Úspěch přináší nejen bohatství, ale i nová rizika.
Jak majetek ochránit před nestabilitou, regulacemi a lidskou závistí?
Švýcarské privátní bankovnictví má jméno po celém světě, ale jaké jsou reálné přínosy pro někoho, kdo žije a podniká v České republice?
Nejde o prestižní vizitku. Ale čistě pragmaticky o bezpečí, diskrétnost a možnost diverzifikace nad český či evropský právní rámec.
Vladimír Fichtner a Josef Podlipný probírají téma, které se týká majitelů úspěšných firem a podnikatelů s větší volnou hotovostí: proč dává smysl mít účet ve švýcarské bance.
Dozvíte se, proč diverzifikace znamená nejen různé typy aktiv, ale i různé legislativní prostředí.
Josef popíše, jak funguje švýcarské bankovní tajemství – bankéři riskují až 5 let vězení.
Zjistíte, co může spolupráce se švýcarskou bankou přinést pro správu majetku.
Pokud spravujete větší bohatství, poslechněte si, jak díky švýcarskému bankovnictví můžete spát zase o něco klidněji.
Textový přepis
Josef Podlipný
Dnešní téma je vzrušující, možná i lehce kontroverzní. Týká se úspěšných podnikatelů, kteří mají volnou hotovost překračující hranici 3 milionů švýcarských franků a za sebe říkám nutnost mít účet ve švýcarské bance. Vláďo, napadá mě jeden příběh nám dobře známé osoby, kterou nebudu jmenovat. Pro vás může být samotný příběh zajímavý. Daný člověk má firmu velikosti v řádech miliard. Z té firmy si pravidelně vyplácí dividendu v řádech jednotek stovek milionů. Proč je právě pro něj důležité mít účet ve Švýcarsku?
Vladimír Fichtner
Pokud má miliardovou firmu, tak má pravděpodobně hodně velkou část majetku v té firmě. Je dobře mít ho i někde jinde. Pokud má firmu v Česku, což bývá ten případ, je také dobré být legislativně v jiném prostoru a nespoléhat na to, že české zákony a české soudy vyřeší všechno vždycky stejně. Švýcarsko je prostě mimo Evropskou unii, mimo českou legislativu, mimo různé šikanózní průšvihy, které se občas někomu stanou. Z mého pohledu není co řešit. Má to velké výhody. Jedna z věcí, která je pro mě důležitá vždycky, je ochrana bohatství a bezpečí s tím spojené. To je asi první věc, kterou bych začal. Když mám nějaký majetek, chci ho mít dostatečně diverzifikovaný. To neznamená, že mám nemovitosti v různých městech České republiky. Ale diverzifikovaný znamená, že mám různé typy majetku a mám je ideálně také v různých lokacích a v různých legislativních. Protože když se něco stane v jedné zemi, v druhé zemi se to stát nemusí. A můžu být mnohem víc v pohodě.
Tvoje rodina, Pepo, a tvoji předkové jsou toho jasným důkazem. Vy jste si to zažili jako rodina, a spousta lidí u nás si zažila znárodnění, měnovou reformu a podobné věci.
Proto je dobré mít peníze někde jinde, mít majetek někde jinde. Třeba ve Švýcarsku, které má svoje kouzlo, že je mimo Evropskou unii a má samozřejmě legislativní a právní základnu a soudní i zkušenostní. Takže to dává smysl selským rozumem. Nemusím o tom dlouze uvažovat.
Jak ty vidíš bezpečí a Švýcarsko? Nebo proč je pro tebe Švýcarsko?
Josef Podlipný
Ty jsi dost z toho už řekl, Vláďo. Nicméně já se na to dívám tak, že se pohybujeme v prostředí, které je malé. K tomu řeknu jednu úsměvnou příhodu z Ameriky, z Miami, která se stala před mnoha lety. Carlos Slim Helú, uznávaný podnikatel, určitě s velkým světovým přehledem, se ptal, jak jsme vlastně velcí? Myslím tím Českou republiku. Když jsem mu sdělil počet obyvatel a velikost trhu, tak se pousmál a říkal „OK, vlastně malé město“. Jsme malí. A díky tomu, že jsme malí, tak tady není všechno dokonalé. A je potřeba přiznat, že míra stability, diskrétnosti a ochrany majetku tady není ještě úplnou samozřejmostí. Minulost, přesně jak jsi zmínil i naší rodiny, ukazuje, že pokud není ochráněn majetek, tak každý regulatorní zásah nebo jiný typ šokové léčby našeho klidu může mít devastující účinek na majetek i na rodinu. U švýcarského bankovnictví naopak zjistíte, že je to o stabilitě, která funguje už strašně dlouho. O co se můžete v každém okamžiku opřít.
