou v podobné bublině. Podívejme se tedy na 3 kritéria, která by musela být splněna, aby byl trh v bublině.

1) Příliš rychlý růst

Pokles v březnu a následný růst akcií se udál podstatně rychleji, než si lidé mysleli. Spousta lidí v březnu čekala propady. Ty nepřišly. A teď si tito lidé říkají a tlučou se do hlavy: „Ty jo, mě utekl 50 % růst na akciích.

Zaskočení lidé mají peníze stranou a nevědí, co s nimi. To může vést k tomu, že budou honit zisky. Ale ještě nejsme ve stavu, kdy by to dělali bezhlavě.

Teď jsme ve stavu, že si takoví lidé možná plácají na čelo a koukají na výnosy. Ale pak ještě nějakou dobu trvá, než začnou nakupovat. Akciový trh je na rozdíl od zlata a kryptoměn docela velký, takže názory a peníze určitého množství lidí vstřebá. Bublina se může nafouknout až přijde opravdu velké množství lidí a bude jich většina.

My se v rámci našeho poradenství pro klienty díváme na to, jak se chovají lidé, kteří mají tendenci bubliny nafukovat. Víte, oni často nenakupují tituly přímo na burze, ale jdou za svým bankéřem a řeknou mu: „Teď bych chtěl investovat do akcií, protože jsem slyšel, že rostou.“ Nebo jdou prostě za bankéřem a ten jim prodá nějaký akciový produkt, protože je populární.

Ale v dnešní době má tenhle typ lidí ještě v paměti, že akcie klesly o 30 %. Ti, kteří si všimli, že akcie po tom propadu vyrostly zpátky, už jsou o něco sofistikovanější.

Většina lidí na ulici akciím nevěří

Jen si zkuste jít na ulici a zeptat se lidí, co si myslí o akciích. Většina z nich vám stále řekne, že to je hazard. Akcie jsou nebezpečné, lítají nahoru dolů, apod.

My se samozřejmě nedíváme jen na to, co říkají lidé na ulici. Díváme se na čísla a statistiky. A třeba takovým indikátorem pro nás může být, jak se chovají tihle „retailoví“ investoři, kteří mají tendenci naskakovat a vyskakovat v tom nejhorším možném okamžiku.

Lidé odcházejí z aktivně řízených fondů

Retailoví investoři investují hodně do aktivně řízených fondů. My mimo jiné pravidelně sledujeme statistiky přítoku a odtoku peněz do aktivně řízených fondů a vidíme, že z aktivně řízených fondů peníze odtékají. Už roky.

Určitá část peněz se přesouvá do ETF. Zjednodušeně to znamená, že někdo vybere peníze z drahého aktivně řízeného fondu a dá je do levnějšího ETF.

Ale z aktivně řízených fondů peněz ubývá víc, než jich přibývá v ETF. To znamená, že my v segmentu retailových investorů zaznamenáváme pořád odliv z akcií. Rozhodně nezaznamenáváme stav, kdy by takoví ti úplně nejběžnější lidé masivně nakupovali akcie kvůli tomu, že rostly.

Reakce na trzích se zrychluje

Na grafu S&P 500 vidíme, že akcie rostly ze dna v březnu 2020. Ale před tím prudce klesaly. To znamená byl tam prudký pokles, ale pak také prudký návrat zpátky. Což se na trzích děje.

Faktem ale je, že teď to bylo rychlejší, než v minulosti.

To může mít řadu důvodů. Například v dnešní době je dostupnější a levnější investovat. Nakupovat instrumenty typu ETF můžete prakticky okamžitě. Na rozdíl od dřívějších dob. Ještě deset let zpátky trvalo týdny než se běžný investor zainvestoval, když chtěl použít aktivně řízené fondy.

Prakticky to znamená, že aktivně řízené fondy nemůžete rychle využít. Ať už u příležitosti levného nákupu, nebo rychlého prodeje při razantním růstu. Operaci děláte s velkým zpožděním a trh je v ten okamžik úplně jinde.

Takže lidé, kteří nafukují bublinu, na tom trhu ještě nejsou. Proto se my psychologické bubliny na akciích nebojíme.

2) Cykly na trhu

Druhý důvod, proč bublina může přijít, je jednoduchý. Cykly na trhu. Věci se opakují, ať už v přírodě nebo i na trzích. A po růstu přichází propad. To je jedna věc. Ale druhá věc je, že bubliny se na trzích opakují.

A teď když se ohlédneme zpět, tak vidíme 10 let růstu na amerických akciích. A křivka se v posledních letech zrychluje. To může ukazovat na to, že je trh trošku přehřátý.

Zdroj Morningstar

Podívejme se ale také do dlouhé historie na to, jak se vyvíjely akciové trhy. Vidíme 1998 – 2000 růst a pak přišel rok 2000. Splasknutí bubliny. Pak takové nadechnutí a zase rok 2009 a finanční krize. To byla taková ztracená dekáda, kdy na trhu nechcete být.

Zdroj Finviz

Předtím podobná krize nastala v 70. letech. Předtím to byla velká hospodářská krize.

Zdroj Macrotrends

Ale mezi tím byla období, kdy trh rostl desítky let. Tedy ne jen 10 let, ale klidně i 20 let. Od stagflace v 70. letech byla naopak 80. a 90. léta ve znamení růstu. Samozřejmě ten růst nebyl jen jako rovná čára. Byl přerušený různými propady. Ale ty propady se relativně rychle vrátily zpátky.

Třeba rok 1987 a slavný krach na Newyorské burze. Investoři, kteří tehdy z trhu neutekli, tak měli hodnotu své investice do roka. To nebyla žádná krize. To byl prostě propad. Můžeme to přirovnat i k tomu, co teď zažíváme s koronavirem.

Zdroj Macrotrends

To, že trh 10 let rostl, neznamená, že nás čeká 10 let mizerných.

To znamená, že na trhu jsou dlouhé býčí cykly. A ty býčí cykly mezi krizemi nebývají desetileté, ale viděli jsme spíš období, která trvala 20 let. To znamená, my teď klidně můžeme být v půlce takového býčího cyklu.

Ale nesázejme na to. Neznamená to, že dalších 10 let akcie porostou. Může přijít hlubší krize. Může přijít ztracená dekáda. Nechceme říkat, že teď je jasné, že trh jenom poroste.

Ale na druhou stranu nikdo by neměl být překvapen, když trh skutečně dalších 10 let poroste. A za 10 let na něm bude šílená bublina. To se může klidně stát.

Teď jsme si po 10 letém růstu zažili nějakou volatilitu. Nějaký pokles. Ale akcie klidně mohou růst dál a jejich růst může být přerušován krátkodobými korekcemi.

V principu každý rok si zažijeme 5 % poklesy. Občas nějaký 10 % pokles, 20 % pokles. A jednou za čas jsou poklesy i větší. To k investování patří.

10 let růstu v Americe neznamená, že přijde bublina nebo krize.