Švýcarské bankovnictví oproti všem ostatním bankovním systémům na světě neprošlo krizí v letech 2008, 2009 a 2010. Švýcarského bankovnictví se to vůbec nedotklo. Ti z vás, kdo si pamatují kauzu Credit Swiss, si jistě vzpomenou, že se to nedotklo ani klientů této banky. Prostě švýcarský regulátor byl schopen velmi rychle a účinně zasáhnout a klienti se prostě jen přemístili z jedné banky, z jedné významné banky do druhé podobně významné banky, a to do UBS. Podobně se můžete dívat třeba i na měnu. Tím se dostávám možná zpátky k tomu, jaké výhody nabízí švýcarská banka úspěšným podnikatelům, kteří mají dostatečnou hotovost. Znovu jen připomenu nad tři miliony švýcarských franků. Co jim z tvého pohledu, Vláďo, nabízí?
Vladimír Fichtner
Jenom bych doplnil, že je to nad tři miliony švýcarských franků pro ty největší banky. Určitě existují menší banky ve Švýcarsku, které akceptují menší objem peněz. My rádi pracujeme s těmi největšími, a důvodem je bezpečí. Už to tady padlo několikrát, ale ve finančním světě platí jedna důležitá věc – co je velké, to je složité nechat potopit. Zjednodušeně, nechat padnout.
Příklad Credit Swiss byl velmi, velmi přesný. Protože když je nějaká banka příliš velká, její kolaps by vyvolal příliš dramatickou vlnu ve finančním systému. Buď národním, nebo někdy i mezinárodním. Proto my máme rádi, co je velké z hlediska finančního světa. Proto pracujeme s UBS nebo s Julius Bear, které patří mezi deset největších privátních bank. To je jenom malinké upřesnění. Ale souvisí s tím bezpečím. Pro mě jedna z důležitých věcí ve Švýcarsku, kromě bezpečí, je také diskrétnost.
Pokud někdo zažil, že si nechal poslat peníze za prodej firmy do Česka, nebo výhru ve sportce a podobně, já sám znám x případů, které mi říkaly, že to druhý den nebo za týden vědělo celé město. U nás ta diskrétnost není na takové úrovni. Ve Švýcarsku, když se zeptáte bankéře, jestli to je nebo není klient, tak pokud vám odpoví jinak, než „k tomu se nemohu vyjádřit“, tak prozradí bankovní tajemství a může jít až na 5 let do vězení. Švýcaři si na to dávají sakra velký pozor, ale v ČR to tak bohužel není. Neříkám, že všude. Určitě se někde nějaká informace udrží, ale bohužel prostě jsme relativně malý trh. Ten to řekne tomu, ten to řekne tomu, a hlavně „to nikomu neříkej“. Nemáme to ještě v sobě. Ale to přijde. U někoho už je to vidět, ale ještě to není úplně systematická věc.
Co jsou ty další faktory pro tebe, Pepo? Nebo co říkáš na tohle, jak to vnímáš ty?
Josef Podlipný
Diskrétnost je nesmírně důležitá. Nedávno mi někdo říkal o těch pěti letech švýcarského trestního práva, které hrozí bankéři. Ale ještě dodal jednu podstatnou věc. Bankéř nesmí říct ani to, že je v kontaktu s vámi. Jakmile by tuto informaci řekl, a to vůbec neodhaluje to, že jste jeho klientem, je to také o pěti letech vězení natvrdo.