Při pohledu na vývoj celého světa za posledních 10 let, to nevypadá na bublinu. Růst tady nebyl nijak dramaticky.

Když se podíváme na Evropu, tak tady to rozhodně jako bublina nevypadá.

Ale ještě jednou chci upozornit: Tento vývoj neznamená, že nějaká krize teď nepřijde.

My nechceme věštit, co se bude dít. Ale jenom chceme ukázat, jak se věci dějí. A co může krizi zapříčinit. Samozřejmě vždycky se mohou situace změnit tak, aby krize nastala.

Ale domníváme se, že momentálně to není tak, že bychom byli v bublině.

3) Tisknutí peněz

Raději než abychom shodili ekonomiku tím, že začneme zvedat sazby, tak dovolíme vyšší inflaci.

To je důležité vyjádření nejen ČNB, ale i americké federální rezervní banky FEDu.

A může vést k domněnce, že když se „tisknou peníze“, tak to může vést k tomu, že peníze potečou na akciový trh a ty budou nafukovat bublinu.

My ve Fichtner s.r.o. o inflaci hovoříme často a varujeme před ní. Ještě před jejím příchodem jsme jako první klientům doporučovali proti-inflační dluhopisy pro jejich hotovostní složku portfolia.

Osobně nemám rád pojem „tištění peněz“. Protože se pak z toho stává snadno něco, co to úplně není.

FED nebo vláda prostě poskytuje likviditu bankám. Nebo teď dochází k dalším různým akcím, kdy lidé dostávají podpory, firmy dostávají podpory atd. A tyto peníze se následně v nějaké míře prosáknou do ekonomiky.

Peníze se tiskly i ve finanční krizi

V době po finanční krizi docházelo také k masivnímu „tištění peněz“. Přestože také docházelo ke kvantitativnímu uvolňování, tak peníze neprosákly do ekonomiky nijak rychle. Tehdy na penězích banky seděly, protože se bály.

Teď je to trochu jiné. A je vidět, že třeba peněžní nabídka, tzn. kolik peněz je v oběhu, teď vzrostla poměrně rychle. Tak to rozhodně nebylo po finanční krizi.

Z tohoto hlediska tu určitě inflační tlaky budou. Mezi lidmi bude víc peněz. Budou moci více investovat do akcií na jedné straně. Na druhé straně se do firem dostanou peníze skrze úvěry. Některé firmy třeba začnou dělat na projektech, které nebudou úplně smysluplné. I to se může dít.

Takže v systému bude víc peněz, bude to tlačit na inflaci a to všechno bude tlačit ceny vzhůru. Ale teď ještě nejsme v tom momentu, kdy by se to plně projevilo.

Takže ano. To, co se děje na peněžním trhu tj. zvýšení peněžní nabídky, určitě může vést k nafouknutí nějaké bubliny v budoucnu.

Více peněz neznamená okamžitou bublinu

Ale to není tak rychlá akce, která by bublinu nafoukla teď okamžitě. Je to něco, co do ekonomiky bude prosakovat. Částečně i zdravým způsobem.

Firmy překlenou špatné období. Místo toho, aby se spustil řetězec krachů a všechno se budovalo od nuly, tak firmy překlenou špatné období a začnou zase normálně fungovat.

Díky tomu samozřejmě i jejich akcie porostou, protože jejich zisky nepropadnou tak dramaticky nebo na tak dlouhou dobu, atd. Takže to je zdravý způsob.

A pak samozřejmě přijde i nějaký ten nezdravý. Lidé budou mít více peněz, budou nakupovat více akcie, nemovitosti atd. A to všechno povede k tomu, že jejich cena poroste.

Ale na druhou stranu, když cena aktiv poroste s inflací, tak to není jen o nafouknutí bubliny. Je to o tom, že celkově se zvýší hladina cen a v rámci toho porostou i ceny akcií. Ale reálný výnos třeba nebude takový.

Nebezpečí inflace pro dluhopisy

Inflace představuje nebezpečí když budete mít dluhopisy. O těch FED říká: „Připravte se na to, že dluhopisy budou mít dlouhou dobu nízké sazby.

Takže v dluhopisech se vám může stát, že díky tomu většímu objemu peněz v ekonomice a díky vyšší inflaci vlastně reálně budete prodělávat. Dluhopisy jsou tedy určitě v tomhle ve velkém ohrožení.

Akcie mají tendenci proti inflaci pomáhat bojovat. Akcie jsou jedním z aktiv, která pomáhají se proti inflaci bránit. Takže to, že dochází ke zvýšené peněžní nabídce, že se do ekonomik propisují finanční stimuly, je spíš důvod akcie držet. A svést se na tom. A samozřejmě hlídat moment, kdy z toho začne být bublina.

Ale pokud peníze na trhu zůstanou a nebudou se stahovat, tak se spíš celkově zvýší hladina inflace. Takže to nemusí být o nafouknutí bubliny, jako spíš o tom, že reálný výnos z investic nebude tak vysoký.

Hodně bude záležet na tom, jakým způsobem budou centrální banky peníze stahovat. Pokud to udělají nějakým šokovým způsobem, tak to samozřejmě může mít negativní vliv na trhy. Nebo to může skončit zvýšenou inflací.

Běžní lidé mají méně peněz a to inflaci může držet na uzdě

Běžný Američan, který dostal od vlády šek na 1200 dolarů, je zároveň v situaci, kdy nedostal mzdu. Takže mu šek od vlády do určité míry nahrazuje peníze, které v tom systému nejsou.

Likvidita je trochu jako takové mazivo. Když to mazivo není, tak se ten stroj zadrhne. Vláda tam olej stříká, aby stroj fungoval.

Samozřejmě bude hodně záležet na tom, co se bude dít dál. Když se ekonomika vrátí k růstu, jak se v ní rozprostřou peníze, které jsou v ní navíc. A samozřejmě někde můžou nafukovat nějaké bubliny.

Akciový trh je docela velký a nafouknout bublinu trvá déle. U menších trhů se to může odehrát rychleji. Jako třeba v  private equity. Tam to samozřejmě může vytvořit bubliny, které hodně rychle splasknou. Nebo v sektorech, kde se to může hodně koncentrovat.

Zkušenosti s investováním pomáhají při bublinách i poklesech

Já jsem se na finanční trhy dostal v roce 2002. Takže jsem nezažil nákupní horečku na přelomu tisíciletí.

Zažil jsem až depresivním období poté. O bublině jsem jenom hodně četl, protože to byla relativně čerstvá záležitost. Ale na vlastní peníze, nebo na vlastní oči jsem to vyloženě neviděl.

Myslím si, že člověka vždycky poznamená fáze, ve které na trh vstoupí.

Kdo přijde v té fázi depresivní, po poklesech, tak je pořád připravený na to, že ty trhy mohou padat. Kdo naopak na trh vstoupí v době, kdy trh jenom roste, tak nemusí být připraven na poklesy.