Vladimír Fichtner
Ale ta diskrétnost je hrozně důležitá! Proto my, když se bavíme s našimi klienty, tak jim často navrhujeme, abychom si vykali, ale oslovovali se křestními jmény. Protože něco jiného je, když vám budu volat a říkat „Dobrý den, Pepo“ anebo „Dobrý den, pane Podlipný“. Ano, u pana Nováka to asi není takový problém, ale u pana Podlipného už to může být větší téma. Diskrétnost je prostě zásadní. Když máme výpis pro klienta, na něm je číslo, nikde tam není žádné jméno, adresa. Ne, je tam číslo. Nikomu do toho nic není. Když se interně bavíme o klientech, mluvíme o nich jako o tom čísle. Anebo si pomůžeme křestním jménem i v té interní komunikaci. Ale nechceme ta jména sdílet ani interně, když nemusíme. To je nejlepší zabezpečení té informace. Diskrétnost je zásadní.
Zpět ke Švýcarsku, to jsem ani nevěděl, že nesmí ani říct, že je s tebou v kontaktu. Věděl jsem, že nesmí říct, že někdo je nebo není klient.
Josef Podlipný
Vláďo, ty jsi moc hezky ukázal zásadní přínos diskrétnosti na příběhu toho prodávajícího ve firmě. Já mám podobnou zkušenost. Kamarád prodal za velmi významný objem finančních prostředků svůj obchodní podíl a všechny peníze přistály ve velké domácí bance. A říkal, že v ten okamžik totálně přišel o klidný spánek. Protože tolik všetečných otázek, tolik anonymů, tolik kontrol jeho účetnictví a v dalších jeho firmách ještě v minulosti nikdy nezažil. Finanční úřad si u něj podával opravdu kliku, jak se říká. Když u něj byli už poněkolikáté, tak se i úřednice omlouvala a říkala „Víte, když to je na udání, tak my musíme. My to nemůžeme jenom jako si odškrtnout. Tady je všechno v pořádku“. Vzpomínám si na to, že klid se mu začal vracet až v okamžiku, kdy vzal velkou část toho kapitálu a přesunul ho právě do švýcarské privátní banky. A pak říkal, že najednou ten kužel světla už nemířil na jeho rodinu, na jeho rodinné aktivity, na jeho plány, na jejich majetek.
Vladimír Fichtner
Diskrétnost je prostě zásadní.
Josef Podlipný
Nicméně, přátelé, švýcarské bankovnictví vám nabídne mnohé další výhody, nejenom samotnou diskrétnost. Mezi výhodami bych určitě zmínil, že můžete ovládat svá aktiva nejenom v té jedné švýcarské bance, ale po celém světě. A to nejenom aktiva z hlediska investice do nějakých akciových nebo dluhopisových strategií. Ale i aktiva v oblasti peněžního trhu. Prostě si založíte dalších x složek v systémově důležitých, mezinárodně uznávaných bankách. Ale kvůli tomu nemusíte letět do Paříže, do Berlína, do Ameriky, do Singapuru a mohli bychom jmenovat spoustu dalších míst na planetě.
Vladimír Fichtner
A můžeš to, Pepo, vysvětlit? Protože pro nás je to běžná věc, ale jak můžu mít termínovaný vklad v Singapuru nebo v New Yorku? Nebo v Lucemburku? Nebo kdekoliv?
Josef Podlipný
Cross-border custody je globální úschova aktiv, resp. možnost vést účty v různých bankách (ideálně systémově důležitých globálních bankách), měnách a zemích, investovat na více kontinentech. Je to služba, když se s bankéřem švýcarské banky nebo s vaším wealth management partnerem dohodnete, určíte určitou částku tak, aby to dávalo smysl, abyste třeba násobili krytí skrze pojištění vkladů, a tu částku nasměrujete do nějaké konkrétní zahraniční banky.
Vladimír Fichtner
Co znamená nasměrujete?
Josef Podlipný
Znamená to, že se v té bance založí vkladový účet. Pro vás je to na principu nostra účtu, to znamená takového zrcadlového účtu, vy tam nemusíte cestovat, ale máte tam uložené peníze. Máte je uložené na konkrétní termín, třeba 14 dnů, měsíc, za konkrétní sjednaný úrok. A kryje vám tuhle složku i pojištění vkladů v té bance. A ovládáte to ze švýcarské banky přes jednoho bankéře.
Vladimír Fichtner
To je to důležité. Švýcarský bankéř to zařídí.
Proto nemusím cestovat do Paříže. Proto nemusím cestovat do Singapuru, protože všechno to můžu udělat pod jednou střechou.
Pojistka, o kterém mluvíš, je fajn. Ale v objemech, o kterých se bavíme, to není relevantní. Jak kdy. Samozřejmě někdy si člověk chce uložit 100 tisíc euro, a je to OK. To je pojištěné.
Ale když mluvíme o větších penězích, tak právě proto diverzifikovat. Když mám hotovost, vím, že ji potřebuji z nějakého důvodu, budu něco kupovat, budu kupovat fabriku někde jinde nebo něco podobného, nebo pořizovat nějakou větší nemovitost, tak ne nutně chci spoléhat na to, že ta hotovost v jedné bance mi vydělá nejvíc. Nebo nechci riskovat to, že by se s touto bankou něco stalo. No tak tu investici rozložím. Když poskládáme investice právě ve chvíli, kdy třeba člověk dostane peníze z prodeje, tak je má v tu chvíli, v jeden okamžik, na účtu. My už jsme připraveni a rozhodíme to do do x různých důležitých bank na světě.
Ne proto, že bychom se nutně báli, že o ně přijdeme. Ale existuje cyber security nebezpečí a podobné věci. Proto diverzifikace dává také smysl. Prostě nikdy nechci mít té hotovosti příliš v jednom místě. A tohle? To je hezká věc, o které si nejsem vědom, že by jakákoliv česká banka o tom uvažovala.
Josef Podlipný
Potvrzuji. Také jsi zmínil, Vláďo, že to je mnohdy o větších částkách. U větších objemů, přátelé, je také důležité neopomenout další z výhod švýcarského bankovnictví, a to je ochrana proti ztrátám, regulatorním zásahům nebo možná i šikanózním praktikám. Švýcarské jurisdikce vám totiž nabízí ochranu i v této oblasti. Nikdo nemá šanci, ani regulátor, zmrazit okamžitě vaše prostředky ve švýcarské bance. Musí nejprve projít relativně složitým a dlouhým soudním řízením ve Švýcarsku a teprve poté, když by bylo shledáno, že jste se dopustili deliktu takového, který by odsoudil i švýcarský soudce, může utrpět vaše volnost nakládání s finančními prostředky. Do té doby nikoliv. Když to budete mít v nějaké jiné, systémově důležité bance, abych se nedotkl konkrétní banky nebo země, nebudu to dál rozšiřovat, tak si můžete být jisti, že takovou míru ochrany nebudete mít. Prostě najednou zjistíte, že nemáte finanční prostředky dostupné. Že se k nim nedostanete. A dostanete se k nim později, až se to celé objasní. Ale k čemu vám to je, když máte rodinu, závazky, možná firmy, mnoho závazků spojených s podnikáním?
Z čeho to máte financovat?
Vladimír Fichtner
Bohužel jsem zažil i případ, kdy jsem potkal velmi úspěšného člověka, ještě v době, kdy se řešily karuselové podvody na DPH a dalších věcech, který říkal „Asi bych si teda to Švýcarsko otevřel a myslím, že máte pravdu, že to dává smysl“. O měsíc později byl asi sedmý v řadě nějakých karuselových podvodů. Ale byl první jako existující firma. Přišla exekuce nebo exekuční výměr 100 milionů a on skončil po 25 letech. Neměl vůbec šanci se bránit a nikde jinde peníze neměl. Bohužel úplně tragický příběh, na který si vždycky vzpomenu při takové diskuzi o tom, proč je Švýcarsko důležité. Bohužel to nedopadlo dobře, prostě to nestihl udělat. Přestože byl v pohodě, z nuly vyrostl a vykopal tu svou firmu, podporoval komunitu, město. Nikdo mu nepomohl, prostě zasedl si na něj finanční úřad a řekl, že to bude ten, který to zaplatí. Bohužel. Takže velmi, velmi problematické.
Napadá mě ještě další věc, kterou jsem nedávno potkal ve švýcarským bankovnictvím, a to je konkurenčnost prostředí. Ty banky se pohybují v konkurenčním prostředí, a to je nutí nějakým způsobem se chovat. Bavili jsme se s jedním člověkem, potenciálním klientem o tom, za kolik by se daly uložit peníze na pár měsíců na korunu, na euro, na dolar. Třeba ve Švýcarsku. On si to porovnával s tím, co má tady v Česku. Ty sazby na call vklad, to znamená takový vklad, který může člověk vybrat maximálně ze dne na den na požádání, do dvou dnů má peníze k dispozici. Ty sazby už byly docela srovnatelné mezi tou českou privátní bankou a švýcarskou. Říkal jsem mu, ať to klidně udělá u té české banky, že to je docela rozumné.