My jsme si zažili poklesy v roce 2009. Velké poklesy. Máme klienty, kteří s námi v tu dobu třeba nebyli tak dlouho. A zažili  jen nějaké růstové roky.

Celou dobu našim klientům říkáme: „Buďte připraveni na to, že ten trh nepůjde jen nahoru.

A čím víc jde nahoru, tak říkáme: „Pozor! Může jít i dolů. Náš názor je, že se vyplácí pořád na akciovém trhu být. Ale na druhou stranu vždycky počítejme s tím, že přijdou poklesy.  A když ty poklesy nastanou, využijme jich k tomu, že budeme přikupovat. Že budeme tu situaci sledovat. A využijeme vhodné příležitosti.“ A tohle říkáme všem klientům, i těm, kteří takový pokles nezažili.

Letos se vše událo velmi rychle

To, co se dělo teď, bylo hodně enormní v rychlosti, jak ten propad nastal. Ale samozřejmě poklesy o 30 % na trhu dříve byly a v roce 2008 jsme je zažili také. Větší a hlubší.

Takže máme klienty, kteří neměli zkušenost propadu, měli pouze zkušenost s růstem. Tím, že jim pořád opakujeme, že propad je příležitost, tak se přesto propadů nebojí. Emoce přijdou, ale společně je zvládáme.

Nestalo se nám, že bychom narazili u klientů s tím, že jsme chtěli nakupovat při poklesech. Že by někdo ty emoce nezvládl.

Nevybavuju si žádný konkrétní případ. Samozřejmě u některých menších klientů se to stát mohlo. Ale rozhodně ne u našich rentiérů, kde se nejvíce angažuji. Tam všichni byli připraveni.

A když to začalo padat, tak nakupovali. A někteří nám dokonce sami začali volat a ptali se, kdy budeme nakupovat. Že to padá.

Se správným poradenstvím se emoce zvládají lépe

Vidím tedy, že i když někteří naši klienti nezažili propady na vlastní kůži, zvládli to skvěle.

Podobně jsme to měli v roce 2018, kdy trh šel dolů o více než 10 %. Natáčel jsem v té době na to téma video s názvem Trhy padají a investoři nakupují.

Naši klienti v té době nakupovali, protože jsme o tom s nimi mluvili dopředu. Protože jsme je na to dlouho připravovali. Protože jsme hovořili o bublinách v roce 2000, o roce 2009, o tom, že se krize dějí.

O tom, že propady na trhu jsou. O tom, jak emoce zvládnout. Komunikovali jsme s nimi. A neměli jsme problém, že by někdo ty emoce nezvládl.

Proto si myslím, že dobrou komunikací a vzděláváním se dá určitá emoční zkušenost nahradit. A dají se pak emoce lépe zvládnout.

Ale je potřeba to dělat dopředu. Když propad nastane, tak v tu chvíli už se to nenaučím. Už ty emoce nezvládnu.

Musím se učit ty emoce zvládat v době, kdy je to ještě v pohodě. Prevence nám fungovala hodně dobře.

Alespoň naše zkušenost byla taková, že komunikace s klienty se nám (a hlavně jim, protože máme odměnu převážně ze zisku, který klientům vygenerujeme) v tomto směru hodně vyplatila.

Investiční poradenství není pro každého

Přepis videa

Nespolupracujeme s každým.

Co to znamená?

Občas zjistíme, že investiční poradenství, které poskytujeme, není skutečně pro každého.

Nezavazujeme nikoho ke spolupráci. Ba naopak.

Někdy to zjistíme už na začátku spolupráce. Proto máme na začátku garanci vrácení peněz za investiční plán. Prostě vypracujeme investiční plán a pokud vám to nevyhovuje, tak vám vrátíme  peníze. Z jakéhokoliv důvodu.

Proč?

Protože nechceme, abychom se naháněli několik dalších měsíců. Abyste říkali: „No, Vladimíre, ještě chvilku mi dejte, já si to ještě rozmyslím.

Ne.

Když vám to nesedí, pojďme rovnou ten vztah ukončit, protože nám jde o dlouhodobý vztah. Nechceme zbytečně pálit energii a nechceme, abyste ji pálili ani vy tím, že se budeme jenom vymlouvat, že něco nám nesedí.

Takže proto máme garanci vrácení peněz na začátku.

Řešíme investice, ne právní detaily a slovíčkaření

Občas ale dojde k tomu, že tu garanci překonáme. A spolupracujeme. A stalo se mi několikrát, a za těch skoro 17 let, co dělám poradenství, že jsme v dalších měsících potom ten vztah rozvázali.

Prostě jsme až později poznali, že to nedává smysl. Že je ta spolupráce prostě pro nás příliš náročná. A pro někoho na druhé straně možná ne úplně vyhovující.

Vzpomínám si na jednoho klienta, který vlastně když jsme začali vyjednávat o dlouhodobé spolupráci, tak první věc, kterou nám poslal, bylo hodně připomínek k našim všeobecným podmínkám. A smluvním podmínkám obecně.

My jsme ty připomínky vzali do úvahy. Některé jsme zapracovali. Některé jsme říkali, že ne, to nejde. Poslali jsme mu je zpátky.

A on poslal další várku. Nových připomínek. Které mohl poslat už před tím, ale neposlal. Podruhé jsem to ještě také akceptoval.

Ale potřetí už to pro mě bylo moc.

Prostě já jsem věděl, že takovému klientovi nemáme nikdy šanci vyhovět. Protože bude chtít příliš mnoho detailů, na které my nejsme třeba zařízeni.

Nemáme tým právníků, kteří by se o to starali a předělávali naši smluvní dokumentaci. Ten náš vztah je hodně postavený na důvěře. Musí být podpořen i nějakou smluvní dokumentací, ale nemůžu si hrát úplně s každým slovíčkem.

Nepotřebujeme urvat peníze za každou cenu

Já jsem to tomu klientovi říkal a vrátil jsem mu peníze, přestože už nárok na garanci vrácení peněz neměl.

Prostě vrátil jsem mu peníze a řekl jsem: „Omlouvám se, vašich 15 milionů by nás podle mě příliš zatěžovalo. Z hlediska toho, co všechno očekáváte od toho vztahu. A nebudeme spolu spolupracovat.

Myslím, že nebyl úplně potěšen. Měl jsem pocit, že se mu to úplně nestává. Že by někdo nestál o ten byznys. Ale pro nás je důležité si sednout.

Léta spolupráce odhalí i skrytá očekávání

Pro nás je důležité dělat s lidmi, kteří mají stejný pohled na věc jako my. A když ho nemáme, tak víme, že to skutečně nestojí za to, ten dlouhodobý vztah otvírat. Nebo zbytečně držet. Protože dříve nebo později dojde k jeho rozbití.

To je lepší udělat raději dřív a rychle, než se v něm několik let trápit.

Občas se nám ale stane, že se i několik let s někým trápíme.