A on, že tam ještě má 0,2 % za to, že tam ty peníze vloží. Ptal jsem se „Jaké 0,2 %? Vy tam dáte peníze a banka vám okamžitě strhne 0,2 % za to, že to uděláte?“ No tak to se ve Švýcarsku nestalo. Nestane jako to je. Kdyby to byl vklad na 12 měsíců, tak se s tím dá pracovat. OK, tak si to odečtu od mého úroku. Na dolaru, to bylo čtyři celé tři procenta, tak si odečtu 0,2 a budu mít 4,1. Když to bude půlroční vklad, tak si to odečtu od polovičního úroku. Když je to call vklad, který možná za 14 dní budu potřebovat, tak 0,2 mi vyluxuje veškerý úrok, a ještě za to budu platit. On říkal „No, to tak je“. Tak jsem mu říkal, ať si to nenechá líbit. Ať řekne, že to nechce. A on reagoval, že se s nimi nechci hádat. Divil jsem se, že na dva miliony dolarů mu to nestojí za to, říct si o lepší variantu.
Ale také to ukázalo jednu věc. Že my ani nevíme, co je standard. A pro mě je Švýcarsko velmi konkurenční trh. Velmi rozumný standard. Opravdu se tam cítím jako klient, ne jako někdo, koho chce někdo odrbat. Druhá věc je, že nejsme ochotní si o to říct, protože to tady prostě nebylo zvykem. Dělali jsme, co nám řekli a dodneška to máme hrozně v sobě. Je jenom málo lidí, kteří tomu bankéři řeknou „Ale to já nechci platit“. Bankéř ale má často způsob, jak to snížit. Někdy sám, někdy se souhlasem nadřízeného. Ale je nás málo, kteří za to bojují a když za to bojovat nebudeme, tak se to nezmění. Takže v tomhle bych všechny vyzval „Nenechte si všechno líbit a alespoň to zkoušejte, třeba budete mít šanci“. Ale rezignace toho potenciálního klienta, se kterým jsme se jenom o tom bavili, když říkal, že to nechce….
Jako jak nechce hodně peněz? Ve Švýcarsku už se bude mít líp potom, ale teď to potřeboval řešit hned.
Je potřeba také říct, že u velkých bank ve Švýcarsku trvá otevření účtu pár týdnů, není to ze dne na den. Není to nic složitého, ale je tam nějaký proces, kdy oni chtějí vědět, kde jste ty peníze vzali. Ověřují si to, jejich risk se k tomu vyjadřuje. Takže pár týdnů je standard. Všechno se dá udělat i do 14 dnů, ale nechcete nutně dělat věci příliš rychle. Proto, když přemýšlíte o Švýcarsku, o tom, že dostanete nějaké peníze, řešte to předem pár měsíců. Nic se nestane. Není to složitý proces, složitost je na jejich straně. Na některé věci se vás budou ptát, tak nějaký čas na tom strávíte. Ale ne nic dramatického. V klidu to řešte prostě dopředu. Když už máte peníze na účtu, nedej Bože v ČR z prodeje firmy, tak to není úplně nejlepší.
To vás najednou každý zná. Každý bankéř, kterého jste nemohli roky sehnat, je najednou největší kamarád. Spousta jiných lidí se to dozví, ani nevíte, jak se to mohli dozvědět a oni vám to samozřejmě neřeknou. Takže každý vám něco nabízí. No a tak dále a tak dále.
Ohledně regulačních věcí, ztráty způsobené regulací – když jsme se bavili se švýcarskými bankéři o tom, co exekuce, když je nějaký exekuční výměr nebo něco podobného? Oni říkají „Tak to dáme do té skartovačky. My nejsme v Evropské unii, my nemáme nějaké takové věci za povinnost řešit“. To má někdy své výhody, někdy své nevýhody, jako všechno má své.
Třeba ochrana proti v uvozovkách šikanóznímu chování je důležitá, extrémně důležitá.
Josef Podlipný
Určitě souhlasím, Vláďo. Jak jsem říkal, bez jasně prokázaného trestného činu podle švýcarského práva, jste takzvaně nedotknutelní. Ty jsi nicméně zmínil pár velmi důležitých věcí a já bych je teď chtěl jenom podtrhnout. Síla konkurenčního trhu ve Švýcarsku je dána nejenom vaší naléhavostí, když si říkáte o lepší podmínky, ale je dána i tím, že za vámi v tom konkurenčním prostředí stojí dvě stě privátních bank na malém trhu. A každá z nich se pere o vaši přízeň. Neříkám, že do všech je dobré jít, protože ty jsi také správně zmínil, že některé menší švýcarské banky mají zájem pečovat i o poměrně nižší objemy prostředků. Bohužel vám to ale nedává jistotu dlouhodobé péče, protože oni si velmi pečlivě vyhodnocují, jestli obsluhovat střední a východní Evropu, nebo konkrétně český trh, se jim stále ještě vyplatí. A mohou v určitém okamžiku říct „nezlobte se, ale o vás i přes veškerou kvalitní péči doposud dále pečovat nemůžeme“. Pak jsi také řekl velmi důležitou věc, když jsi zmínil Compliance Process. To znamená ten relativně dlouhý proces, než se ve švýcarské bance založí váš účet, který trvá řády minimálně jednotek týdnů. Je ale vykoupením za to, že se vám najednou otevírá obří prostor, když s účtem ze švýcarské banky chcete jít někam na nějaký trh nebo do nějakého byznysu, tak vás všichni ve světě plácají po ramenou. Protože jste pro ně prověřený subjekt.
Nejenom jako Vladimír nebo firma Fichtner, ale i jako člověk, který pracuje s nějakým majetkem, u něhož je znám jeho původ, jeho historie. To znamená přesně, jak jsi zmínil, poslat peníze do Ameriky znamená ostré sledování původu peněz nejenom v rámci zamezení praní špinavých peněz, ale po útoku na dvojčata a spoustě jiných kauz se tenhle režim velmi vyostřil. A je to dobře. Nicméně ta velká výhoda je, že jakmile za vámi stojí švýcarská banka, tak říkají „Vás známe, stačí gentlemanské podání ruky. Jsme domluveni. V pohodě“.
Vladimír Fichtner
Je to tak.
Josef Podlipný
To je úplně jiný level spolupráce.
Vladimír Fichtner
Pepo, možná otázka zní, proč vlastně mluvíme o švýcarském bankovnictví?
Co z toho máme?
Josef Podlipný
Máme jistotu, že se ta naše česká kotlina, naše ekonomika do budoucna nezhroutí, protože pokud budeme my všichni úspěšní mít účet ve švýcarské bance, budeme klidně spát. Nebudeme dělat mnoho chyb investorských i rodinných, budeme schopni ochránit náš majetek a tím pádem se i o užitek z tohoto majetku dělit s těmi, kteří to potřebují. Prostě celé to prostředí bude stabilní, dlouhodobě stabilní a dlouhodobě prosperující. Pokud nad tím mávnete rukou a řekneme si „to nepotřebuju, nebudu to mít“, dřív nebo později může přijít černá labuť. Může přijít ta neočekávaná událost a ta nám může vzít vítr z plachet. Ne nám, my to budeme mít pořešeno. Ale pokud to vezme našemu sousedovi, našemu byznys partnerovi nebo našemu subdodavateli, tak to ohrozí i nás. Ohrozí to naše rodiny, náš majetek, ohrozí to naši zemi, ve které chceme dál spokojeně žít. A děláme to vlastně i pro budoucí generace. Pokud se tato informace nedostane k našim nástupcům, budou opakovat stejné chyby jako my, anebo naši předchůdci, když neměli dostatečně ochráněna svá rodinné bohatství. To je můj hlavní důvod, proč to říkám.
Vladimír Fichtner
Stejně jako ve všem, už jsme se o tom trošku bavili, všechno má dvě strany mince a je potřeba vědět, co ve Švýcarsku a v tom bankovnictví hledám. My tam hledáme platformu, ve které můžou být vedeny a evidovány finanční instrumenty, které pro klienty nakupujeme nebo prodáváme. Klienti k nim mají přístup z celého světa, můžou se s nimi vydat do celého světa, a je to jednoduché. Mám ale klienta, a slyšel jsem to víckrát, který říká „Vladimíre, ale já už jsem měl to švýcarské bankovnictví a mě to nijak neoslnilo“. Dokonce máme klienta, který odešel, ve Švýcarsku si otevřel sám účet, pak odešel a s námi se vrátil dokonce do stejné banky. A když se bavíme o tom, čím to bylo, důvod je v tom, že my víme, jak banku využít a proč ji vzít a pro co ji využít. My ji nevyužíváme proto, aby nám radila, co s penězi dělat, ale aby tam ty peníze fungovaly, aby byly někde připsané, aby tam v uvozovkách ležely.