Vzpomínám si na jednoho klienta, který absolvoval náš kurz InvestGuru. Začali jsme spolu spolupracovat a trvalo to několik let, než vlastně jsem začal vnímat, že ten člověk od té spolupráce očekává víc, než my můžeme dodat.

Jak se to projevovalo?

Třeba tím: „No, když přišel ten koronavirus, tak jsem myslel, že budete tušit nebo že tušíte, že ty trhy půjdou dolů.

Nevěštíme budoucnost z křišťálové koule

A já jsem mu říkal: „Rudolfe, ale netušíme. My nevíme, že věci půjdou dolů. My jsme připraveni na různé scénáře budoucnosti. My jsme připraveni na to, co se bude dít, když půjdou věci nahoru. Když půjdou dolů. Sledujeme, co se děje. Ale jako tušit, očekávat od nás, že budeme tušit, že něco půjde dolů to prostě je příliš velké očekávání. To od nás prosím nechtějte.

A bavili jsem se o tom, že vlastně nám ten vztah nevyhovuje. Protože ten klient má příliš velká očekávání.

On si myslí, že máme křišťálovou kouli, ve které vidíme, co bude zítra. A že se podle toho máme chovat.

Já jsem měl pocit, že z průběhu kurzu InvestGuru i z průběhu té naší spolupráce pochopil, že to tak úplně není. Ale bylo vidět, že jsem se mýlil.

My jsme prvně tu spolupráci řešili tak, že místo jednoho našeho kolegy, account manažera, poradce, dostal jiného account manažera. Myslel jsem, že to je jenom lidskou chemií.

Ale postupem času jsem zjišťoval, že to je vlastně jiným filozofickým nastavením. Jiným pohledem na svět.

A že je potřeba i po těch letech se v tomhle vztahu zachovat tak, že se rozejdeme.

A říci si: „Hele my nejsme schopni vaše očekávání splnit. A proto bude lepší, když si na to poradenství si najdete někoho jiného.

Opět, nebyl to úplně malý klient, byl to klient s objemem nějakých 20 mil. korun, ne úplně nevýznamný. Ale bylo to příliš vzdálené od toho, co my jsme schopni dodávat.

Nehrajeme si na všeználky

Z mého pohledu není úplně reálné tušit, co bude.

Ale je hodně lidí, kteří říkají: „Já vím, co bude. Já vám vždycky zavolám a než se to stane, tak ty věci vyřešíme, prodáme včas. Než trhy spadnou. Nakoupíme vždycky při poklesu.

Z našeho pohledu to je hodně spekulativní přístup. My si myslíme, že moc lidí neví, respektive nikdo to neví pravidelně a dlouhodobě, že trhy půjdou dolů. Protože jinak by ten trh vymazal.

Ten trh by přestal existovat, kdyby existoval někdo, kdo ví přesně, co bude.

To, že se to někomu povede několikrát, neznamená, že se mu to povede v příštích desítkách let opakovaně a neustále a znovu a znovu.

Takže nevíme, co bude přesně. Máme systém, se kterým pracujeme. Máme různé scénáře budoucnosti, se kterými pracujeme. A ty nás vedou k nějakým investičním řešením.

Vztah na desítky let

Takže jestli vás nezajímá vztah na „ jednu noc“, nebo jeden měsíc, ale skutečně dlouhodobé investiční poradenství na desítky let, tak se na nás obraťte. Zavoláme si a řekneme si, jestli i pro vás můžeme něco udělat.

Rentiér 9/2020 – České pasti na peníze

Editorial pro září 2020

Ing. Vladimír FichtnerLéto budiž pochváleno. Do vzdáleného zahraničí jsme sice moc necestovali, o to více jsme poznávali krásy země české. A myslím, že to bylo docela fajn. Máme tady opravdu hezky a z pohledu dovolené lze tedy Česko doporučit.

Z pohledu investičního už toho tolik k doporučení v Česku není. Speciálně v okamžiku, kdy se skutečná krize teprve blíží. Když se rozhlédnu, vidím kolem sebe především hodně potenciálních rizik s relativně malými benefity.

Ing. Aleš Prandstetter, MBAČeské směnky a firemní dluhopisy často nabízejí příliš nízké výnosy vzhledem k rizikům s nimi spojenými. České akcie vypadají zajímavě jen na první pohled. Česká koruna nám sice přes prázdniny posílila, ale nenechme se ošálit – nemusí to být na dlouho.

O rizicích mnoha českých aktiv píše kolega Aleš Prandstetter v článku České pasti na peníze na straně 11.

Rizika českých nemovitostních fondů

Ing. Tomáš Tyl, EFP, EFAČasto se nyní potkáváme s názorem, že nejlepším investičním nástrojem jsou české realitní fondy. My jsme ale zvyklí být obezřetnější, když se o nějaké investici mluví jen v superlativech.

Proto si v analýze a komentáři Tomáše Tyla na straně 16 připomeneme také rizika českých nemovitostních fondů, o kterých se dnes tolik nemluví, ale která nejsou podle nás vůbec zanedbatelná.

Je vysoké P/E vždy problém?

Ing. Tomáš Tyl, EFP, EFAO ukazateli P/E (Price/Earnings neboli Cena akcie/ Zisky na akcii) mluvíme poměrně často. V průběhu srpna jsme na toto téma dostali od jednoho z našich klientů otázku týkající se P/E akcie automobilky Tesla ve výši 775.

Naše odpověď na to, jak se na vysoká P/E díváme možná není tak jednoznačná, jak si v tuto chvíli myslíte. Více se o tomto tématu dozvíte na straně 21.

Nejlepší knihy pro investory

Ing. Vladimír FichtnerNa zadní straně najdete mé oblíbené knihy z oblasti, které se říká geopolitika. Než jsem si poprvé tyto knihy přečetl, významu a důležitosti slova politika jsem vlastně ani moc nerozuměl.

Pokud vás tedy zajímá, jak může být budoucnost našich životů i našich investic ovlivněna tím, ve které části země žijeme, doporučuji knihy přečíst a popřemýšlet o nich. A pokud nebudete mít tolik času, najděte si některé přednášky George Friedmana nebo Petera Zeihana například na YouTube.

Ale věřte mi, že knihy jsou mnohem lepší a analyticky zajímavější. Především pro toho, koho zajímá investiční filozofie Ochrany Bohatství.

V srpnu došlo k výraznému růstu hodnoty amerických i japonských akcií, a to pomáhalo našim portfoliím

Mgr. Petr Syrový, EFP, EFAV průběhu srpna 2020 naše modelová akciová portfolia poměrně významně posílila. Širší indexy amerických i japonských akcií vyrostly za jediný měsíc o více než 6 % v CZK, a právě tyto indexy tvoří 40 až 60 % našich akciových portfolií.

O 2 % za jediný měsíc posílil i index amerických dividendových akcií a evropské akcie. Díky srpnovému růstu se naše akciová akumulační portfolia pro budoucí rentiéry dostala zhruba na hodnoty ze začátku roku 2020.

Vývoj modelových portfolií od 01/2018 (vše v CZK)

Rentiérská portfolia, která obsahují více dividendových akcií, zatím zůstala 4,7 % pod hodnotami ze začátku roku. Hodnota české koruny proti dolaru a euru se v průběhu srpna příliš nezměnila.

Na následujícím grafu je jasně vidět, že tahounem růstu je širší index amerických akcií. Právě tento index má zastoupení zhruba 40 až 60 % v portfoliích našich klientů.

Růstové akcie táhnou trh, evropské od začátku roku zaostávají (vše v CZK)

Americké dividendové a evropské akcie mají od začátku roku výkonnost horší. Na druhou stranu víme, že právě dividendové akcie mají lepší výkonnost ve třech scénářích budoucnosti, o kterých jsme psali v letním dvojčísle Rentiéra.

Detailní informace o aktuálním stavu trhů, sentimentu investorů a další zprávy z investičního světa najdete ve 24stránkovém měsíčníku Rentiér 9/2020, který vydáváme pro naše klienty a odběratele analytického servisu.

Začněte investovat dlouhodobě

Pokud byste chtěli probrat, jestli je náš investiční přístup s odměnou placenou na přímo a převážně ze zisku i pro Vás, vyžádejte si 45minutovou konzultaci své investiční strategie.

Konzultace investiční strategie zdarma

Neviditelné poplatky za investice

Přepis videa

Než se rozhodnete v investicích začít s kýmkoliv spolupracovat, zajímejte se o to, jak je placený.

Když se o to zajímat nebudete, jak to dopadne?

Asi ne moc dobře.

Nebo možná budete mít štěstí a narazíte na někoho správného. Ale v mnoha případech vidím, jak to směřuje špatným směrem.

V investičním byznysu se v principu můžete setkat se dvěma způsoby, jak platíte někoho, kdo Vám radí nebo prodává nějaké produkty.

Poplatky ukryté v investičním produktu

Buď máte nějaké vstupní poplatky a poplatky, které jsou zakomponované do nějakého produktu.

Vlastně je úplně nevidíte. Ne, že by nebyly transparentní. Ze zákona všichni si můžou najít, kolik to stojí. Ale co si budeme povídat. Nemáme na to čas. Nevíme přesně, kde to hledat. Tak máme pocit, že tam je jenom vstupní poplatek a už nic dalšího.

Není to tak.

Takže první věc: Ujasněte si, jestli platíte přímo té instituci za rady (a třeba i to, jestli platíte třeba ze zisku) a nebo jestli neplatíte.

Jestli nedostáváte žádné faktury, tak to neznamená, že ten člověk na druhé straně nebo ta instituce pro Vás dělá zadarmo. Ona si ty peníze někde jinde stáhne.

Poplatek má významný vliv na investiční doporučení

Otázka zní, jestli ten způsob placení ovlivňuje nebo neovlivňuje doporučení člověka na druhé straně toho stolu, který Vám něco prodává.

A samozřejmě odpověď zní: „Ovlivňuje.

Protože když jsem placený na přímo od Vás a ještě z velké části ze zisku, který Vám pomáhám vydělat po odečtení Vašich nákladů na ten zisk vynaložených, tak se chovám trošku jinak, než když jsem placený z toho, že Vám jednorázově něco prodám.

Že Vám řeknu: „Kupte si tady ten realitní fond. Za 10 milionů. Ideální dneska. Že jo, co si budeme povídat, realitní fondy vynáší skvělé výnosy.

No za minulé období. Otázkou je, jak to bude do budoucna.

A když Vám tohle prodám, dám Vám tam vstupní poplatek. Mám tam tučný bonus v rámci nějakého ročního starání se o ty peníze. Není co řešit.

Nechcete pracovat s prodejci investičních produktů

V tu chvíli ale s takovým člověkem nechcete dělat.

Je to prodejce, prodává produkty. A nemyslí na to, co bude za 5 let, za 10 let, za 20 let. Jak ten Váš majetek bude fungovat dlouhodobě.

Když má ten člověk motivaci udržet hodnotu Vašeho majetku a ještě nad ní vydělávat, tak samozřejmě se chová jinak z pohledu výběru produktů, z pohledu komunikace s Vámi, ze všech možných úhlů pohledu mnohem rozumněji pro to, aby ten Váš majetek zůstal zachován a rozumně se zhodnocoval.

Takže na to, zda platíte provize nebo platíte na přímo, si dejte velký pozor. Rozlišujte, s kým se bavíte. Jestli je to prodejce nebo poradce.

My pod značkou Fichtner skutečně pracujeme pro Vás

Jak to poznáte?

No, každý kvartál Vám pošleme fakturu.

Uplyne kvartál a vyhodnotíme, co jsme udělali. Nebo neudělali. Co se povedlo a nepovedlo. A podle toho je ta faktura vysoká.

Když jsou zisky, tak je vyšší.  Když nejsou zisky, tak je nižší. Když dlouhou dobu nejsou zisky, tak my nemáme dlouhou dobu podíl na zisku. A trápí nás to stejně jako to trápí Vás.

Díky tomu jsou naše ekonomické zájmy v souladu. Nejenom krátkodobě. Ale i dlouhodobě. A proto nás to vede k tomu, že se nějakým způsobem vůči Vám chováme.

Na dlouhé časy a ještě déle

Samozřejmě to souvisí s tím, že já nevím jestli tenhle byznys dělat do 100 nebo do 120 let. Mě to baví.

Mému dědovi je 97 let. A do dneška si přečte 4 knížky za měsíc. Jezdí na své elektrické tříkolce.

Celý život byl učitel. A je to tak 14 dní, co mi povídá: „Hele já jsem tak přemýšlel o tom, jak se zavřely ty školy v průběhu té koronakrize. Já bych to dělal jinak.

A teďko mi vyprávěl, co by udělal. Jak by to udělal, že by jedna polovina žáků chodila dopoledne. Druhá další odpoledne. A další detaily. Bylo to úplně nádherné.

Takže já věřím tomu, že za desítky let budeme spolu také ještě komunikovat, a proto se chovám a mám nastaveno chování vůči Vám, i ekonomické chování naší firmy vůči Vám, nějakým způsobem.

A to si myslím, že je dobře.

I investice do akcií mohou být konzervativní

Na konci prázdnin jsem se potkal s jedním z našich klientů. Budu mu v tomto článku říkat Petr, i když to není jeho pravé jméno.

Petr je majitel jedné velmi velké firmy. Jeho podíl ve firmě má hodnotu pravděpodobně přes miliardu. Ale on svůj podíl ještě neprodal, takže není ještě miliardář a tak nemá tyto peníze v hotovosti.

Co je v investicích skutečně důležité

Začali jsme společně řešit investice před 3 lety. Když jsme se teď bavili a ohlíželi se zpět, tak vyzdvihl na naší spolupráci jednu věc, se kterou je spokojený.