A protože poradenství, na které jsme zvyklí a naši klienti, je trošku jiného typu než to, co jsme potkávali a často potkáváme třeba i ve švýcarských bankách. My potřebujeme trošku něco jiného než udělat nějakou transakci vždycky. Chceme, aby to mělo hlavu a patu. Takže my přicházíme za klientem jako poradenská firma a říkáme „Tohle nám dává smysl udělat ve Švýcarsku. A pokud to dává smysl vám, bankéř to udělá. Jen mu přepošlete to doporučení“. Takže je také důležité vědět, jaká je role té banky. My nemáme zas tak dobrou zkušenost s tím, že by měla být poradenská. Ale máme skvělou zkušenost s tím, že to je platforma, kde peníze nebo finanční instrumenty leží.
Josef Podlipný
Já určitě můžu potvrdit, že s růstem bohatství exponenciálně roste potřeba specificky se o to bohatství starat. Nejenom, že roste míra rizika, ale roste i specifická potřeba jiným způsobem, než když je toho bohatství a toho majetku málo, k tomu přistupovat. A ne vždy, byť to je třeba švýcarský bankéř, to je schopna banka zachytit. Proto je dobré mít svého poradce, se kterým budujete ochranu rodinného bohatství mnoho let nebo desítek let, který vás dobře zná. Zná vaše potřeby, zná potřeby vaší rodiny a umí na to reagovat. A v té bance si umí také říct s tou znalostí, co ta banka umí dodat, co vám pomůže.
Co tě ještě napadá jako možná z dalších výhod, kterou by jinak těžko investor hledal v jiném prostředí než švýcarské banky? Nebo můžeš zopakovat to, co bylo řečeno?
Vladimír Fichtner
Bezpečí, diskrétnost, konkurenční prostředí, díky tomu flexibilita. Na co jsem zapomněl?
Josef Podlipný
Nezmínili jsme to, ale přece jenom bych doplnil možná i vstup na privátní trhy. To je také docela důležité. Neříkám, že pro každého, určitě ne pro každého. Dokud nemáte zajištěno to, že chráníte podstatu, důležitou podstatu vašeho majetku, klidný spánek a vaši rodinu, tak o privátních trzích nedává moc smysl uvažovat. Ale pokud už ten první nejdůležitější prvek si můžete odškrtnout a už to máte také nějakou dobu vyzkoušené, pak si myslím, že je švýcarská banka schopna také dostat vás do bezpečného prostředí. Protože na privátních trzích se pohybuje opět mezi velkými hráči, opět mezi velkými dealy. Opět s více než desítkami let zkušeností. A tady je důležité také připomenout, že privátní trhy, přátelé, to není investice na pár měsíců nebo na pár jednotek let, byť to třeba může za 5, 7 let skončit s dobrým, ale také špatným výsledkem. Tady je důležité připomenout, že pokud budete sázet na kartu někoho, kdo byť s dobrou myšlenkou na privátním trhu, teprve se snaží prorazit, tak to může znamenat i velkou ztrátu ve vašem majetku.
Proto si myslím, že bezpečný krok na privátní trhy ve spolupráci se švýcarskou bankou může jen zvýšit bezpečí správy vašeho rodinného bohatství.
Vladimír Fichtner
Pepo, jak jsme říkali na začátku, švýcarské bankovnictví – není co řešit. Samozřejmě člověk musí mít určitý objem peněz, aby byl u těch největších bank – 3 miliony švýcarských franků. To je prostě vstupenka v těch objemech, ale pak to má svoje krásné kouzlo a mluvili jsme o všech, takže za mě není co řešit, jenom to udělat.
Josef Podlipný
Přátelé, já jen dodám, je-li vaším cílem skutečně chránit majetek a klid vašeho rodinného bohatství, využijte všechny pilíře ochrany a mezi ně určitě švýcarské bankovnictví patří.