Čekal jsem, že řekne to, jak jsme zvládli jarní poklesy. Nebo naše přehledné reporty. Nebo měsíčník Rentiér, který měl o prázdninách dvojčíslo. Nebo pravidelná týdenní shrnutí událostí na trhu. Ani jedno z toho.

Pro něj je výhodou to, že vše okolo investic a financí probíráme s ním i s jeho životní partnerku. Je přesvědčený o tom, že je důležité, aby i jeho rodina tušila, co se děje.

Jsme o tom přesvědčení také, proto děláme například i semináře pro děti. Ale o tom ještě budu psát. Teď zpátky k věci.

Petr ještě jen tak mezi řečí prohodil něco, co mě potěšilo nejvíc: „Mně se líbí ten váš konzervativní přístup. Ten přístup ochrany bohatství.“

Je zvyklý investovat do své firmy nebo do nějakých riskantnějších projektů jako jsou startupy. Nebo  do developerských projektů. V principu do věcí, které ne vždy musí vyjít. Uvědomuje si, že se občas také nějaká investice do těchto projektů nepovede a přijde o ni.

Takže mě potěšilo, že tomu, jak společně investujeme, říká konzervativní přístup, přestože má třeba 60 % portfolia v akciových strategiích.

Horizont určuje riziko

Když se někde v privátní bance řekne „konzervativní“, tak tam nevidíte akcii žádnou. Nebo maximálně 5 % portfolia, nebo podobně.

Přitom na dlouhém horizontu se dá konzervativně investovat i do akcií. Jenom člověk musí mít časový horizont několik desítek let. Nesmí chtít peníze vybrat za 3 nebo 5 let.

Když investujete do těch největších firem světa, které vyplácejí dividendu a které jsou třeba v Americe, tak najednou zjistíte, že ten princip je opravdu konzervativnější než když investujete jen do své firmy.

Firma jako jediný zdroj příjmů

Ve své firmě člověk může vydělat spoustu peněz. Ale také se může něco zkazit.

To vidíme teď v byznysech, které byly poškozené koronavirem. Po 20, 30 letech fungování a dovedení firmy do velikosti sta milionů nebo miliard tržeb, najednou o 80 % tržeb přijdete.

Taková situace nemusí být vůbec řešitelná a vyřešitelná.

Proto je důležité dávat část peněz stranou. Nemít všechno jenom ve své firmě a věřit tomu, že všechno zvládnete.

Když člověk sází dlouho jen na jednu kartu, tak časem prostě přijde na to, že to nejde zvládnout. Že někdy má smůlu.

Smůla samozřejmě patří k životu podobně jako štěstí, ale někdy je dobré tomu jít naproti a některým věcem se vyhnout. Pokud to jde.

V našich videích na YouTube, Facebooku nebo LinkedIn často mluvíme o tom, že bychom měli vyndat peníze z firmy a riziko rozložit.

Třeba v okamžiku, kdy se z role podnikatele, který ve firmě tráví 100 % svého času, přesouváte do role majitele, který svou firmu bere jako aktivum. Nebo v momentě, kdy už je ta firma velmi velká.

V případě Petra už dává smysl nemít všechny peníze jen ve firmě. Pokud má člověk miliardovou firmu nebo miliardový majetek, tak ho má rozdělený na několik částí. V principu byznys, nemovitosti a finanční aktiva.

Ve své firmě máte své peníze pod kontrolou

Vytáhnete peníze z firmy, ale co s nimi. Kolem je spousta lidí, kteří na ně mají zálusk. A tak se nabízí otázka: Komu věřit? Komu důvěřovat? A jak neztratit kontrolu?

Důležité je nikomu slepě nedůvěřovat. Před tím, než začnete investovat, se nejprve trochu porozhlédněte. Neskákejte hned na první nabídku, ale udělejte si třeba výběrové řízení.

Nechoďte se svými investicemi jenom do své privátní banky jen proto, že je to prémiové oddělení banky, se kterou spolupracujete už dlouhé roky a máte tam navozené nějaké vztahy. Zvou vás na golfové turnaje nebo máte od nich zlatou kartu.

To není důležité, jestli vás zvou na golfové turnaje, fotbalové zápasy nebo jestli od nich máte zlatou, černou nebo platinovou kartu.

To důležité je, jak se starají o vaše peníze. Co dělají v oblasti investic. Jakou mají filozofii. Jak se chovají v různých situacích na trhu. Jaké mají výsledky.

Privátní banky často investice podceňují

Potkávám se s lidmi, kteří mají svá portfolia jen v privátních bankách. Bavíme se a já se zajímám o to, jakou měli výkonnost.

Ukazuji, jaké máme výpisy pro klienty, kde je jasně vidět kdy a kolik klient vložil za celou historii naší spolupráce. Kolik to vydělalo. Kolik na tom byly dividendy. Kolik to bylo na cenách cenných papírů. Kolik to bylo na měně. Všechny tyhle informace máme, protože děláme detailní analytiku.

A oni říkají: „Ale tohle mi moje banka vůbec nedává. Já si vždycky koupím nějaký produkt a na konci vidím, jestli to šlo nahoru nebo dolů. Nebo nešlo. Ale že by mi to spočítali všechno dohromady nebo něco podobného, to jsem ještě úplně neviděl.

Je potřeba si vždycky ujasnit, jestli vám taková spolupráce vyhovuje nebo nevyhovuje. Jestli jsou pro vás důležitější kožená křesla nebo něco jiného. A případně se podívat i po jiných modelech spolupráce.

Odměna převážně ze zisku

My nemáme obrovské domy, kožená křesla a vstupenky na koncerty. Na druhou stranu jsme odměňováni z velké části ze zisku, který klientům přineseme. Po odečtení všech nákladů a daní, které jsou s tím ziskem vynaložené.

Bereme si podíl až ze zisku, který náš klient skutečně vydělá. A podíl na zisku jsou 2/3 našich dlouhodobých příjmů.

Kde jsou ty peníze?

No, ale když mám peníze v privátní bance, tak jsou přeci víc „v bezpečí“. Já nechci posílat peníze nějakému Fichtnerovi, aby si s nimi dělal bůhvíco.

To je rozumný přístup. Naštěstí jsme se už dávno rozhodli, že budeme 100 % nezávislí, a tak mají klienti peníze na svých vlastních investičních účtech.

My k takovým účtům máme pouze dočasný přístup, který je možné kdykoliv zrušit. Podobně jako má firemní ekonom přístup na bankovní účet, ale Vám přijde SMS vždy, když se má provést nějaká operace s penězi.

Naši klienti často využívají pro uložení peněz privátní švýcarské banky. Ale peníze neskončí jen na běžném účtu. Využívají investiční platformu těchto bank, aby nakoupili akcie a dluhopisy.

Stejně tak to funguje i u český běžných i privátních bank. Peníze neleží na běžném účtu nebo termínovaném vkladu. Bankéř vám prodá nějaký produkt a peníze se přesunou ke správci toho produktu.

Když by náhodou správce krachnul, tak máte problém vy a ne banka. Ta je pouze prostředník, prodejce.

Jak to poradenství vlastně funguje

Prodat a poradit jsou dva naprosto rozdílné přístupy. Prodejce zajímá krátkodobá provize. Poradce zajímá dlouhodobý zisk klienta. Detailně jsem o tom mluvil ve videu 2 důležité rozdíly mezi investičním poradcem a prodejcem investičních produktů.

My našim klientů radíme, co mají se svými penězi dělat. Radíme, jakou mají udělat transakci.

Přesně řekneme, jak ji udělat, kdy ji udělat a hlavně umíme podložit důvody proč ji udělat. Důvody, které nejsou založené na tom, co zrovna banka potřebuje prodat nebo co je zrovna populární.

Dále klienty upozorníme na to, co je nové a co je třeba už zastaralé. Např. jsme byli v Česku mezi prvními, kdo začal využívat ETF fondy.

Nemáme žádné vstupní poplatky. Ale máme motivaci na zisk klienta, protože pokud má klient zisk, dostaneme z něj svůj podíl. Ale ne, že bychom ho strhli klientovi z jeho portfolia. Přímo mu vystavíme fakturu, kterou on hradí. Pokud je spokojený.

Samotný nákup a prodej cenných papírů nebo dalších instrumentů probíhá vždy na některé platformě privátní banky. Převážně švýcarské. Může se jednat samozřejmě i o českou platformu, ale co si budeme povídat, naše banky ve spoustě věcí nejsou tak daleko jako zahraniční.

Každopádně vždy se jedná o platformy, které jsou na nás nezávislé. My se na ně pouze díváme a doporučíme ten další nejlepší krok. Klient všechny transakce schvaluje.

My jsme nezávislí poradci. Nejsme ti, kteří by aktiva svých klientů měli na svých účtech. Klienti využívají různé investiční platformy (privátní banky, Interactive Brokers, Patria, Lynx) a my k nim máme poradenský přístup.

Vidíme, co se na těch účtech děje. Umíme poradit, co kdy udělat. Ale nemáme ten ovládací přístup. Ten si nechávají naši klienti pro sebe, aby měli své peníze pod svou kontrolou. A je to správně. Každý má mít svoji roli a naše role je být kvalitní investiční poradce.

Kolik akcií mít v portfoliu?

Pro Petra jsou akciové investice konzervativní. Má dost peněz i zkušeností, aby věděl, že alternativy mohou být daleko rizikovější. Ale stejně v akciích nemá 100 % svého portfolia a už vůbec ne svého majetku.

Pokud máte majetek v řádu desítek milionů, domluvte si konzultaci zdarma a zjistěte, jakou roli by mohly akcie hrát ve vašem portfoliu.

 

Konzultace investiční strategie zdarma

Přes léto inflace vyskočila. Jak proti ní ochránit své peníze?

Inflace v ČR vzrostla. Poslední číslo z července 2020 je 3,4%, což je docela dost.

Dlouho jsme byli zvyklí, že inflace prakticky nebyla,v letech 2015 a 2016 byla prakticky nulová.

A teď se objevuje. Objevuje se zároveň v době, kdy ekonomika potřebuje spíš pomoci, než utlumovat.

Změna postoje České národní banky

ČNB v zásadě už začala hovořit o tom, že se nebude inflaci snažit srazit, pokud se dostane nad pásmo, které má stanovené. (Zdroj E15)

Minulý týden se podobně vyjádřil i americký FED a změnil tak svůj postoj k inflaci. Bude akceptovat inflaci vyšší než 2 procenta. (Zdroj WallStreetJournal) K možným dopadům tohoto rozhodnutí se budu vyjadřovat v našem pravidelném vysílání na YouTube.

Inflační cíl ČNB je dlouhodobě 2 %.

Prognóza inflace ČNB ze srpna 2020

Za normálních okolností, když by inflace stoupla na 3 % a výše, tak by se jí ČNB snažila snížit. A to tak, že by začala zdražovat peníze tj. zvyšovala by úrokové sazby. Což by ekonomiku trochu ochlazovalo a pomáhalo inflaci udržet v pásmu, ve kterém ji ČNB chce.

Ale nyní se viceguvernér ČNB Nidetzký vyjádřil tak, že nebudou přímo reagovat na situaci, kdy bude inflace na horní hranici toho pásma a nebudou se jí snažit srazit.

Zásah ČNB proti inflaci by likvidoval firmy

V případě, že by ČNB začala zvyšovat úrokové sazby, mělo by to negativní dopad na firmy, které potřebují úvěry.

Firmy potřebují mít nějakou likviditu, aby jim pomohla z krizové situace, která nastala. Aby jí přežily.

Takže stav, kdy by jim ČNB zdražila úvěry, by pro ně byl hodně negativní. Proto je lepší nějakou dobu ponechat vyšší inflaci a nezasahovat proti ní.

Inflace 3,4 % se nemusí zdát příliš vysoká.

Nenápadný nepřítel, který působí trvalé ztráty

Ale když se taková inflace opakuje, tak vám postupně umaže velkou část vkladů. A historická čísla ukazují, že inflace je jedno z největších rizik pro dlouhodobého investora, které tady může být.

Riziko inflace je hodně nebezpečné v tom, že inflace se nijak nevrací.

Když máte propady na trzích a držíte diverzifikované portfolio v akciích, tak dojde k propadu a po čase zase k nějakému návratu. A v nejhorším musíte čekat dlouho, ale trh se vrátí.

Kdežto inflace se nikdy nevrátí. Tam nemůžeme počítat s tím, že by přicházela nějaká dlouhá deflační období, kdy by se  hodnota peněz zase vracela zpátky. Že by ceny šly dolů. S tím počítat nelze.

Inflace je nebezpečná v tom, že vlastně ubírá peníze trvale. Je to trvalá ztráta. A může být poměrně nenápadná.

Za deset let mohou být desítky procent portfolia pryč, pokud ho budete mít třeba na spořicích účtech. Úroky, které vyplácejí z vkladů, totiž v současné době inflace zdaleka nedosahují.

Krátkodobá ochrana proti inflaci

My proto doporučujeme využívat státní proti-inflační dluhopisy. Pokud máte nějaké peníze, které hned na nic nepotřebujete a nemusíte je mít nutně po ruce a můžete je nechat ležet 5 nebo 6 let.

Možná jsme s tím někdy už trošku otravní, protože o nich pořád mluvíme. Ale považujeme je za důležitý nástroj pro to, jak se v dnešní době proti inflaci chránit.

Z první emise proti-inflačních dluhopisů již máme výnos 3,65985 %.

Termín pro nákup nejbližší emise je 18. 9. 2020, tak si stáhněte naši analýzu včetně návodu pro nákup a neváhejte.

Proti-inflační dluhopisy patří do konzervativní části portfolia. To znamená tam, kde není možné investovat agresivněji.

Pokud byste totiž za peníze, které chcete mít k dispozici třeba za 3 roky, nakoupili akcie, tak by to bylo velmi nebezpečné. A rizikové. Proto je lepší použít takový nástroj, jako jsou státní proti-inflační dluhopisy.

Ty bereme jako takový bezpečný přístav a jako zajímavou alternativu spořících účtů a termínovaných vkladů.

Dlouhodobá ochrana proti inflaci

Na dlouhodobém horizontu (10 let a více), naopak vnímáme jako způsob ochrany proti inflaci právě nákup akcií.

Protože když rostou ceny vlivem inflace, tak firmám rostou tržby. A to se projevuje také na jejich ziscích.

Akcie mají dlouhodobě tendenci proti inflaci chránit. Na rozdíl od běžných dluhopisů, kde k tomu příliš nedochází.

Samozřejmě mají smysl např. nemovitosti. My nemovitosti s našimi klienty nenakupujeme. Ale určitě jim říkáme, že pokud mají zajímavou příležitost k nákupu nemovitosti, tak nemovitost je v dlouhodobém horizontu také jeden ze způsobů, jak se ochránit proti inflaci.

A samozřejmě také vlastní podnikání.

Zlato peníze proti inflaci neochrání

Při pohledu na graf zlata vidíme, že zlato je také na svých vrcholech. Můžete proti inflaci použít zlato?

Graf vývoje ceny zlata – Finviz

Hovoří se o tom, že zlato má určité proti-inflační tendence. Třeba v 70. letech, kdy byla vysoká inflace a ekonomická stagnace tzv. stagflace, tak cena zlata rostla hodně rychle. Takže tam to fungovalo.

Já se obávám u zlata, v této moderní době, jedné věci. A to, že je to aktivum, kde se budou střídavě vyfukovat a nafukovat bubliny.

A nemusí se podařit, že se to nafouknutí a vyfouknutí bubliny shledá s investičním horizontem, který máme.

Takže kdo začne nakupovat zlato, protože chce své peníze ochránit proti inflaci, tak ho může nakoupit poměrně draze. Protože to udělá v době, kdy ho nakupují všichni okolo. A díky tomu spolehlivě proti té inflaci fungovat nebude.

Graf vývoje cena zlata od roku 1915 se započtením inflace – Macrotrends

Jako například těm, kteří ho nakupovali v letech 2010, 2011 nebo těm, kteří ho nakupovali v 70. letech a specificky začátkem let 80tých.

V té době bylo zlato na vrcholu. Pak jeho cena zkolabovala a několik desítek let trvalo, než se cena vrátila zase na původní hodnotu. A než se vrátila v reálných hodnotách, tak to trvalo ještě o něco déle než v tom moderním boomu zlata, který jsme zažili od roku 2003/2004 do roku 2011.

Jak se chová zlato

Zlato má tedy krátké periody, kdy hodně dramaticky roste. Může růst rychleji než všechno ostatní. A když se někomu podaří takovou periodu vychytat, může na tom určitě vydělat.

Pak má ale také období, kdy prudce padá dolů. To je poté, co se vyfoukne bublina.

Anebo u zlata můžeme vidět delší období, kdy se na něm neděje nic moc.

Teď jsme zrovna v období, kdy roste. To znamená, nacházíme se ve stavu, kdy někdy nastane bublina. A může se stát, že na tom ještě půjde slušně vydělat. Ale to už je do určité míry spekulace.

My raději investujeme s dlouhodobým výhledem. Z toho pohledu je zlato jenom spekulace na to, že se vám ho podaří prodat někomu, kdo ho bude chtít víc než vy. A bude za něj ochoten zaplatit víc. A takoví lidé v určité fázi dojdou a pak dojde k tomu poklesu.

2 důvody, proč lidé přijdou zlatem o peníze

Je možné, že se někomu podařilo zlato nakoupit levně a následně ho prodá, když jeho cena bude ještě vysoká a tím vychytá ten správný moment. Ten může určitě ještě na zlatu vydělat.

Já se obávám, že řadě lidí se to nepodaří. A nepodaří se jim to z několika důvodů.

1. Zlatá bublina

První důvod je bublina, která se nafukuje. A nejvíce lidí do toho naskočí na vrcholu.

Těžko říct, kdy to bude. To si netroufám odhadovat. A kdybych jenom trochu tušil, tak by bylo nejjednodušší na to reagovat a spekulovat. Ale netuším.

Takže nechci říkat, že na to mám nějaký patent a vím, co se se zlatem stane. Skutečně to nevím, jenom vidím, jaké věci se na něm dějí obecně.

2. Nepěkné marže prodejců zlata

Druhá věc a neméně důležitá je, že řada lidí nakupuje zlato za ne úplně výhodných podmínek. Když cena zlata začne růst, tak se vyrojí řada prodejců. A ti zlato prodávají s nějakou marží. A začne se hovořit o různých zlatých spořeních, atd.

U řady podobných produktů si pak spočtete, co kupujete a zjistíte, že vlastně kupujete zlato za výrazně vyšší cenu, než je jeho tržní cena. Protože je tam marže pro obchodníka. A ta obvykle bývá tím větší, čím menší kousíček zlata se nakupuje.

Jsou samozřejmě poctivější obchodníci, kdy se marže pohybuje třeba okolo 5 %. Ok, to je prostě byznys. Ale když jsou to desítky procent, když zaplatíte za zlato o desítky procent víc, než je jeho současná cena, tak to už skutečně výhodné není.

V roce 2011 se řadě lidí stalo, že v době kdy se zlato prodávalo za 1800 dolarů za unci, tak oni nakupovali za ceny například 2100 – 2200 dolarů za unci. Tedy výrazně výš.  To znamená, že tito lidé, kteří nakoupili zlato takto nevýhodně, tak se stále ještě dodneška nedostali na své, i kdybychom ignorovali inflaci.

Lidé navíc často zapomínají, že budou zase platit nějakou prodejní marži. A to pro ně není dobrá situace.

Takže pozor. Když už se někdo rozhodne zlato nakupovat, je potřeba se také vždy podívat i na náklady a ty vzít do úvahy. A já se domnívám, že řada lidí i díky právě tady těm nákladům bude na zlatu tratit.

Ale jak jsem říkal. My zlato našim klientům nedoporučujeme. Ten důvod je, že zlato není aktivum, které by něco přinášelo dlouhodobě. Je to spekulace na krátkodobý nebo střednědobý vývoj. A to my nechceme dělat.

Ochraňte se proti inflaci

Správná ochrana proti inflaci, ale i dalším nebezpečím finančního světa, je investovat. A když investovat, tak vždy s investičním plánem. Investovat bez plánu je jako stavět dům bez plánu.

Investiční plán vychází z vašich cílů a respektuje váš emoční profil. Dává celkový pohled na vaše portfolio a rozděluje peníze na krátkodobé a dlouhodobé. Následně s ohledem na diverzifikaci jasně říká, kdy, kolik a do čeho investovat.